načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita -- Zápory i klady ADHD v dospělosti - Drahomíra Jucovičová; Hana Žáčková

Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita -- Zápory i klady ADHD v dospělosti

Elektronická kniha: Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita
Autor: Drahomíra Jucovičová; Hana Žáčková
Podnázev: Zápory i klady ADHD v dospělosti

Publikace seznamuje s problematikou hyperaktivity u dospělých. Snaží se o pochopení projevů, které s ADHD souvisejí, i o seznámení s možnostmi, jak tyto projevy ovlivňovat, aby nám ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 164
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Skupina třídění: Psychiatrie
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0204-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace seznamuje s problematikou hyperaktivity u dospělých. Snaží se o pochopení projevů, které s ADHD souvisejí, i o seznámení s možnostmi, jak tyto projevy ovlivňovat, aby nám nenarušovaly úspěšný život. Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) byl dlouho spojován s dětstvím, často zaměňován za nevychovanost či neschopnost používat vůli. Bohužel, hyperaktivita nevymizí během dospívání a přetrvává i v dospělosti. Ve větší či menší míře si ji neseme celý život. Proto se příručka snaží vést dospělé se syndromem ADHD k sebepoznání. Učí je ovlivňovat negativa plynoucí z jejich hyperaktivity a posilovat zároveň pozitiva tak, aby žili úspěšný a spokojený život. Cílem knihy je rovněž poučit i jejich okolí o projevech hyperaktivity.

Popis nakladatele

Potýkáte se i vy s diagnózou ADHD? Máte někoho takového ve svém okolí? Pokud ano, je tato publikace určena právě vám. Autorky si daly za cíl dovést hyperaktivní dospělé k sebepoznání, naučit je ovlivňovat negativa hyperaktivity a posilovat její pozitiva tak, aby byli v životě šťastní a úspěšní. (zápory i klady ADHD v dospělosti)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Drahomíra Jucovičová; Hana Žáčková - další tituly autora:
Dysgrafie Dysgrafie
Dyslexie Dyslexie
 (e-book)
Je naše dítě zralé na vstup do školy? Je naše dítě zralé na vstup do školy?
Máme dítě s ADHD -- Rady pro rodiče Máme dítě s ADHD
Jak se učit s dítětem se specifickou poruchou učení a s poruchou pozornosti? Jak se učit s dítětem se specifickou poruchou učení a s poruchou pozornosti?
Máte neklidné, nesoustředěné dítě? Máte neklidné, nesoustředěné dítě?
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

NEPOZORNOST,

HYPERAK T IVI TA

A IMPULZIVI TA

Zápory i klady ADHD v dospělosti

Hana Žáčková

Drahomíra Jucovičová


Motto:

První povinností každého člověka

je podat ruku sám sobě.

Henry Winkler


Hana Žáčková,

Drahomíra Jucovičová

NEPOZORNOST,

H Y PE R AK TIV ITA

A IMPULZIVITA

ZÁPORY I KLADY ADHD

V DOSPĚLOSTI


PaedDr. et Mgr. Hana Žáčková, PaedDr. Drahomíra Jucovičová NEPOZORNOST, HYPERAKTIVITA A IMPULZIVITA Zápory i klady ADHD v dospělosti Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6493. publikaci Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 168 Vydání 1., 2017 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2017 Cover Photo © allphoto.cz ISBN 978-80-271-9643-2 (ePub) ISBN 978-80-271-9642-5 (pdf ) ISBN 978-80-271-0204-4 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro

dukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Obsah

Obsah Předmluva 7 Úvod 11 1. Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) –

vymezení pojmu 13

1.1 Současná terminologie – ADHD, hyperkinetický syndrom 14

1.2 Subtypy ADHD 16

1.3 Vznik a vývoj ADHD, možnosti diagnostiky 19 2. Typické projevy ADHD u dospělých 27

2.1 Porucha pozornosti 35

2.2 Porucha aktivity 43

2.3 Impulzivita 47

2.4 Další projevy – percepčně motorické poruchy, poruchy

paměti, myšlení, řeči a komunikace 54

2.5 Emoční poruchy a osobnostní změny 67

2.6 Poruchy exekutivních funkcí 72

2.7 Jak se liší projevy ADHD v dětství a v dospělosti – shrnutí 75 3. Sociálně psychologické aspekty ADHD u dospělých 77

3.1 Psychické problémy – snížené sebepojetí, sebedůvěra;

zvýšená emotivita, emoční labilita, úzkostnost 81

3.2 Vzdělávání, studium 84

3.3 Přátelské a partnerské vztahy, rodičovství 88

3.4 Pracovní vztahy – se spolupracovníky, s nadřízenými 92

3.5 Možnosti ovlivnění – sebepoznání, sebekorekce, terapie

(léková, neléková) 93


6

4. Příběhy dospělých s ADHD pomáhají 99

4.1 Problémy s pozorností 101

4.2 Problémy s pamětí, se zapomnětlivostí 105

4.3 Problémy s dodržováním termínů, časů, s dochvilností 111

4.4 Problémy s dokončováním činností 114

4.5 Problémy s udržováním pořádku 117

4.6 Problémy s chaosem 119

4.7 Problémy se zbrklostí 122

4.8 Problémy s nešikovností 123

4.9 Problémy s učením, se studiem 126

4.10 Problémy s unavitelností 128

4.11 Problémy s emocemi 129

4.12 Problémy s udržením přátelského nebo partnerského

vztahu 140

4.13 Problémy se sebekázní a s vůlí 141 5. Jak si uchovat duševní zdraví? 147 6. Kde hledat pomoc – jaké máme možnosti? 151 7. Má hyperaktivita i svá pozitiva? 153 Závěr 155 Seznam použitých zkratek 157 Příloha 1 159 Příloha 2 161 Použitá a doporučená literatura 163

Předmluva

Předmluva Místo předmluvy uvádíme několik „citátů ze života“ hyperaktivních dospělých, které jsou pro syndrom poruchy pozornosti s  hyperaktivitou (ADHD) charakteristické: • „Já že se nesoustředím? To bych přece nedokázal lepit celé hodiny

svoje modely letadel. To chce trpělivost, tomu ty nerozumíš! Co jsi

to říkala?“ • „Vyslali mě onehdy z práce na školení, bylo to zajímavé, ale po urči

té době jsem už nemohla vydržet klidně sedět. Přehazovala jsem si

nohu přes nohu a zase zpátky, poposedávala jsem a všelijak se na židli

kroutila, nakonec jsem se začala protahovat, jako že mě bolí záda. To

trochu pomohlo. Podívala jsem se po ostatních – seděli jako přišití.

Ani se nehli. Jak to můžou vydržet?“ • „Čím jsem starší, tím více vydržím, dokážu se více ovládat. Dřív to se

mnou byla docela ‚Itálie‘, to uznávám. I teď se mi občas stane (zaplať

pánbůh tak jednou dvakrát do roka), že kvůli nějaké hlouposti vyletím

jak čertík z krabičky a pak už to jede. Naštěstí mě manželka už zná

a neshání se hned po rozvodových papírech, jako to dělala dřív. Jsem

jí za to vděčný.“ • „Pořád mám pocit, že musím rychle reagovat. Nestihnu ani přemýšlet,

reaguju ihned a  pak to ‚zkoním‘. Vím, že bych měl asi zbrzdit a  víc

přemýšlet, taky se snažím, ale občas mi to ujede. Když jsem byl malý,

říkali mi klasické ‚dvakrát měř a jednou řež‘, protože jsem vždy ‚řezal‘

i bez měření a zbytečně si vše pokazil.“ • „Kolikrát se mi stane, že něco bez rozmyslu vyhrknu – a ono to vy

zní úplně jinak, než jsem chtěl. Pak se třeba někdo urazí a já vůbec

nechápu, proč.“ • „Že bych už měla s  tou prací začít? A  proč, do zítřka času dost...

Já  stejně dělám všechno na poslední chvíli a  zatím mi to vždycky

vyšlo.“ • „Je skvělý zaměstnanec, dokáže pracovat celý den až do večera s plným

nasazením. Prostě workoholik. Jen v týmu mu to nejde, pořád se hádá

a prosazuje svou, musí být středem pozornosti, málokdy přizná svou

chybu a že by se omluvil, to neexistuje.“ • „Seznámila jsem se v nové práci se skvělým mužem, byl hrozně zají

mavý, zábavný, oblíbený, měl spoustu nápadů, zájmů... Jen jsem pak

zjistila, že chodil, nebo dokonce ještě chodí, se všemi mými spolu

pracovnicemi. Jako by si musel pořád dokazovat, jak je skvělej a při

tažlivej...“ • „Říkám mu to pětkrát za sebou a on si to stejně nezapamatuje – nevím,

na co myslí, občas se mi zdá úplně mimo. Prostě výraz ‚mimoň‘ na

něj stoprocentně sedí...“ • „Některé věci si zapamatuji jen za cenu obrovské dřiny – například

letopočty, názvy literárních děl a jména jejich autorů, jména populár

ních zahraničních herců apod. I ve škole mi dělalo největší problémy

učení se nazpaměť. I teď se podobné věci musím učit zase znovu, když

si nechci udělat ostudu – například fakta z naší historie...“ • „Nezlobte se, že jsem přijela pozdě, ale na koleje padaly kaštany a neje

ly tramvaje...“ • „V práci většinou podává skvělý výkon, pracuje celé hodiny bez pře

stávky a na ‚plný plyn‘, ale pak přijde den, kdy se mu nic nedaří, nebo

nedělá vůbec nic. Má prostě ‚své dny‘...“ • „Kolik já už jsem promarnil času neustálým hledáním svých věcí –

pokaždé je najdu někde, kde bych to ale vůbec nečekal!“ • „Něco si naplánuju, ale pak stejně lítám od jednoho k druhému, jak

mě to právě napadne – a nestihnu nic dodělat...“ • „Taky se vám stává, že o něčem mluvíte – a najednou přestanete mlu

vit, protože vám v hlavě naskočí úplně jiná myšlenka? Mí posluchači

se mnou musejí mít trpělivost!“

Předmluva

• „Někdy si připadám dost hloupý, protože některé údaje si nejsem

schopen prostě zapamatovat. Třeba stále komolím trochu neobvyklé

příjmení kolegy, názvy měst, ale i tituly knih a filmů, o jejich autorech

nemluvě. Vrátím se z ciziny a po nějakém čase se mi plete, co jsem

vlastně kde viděl...“ • „Mysleli jsme si, jak je pracovitá, ale pak jsme zjistili, že pořád jenom

mluví – hlavně o té práci, kterou ale nedělá.“ • „Byl hrozně milý, pořád mi říkal, jak jsem úžasná a jediná, která má

pro něj pochopení. Myslela jsem si, že bude skvělý partner, ale co

se nám narodilo malé, jako bych pro něj přestala existovat. Věnuje

se jen svým zájmům, kamarádům. Hlavně mám strach z  těch jeho

adrenalinových sportů!“ • „Já vím, že každý nadává na svého šéfa, ale ten můj, to bylo šílené: byl

jako ‚motorová myš‘, pořád v akci, pořád v letu, a to samé požadoval

od nás. A  ty jeho výbuchy emocí  – jednou hrozně nadšený, rozdá

vající pochvaly na všechny strany, vzápětí zuřící a nadávající. To se

fakt nedalo!“ • „Co to znamená, když jsem hyperaktivní? No asi, jako že jsem hodně

rychlej a aktivní, ne?“

Uvedené příklady jsou opravdu ze života  – nejsou vymyšlené, ale vychází z  dlouholeté praxe v  naší poradenské práci s  hyperaktivními dětmi (nezřídka mívají hyperaktivní rodiče), dospívajícími, adolescenty i dospělými. Popisují v podstatě širokou škálu projevů hyperaktivity s jejími klady, ale i zápory, se kterými se musí hyperaktivní ve svém životě vyrovnávat, což nebývá až tak snadné. Navíc, jak je z posledního příkladu zřejmé, ne všichni si uvědomují, co vlastně hyperaktivita znamená, jaké jsou její projevy, v  čem nás může omezovat nebo v  čem nám naopak může být ku prospěchu, pokud se s ní naučíme zacházet.

Tato publikace by proto měla přispět k poznání a pochopení projevů hyperaktivity a  seznámení se s  možnostmi, jak její projevy ovlivňovat tak, aby nám nebránila v úspěšném životě. Jejím cílem je proto dovést

10

hyperaktivní dospělé k sebepoznání a k možnosti naučit se ovlivňovat

negativa plynoucí z hyperaktivity a posilovat pozitiva tak, aby byli v životě

nejen úspěšní, ale i spokojení, aby dokázali perspektivně i dobře vychovat

své vlastní děti.

V této publikaci tedy čtenáři naleznou nejen informace o tom, jaké

jsou nejčastější obtíže dospělých hyperaktivních, ale také náměty k sebe

regulaci, k  práci na sobě  – co mohou sami pro sebe udělat, aby ovliv

nili negativní dopady hyperaktivity tak, aby byli ve svém životě šťastní

a úspěšní.

Úvod

Úvod Nejsou dávno doby, kdy se tvrdilo, že hyperaktivita je záležitostí pouze dětství a s dospíváním „sama vymizí“ (bohužel tyto názory slýcháváme i v současné době, včetně toho, že hyperaktivita neexistuje, že se jedná jen o nevychovanost nebo neschopnost používat vůli). Možná i proto je na našem trhu aktuálně hodně publikací, které popisují syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou u dětí, ale málo publikací, které by se věnovaly dospívajícím, a jen minimum zmínek je o hyperaktivních dospělých.

Jak již z výše uvedeného vyplývá, hyperaktivní nejsou pouze děti, ale hyperaktivitu si s sebou neseme (pokud ji máme) od dětství ve větší či menší míře po celý život. Nejedná se totiž jen o opožděný či nerovnoměrný vývoj, ale také o odlišnosti ve funkci centrální nervové soustavy, což následně ovlivňuje výkonnost dospělého, jeho chování a prožívání. Jen je hyperaktivita u dospělých více či méně pozorovatelná – podle toho, jak se projevy hyperaktivity ve vývoji od dětství po dospělost mění a jak se s ní hyperaktivní člověk naučil zacházet a žít.

Hyperaktivita, jak ostatně potvrzují všichni hyperaktivní dospělí, tedy není pouze záležitostí raného dětství, ale přetrvává i do dospělosti a může přinášet potíže při studiu, práci i zábavě, při navazování a udržování přátelských i partnerských vztahů. Záleží ale hodně na tom, jakým způsobem byl člověk jako dítě výchovně vedený, v  jakém prostředí se pohyboval a jaké měl rané zkušenosti, zda pozitivní, či negativní. Velkou roli hraje i to, zda mu byla věnována odpovídající odborná péče, v jaké kvalitě a po jakou dobu. Dále jestli se hyperaktivní člověk postupně zaměřoval na sebe poznání a sebekontrolu a rovněž zda se u něj nerozvinuly i sekundární poruchy a obtíže. Ve výsledku záleží také na tom, zda se nejen naučil, ale jestli také dokázal využívat pozitivních a silných stránek, které hyperaktivní mají, a eliminoval ty slabší, méně pozitivní, aby jej neomezovaly. Pak může být v životě i velmi úspěšný.

V poslední době se, bohužel, často setkáváme s tím, že hyperaktivní jedinci jsou nezřídka vnímáni pouze negativně – zejména děti bývají pojímány jako zlobivé, nevychované, obtížně zvladatelné, pohodlné, někdy až líné, neochotné přizpůsobit se nárokům, které jsou na ně kladeny (zvláště ve školním prostředí). Negativně pak bývají vnímáni také dospělí: jako výsledek jednoduché „rovnice“, že z problematického dítěte přece musí vyrůst problematický dospělý. Jedná se o velmi zjednodušené a „černobílé“ vnímání hyperaktivity, kdy do popředí vystupují pouze negativa a pozitivní stránky hyperaktivních bývají zcela opomíjeny. Opomíjena bývá i možnost změny ve vývoji hyperaktivního jedince vlivem působení psychosociálních faktorů.

Naše publikace proto přináší nejen základní informace o syndromu poruchy pozornosti s  hyperaktivitou, o  jeho vzniku, vývoji a  změnách v projevech od dětství až po dospělost, ale prostřednictvím příběhů dospělých hyper aktivních lidí ukáže čtenářům konkrétní možnosti kompenzace obtíží, které s sebou hyperaktivita přináší, a možnosti terapeutické pomoci, které pomáhají zvládat negativní projevy tohoto syndromu a posilují pozitivní stránky osobnosti dospělých hyperaktivních.

Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)...

1. Syndrom poruchy pozornosti

s hyperaktivitou (ADHD) –

vymezení pojmu

Jak již bylo řečeno, syndrom hyperaktivity byl dříve popisován pouze u dětí a tomu také odpovídala odborná terminologie. Přibližně od padesátých let minulého století se pro hyperaktivní děti, které byly neklidné, živé, pohyblivé, nepozorné a impulzivní, používal termín LDE – lehká dětská encefalopatie. Jak vyplývá z názvu, popisoval problematiku týkající se pouze dětí.

Později se u nás začal používat termín LMD – lehká mozková dys­ funkce, souběžně byl využíván i termín MMD – malá (minimální) moz­ ková dysfunkce, což odpovídalo překladu z  angličtiny (MBD). Opět pouze u  dětí. Varianta tohoto syndromu, která se týkala neklidných, nesoustředěných a hyperaktivních dětí, byla označovaná jako hyperak­ tivní (hyperkinetický) syndrom. Varianta popisující v  podstatě opak hyperaktivity byla označována jako hypoaktivní (hypokinetický) syn­ drom – jednalo se o děti, které byly na rozdíl od hyperaktivních nápadně pomalé, nestačily pracovnímu tempu nejen ve škole, ale byly pomalé – někdy až těžkopádné  – i  v  běžných pracovních činnostech. Měly své „vnitřní světy“, typické pro ně bylo tzv. denní snění, často nevnímaly realitu kolem sebe zcela adekvátně.

Ale i hyperaktivní a hypoaktivní syndrom (tato terminologie byla používána převážně v sedmdesátých letech minulého století, zejm. v lékařském prostředí) byly popisovány pouze u  dětí. Teprve na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se začaly objevovat první zmínky o přesahu tohoto syndromu do věkového období dospívání a dospělosti (do té doby panoval názor, že s vývojem dítěte a dozráváním centrální nervové soustavy dojde do období dospívání ke zmírňování příznaků až k jejich úplnému vymizení).

Z hlediska pedagogickopsychologické terminologie, a zejména z hlediska legislativy, byly a jsou hyperaktivní i hypoaktivní syndrom zařazovány mezi tzv. specifické (vývojové) poruchy chování (SPCH, SVPCH). Na rozdíl od poruch chování (PCH) se jedná o syndromy vrozené (vznikající na bázi dědičnosti, případně negativními zásahy v době těhotenství či při porodu), nebo získané časně po porodu (vesměs v  období kojeneckém, do jednoho roku života) a jejich projevy jsou pro dítě zpočátku obtížně ovlivnitelné.

Výše uvedené termíny se používaly až do počátku devadesátých let minulého století, postupně i v rámci našeho „otevírání se světu“ se odborná terminologie začala sjednocovat s terminologií používanou v západním světě. Jedná se o terminologii vycházející vesměs z mezinárodní lékařské terminologie. Ta ale opět zahrnovala pouze problematiku dětí. Přibližně od počátku 21. století začala i v této oblasti být více brána v potaz také problematika hyperaktivních dospělých. 1.1 Současná terminologie – ADHD,

hyperkinetický syndrom

Podle amerického Diagnostického statistického manuálu duševních poruch (dříve užívaná verze DSM-IV, nyní DSM-V, viz obrázek 1) se od devadesátých let užívá stále více termín ADHD – syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou nebo bez ní (ADD – to je podle DSM-IV a DSM-V chápáno jako podtyp ADHD). Někdy se setkáváme i s označením UADD (generalizovaná porucha pozornosti – bez hyperaktivity) – týká se dětí, u  kterých se kromě poruchy pozornosti projevuje i  hypoaktivita, tento termín ale není u nás příliš rozšířen. Syndrom ADHD pak tvoří dle

15

S

yndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)...DSM-V tři subtypy, ADHD s převažující poruchou pozornosti (dříve

nazývaný převážně nesoustředěný typ), ADHD s převažující motoric­

kou hyperaktivitou a impulzivitou (dříve zvaný hyperaktivně impulziv

ní typ) a kombinovaný typ (in Čermáková, Papežová, Uhlíková, 2013).

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10, WHO, viz obrá

zek 2) bývá současně užíván termín hyperkinetický syndrom. U toho

to syndromu se uvádějí dva subtypy – „porucha pozornosti a aktivity“

a „hyperkinetická porucha chování“, která již bývá komplikovanější,

motorická hyperaktivita

a impulzivita

ADHD s převahou

motorické hyperaktivity

a impulzivity

porucha

pozornosti

ADHD s převahou

poruchy pozornosti

porucha

pozornosti

motorická hyperaktivita

a impulzivita

ADHD

kombinovaný typ

Obr. 1 K lasifikace DSM-V

Obr. 2 Klasifikace MKN-10

Hyperkinetická porucha – dva subtypy:

porucha

pozornosti

porucha

aktivity

porucha

pozornosti

porucha pozornosti

a aktivity

hyperkinetická porucha

chování

porucha

aktivity

porucha

chování

+

+

+

+ neboť kromě poruchy pozornosti a aktivity bývá přítomna také porucha chování (např. agresivita, opoziční jednání). Jedná se v podstatě o přidružení poruchy chování k syndromu ADHD.

Pojem hyperkinetická porucha nebo hyperkinetický syndrom bývá častěji využíván ve zdravotnictví, ve školské a v pedagogickopsychologické poradenské praxi jsme si zvykli více využívat termín ADHD. Oba termíny ale v podstatě zahrnují poruchu pozornosti a poruchu aktivity (i ve smyslu motorické hyperaktivity), termín ADHD přidává k poruše pozornosti navíc impulzivitu. 1.2 Subtypy ADHD Jak již bylo uvedeno, podle DSM-V se syndrom ADHD dělí na tři subtypy: • ADHD s převažující poruchou pozornosti; • ADHD s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou; • kombinovaný typ (smíšený) – jde o kombinaci výše uvedených sub

typů.

V populaci je pak nejvíce zastoupen kombinovaný (smíšený) typ, bývá uváděn až u 60 % jedinců, typ s převažující poruchou pozornosti bývá zastoupen u  30  %, nejméně se vyskytuje typ s  převažující motorickou hyperaktivitou a  impulzivitou bez poruchy pozornosti  – pouze 10  % (viz obrázek 3).

První typ s převažující poruchou pozornosti bývá charakterizován výpadky pozornosti takového rázu, že jedinci s ADHD působí jako duchem nepřítomní, okamžitě také reagují na podněty, které upoutají jejich pozornost, někdy zcela nevýběrově. Typické jsou potíže s pamětí, často zapomínají na denní povinnosti, které mají plnit, jsou roztržití. Dále

Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)...

je pro tento typ charakteristická netrpělivost, vyhýbání se úkolům vyžadujícím trvalejší mentální úsilí (nebo jejich odkládání na „poslední chvíli“), snížená schopnost až neschopnost něco zorganizovat, včetně svých denních povinností, své práce. Tito jedinci nedokáží zcela adek­ vátně plánovat, odhadovat čas a jeho odpovídající využití. Nezvládají systematicky řešit úkoly, dokončovat práci, typická je pro ně i chaotič­ nost (Cahová, 2010). Kromě zapomínání na své povinnosti (zapomínání na pracovní schůzky, odevzdání práce a  plnění některých úkolů) bývá typické i zapomínání a ztrácení věcí. Tyto obtíže bývají označovány jako poruchy exekutivních funkcí (porucha schopnosti plánovat, organizovat a vykonávat činnosti), souvisejí i s tzv. prokrastinací – oddalování vykonávání činností, jejich vykonání „na poslední chvíli“, případně až po daném termínu (více viz oddíl 2.6).

Pro druhý typ s převažující motorickou hyperaktivitou a impul­

zivitou je typická přetrvávající motorická aktivita, tzv. psychomoto­ rický neklid, který se u  dospělých projevuje již jen v  mírnější formě (na rozdíl od dětí, které nevydrží sedět na místě, vyskakují, pobíhají,

30 %

10 %

60 %

poruchy pozornosti

hyperaktivita/impulzivita

smíšený typ Obr. 3 Zastoupení subtypů ADHD dle DSM-V padají ze židle atp.). U dospělých jde spíše o poposedávání, nutnost mít stále něco v ruce, pohrávat si s tužkou, s vlasy, ošívat se, drbat se atp. Někdy bývají pozorovány i stále se opakující pohybové stereotypie nebo různé zlozvyky – okusování nehtů, vydávání určitých zvuků a používání mluvních stereotypů. Přetrvává u nich vnitřní neklid, který je nutí stále něco dělat, být „v akci“. U dospělých se pak projevuje zvýšenou činností, pracovitostí až sklonem k  workoholismu. Nudí je stereotypní, dlouhotrvající a „příliš klidné“ činnosti, jsou netrpěliví. Jednají rychle, impulzivně, bez rozmyšlení, ukvapeně. Charakteristická bývá i mnoho mluvnost, skákání do řeči, komentování slyšeného, časté dotazy. Tito jedinci nevydrží čekat, až na ně přijde řada, nevydrží dlouho sedět například v čekárně u lékaře, na úřadech, stát ve frontách a podobně. Cahová uvádí (2010), že impulzivita je u dospělých dominujícím příznakem a nejzásadnější příčinou vzniku řady osobnostních rysů. Dá se rovněž říci, že zřejmě i nejčastější příčinou psychosociálních potíží.

Kombinovaný typ je pak kombinací poruchy pozornosti, motorické hyperaktivity a impulzivity, příznaky výše uvedených typů se sdružují.

Příklad z praxe:

Při sezení s dospělým klientem mu byly nastíněny hlavní příznaky syndro

mu ADHD v dětství a dospělosti s tím, že pro zmírnění „dopadu reality“

mu bylo vysvětlováno, že škála projevů ADHD je velmi široká, příznaky

se různě kombinují a jsou různé intenzity a že se málokdy stává, aby byly

přítomny všechny a v plné šíři. Klient se zamyslel a pravil: „No, jak vás tak

poslouchám a koukám na ten dotazník (byla mu předložena sebeposu

zující škála), tak já mám snad opravdu úplně všechno.“

Další příklad z praxe:

Vysokoškolská studentka musela absolvovat několikahodinovou přednáš

ku bez přestávky. Plně se soustředit dokázala téměř celou první půlho

dinu, pak jí již pozornost hodně unikala, musela se koncentrovat pomocí



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist