načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Neodolatelné -- Vzestup návykových technologií a byznys se závislostí – Adam Alter

Neodolatelné -- Vzestup návykových technologií a byznys se závislostí

Elektronická kniha: Neodolatelné
Autor: Adam Alter
Podnázev: Vzestup návykových technologií a byznys se závislostí

Odborník na marketing a psychologii Adam Alter vysvětluje, proč nemůžeme odolat mobilním telefonům a proč bychom si raději rozbili koleno než displej: jsou tak navržené a vyrobené. Alterův záběr je však mnohem širší. Nevěnuje se jen zjevným ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 335
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Irresistible ... přeložila Julie Tesla
Skupina třídění: Psychopatologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-757-7460-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Odborník na marketing a psychologii Adam Alter vysvětluje, proč nemůžeme odolat mobilním telefonům a proč bychom si raději rozbili koleno než displej: jsou tak navržené a vyrobené. Alterův záběr je však mnohem širší. Nevěnuje se jen zjevným návykovým technologiím, jako jsou chytré telefony a tablety, ale také sociálním sítím, seznamkám, online nakupování a dalším pohlcujícím prostředím. Zabývá se zkrátka vším, co komerčně závisí na své neodolatelnosti. A to je dnes většina věcí. Tato kniha varuje před závislostí na moderních digitálních technologiích - na mobilech, tabletech, ale také na sociálních sítích, online nakupování, seznamkách atd.

Popis nakladatele

Podívali jste se na telefon? Ne? Tak už je načase! Možná někdo něco okomentoval, možná se někomu líbí vaše fotka na Instagramu. Možná taky ne. Ale co kdyby…

Moderní technologie nás osvobozují od nepříjemností, jako je nuda nebo fyzická vzdálenost. Zároveň s nimi však přicházejí nové nevýhody a hrozby. Při vzniku behaviorálních závislostí mozek nepotřebuje chemické podněty. Proto jsou lidé často závislí na hazardu, sexu — nebo právě digitálních technologiích. Odborník na marketing a psychologii Adam Alter vysvětluje, proč nemůžeme odolat mobilním telefonům a proč bychom si raději rozbili koleno než displej: jsou tak navržené a vyrobené. Alterův záběr je však mnohem širší. Nevěnuje se jen zjevným návykovým technologiím, jako jsou chytré telefony a tablety, ale také sociálním sítím, seznamkám, online nakupování a dalším pohlcujícím prostředím. Zabývá se zkrátka vším, co komerčně závisí na své neodolatelnosti. A to je dnes většina věcí.

----

Adamu Alterovi se podařilo napsat opravdu návykovou knihu o závislosti, čímž jako by podtrhl její pointu. Neodolatelnéje fascinující a potřebnou sondou do jedné z nejproblematičtějších stránek moderního života.
- Malcolm Gladwell

 

Adam Alter odhaluje děsivý jev, kdy propojenost moderního světa ohrožuje nejen děti, ale nás všechny. Alterova kniha ozřejmuje, jakými způsoby se cíleně vyvolává behaviorální závislost. Fascinující.
- The Guardian

 

Znamenitá studie internetové závislosti.
- Nature

(vzestup návykových technologií a byznys se závislostí)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Adam Alter - další tituly autora:
Neodolatelné Neodolatelné
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ADAM ALTER

NEODOLATELNÉ



NEODOLATELNÉ

NEODOLATELNÉ

Vzestup návykových technologií

a byznys se závislostí

Brno

2018

ADAM ALTER


Irresistible © 2017 by Adam Alter

Graphs and charts by Adam Alter

Translation © Julie Tesla, 2018

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2018 (elektronické vydání)

ISBN 978-80-7577-517-7 (PDF)

ISBN 978-80-7577-518-4 (ePUB)

ISBN 978-80-7577-519-1 (MobiPocket)


Věnováno Saře a Samovi


OBSAH

Předmluva: Nikdy se nesjížděj vlastním zbožím .............11

1. ČÁST

CO JE BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOST

A KDE SE VZALA? ..................................21

1. Vzestup behaviorální závislosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2. Závislák v každém z nás ..............................51

3. Biologie behaviorální závislosti ........................71

2. ČÁST

SLOŽKY BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI

(ANEB JAK VYTVOŘIT NÁVYKOVÝ ZÁŽITEK) ........91

4. Cíle ................................................93

5. Zpětná vazba .......................................117

6. Vývoj .............................................139

7. Stupňování ........................................157

8. Napětí .............................................177

9. Sociální interakce ..................................197

3. ČÁST

BUDOUCNOST BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI

(A NĚKOLIK ŘEŠENÍ) ..............................215

10. Jak závislostem předcházet už od narození ............217

11. Návyky a architektura ..............................239

12. Gamifikace .........................................265

Doslov ...............................................287

Poděkování ...........................................290

Poznámky ............................................292

Rejstřík ..............................................322



PŘEDMLUVA:

NIKDY SE NESJÍŽDĚJ

VLASTNÍM ZBOŽÍM

V lednu 2010 představil Steve Jobs na akci společnosti Apple nový

tablet iPad:

1

To, co tento přístroj umí, je mimořádné... Nabízí nejlep

ší způsob, jak brouzdat po internetu, mnohem lepší než

notebook a mnohem lepší než smartphone... Je to úžas

ný zážitek... Je vynikající pro vyřizování e-mailů, psát na

něm je sen.

Jobs devadesát minut vysvětloval, proč je iPad nejlepším zaříze

ním pro prohlížení fotek, poslech hudby, učení prostřednictvím

iTunes U, brouzdání na Facebooku, hraní her a přepínání mezi

velkým množstvím aplikací. Byl přesvědčený, že iPad by měl mít

každý.

Vlastním dětem ho ovšem zakázal.

Koncem roku 2010 řekl Jobs novináři Nicku Biltonovi z New York

Times, že jeho děti iPad nikdy neměly. „Naše děti smí doma použí

vat jen omezené množství technologií.“ Bilton zjistil, že podobné


12201718 I082S

zákazy prosazují i další velikáni světa technologií. Bývalý šéfredaktor magazínu Wired Chris Anderson doma přísně hlídá dobu strá

venou na všech zařízeních, „protože nebezpečí technologií vidíme

na vlastní oči“. Jeho pět dětí ve svých pokojích nikdy nesmělo po

užívat žádnou obrazovku. Evan Williams, zakladatel služeb Blog

ger, Twitter a Medium, svým dvěma malým synům koupil stovky

knih, ale odmítl jim dát iPad. A děti Lesley Goldové, zakladatelky analytické společnosti, mají přes týden zákaz jakýchkoli monitorů a displejů. Goldová je svůj postoj ochotná zmírnit jen tehdy,

když děti potřebují počítač kvůli školním úkolům. Walter Isaacson,

který během sbírání informací pro Jobsovu biografii často večeřel s jeho rodinou, řekl Biltonovi, že „nikdo nikdy nevytáhl iPad ani počítač. Děti ani v nejmenším nevypadaly jako závislí na elektronických zařízeních“. Lidé vyrábějící technologické produkty se

evidentně řídí základním pravidlem drogových dealerů: nikdy se

nesjížděj vlastním zbožím.

2

To je znepokojivé. Proč jsou největší technokraté v soukromí

největšími technofoby? Dokážete si představit ty bouřlivé protesty, kdyby náboženští vůdci zakázali svým dětem praktikovat

náboženství? S podobným přístupem se mi svěřilo mnoho ex

pertů ve světě technologií i mimo něj. Několik herních designé

rů mi prozradilo, že se vyhýbají nechvalně známé návykové hře

World of Warcraft, psycholožka zabývající se závislostí na cvičení

označila fitness hodinky za nebezpečné — „nejhloupější věc na

světě“ — a přísahala, že by si je nikdy nekoupila, a zakladatelka

kliniky pro léčbu závislosti na internetu prohlásila, že se vyhý

bá přístrojům mladším tří let. Na telefonu má vypnuté vyzváně

ní a mobil vždycky schválně „někam založí“, aby ji to nelákalo

kontrolovat e -maily. (Snažil jsem se s ní přes e -mail spojit dva

měsíce a povedlo se mi to až tehdy, když náhodou zvedla tele

fon v kanceláři.) Její oblíbenou počítačovou hrou je Myst, kte

rá vyšla v roce 1993, kdy ještě počítače nebyly dost výkonné na 20178 ISB: NIKDY SE NESJÍŽDĚJ VLASTNÍM ZBOŽÍM

pohyblivou grafiku. Jediný důvod, proč byla tuto hru ochotná hrát, je prý ten, že její počítač co půl hodiny zamrzl a trvalo věčnost, než začal znovu fungovat.

3

Jeden ze zakládajících softwarových inženýrů Instagramu Greg

Hochmuth si uvědomil, že vyvíjí hnací motor závislosti. „Vždycky

najdete nějaký další hashtag, na který se dá kliknout,“ řekl. „Potom začne žít vlastním životem jako organismus a může vést k posedlosti.“ Instagram je jako mnoho dalších sociálních platforem beze

dný. Facebook má nekonečný „feed“, Netflix automaticky přehrává

další epizodu seriálu, Tinder uživatele motivuje k tomu, aby ve

snaze najít někoho ještě lepšího dál „swipovali“. Ačkoli tyto apli

kace a webové stránky přinášejí svým uživatelům výhody, je těžké užívat je s mírou. Podle „etika softwarového designu“ Tristana

Harrise není problém v tom, že by lidem chyběla pevná vůle — jde

o to, že „na opačné straně obrazovky sedí tisíc lidí, kteří pracují na

podlomení vaší sebekontroly“.

4

Tito odborníci mají ke svým obavám pádný důvod. Během práce se

supermoderními technologiemi zjistili dvě věci. Za prvé, naše chá

pání závislostí je příliš omezené. Většinou je vnímáme jako něco

charakteristického pro určité osoby — ty, které označujeme za

závisláky. Závisláky na heroinu ukryté v opuštěných barabiznách.

Závisláky na nikotinu. Závisláky na lécích, kteří zobou pilulky jako

lentilky. Tato nálepka naznačuje, že jsou jiní než zbytek lidstva.

Jednou svoji závislost možná překonají, teď však spadají do své

vlastní kategorie. Pravdou ovšem je, že závislost vzniká do znač

né míry vlivem prostředí a okolností. Steve Jobs to věděl, a proto

svým dětem nedovolil používat iPad. Bylo mu totiž jasné, že i když

je díky prostředí, v němž se pohybují, nepravděpodobné, že pro

padnou závislosti na omamných látkách, kouzlu tohoto přístroje 201718 I082S

můžou podlehnout velice snadno. On a další podnikatelé uznávají,

že jimi propagované produkty — navržené tak, aby byly neodo

latelné — mohou polapit každého. Mezi závisláky a námi ostat

ními neexistuje žádná jasně daná hranice. Od vypěstování vlast

ní závislosti nás všechny dělí pouhý jeden produkt nebo zážitek.

Biltonovi odborníci na technologie také objevili, že prostředí

a poměry digitálního věku nahrávají závislosti mnohem víc než

cokoli jiného, co jsme za celou historii lidstva zažili. V šedesátých

letech 20. století jsme vodami závislosti proplouvali jen s několika

nástrahami: cigaretami, alkoholem a drogami, které byly drahé a špatně dostupné. V druhém desetiletí 21. století se tytéž vody

nástrahami jen hemží. Máme tu past Facebooku. Past Instagra

mu. Past porna. Past e -mailu. Past nákupů přes internet. A tak

dále. Seznam nástrah je mnohem delší než kdy dřív a my teprve

zjišťujeme, jakou mají moc.

Biltonovi odborníci byli ostražití, protože věděli, že navrhují

neodolatelné technologie. V porovnání s neohrabanými zařízení

mi a službami z devadesátých let 20. století a počátku 21. století

jsou moderní technologie výkonné a návykové. Stovky milionů

lidí sdílejí s druhými své životy v reálném čase skrze „posty“ na

Instagramu a ostatní tyto životy stejně rychle hodnotí formou

komentářů a „lajků“. Písně, jejichž stažení dříve trvalo hodinu, teď máme k dispozici během několika sekund. Prodleva, která nás

od stahování odrazovala, zmizela. Technologie nabízejí pohodlí,

rychlost a automatizaci, ale není to zadarmo.

5

Lidské chování se

částečně řídí řetězcem bezděčných kalkulací úsilí a přínosů, které

určují, zda určitou činnost provedeme jednou, dvakrát, stokrát,

nebo vůbec. Pokud převáží přínosy nad úsilím, je těžké neopako

vat onu činnost zas a znova, obzvlášť když udeří na tu správnou

neurologickou strunu.

Na tuto strunu hraje lajk na Facebooku či Instagramu, odmě

na za splnění mise ve World of Warcraft nebo vědomí, že jeden

1520178 ISB: NIKDY SE NESJÍŽDĚJ VLASTNÍM ZBOŽÍM

z vašich tweetů sdílejí stovky uživatelů Twitteru. Lidé, kteří vy

tvářejí a zdokonalují technologie, hry a interaktivní zážitky, jsou

ve své práci velice dobří. Provádějí tisíce testů za účasti milionů

uživatelů, aby zjistili, která vylepšení fungují a která ne — jaké

barvy pozadí, fonty a zvuky maximalizují zaujetí a minimalizují

frustraci. Zážitek se vyvíjí a stává se z něj neodolatelná, nebez

pečná verze původně zábavné kratochvíle. Například Facebook

byl v roce 2004 zábava — v roce 2016 je návykový.

Návykové chování existuje už dlouho, ale v posledních deseti

letích je mnohem běžnější a jeho spouštěčům se hůř odolává. Nové

závislosti nevyžadují požití žádné látky a nevpravují vám přímo

do organismu žádné chemické substance, jsou ovšem tak dobře

navržené a podmanivé, že vyvolávají stejný efekt.

6

Některé z nich

jsou staré, například hazardní hry nebo cvičení, a jiné, jako třeba

seriálové maratony nebo používání smartphonů, jsou poměrně

nové. Všem je však čím dál tím těžší odolat.

Problém zhoršujeme i tím, že se soustředíme jen na výhody

stanovování cílů a nebereme v úvahu rizika. Stanovování cílů bylo

v minulosti užitečným motivačním nástrojem, jelikož lidé se vět

šinou snaží vydávat co nejméně energie a obětovat co nejméně

času. Nejsme zkrátka od přírody pracovití, ctnostní ani zdraví.

Karta se ovšem obrací. V dnešní době jsme tak zaměření na výkon

a rychlost, že zapomínáme na záchrannou brzdu.

Mluvil jsem s několika klinickými psychology, kteří popsa

li magnitudo tohoto problému.

7

„Každý člověk, se kterým jsem

pracovala, trpí minimálně jednou behaviorální závislostí,“ řek

la mi jedna odbornice. „Měla jsem pacienty spadající do všech

oblastí — gamblerství, nakupování, sociální sítě, e -maily a tak

dál.“ Promluvila o několika z nich, kteří mají významné posta

vení a šesticiferný plat, ale jejich závislosti je ochromují. „Jedna

moje pacientka je velice krásná, chytrá a úspěšná, má dva magis

terské tituly a pracuje jako učitelka. Je však závislá na nákupech

16201718 I082S

přes internet a nahromadila dluh osmdesát tisíc dolarů. Svoji

závislost dokázala skrývat téměř před každým, koho zná.“ Toto

oddělování jedné části života od zbytku bylo častým motivem.

„Skrývat behaviorální závislosti je velice snadné — mnohem jed

nodušší než skrývat užívání návykových látek. Proto jsou tak ne

bezpečné, můžou totiž celé roky probíhat bez povšimnutí.“ Dal

ší pacientka, také v práci úspěšná, dokázala před přáteli skrývat

závislost na Facebooku. „Prošla si ošklivým rozchodem a potom

svého bývalého přítele několik let pronásledovala na interne

tu. Kvůli Facebooku je mnohem těžší udělat za vztahem tlustou

čáru.“ Jeden její klient kontroloval e -maily víc než stokrát den

ně. „Není schopný odpočívat a užít si dovolenou, ale nikdy bys

te to do něho neřekl. Je velice úzkostný, navenek přitom působí

velmi dobře, má úspěšnou kariéru ve zdravotnickém průmyslu

a nepoznal byste, jak moc trpí.“

„Dopad sociálních sítí je obrovský,“ řekl mi další psycholog.

„Plně formují mozek mladých lidí, se kterými pracuji. Během na

šich sezení si často uvědomuju jednu věc — pět nebo deset minut

se bavíme třeba o hádce s kamarádem nebo přítelkyní a vtom mě

napadne se zeptat, jestli hádka proběhla přes esemesky, telefon

ní hovor, sociální sítě, nebo tváří v tvář. Dost často zní odpověď

‚esemesky‘ nebo ‚sociální síť‘. A přitom to z jejich vyprávění nepo

znám. Zní to tak, že to považuji za ‚skutečnou‘ konverzaci tváří

v tvář. Pokaždé se zarazím a uvažuju nad tím. Ten člověk nerozli

šuje různé způsoby komunikace jako já... výsledkem je prostředí

plné odcizení a závislostí.“

Tato kniha sleduje vzestup návykového chování, zkoumá, kde

začíná a kdo ho vytváří, zajímá se o psychologické triky, díky

nimž je toto chování tak neodolatelné, a snaží se zjistit, jak mi

nimalizovat nebezpečné behaviorální závislosti a vědu na poza

dí těchto závislostí využít k bohulibým účelům. Pokud dokážou

návrháři aplikací přimět lidi, aby obětovali víc času a peněz kvůli

1720178 ISB: NIKDY SE NESJÍŽDĚJ VLASTNÍM ZBOŽÍM

hře na smartphonu, možná by mohli odborníci na politiku lidi

také přesvědčit, aby si víc šetřili na důchod nebo darovali víc

peněz na charitu.

Technologie nejsou samy o sobě špatné. Když jsme se s rodiči

a bratrem v roce 1988 přestěhovali do Austrálie, moji prarodiče

zůstali v Jihoafrické republice. Jednou týdně jsme s nimi mlu

vili po telefonu, což bylo dost drahé, a posílali jim dopisy, které

dorazily až za týden. Když jsem se v roce 2004 přestěhoval do

USA, psal jsem rodičům a bratrovi téměř každý den e -maily. Často

jsme si telefonovali a mávali na sebe přes webkameru. Techno

logie vzdálenost mezi námi zmenšily. John Patrick Pullen v roce

2016 pro Time popsal, jak ho emoční nápor virtuální reality do

hnal k slzám.

8

... Moje spoluhráčka Erin mě střelila smršťovacím paprskem.

Nejenže pro mě najednou byly všechny hračky obrovské,

navíc se nade mnou tyčil Erinin avatar jako nějaký mohut

ný obr. Dokonce se jí změnil i hlas, do sluchátek a dál do

hlavy mi proudil jeho hluboký, zpomalený tón. Na okamžik

jsem byl znovu dítětem a tato obrovská osoba si se mnou

láskyplně hrála. Poskytlo mi to tak hluboký náhled na to,

jaké to musí být pro mého syna, že jsem se do mikrofonu

rozplakal. Byl to čistý a nádherný zážitek, který můj vztah

s ním prohloubí. Byl jsem před svou obří spoluhráčkou zra

nitelný, a přesto jsem se cítil naprosto v bezpečí.

Technologie nejsou morálně dobré nebo špatné, dokud je neovlád

nou korporace, které z nich vytvoří produkty pro masové využití.

Aplikace a platformy se dají navrhnout tak, aby podporovaly 201718 I082S hluboké sociální vazby, nebo mohou být jako cigarety vytvořeny k tomu, abychom se na nich stali závislí. Mnoho technologických vymožeností dnes bohužel podporuje závislost. Dokonce i Pullen během svého básnění o zážitku ve virtuální realitě prohlásil, že jím byl „posedlý“. Technologie, jako je virtuální realita,

vzbuzují tak silné emoce, že přímo lákají ke zneužití. Protože

však jsou zatím v plenkách, je příliš brzy na to říct, zda je využi

jeme zodpovědně.

Závislost na návykových látkách a behaviorální závislost jsou

si v mnoha ohledech velice podobné. Aktivují stejné oblasti moz

ku a často mají původ ve stejných lidských potřebách: potřebě

sociálních vazeb a podpory, mentální stimulace a pocitu efektivi

ty. Pokud člověka o tyto potřeby připravíte, je mnohem pravdě

podobnější, že se u něj projeví závislost na návykových látkách i behaviorální závislost.

Behaviorální závislost se skládá z šesti složek: atraktivních

cílů, které jsou téměř na dosah, neodolatelné a nepředvídatelné

pozitivní zpětné vazby, pocitu postupného pokroku a zlepšování, úkolů, které jsou postupem času čím dál tím obtížnější, na

pětí z nevyřešeného, které si žádá rozřešení, a silných sociálních

vazeb. I přes svou rozmanitost obsahují současné behaviorální

závislosti alespoň jednu z těchto šesti složek. Například Insta

gram je návykový proto, že některé fotografie získají velký počet lajků, zatímco jiné neuspějí. Uživatelé se honí za další vlnou lajků, zveřejňují jednu fotku za druhou a pravidelně se na stránku

vracejí, aby podpořili své přátele. Hráči hrají určité hry celé dny

bez ustání, protože musejí dokončit misi a jelikož si s ostatními hráči vytvořili silné sociální pouto.

Jaká jsou tedy řešení? Jak se dá žít s návykovými zážitky, kte

ré v našem životě hrají tak důležitou roli? Miliony abstinujících

alkoholiků se dokážou úplně vyhnout barům, ale lidé léčící se ze

závislosti na internetu jsou nuceni používat e -mail. Pokud nemáte 20178 ISB: NIKDY SE NESJÍŽDĚJ VLASTNÍM ZBOŽÍM

e -mailovou adresu, nemůžete zažádat o cestovní vízum či o prá

ci a nemůžete ani začít pracovat. Čím dál tím méně moderních

povolání se obejde bez používání počítače a smartphonu. Návykové technologie jsou tak významnou součástí mainstreamu, jakou návykové látky nikdy nebudou. Ačkoli abstinence nepřichází

v úvahu, existují alternativy. Pro návykové zážitky si můžete vy

mezit malou část svého běžného života a zároveň můžete usilovat

o dobré návyky podporující zdravé způsoby chování. Anebo — jakmile pochopíte, jak behaviorální závislosti fungují — můžete zmírnit jejich škodlivý dopad, nebo je dokonce využít k bohuli

bým účelům. Stejné principy, které vedou děti k hraní, je mohou

vést k učení ve škole, a cíle, jež lidi vedou k návykovému cvičení,

je mohou vést i k šetření na důchod.

Věk behaviorálních závislostí teprve začal, ale jeho průvodní zna

ky už teď ukazují na krizi. Závislosti jsou škodlivé proto, že vytěs

ňují jiné, podstatné aktivity — od práce a zábavy přes základní

hygienu až po sociální interakci. Dobrá zpráva je, že naše vztahy

s behaviorální závislostí nejsou neměnné. Je mnoho věcí, které

můžeme udělat pro obnovení rovnováhy, jež existovala před věkem smartphonů, e -mailů, nositelné elektroniky, sociálních sítí

a možnosti okamžitého sledování čehokoli. Klíč spočívá v poro

zumění tomu, proč jsou behaviorální závislosti tak rozšířené, jak

využívají lidskou psychologii a jak můžeme porazit ty závislosti,

jež nám škodí, a těžit z těch, které nám pomáhají.

1. ČÁST

CO JE BEhAVIOráLNÍ

Zá VISLOST A KDE

SE VZALA?

1.

VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ

ZÁVISLOSTI

Vývojář aplikací Kevin Holesh si před pár lety uvědomil, že netráví

dost času s rodinou. Viníkem byly technologie a hlavním pacha

telem byl jeho smartphone. Holesh chtěl vědět, kolik času denně

stráví na telefonu, a proto vytvořil aplikaci s názvem Moment.

Aplikace sledovala dobu, kterou stráví u displeje, a zaznamenávala,

jak dlouho telefon každý den používá. Jelikož umí dostát svému

slovu, trvalo mi ho zkontaktovat několik měsíců — na webových

stránkách Momentu píše, že na e -maily odepisuje pomalu a se

zpožděním, protože se snaží trávit na internetu méně času.

9

Na

konec mi na třetí pokus se zdvořilou omluvou odpověděl a souhla

sil s rozhovorem. „Když jenom posloucháte hudbu nebo telefonu

jete, aplikace přestane zaznamenávat,“ vysvětlil. „Znovu se zapne,

pokud se díváte na displej — například když posíláte e -maily nebo

brouzdáte po internetu.“ Holesh trávil přilepený k displeji hodinu

a patnáct minut denně, což se zdá hodně. Zajímalo to i některé

jeho přátele, kteří také netušili, kolik času kvůli telefonu promr

hají. A tak aplikaci zveřejnil. „Chtěl jsem po lidech, aby zkusili od

hadnout, jak dlouho telefon každý den používají, a skoro všichni

uvedli jen polovinu skutečného času.“

Před několika měsíci jsem si Moment stáhl. Odhadoval jsem,

že telefon používám nanejvýš hodinu denně a beru ho do ruky

5–6 hodin 7+ hodin3–4 hodiny1–2 hodiny 2–3 hodiny 4–5 hodin 6–7 hodin0–1 hodina

Celkový průměr: 3 hodiny

12 %

uživatelů

22 %

uživatelů

25%

uživatelů

18%

uživatelů

12 %

uživatelů

7 %

uživatelů

3 %

uživatelů 1 %

uživatelů

Průměrná denní doba strávená sledováním displeje smartphonu

24neodolatelné

možná desetkrát za den. Nebyl jsem na ta čísla hrdý, ale zněla mi

pravděpodobně. Po měsíci Moment hlásil, že telefon používám

v průměru tři hodiny a beru ho do ruky průměrně čtyřicetkrát den

ně. Byl jsem v šoku. Nehrál jsem hry ani jsem hodiny nesurfoval po

internetu, i tak jsem ovšem do telefonu zíral dvacet hodin týdně.

Zeptal jsem se Holeshe, zda je můj výsledek typický. „Napros

to,“ odpověděl. „Máme tisíce uživatelů a jejich průměr je něco pod

tři hodiny. Telefon berou do ruky průměrně devětatřicetkrát za

den.“ Upozornil mě na to, že jde v první řadě o lidi, které čas strá

vený na displeji znepokojuje natolik, že si stáhli sledovací aplikaci.

Další miliony uživatelů smartphonů si to neuvědomují nebo je to

prostě nezajímá do té míry, aby svůj čas kontrolovali — a je dost

pravděpodobné, že na telefonu tráví i víc než tři hodiny denně.

Říkal jsem si, že možná existuje malá skupinka závislých uživa

telů, kteří na telefonu stráví celý den a zvyšují tak průměr. Holesh

mi však ukázal data osmi tisíc uživatelů Momentu, která dokazují,

že tomu tak není:

Většina lidí na telefonu tráví jednu až čtyři hodiny denně —

u velkého množství uživatelů je to však mnohem déle. Nejedná se VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI

o žádný minoritní problém. Pokud bychom měli telefon používat méně než hodinu denně, jak zní obecné doporučení, pak osmdesát

osm procent Holeshových uživatelů telefon nadužívá. Tráví na něm v průměru čtvrtinu doby, kdy jsou vzhůru — to je víc času, než věnujeme jakékoli jiné každodenní činnosti kromě spánku.

Každý měsíc promrháme téměř sto hodin kontrolováním e -mailů,

psaním zpráv, hraním her, surfováním po internetu, čtením článků, zjišťováním zůstatku na účtu a tak dále. Při průměrné délce

života to dělá ohromujících jedenáct let. A telefon berou do ruky

zhruba třikrát za hodinu. Toto nadměrné užívání je tak rozšířené, že vědci vymysleli termín „nomofobie“, který vyjadřuje strach z toho, že se člověk ocitne bez mobilního telefonu (jde o zkratku z anglického „no -mobile -phobia“ čili „fobie z absence mobilu“).

10

Nejenže nás smartphony okrádají o čas, škodí nám už i pouhá

jejich přítomnost. V roce 2013 zavedli dva psychologové dvojice

cizích lidí do malé místnosti a vyzvali je, aby si spolu povídaly.

11

Pro usnadnění procesu navrhli téma: mohou se například bavit

o něčem zajímavém, co se jim stalo za poslední měsíc. U některých dvojic ležel během hovoru poblíž jejich smartphone, zatím

co u jiných byl telefon nahrazen papírovým zápisníkem. Všechny

dvojice se do určité míry sblížily, avšak těm, které se seznamovaly v přítomnosti smartphonu, dělalo sbližování potíže. Tito lidé

popsali utvořený vztah jako méně kvalitní a své partnery jako méně empatické a důvěryhodné. Telefony jsou rušivé už pouhou

existencí, i když je aktivně nepoužíváme. Rozptylují nás, protože nám připomínají svět mimo právě probíhající konverzaci, a jediným řešením je podle vědců úplně se jich zbavit.

Smartphony však nejsou jedinými viníky. Bennett Foddy hrál

tisíce videoher, ale odmítá se zaplést s World of Warcraft. Fod

dy je brilantní myslitel s mnoha zájmy, pracuje jako herní vývojář a vyučuje v Centru her na Newyorské univerzitě. Narodil se

a žil v Austrálii, hrál na baskytaru v australské hudební skupině


26201718 I082S

Cut Copy — která vydala několik úspěšných singlů a získala řadu

australských hudebních cen — a poté odešel studovat filozofii na

Princeton a pak na Oxford. Je známo, že k WoW chová obrov

ský respekt, sám ovšem tuto hru hrát nechce. „Považuju za sou

část svojí práce zahrát si všechny kulturně významné hry. Tuhle

jsem ale nehrál, protože si nemůžu dovolit plýtvat časem. Znám

se dost dobře a mám podezření, že by pro mě nejspíš bylo těžké

s ní přestat.“

WoW je možná vůbec nejnávykovějším zážitkem na světě. Jed

ná se o online multiplayer RPG s miliony hráčů po celém světě. Vy

tvářejí si avatary, které putují po krajině, bojují s nestvůrami, plní

úkoly a interagují s dalšími hráči. Polovina všech hráčů se považuje

za „závislé“. Podle autorů článku v časopise Popular Science, kteří

pátrali po nejnávykovější hře, je WoW „jasnou volbou“.

12

Existu

jí podpůrné skupiny s tisícovkami členů a víc než čtvrt milionu

lidí si zkusilo vyplnit volně dostupný online test závislosti na hře.

Během deseti let hra vydělala celkem přes deset miliard dolarů

a přilákala víc než sto milionů účastníků.

13

Kdyby vytvořili národ,

byl by dvanáctý nejpočetnější na naší planetě. Hráč WoW si zvolí

avatar, který ho reprezentuje během plnění úkolů ve virtuálním

světě jménem Azeroth. Mnoho hráčů se spojuje do guild — týmů

spojeneckých avatarů —, což je jeden z důvodů, proč je hra tak

návyková. Je těžké v noci spát, když víte, že tři členové vaší guildy

z Kodaně, Tokia a Bombaje jsou bez vás na velké výpravě. Během

rozhovoru s Foddym mě ohromila jeho vášeň pro hry. Nepochy

buje o tom, že mají celkově pozitivní vliv — přesto však odmítá

vyzkoušet kouzlo Azerothu, protože má obavy, že ztratí měsíce

nebo i roky života.

Hry jako WoW přitahují miliony teenagerů a mladých dospě

lých a až čtyřicet procent z nich si na hře vypěstuje závislost.

14

Před několika lety spojil počítačový programátor síly s klinickou

psycholožkou a v lesích nedaleko Seattlu otevřeli centrum pro


27VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI

léčbu závislostí na hrách a internetu. V tomto centru, pojmeno

vaném reSTART, se léčí zhruba tucet mladých mužů závislých na

WoW nebo na některé z několika dalších her.

15

(Centrum zkusi

lo přijmout i malou skupinku žen, avšak mnoho mužů závislých na internetu je rovněž závislých na sexu, takže se ze společného ubytování stal rušivý element.) V minulosti počítače neměly paměť na to, aby se na nich daly spustit hry jako WoW, které jsou mnohem rychlejší, realističtější a výkonnější než hry z 20. století.

Umožňují vám v reálném čase interagovat s dalšími lidmi, což je

jeden z hlavních důvodů, proč jsou tak návykové.

Technologie změnily i způsob cvičení. Před patnácti lety jsem

si koupil jeden z prvních modelů sportovních hodinek Garmin,

obří obdélníkové zařízení, které zároveň fungovalo jako činka na zápěstí. Byly tak těžké, že jsem v druhé ruce musel nosit láhev

s vodou, abych je vyvážil. Každých pár minut ztratily GPS signál

a baterka měla tak malou výdrž, že se nedaly používat při dlou

hých bězích. Dnes existují levnější a menší přístroje, které zachytí každý krok. Je to zázrak, ale také vstupenka k posedlosti. Léčba závislosti na cvičení se stala jedním z oborů psychiatrie, jelikož

sportovci jsou pod neustálým tlakem — stále je jim připomínána

jejich aktivita, a ještě víc neaktivita. Ti, kdo nosí sportovní hodinky, mohou uváznout v roztáčející se spirále. Minulý týden mohl

být standard deset tisíc kroků, ovšem tento týden už je to jedenáct tisíc. Příští týden to bude dvanáct a pak čtrnáct tisíc. Nemůže

to pokračovat donekonečna, ale mnoho lidí při honbě za hladi

nou endorfinů, k níž jim před pár měsíci stačila mnohem menší

cvičební zátěž, ignoruje únavové zlomeniny a jiná vážná zranění.

Díky dotěrným technologiím je také těžší uniknout nakupová

ní, práci a pornu. Dřív bylo nemožné nakupovat a pracovat pozdě

v noci a brzy ráno, dnes však můžete nakupovat přes internet a na

pracoviště se připojit kdykoli během dne. Pryč jsou také časy krá

deží Playboye z novinového stánku — dnes potřebujete jen wifi

28201718 I082S

a webový prohlížeč. Život je mnohem pohodlnější než kdy dřív,

ale toto pohodlí proměnilo pokušení ve zbraň.

A jak k tomu došlo?

Prvními „behaviorálními závisláky“ byly dvouměsíční děti. Začát

kem prosince roku 1968 se na každoročním sjezdu Asociace pro

výzkum nervových a mentálních nemocí v New Yorku sešlo čtyři

cet jedna psychologů zabývajících se lidským zrakem, aby prodis

kutovali, proč naše schopnost vidět někdy selhává. Byla to sešlost

akademických velikánů. Roger Sperry získal o třicet let později

Nobelovu cenu, neurochirurg Wilder Penfield byl označen za „nej

většího žijícího Kanaďana“ a William Dement ze Stanfordu byl

korunován titulem „otec spánkové medicíny“.

Mezi účastníky byl i psycholog Jerome Kagan, který začal o de

set let dříve pracovat na Harvardově univerzitě a vytvořil tam

první program zabývající se psychickým vývojem člověka. Když

o půl století později odcházel do důchodu, v seznamu nejvýznam

nějších psychologů historie se řadil na dvaadvacáté místo — před

giganty, jako jsou Carl Jung, Ivan Pavlov nebo Noam Chomsky.

Kagan na sjezdu mluvil o vizuální pozornosti u kojenců. Zají

malo ho, jak dvouměsíční děti vědí, na co se dívat a co ignorovat.

Jejich vyvíjející se mozek je bombardován kaleidoskopem vizuál

ních informací, a přesto se nějakým způsobem naučí soustředit

jen na některé obrazy a jiné přehlížet. Všiml si, že velmi malé děti

jsou přitahovány pohybujícími se předměty s ostrými hranami.

Když před nimi výzkumník mával dřevěnou kostkou, nedokázaly

se podívat jinam. Podle Kagana tito kojenci vykazovali „behavio

rální závislost na obrysech a pohybu“.

16

Podle moderních standardů by ovšem přičítat kojencům be

haviorální závislost bylo přehnané. Kagan měl pravdu v tom, že VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI nedokázali odtrhnout pohled, dnes však behaviorální závislost

vnímáme poněkud jinak. Je to víc než instinkt, který nedokáže

me potlačit, jinak by sem totiž patřilo i mrkání a dýchání. (Zkuste zadržet dech tak dlouho, až na vás půjdou mdloby — váš mozek

vás nakonec donutí znovu se nadechnout. Tato neschopnost pře

stat se nadechovat a vydechovat znamená, že se nemusíme bát

smrti kvůli tomu, že bychom zapomněli dýchat.) Podle moderních

definic je závislost primárně špatná. Určité chování je vnímáno

jako závislost jen tehdy, pokud nad okamžitou odměnou nakonec

převáží škodlivé následky. Dýchání a sledování dřevěných kostek

nejsou závislosti z toho důvodu, že ačkoli je velmi těžké jim odolat, nejsou škodlivé. Závislost je silné lpění na prožitku, jenž je škodlivý a bez kterého je těžké vydržet. Mezi behaviorální závislosti

se neřadí konzumace, vpichování ani inhalování látek. Vznikají, když člověk nedokáže odolat chování, které i přes krátkodobé uspokojení intenzivní psychologické potřeby způsobuje v dlouhodobém horizontu vážné škody.

Blízkými příbuznými behaviorální závislosti jsou obsese a kom­

pulze. Obsese jsou myšlenky, které člověk nedokáže potlačit,

a kompulze je chování, od něhož si neumí pomoci. Závislost se od

obsese a kompulze zásadně liší, přináší totiž příslib okamžité od

měny neboli pozitivní posílení. Oproti tomu u obsese a kompulze máme silně nepříjemný pocit, pokud věc s nimi spojenou nepro­

vádíme. Slibují úlevu — též známou jako negativní posílení —, ale

nepřinášejí onu lákavou odměnu uspokojené závislosti. (Jelikož

spolu tyto pojmy úzce souvisí, budu v knize používat všechny tři.)

Behaviorální závislost má ještě jednu příbuznou, a to obsesiv

ní vášeň. V roce 2003 napsalo sedm kanadských psychologů pod

vedením Roberta Valleranda pojednání, v němž koncept vášně

rozdělili na dvě části. „Vášeň je definována jako silná inklinace k aktivitě, kterou mají lidé rádi, již považují za důležitou a do které investují čas a energii,“ napsali. Harmonické vášně jsou zdraví

30201718 I082S

prospěšné aktivity, jež si lidé vybírají dobrovolně — model želez

nice, na kterém už od dětství pracuje starší muž, nebo abstraktní

obrazy, jež ve volném čase maluje žena středního věku. „Jedin

ci k této činnosti nejsou nuceni,“ vysvětlili vědci, „naopak si ji

svobodně zvolili. U tohoto typu vášně zabírá činnost významný,

avšak ne převážný prostor identity člověka a je v souladu s dal

šími aspekty jeho života.“

Obsesivní vášeň je však nezdravá a někdy i nebezpečná. Vy

chází z potřeby přesahující prosté potěšení a je pravděpodobné,

že vyvolá behaviorální závislost. Vědci to definovali tak, že člo

věk „si nemůže pomoci a musí se touto vášnivou činností zao

bírat. Vášni se musí nechat volný průběh, jelikož člověka ovládá.

Provádění této činnosti je mimo jeho kontrolu, a tak nakonec

zabírá nepřiměřený prostor v jeho identitě a způsobuje konflikty

s dalšími činnostmi v jeho životě“. Může to být videohra, kterou

teenager hraje celou noc místo spánku a psaní domácích úkolů.

Nebo běžkyně, která kdysi sportovala pro radost, teď však cítí

nutkání denně uběhnout alespoň devět kilometrů určitým tem

pem, i když ji oslabují únavová zranění. Dokud úplně nepadne,

bude běhat každý den, protože její identita i duševní pohoda jsou

nedílně spjaty s nepřerušeným řetězcem každodenní sportovní

aktivity. Díky harmonickým vášním „stojí život za to“, obsesivní

vášeň však mysl sžírá jako mor.

17

Samozřejmě existují lidé, kteří nesouhlasí s myšlenkou, že závis

losti mohou být čistě behaviorální. „A kde jsou návykové látky?“

ptají se. „Když může být člověk závislý na videohrách a smartpho

nech, proč nemůže být závislý na čichání ke květinám nebo chůzi

pozpátku?“ Teoreticky na těchto věcech závislí být můžete. Pokud

uspokojují hlubokou potřebu, nemůžete bez nich být a začnete VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI

se jim věnovat a zároveň zanedbávat další aspekty svého života,

pak trpíte behaviorální závislostí na čichání ke květinám nebo

chůzi pozpátku. Těmito konkrétními závislostmi pravděpodobně netrpí příliš mnoho lidí, ale nelze je vyloučit. Existuje ovšem velké množství lidí, u nichž se podobné příznaky projeví, když jim ukážete smartphone, podmanivou videohru nebo e -mail.

Existují také lidé, kteří tvrdí, že pojem „závislost“ se přece ne

může vztahovat na většinu populace. „Neznehodnocuje to pojem

‚závislost‘? Není pak nesmyslný a prázdný?“ ptají se. Když v roce

1918 zabila pandemie chřipky sedmdesát pět milionů lidí, nikdo

netvrdil, že by byla diagnóza chřipky nesmyslná. Tento problém

si žádal pozornost právě proto, že zasáhl tolik lidí, a totéž platí

i pro behaviorální závislost. Smartphonům nebo e -mailům je těžké odolat — jsou totiž součástí struktury společnosti a podporují psychologicky podmanivé prožitky — a v následujících desetiletích nastoupí další návykové zážitky. Při jejich popisu bychom neměli používat žádné zjemňující výrazy a měli bychom uznat, jak jsou vážné, jak moc škodí kolektivnímu blahu a kolik pozornosti

si zaslouží. Dosavadní důkazy jsou znepokojivé a trendy ukazují,

že se v těchto nebezpečných vodách brodíme čím dál tím hlouběji.

Přesto je však důležité používat výraz „behaviorální závislost“

opatrně. Nálepky mohou vést k tomu, že poruchu vidíme všude.

Stydlivé děti najednou dostaly nálepku „Aspergerova syndromu“, když tento termín přišel do módy, a lidé s proměnlivými emocemi

byli podobně označeni za „bipolární“. Psychiatra a odborníka na závislosti Allena Francese pojem „behaviorální závislost“ znepokojuje. „Pokud nějakou poruchou trpí třicet pět procent lidí, pak je to prostě součást lidské povahy,“ říká. „Medikalizovat behaviorální závislost je chyba. Měli bychom dělat to, co dělají na Tchaj

-wanu a v Koreji. Tam tyto závislosti vnímají spíš jako společen

ský než jako zdravotní problém.“ S tím souhlasím. Ne každý, kdo

používá smartphone víc než devadesát minut denně, by se měl

32201718 I082S

jít léčit. Co je však na smartphonech tak podmanivého? Protože

v našem kolektivním životě hrají stále významnější roli, měli by

chom jejich využívání začít nějak regulovat? Symptom ovlivňující

tolik lidí není méně reálný nebo akceptovatelnější jen proto, že se

z něj stává nová norma — je nutné tomuto symptomu porozumět,

abychom se mohli rozhodnout, zda a jak se s ním vypořádáme.

18

Jak moc rozšířené tedy behaviorální závislosti jsou? Ty nejváž

nější, kvůli nimž lidé končí v nemocnici nebo nejsou schopní žít

víceméně normální život, jsou celkem vzácné a postihují jen pár

procent populace. Slabší závislosti jsou ovšem mnohem běžnější.

Jejich vlivem je náš život méně hodnotný, jsme méně výkonní

v práci i ve volném čase a omezujeme kontakt s druhými. Způso

bují sice mírnější psychická traumata než vážné závislosti, avšak

i tato traumata se časem hromadí a zhoršují naše zdraví.

Je těžké zjistit, kolik lidí behaviorálními závislostmi trpí, pro

tože většina z těchto závislostí zůstává neodhalená. Touto otáz

kou se zabývalo velké množství studií, ale tu nejkomplexnější

provedl anglický profesor psychologie Mark Griffiths, který beha

viorální závislost studuje přes dvacet let. Mluví rychle a vášnivě,

přesně jak byste čekali od někoho, kdo během své kariéry publi

koval víc než pět set studií. Griffiths dokončil doktorát ve věku

pouhých třiadvaceti let, pár let před boomem internetu. „Psal se

rok 1994,“ říká, „prezentoval jsem studii na každoročním setká

ní Britské psychologické společnosti zaměřeném na technologie

a závislosti a po přednáškách následovala tisková konference.

V té době lidé mluvili o závislosti na hracích automatech, video

hrách a televizi a někdo se zeptal, jestli jsem slyšel o té novince

jménem internet a zda by mohl vést k novým typům závislostí.“

Zpočátku si nebyl jistý, co si o internetu myslet, ale fascinovala

33VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI

ho představa, že by mohl být cestou k závislosti. Zažádal si o vlád

ní grant a začal téma studovat.

Novináři se ho často ptali, jak běžné jsou behaviorální závislosti,

ale on jim nedokázal dát jasnou odpověď. Potřebné údaje zkrát

ka nebyly k dispozici. Aby to zjistil, navázal spolupráci se dvěma

výzkumníky z Univerzity Jižní Kalifornie. V roce 2011 publikovali

dlouhé a podrobné pojednání založené na velkém množství studií,

z nichž každou pečlivě prověřili. Do pojednání zařadili jen ty stu

die, které měly alespoň pět set respondentů — mužů i žen ve věku

mezi 16 a 65 lety — a jejichž metody měření byly spolehlivé a dolože

né důkladným výzkumem. Výsledkem bylo ohromujících osmdesát

tři studií s celkovým počtem půldruhého milionu respondentů ze

čtyř kontinentů. Studie se zaměřovaly na závislosti na hazardních

hrách, lásce, sexu, nakupování, internetu, cvičení a práci, ale také

na závislosti na alkoholu, nikotinu, narkotikách a jiných látkách.

A výsledek? V uplynulých dvanácti měsících trpělo alespoň

jednou behaviorální závislostí ohromujících čtyřicet jedna pro

cent populace. Nejedná se o žádný banální problém, podle Grif

fith se a jeho kolegů se totiž minimálně polovina populace setkala

s následujícími příznaky:

19

Ztráta schopnosti svobodně se rozhodnout, zda s určitým

chováním přestat, nebo v něm pokračovat (ztráta kontroly),

a zkušenost s negativními důsledky spojenými s tímto cho

váním. Jinými slovy, člověk přestane být schopen spolehlivě

předvídat, kdy se toto chování objeví, jak dlouho bude trvat,

kdy přestane i jaké jiné druhy chování se s návykovým cho

váním mohou pojit. Následkem toho se buď vzdá ostatních

činností, nebo v nich sice pokračuje, ale už je nepovažuje za

tak příjemné jako dříve. Mezi další negativní důsledky ná

vykového chování může patřit narušení vykonávání život

ních rolí (např. práce, společenských aktivit nebo koníčků),

34201718 I082S

zhoršení sociálních vztahů, kriminální činnost a problémy

se zákonem, zapojení se do nebezpečných situací, fyzické

zranění a zhoršení zdraví, finanční ztráty či emoční trauma.

Některé z těchto závislostí narůstají spolu s technologickými ino

vacemi a společenskými změnami. Podle nedávné studie trpí až

čtyřicet procent populace nějakou formou závislosti spojené s in

ternetem, ať už jde o e -maily, hraní her, nebo porno. Jiná studie

zjistila, že čtyřicet osm procent z jejího vzorku studentů ame

rických univerzit jsou „internetoví závisláci“ a dalších čtyřicet

procent se nachází na hranici závislosti nebo jsou to potenciální

závislí. Když byli studenti požádáni, aby popsali svoji interakci

s internetem, většina z nich trpěla jejími negativními následky —

vysvětlovali, že se zhoršilo jejich studium, vztahy i rodinný život,

protože na internetu tráví příliš mnoho času.

20

Teď si možná říkáte, jestli jste vy nebo někdo z vašich blízkých

fakticky „závislý na internetu“. Na protější stránce je ukázka pěti

(z celkem dvaceti) otázek z často používaného testu závislosti na

internetu.

21

Udělejte si chvilku čas a odpovězte na ně za pomoci

níže vysvětlené stupnice od 0 do 5.

Pokud jste získali 7 bodů a méně, neprojevují se u vás žád

né známky závislosti na internetu. Skóre 8—12 bodů naznačuje

mírnou závislost — možná jste někdy na internetu příliš dlou

ho, ale většinou máte jeho používání pod kontrolou. Výsledek

13—20 bodů ukazuje na střední závislost, což znamená, že vám

váš vztah s internetem způsobuje „občasné či časté problémy“.

Skóre mezi 21—25 body značí vážnou závislost a znamená, že vám

internet v životě způsobuje „vážné problémy“. (K otázce toho, jak

se vypořádat s vysokým skóre, se vrátím ve třetí části této knihy.)

Vedle závislosti na internetu uvádí čtyřicet šest procent lidí, že

by nemohli žít bez svého smartphonu (někteří by dali přednost fy

zickému zranění před poškozením svého telefonu),

22

a osmdesát

= Netýká se mě

= Zřídkakdy

= Příležitostně

= Pravidelně

= Často

= Vždy

Test závislosti na internetu

Za pomoci níže uvedené stupnice zvolte odpověď, která nejlépe

reprezentuje četnost každého z uvedených druhů chování:

1

2

3

4

5

Jak často se přistihnete, že jste zůstali online déle, než jste zamýšleli? ______

Jak často si jiní lidé ve vašem životě stěžují na množství času, jaké trávíte

online? ______

Jak často kontrolujete e-mail předtím, než uděláte nějakou jinou,

nezbytnou činnost? ______

Jak často nespíte kvůli tomu, že jste pozdě v noci na internetu? ______

Jak často se přistihnete, že si říkáte „jen pár minut“, když jste online? ______

35VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI

procent teenagerů telefon kontroluje minimálně jednou za hodi

nu.

23

V roce 2008 trávili dospělí na telefonu průměrně osmnáct

minut denně, zatímco v roce 2015 už to byly dvě hodiny a čtyřicet

osm minut.

24

Tento příklon k mobilním zařízením je nebezpečný,

protože na přístroji, který s vámi cestuje, si závislost vypěstujete

snáz. V jedné studii uvedlo šedesát procent respondentů, že sle

dují několik epizod seriálu v řadě, přestože původně chtěli pře

stat mnohem dřív. Až padesát procent lidí říká, že se neobejdou

bez sociálních sítí a kvůli své závislosti na těchto stránkách jsou

nakonec nešťastní. Polovina z této skupiny uvádí, že musí tyto

stránky kontrolovat minimálně jednou za hodinu. Po hodině jsou

neklidní, nervózní a nedokážou se soustředit. V roce 2015 bylo

na smartphonech závislých dvě stě osmdesát milionů lidí. Kdy

by se spojili a vytvořili „Spojené státy nomofobické“, jednalo by

se o čtvrtou nejlidnatější zemi světa hned po Číně, Indii a USA.

36201718 I082S

Kanadský Microsoft v roce 2000 zveřejnil, že průměrný člověk

se dokáže soustředit dvanáct sekund, do roku 2013 toto číslo kles

lo na osm sekund. (Oproti tomu zlatá rybka má podle Microsoftu

průměrnou dobu soustředění devět sekund.) „Délka soustředění

u lidí se snižuje,“ tvrdilo se ve zprávě. Sedmdesát sedm procent

osmnácti- až čtyřiadvacetiletých uvedlo, že když nemají co dě

lat, dávají telefonu přednost před čímkoli jiným. Osmdesát sedm

procent řeklo, že často usnou, když sledují víc epizod seriálu za

sebou. Ještě znepokojivější je však to, co se stalo, když Microsoft

požádal dva tisíce mladých dospělých, aby soustředili pozornost

na sled číslic a písmen, které se objevovaly na monitoru počíta

če. Ti, kteří u sociálních médií trávili méně času, v tomto úkolu

dopadli mnohem lépe.

25

Závislost původně znamenala jiný druh silného spojení — v an

tickém Římě znamenalo být závislý zkrátka být odsouzený k ot

roctví. Když jste někomu dlužili peníze a nemohli jste dluh vrátit,

soudce vás odsoudil k závislosti. Museli jste pracovat jako otroci,

dokud jste dluh nesplatili. Takové bylo původní použití slova zá­

vislost, časem se však vyvinulo v popis jakéhokoli pouta, které je

těžké přetrhnout. Jestliže jste rádi pili víno, byli jste závislí na víně,

pokud jste rádi četli knihy, byli jste závislí na knihách. Na závis

losti nebylo v zásadě nic špatného, mnoho závislých byli prostě

lidé, kteří hodně rádi jedli, pili, hráli karty nebo četli. Být závislý

znamenalo cítit k něčemu vášeň, význam slova závislost se ovšem

během několika staletí rozmělnil.

V 19. století vdechla lékařská profese tomuto výrazu nový ži

vot. Lékaři mu věnovali mimořádnou pozornost hlavně koncem

století, kdy se lékárníci naučili syntetizovat kokain a začalo být

čím dál tím těžší zbavit uživatele závislosti na této droze. Kokain VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI zpočátku působil jako zázrak, protože starším lidem umožňoval ujít dlouhé míle a vyčerpaným znovu myslet jasně. Nakonec však

většina uživatelů propadla závislosti a mnozí z nich nepřežili.

26

Za chvíli se vrátím k behaviorální závislosti, ale abychom poro

zuměli jejímu rozšíření, musím se nejdřív zaměřit na závislost na návykových látkách. Slovo závislost značilo užívání návykových látek pouhá dvě století, hominidé byli však na látkách závislí tisí

ce let. Nález DNA ukazuje, že neandertálci už před čtyřiceti tisíci lety nosili gen známý jako DRD4-7R.

27

Tento gen je zodpovědný

za schéma chování, které neandertálce odlišovalo od ostatních hominidů, včetně riskování a honby za novými věcmi a vzrušením. Zatímco jejich předchůdci byli bázliví a riskování se vyhý

bali, neandertálci byli průzkumníci a téměř nikdy nebyli spokojení. Variantu genu DRD4-7R s názvem DRD4-4R dodnes najdeme u zhruba deseti procent populace a u těchto lidí existuje větší

pravděpodobnost, že budou odvážní a propadnou závislostem.

Je nemožné identifikovat prvního závislého člověka, ale důka

zy ukazují na to, že žil před víc než třinácti tisíci lety.

28

Svět byl

tehdy úplně jiným místem. Neandertálci už dávno vyhynuli, Zemi

stále pokrývaly ledovce, chlupatí mamuti měli existovat ještě dal

ších dva tisíce let a lidé si právě začali ochočovat ovce, prasata,

kozy a krávy. Zemědělství vznikne až za několik tisíciletí, ale na

ostrově Timor v jihovýchodní Asii někdo objevil betelový ořech.

Betelový ořech je starověký, nezpracovaný příbuzný moderní

cigarety. Obsahuje olejovitou tekutinu bez zápachu známou jako

arekolin, která působí podobně jako nikotin. Při žvýkání tohoto

ořechu se vám rozšíří cévy, lépe se vám dýchá, krev proudí rychleji a zlepší se vám nálada. Lidé často tvrdí, že mají po žvýkání

betelového ořechu jasnější mysl, a v některých částech jižní a jiho

východní Asie je tato droga stále populární.

Ořechy však mají nepříjemný vedlejší účinek. Pokud je žvý

káte často, zčernají vám zuby, zkazí se a mohou vypadat, avšak

38201718 I082S

mnoho uživatelů ve žvýkání i přes jeho zjevnou kosmetickou

nevýhodu pokračuje i poté, co o zuby přijdou. Když čínský císař

Čcheng -wang před dvěma tisíci lety navštívil Vietnam, zeptal se

svých hostitelů, proč mají černé zuby. Vysvětlili mu, že „žvýkání

betele udržuje v dutině ústní hygienické podmínky, a proto zuby

černají“, což je přinejlepším chatrná logika. Jestliže některá část

vašeho těla zčerná jako uhel, musíte mít opravdu otevřenou mysl,

abyste došli k závěru, že jde o zdravou změnu.

Obyvatelé jižní Asie nebyli jedinými závislými. I další civili

zace se vrhaly na cokoli, co rostlo kolem. Obyvatelé Arabského

poloostrova a Afrického rohu už tisíce let žvýkají listy katu, sti

mulantu, který působí podobně jako speed nebo metamfetamin.

Uživatelé katu jsou mluvní, euforičtí a hyperaktivní a mají vyšší

tepovou frekvenci, jako by si dali několik šálků silné kávy. Zhruba

ve stejné době narazili Austrálci na rostlinu pituri a jejich součas

níci v Severní Americe objevili tabák. Obě rostliny se dají kouřit

nebo žvýkat a obě obsahují vysoké dávky nikotinu. A obyvate

lé Jižní Ameriky začali v Andách před sedmi tisíci lety během

velkých shromáždění žvýkat listy koky. Na opačné polokouli se

Samaritáni učili připravovat opium, které jim přinášelo takové

potěšení, že instrukce k výrobě vyryli na malé hliněné tabulky.

29

Závislost na návykových látkách, jak ji známe, je relativně nová,

protože je podmíněna komplikovanou chemií a nákladným vyba

vením. V televizním seriálu Perníkový táta je učitel chemie Walter

White, jenž začne vařit metamfetamin, posedlý čistotou svého

produktu. Vyrobí „Blue Sky“, který je z 99,1 procenta čistý, a vy

slouží si obrovské uznání po celém světě (a také miliony dolarů

z prodeje drog). Ve skutečnosti ovšem lidé závislí na metamfe

taminu koupí cokoli, co seženou, takže dealeři nastavují surový VZESTUP BEHAVIORÁLNÍ ZÁVISLOSTI

produkt různými příměsemi snižujícími jeho čistotu. Proces výroby této drogy je i bez důrazu na čistotu složitý a vyžaduje od

bornost. Totéž platí i pro mnoho jiných drog, jejichž chemické

složení se výrazně liší od rostlin obsahujících jejich hlavní složky.

Než se z drog stal velký byznys, objevovali lékaři a lékárníci je

jich účinky buď metodou pokusu a omylu, nebo náhodou. V roce

1875 si Britská lékařská asociace zvolila za svého čtyřicátého čtvr

tého předsedu osmasedmdesátiletého sira Roberta Christisona.

Byl to vysoký, přísný a excentrický muž, který začal medicínu

praktikovat o padesát let dříve, právě když se angličtí vrahové učili trávit arzenikem, strychninem a kyanidem. Zajímalo ho, jak

tyto i jiné toxiny účinkují na lidské tělo, ale jelikož nebylo snadné

sehnat dobrovolníky, celá desetiletí sám polykal a zvracel nebez

pečné jedy a zaznamenával jejich účinky v reálném čase, těsně

předtím, než ztratil vědomí.

Jedním z těchto toxinů byl malý zelený lísteček, který Chris

tisonovi znecitlivil ústa, nabil ho dlouhotrvající energií a dal mu

pocit, že je o několik dekád mladší. Cítil se tak čiperně, že se rozhodl vydat na dlouhou procházku. Po devíti hodinách a patnácti mílích se vrátil domů a zapsal si, že nemá hlad ani žízeň. Následujícího rána se vzbudil fit a připravený na nový den. To, co žvýkal,

byl lístek koky — rostliny, která má na svědomí svého slavného

bratrance, stimulant kokain.

30

Tisíc mil na jihovýchod, ve Vídni, s kokainem experimentoval

i jistý mladý neurolog. Mnoho lidí si Sigmunda Freuda pamatuje díky jeho teoriím o lidské osobnosti, sexualitě a snění, ale ve

své době byl slavný také propagací kokainu. Chemikové tuto dro

gu poprvé syntetizovali o třicet let dříve a Freud se zájmem četl

o Christisonově zázračné patnáctimílové procházce. Zjistil, že kokain mu nejen dodává energii, ale také zklidňuje jeho opakované záchvaty deprese a špatné trávení. V jednom z více než devíti set

dopisů své snoubence Martě Bernaysové napsal:

40201718 I082S

Pokud všechno půjde dobře, napíšu [o kokainu] esej a oče

kávám, že si získá místo v terapeutice vedle morfia, a do

konce ho předčí... Pravidelně beru velmi malé dávky proti

depresi a špatnému trávení, a to s nejlepšími výsledky.

Celý Freudův život se podobal horské dráze, ovšem desetiletí, kte

ré následovalo po tomto dopisu Martě, bylo obzvlášť bouřlivé. Za

čalo nadějně — publikováním pojednání nazvaného „Über Coca“

(O rostlině koka) v roce 1884.

31

Podle jeho vlastních slov bylo po

jednání „chvalozpěvem na tuto magickou látku“. Freud hrál v dra

matu „Über Coca“ všechny role — byl experimentátorem, objek

tem zkoumání i čilým zapisovatelem.

Pár minut po požití kokainu člověk zažívá náhlou rozjaře

nost a pocit lehkosti. Cítí jakousi hebkost na rtech a patře

následovanou pocitem tepla v těchto oblastech... Psychic

ký účinek [kokainu]... spočívá ve veselosti a dlouhotrvající

euforii, která se nijak neliší od běžné euforie zdravého

člověka.

V „Über Coca“ se zmiňuje i o temnější stránce kokainu, i když ta

Freuda zjevně spíš fascinovala, než znepokojovala:

Během prvního testu jsem zažil krátkou fázi toxických účin

ků... Dech se zpomalil a prohloubil a cítil jsem se unavený



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.