načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nenasytná - Sylvia Day

Nenasytná

Elektronická kniha: Nenasytná
Autor: Sylvia Day

- VÁŠNÍ NABITÝ PŘÍBĚH EVY A GIDEONA JE VE VAŠICH RUKÁCH…. - Gideon Cross je bojovník. Přestože pochází z bohaté rodiny, od začátku se musel prát o své místo na slunci. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 73.3%hodnoceni - 73.3%hodnoceni - 73.3%hodnoceni - 73.3%hodnoceni - 73.3% 82%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Fortuna Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 359
Rozměr: 22 cm
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-732-1946-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Gideon Cross je bojovník. Přestože pochází z bohaté rodiny, od začátku se musel prát o své místo na slunci. Násilí a trauma, které prožil, z něj udělaly člověka, který jen tak někomu nedůvěřuje. I když si celé roky stavěl kolem srdce zeď, teď ho odevzdal Evě Tramellové - a daroval jí i své sexy tělo. Eva však musí vědět, že nic není zadarmo. Opravdu se Eva bude muset vzdát své nezávislosti, aby si udržela muže, bez kterého si nedokáže svůj život představit? Nebo se jí podaří přinutit Gideona, aby ustoupil? Srážka dvou světů na sebe nenechá dlouho čekat. Eva a Gideon jsou manželé, ale postupně přicházejí na to, že největší utrpení i největší rozkoš je čeká ve chvílích, kdy se z nich stávají nesmiřitelní protivníci. Čtvrtý díl erotické série americké autorky. Krasavice a boháč jsou manželé a manželské střety jim přinášejí nový rozměr utrpení i rozkoše...

Popis nakladatele

VÁŠNÍ NABITÝ PŘÍBĚH EVY A GIDEONA JE VE VAŠICH RUKÁCH….

Gideon Cross je bojovník. Přestože pochází z bohaté rodiny, od začátku se musel prát o své místo na slunci. Násilí a trauma, které prožil, z něj udělaly člověka, který jen tak někomu nedůvěřuje. I když si celé roky stavěl kolem srdce zeď, teď ho odevzdal Evě Tramellové. Eva však musí vědět, že nic není zadarmo. Opravdu se Eva bude muset vzdát své nezávislosti, aby si udržela muže, bez kterého si nedokáže svůj život představit? Nebo se jí podaří přinutit Gideona, aby ustoupil? Srážka dvou světů na sebe nenechá dlouho čekat. Eva a Gideon jsou manželé, ale postupně přicházejí na to, že největší utrpení i největší rozkoš je čeká ve chvílích, kdy se z nich stávají nesmiřitelní protivníci.¨

SYLVIA DAY

Autorka mezinárodních bestsellerů č. 1 podle New York Times

Napsala již více než dvacet mezinárodních bestsellerů, které jsou ověnčeny literárními cenami, umisťují se na první příčce žebříčku deníku The   New York Times  a prodávají se ve více než čtyřiceti zemích. V osmadvaceti zemích je nejprodávanější autorkou. Na trhu jsou desítky milionů výtisků jejích knih.

 

Zařazeno v kategoriích
Sylvia Day - další tituly autora:
Neskrotená -- 3. časť série Crossfire Neskrotená
Entwined With You - Crossfire Book 3 Entwined With You
One With You: Crossfire One With You: Crossfire
Reflected in You Reflected in You
 
K elektronické knize "Nenasytná" doporučujeme také:
 (e-book)
Grey Grey
 (e-book)
Osvobozená Osvobozená
 (e-book)
Neskrotená Neskrotená
 (e-book)
Nezkrotná Nezkrotná
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nenasytná

d

d


Nenasytná

Sylvia Day

d

d


Nenasytná

Sylvia Day

d

d


Original title: Sylvia Day: CAPTIVATED BY YOU

Copyright © 2014 by Sylvia Day

Cover art direction by George Long, cover photography by Edwin Tse,

cover design by Sarah Oberrender

Published by The Berkley Publishing Group (USA),

a member of Penguin Group (USA)

Czech edition © Fortuna Libri, Praha 2015

Translation © Jana Pacnerová , 2015

Vydalo nakladatelství Fortuna Libri

www.fortunalibri.cz

Odpovědná redaktorka Lenka Matějková

První vydání

Tato kniha je fikce. Jména, postavy, místa a události jsou buď výsledkem

autorovy fantazie, anebo jsou použity fiktivně, a proto jakákoli podobnost

se skutečnými živými či mrtvými osobami, obchodními společnostmi,

událostmi či místy je čistě náhodná.

Všechna práva vyhrazena

Žádná část této publikace nesmí být reprodukována, ukládána do informačních

systémů nebo rozšiřována jakýmkoli způsobem, ať už elektronicky, mechanicky,

fotografickou cestou nebo jinými prostředky bez souhlasu majitele práv.

ISBN 978-80-7321-946-8


Tuhle knihu věnuji všem čtenářkám,

které trpělivě čekaly na tuto další kapitolu

příběhu Gideona a Evy.

Doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně!



PODĚKOVÁNÍ

Stojí za mnou nespočet lidí, kteří mi umožňují psát, dodržovat závazky a zachovat si zdravý rozum.

Děkuji Hilary Saresové, která mě udržuje na trati tím, že mi rediguje každou knihu za pochodu. Spoléhám na tebe víc, než tušíš.

Děkuji Kimberly Whalenové, výjimečné agentce, za všechno, co dělá, ale zvlášť za obrovskou podporu. Není dne, abych ti nebyla vděčná.

Děkuji Samaře Dayové za veškerý stres, který mi odebírá z ramen. Neumím si představit, kde bych bez tebe byla.

Děkuji svým dětem, které vydrží dlouhé časové úseky beze mě, když pracuji (a  snášejí všechny nepříjemnosti s  tím spojené). Bez vaší podpory, moji milí, bych nemohla dělat to, co dělám. Miluji vás.

Děkuji všem úžasným týmům z  Penguin Random House. Cindy Hwangové, Leslie Gelbmanové, Alexi Clarkeovi, Tomu Weldonovi, Ricku Pascocellovi, Craigu Burkeovi, Erin Gallowayové, Francesce Russellové, Kimberley Atkinsové... a to je jen malý výčet ze Spojených států a Velké Británie. Další týmy pilně pracují v Austrálii, Irsku, Kanadě, na Novém Zélandu, v Indii a Jižní Africe. Jsem vám všem vděčná za čas a úsilí, které vkládáte do vydávání mých knih.


Děkuji Liz Pearsonsové a týmu z Brilliance Audio za výrobu audioknihy, nad níž čtenáři šílí!

A děkuji všem mým zahraničním vydavatelům, kteří neúnavně pracují ve svých teritoriích. Škoda, že vám všem tady nemůžu poděkovat osobně. Prosím, vězte, že spolupráci s  vámi beru jako požehnání.


1

L

edové jehličky vody mi bičovaly rozpálenou pokožku a je

 jich pálení zahánělo ulpívavé stíny noční můry, kterou jsem

si přesně nezapamatoval.

Zavřel jsem oči a postoupil víc pod sprchu; silou vůle jsem přitom nutil přetrvávající strach a  nevolnost krouživým pohybem mizet v  odpadu u  mých nohou. Otřásl jsem se a  v  myšlenkách přešel ke své ženě. K mému andělovi, mírumilovně spícímu v sousedním bytě. Naléhavě jsem po ní toužil, chtěl jsem se v ní ztratit a vadilo mi, že to nejde. Že ji nemohu pevně obejmout. Že nemohu přitáhnout její bujné tělo pod sebe a pohroužit se do něj, aby její dotek zahnal vzpomínky.

„Do háje.“ Položil jsem dlaně na chladné obkladačky a vstřebával chlad trýznivého lijáku až do morku kostí. Byl jsem sobecký hajzl.

Kdybych byl lepší člověk, nechal bych Evu Crossovou být hned v okamžiku, kdy jsem ji uviděl.

Místo toho jsem se s  ní oženil. A  chtěl jsem, aby se zpráva o našem sňatku objevila ve všech médiích, co jen jich lidstvo zná,


10 · sylvia day místo aby zůstala tajemstvím hrstky lidí. A co hůř, protože jsem neměl v úmyslu ji opustit, budu muset najít způsob, jak jí vynahradit skutečnost, že jsem takový podělaný magor, se kterým ani nemůže spát v jedné místnosti.

Mydlil jsem se a  rychle smýval lepkavý pot, s  nímž jsem se probudil. Za pár minut už jsem mířil do ložnice, kde jsem si navlékl tepláky a vydal jsem se do pracovny. Bylo těsně po sedmé hodině ráno.

Teprve před pár hodinami jsem opustil byt, který Eva sdílela se svým nejlepším kamarádem, Carym Taylorem, protože jsem jí chtěl dopřát několik hodin spánku před cestou do práce. Celou noc jsme si spolu užívali, oba náramně roztoužení a chtiví. Ale bylo v tom i něco víc. Naléhavost z Eviny strany, která ve mně hlodala a zanechávala ve mně nejistotu.

Mou ženu něco trápilo.

Zalétl jsem pohledem k  oknu a  vyhlídce na  Manhattan za ním, pak můj zrak spočinul na prázdné stěně, kde v našem domově ve střešní nástavbě na Fifth Avenue visely na tomtéž místě její a naše fotky. Uměl jsem si tu koláž zřetelně představit, protože jsem ji během posledních několika měsíců pozoroval nespočet hodin. Kdysi jsem ustaloval svůj svět pohledem na město. Teď mi k tomu pomáhalo dívat se na Evu.

Sedl jsem si k  psacímu stolu a  probudil počítač pohybem myši; zhluboka jsem se nadechl, když se na  monitoru objevil obličej mé ženy. Na  fotce, kterou jsem si instaloval na  plochu, nebyla nalíčená a  s  popraškem světlých pih na  nose vypadala na  svých čtyřiadvacet let mladě. Přejel jsem pohledem její tvář – křivku obočí, jas šedých očí, plnost rtů. Ve chvílích, kdy jsem se tomu v myšlenkách věnoval, jsem takřka cítil ty rty na pokožce. Její polibky byly blahořečení, přísliby mého anděla, že díky němu bude můj život stát za to, abych ho žil.

Odhodlaně jsem vydechnul, zvedl sluchátko telefonu a  pomocí rychlé volby zavolal Raúla Huertu. Navzdory časné ranní hodině se ozval hbitě a pozorně.


nenasytná · 11

„Paní Crossová a  Cary Taylor dnes mají namířeno do San Diega,“ řekl jsem a ruka se mi při tom pomyšlení sevřela v pěst. Víc jsem říkat nemusel.

„Jasný.“

„Chci nejčerstvější fotku Anne Lucasové a  podrobnou zprávu o tom, kde byla včera večer. V poledne ať to mám na stole.“

„Nejpozději,“ potvrdil.

Zavěsil jsem a  zadíval jsem se na  Evinu podmanivě krásnou tvář. Zachytil jsem ji v radostném, nestřeženém okamžiku, ve stavu bytí, v němž jsem byl rozhodnutý ji udržovat až do smrti. Jenže včera večer ji vystresovala možnost náhodného setkání se ženou, s níž jsem se kdysi stýkal. Už to bylo dost dlouho, co se moje cesta naposled zkřížila s cestou Anne, ale pokud naštvala mou ženu, tak se zase uvidíme. A brzy.

Otevřel jsem schránku došlé pošty a  začal jsem se probírat v e-mailech a koncipovat v rychlosti odpovědi, kde to bylo třeba; propracovával jsem se k  předmětu zprávy, kterého jsem si všimnul hned, jak jsem poštu otevřel.

Evinu přítomnost jsem zaznamenal dřív, než jsem ji uviděl.

Zvedl jsem hlavu a prsty na klávesnici se mi zpomalily. Náhlý příval touhy uchlácholil rozrušení, které jsem pociťoval pokaždé, když jsme nebyli spolu.

Zaklonil jsem se, abych mohl líp ocenit pohled, který se mi naskytl. „Přivstala sis, anděli.“

Eva stála ve  dveřích s  klíči v  ruce, blond vlasy rozcuchané v sexy změti kolem ramen, tváře a rty zardělé spánkem, vnadné tělo oděné v tílku a šortkách. Byla bez podprsenky, bujné kozičky se mírně vzdouvaly pod vroubkovanou bavlnou. Byla drobná a stavěná tak, že to sráželo chlapa na kolena; často zdůrazňovala, jak se liší od žen, s nimiž mě fotografovali předtím, než jsem ji poznal.

„Probudilo mě, jak se mi po  tobě stýskalo,“ odvětila hrdelním hlasem, při kterém se mi pokaždé postavil. „Jak dlouho jsi vzhůru?“


12 · sylvia day

„Dlouho ne.“ Zastrčil jsem klávesnici, abych jí udělal místo na psacím stole.

Přicupitala ke mně bosky, nevědomky mě sváděla. Jen co jsem ji poprvé uviděl, věděl jsem, že jí nedokážu odolat. Slibovaly to její oči i to, jak se pohybovala. Všude, kde se ocitla, na ni muži civěli. Prahli po ní. Stejně jako já.

Chytil jsem ji kolem pasu, když byla dost blízko, protože jsem si ji chtěl radši přitáhnout na klín. Sklonil jsem hlavu, zachytil do úst její bradavku a sál jsem ji dlouze a zhluboka. Uslyšel jsem, jak se zajíkla, jak sebou celým tělem trhla, a  v  duchu jsem se usmál. Mohl jsem si s ní dělat, co se mi zachtělo. Dala mi na to právo. Byl to největší dar, co jsem kdy dostal.

„Gideone.“ Její ruce mi vjely do vlasů, probíraly se v nich.

Už mi bylo nekonečně líp.

Zvedl jsem hlavu, políbil ji a  ucítil chuť skořice z  její zubní pasty a pod ní příchuť, která patřila jen jí. „Hmm?“

Dotkla se mého obličeje, pátrala pohledem. „Neměl jsi zase zlý sen?“

Prudce jsem vydechl. Vždycky mě dokázala prokouknout. Nevěděl jsem, jestli si na to někdy zvyknu.

Přejel jsem bříškem palce po  vlhké bavlně, ulpívající na  její bradavce. „Radši bych si povídal o mokrých snech, ke kterým mě momentálně inspiruješ.“

„O čem se ti zdálo?“

Sevřel jsem rty nad její vytrvalostí. „Nevzpomínám si.“

„Gideone...“

„Nech toho, anděli.“

Eva ztuhla. „Jen ti chci pomoct.“

„Víš, jak na to.“

Ušklíbla se. „Sexuální maniaku.“

Přitulil jsem ji k sobě blíž. Nenalézal jsem slova, jimiž bych jí pověděl, jaké to je, mít ji v náručí, a tak jsem se zabořil do její šíje a vdechoval milovanou vůni její pokožky.

„Frajere.“


nenasytná · 13

Cosi v tónu jejího hlasu mě nastražilo. Zvolna jsem se odtáhl, přejel pohledem po jejím obličeji. „Povídej.“

„Stran San Diega...“ Sklopila oči a  zachytila dolní ret mezi zuby.

Znehybněl jsem a čekal, kam ten hovor povede.

„Budou tam Six-Ninths,“ řekla nakonec.

Nesnažila se skrývat, co už jsem věděl, a to byla úleva. Místo toho mě však zaplavilo napětí jiného druhu.

„Chceš říct, že je to problém.“ Můj hlas zůstal klidný, ale já sám zdaleka klidný nebyl.

„Ne, není to problém,“ odvětila tiše. Ale její prsty se mi neklidně zaplétaly do vlasů.

„Nelži mi.“

„Nelžu.“ Zhluboka se nadechla a  pak se mi zadívala do  očí. „Něco je špatně. Nechápu to.“

„Co přesně?“

„Nebuď takový,“ řekla tiše. „Nebuď tak ledový, nezamrzej přede mnou.“

„Budeš mi muset prominout. Poslouchat, jak mi moje žena sděluje, že je zmatená z jiného muže, to mi náladu nezlepšuje.“

Sklouzla mi z klína a já ji nechal, abych ji mohl pozorovat – poměřovat – z odstupu. „Nevím, jak to vysvětlit.“

Naschvál jsem ignoroval chlad, který mi svíral útroby. „Zkus to.“

„Jenom...“ Sklopila oči a kousala se do spodního rtu. „Je tu něco... nedokončeného.“

Hruď se mi palčivě sevřela. „Vzrušuje tě, Evo?“

Ztuhla. „Tak to není.“

„Hlas? Tetování? Jeho magický pinďour?“

„Nech toho. Nemluví se o tom snadno. Neztěžuj mi to.“

„Pro mě je to taky zatraceně těžké,“ odsekl jsem a prudce jsem vstal.

Přejel jsem ji pohledem od hlavy k patě, měl jsem sto chutí ji opíchat a potrestat zároveň. Toužil jsem ji svázat, zamknout, za


14 · sylvia day bezpečit před každým, kdo by mohl ohrozit můj majetek. „Jednal s tebou svinsky, Evo. Zapomnělas na to, když jsi uviděla videoklip ‚Zlatá‘? Potřebuješ snad něco, co ti já nedávám?“

„Nebuď trouba.“ Zkřížila paže v  defenzivní póze, která mě rozzlobila ještě víc.

Potřeboval jsem ji otevřenou a něžnou. Potřeboval jsem ji celou. A byly chvíle, kdy mě štvalo, jak moc pro mě znamená. Byla to jediné, co jsem si neuměl představit, že bych ztratil. A říkala to jediné, co jsem nesnesl poslouchat.

„Prosím, nestav se k tomu tak hnusně,“ zašeptala.

„Stavím se k tomu pozoruhodně slušně, když se vezme v úvahu, jak momentálně zuřím.“

„Gideone.“ Šedé oči jí potemněly provinilostí a zatřpytily se v nich slzy.

Odvrátil jsem pohled. „Nech toho!“

Ale viděla do mě jako vždycky.

„Nechtěla jsem ti ublížit.“ Diamant na  jejím prsteníčku – kterým jsem si ji označkoval – odrazil světlo a  vystřelil jiskry mnohobarevného ohně na zeď. „Vadí mi, že jsi rozčilený a že jsi na mě naštvaný. Taky mi to ubližuje, Gideone. Nestojím o něj. Přísahám, že ne.“

Nervózně jsem přistoupil k oknu a snažil jsem se nalézt klid, potřebný, abych se vypořádal s  nebezpečím, které představoval Brett Kline. Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách. Složil jsem svatební slib, navlékl jsem jí prsten. Připoutal jsem ji k sobě všemi způsoby. A přece to pořád nestačilo.

Město se přede mnou rozprostíralo, ve  výhledu překážely vyšší budovy. Ze střešní nástavby jsem viděl na kilometry daleko. Z bytu na Upper West Side, který jsem si najal v sousedství Evy, však byla vyhlídka omezená. Neviděl jsem nekonečné stuhy ulic, ucpaných žlutými taxíky, ani slunce, třpytivě se odrážející od množství oken mrakodrapů.

Klidně bych dal Evě celý New York. Klidně bych jí dal celý svět. Nemohl jsem ji už víc milovat; spalovalo mě to. A  přes


nenasytná · 15

to nějaký sráč z její minulosti podniká kroky, aby mě vyhodil ze sedla.

Vybavila se mi vzpomínka na  ni v  Klineově náruči, jak ho líbá se zoufalou touhou, kterou měla správně cítit jen vůči mně. Možnost, že by na ni touha po něm ještě mohla působit, ve mně budila přání roztrhat něco na kusy.

Zapraskaly mi klouby, jak se mi ruce samy od  sebe zaťaly v pěsti. „To už si potřebujeme dát pauzu? Dopřát si trochu času, aby mohl Kline rozptýlit tvé zmatky? Možná bych měl udělat totéž a pomoct Corinně řešit ty její.“

Chvějivě nasála vzduch při zmínce o  mé bývalé snoubence. „To myslíš vážně?“

Následovala strašlivá chvilka ticha.

Pak: „Blahopřeju, blbečku. Právě jsi mi ublížil, jak ještě nikdy.“

Otočil jsem se právě včas, abych ji uviděl kráčet z  místnosti, záda ztuhlá a  napjatá. Klíče, s  jejichž pomocí se dostávala dovnitř, zůstaly na mém stole a pohled na ten odložený svazek ve mně odstartoval něco zoufalého. „Stůj!“

Dohnal jsem ji a ona se bránila, dynamika mezi námi velmi dobře známá – Eva utíká, já pronásleduju.

„Pusť mě!“

Zavřel jsem oči a přitiskl jsem obličej k jejímu. „Nedovolím, aby tě měl.“

„Jsem na  tebe momentálně tak naštvaná, že bych tě nejradši praštila.“

Chtěl jsem to. Toužil jsem po bolesti. „Udělej to.“

Sápala se mi po předloktích. „Postav mě na zem, Gideone.“

Otočil jsem ji a přitiskl ke stěně chodby. „Co mám dělat, když mi řekneš, že jsi z Bretta Klinea zmatená? Je mi, jako bych visel na okraji útesu a klouzaly mi prsty.“

„Tak mě budeš drásat, aby ses udržel? Proč nechceš pochopit, že nikam neodcházím?“

Zadíval jsem se na ni a pracně jsem se snažil vymyslet něco, co by mezi námi všechno napravilo. Dolní ret se jí začal chvět


16 · sylvia day a  já... já se rozsypal. „Pověz mi, jak to mám zvládnout,“ řekl jsem chraptivě, držel jsem ji za zápěstí a vyvíjel mírný tlak. „Pověz mi, co mám dělat.“

„Jak zvládnout mě, chceš říct?“ Ramena se jí napřímila. „Protože chyba je ve mně. Znala jsem Bretta v době, kdy jsem se nenáviděla, ale potřebovala jsem, aby mě jiní milovali. A on se teď chová tak, jak jsem chtěla, aby se choval tenkrát, a mně z toho hrabe.“

„Kristepane, Evo.“ Přitlačil jsem silněji, přitiskl jsem se k  ní celým tělem. „Jak si mám připadat, že mě to neohrožuje?“

„Máš mi věřit. Řekla jsem ti to, protože jsem nechtěla, abys měl divné pocity a  abys nedělal ukvapené závěry. Chtěla jsem k tobě být upřímná, aby sis nepřipadal ohrožený. Vím, že si ještě musím ledacos srovnat v hlavě. Tenhle víkend půjdu za doktorem Travisem a...“

„Cvokař není všelék!“

„Neřvi na mě.“

Bojoval jsem s  nutkáním praštit pěstí do  omítky za  jejími zády. Slepá víra mé manželky v  léčivé schopnosti psychoterapie mě pekelně ničila. „Nebudeme běhat za  nějakým zatraceným doktorem pokaždé, když máme nějaký problém. V tomhle manželství jsme ty a já. Žádná zatracená skupinová terapie!“

Zvedla bradu v odhodlaném úhlu, který mě přiváděl k šílenství. Nikdy mi ani o píď neustoupila, dokud v sobě neměla mého ptáka. Pak mi ustoupila ve všem.

„Ty si možná myslíš, že pomoc nepotřebuješ, frajere, ale já ji potřebuju, to vím.“

„Já potřebuju tebe.“ Uchopil jsem její hlavu do dlaní. „Potřebuju svou ženu. A potřebuju, aby myslela na mě, a ne na nějakého jiného chlapa!“

„Začínám litovat, že jsem něco řekla.“

Vycenil jsem zuby a  zavrčel. „Poznal jsem, jak ti je. Viděl jsem to.“


nenasytná · 17

„Panebože. Ty žárlivý cvoku...“ Tiše zaúpěla. „Proč nechápeš, jak moc tě miluju? Brett na  tebe v  ničem nemá. V  ničem. Ale na mou duši, momentálně s tebou být nechci.“

Cítil jsem její odpor, tlak, jak se snažila odtáhnout. Držel jsem se jí jako záchranného lana. „Copak nevidíš, co mi děláš?“

Eva mi změkla v náručí. „Já ti nerozumím, Gideone. Jak můžeš jen tak cvaknout spínačem a vypnout své pocity? Když víš, co cítím vůči Corinně – jak jsi mi ji mohl takhle otlouct o hlavu?“

„Ty jsi důvod, proč dýchám, to se nedá vypnout.“ Přejel jsem jí ústy po tváři. „Nemyslím na nic, jen na tebe. Od rána do večera. Každý den. Při všem, co dělám, myslím na tebe. Neexistuje prostor pro nikoho jiného. Zabíjí mě, že ty pro něj prostor máš.“

„Ty mě neposloucháš.“

„Prostě se k němu sakra nepřibližuj.“

„To je uhýbání, ne řešení.“ Zaryla mi prsty do pasu. „Jsem porouchaná, Gideone, to přece víš. Postupně se skládám znovu dohromady.“

Miloval jsem ji přesně takovou, jaká byla. Proč by to nemělo stačit?

„Díky tobě jsem silnější než kdy dřív,“ pokračovala, „ale pořád jsou tu praskliny, a když je najdu, musím přijít na to, co je způsobilo a jak je zatmelit. Natrvalo.“

„Co to má kurva znamenat?“ Vsunul jsem jí ruce pod tílko, hledal nahou pokožku.

Ztuhla a odmítavě mě odstrčila. „Gideone, ne...“

Přitiskl jsem ústa na  její. Zvedl jsem ji do  vzduchu a  složil na podlahu. Bránila se a já vrčel: „Neper se se mnou.“

„Nemůžeš naše problémy jen tak odsunout.“

„Já se chci zasunout do tebe.“ Zaháknul jsem jí palce za pásek šortek a stahoval je dolů. Šílel jsem touhou být v ní, zmocnit se jí, cítit, jak se vzdává. Cokoli, jen abych umlčel ten hlas v hlavě, co mi sděloval, že jsem to podělal. Už zase. A tentokrát mi nebude odpuštěno.

„Pusť mě.“ Překulila se na břicho.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist