načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nemocný a chronické onemocnění -- edukace, motivace a opora pacienta - Elena Gurková

Nemocný a chronické onemocnění -- edukace, motivace a opora pacienta

Elektronická kniha: Nemocný a chronické onemocnění -- edukace, motivace a opora pacienta
Autor:

Monografie čtenářům přináší ucelenou problematiku subjektivního pojetí onemocnění pacienta, uplatnění v tvorbě edukačních programů a v individualizaci edukace. Přispívá tak k ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 191
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0461-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie čtenářům přináší ucelenou problematiku subjektivního pojetí onemocnění pacienta, uplatnění v tvorbě edukačních programů a v individualizaci edukace. Přispívá tak k obohacení, rozšíření pohledu na instrumentální obsah edukace, na podpůrné intervence zaměřené na ovlivnění nesprávných přesvědčení pacientů.

Popis nakladatele

Monografie čtenářům přináší ucelenou problematiku subjektivního pojetí onemocnění pacienta, uplatnění v tvorbě edukačních programů a v individualizaci edukace. Přispívá tak k obohacení, rozšíření pohledu na instrumentální obsah edukace, na podpůrné intervence zaměřené na ovlivnění nesprávných přesvědčení pacientů. (edukace, motivace a opora pacienta)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Elena Gurková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Elena Gurková

Nemocný a chronické

onemocnění

edukace, motivace

a opora pacienta

Nemocný a chronické onemocnění

Elena Gurková

edukace, motivace a opora pacienta



GRADA Publishing

Elena Gurková

Nemocný a chronické

onemocnění

edukace, motivace

a opora pacienta

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Doc. Mgr. Elena Gurková, PhD. NEMOCNÝ A CHRONICKÉ ONEMOCNĚNÍ edukace, motivace a opora pacienta Recenzenti: Prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc. Mgr. Juraj Čáp, PhD. PhDr. Monika Kačmárová, PhD. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2017 Cover Photo © allphoto, 2017 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 6675. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Helena Vorlová Sazba a zlom Helena Mešková Počet stran 192 1. vydání, Praha 2017 Vytiskla Tiskárna v Ráji s.r.o., Pardubice Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. ISBN 978-80-271-9917-4 (ePub) ISBN 978-80-271-9916-7 (pdf ) ISBN 978-80-271-0461-1 (print)

Obsah

Předmluva 7

Úvod 9

Seznam použitých zkratek 11

1 Chronická onemocnění a adherence k léčbě 13

1.1 Možnosti zlepšování adherence k léčbě chronických

onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2 Subjektivní pojetí onemocnění a léčby 23

2.1 Modely zaměřené na chování ve vztahu ke zdraví . . . . . . 28

2.2 Leventhalův seberegulační model . . . . . . . . . . . . . . . 36

2.2.1 Rozšířený seberegulační model v léčbě

chronických onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

2.3 Eversové model kognitivního zpracování

chronických onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 2.4 Kognitivně -behaviorální model . . . . . . . . . . . . . . . . 50 2.5 Diagnostika subjektivního pojetí onemocnění pacientů. . .62

2.5.1 Nástroje měření subjektivního pojetí

nemoci a léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

2.5.2 Nástroje měření, diagnostika sebeúčinnosti

zvládat onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

2.6 Subjektivní pojetí onemocnění a edukace pacientů . . . . . 73

3 Využití teoretických přístupů v edukačních programech 83

3.1 Využití Leventhalova modelu při specifickém

onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

3.1.1 Využití dotazníku IPQ -R . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 3.2 Využití Leventhalova modelu v edukaci . . . . . . . . . . . . 90

3.2.1 Leventhalův model a tvorba specifických

edukačních programů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

3.2.1.1 Využití zkrácené verze IPQ -R . . . . . . . 100

3.3 Model Eversové a zvládání onemocnění . . . . . . . . . . . 102

3.3.1 Využití dotazníku ICQ . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 3.4 Využití Bandurovy sociálně -kognitivní teorie

sebeúčinnosti v edukaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 4 Využití kognitivně ‑behaviorálních přístupů v edukaci 119

4.1 ABC model a vývoj strachu z komplikací . . . . . . . . . . 123

4.2 Strach jako adaptivní nebo maladaptivní fenomén? . . . . 128

4.3 Zaměření edukačních programů . . . . . . . . . . . . . . . 131

4.4 Strach a jeho vliv na self -management onemocnění . . . . 14 0 Závěr 151 Seznam literatury 160 Rejstřík 187 Souhrn 190 Summary 191

Předmluva

Předmluva

Každý z nás si na základě výchovy a vlastních zkušeností vytváří určité

postoje, přesvědčení (o  sobě, druhých lidech, vnější realitě, událostech), které tvoří náš specifický kognitivní „software“. Pomocí něho

hodnotíme, snažíme se porozumět sobě, okolním vztahům a situacím.

Pokud je takovou situací ohrožení zdraví, symptomy, resp.přítomnost chronického onemocnění, snažíme se danou situaci na základě našeho „softwaru“ zhodnotit a  pochopit. Samotný fakt onemocnění vede k  vytvoření specifických přesvědčení o  onemocnění, naší koncepce onemocnění, která ovlivňuje způsob jeho zvládání. Vyrovnání se s chronickým onemocněním představuje dlouhodobý proces, ve kterém pacient hledá smysluplnost v tom, co se s ním děje, snaží se pochopit příčiny svého stavu, porovnává s předchozími zkušenostmi, vyjasňuje si své plány v léčbě a aktivity pro zvládnutí onemocnění.

Způsob, jak pacient vnímá a  interpretuje jednotlivé symptomy onemocnění, resp. účinky léčby, je ovlivněn jeho přesvědčeními, která vznikla již před samotným onemocněním. Specifická přesvědčení ve vztahu k onemocnění a léčbě významně ovlivňují prožívání pacientů ve všech fázích onemocnění včetně percepce symptomů, interpretace jejich významu, změn chování ovlivňujících průběh onemocnění, příslušné terapie, návrat k předchozím denním aktivitám apod.

Kniha, kterou má čtenář v rukou, se snaží blíže rozpracovat pacientovo subjektivní pojetí onemocnění, které je chronické, jeho definování v současných teoriích a modelech a možnosti jejich hodnocení a význam v klinické praxi, ve zvyšování spolupráce pacienta v léčbě a ovlivňování kvality jeho života. V domácí (především ošetřovatelské) literatuře se setkáváme s akcentací významu znalostí pacientů v ovlivňováníadherence pacientů k  léčbě. Význam znalostí je samozřejmě pro žádoucí změnu postoje a chování pacientů nepopiratelný, avšak chování pacientů ve vztahu ke zdraví je ovlivněno několika interferujícími faktory, jako jsou například kognitivní reprezentace onemocnění.

Stále častěji jsme v  praxi konfrontováni se situacemi odmítání, nedodržování, přerušení standardní (z naší strany důkazy podložené) léčby ze strany pacientů. Navzdory opakované edukaci se pacienti rozhodnou pro jiné alternativní postupy (často vyhledanéz nerelevantních zdrojů). Nespolupracující (a zároveň opakovaně poučený) pacient může být nálepka označující pacienty vymykající se, obcházející naše

8

Nemocný a chronické onemocnřní

doporučení, snahu pomoci. Pohled pacienta a pohled zdravotníka na

onemocnění – při jejich inkongruenci vzniká konf likt dvou perspektiv,

inkompatibilita dvou kognitivních „softwarů“ – odborného a laického.

O tom prvním je dostupné extenzivní množství odbornéliteratu

ry. V kontextu obecně probíraného přístupu zaměřeného na pacienta

(patient -centred approach) jsme se snažili přispět k lepšímu poznání

a  porozumění pohledu, představ, přesvědčení pacientů. Publikace je

pokusem o ucelené rozpracování interpretace onemocnění a léčby ze

strany pacienta v dospělém věku. Věříme, že může být přínosem pro

odbornou veřejnost, která má touhu po poznání a porozumění v oblasti

dané problematiky, především ve snižování rozporu, rozdílnosti dvou

zmíněných perspektiv.

ÚvodÚvod

Úvod

Pacienti a zdravotničtí pracovníci se mohou lišit v pohledu a vnímání

onemocnění (např. v posuzování, hodnocení symptomů) a léčby (její

nutnosti, účinků). Rozdílné představy, očekávání od  onemocnění,

jeho léčbě u pacientů a zdravotnických pracovníků mohou vyústit do

vzájemného neporozumění a nespolupráce (non -adherence) pacienta.

Zkoumání problematiky subjektivního pojetí nemoci, a to zejména v  posledních třech desetiletích, se věnují různé aplikované vědecké disciplíny, především psychologie zdraví a  behaviorální medicína. Teoretická východiska, vymezení a samotné metody zkoumání,operacionalizace daného fenoménu z oblasti psychologie zdravívýznamně obohatily a  rozšířily poznání komplexnosti faktorů ovlivňujících adherenci pacientů k léčbě. Fenomén subjektivního pojetí chronického onemocnění v naší literatuře rozpracovali významní čeští (Křivohlavý, 2002; Mareš, 1995; 2006; 2009; 2010; 2012) a  slovenští psychologové (Lovaš, 2015). Na jejich práce navázaly další odborné a vědecképublikace specificky zaměřené na vybrané populace pacientůs chronickými onemocněními. Předkládaná monografie se snaží o propojení, implementaci psychologických východisek do kontextu zdravotní péče.

Hlavním cílem monografie je systematické zpracování problematiky subjektivního pojetí chronických onemocnění – od obecnýchteoretických východisek ke konkrétním výzkumným výsledkům a jejichpraktickým implikacím. V monografii jsou prezentovány a shrnuty výsledky výzkumů při vybraných chronických onemocněních v populacidospělých pacientů s cílem nastínit východiska a zdůvodnění konkrétních podpůrných intervencí zaměřených na ovlivnění maladaptivníchpřesvědčení pacientů a zlepšení jejich adherence k léčbě. Monografie je primárně určena zdravotnickým pracovníkům a psychologům, kteří se zabývají nemocí a zdravím, psychosociálními aspekty chronických onemocnění, péčí o pacienty s chronickými onemocněními, především edukací pacientů a jejich rodin.

Struktura monografie odpovídá strategii, kterou jsme zvolili při zkoumání této problematiky. První dvě kapitoly monografie se zaměřují na analýzu konstruktu subjektivního pojetí onemocnění. V těchtokapitolách se čtenář může seznámit s vybranými teoretickými východisky tvořícími teoretický rámec měřicích nástrojů použitých v dalšíchkapitolách. V další části práce jsme se snažili vytvořit přehled nástrojů, které

10

Nemocný a chronické onemocnřní

mohou být využitelné při posouzení subjektivního pojetí chronických

onemocnění. Vybrané nástroje jsme testovali v parciálních výzkumech

na specifických skupinách pacientů s chronickým onemocněním s cílem

nastínit implikace pro klinickou praxi, se zaměřením na možnosti

využití přístupů v edukaci pacientů (kapitola 3 a 4).

V  uvedených kapitolách sumarizujeme výsledky kvantitativních

výzkumů, které jsme zrealizovali v kontinuu posledních 4 let.V jed

notlivých kapitolách analyzujeme vzájemné vztahy mezi subjektivním

pojetím onemocnění pacientem a dalšími klinickými,sociodemogra

fickými a  psychosociálními proměnnými. Věříme, že obsah kapitol

přispěje ke zvýšení zájmu o  problematiku a  bude inspirací pro další

vědecké a odborné práce, které mohou rozšířit naše poznání spojené

s adherencí k léčbě.

Seznam použitých zkratek

Seznam použitých zkratek

AIM akutní infarkt myokardu

BGAT Blood Glucose Awareness Training, tréninkuvědomování si hypoglykemie BIPQ The Brief Illness Perception Questionnaire, zkrácená

verze vnímání onemocnění CSEQI Cardiac Self ‑Efficacy Questionnaire Items CSII Continuous Subcutaneous Insulin Infusion, aplikace

inzulinu pomocí inzulinové pumpy DAFNE Dose Adjustment For Normal Eating DCCT Diabetes Control and Complications Trial DTTP Diabetes Treatment and Teaching Programme DM diabetes mellitus HbA

1c

glykovaný hemoglobin HBM Health Belief Model, model přesvědčení o zdraví HFS Hypoglycemia Fear Survey, dotazník strachu

z hypoglykemie HypoCOMPaSS program zvyšování uvědomování si hypoglykemie IBD Inf lammatory Bowel Disease, nespecifické zánětlivé

onemocnění střev IBDQ Inf lammatory Bowel Disease Questionnaire,

dotazník kvality života pacientů s nespecifickým

zánětem střev ICQ Illness Cognition Questionnaire, dotazník vnímání

onemocnění ICHS ischemická choroba srdeční IIT intenzivní inzulinová léčba INZ inzulin IPQ -R The Illness Perception Questionnaire – Revised,

revidovaný dotazník vnímání onemocnění IPQ -R-CZ česká verze dotazníku IPQ -R KBT kognitivní -behaviorální terapie KVO kardiovaskulární onemocnění MC morbus Crohn, Crohnova choroba MET Motivational Enhancement Therapy, motivační

terapie

Nemocný a chronické onemocnřní

OECD Organisation for Economic Co ‑operation and

Development, Organizace pro hospodářskou

spolupráci a rozvoj SCL-90 Symptom Checklist – 90 SD směrodatná odchylka SM sclerosis multiplex SMG Self -monitoring glykemií SPSS statistický software Statistical Package for the Social

Sciences STAI State Traite Anxiety Inventory r korelační koeficient UC ulcerózní kolitida UKPDS United Kingdom Prospective Diabetes Study WHO World Health Organization, Světová zdravotnická

organizace

Chronická onemocnřní ažadherence kžléěbř 1

1 Chronická onemocnění a adherence

k léčbě

Problematika chronických onemocnění je poměrně rozsáhloua neustále podnětnou oblastí zkoumání. Incidence chronických onemocnění

se kontinuálně zvyšuje v  celosvětovém měřítku, zvyšuje se celková

délka přežití a  často i  délka poskytování komplexní paliativní péče.

Uvedené faktory se promítly do všech oblastí zdravotní a  sociální

péče (např. v  oblasti služeb dlouhodobé péče o  seniory). Současné

trendy v hodnocení péče o pacienty s chronickými onemocněními jsou

z tohoto aspektu charakterizovány jako odklon od zaměření na nemoc

k přístupu zaměřeného na pacienta (patient -centred approach). Dále od

prodloužení života ke zlepšení jeho kvality a od výhradněsomatizujícího zaměření k akceptaci celostního přístupu a také od autoritativního

paternalistického modelu péče k  šíře chápanému novému rozdělení

kompetencí a vymezení větší odpovědnosti pacienta za svůj zdravotní

stav a self -management onemocnění (Hoffman, 2014).

1

Chronická onemocnění jsou předmětem zájmu několika vědních disciplín se specifickým úhlem pohledu, metodami zkoumánía hodnocení. V oblasti ošetřovatelského výzkumu je problematika chronických onemocnění spojována především s konceptem kvality života (Chrastina et al., 2011), s důrazem na subjektivní perspektivu jejího hodnocení.

Onemocnění je (podobně jako zdraví) mnohovýznamovýa vícedimenzionální termín. Z toho vyplývá i jeho problematické definování. I přesto, že chronické onemocnění je často a běžně používaný pojem, neexistuje jednoznačně platný konsenzus v  tom, co je (a  co není) 1

Self -management onemocnění vnímáme jako určitý proces, ve kterém si člověk

využitím svých schopností (vědomostí a dovedností) cílevědomě stanoví cílev ovlivňování a kontrole svého onemocnění a symptomů. Díky tomu je realizuje a hodnotí

úspěšnost svého úsilí. Zahrnuje tři komponenty (Corbin, Strauss, 1988; Loring et al.,

2003): a) medicínský komponent – dodržování léčby, terapeutického režimu –dietních opatření apod.; b) rolový komponent – schopnost pacienta udržovat, měnit nebo

vytvářet nové vzorce chování (například změna pohybového režimu, spánkové vzorce);

c) emocionální komponent – zvládání emocionálních dopadů onemocnění,zahrnující přizpůsobení plánů do budoucna, zvládání negativních afektivních stavů (smutku,

úzkosti, hněvu). Blíže je analyzujeme ve druhé kapitole.


14

Nemocný a chronické onemocnřní1

chronické onemocnění, do kterých oblastí zasahuje

2

a jak dlouho trvá

(Chrastina et al., 2011).

3

Při definování zdraví a nemoci můžemeuvažovat v různých protichůdných dimenzích. Tou první je kategorie versus

kontinuum. Otázkou může být, jak jsou zdraví a nemoc ohraničené, jak

se prolínají a vzájemně do sebe přecházejí. Nemoc nejčastěji chápeme

dichotomicky – jako opozitum zdraví, resp. jeho narušení. V našem

kulturním kontextu se vychází především z patogenetického chápání

zdraví a nemoci. Můžeme je však chápat jako vícerozměrné dynamické

kontinuum od pohody (well ‑being) k nemoci (Antovsky, 1979).

Druhou protichůdnou dimenzí může být objektivita versus subjek‑ tivita. V anglosaské literatuře nacházíme tři různé významově odlišné pojmy pro onemocnění, a  tedy i  chronické onemocnění: „disease“ – „illness“ – „sickness“. Zjednodušeně bychom mohli říci, že rozlišujícím kritériem je oblast, které se dotýkají – subjektivní/laické neboobjektivní/odborné. V českém a slovenském jazyce používáme dva synonymní termíny – nemoc (choroba)/onemocnění (ochorenie) a pro jednotlivé anglické koncepty nemáme významově odlišné ekvivalenty.

4

Z hlediska

potřeb naší práce se budeme blíže věnovat dvěma základním módům

– významům použití termínu chronické onemocnění v  anglosaské

literatuře, a to ve významu „chronic disease“ a „chronic illness“.

5

V  první významové rovině koncept „chronic disease“ označuje onemocnění jako klinickou nozologickou jednotku vymezenou 2

Z  hlediska ovlivnění chronického onemocnění specifickými přístupy rozdělil Sperry (2006) chronická onemocnění do čtyř kategorií: život ohrožující; život

neohrožující onemocnění, řešitelné vhodnými intervencemi; progresivní závažná

onemocnění a  chronická onemocnění se značnou variabilitou symptomatologie,

ale život neohrožující.

3

Chrastina et al. (2011) na základě obsahové analýzy 22 definic chronickéhoonemocnění identifikovali poměrně široké časové rozmezí definování chronickéhoonemocnění. Nejčastěji se objevovaly časové úseky více než 3 měsíce, déle než 6 měsíců,

trvání rok a více.

4

Etymologii českého slova „nemoc“ a  významové rozdíly anglických konceptů

disease – illness – sickness blíže rozpracovali Křivohlavý (2002) a Mareš, Vachková

(2009). V češtině Chrastina (2011) pro illness používá pojem onemocnění. Důvodem

je důraz kladen na subjektivitu stavu – přežití (tj. onemocnění – jednotka „illness“),

než používání nozologické jednotky (tj. nemoc – jednotka „disease“).

5

Sickness se používá k  označení stavu, kdy má jednotlivec oficiálně sociální roli

pacienta (například je v  pracovní neschopnosti, má zdravotní postižení, invaliditu apod.). Jde o  vymezení onemocnění z  aspektu společenského, institucionálního

(Mareš, Vachková, 2009).


15

Chronická onemocnřní ažadherence kžléěbř 1

v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Chronické onemocnění ve významu

disease je chápáno jako objektivní a  jasně definovaný proces vymezený obdobím exacerbací a  remise. Koncept disease je používán pro

oblast epidemiologicko -preventivní, jako nozologická jednotka se svou

etiopatogenezí a  následným diagnosticko -terapeutickým procesem

(Chrastina et al., 2011).

6

Jde o vymezení onemocnění z medicínského hlediska, tedy jak ho chápou zdravotničtí profesionálové. Pohled zdravotnického pracovníka na onemocnění ref lektuje jeho zobecněné, abstraktní poznatkyo onemocnění (jeho příznacích, etiopatogenezi, průběhu, prognóze), dále intervence z klinicky doporučených postupů (tzv. guidelines) a rovněž zahrnuje individuální zkušenosti získané v průběhu klinické praxe.

Ve druhé významové rovině „chronic illness“ jde o koncept, který slouží k  označení a  charakterizování laického, subjektivního pohledu jedince na nemoc (Mareš, Vachková, 2009), tedy subjektivního individuálního prožívání nemoci. Primárně se vztahuje k  negativní subjektivní emocionální zkušenosti, poznání jednotlivce, jehouvědomění si, že něco s jeho zdravotním stavem není v pořádku (Křivohlavý, 2002). Z  hlediska přístupů různých vědních disciplín je tak „i l l n e s s“ fenoménem psychologickým a  sociologickým, ne vždy souvisejícím s objektivně rozpoznatelnou nemocí (disease). Křivohlavý (2002) proto navrhuje používat pro „i l l n e s s“ překlad zdravotní nepohoda jedince. Mareš, Vachková (2009) používají pro označení „i l l n e s s“ spojení sub‑ jektivní pojetí nemoci. V naší práci se přikláníme a následně v textu používáme toto spojení, protože výstižně (ačkoliv víceslovně) vyjadřuje rozsah a význam konceptu „i l l n e s s“. Subjektivní pohled laika –pacienta na onemocnění je ovlivněn především osobnostními, kulturními a výchovnými faktory, předchozími zkušenostmi, hodnotami apod.

V naší práci se budeme věnovat právě této druhé významové rovině chronického onemocnění, tzn., jaký obsah má onemocněnív myšlenkovém světě pacienta, jak pacienti vnímají, interpretují, hodnotí a prožívají své onemocnění. Budeme blíže analyzovat subjektivní perspektivu hodnocení onemocnění.

Vycházející z předchozího vymezení můžeme konstatovat, žechronické onemocnění má poměrně odlišný obsah v  oboru a  laickém pojetí. Pacienti a zdravotničtí pracovníci se tak mohou lišit v pohledu 6

V ýjimkou je psychiatrie, v níž se oficiálně používá termín porucha, ne nemoc,protože se týká syndromologické, nikoliv nozologické úrovně (Pečeňák, 2014).

+


16

Nemocný a chronické onemocnřní1

a  vnímání chronického onemocnění. Rozdílné představy, očekávání

a přesvědčení o onemocnění a léčbě se mezi pacienty a zdravotnickými

pracovníky mohou promítnout ve spolupráci pacienta v léčbě.

Kleinman (1980) vytvořil tzv. vysvětlující model onemocnění (explanatory model), ve kterém klade důraz na rozdílnost pohledů, představ mezi pacienty a  lékaři (např. v  charakteristice, hodnocení symptomů), v jejich porovnání a nacházení inkongruencí. Při různých chronických onemocněních (diabetes, nespecifické zánětlivéonemocnění střev, psychické onemocnění) byly potvrzeny rozdíly ve vnímání závažnosti onemocnění, připisování důležitosti symptomů, příčin onemocnění mezi pacienty a zdravotníky.

Příkladů je mnoho, zmíníme jen některé. Například Cohen (1994) zjistil, že diabetologové kladli větší důraz na dopad diabetu nafyzickou oblast a hodnotili ho především optikou patofyziologie. Na druhé straně pacienti akcentovali sociální konsekvence diabetu a jejich dopad na sociální a psychickou oblast kvality života. Levy et al. (2014) zjistili rozdíly ve vnímání podílu psychologických faktorů na vznik a průběh zánětlivých střevních onemocnění a syndromu dráždivého tračníku mezi pacienty a gastroenterology. Böhme et al. (2013) sledovali rozdíly v prožívání strachu z hypoglykemie u pacientů s diabetem 1. typua zjistili, že diabetologové uváděli vyšší míru úzkosti pociťovanou pacienty než samotní pacienti.

Rozdílnost pohledů na onemocnění se může promítnout i docelkové péče. Rozdíly ve vnímání důležitosti terapeutických intervencí mezi pacienty a zdravotnickým personálem byly sledovány v několika studiích (Jarošová et al., 2010; Papastavrou et al., 2011; Papastavrou et al., 2012). Papastavrou et al. (2011) v  systematickém přehledu 23 studií zjistili, že pacienti přisuzovali větší důležitost instrumentálním, technickým aspektům péče (a dovednostem sester). Nejvyšší důležitost přisuzovali chování sester, které prokazovalo jejichodbornost, kompetentnost provádět danou péči. Na druhé straně sestry přisuzovaly ve srovnání s  pacienty větší důležitost psychologickým interpersonálním dovednostem, resp. emocionálním aspektem péče.

Uvedené výzkumy opakovaně potvrzují, že vnímání onemocnění, jakož i péče samotnými pacienty, si ošetřující personál může vysvětlovat různě. Význam subjektivního pohledu pacienta na onemocnění a léčbu při klinických rozhodnutích nacházíme i v definování praxe založené na důkazech, akcentující sladění nejlepších důkazů z výzkumu, hodnot pacienta, preferencí a zkušeností zdravotnických profesionálů (Sackett

Chronická onemocnřní ažadherence kžléěbř 1

et al., 1996). Cílem je kongruence poskytované péče s  očekáváním,

preferencemi a potřebami pacientů.

Pro zdravotnické pracovníky a výzkumníky je důležité porozumět jak zkušenost, resp. vnímání zdravotního stavu samotnými pacienty, ovlivňuje jejich interpretaci onemocnění a reakci na léčbu (Hale et al., 2007). V edukaci pacientů a v celém procesu péče dochází kevzájemnému sdílení informací mezi pacienty a zdravotníky. Identifikace přesvědčení pacientů, která mohou pozitivně nebo negativně ovlivnit vývoj jejich zdravotního stavu a  spolupráci v  léčbě (adherenci), by měla být součástí cílené edukace (Mareš, Vachková, 2009).V následujícím textu budeme blíže analyzovat prediktivní významsubjektivního pohledu pacienta na onemocnění ve zlepšení jeho motivace a adherence k léčbě. 1.1 Možnosti zlepšování adherence k léčbě chronických

onemocnění

U chronických onemocnění se problematickou oblastí ukazuje motivace

a adherence pacienta v dlouhodobém dodržování terapeutickéhorežimu. Pacienti s  chronickým onemocněním spolupracují s  lékaři méně,

mají nižší adherenci k  terapeutickému režimu než pacienti s  akutním

onemocněním. Mezi adherencí pacienta a  náročností terapeutických

opatření je nepřímá závislost, tj., se stoupající náročností a délkou terapie

adherence pacienta klesá. Tedy, pokud je požadována zásadnější změna

životního stylu pacienta, tím menší je pravděpodobnost jeho spolupráce.

Adherence pacienta k léčbě představuje jeden ze základníchpředpokladů kontroly onemocnění a úspěšnosti léčby chronickýchonemocnění. Podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, 2003) je adherence definována jako míra, v níž chování pacienta(užívání léků, dodržování diety a/nebo následných změn životního stylu) koresponduje s doporučeními zdravotnických pracovníků. Adherence se používá i jako synonymum kompliance. V souvislostis paternalistickou orientací pojmu kompliance (compliance) a její často negativní konotací spojující se s pasivní, submisivní rolí pacienta, resp. asociací s obviňováním pacienta, dochází k jeho stále vzácnějšímu používání (World Health Organization, 2003). Adherence se netýká jen správnosti, resp. nesprávnosti dodržování terapeutických, režimových opatření,

18

Nemocný a chronické onemocnřní1

ale i délky jejich dodržování (perzistence). V adherenci se odráží postoj

pacienta k onemocnění, zahrnující akceptaci onemocněnía dodržo

vání terapeutického režimu. Význam adherence pacienta ve vztahu

ke klinické účinnosti a finanční nákladnosti léčby chronickýchone

mocnění byl sledován ve více studiích (Vermeire et al., 2001; Haynes

et al., 2008; Nieuwlaat et al., 2014). Systematické přehledyrandomizo

vaných klinických studií (Haynes et al., 2008; Nieuwlaat et al., 2014)

7

poukazují na přetrvávající nízkou úroveň adherence pacientů při více

chronických onemocněních, jakož i komplexnost problému. Přestože

zjištěnou míru adherence v  rámci jednotlivých onemocnění nelze

zobecnit, nedostatečná adherence k léčbě (a to i navzdory neustálému

rozvoji léčiv, nových terapeutických možností a  jejich potvrzeným

benefitům) se předpokládá u  30–50  % pacientů, bez ohledu na typ,

charakter léčby a prognózu onemocnění (Vermeire et al., 2001; World

Health Organization, 2003). Úroveň, jakož i  příčiny nedostatečné

adherence jsou předmětem výzkumných studií více než čtyři desetiletí.

Jednou z  prvních studií vysvětlujících příčiny a  následné ovlivnění

nedostatečné adherence byla práce autorů Sackett et al. (Sackett et

al., 1975). Od tohoto období bylo zkoumaných více než 200proměn

ných adherence k  léčbě, avšak ani jedna z  nich nebyla jednoznačně

potvrzena jako silný prediktor (Vermeire et al., 2001). Také současné

metody zvyšování adherence pacientů k léčbě chronických onemocnění

(komplexní edukační programy s vícenásobnými intervencemi, např.

edukace v  self -managementu chronických onemocnění, motivační

terapie, kognitivně -behaviorální terapie, podpora v  léčbě ze strany

rodiny apod.) nepřinášejí jednoznačné výsledky.

Jedním z vysvětlení je multifaktoriální podmíněnost a komplexnost

problematiky adherence (schéma 1.1). Adherence k léčbě jemultifakto

riálně podmíněna (World Health Organization, 2003; National Heart

Foundation of Australia, 2011). Příčiny nedostatečné adherence pacienta

mohou vyplývat jednak ze strany zdravotního stavu pacienta(závaž

nost a prognóza onemocnění, komorbidita, symptomatologie, progrese

onemocnění), samotné léčby (délka, komplexnost terapie, selhání

7

Systematické přehledy shromažďují, kriticky hodnotí a syntetizují výsledkyněkoli

ka (primárních) studií týkajících se specifické problematiky (intervence, onemocnění

apod.) V metaanalýze se výsledky i statisticky vyhodnocují. Nejčastěji jsou vytvářeny

na základě výsledků randomizovaných klinických studií, ve kterých jsou účastnícistu

die náhodně rozděleni do dvou skupin: intervenční (s novým testovaným postupem

intervencí) a kontrolní. V obou skupinách jsou výsledky analyzovány ve stejnou dobu.

19

Chronická onemocnřní ažadherence kžléěbř 1

předchozí léčby, časté změny, zásahy v léčbě, resp. v dávkování léků,

nástup očekávaných benefitů léčby, frekvence nežádoucích účinků,

omezený přístup k léčbě, resp. vysoké náklady na léčbu). Významnou

roli dále hrají faktory ze strany systému zdravotní péče a  interakč­

ních charakteristik vztahu lékař/sestra – pacient (nedostatek času na

edukaci pacienta ve vztahu k léčbě, kontinuita péče, úhrada nákladů

za edukaci pacienta ve vztahu k léčbě ze strany zdravotních pojišťoven,

multidisciplinární spolupráce, sociálně -ekonomická nákladnost léčby).

V neposlední řadě se do popředí dostávají individuální proměnné ze

strany pacienta (osobnostní charakteristiky, důvěra v léčbu,nedosta

tečné znalosti o  léčbě, režimových opatřeních, obavy z  nežádoucích

účinků, sklon k  samomedikaci, polypragmasii, kognitivní deficit,

sebeúčinnost).

V rámci poslední skupiny proměnných se v domácíchošetřovatel

ských výzkumných pracích pozornost úzce koncentruje na oblastzna

lostí pacientů o léčbě, resp. na klinické nebo sociodemografické faktory.

Menší pozornost je věnována psychologickým proměnným, jako jsou

subjektivní pojetí onemocnění, jeho mylné interpretace onemocnění,

Schéma 1.1 Adherence k léčbě a její proměnné

proměnné

ze strany léčby

individuální

rozdíly, specifika

kognitivní funkce

pozornost, paměť

vnější faktory

komplexnost,

délka, nežádoucí

účinky, dostupnost,

nákladnost

socio-ekonomický

status, vzdělání,

zdravotní

gramotnost, věk

kulturní normy, úroveň

zdravotní péče, sociální

opora, financování péče

přesvědčení ze strany

pacienta o onemocnění,

léčbě

vnímání charakteru,

závažnosti, důsledků

onemocnění, výsledků léčby,

sebeúčinnosti

adherence

k léčbě



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist