načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Německo: Mýtus a realita - Aleš Valenta

Německo: Mýtus a realita

Elektronická kniha: Německo: Mýtus a realita
Autor: Aleš Valenta

Práce popisuje německý politický systém, osudy i názory významných německých filozofů Martina Heideggera a Jürgena Habermase a rovněž politický vývoj v Německu během let 1990-1998. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  279
+
-
9,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MLADÁ FRONTA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 406
Rozměr: 24 cm
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Vnitropolitický vývoj, politický život
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-204-4961-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Práce popisuje německý politický systém, osudy i názory významných německých filozofů Martina Heideggera a Jürgena Habermase a rovněž politický vývoj v Německu během let 1990-1998. Důležitá pozornost je věnována krokům jednotlivých vlád Gerharda Schrödera a Angely Merkelové v oblasti vnitřní politiky a rovněž historickým vývojem tří vybraných politických stran (CDU, Zelení a AfD). Závěr se zaobírá německou kulturní revolucí a problematikou masové migrace.

Popis nakladatele

Publikace se zabývá německou politikou posledních dvaceti let. Vlastnímu tématu předchází obsáhlý úvod, objasňující základy politického systému SRN a proměny německého paradigmatu. Klíčem k pochopení německé politiky je její konsensuální charakter, podmíněný permanentním úsilím o překonávání dědictví nacionálního socialismu. Od 70. let však princip konsensu, na který jsou Němci patřičně hrdí a jenž přinesl v minulosti zemi záviděníhodnou stabilitu, začal degenerovat v úzce vymezený názorový koridor a „boj proti pravici“. V éře Merkelové dosáhl tento vývoj stavu, v němž je omezována politická soutěž a ohrožena podstata německé demokracie. Autor přináší zevrubnou analýzu krizových jevů, jako jsou levicové zglajchšaltování médií, agresivní feminismus, masivní ideologizace veřejného života či adorace masové ilegální migrace. Na četných příkladech demonstruje, jak se politická situace v dnešní SRN začíná podobat komunistickým režimům v jejich pozdní fázi.

(politika v SRN 1998 - 2017)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Aleš Valenta - další tituly autora:
Lvíčata - Abeceda sportů s Alešem Valentou Lvíčata
Jeden rok konzervativní publicistiky Jeden rok konzervativní publicistiky
 (e-book)
Jeden rok konzervativní publicistiky Jeden rok konzervativní publicistiky
Německo mýtus a realita Německo mýtus a realita
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Německo

Mýtus a realita

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.mf.cz

www.e-reading.cz

www.palmknihy.cz

Aleš Valenta

Německo: mýtus a realita– e-kniha

Copyright © Mladá fronta, a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Výtažková černáVýtažková černá


Výtažková černáVýtažková černá


NĚMECKO MÝTUS A REALITA

aleš valenta

Výtažková černáVýtažková černá


Výtažková černáVýtažková černá


NĚMECKO

MÝTUS

A REALITA

aleš valenta

politika v SRN 1998—2017

mladá fronta

Výtažková černáVýtažková černá


Anně, Mirce a Olince

© Institut Václava Klause, 2018

Cover © Michal Chodanič

ISBN 978-80-204-4961-0 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-204-5073-9 (ePDF)

ISBN 978-80-204-5072-2 (ePUB)

ISBN 978-80-204-5074-6 (Mobi)

Výtažková černáVýtažková černá


O B S A H

Předmluva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 I. Politický systém jako generátor konsenzu . . . . . . . . . . . . 32 II. Od Heideggera k Habermasovi. Proměny německého

paradigmatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 III. Druhá Kohlova osmiletka. Politický vývoj 1990–1998 . . . 86 IV. Vládní koalice: od experimentu zpět k tradici . . . . . . . . 102 1. Průlom: Zelení ve vládách Gerharda Schrödera

(1998–2005) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

2. Velká koalice po 36 letech (2005–2009) . . . . . . . . . . . . . 124 3. Návrat k „normálu“: vláda CDU/CSU a FDP

(2009–2013) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

4. Ve stínu migrační pohromy: třetí vláda A. Merkelové

(2013–2017) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

V. Politické strany: levicový konsenzus na věčné časy?. . . 168

1. Křesťanskodemokratická unie: úprk doleva . . . . . . . . . 174

2. Strana Zelených: legitimizace extremismu . . . . . . . . . . 195 3. Alternativa pro Německo: pokus o rehabilitaci

pravice? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

VI. Kulturní revoluce ve společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

1. Triumf feminismu a jeho důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

2. Média a veřejná diskuse v éře politické korektnosti . . 268

3. Ideologizace veřejného života, vědy a kultury . . . . . . . . 297 4. Od politického vzdělávání k ideologické

indoktrinaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315

5. Církve bez Boha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 VII. Od národního státu k multikulturnímu ideálu . . . . . . . 336

1. Imigrace a její právně -politické souvislosti . . . . . . . . . . 339

2. Pegida: obrana německého národa . . . . . . . . . . . . . . . . . 357

3. Islámské Německo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364 Závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 Seznam použité literatury a tisku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 390 Rejstříky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 400

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 8 —

PŘEDMLUVA

Kriticky o současném Německu

Václav Klaus

Německo bylo vždy a je i teď pro českou zemi, pro český národ, pro český stát osudovým tématem. V  dnešním falešném, protože politicky korektním světě, v dnešní Německem dominované Evropě je to ode mne zdánlivě nepatřičný výrok. Proč by Německo mělo být osudovým tématem? Poučené a své vysoce problematické minulosti zbavené Německo je přece vzorem pro celou Evropu, a tedy i pro nás.

Nemyslím si to, a  hlavně si to nemyslí autor této mimořádné knihy. Po dobu celé naší historie bylo Německo naším nejvýznamnějším sousedem (v dobrém i zlém) a v současnosti – v éře oslabování národních států Evropskou unií – to platí o to silněji. Německo je v dnešní Evropě určující silou, chce se mi dodat – opět. Tentokráte nikoli díky své vojenské síle, ale díky své velikosti (na evropské poměry), díky své ekonomické síle, díky své „nátuře“, díky své cílevědomosti a ambicióznosti. I díky své vnitřní poslušnosti.

Německo je dnes v  Evropě hegemonem (ač si to Francouzi pořád nechtějí přiznat), ale – naprosto nově – je i  naším spojencem. Já bych pro upřesnění však řekl: formálním spojencem. Ani členství v  EU, ani v  NATO (které nemá jasný cíl a  smysl) totiž ani nezaručuje, ani nevyžaduje autentické spojenectví. Členství v  obou těchto organizacích neznamená rezignaci na vlastní národní zájmy. Ty mělo a  má Německo od našich dosti odlišné, často konkurenční a protichůdné. A umí je prosazovat.

Výtažková černáVýtažková černá


— 9 —

Předmluva

Německo špatně chápeme, protože mu nerozumíme. Kniha Aleše Valenty je prvním velkým českým příspěvkem k otevřenému a kritickému pohledu na dnešní Německo, zejména na jeho velmi specifi cký poválečný vývoj. Nejdříve v něm proběhla pomalá, po - vrchní a  nedůsledná denacifi kace, potom nastala – dlouho ne - doceňovaná – neomarxistická skoro-revoluce Frankfurtské školy. Právě ta připravila klíčový okamžik – využití nacistické minulosti jako odrazového můstku k transformaci viníka v učitele, v kazatele a  ve vzor nás všech. To je zcela mimořádný a  pro Německo nepochybně úžasný úspěch. To se mu nikdy v  minulosti nepodařilo. Aleš Valenta je k analýze tohoto zvláštního vývoje povolaným autorem. Jeho výrok, že je v  dnešním Německu stále rozvíjena „Schuldstolz“ (pýcha z viny), je nadmíru výstižný.

Aleš Valenta mne před několika lety zaujal svými navýsost konzervativními texty, které jsem nacházel v  různých internetových mediích. Když jsem ho osobně poznal, zaujal mne svou sečtělostí, svým nadhledem, ostrostí svého pohledu, svou neokázalou pracovitostí. Svou skromností, ale i svou neústupností. Strávil více než rok v  našem Institutu – a  pilně pracoval. Výsledkem toho je nejen tato kniha, ale i  sborník jeho textů „Jeden rok konzervativní publicistiky“ (IVK, publikace č. 33/2017) a řada článků. Aleš Valenta hledá hlubší ideové kořeny toho, co se dnes v  Německu děje. Nezůstává na povrchu.

Je u nás v tomto ohledu naprostou výjimkou. České politické vědy (spíše „disciplíny“) dnešnímu Německu věnují jen malou po - zornost. Texty, které produkují, jsou navíc výlučně popisné, nikoli analytické. Proto málo zajímavé. A už vůbec ne kritické ve smyslu přirozeného kritického myšlení badatele, který provádí hloubkové analytické soudy. A  který není apologetem. Proto naše ofi ciální „německologie“ zůstává na povrchu. A často v nedůstojném předklonu.

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 10 —

Jde nám o  poválečné Německo (ne o  nové a  nové variace na téma Hitlerova Německa). Samozřejmě nám jde o pochopení válečného traumatu Německa, ale více nám jde o  vývoj následný. Aleš Valenta přesvědčivě ukazuje, že je následný vývoj něco navíc, něco nového, něco specifi cky německého, což je velmi netriviální závěr. Většina pozorovatelů současného Německa toto specifi cké podceňuje. Stále znovu je třeba připomínat, že je Německo nejen kolébkou nacismu (i když ne Hitlera, který se narodil pár kilometrů za německými hranicemi), ale i  Marxe; kolébkou, která si Marxe – jak potvrdily letošní oslavy v Trevíru – stále hýčká. Obojí je v Německu, byť přetransformovaně, obsaženo – i  agresivní extrémně levicové hnutí ANTIFA je mimo Německo nepředstavitelné.

Stále znovu se přesvědčuji o  tom, že podceňujeme roli církve a  církví v  Německu. Moji přátelé v  Německu mi to pořád připomínají. Aleš Valenta o tom má v knize hezkou kapitolu s názvem „Církve bez Boha“, neboť ty dnešní německé se podle něj „stále více transformují v  polosekulární charitativní spolky“. Moralizování a okázalé milosrdenství jsou toho produktem.

Aleš Valenta vidí klíč k pochopení současného Německa a jeho poválečného vývoje ve zlomu, který nastal v  šedesátých letech, v éře tzv. kulturní revoluce. To byla nepochybně zásadní výhybka. Jakkoli jsem s  ním dlouho polemizoval o  vhodnosti slova „kulturní“, neboť se mi zdá, že šlo a  jde o  více než kulturu, pomalu se s  ním smiřuji. Mám za to, že jde spíše o  obecně civilizační než o  úzce kulturní dimenzi. Tento poněkud matoucí termín se však stále více ujímá. Skoro není možné ho obcházet, i když ještě poměrně nedávno byl obrat kulturní revoluce pro naše generace spojen výlučně jen s  Maovou Čínou.

I slovo neomarxismus, které někteří autoři ve spojitosti s Ně - meckem užívají, je sporné. Souhlasím s  Darylem McCannem (Quadrant, červen, 2018), že více než o  neomarxistickou revoluci

Výtažková černáVýtažková černá


— 11 —

Předmluva

jde v dnešním světě o revoluci „bohémskou“ (anglicky bohemian), v mé terminologii o revoluci levicových „kulturtrégrů“.

Aleš Valenta si rovněž všímá probíhající eroze německého konzervatismu. Základní problém vidí v transformaci CDU, která – zejména v dnešním merkelismu – provedla „úprk doleva“. Autor nám předvádí, že „v CDU došlo v éře Merkelové k tiché revoluci“. Posun doleva byl velmi výrazný a zcela evidentní. Vždy jsem říkal paní kancléřce, že mají v  Německu dvě sociálnědemokratické strany, ale že jen jedna si to troufne přiznat. Posun k  explicitní podpoře oné „bohémské“ revoluce je ještě větší. Se skutečným konzervatismem už nemá dnešní CDU nic společného.

S  Německem jsme pevně provázáni, zejména ekonomicky. Nikdy v minulosti to tak silné nebylo. Pro nás je to – výlučně z ekonomického hlediska – v  mnohém pozitivní, ale také v  mnohém vysoce riskantní. Masivnímu ekonomickému příchodu Němců do naší ekonomiky jsme po listopadu 1989 ani nemohli (a mnozí ani nechtěli) bránit, protože jsme byli ekonomickými liberály, ale má to své vysoce problematické důsledky, nad kterými není možné zavírat oči.

A  to ani nekomentuji Německo a  masovou migraci, které  se intenzivně věnujeme jinde. Německo je i v této věci v  Evropě na - prosto rozhodující zemí. V  knize je tomu věnována významná kapitola.

Aleš Valenta napsal vynikající knihu, mnohým lidem bych ji předepsal jako povinnou literaturu, jako lék na jejich nemocné myšlení.

4. 7. 2018

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 12 —

ÚVOD

Jsou to již více než dva roky, kdy na podzim 2015 Evropa s úžasem

a  namnoze i  se zděšením přihlížela, jak německá vláda otevřela

hranice a statisíce Syřanů, Iráčanů a Afghánců, jakož i těch, kteří

se za ně vydávali, se valily Balkánem do střední Evropy. Z paměti

současníků asi dlouho nevymizí obrazy davů mladých sebevědo

mých muslimů, pochodujících jihovýchodní Evropou ve stopách

někdejších tureckých nájezdníků a měnících se v německém a vět

šině evropského tisku jako zázrakem v  nebohé matky s  dětmi.

Stejně tak nelze zapomenout, jak se německá kancléřka Merkelová

nechávala dojímat pláčem malé Palestinky (ano, i  děti byly mezi

migranty) a  ochotně se fotografovala se skupinkami utečenců.

V  těchto okamžicích se rodila specifi cká německá Willkommens

kultur. Rodila se ve znamení potlesku, vítajícího na nádražích vel

kých německých měst přijíždějící migranty, ale i  ve stínu médii

zamlčovaného anebo skandalizovaného zoufalého odporu obyva

tel jiných německých měst a vesnic proti invazi cizího hrozivého

elementu. Mnohý zahraniční pozorovatel si tehdy kladl otázku:

Jakým státem či jakou entitou je vlastně dnešní Německo? Kdo

jsou Němci? Je možné pochopit počínání Angely Merkelové?

Na tyto problémy hledá odpověď také tato kniha, zabýva

jící se německou politikou posledních dvaceti let. Můj intenzivní

zájem o  zemi našich západních sousedů probudila právě zmí

něná migrační vlna, která uvrhla Evropu do nejhlubší krize od

r.  1989/1990 a  vyvolala u  nás  – zejména v  alternativních interne

tových mé diích – rozsáhlou diskusi o politice Německa, jeho iden

titě a  chápání sebe sama. Zapojil jsem se do ní několika statěmi,

uveřejněnými na portálu Neviditelný pes – nejprve jako soukromý

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 13 —

publicista a od července 2016 jako analytik Institutu Václava Klause.

[1]

S  prohlubujícím se zájmem o  příčiny a  souvislosti německé

politiky posledních desetiletí jsem si stále zřetelněji uvědomoval dvě skutečnosti: zaprvé schématický a zkreslený obrázek Spolkové republiky Německo v  českých médiích a  většinovém intelektuálním diskursu (což ovšem souvisí se stejně zkresleným vnímáním Západu a EU), zadruhé naprosto nedostatečný, ba téměř absentující kritický pohled na německou domácí politiku v odborném a akademickém prostředí České republiky.

Česká veřejnoprávní média, stejně jako naprostá většina novin

a  časopisů, referovala do vypuknutí migrační krize o  Německu téměř výhradně jako o  vzorové demokratické a  liberální zemi.

[2]

Od té doby přibylo kritických hlasů, ale málokteré přesáhly téma migrace a jejích bezprostředních souvislostí.

V obecném povědomí

tak Německo stále zůstává zemí, od níž se nejen ČR, ale i většina ostatních evropských států může a  má v  mnohém poučit. A  to nejen v tom, jak provádět úspěšnou ekonomickou a sociální politiku, ale hlavně jak docílit a udržet vysokou politickou kulturu. Je pravda, že Německo je proslulé stabilním politickým prostředím, které vynikne zvláště při srovnání s rozkladem standardních politických stran, jaký zažívá již celá desetiletí např. Itálie a jenž v roce 2017 v  rámci prezidentských voleb postihl i  Francii. Významnou předností německého politického systému je nepochybně propracovaná ústava, jakož i  obsáhlá judikatura Spolkového ústavního 1 Tyto články byly otištěny v publikaci: Valenta, Aleš: Jeden rok konzervativní

publicistiky. Praha, Institut Václava Klause, 2017. 2 Výjimku představovaly několik let Lidové noviny, v  nichž Lenka Zlámalová

a  zejména Daniel Kaiser kriticky komentovali dění v  Německu. D. Kaiser

patrně jako první český novinář přinesl v  listopadu 2010 rozhovor s  Thilo

Sarrazinem, krátce po vydání jeho první knihy Deutschland schaff t sich ab.

V současnosti se Kaiser věnuje německé problematice v týdeníku Echo.

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 14 —

soudu. Je nesporné, že Němci dovedli k  vysokému stupni efektivity a stability federální systém, založený na souhře ústřední vlády a šestnácti spolkových zemí, do něhož bylo po r. 1990 navzdory všem potížím úspěšně začleněno pět nových zemí bývalé NDR. Rovněž je nesporné, že Německo se v poslední době těší – odhlédneme -li od kritiky nynějšího amerického prezidenta – vysokému a zřejmě rostoucímu renomé na mezinárodní scéně.

Téměř zcela mimo zorný úhel českých médií však zůstává sku

tečnost, že německá společnost platí za svou dlouhodobou politickou stabilitu vysokou cenu v  podobě zglajchšaltování sdělovacích prostředků a politických stran, omezování svobodné politické soutěže a ideologizace veřejného prostoru.

[3]

Tyto pro svobodu a demokracii

velmi neblahé tendence se obrážejí v  pojmu alternativlos (nemající alternativu), který si v posledních letech německé elity velmi oblíbily a  aplikují jej mimo jiné i  na svou migrační politiku. Smyslem následujících řádek bude mimo jiné hledat vysvětlení tohoto specifi ckého politického vývoje, jehož leckteré paralely můžeme sice vypozorovat i  v  dalších západních zemích, který však v  tak markantní a zhuštěné podobě probíhá v současnosti pouze v Německu.

Obsahem mého textu je tedy podrobná analýza německé

vnitřní politiky od r. 1998 do r. 2017. Jen v nejnutnější míře přijde na přetřes německá zahraniční, evropská a obranná politika, což jsou ostatně témata, jež tvoří kostru zájmu české politologie o Německo. Rovněž hospodářské a  sociální problémy budou připomenuty jen okrajově. S ohledem na problémy, zmíněné v předcházejícím odstavci, se budu naopak podrobněji zabývat proměnami německého 3 Ukázkou může být rozsáhlý rozhovor LN s bývalým českým atašé v Německu

Tomášem Kafk ou, v  němž se tazateli i  odpovídajícímu „podařilo“ vyhnout

se širokým obloukem všem skutečným problémům dnešní SRN. Němci jsou

zajatci spokojenosti. LN, 23. 9. 2017, s. 11.

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 15 —

historicko -politického paradigmatu v  poválečné době, jejichž vliv na aktuální politické diskuse a způsob řešení politických problémů v  SRN je naprosto zásadní. Kromě pojmu alternativlos je dalším velmi důležitým a  frekventovaným slovem v  dnešním Německu Konsensus. I v tomto případě považuji za nezbytné v úvodní části nastínit, jak s postupem času narůstala v německé politice obliba konsenzuálních řešení, za jakých okolností a  s  jakými dopady se tak dělo a  nakolik byla idea konsenzu zabudována v  samotném politickém systému a ústavě západního Německa.

Po těchto dvou obecných úvodních kapitolách a stručném shrnutí politického vývoje devadesátých let 20. století (kap. III.) bude v kapitole IV pojednáno o pěti vládách, které se v SRN vystřídaly v letech 1998–2017: dvě vlády sociální demokracie (SPD) a Zelených (tzv.  rudo -zelená koalice pod vedením G. Schrödera) a  tři vlády Angely Merkelové: velká koalice křesťanských demokratů (CDU) a bavorské Křesťansko -sociální unie (CSU) s SPD v letech 2005 až 2009, vláda CDU/CSU se svobodnými demokraty (FDP) v  letech 2009–2013, a znovu velká koalice v letech 2013–2017. Těchto 19 let představuje z hlediska kontinuity politického směřování v německých poválečných dějinách svébytný úsek. Zatímco v  důsledku všech dosavadních výměn u kormidla země mezi CDU/CSU a SPD (1969, 1982 a  1998) nastala vždy zřetelná revize politického a  hospodářského kursu, po nástupu první vlády CDU/CSU v  r.  2005 pokračovalo vše při starém. Jestliže v  tomto případě by to bylo možné alespoň částečně vysvětlit pokračující přítomností sociálních demokratů ve vládě, pak v  éře „pravicové“ koalice CDU/CSU a FDP po r. 2009, kdy nejenže trvá kontinuita, ale dochází dokonce k  prohloubení trendů, započatých rudo -zelenou koalicí na konci tisíciletí, je příčinou zásadní proměna programu a charakteru CDU.

Právě z  tohoto důvodu jsem zařadil Křesťanskodemokratickou unii mezi tři politické strany, jejichž vývoj by měl v kapitole

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 16 —

V. doložit, jak se ve sledovaném období měnila německá poli

tika. V CDU došlo v éře Merkelové k tiché revoluci, jejíž hloubka

a  razance nemají obdobu v  žádném jiném německém a  zřejmě

ani evropském poválečném politickém uskupení. Během 15  let

se z  křesťanské strany, hájící na konci 20.  století sice již pouze

nedůsledně a  rozpačitě, ale přece jen pozůstatky politického

konzervatismu, stala politicky (nikoli ekonomicky) výrazně levi

cová formace. Tato skutečnost vyplyne také z porovnání politic

kých postojů CDU a  strany Zelených, jejíž komplikovaná geneze

a  následné etablování se v  německém stranickém systému tvoří

druhou část kapitoly V. Třetí politickou stranou, jež byla do této

části zařazena, je Alternativa pro Německo (AfD), o  níž někteří

její kritici tvrdí, že díky svým úspěchům v sérii zemských voleb

v  letech 2015–2017 proměnila politickou krajinu SRN. To je pře

hnané. Význam AfD tkví v  něčem jiném. Její existence a  úspě

chy, nemyslitelné bez migrační krize z podzimu 2015, obnažily rub

německé politické stability. Donutily totiž nejen její politickou

konkurenci, nejen velikou většinu údajně nezávislých německých

médií, ale i odbory, církve a nejrůznější spolky a občanská sdru

žení k tak vypjatě nepřátelským, místy až hysterickým reakcím,

že se v jejich světle ona stabilita ukázala být antiliberální sterili

tou progresivisticky do hloubky zideologizované německé společ

nosti. Proto je nezbytné výklad o AfD zaměřit nejen na její progra

mový a personální vývoj a na její politické úspěchy a prohry, ale

v nemenší míře také na charakter a intenzitu útoků, jimž byla od

samého počátku v Německu vystavena.

Ve zbývajících kapitolách se budu zabývat německou podo

bou tzv. kulturní revoluce (kap. VI.) a migrací (kap. VII.). Kulturní

revoluce znamená paradigmatický zlom v západoevropském inte

lektuálním vývoji, spojovaný zpravidla se studentskou revoltou

roku 1968 a  vedoucí v  průběhu času k  fundamentální politické,

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 17 —

společenské a morální proměně nejen Německa, ale celého Západu. (Blíže k pojmu kulturní revoluce v úvodu ke kapitole VI.) Její součástí je mj.  feminismus (VI. 1.) a  politická korektnost, povážlivě omezující svobodu tisku (VI. 2.) a  společenských věd (VI. 3.). V  samostatné podkapitole budou pojednány změny politického vzdělávání v Německu (VI. 4.). V oddíle VI. 5. se budu zabývat politickým působením německých církví, které se stále více transformují v polosekulární charitativní spolky, pěstující intenzivní Willkommenskultur. Tématem poslední, sedmé kapitoly jsou důsledky masové migrace pro demografi ckou, politickou, bezpečnostní a náboženskou situaci Německa.

K  práci na tomto textu jsem se připravoval téměř dvouletým

soustavným sledováním německých médií a  studiem historické a  politicko -fi lozofi cké literatury. V  důsledku výše připomenutého zglajchšaltování je v současnosti německý mediální a společenskovědní diskurs ostře rozpolcen. Na jedné straně se nachází provládní, početně a  objemově drtivě převažující hlavní proud, zastávající levicově liberální progresivistická stanoviska, na druhé straně výrazně menšinový, nicméně aktivní okruh intelektuálů a  novinářů, kteří se vesměs hlásí k  pravicově liberální a  konzervativní orientaci. Jsem přesvědčen o tom, že celistvý obraz dnešní politické situace v SRN může vzniknout pouze na základě znalosti a kritické refl exe obou těchto pólů.

[4]

4 Z publicistických zdrojů sleduji deníky Frankfurter Allgemeine Zeitung, Süd

deutsche Zeitung a Die Welt; (levicové) týdeníky Der Spiegel a Die Zeit, jejichž

zásadní názorovou, byť co do nákladu a  vlivu neporovnatelnou oponenturu

reprezentuje konzervativní týdeník Junge Freiheit. Z  periodik nutno ještě

zmínit měsíčníky Cicero, který je dostupný v  knihovně Goethe-Institutu

v Praze, a  Tichys Einblick, jehož online verze nabyla papírové podoby od ledna

2017. Z  veřejnoprávních médií pravidelně sleduji zpravodajství německého

rozhlasu (Deutschlandfunk).

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 18 —

Produkce německé politologie po r. 1950 je nesmírně rozsáhlá.

Při jejím studiu je ovšem nutno mít na vědomí, že byla od počátku – pod vlivem Spojenců, zejména Američanů – koncipována jako součást (pře)výchovy Němců k demokracii v podobě tzv. Demokratie- forschung, tedy bádání o teorii a praxi demokracie, což zahrnovalo na předním místě studium příčin vzniku a vítězství nacionálního socialismu v  Německu.

[5]

Základní informace o politickém a stra

nickém systému SRN poskytují klasické, opakovaně vydávané studie Klause von Beymeho a Ulricha von Alemanna.

[6]

Z nejnovějších

souhrnných prací o  dějinách Spolkové republiky jsou v  českém překladu k dispozici syntetické práce E. Wolfruma a E. Jäckela.

[7]

Z nepřehledné řady pamětí a biografi í jsem se za měřil na osobnosti, jež formovaly a  formují politiku SRN v  posledním čtvrstoletí.

[8]

5 Stručný přehled vývoje a  současného stavu Demokratieforschung podává

Bierling, Stephan: Zurück zu den Wurzeln. Politikwissenschaft als Demokratie

wissenschaft . Die politische Meinung, březen/duben 2017, č.  643, s.  46–50.

Srov. též Fiala, P.  : Německá politologie. Brno 1995. O  problematické, princi

piálně propagandistické účelovosti německého „bádání o demokracii“ a jeho

„státu nepřátelském sklonu“ (staatsfeindlicher Ansatz) podnětně Thorsten

Hinz v Junge Freiheit, č. 34, 18. srpna 2017, s. 14. 6 Beyme, Klaus von: Das politische System der Bundesrepublik Deutschland. Eine

Einführung. 10. vydání. Vs Verlag 2004; Alemann, Ulrich von: Das Parteien

system der Bundesrepublik Deutschland. Bonn 2000. Z  obecných a  teoretic

kých studií dále např.  Jäckel, Eberhard – Möller, Horst – Rudolph, Hermann:

Von Heuss bis Herzog. Die Bundespräsidenten im politischen System der Bun

desrepublik. Stutt gart 1999; Hesselberger, Dieter: Das Grundgesetz. Kommen

tar für die politische Bildung. Bonn 2000. Z české produkce srov. studie Mar

tina Jeřábka Srovnání politických systémů Německa a  Rakouska. Plzeň 2010,

a Petra Fialy Politický systém Spolkové republiky Německo. Brno 1994. 7 Wolfrum, Edgar: Zdařilá demokracie: dějiny Spolkové republiky Německo od

jejích počátků až po dnešek. Brno 2008; Jäckel, Eberhard: Německé století:

historická bilance. Praha 2004. 8 Např.  Gauck, Joachim: Vzpomínky. Zima v  létě. Jaro na podzim. Praha 2013;

Herres, Volker  – Waller, Klaus: Der Weg nach oben. Gerhard Schröder: eine

politische Biographie. München 1998; Schröder, Gerhard: Entscheidungen.

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 19 —

Z  mnoha speciálních studií lze na tomto místě odkázat pouze výběrově na několik titulů.

[9]

Rovněž k  důležitému tématu dějin

idejí, vyrovnávání se s  nacismem a  klíčovému roku 1968 vzniklo obrovské množství literatury, včetně několika původních českých titulů, z nichž vyniká text Aleše Urválka o komplikovaném zápase německé literatury a  historicko -politické esejistiky s  nacionálně socialistickou minulostí.

[10]

Přímo obsesivní pozornost věnuje německý politologický a spo

lečenskovědní výzkum (krajní) pravici, jež na sobě nese od doby nacismu stigma antisemitismu a rasismu, jakož i – dle všeobecného přesvědčení vládnoucích německých elit  – cejch nepotlačitelného sklonu k těmto zhoubným ideologiím. Je to dáno jednak zmíněným

Mein Leben in der Politik. Hamburg 2006; Kohl, Helmut: Mein Tagebuch,

1998–2000. Droemer 2000; Rollová, Evelyn: Die Erste: Angela Merkels Weg

zur Macht. Rowohlt Taschenbuch Verlag 2005. 9 Egle, Christoph – Ostheim, Tobias – Zohlnhöfer, Reimut (Hrsg.): Das rot -grüne

Projekt. Eine Bilanz der Regierung Schröder. Wiesbaden 2003; Wilke, Jürgen:

Die Mediengeschichte der Bundesrepublik. Bonn 1999; Czada, Roland – Woll

mann, Hellmut (Hrsg.): Von der Bonner zur Berliner Republik. 10 Jahre Deut

sche Einheit. Wiesbaden 2000, což je sborník obsahující několik zajímavých

studií k tématu německého sjednocení; Lüdger, Volmer: Die Grünen. Von der

Protestbewegung zu einer etablierten Partei – eine Bilanz. b.r.; Langguth, Gerd

(Hrsg.): In Verantwortung für Deutschland. 50 Jahre CDU. Köln 1996. Bender,

Justus: Was will die AfD? Eine Partei verändert Deutschland. Pantheon 2017.

Ostatní použité tituly jsou uvedeny v soupisu literatury. 10 Výběrově: Albrecht, Clemens a kol.: Die intellektuelle Gründung der Bundes

republik. Eine Wirkungsgeschichte der Frankfurter Schule. Frankfurt am

Main 1999; Grube, Frank  – Richter, Gerhard: Die Utopie der Konservativen.

Antworten auf Helmut Schelskys konservatives Manifest. München 1974;

Valenta, Martin: Revoluce na pořadu dne. Kritická teorie frankfurtské školy

a jeji recepce v německém protestním levicovém hnutí šedesátých let dvacátého

století, Frakci Rudé armády a  německé straně Zelených: diskursivní analýza.

Praha 2011; Walser, Martin: Über Deutschland reden. Suhrkamp 1989; Urvá

lek, Aleš: Vyměřování Německa: promluvy o  podstatě němectví. Brno 2015;

týž: Dějinné mezníky ve světle německých výkladů. Úvodní studie k eseji Botho

Strauße. Aluze č. 1–3, rok 2003, s. 86–103.

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 20 —

poválečným nasměrováním společenských věd, ale také výrazným levicovým obratem, který se od 60.  let odehrál v  německé sociologii a  politologii.

[11]

Bedlivému zkoumání je proto podrobována

i  tzv.  nová pravice, intelektuální směr v  SRN, který se od 80.  let snaží rehabilitovat a oživit slábnoucí a na okraj, resp. za okraj politicky přijatelného názorového koridoru vytlačovanou národně konzervativní ideologii.

[12]

Se stejným zanícením, tentokrát ale většinou

pozitivně orientovaným, se němečtí badatelé (a novináři) v posledních letech věnují tématu migrace a změnám, které v Německu způsobuje.

[13]

V opozici proti dominantnímu levicově liberálnímu společen

skovědnímu proudu stojí dvě skupiny autorů. A to jednak so litéři, kteří se vzepřeli politické korektnosti, zglajchšaltování médií a  „přikázanému“ multikulturalismu, a  jednak autoři, kteří patří k  nové pravici a  mají často blízko k  Alternativě pro Německo. K  prvním patří zejména sociální demokrat Thilo Sarrazin, jehož 11 Fundamentální analýzu vývoje společenských věd v  poválečné SRN provedl

Schelsky, Helmut: Die Arbeit tun die anderen: Klassenkampf und Priesterherr

schaft der Intellektuellen. Opladen 1975. Výňatek z jiné Schelského práce na

toto téma vydal Občanský institut v r. 2006 pod názvem Jak odstranit systém.

Strategie dlouhého pochodu institucemi. 12 Srov. např.  Weißmann, Karlheinz: Alles was recht(s) ist. Ideen, Köpfe und Per

spektiven der politischen Rechten. Berlin 2000. Historik Weißmann patří sám

k  důležitým postavám nové pravice. Z  levicového, tj.  ofi ciálního stanoviska

k tématu nejnověji Weiß, Volker: Die autoritäre Revolte. Die neue Rechte und

der Untergang des Abendlandes. Klett -Cott a 2017. 13 Např.  Münkler, Herfried  – Münklerová, Marina: Die neuen Deutschen. Ein

Land vor seiner Zukunft . Berlin 2016; Jakob, Christian: Die Bleibenden. Wie

Flüchtlinge Deutschland seit 20 Jahren verändern. Berlin 2016. Naprushkina,

Marina: Neue Heimat? Wie Flüchtlinge uns zu besseren Nachbarn machen.

Berlin 2015; Marg, Stine – Tritt elová, Katharina – Schmitz, Christopher – Kop

pová, Julia  – Walter, Franz: No Pegida. Die helle Seite der Zivilgesellschaft ?

Biele feld 2016. Není asi potřeba zdůrazňovat, že výzkum v této oblasti je spol

kem i zeměmi bohatě dotován.

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 21 —

kniha Deutschland schaff t sich ab (Jak dáváme svou zemi všanc), kritizující přistěhovaleckou a azylovou politiku Německa, se dnes již zařadila k  mezníkům v  nejnovějších intelektuálních dějinách SRN. Dále sem řadím bývalého člena SPD Heinze Buschkowského a  někdejšího starostu berlínské čtvrti Neukölln, televizního redaktora Wolfganga Herlese a mediálního analytika Uwe Krügera.

[14]

K  okruhu nové pravice náležejí převážně autoři, publikující

ve třech malých nakladatelstvích Antaios, Kopp Verlag a Junge Freiheit Edition. Je pro dnešní německou realitu smutně typické, že pokud někomu vyjde kniha v  jednom z  těchto tří nakladatelství, dostává se fakticky do pozice disidenta se všemi profesními a lidskými důsledky. (Disidenty v tomto smyslu jsou také všichni členové AfD.)

[15]

Produkce těchto nakladatelství sahá od kritic

kého vyrovnávání se s  konkrétními negativními jevy dnešního Německa (azylový průmysl, potlačování svobody slova, levicový 14 Mediální a  politický mainstream se Sarrazina po vydání knihy Deutschland

schaff t sich ab pokusil společensky i  lidsky zničit, ale ohlas knihy byl tak

mimořádný, že se mu to nezdařilo. Na přímý pokyn Merkelové byl však Sarra

zin vyhozen z  představenstva Spolkové banky. Buschkowsky, který působil

ve zmíněné berlínské čtvrti mnoho let jako starosta, došel ve svém bestsel

leru Neukölln ist überall. Ullstein 2012 (5. vydání) k závěru, že fanatický mul

tikulturalismus rudých elit, které již desítky let ovládají největší německé

město, přivodil vznik paralelní turecko -arabské společnosti, jež je obtížně

vzdělavatelná, parazituje na sociálních dávkách a tíhne k vytváření kriminál

ních gangů. V červenci 2016 Buschkowsky odešel z SPD na protest proti její

„islámské“ politice. Wolfgang Herles (Die Gefallsüchtigen. Gegen Konformis

mus in den Medien und Populismus in der Politik. Knaus 2015) analyzoval pří

činy mediální servility vůči vládě CDU. Uwe Krüger (Mainstream. Warum wir

den Medien nicht mehr trauen. C. H. Beck 2016) se zabýval příčinami rostoucí

nedůvěry Němců vůči televizi a novinám. 15 Politicky nejvíce napravo se nachází Antaios, který je spojen s Institutem pro

státní politiku (Institut für Staatspolitik), založeném Götzem Kubitschekem

a Karlheinzem Weißmannem v r. 2000. K AfD má nejblíže týdeník a naklada

telství Junge Freiheit.

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 22 —

extremismus, paralelní společnosti, kriminalita migrantů a přistěhovalců, ztráta národní nezávislosti) až po obecněji založené texty, pátrající po základních příčinách nynějšího stavu německé společnosti, považovaného za hluboce krizový.

[16]

Nekritičnost a  povrchnost českého zpravodajství, týkajícího

se německých politických poměrů, má několik příčin. Zaprvé zřejmě stále přetrvávající komplex „žáčka“ v učebně demokracie, kde Československá, resp. Česká republika zasedla na počátku 90.  let před své (západo)německé, francouzské a  další západní mentory. Zadruhé komplex české malosti vůči světovému exportnímu šampionu s  demografi cky osminásobnou a  ekonomicky třináctinásobnou převahou, na němž je český národ hospodářsky silně závislý. S  tím souvisí slabost, ba servilita české politiky posledních let vůči Německu.

[17]

Třetím důvodem, s  oběma

předcházejícími úzce souvisejícím, je nekritický přístup české politologie k  německým vnitřním poměrům, který musí zarazit každého, kdo se začne Německem soustavněji a  nepředsudečně zabývat. 16 Z  produkce nakladatelství Antaios: Kleine -Hartlage, Manfred: Die liberale

Gesellschaft und ihr Ende. Über den Selbstmord eines Systems (2015); týž:

Warum ich kein Linker mehr bin (2012). Institut für Staatspolitik mimoto

vydává sešity na aktuální témata v  rámci tzv.  Vědecké řady (Wissenschaft -

liche Reihe); z posledních např. Die Flüchtlingsindustrie. Wer in Deutschland

von der Masseneinwanderung profi tiert (sešit č. 27, 2015) nebo Der Weg in den

Mainstream. Wie linke Journalisten den Ton angeben. (sešit č. 29, 2016). Kopp

Verlag: Jung, Christian – Groß, Torsten: Der Links -Staat (bez roku); Schubert,

Stefan: No -go -Areas. Wie der Staat vor der Ausländerkriminalität kapituli

ert (bez roku); Junge Freiheit Edition např.  Weißmann, Karlheinz: Rubikon.

Deutschland vor der Entscheidung (2016); Hinz, Thorsten: Die Psychologie der

Niederlage. Über die deutsche Mentalität (2010); Rohbohm, Hinrich: Merkels

Maske. Kanzlerin einer anderen Republik (2017). 17 Za její persofi nikaci lze považovat státního tajemníka pro evropské záležitosti

Sobotkovy vlády z let 2015–2017 Tomáše Prouzu.

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 23 —

Česká politická věda zkoumá především evropskou, zahraniční

a bezpečnostní strategii SRN. Projevuje se zde nepochybně, tak jako mnohde jinde, neblahý vliv dotační politiky Evropské unie, zaměřené primárně na studium europolitiky a podporující projekty, směřující k pozitivnímu hodnocení evropské spolupráce a vnitřních poměrů v jednotlivých členských zemích EU. Je pochopitelné, že politologie malých zemí klade větší důraz na znalost zahraniční, a nikoli vnitřní politiky svých sousedů, zvláště pokud je na nich tak závislá jako ČR na Německu. Přesto se domnívám, že z hlediska českých národních zájmů je absence kritického posuzování německé vnitřní politiky na pováženou. A to v neposlední řadě proto, že spory a diskuse, které se odehrávají v domácí politice daného státu, se vždy podstatným způsobem odrážejí v jeho politice zahraniční.

Studiu německých poměrů se u  nás po r.  1990 věnuje nejvíce

Ústav mezinárodních vztahů (UMV), politologický ústav brněnské fi lozofi cké fakulty a Fakulta sociálních věd UK v Praze. Pracovníci UMV vydali v posledních letech dvě obsáhlé kolektivní publikace, v  nichž nejvíce prostoru zabrala německá zahraniční a  evropská politika.

[18]

Poněkud pestřejší je skladba článků o  Německu

v  měsíčníku UMV Mezinárodní politika.

[19]

Platí nicméně shora

uvedená teze, že skoro všechny příspěvky jsou popisné, nezřídka přejímající německý úhel pohledu.

[20]

Nejčastěji se Mezinárodní

18 Handl, Vl. – Hon, Jan – Pick, Ott o a kol. Vztahy Spolkové republiky Německo ke

státům střední Evropy od r. 1990. Praha 1998; Handl, Vl. (ed.): Německo v čele

Evropy? SRN jako civilní mocnost a hegemon eurozóny. Praha 2011. 19 Od r. 2013 vychází pouze v elektronické podobě. 20 Za přímého obhájce německých zájmů lze označit novináře Jaroslava Šonku.

Srov. např.  jeho stať Německo a  sebevědomí v  „Mezinárodní politice“, 2009,

č. 10. Naopak kriticky se k německé politice vyslovili Alexandr Tomský (otázka

národních zájmů, 2010, č. 5) a Miloslav Bednář (zahraniční politika sjednoce

ného Německa, 2010, č. 10).

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 24 —

politika vyjadřovala k výsledkům německých parlamentních, prezidentských či zemských voleb. Za posledních patnáct let byly nejobsáhleji komentovány volby z  r.  2005, kdy se dostala po sedmi letech opět k moci CDU.

[21]

Dalšími vícekrát traktovanými tématy

se staly postoje české populace k  Německu a  otázka sudetských Němců.

[22]

Celkově nejpilnějším přispěvatelem na téma Německo

v Mezinárodní politice byl v poslední dekádě germanista, sociolog a politolog Lukáš Novotný.

[23]

V rámci brněnské politologie se německé politice, resp. polito

logii v 90. letech věnoval nejvíce Petr Fiala.

[24]

Na stránkách Polito

logického časopisu, jejž Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity v  Brně vydává od r. 1994 (od 2014 anglicky třikrát ročně), se do vzniku přítomného textu objevilo celkem 10 článků o politických poměrech ve Spolkové republice Německo.

[25]

Z nich

je možno pouze jeden, pocházející však od německého autora, 21 Po neobyčejně servilním úvodu, v  němž nepodepsaný autor (-ři?) tvrdí, že

již od časů Masaryka nám němčina (!) a německé zvyklosti pomáhají eman

cipovat se od českého Kocourkova a  českého Hulvátova, následuje rozbor

výsledků voleb z  pera Vl. Handla, stať D. Kaisera o  SPD, kolektivní článek

o zakládání muzea českých Němců v Ústí nad L., příspěvek P. Holuba o vlivu

Německa na českou politiku, stať L. Novotného o xenofobii v SRN a konečně

rozhovor s  prvním velvyslancem Československa, resp. ČR v  Německu po

r. 1989 Jiřím Grušou. 22 Srov. např. článek Miroslava Stanika, rekapitulující zpravodajství o sudetoně

meckých dnech z let 1992–2004 na stránkách Hospodářských novin. Meziná

rodní politika, 2008, č. 9. 23 Za nejzajímavější považuji jeho stať o  působení státních agentů v  Národně

demokratické straně Německa (NPD). Srov. L. Novotný, Německá diskuse

o  zákazu NPD. Mezinárodní politika, 2012, č.  1, s.  26–27. V  r.  2014 vydal

L.  Novotný populárně laděnou práci Spolková republika Německo. 24 Studie P. Fialy srov. v pozn. č. 5. a 6. 25 Mimoto zde v č. 4/2007 Jiří Navrátil otiskl teoretickou stať Dialektika vzpoury.

Proměny konceptu sociálních hnutí v politické teorii Frankfurtské školy.

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 25 —

označit za kritickou refl exi politických poměrů v  SRN.

[26]

Autoři

ostatních, vesměs popisně laděných příspěvků si zvolili za téma politický extremismus v Německu,

[27]

bezpečnostní politiku němec

kých politických stran

[28]

, resp. komunální a evropskou politiku.

[29]

Pokud jde o Fakultu sociálních věd UK, odtud vzešly v posledních letech monografi e o německém federalismu a regionalismu a programovém vývoji CDU v 70. letech.

[30]

Poměrně značnou pozornost věnuje či spíše věnoval německým

poměrům časopis Střední Evropa, ideově souznějící již od svých samizdatových časů s CSU, resp. CDU, a sudetoněmeckým landsmanšaft em. Do r.  2014 vycházel několik let s  fi nanční podporou Konrad - Adenauer -Stift ung, nadace blízké německé Křesťanskodemokratické unii. Po r. 2000 se ve Střední Evropě častěji objevovaly překlady z německého dvouměsíčníku Die Politische Meinung, vydávaného zmíněnou nadací a  tlumočícího názory z  okruhu 26 Wolfová, Tanja: Is the Alternative for Germany Really Right -Wing Populist?

Politologický časopis č. 2/2016, s. 150–163. 27 Miroslav Mareš se zabýval tématem Deutsche Volksunion (DVU) a její účastí

ve volbách do hamburského zemského sněmu (1997, č. 3) a nejnověji (4/2013)

soudobým výzkumem extremismu v  Německu. Lukáš Novotný publikoval

v č. 1/2008 článek Současný levicový politický extremismus v Německu. 28 Zdeněk Kříž z Vojenské akademie v  Brně otiskl v č. 4/2001 stať o bezpečnostní

politice CDU/CSU a strany Zelených, v č. 2/2002 se zabýval bezpečnostní poli

tikou Německa za vlády koalice SPD -Zelení. 29 Stanislav Balík se v  č.  2/2002 zabýval obecními volbami a  Vrat. Havlík

s Vítem Hlouškem výzkumem komunální a lokální politiky v německé polito

logii (č. 1/2012). Jan Ryjáček napsal zajímavý článek o tom, jak se i německý

Bundestag stává pouhým přívěskem EU (Evropeizace německého parla

mentu, č. 2/2007), a Michal Vít s Petrem Kaniokem přispěli statí Rozšíření EU

z pohledu CDU/CSU, č. 1/2011. 30 Mlsna, Petr et alii: Německá centra  – německé periferie: federalismus, regio

nalismus, subsidiarita. Praha 2010; Picka, Ondřej: Druhá verze Berlínského

programu z r. 1971 – konec Adenauerovy CDU? Praha 2012.

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 26 —

CDU.

[31]

Dlužno říci, že některé z  těchto přeložených článků patří

k  tomu nejkritičtějšímu, co u  nás po r.  1990 o  Německu vyšlo.

[32]

V  r.  2013 uveřejnil Lukáš Novotný ve Střední Evropě obsáhlý článek „Turci v Německu“, věcně posuzující 50 let německé cizinecké a integrační politiky.

Z časopisů zbývá připomenout Politologickou revue, vydáva nou

dvakrát ročně Českou společností pro politické vědy (od r.  2015 v  angličtině), a  revue Kontexty (od r.  2009). V  obou případech je téma německé (vnitřní) politiky zcela okrajové. Politologická revue otiskla za 23 let (1994–2016) pouhé čtyři statě, týkající se Německa,

[33]

a v Kontextech, resp. jejich předchůdcích Proglas (1994–2002)

a Revue Politika (2003–2008), je situace obdobná.

[34]

V rámci tohoto

31 Po určitou dobu vycházela Střední Evropa dokonce s  podtitulem Die Politi

sche Meinung, takže se vlastně jednalo o jakousi dílčí českou mutaci tohoto

německého časopisu. Několik čísel vyšlo také s podporou Česko -německého

fondu budoucnosti. 32 V  r.  2000 otiskla Střední Evropa dvojí nemilosrdné zúčtování Klause Hor

nunga s  politickou realitou SRN za vlády Schröderovy rudo -zelené koalice:

Political Correctness nebo politická svoboda – nebezpečí neototalitní diktatury

smýšlení (č. 103/2000, říjen), a Totální stranický stát v krizi. Pomůže více přímé

demokracie? (č. 98/2000). V č. 128 z r. 2007 podrobil profesor státního práva

Josef Isensee ostré kritice německý multikulturalismus ve stati Přímluva za

kulturu společenství. 33 Hlaváč, Jan: „Nová pravice“ v  Německu. Politologická revue, č.  2, 1997; Švi

hlíková, Ilona: Německé volby do Spolkového sněmu. Politologická revue č. 2,

prosinec 2009. V r. 2000, č. 2, uveřejnil Rüdiger Kipke stať o stavu vyrovná

vání rozdílů mezi západním a  východním Německem deset let po sjednocení.

V č. 2001/1 vyšla studie Daniela Totha a Mariany Tothové o německém poli

tickém mysliteli Carlu Schmitt ovi. 34 Výjimku představuje důležitá stať českého exulanta v Německu Aleše Novot

ného Azylová absurdita, která vyšla v Proglasu na pokračování v č. 2–3/1993.

Autor názorně popsal skandální azylovou praxi v  Německu, kde již počát

kem 90. let udávali tón levicoví soudci a politici. Později se objevovaly spíše

nahodilé glosy, jako např. Fištejn, Jefi m: Trable paní Merkelové, Revue Politika

6–7/2006, s. 1–3. V Kontextech č. 1/2016 byl zveřejněn pozoruhodný rozhovor

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 27 —

průřezu, jenž si nikterak nečiní nárok na úplnost, zbývá připomenout dvě novější monografi e o  bezpečnostní strategii Spolkové republiky od Zdeňka Kříže a Jana Ryjáčka.

[35]

Závěrem považuji za potřebné připojit několik metodologic

kých a terminologických poznámek. Předložený text se pohybuje na pomezí eseje a analytické studie, přičemž kombinuje chronologický výklad s problémově orientovanými kapitolami a poměřuje německou politickou realitu dvěma stěžejními principy: svobodou a zdravým rozumem.

[36]

Jako takový není neutrální, nýbrž vyhra

něně kritický k úpadku obou těchto hodnot v dnešním Německu, který považuji za empiricky prokazatelný. V  tomto smyslu půjde o demytologizaci politiky státu, již česká média interpretují v jednoznačně pozitivním, leckdy dokonce oslavném duchu („Německo, náš vzor“), a o pokus ukázat tuto politiku v reálném světle. O tom, že zdravý rozum a normálnost jsou stále více na překážku, názorně svědčí německé publikace z  poslední doby, které nesou názvy

s  polským znalcem Německa  Markem Cichockým Němci žijí s  faustovským

komplexem. V r. 2017, č. 1–2, vyšla v Kontextech na pokračování studie A. Va -

lenty Jürgen Habermas a levicový obrat v poválečném Německu. 35 Kříž, Zdeněk: Německá bezpečnostní politika v  militární dimenzi. Politické

souvislosti, průběh a důsledky reformy Bundeswehru v letech 1998–2002. Brno

2003; Ryjáček, Jan: Spolkový sněm a  nasazení ozbrojených sil v  zahraničí.

Praha 2012. 36 Vysvětlit, co je zdravý rozum, je dnes, kdy se výuka humanitních disciplín na

západních i některých našich univerzitách změnila do značné míry v propa

gandu čirého nerozumu, je nesnadné. Ostatně se nejedná o  politologickou

kategorii, již by bylo možno defi novat. Jsem nicméně přesvědčen, že každý

normální (!) člověk se ve svém životě zdravým rozumem řídí, aniž by třeba

dokázal říci, co to vlastně je. Nejlépe asi poslouží příklady: Zdravý rozum ztra

til každý, kdo tvrdí, že žena se ženou nerodí, nýbrž stává; kdo tvrdí, že vyjma

biologických diferencí jsou si muži a ženy naprosto rovni; kdo děti s těžkou

poruchou schopnosti učit se umístí v rámci tzv. inkluze do jedné třídy s dětmi

normálně vzdělavatelnými apod.

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 28 —

typu „Německo smyslů zbavené“, „Německo patří na [psychoanalytikovu] pohovku“, „Německo na cestě do blázince“ apod.

[37]

Celá

řada rozhodnutí, přijatých v  SRN ve sledované době, bude proto podrobena kritice nikoli na bázi pseudovědeckého aparátu současné politologie, operujícího s „aktéry“, „eticko -politickým sebeporozuměním občanů“, „participací“, „intersubjektivní solidární soudržností“ či „komunikativní etikou“, ale z pohledu obyčejného „selského“ rozumu neboli common sense. Lze to nazvat i kritikou, vedenou z pozic tradičního politického konzervatismu.

Za ústřední hodnotu svobodné společnosti považuji svobodu

myšlení a veřejného projevu. Jen ten, kdo smí svobodně a bez obav z  n á s l e d k ů v e ř e j n ě v y j a d ř o v a t s v ů j n á z o r, s e n e b o j í s v o b o d n ě a  n e z á - visle myslet o  čemkoli. Jakmile se někde v  průběhu tohoto procesu objeví v lidském vědomí obava, zda určitá myšlenka či nahlas vyřčená anebo napsaná věta nezpůsobí jejich původci potíže, rodí se (auto)cenzura a  nastává soumrak svobodné společnosti, jenž může být zpočátku téměř „neviditelný“ a může se odehrávat velmi pomalu. Z tohoto zorného úhlu vypadá situace nejen v Německu, ale i na celém Západě, v posledních desetiletích tristně. Spolková republika Německo se již delší dobu jeví jako stát, v  němž dominující levicový progresivismus systematicky potlačuje názorovou pluralitu. Jistě, v  Německu je stále možné mluvit a  projevovat se na veřejnosti svobodně, ale mívá to následky. (Srov. kap. VI.) Proto považuji za potřebné průběžně odkazovat ke zjevným analogiím mezi politickou situací v dnešní SRN a v bývalých komunistických 37 Pirinçci, Akif: Deutschland von Sinnen. Der Irre Kult um Frauen, Homosexuelle

und Zuwanderer. (Německo smyslů zbavené. Bláznivý kult žen, homo sexuálů

a  přistěhovalců). Leipzig 2014; Henkel, Hans -Olaf  – Starbatt y, Joachim:

Deutschland gehört auf die Couch (Německo patří na [psychoanalytikovu]

pohovku). Berlin 2016; Voss, Burkhard: Deutschland auf dem Weg in die An -

stalt (Německo na cestě do blázince). Münster 2015.

Výtažková černáVýtažková černá


Úvod

— 29 —

státech. A  to tím spíše, že dnešní mladá generace komunismus už z vlastní zkušenosti nezná a snadno si může pod vlivem médií osvojit přesvědčení, že to, co se děje v Německu, resp. na Západě (tj. ostatně namnoze i v ČR), je v politice a veřejném životě standardní a normální a nemá s poměry v totalitním systému zhola nic společného.

Kritikou glajchšaltující politické korektnosti se již zabývalo

více autorů, ale za nejdůležitější považuji Sarrazinovu knihu Te ro r ctnosti  – o  hranicích názorové svobody v  Německu. Jsem ostatně přesvědčen, že znalost celého Sarrazinova díla je nezbytným předpokladem pro každého, kdo se hodlá německou politikou vážně zabývat.

[38]

V  oblasti terminologie se přidržuji tradičních pojmů pravice,

levice, konzervatismus, socialismus a  liberalismus. Pojem liberalismus, liberální používám ve významu levice, levicový, což odpovídá posunu, který tato kategorie doznala od 60.  let 20.  století. V téže době se začal rozdíl mezi pravicí a levicí přesouvat z hospodářské do společenské a obecně kulturní sféry. Dnes sice stále platí, že pravice by měla prosazovat nižší zdanění, ale především by se měla zasazovat o tradiční morální a společenské hodnoty jako jsou národ, stát, rodina, kulturní soudržnost, společenské a náboženské tradice. Naopak levice si vepsala do štítu kromě vysokého zdanění majetnějších občanů multikulturalismus, práva menšin, zejména tzv. sexuálních, relativizaci morálních hodnot, podporu masové migrace a  étos světoobčanství. Pokud by měl být tento 38 Kromě dvou již zmíněných se jedná o  publikace: Evropa euro nepotřebuje.

Jak nás politické vizionářství zavedlo do krize. Praha 2013, a Wunschdenken.

Europa, Währung, Bildung, Einwanderung – warum Politik so häufi g scheitert.

München 2016 (Česky vydala v  r.  2017 Academia pod názvem Přání otcem

myšlenky: Evropa, měna, vzdělanost, přistěhovalectví: proč politika tak často

selhává.).

Výtažková černáVýtažková černá


Německo: mýtus a realita

— 30 —

střet maximálně zjednodušen, pak tedy jde o  zápas mezi (pravicovou) obranou svobody a  tradičních hodnot na jedné a  (levicovou) preferencí rovnosti a permanentním, pokrokem zaštítěným atakováním tradičních hodnot, resp. jejich pozůstatků, na druhé straně.

V  průběhu několika posledních desetiletí klasická (liberální) pravice na Západě prakticky vymizela. Někdejší pravicové strany jako CDU, francouzští republikáni (bývalí gaullisté) či britští konzervativci podlehly tlaku médií a levicových intelektuálů a osvojily si aktivistické a  progresivistické postoje. Jestliže někdo podporuje kvóty pro ženy a  menšiny nebo sňatky homosexuálů, je levičák a  je naprosto lhostejné, zda ho tisk ze setrvačnosti nebo z jiných důvodů nadále označuje za „konzervativce“. Některá tradiční pravicová témata



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist