načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Německá armáda za druhé světové války - Nigel Thomas

Německá armáda za druhé světové války
-14%
sleva

Kniha: Německá armáda za druhé světové války
Autor:

Vznik wehrmachtu, jeho nasazení na jednotlivých frontách druhé světové války, strategie uplatněné při samotných operacích, detailní popis uniforem, medailí a výzbroje německých ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2007-12-10
Počet stran: 224
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: 260 stran : ilustrace (některé barev.), portréty
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: German army 1939-45
Spolupracovali: ilustroval Stephen Andrew
překladatel Jan Mosbauer
ISBN: 9788025118269
EAN: 9788025118269
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vznik wehrmachtu, jeho nasazení na jednotlivých frontách druhé světové války, strategie uplatněné při samotných operacích, detailní popis uniforem, medailí a výzbroje německých vojáků všech hodností. To vše naleznete v této rozsáhlé publikaci britského nakladatelství Osprey. Kniha podává ucelený obraz o německé armádě, jak se vyvíjela na všech bojištích – od Polska a západní Evropy přes severní Afriku a Balkán až po východní frontu. Zabývá se všemi specifi ckými rysy, kterými se armáda v jednotlivých oblastech lišila, a neopomíjí ani její podobu v závěrečných fázích války. Podrobný popis bohatě doplněný o dobové fotografi e a barevné ilustrace umožňuje udělat si ucelenou představu o vývoji wehrmachtu v tomto období. (1939-1945)

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Rudá armáda Rudá armáda
Zaloga Steven
Cena: 159 Kč
Krvavé dozvuky války Krvavé dozvuky války
Vlk Václav
Cena: 297 Kč
Krvavé dozvuky války Krvavé dozvuky války
Vlk Václav
Cena: 297 Kč
Válka proti Japonsku Válka proti Japonsku
Kolektiv autorů
Cena: 343 Kč
Encyklopedie vojenství Encyklopedie vojenství
Frankland Noble
Cena: 594 Kč
Zákazníci kupující knihu "Německá armáda za druhé světové války" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

ČÁST 1

NĚMECKÁ ARMÁDA 1939–1945

BLITZKRIEG – BLESKOVÁ VÁLKA

VZNIK WEHRMACHTU

30. ledna 1933 zrušil Adolf Hitler výmarskou

republiku, ustavil tzv. třetí říši a sám se postavil

do jejího čela jako Führer (v ůdce). 15. března

1935 rozpustil reichswehr, ozbrojené sílyvýmarské republiky, a nahradil je wehrmachtem. Ten

neměl být podle Hitlerova prohlášení svázán

omezeními uvalenými versailleskou smlouvou

z roku 1919 na reichswehr – maximální stav

100 000 dobrovolníků, žádné tanky, těžkédělostřelectvo, ponorky ani letectvo.

Wehrmacht rychle mohutněl. 1. září 1939,

kdy Německo napadlo Polsko, čítal už 3 180 000

mužů. V době své největší síly dosahoval 9,5 mil.

mužů a v noci z 8. na 9. května 1945, kdy

Německo na západní i východní frontěbezpodmínečně kapitulovalo, stále ještě disponoval

7,8 mil. mužů. Etapa blitzkriegu (bleskové války),

tr vající od 1. září 1939 do 25. čer vna 1940,představovala v podstatě desetiměsíční, téměřnepřerušený triumf wehrmachtu. Porazil v této době

každou zemi, s výjimkou Velké Británie, která se

mu na bitevním poli postavila.

Německo, duben 1933. Čekatelé poddůstojnických

hodností – desátník, vojín (Oberschütze), vojín (Schütze)

a svobodník. Všichni jsou ve služební uniformě s novou

orlicí wehrmacht na helmách vzor 1916. Na sobě mají

služební blůzy vzor 1920 (osm knoflíků) a vzor 1928 (šest

knoflíků), hodnostní označení vzor 1920 a střelecké

ocenění vzor 1928. (Sbírka Briana Davise)

NEJVYŠŠÍ VELENÍ WEHRMACHTU A POZEMNÍHO

VOJSKA

Hitler věřil – nesprávně, jak se později ukázalo – že kromě politického talentu je obdařen

také výjimečným strategickým důvtipem. Jeho

vzrůstající vliv na způsob, kterým wehrmacht

vedl druhou světovou válku, měl nakonec katastrofální důsledky.

Jako hlava státu zaujímal nominální post nejvyššího velitele ozbrojených sil země (Oberster

Befehlshaber der Wehrmacht). 4. února 1938převzal také nejdůležitější profesionální postvrchního velitele ozbrojených sil (Oberbefehlshaber

der Wehrmacht), když donutil k rezignaci svého

dřívějšího chráněnce polního maršála Wernera

von Blomberga. Tuto funkci si podržel až do

své sebevraždy 30. dubna 1945. Ve funkci

náčelníka vrchního velení wehrmachtu (Chef

des Oberkommandos der Wehrmacht) pomáhal

Vůdci generálplukovník (později polní maršál) Wilhelm von Keitel. Skutečná moc přitom spočívala v rukou generálmajora (později generálplu kovníka) Alfreda Jodla, který byl po formální stránce Keitelovým pobočníkem jako náčelník operačního oddělení OKW (Chef der Wehr machtführ ungsamt).

Wehrmacht se dělil na tři složky – pozemní

vojsko (Heer), válečné námořnictvo (kriegsmarine)

a letecké síly (luftwaffe). Pozemní armáda tvořila

největší složku, zahrnující přibližně 75 % mužstva.

V září 1939 sestávala z 2,7 mil. vojáků, v doběnejvyššího stavu měla 5,5 mil. a v květnu 1945 stále

ještě 5,3 mil. mužů.

Vrchním velitelem pozemní armády (Oberbefehlshaber des Heeres) byl až do 19. prosince

1941 generálplukovník (později polní moršál)

Walter von Brauchitsch. Tehdy ho Hitler propustil

a sám zaujal jeho místo. Brauchitschovýmpobočníkem byl generál dělostřelectva (později generálplukovník) Franz Halder ve funkci náčelníka

štábu pozemní armády (Chef des Generalstabes des

Heeres). Waffen-SS, formálně založené 1. prosince

1939, se nikdy nestaly přímou součástí wehrmachtu, nicméně podléhaly autoritě vrchního

velení armády.

Složky armády

V den mobilizace 26. srpna 1939 se armáda

dělila na polní armádu (Feldheer), postupující

proti nepříteli, a záložní armádu (Ersatzheer),

setrvávající v Německu. Polní armáda sestávala

ze tří typů jednotek. Za prvé to byly bojové

jednotky (Fechtende Truppen). Mezi ně patřily

štáby (vrchní velitelství ozbrojených sil; generální

štáb; štáby armádních skupin, armád a sborů),

pěchota (řadová, motorizovaná, lehká a horští myslivci), úderné a trestné jednotky, rychlé

jednotky (jezdectvo, obrněné jednotky, mechanizovaná pěchota, průzkumné a protitankové

jednotky), dělostřelectvo, ženisté, spojaři a polní

četnictvo. Za druhé to byly zásobovací jednotky

(Versorg ungstr uppe n), zahrnující transportní,

zdravotnické, veterinární a strážní jednotky,

vojenskou policii a polní poštu. Třetím typem

byly bezpečnostní jednotky (Sicherungstruppen)

sestávající z týlových velitelů, druhořadých teritoriálních střeleckých (Landeschützen) praporů

a táborů válečných zajatců. Patřili sem také

armádní úředníci (včetně duchovních), kapelníci

a odborníci (Sonderführer).

Organizace polní a záložní

armády

Vyšší jednotky polní armády neměly za války

pevně danou organizaci. Tvořily pět armádních

skupin: dvě (Nord a Süd) pro tažení v Polsku

a další tři (A–C) pro tažení západní Evropou.

Každá armádní skupina (Heeresgruppe) se skládala ze dvou až tří armád (Armee) o přibližně

400 tis. mužích. Armád bylo celkem 14. Každá se

dále dělila na tři až čtyři sbory (Korps) o zhruba

200 tis. mužích. Od června 1940 fungovaly také

10. pěší divize pochoduje

ve slavnostních

uniformách před

německými a rakouskými

důstojníky, začleněnými

do německé armády.

Rakouští důstojníci mají

vlastní uniformy vzor 1933

Bundesheer s německými

náprsními orlicemi

a charakteristickými

rakouskými képi. Vídeň,

březen 1938. (Sbírka

Briana Davise)


9

dvě posílené tankové skupiny (Panzergruppe),

von Kleistova a Guderianova, které sestávaly ze

tří motorizovaných sborů. Celkem bylo 33 sborů

(1–13, 17, 21, 21–30, 38, 40, 42–44, 46–49)tvořených dvěma až pěti pěšími divizemi, každý o síle

přibližně 60 tis. mužů; dále sedm motorizovaných sborů (Korps (mot.)) o dvou až třech tankových a motorizovaných divizích; a jeden sbor

(XV) složený ze tří lehkých divizí. Přímo pod

velení konkrétních armád spadala jedna jízdní

a čtyři horské divize.

Během etapy bleskové války se zformovalo

143 divizí. Od toho, ke které mobilizační vlně

(Welle) patřily, se odvíjela jejich kvalita. Vedle

35 kvalitních divizí, utvořených během první

vlny ještě před válkou (pořadové označení

1–46), vznikaly také divize starých veteránů

nebo necvičených záložníků a branců, na rychlo

shromážděných z okupovaného Polska a Československa, a k tomu devět divizí záložní

armády (Ersatzdivisionen) z desáté mobilizační

vlny (označení 270–280). Každá pěší divize

(Infanteriedivision) o síle 16 977 mužů se skládala

ze tří pěších pluků a řady podpůrných divizních

jednotek: jednoho dělostřeleckého pluku o čtyřech praporech, ženijního praporu, spojovacího

praporu, až deseti transportních oddílů(motorizovaných, případně stále závislých na koňských

potazích), roty zdravotníků, motorizované polní

nemocnice, veterinární roty, jednotky vojenské

policie a polní pošty.

Pluk pěchoty o síle 3 049 mužů (Infanterieregiment) tvořily tři pěší prapory, 180 členná

rota pěchotních a 170 členná rota protitankových děl. Prapor (Bataillon) s 860 muži měl

tři střelecké roty a jednu kulometnou rotu se

190 muži. Střelecká rota (Schützenkompanie)

mívala 201 mužů rozdělených do tří střeleckých čet (Schützenzug). Každou střeleckou četu,

běžně o síle 50 mužů, tvořil štáb, družstvo

s lehkými granátomety a čtyři družstva střelců

(Schützengruppe) o deseti mužích.

Četař (Unteroffizier) 67. pěšího pluku v Ruhlebenu nedaleko Berlína (1938), oblečený do výcvikové uniformy vzor 1935

s charakteristickou čepicí se štítkem (brigadýrkou), kterou poddůstojníci k této uniformě obvykle nosili. Branci, odění

do pracovních uniforem vzor 1933, prochází pod jeho vedením drilem s puškou Karabiner 98k. Všimněte si typicky

špinavých pracovních uniforem. (Sbírka Briana Davise)


10

Motorizované divize (Infanteriedivision (mot.))

sestávaly výlučně z obrněných nebo motorizovaných jednotek. Počátkem roku 1940 byl stav

motorizovaných divizí snížen na dva motorizované pluky, takže celá divize měla 14 319 mužů.

Horské divize (Gebirgsdivision) o síle 14 131 mužů

tvořily dva pluky horských myslivců (6 506 mužů)

a další podpůrné a servisní jednotky, všechny

přizpůsobené pohybu v horách.

Tanková div i ze (Panzerdivision) o 14 373 mužích

sestávala z tankové brigády (dva pluky po 1 700

mužích rozdělených do dvou praporů) a motorizované střelecké brigády s 4 409 muži (střelecký

pluk a motocyklový prapor). Také všechny podůrné a servisní jednotky byly obrněné nebo

motorizované.

Lehké divize (Leichte Division) měly mezi 10

a 11 tis. muži a skládaly se z jednoho až čtyř obrněných praporů o 638 mužích a jednoho či dvou

pluků motorizované kavalerie s 2 295 muži. V době

mezi říjnem 1939 a lednem 1940 se z lehkých

divizí zformovala 6. až 9. tanková divize. 1. divize

kavalerie (1. Kavalleriedivision) měla čtyři jízdní

(Reiter) pluky po 1 440 mužích (každý složený ze

dvou praporů), jeden pluk kavalerie (Kavallerie)

(jeden jízdní a jeden cyklistický prapor), cyklistický prapor a další podpůrné a servisní jednotky,

všechny jízdní nebo motorizované.

V roce 1937 vzniklo v Německu 13 vojenských

okruhů (Wehrkreis I–XIII), které od roku 1939 t vo -

řily týlovou základnu záložní armády. Skladiště,

školy a výcvikové útvary každého okruhu tvořily

materiální i lidské zázemí původně jednomu, ale

v pozdějších fázích války až pěti sborům polní

armády. Průběžně s rozšiřováním německého

území na úkor sousedních zemí a vytvářením

Großdeutschland (Velkého Německa) sepůvodní vojenské okruhy rozšiřovaly. V rozmezí srpna

1938 a října 1942 vzniklo navíc šest nových

okruhů, které poskytovaly čerstvé brance pro

německé válečné úsilí. Mnozí z nich nebyli rodilí

Němci a dokonce ani necítili k jejich snahám

žádné sympatie. Heinz Guderian v den svého povýšení do hodnosti generál dělostřelectva a jmenování na velitele tzv. rychlých jednotek (schnelle Truppen), 20. listopadu 1938. Je oblečen v důstojnické služební uniformě vzor 1938 s čepicí se štítkem vzor 1935. Všimněte si dvou vyznamenání: za statečnost z první světové války a za dlouhou službu ve wehrmachtu.

15. březen 1939. Vojáci

průzkumné jednotky

projíždějí na motocyklu

se sajdkárem BMW R12

745cc ulicemi obsazené

Prahy. Na sobě mají polní

uniformy – pogumované

zimní pláště podle

nařízení vzor 1934. Nesou

minimální polní výstroj,

odpovídající tomuto

tažení – invazi nebyl

kladen odpor. Všimněte

si sklíčeného výrazu

obyvatel. (Sbírka Briana

Davise)


11

Německá strategie kombinovala dva koncepty:

tradiční „rozhodné manévrování“, vyvinuté

pruským generálem von Moltkem v 50. letech

19. století, a koncept soustředěných útoků obrněných útvarů, běžně označovaný jako blitzkrieg, který navrhl koncem 20. let 20. století

Heinz Guderian. Oba koncepty vyžadovalyrychlou mobilizaci. Bylo nutné provést překvapivý

soustředěný útok a porazit nepřítele během

několika dní či týdnů na jedné frontě a potéjednotky přeskupit k útoku na druhé frontě. Tímto

postupem se Německo mohlo vyhnout nákladné

obranné válce na dvou frontách, kterou bynevyhnutelně prohrálo.

Taktika „rozhodného manévrování“ využívala

pěchotu k útokům na nepřátelskou ústupovou

linii, kterou rozbíjela a uzavírala protivníka do

kapes. Blitzkrieg naproti tomu spočíval v soustředěných útocích tankových jednotek, mechanizované pěchoty a střemhlavých bombardérů,

které vytvářely v nepřátelské linii trhliny, jimiž

jednotky mohly proniknout do týlu nepřátel,

zničit zde protivníkovo velitelství, a způsobit tak

naprosté zhroucení jeho morálky. Tažení v Polsku

a Skandinávii proběhla podle taktiky „rozhodného manévrování“, zatímco v případě ofenzívy

na západě se jednalo o blitzkrieg.

V obou případech muselo Německo vystuovat jako agresor, což odpovídalo xenofobní

a expanzionistické ideologii třetí říše. Tím si

zajistilo důležité výhody: získalo momentpřekvaení a mohlo si vybrat dobu, místo i podmínky,

za kterých boje proběhnou. Protivníci Německa

vkládali své naděje do neutrality, diplomacie

a statických obranných linií na hranicích. Nebyli

ochotni provést odpovídající válečné přípravy

a posléze bojovali bez odhodlání.

Květinové války

Hitlerovy politické manévry a neochota Francouzů

a Britů riskovat válku nabídly německé armádě

do září 1939 pět nekrvavých vítězství. Během

operací označovaných jako Blumenkriege – květinové války, obsadily Hitlerovy jednotky sousední

území. Označení vzniklo podle květin, kterými

Němci žijící za hranicemi Říše vítali německé

vojáky.

7. března 1936 překročilo 30 tis. vojáků z 5., 9.,

15. a 16. pěší divize Rýn a obsadilo na jehozápadním břehu demilitarizované Sársko. 12. března

1938 provedlo 200 tis. vojáků 8. armády

(VII. a XIII. sbor a 2. tanková divize) anšlus

Rakouska, které bylo hned v dubnu rozděleno na

Wehrkreise XVII. a XVIII. Rakouské ozbrojené síly

vešly ve stav německé armády jako 44. a 45. pěší,

4. lehká a 2. a 3. horská divize.

Podle původních předpokladů mělo ve „Fall

Grün“ zaútočit proti Československu 5 armád

(2., 8., 10., 12. a 14.). Nicméně po Mnichovské

dohodě v září 1938 proběhla jen nekr vavá okupace

p oh r a n ič í , t z v. Sudet e n l a nd , k t e ré s e z úč a st n i ly je d -

notky přilehlých německých sborů – IV., VII., VIII.,

XIII., XVII. a XVIII. Sudety byly zahrnuty kWehrkreise IV., VII., VIII., XIII. a XVII. 15. března 1939 STRATEGIE

Plukovník sloužící v generálním štábu odpočívá na své

zahradě. Je oblečen v parádní služební uniformě (Kleiner

Dienstanzug) s límcovými výložkami Kolben a šňůrami

pobočníka vzor 1935 pro administrativní důstojníky

generálního štábu. Uniforma se dále skládá z polní blůzy

vzor 1935 a polní čepice vzor 1938. Německo, 1939.

(Sbírka Briana Davise)


12

tyto jednotky okupovaly zbytek Československa,

kde v říjnu 1942 vznikl Wehrkreis Böhmen und

Mähren. A konečně 23. března 1939 obsadilyněkteré jednotky I. sboru oblast Memelu na západě

Litvy a připojily ji k Wehrkreis I.

600 dobrovolníků Gruppe Imker (t a n kov á sk u -

pina se dvěma spojovacími rotami, protitankovou, zásobovací a opravářskou formací) se

v omezené míře zúčastnilo v období od července

1936 do května 1939 španělské občanské války

jako součást Legie Kondor Luftwaffe.

Polské tažení a Podivná válka

26. srpna 1939 zahájil wehrmacht tajně částečnou

mobilizaci k „Fall Weiß“, tedy k invazi do Polska.

Úplná mobilizace propukla 3. září. Německá

armáda zahájila útok 1. září a hned se spojila

s praporem zvláštního určení – Bau-Lehr Bataillon

800 z.b.V. a dalšími jednotkami vojenské rozvědky

(Abwehru), které již pronikly do oblasti, abyzajistily životně důležité mosty. Invazní jednotky o síle

1 512 000 mužů tvořily dvě armádní skupiny

celkem s 53 divizemi (37 pěších, 4 motorizované,

3 horské, 3 lehké a 6 tankových – data o počtu

německých divizí se ale v různých pramenech

liší). K útoku došlo na třech frontách. Armádní

skupina Sever pod generálplukovníkem Fedorem

von Bockem, sestávající ze 3. a 4. armády, zaútočila ze severovýchodního Německa a východního

Pruska. Armádní skupina Jih vedená generállukovníkem Gerdem von Rundstedtem, složená

z 8., 10. a 14. armády, postupovala z jihovýchodního Německa a severního Slovenska. Podporovala

ji 1. a 2. slovenská divize.

Polská armáda disponovala 1,1 mil. muži ve

30 pě ších divizích, 2 mechanizovaných a 11 jízdních brigádách. Polské jednotky byly rozmístěny

příliš blízko německým hranicím a navíc se již

ocitly v obklíčení, když jim 17. září vpadlo do

zad 7 armád (41 divizí a jiných divizím odpovídajících jednotek) sovětské Rudé armády. 27. září

polská armáda, bránící se už na čtyřech frontách,

konečně kapitulovala a 6. října utichly všechnyprojevy otevřeného nepřátelství. Okupované Polsko se

ocitlo pod německou vojenskou kontrolou: oblasti

Ciechanòw a Suwalki (v září 1939) a později iBialystok (v srpnu 1941) byly přičleněny k Wehrkreis I,

Gdaňsk a severozápadní Polsko bylo k Německu

Vojáci dělostřeleckého

školního pluku

v Jütebogu, odpovědného

za výcvik dělostřeleckých

důstojnických kadetů,

Německo, 1939. Jsou

oblečeni do polních

uniforem vzor 1935

a předvádí palbu

z protitankového děla

Pak 35/36 L/45 ráže

3,7 cm. Všimněte si pušek

Karabiner 98k a minimální

polní výstroje – chlebníků

vzor 1931 a kovových

pouzder vzor 1938 na

plynové masky, ale bez

nosného řemení na

výstroj.


13

připojeno jako Wehrkreis XX., západní Polsko

v září 1939 jako Wehrkreis XXI. a jihovýchodní

Polsko jako Generální gonvernement v září 1942.

Během osmi měsíců dlouhé tzv. podivné války

se u západních hranic Německa shromažďovaly

anglo-francouzské síly. V září 1939 nakrátko

obsadily Sársko a nechaly wehrmachtu volné ruce

v Polsku i Skandinávii. Nakonec mu umožnily

zvolit si podmínky k ofenzivě na západ, ke které

došlo v květnu 1940.

Dánsko a Norsko

Z obav, že by anglo-francouzské síly mohly vést

útok proti Německu přes Norsko a Dánsko, rozhodl Hitler provést operaci Weser übung –preventivní úder proti těmto vojensky slabým neutrálním

státům. Operaci velel generál pěchoty Nikolaus

von Falkenhorst.

9. dubna 1940 zaútočilo Höheres Kommando z.b.V. XXXI (XXXI. zvláštní sbor) spolu

s 170. a 198. pěší divizí, 11. motorizovanoustřeleckou brigádou a 40. zvláštním tankovým praorem proti Dánsku. Nezkušená dánská armáda

čítala 6 600 vojáků ve dvou pěších divizích.

V důsledku beznadějné strategické pozice byla

nucena po čtyřech hodinách omezeného odporu

kapitulovat.

Stejného dne se v Norsku vylodil XXI. sbor,

složený z 3. horské, 69. a 163. pěší divize (a části

170. a 198. pěší divize). Později ho posílila 2.horská, 181., 196. a 214. pěší divize a 40. zvláštní

tankový prapor. Celkem se jednalo o 100 tis.

mužů. Střetli se s šesti pěšími divizemi norské

armády (o síle pouhých 25 tis. mužů z celkem

90 tis. mobilizovaných), které zajišťoval spojenecký expediční sbor o síle odpovídající dvěma

pěším divizím. Němci přinutili spojence kevakuaci a Nory ke kapitulaci 9. června 1940.

Nizozemí

Pro „Fall Gelb“, ofenzivu na západě, shromáždila

německá armáda 2 750 000 mužů v 91 divizích,

Spojař ze školního spojovacího praporu v Halle, odpovědného za výcvik dělostřeleckých důstojnických

kadetů, Německo, 1939. Je oblečen ve standardní polní uniformě vzor 1935, ovládá polní telefon vzor 1938

a z výcvikových důvodů má nasazenu i plynovou masku vzor 1938. Na nárameníku bez lemování vzor 1933 je

vidět písmeno jeho jednotky.


14

rozdělených do tří armádních skupin. Skupina

armád „A“ pod velením generálplukovníka von

Rundstedta sestávala z 4., 12. a 16. armády a von

Kleistova tanková skupina. Měla postupovat skrze

Belgii do Francie. Skupina armád „B“, složená

z 6. a 18. armády, měla vést útok proti Belgii aNizozemí. Velel jí generálplukovník von Bock. Skupina

armád „C“ pod generálplukovníkem Wilhelmem

Ritterem von Leebem, sestávající z 1. a 7. armády,

měla vázat francouzské síly na Maginotově linii.

Jednalo se o 75 pěších divizí (včetně 22. výsadkové

divize), jednu výsadkovou divizi luftwaffe, 4motorizované, jednu horskou, jednu jízdní a desettankových divizí. Dalších 42 divizí zůstalo v záloze.

Ofenziva propukla 10. května 1940. V té době

již na území Nizozemí a Belgie vyvíjely aktivitu přepadové oddíly a Abwehr. 18. armáda

z armádní skupiny B, složená z 9 divizí a posílená

vzdušnými výsadkovými jednotkami napadla

neutrální Nizozemí a rychle přemohla nezkušenou holandskou armádu. 250 tis. holandských

vojáků tvořilo 10 pěších divizí. Holanďané kladli

nečekaně odhodlaný odpor, nicméně 15. května

po náletu na Rotterdam kapitulovali.

Lucembursko padlo 10. května do rukou

16. armády. 82členná rota dobrovolníků kladla

jen symbolický odpor. Téhož dne zahájila skuina armád A, posílená o 6. armádu ze skupiny

armád B, postup neutrální Belgií. Útok vedli

výsadkáři, kteří napadli pevnost Eben-Emael.

Belgická armáda kladla zpočátku tuhý odpor.

Podporovaly ji britské a francouzské expediční

jednotky. 600 tis. Belgičanů bylo zorganizováno

do 18 pěších, dvou horských a dvou jízdních

divizí. Morálka Belgičanů ovšem postupně upadala. Zdrcující efekt měl především neochabující

německý nápor, vedený překvapivým obchvatným útokem mocné Panzergruppe von Kleist

skrze domněle neprůchodné ardenské kopce.

28. května belgická armáda kapitulovala.

Bitva o Francii

16. května zahájily armádní skupiny A a B útok

proti Francii. Stálo proti nim 2,2–2,8 milionu

Německo, 1939. Sanitätsunteroffizier ve cvičné uniformě (Kleiner Dienstanzug) vzor 1935 s polní čepicí propoddůstojníky a mužstvo vzor 1935 a páskou na rukávu s červeným křížem zdravotnické služby cvičí pěchotní zdravotníky

(nosiče nosítek), kteří mají na rukávu bílou pásku s černým nápisem Hilfskrankenträger. (Sbírka Briana Davise)


15

mužů v armádních skupinách 1–3, složených

z 8 armád. Francouzi disponovali 24 pěšími,

6 pevnostními, 7 motorizovanými, 3 lehkými

mechanizovanými, 5 lehkými jízdními a 3tankovými divizemi. Celkem se jednalo o 87 divizípodorovaných navíc 9 britskými, 1 československou

a 4 polskými pěšími divizemi.

Úderný sbor o síle 9 tankových divizí, složený

z von Kleistovy tankové skupiny, XV. sboru a XIX.

sboru generála tankové skupiny Heinze Guderiana

(od 1. června Guderianova tanková skupina)

s motorizovaným plukem Großdeutschland, prorazil u Sedanu francouzskou 1. armádní skupinou

a 22. května dosáhl kanálu La Manche. 23. května

nařídil von Rundstedt zastavit postup z obav, že tento

sbor, zahrnující téměř všechny německé obrněné

jednotky, příliš napnul své zásobovací linie avzdálil se od podpůrné pěchoty, čímž byl zranitelný

případným spojeneckým protiúderem. Zastavením

postupu však umožnil spojencům evakuovat v době

od 27. května do 4. června od Dunkirku 338 226

britských, francouzských a belgických vojáků.

5. června začala armádní „Fall Rot“. Sk upi n a

armád B postupovala podél kanálu La Manche

a atlantického pobřeží. 22. června se zastavila uBordeaux. Mezitím skupina armád A postupovalacentrální Francií a skupina C překonala Maginotovu

linii. 25. června podepsala Francie příměří.

Německo anektovalo a připojilo belgické oblasti

Eupen a Malmédy k Wehrkreis VI., Lucembursko

a Lotrinsko k Wehrkreis XII. a Alsasko k Wehrkreis V. Sever, západ a východ Francie Německo

okupovalo, zatímco ve střední a jižní Francii

vznikl nominálně nezávislý francouzský stát polního maršála Pétaina.

Výsledek blitzkriegu

Etapa blitzkriegu navrátila ztracenou reputaci

německým ozbrojeným silám, ale vynořily se

také některé slabé stránky. Úspěch utvrdil Hitlera

v přesvědčení o svém vlastním vojenském géniu

a neschopnosti jeho profesionálních generálů.

Žárlivost, panující mezi OKW (vrchním velením wehrmachtu) a OKH (vrchním velením

pozemních vojsk), prohlubovaná ještě skutečností, že obě instituce ovládal Hitler, vedla krozštěpení autority. Dánskému a norskému tažení

velelo OKW, zatímco polské tažení a ofenzívu na

západě vedlo OKH. Klasická taktika blitzkriegu

von Kleistovy tankové skupiny byla výjimečně

úspěšná, nicméně výsledky samotné pěchoty

v Norsku byly méně působivé. A konečně, rychlý

postup vojsk využívajících taktiku blitzkriegu

umožňoval velkému počtu nepřátelských jednotek uniknout zajetí a vytvořit partyzánské

armády, které představovaly pro německé okuační úřady trvalou hrozbu.

Okupační armády

Na okupovaných územích vznikly tranzitnízajatecké tábory (Dulags), v nichž byli shromažďováni váleční zajatci před odesláním do táborů

pro důstojníky (Oflags) nebo poddůstojníky

a mužstvo (Stalags). Tyto tábory vedly jednotlivé

Wehrkreise a hlídaly je jednotky Landesschützen,

nevhodné pro boj v první linii.

Dva poddůstojníci ve cvičných uniformách (Kleiner

Dienstanzug) s polními kabáty vzor 1935 jedí svůj polní

příděl, Německo, září 1939. Povšimněte si střapce

na bajonetu praporčíka (napravo), absenci čísel na

náramenících a předpisových ešusů.


16

Okupovaná území podléhala vojenské

správě: Polsko pod Generálním gonvernemen

tem (do září 1942); Dánsko (od srpna 1943);

Belgie a severní Francie. Zbytek okupovaného

francouzského území podléhal vojenským veli

telům (Militärbefehlshaber), v případě Nizozemí

a Norska tzv. Wehr macht-befehlshaber. Každému

veliteli podléhaly oblastní velitelství na úrovni

pluku (Oberfeldkommandanture), dále rozdě

lené na podoblasti (úseky) na úrovni praporů

(Feldkommandanture) a na na nejnižší úrovni na

metropolitní, městská nebo venkovská velitelství.

Na třech dobytých územích navíc zůstaly

okupační armády. V Norsku byla od prosince

1940 „Norská armáda“ (Armee Norwegen), tvo

řená třemi, v některých obdobích čtyřmi sbory.

V Nizozemí byl od června 1942 LXXXVIII. sbor.

Armádní skupiny A, B a C zůstaly až do října

1940 v okupované Francii, kdy je nahradila

1., 7. a 15. armáda.

Polsko, září 1939. Kurýři

v polních uniformách.

Mají dokladové brašny

vzor 1935, pogumované

pláště z bezpečnostních

důvodů bez nárameníků

a zastaralé helmy vzor

1916, se kterými se bylo

během prvních válečných

let stále možné setkat.

(Sbírka Briana Davise)

Tabulka 1 – UNIFORMY NĚMECKÉ ARMÁDY (1. září 1939 –9. květen 1945)

Uniforma

Generalita, důstojníci pěchoty

a kapelníci

Techničtí poddůstojníci, starší a mladší

poddůstojníci pěchoty a mužstvo

Nošena při

příležitosti

Grosser Gesellschaftsanzug

Formální slavnostní uniforma

Služební čepice; Waffenrock s medailemi/

lemovaná polní blůza se stužkami;

slavnostní šňůry; kalhoty a boty; bílé

rukavice; šavle; střapec.

– Hlášení; recepce;

divadlo; koncert.

Kleiner Gesellschaftsanzug

Neformální slavnostní

uniforma

Služební čepice; Waffenrock/lemovaná

polní blůza; stužky; kalhoty a boty; bílé

rukavice; šavle; střapec;

– Hlášení; recepce;

nástup

k bohoslužbě;

pohřeb; divadlo;

koncert.

Paradeanzug

Přehlídková uniforma

Helma/čepice se štítkem; Waffenrock;

medaile; slavnostní šňůry; kabát; opasek;

jezdecké kalhoty a boty; šedé rukavice;

šavle; střapec;

Helma; Waffenrock/polní blůza; medaile; kabát;

střelecká šňůra; opasek; lemované/prosté

kalhoty; pochodové boty; šedé rukavice

(poddůst.); šavle, střapec (techničtí a vyšší

poddůst.); traky, sumky na munici, puška,

bajonet, střapec (nižší poddůst. a mužstvo).

Přehlídka; nástup

k bohoslužbě;

pohřeb.

Ausgehanzug

Vycházková uniforma

Služební čepice; Waffenrock/lemovaná

polní blůza; stužky; kabát; kalhoty a boty;

bílé rukavice; šavle; střapec.

Služební čepice; Waffenrock/polní blůza; stužky;

kabát; střelecké šňůry; opasek; lemované/prosté

kalhoty; boty; šedé rukavice (poddůst.); šavle,

střapec (tech. a starší poddůst.); bajonet, střapec

(mladší poddůst. a mužstvo).

Vycházky; nástup

k bohoslužbě;

pohřeb.

Meldeanzug

Parádní služební uniforma

Služební čepice; Waffenrock/lemovaná

polní blůza; stužky; opasek; jezdecké

kalhoty a boty; šedé rukavice; šavle;

střapec.

Služební čepice; polní blůza; stužky; střelecké

šňůry; opasek; prosté kalhoty; pochodové boty;

šedé rukavice (poddůst.); šavle, střapec (tech.

a starší poddůst.); bajonet, střapec (mladší

poddůst. a mužstvo).

Hlášení.


17

Zavádění nových uniforem, výstroje nebo insig

nií armádními rozkazy se vždy pojilo k určitému

datu. Tak jako ve všech armádách nicméněexis

tovalo zdržení (v rozsahu od několika týdnů až

do dvou let), než se nově zaváděné věci dostaly ke

konkrétním jednotkám, zvláště pokud sloužily

v první linii, byly posádkou na vzdálených mís

tech nebo patřily k záložní armádě.

Navíc jednotliví vojáci – především se jednalo

o vyšší důstojníky – často upřednostňovali staré

předměty, pokud pro ně měly památeční hod

notu nebo byly lepší kvality než nově zaváděná

výstroj. Jejich vlastníci tím získávali jistý nádech

osobitosti. Bylo na první pohled zřejmé, že jejich

nositel je zkušený „starý mazák“. Armádní rozkaz

z 10. července 1942 stanovil, že všechno vyřazené

oblečení může být po čas války nadále nošeno.

Nejviditelnější symbol wehrmachtupředstavo

val náprsní orel, Hoheitsabzeichen, tzv. výsostný

odznak, který všechny hodnosti nosily přišitý

nad pravou náprsní kapsou většiny uniformních

prvků. Tento symbol označoval svého nositele

jako schopného nosit zbraň. Armádní verze,zave

dená 17. února 1934, s platností od 1. května 1934,

měla podobu orlice s rovně roztaženými křídly,

která nese v drápech kruhovou svastiku. Většina

UNIFORMA NĚMECKÉ ARMÁDY

uniformovaných organizací, včetně Waffen-SS,

používala různé obdoby orlího odznaku. Jejich

příslušníci ho však museli nosit na levé paži.

Místo nad pravou náprsní kapsou zůstalovyhra

zeno pro příslušníky wehrmachtu (a, dostatečně

kuriózně, také pro Letecký svaz nacionálních

socialistů, NSFK).

Různé prvky nové armádní uniformy se začaly

objevovat po vydání nařízení o uniformách

8. dubna 1935. Tyto uniformy a hodnostní označení

vznikly na základě čtyř předchůdců nové říšské

armády a dále rozvíjely jejich tradice. Jednalo se

o Reichsheer (říšskou armádu) druhé říše (18. leden

1871 až 11. listopad 1918), Friedensheer (mírová

armáda, 11. listopad 1918 – 5. březen 1919),

Vorläufige Reichswehr (dočasné národní ozbrojené

síly, 6. březen 1919 – 31. prosinec 1920) a přede

vším Reichsheer (obvykle, avšak nesprávně, známý

jako Reichswehr) výmarské republiky (1. leden

1921 – 15. březen 1935).

Do konce roku 1935 se ustavily hlavní styly

uniforem. Základní barvou pro uniformy byla

šedozelená, zavedená 2. července 1929. Dostala

tradiční, avšak nepřesný název feldgrau, „polní

šedá“ (původně totiž označovala čistou, středně

šedou barvu zavedenou 23. února 1910).

Tabulka 1 – UNIFORMY NĚMECKÉ ARMÁDY pokračování

Uniforma

Generalita, důstojníci pěchoty

a kapelníci

Techničtí poddůstojníci, starší a mladší

poddůstojníci pěchoty a mužstvo

Nošena při

příležitosti

Dienstanzug

Služební uniforma

Služební čepice; polní blůza; stužky; polní

kabát; opasek; jezdecké kalhoty a boty;

šedé rukavice; pistole a kožené pouzdro.

Služební čepice (tech. a starší poddůst.); helma/

polní čepice (mladší poddůst. a mužstvo); polní

blůza; stužky; polní kabát; opasek; prosté kalhoty;

pochodové boty; šedé rukavice (poddůst.); pistole

a kožené pouzdro (tech. a starší poddůst.); traky,

sumky na munici, puška, bajonet, střapec (nižší

poddůst. a mužstvo).

Manévry;

inspekce; nástup

k bohoslužbě;

pohřeb; polní

soud; přehlídka.

Kleiner Dienstanzug

Cvičná uniforma

Služební čepice; Waffenrock/polní blůza;

stužky; polní kabát; jezdecké kalhoty

a boty/kalhoty a boty; šedé rukavice;

pistole a kožené pouzdro.

Služební/polní čepice; polní blůza; stužky; polní

kabát; opasek; prosté kalhoty; pochodové

boty; šedé rukavice (poddůst.); pistole a kožené

pouzdro (tech. a starší poddůst.); traky, sumky na

munici, puška, bajonet, střapec (nižší poddůst.

a mužstvo).

Manévry;

inspekce;

střelnice;

instruktáž;

po kasárnách.

Hlášení (důst.).

Wachanzug

Strážní uniforma

Helma/polní čepice; polní blůza

(Waffenrock pro slavnostní stráž);

slavnostní stužky; polní kabát; opasek;

jezdecké kalhoty a boty; šedé rukavice;

pistole a kožené pouzdro.

Helma/polní čepice; polní blůza; stužky; polní

kabát; střelecké šňůry; opasek; prosté/lemované

kalhoty; pochodové boty; šedé rukavice

(poddůst.); pistole a kožené pouzdro (tech.

a starší poddůst.); traky, sumky na munici, puška,

bajonet, střapec (nižší poddůst. a mužstvo).

Na stráži.

Feldanzug

Polní uniforma

Helma/polní čepice; polní blůza; stužky;

polní kabát; opasek; jezdecké kalhoty

a boty; šedé rukavice; výstroj (neplatí pro

generály); pistole a kožené pouzdro.

Helma/polní čepice; polní blůza; stužky; polní

kabát; opasek; prosté kalhoty; pochodové

boty; šedé rukavice (poddůst.); pistole a kožené

pouzdro (tech. a starší poddůst.); polní výstroj;

puška, bajonet (nižší poddůst. a mužstvo).

Manévry; boj.

Arbeitsanzug

Pracovní uniforma

– Polní čepice; pracovní blůza; opasek; pracovní

kalhoty; pochodové boty.

Pracovní

povinnosti.


18

Výložky se vyráběly z tmavě modrozelené jemně

tkané látky na výložky, aby měly vzhled tenké plsti.

Byly zavedeny 29. června 1935. Stejný materiál

se obvykle používal také na nášivky a lemování

v barvě, určující příslušnost k druhu zbraně. Prvky

uniforem reichswehru v barvě feldgrau vzor 1929,

ale s tmavší šedozelenou výložkovou látkou, měly

být do roku 1937 staženy. Přesto je bylo možné

příležitostně spatřit ještě v období 1939/40.

Nařízení z dubna 1935 stanovovalo na dobu

míru deset uniforem pro důstojníky: dvě slavnostní a přehlídkovou uniformu pro formální

příležitosti; vycházkovou a parádní služebníuniformu (Meldeanzug) pro méně významné formální příležitosti; služební, cvičební a strážní

uniformu pro výcvik a kasárenské povinnosti;

polní uniformu pro boj; a sportovní oděv (v této

studii vynechán). (Detaily viz tabulku č. 1.)

Poddůstojníci a mužstvo měli podle nařízení

devět uniforem, chyběli jim obě slavnostní uniformy, zato měli pracovní uniformu pro pracovní

povinnosti v kasárnách nebo v poli. Některé

prvky uniforem se vyráběly v odlišných verzích

pro důstojníky a poddůstojníky s mužstvem, jiné

byly pro všechny hodnosti stejné.

28. prosince 1939 bylo vydáno novénařízení, které reagovalo na válečný stav a uvolňovalo

předchozí přísné dodržování předpisů. Došlo ke

zjednodušení typů uniforem. Služební uniforma

mohla být nošena při většině formálních i méně

formálních příležitostech. Nicméně nejběžnější

uniformou se na frontě i v týlu pochopitelně stala

uniforma polní. Jednotky záložní armády navíc

často fasovaly získané rakouské, české, holandské,

francouzské, a dokonce britské prvky uniforem,

obarvené a přepracované podle německých vzorů.

Důstojnická slavnostní uniforma

Plná slavnostní uniforma se skládala zdůstojnické služební čepice se štítkem (brigadýrky)

vzor 1935, Waffenrocku (sl av nost n í ho s a k a)

s medailemi a slavnostními šňůrami, kalhot,

standardních černých šněrovacích bot,důstojnických bílých semišových rukavic a šavle. Naneformální slavnostní uniformě se nenosily slavnostní

šňůry a medaile nahrazovaly stuhy.

Rotný (nalevo) ve funkci velitele družstva, oděný do polní uniformy, dává svému pěšímu družstvu rozkaz k útoku.

Má standardní polní uniformu vzor 1935, helmu vzor 1935 s gumou na přichycení kamufláže a minimální výstroj –

polní dalekohled 6 × 30 a chlebník vzor 1931. Zástupce velitele družstva (napravo) pozoruje nepřítele polním

dalekohledem 6 × 30. Dále má mapník vzor 1935, kovové pouzdro na plynovou masku vzor 1938 a maskovaný

stanový dílec (celtu) vzor 1931. Polsko, září 1939. (Sbírka Briana Davise)


19

„Sedlovitou“ důstojnickou čepici seštítkem, zavedenou 10. září 1935, nosili důstojníci

k většině uniforem. Vepředu měla velmi vysoké

dýnko, které se ke stranám prudce snižovalo.

Jednalo se o revoluční design, později karikovaný

jako typicky německý, který nahradil tradiční

„ploché“ čepice s vysokým okolkem a nízkým

dýnkem. Vyráběla se v barvě feldgrau z pleteniny nebo materiálu „eskimo“. Orlice vzor 1935

a svastika ze světlého hliníku se nosila nad

věncem z dubových listů s kokardou z červeně

(vnitřní část) a černě (vnější část) zbarveného

hliníku na tmavě modrozelené výložkové látce

okolku. Kolem obvodu dýnka a vrchu i spodku

okolku bylo 2 mm silné lemování v barvě zbraně

(Waffenfarbe), u níž důstojník sloužil. Štítek

čepice byl z černého lakovaného vulkanfibru. Nad

štítkem byl podbradník splétaný z matnéhohliníkového drátu, zajištěný na dvou 12 mm světlehliníkových, jemně zrnitých knoflících. Generálská

čepice se štítkem byla lemována šňůrkou tkanou

z pozlacených kovových vláken. I generálskýpodbradník – zajištěný matně zlatavými zrnitými

knoflíky – byl splétaný ze zlatavého drátu, od

15. července 1938 již z umělého žlutého „nylonu“.

Na soukromě pořízených čepicích z lepších látek

se směly nosit symboly ručně vyšívané světle

stříbrnou či hliníkovou kovovou nití na pozadí

z tmavě modrozelené výložkové látky.

Styl – třebaže ne barva – důstojnického

Waffenrocku z trikotové pleteniny v barvě feldgrau, zavedený 29. června 1935, evokuje hrdou

vojenskou tradici Reichsheeru Německé (druhé)

říše. Límec a manžety byly z tmavě modrozelené

výložkové látky. Ze stejné látky bylo i lemování

v barvě podle druhu zbraně (Waffenfarbe). Zrnité

knoflíky a kovové opletení bylo ze světléhohliníku. Lemovaný předek se zapínal osmi knoflíky,

po třech knoflících bylo na obou zadníchdekorativních kapsách. Hodnostní označení sestávalo

z důstojnické náprsní orlice vyšší (slavnostní)

kvality, límcových výložek, manžetových výložek

a nárameníků. Ručně vyšívaná plochá náprsní

orlice ze světle hliníkové nitě měla tmavěmodrozelené pozadí. Na lemovaném límci byly lím cové

výložky vzor 1935 z výložkové látky v barvě druhu

Rotný (Unterfeldwebel) (nalevo) ve funkci velitele družstva, oděný do polní uniformy, dává svému pěšímu družstvu

rozkaz k útoku. Má standardní polní uniformu vzor 1935, helmu vzor 1935 s gumou na přichycení kamufláže

a minimální výstroj – polní dalekohled 6 × 30 a chlebník vzor 1931. Zástupce velitele družstva (napravo) pozoruje

nepřítele polním dalekohledem 6 × 30. Dále má mapník vzor 1935, kovové pouzdro na plynovou masku vzor 1938

a maskovaný stanový dílec (celtu) vzor 1931. Polsko, září 1939. (Sbírka Briana Davise)


20

zbraně, se dvěma „strážními“ prýmky vyšitými

světle hliníkovou nití. Vyvinuly se z prýmkůnošených elitními strážními pluky císařského reichsheeru. Podobně byly na lemovaných manžetách

dvě výložky v barvě druhu zbraně, každá sknoflíkem a prýmky. (Nárameníky viz tabulku 3.)Soukromě pořízené blůzy byly obvykle tvarovány

v pase a měly vyšší, pevnější límec.

Generálská náprsní orlice byla ručně vyšitá

buď světlé zlatou nebo zlatavě žlutou nití na

tmavě modrozeleném pozadí z výložkové látky.

Na límcových a manžetových výložkách měli

generálové vzor Alt-Larisch, zavedený 22. března

1900, opět ručně vyšívaný světle zlatou nebo

nylonovou nití. Po roce 1939 bývaly z matné žluté

příze na jasně červené výložkové látce.

21. března 1940 přišel zákaz další produkce

Waffenrocku. Existující kusy měly být předělány

na polní blůzy odstraněním manžet z výložkové

látky a zadních kapes, a dále nahrazením hodnostních označení za tytéž v polní kvalitě. Nadále

se měla k plné uniformě nosit jen důstojnická

Pěšák v polní uniformě vzor 1935 prohledává polského

zajatce, Polsko, září 1939. Má přetočené nárameníky,

aby skryl insignie jednotky. Na fotografii je dobře patrná

jeho improvizovaná útočná výstroj, složená z bajonetu

připnutého k lopatce, maskovaného stanového dílce

vzor 1931 a jídelního kompletu vzor 1931, připevněná

k opasku řemínky. (ECPA)

Polsko, 18. září 1939.

Němečtí důstojníci

v polních uniformách

vzor 1935 odpočívají

s důstojníkem sovětské

Rudé armády (na fotografii

muž uprostřed v kabátu,

který nese mapník) během

vyjednávání o rozdělení

poraženého Polska mezi

Německo a Sovětský svaz.

Povšimněte si německé

stráže v polní uniformě

vzor 1935 s polním

kabátem, držící zbraně.

(Josef Charita) 21

lemovaná polní blůza, zavedená 12. července

1937 jako alternativa Waffenrocku.

Jednalo se o polní blůzu s límcovými výložkami,

předním lemem a manžetovým lemem v barvě

zbraně, náprsní orlicí, nárameníky a límcovými

výložkami vyšší kvality. Důstojníci, a zvláště

generálové, si často ponechávali služební blůzu

vzor 1920 (zavedenou 22. prosince 1920), resp.

vzor 1928 (zavedenou 31. října 1928), s osmi, resp.

šesti knoflíky, dovnitř blůzy všitými bočnímikapsami a předním lemováním z výložkové látky.

Standardní kalhoty v barvě kameninová šeď

měly 2mm lemování vedené vnějším švem, které

v případě generálské uniformy z obou stranobeínalo 4 cm široké lampasy v barvě druhu zbraně.

Slavnostní šňůry ze větle hliníkových vláken (pro

generály zlatých, později nylonových) byly zavedeny 29. června 1935.

Důstojnická formální

a poloformální uniforma

Přehlídková uniforma sestávala ze standardní

ocelové helmy vzor 1935 nebo důstojnické čepice

se štítkem; důstojnického Waffenrocku se slavnostními šňůrami a důstojnickým opaskem (vyšší

kvality) vzor 1937; jezdeckých kalhot (rajtky)

s černými jezdeckými botami a ostruhami, šedými

rukavicemi a šavlí. Případně také slavnostního

kabátu vzor 1935, byl-li vydán rozkaz.

Standardní ocelová helma vzor 1935 byla

zavedena 25. června 1935. Vycházela ze vzorů

1916 a 1918 s jejich nápadnými bočnicemi.

Podle nařízení ze 17. února 1934 měla barvu

matnou feldgrau (polní šeď). Na obou stranách

byly postranní znaky, na pravé státní symbol

v podobě štítu s černým, bílým a červenýmdiagonálním pruhem, na levé straně se stříbřitě bílou

orlicí wehrmacht na černém pozadí. Důstojníci

mohli na přehlídky nosit také lehčí hliníkové či

vulkanfibrové helmy.

Důstojnický opasek k formální uniformě,

zavedený 9. července 1937, se vyráběl ze světle

hliníkového brokátu se dvěma 5cm tmavě modrozelenými pruhy. Kruhová přezka s lisovanou

světle hliníkovou (pro generály pozlacenou)

orlicí wehrmacht se složenými křídly ve věnci. Generál dělostřelectva Halder, náčelník generálního štábu (nalevo) a generálplukovník von Brauchitsch, náčelník vrchního velitelství pozemní armády (napravo), vyfotografovaní v Německu 4. října 1939 během diskuze o strategii v Polsku. Oba mají oblečenu Kleiner Dienstanzug vzor 1935. V Halderově případě se jedná konkrétně o přepracovaný model služební blůzy vzor 1929 s působivou řadou ocenění z první světové války a stužkami k medailím za dlouhou službu wehrmachtu, zatímco von Brauchitsch si oblékl polní blůzu vzor 1935 s odznakem Nacistické strany a Železným křížem 1. třídy 1939. (Sbírka Briana Davise) 22 Důstojnické jezdecké kalhoty v barvě kameninová šeď byly bez lemování, generálské měly lampasy a lemování.

Slavnostní důstojnický kabát v barvě feldgrau,

zavedený 10. září 1935, byl vyšší kvality a měl

tmavě modrozelený límec z výložkové látky,nárameníky vyšší kvality a dvě řady šesti matných

feldgrau knoflíků. Vzadu měl kabát poloviční

opasek zajištěný dvěma knoflíky a zadní rozparek byl sešitý.

Generálové měli matně zlatavé, zrnité knoflíky

a horní dva si nechávali rozepnuté, aby byly vidět

podšívky obou klop z jasně červené výložkové

látky. Od 14. května 1937 směli všichni důstojníci,

jejichž uniformy měly límcové zdobení, nechávat

tyto knoflíky také rozepnuté. Generálové nosili

také kožený kabát s obyčejným podšitím klop.

Vycházková uniforma se skládala z důstojnické služební čepice, standardního Waffenrocku

nebo důstojnické lemované polní blůzy, slavnostního kabátu (zněl-li tak rozkaz), dlouhých

kalhot, šněrovacích bot, bílých rukavic a šavle.

Parádní služební uniforma (Meldeanzug) měla

navíc opasek vzor 34, jezdecké kalhoty, jezdecké

boty a šedé rukavice. Tmavohnědý důstojnický

opasek a přezka, zavedené 19. května 1934, měl

obdélníkovou přezku z matného zrnitého hliníku

s otevřeným háčkem. Generálská přezka byla

také matná, avšak pozlacená. 20. listopadu 1939

byla přezka zrušena.

Důstojnická uniforma pro

cvičení a do kasáren

Služební uniforma sestávala z důstojnické čepice

se štítkem, polní blůzy vzor 1933 se stužkami,

polního kabátu vzor 1935, koženého opasku,jezdeckých kalhot a bot, šedých semišových rukavic, standardní pistole a pouzdra.

Důstojnická polní blůza byla zavedena

5. května 1933 a nahrazovala služební blůzu

reichswehru vzor 1920. Vyráběla se z kvalitní

látky v barvě feldgrau. Měla pět zrnitých, matně

šedých knoflíků, čtyři našité kapsy a přehnuté

manžety na rukávech. Límec byl původně z látky

v barvě feldgrau. Od 26. července 1934 se límec

vyráběl z výložkové látky téže barvy a od března

1936 z tmavě modrozelené výložkové látky.

Všechna hodnostní označení byla v polní kvalitě: náprsní orlice se vyšívala matně hliníkovou

nití na pozadí z tmavě modrozelené výložkové

látky; na límcových výložkách z tmavě modrozelené výložkové látky byly dva matné hliníkové

Podporučík

(Oberfeldwebel) v polní

uniformě vzor 1935

s ocelovou helmou vzor

1935, na které je dobře

vidět orlice wehrmacht

vzor 1934. Ani límcové

výložky vzor 1938,

ani zastaralé polní

nárameníky vzor 1935

neukazují druh zbraně

a z bezpečnostních

důvodů byly odstraněny

i bílé kovové insignie

jednotky. Všimněte si čísla

roty (1. rota, 1. prapor),

které mívali poddůstojníci

a mužstvo na knoflíku

nárameníku a které v září

1939 nahradil čistý, jemně

zrnitý knoflík. Německo,

leden 1940. (Sbírka Briana

Davise).


23

„strážní“ prýmky, oba s hedvábným prýmkovým

zrcadélkem (tenký středový proužek) v barvě

druhu zbraně. (Nárameníky viz tabulku 3).

Mnoho generálů si ponechalo služební blůzy vzor

20 a 28 s hodnostními znaky polní kvality a bez

předního lemování.

Důstojnický polní kabát se víceméně shodoval

se slavnostním kabátem, nicméně měl nárameníky

polní (nižší) kvality a zadní rozparek nebyl sešitý.

Ke cvičné uniformě (Kleiner Dienstanzug)

nemuseli důstojníci nosit opasek a mohli mítstandardní dlouhé lemované kalhoty a šněrovací boty.

Ke strážní uniformě (Wachanzug) nosili helmu

či polní čepici vzor 1934 nebo 1938, polní blůzu

nebo v případě čestné stráže Waffenrock, polní

kabát, hnědý opasek, jezdecké kalhoty a boty,

šedé semišové rukavice, pistoli a pouzdro.

Důstojnická polní čepice vzor 1934 (starého

stylu), zavedená 24. března 1934, se podobala

čepici se štítkem vzor 1935, zavedené 10. září

1935. S několika rozdíly: polní čepice neměla

kovem vyztužené dýnko, podbradník a knoflíky.

Štítek byl z černé kůže a od 30. října 1939 byla

orlice i věnec s kokardou ze světlého hliníkového

vlákna na tmavě modrozeleném podkladu.

Důstojnická polní čepice vzor 1938 (nového

stylu) bez štítku, zavedená 6. prosince 1938, se

vyráběla z látky v barvě feldgrau, byla lemovaná

podél dýnka a na přední části čepice 3 mm

silnou šňůrkou z hliníkového vlákna. Národní

kokardu z tenké hliníkové šňůrky obepínalakrokev v barvě druhu zbraně z výložkové látky. Nad

ní byla světlým hliníkovým vláknem strojně nebo

ručně vyšívaná orlice na tmavě modrozelené

pozadí. Od 24. října 1939 měla generálská polní

čepice vzor 1938 lemování z pozlaceného vlákna

a krokev ze zlatavého umělého hedvábí.

Důstojnická polní uniforma

V poli nosili všichni armádní důstojníci vyjma

velitelů čet standardní ocelové helmy, důstojnickou polní blůzu, případně polní plášť (podlerozkazu), hnědý opasek, jezdecké kalhoty, jezdecké

boty a šedé semišové rukavice.

Osobní polní výstroj byla zpravidla omezená. Zahrnovala jen pistoli P08 Luger nebo P-38

Walther v jemném koženém pouzdře (generálové

a vyšší důstojníci upřednostňovali menší Walther

7,65 mm PPK) a černý polní dalekohled 6 × 30

v jemném černém nebo žlutohnědém koženém,

případně bakelitovém pouzdře, které se nosilo

vpředu na pravém boku. Za linií nahrazovala

helmu polní čepice vzor 1934 nebo 1938.

V poli se tvar i barva helmy často kamuflovaly

pomazáním blátem nebo foliáží, přichycenou

drátěnou síťkou či řemínky od chlebníku vzor

1931. V březnu 1940 byl odstraněn příliš viditelný státní znak (štít), povrch helem byl zdrsněn

a barva změněna z matné feldgrau na matnou

břidlicovou šeď.

Poddůstojníci vojenské

hlídkové služby

(Heeresstreifendienst) ve

služebních uniformách

vzor 1935 s polními

plášti pro poddůstojníky

a mužstvo vzor 1935

a v polních čepicích vzor

1935 nastoupení do služby

ve svém posádkovém

městě v Německu 1940.

Zastaralé šňůry vzor

1920 na pravém rameni

představují odznak jejich

funkce.


24

Od 31. října 1939 měli všichni důstojnici

bojových jednotek (vyjma generálů) nařízeno

nosit polní blůzu vzor 1935 pro poddůstojníky

a mužstvo, kalhoty, pochodové boty, černý pásek

a důstojnické nárameníky v polní kvalitě. Hodně

důstojníků nicméně i nadále používalo své dřívější uniformy, případně modifikované blůzy

mužstva (doplněné přehnutím manžet na rukávech, límcovými výložka a ostřeji vykrojenými,

vyššími důstojnickými límci).

Poručíci, kteří sloužili jako velitelé čet, nosili

standardní polní výstroj pro střelce. Navíc

měli na levém předním boku hnědou či černou

koženou dokladovou brašnu (Melderkartentasche)

vzor 1935, polní dalekohled, kompas a signální píšťalku. Polní výstroj střelce sestávala ze

standardního hnědého nebo zrnitého černého

koženého nosného řemení vzor 1939 pro pěchotu

s hliníkovým kováním (zavedené 18. dubna

1939), na kterém se nosily dvě sady po třechčerných kožených sumkách na munici do pušky.

Na levém boku vzadu se nosil bajonet v černé

pochvě na černém jezdeckém závěsníku z kůže

(zaveden 25. ledna 1939) a polní lopatka. Na



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist