načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nelinka – Deník štěněte -- Povídání o pejskovi a holčičce - Lenka Němcová

Nelinka – Deník štěněte -- Povídání o pejskovi a holčičce

Elektronická kniha: Nelinka – Deník štěněte -- Povídání o pejskovi a holčičce
Autor:

Mami, tati, kupte mi psa, je to moje největší přání na světě! (deník štěněte : povídání o pejskovi a holčičce)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 94
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0536-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Deník psí holčičky Nelinky a její paničky Viky, která si už od malička přeje mít pejska. Pro dívky kolem osmi let. Violka nebo-li krátce Viky je už od malinka veliká milovnice pejsků. Svého prvního pejska ale dostala až nyní - ve 4. třídě. Její nová psí kamarádka se jmenuje Nela. Je to psisko, jak má být, umí potěšit i rošťačit. Svůj život vám odvypráví v této knížce a přitom se dozvíte spoustu užitečných informací o péči psího štěněte i dospělého pejska. Černobílými ilustracemi doplnila sama autorka příběhu.

Popis nakladatele

Mami, tati, kupte mi psa, je to moje největší přání na světě! (deník štěněte : povídání o pejskovi a holčičce)

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nelinka

NelinkaNelinkaNelinka

Lenka Němcová

Povídání o pejskovi a holčičce

Deník štěněte

Deník štěněte

Deník štěněteDeník štěněte





5

Narození psího

miminka

Jsem štěňátko jezevčíka dlouhosrstého. To

znamená, že mám dlouhé tělíčko, krátké

nožičky a hebkou dlouhou srst. Barva mého

kožíšku je rezavá. Narodilo jsem se na jaře,

když začaly růst pampelišky. To jsou krásné

žluté kytičky, co vypadají jako malá sluníčka.

Nejdřív jsem vůbec nic nevidělo a cítilo jsem

jen teplý a hebký kožíšek své maminky a svých

sourozenců, ale jednoho dne se stal malý zázrak.

Ráno jsem se vzbudilo a vidělo jsem všechno.

Úplně všechno. Nejprve jsem si prohlíželo


6

svoje pacičky, černé drápky a růžové polštářky

na spodku tlapek, pak náš pelíšek, maminku

a sestřičky s bratříčky tulící se okolo. A nakonec

jsem objevilo zelenou travičku s pampeliškami.

Ó, to byla krása! Svět je nádherné místo.

Každý den, když jsem se vzbudilo, na

nás čekala jedna miska s granulemi a druhá

s mlíčkem. Hned jsme se do té dobroty pustili,

až se nám dělaly boule za ušima. A jak jsme

pravidelně baštili, tak jsme bez přestání

rostli a rostli. Pak jednou přišel den, kdy si

pro nás chodili naši noví páníčkové. Já bylo


7

velmi zvědavé, kdo si přijde pro mne. Moc

jsem si přálo být u nějakého chlapečka nebo

holčičky, se kterými bych si hrálo a dovádělo.

Taky jsem se nemohlo dočkat svého jména.

Jak se asi budu jmenovat? Jak já se těším!

Dnes byl můj velký den. Přišli si pro mne

dva velcí dospělí lidé a odvedli mne k sobě

domů. Tam mě pak schovali do krabice.

Dírkami v krabici jsem slyšelo zpěv: „Hodně

štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví...“ Potom se

krabice otevřela, někdo zapištěl a už jsem bylo


8

v náruči své paničky – culíkaté holčičky Violky.

Dívala se na mě s takovou radostí a láskou, že

jsem jí bez okolků dalo pusu. Tu naši, psí.


9

Moje panička

Violka

A teď vám řeknu něco o své paničce. Dostala

jsem od ní jméno Nela, jsem totiž psí holčička.

Když jsem poslušná, říká mi mazlivě Nelinko.

To jsem pak úplně celá blažená. Ale když

zlobím a dělám lumpárny nebo jí utíkám na

procházce, křičí na mě Nelino nebo Nelušo.

Violka je člověčí holčička s blonďatými

vlásky a zelenýma očima. Ve škole jí spolužáci

začali říkat Viky, a protože se jí to líbilo, někdy

tak na ni doma volá i maminka s tatínkem.

Maminka jí každé ráno češe vlásky a dělá jí


10

dva culíky. Dává jí na ně gumičky s červenými

beruškami. Ten účes má Viky nejraději.

Viky je žákyně 4. B a kluci se jí ve třídě smějí, že ty její culíky vypadají jako psí uši. Jenže to se jí právě na nich nejvíc líbí. Violčiným největším přáním na světě bylo dostat štěně. Moc si ho přála a toužila po něm. Myslela na něj, kudy chodila, malovala si různé pejsky do svého tajného sešitu, nosila aktovku s obrázkem pejska, měla nejraději pohádky o pejscích a její nejoblíbenější pyžamko bylo to s obrázkem pejska. A to její přání se jí splnilo. Teď má mě.

To je ona:

Viky bydlí s maminkou a tatínkem v krásném domě ve velkém městě. Jejich byt se rozprostírá v celém posledním patře, a tak mám z okna úžasný výhled. Ulice, ve které dům stojí, se jmenuje Jabloňová. A opravdu celou ulici lemují vzrostlé jabloně. Nejhezčí to je na jaře, když jabloně kvetou a omamně voní. To vám je nádhera!

Viky má prima rodiče. Maminka pracuje jako fotografka a tatínek dělá projektanta pro jednu stavební firmu. Oba jsou často dlouho v práci. Tatínek ještě navíc jezdí na služební cesty, a to pak doma někdy ani nespí.

Viky se cítila často sama. Neměla si s kým hrát a pořád žadonila: „Mami, tati, kupte mi psa. Prosííííííím! Je to moje nejvíc největší přání na světě.“

Odpověď byla pořád stejná: „Viky, vždyť víš, že pejsek patří na zahradu. Takhle v bytě to není ono. A ani bychom na něj neměli čas. Takové zvíře potřebuje vyvenčit, a to pořádně. Jinak je to chudáček. Vždyť víš, že jsme pořád v práci, a tak to nejde.“

Jenže Viky vždycky slibovala, že s ním bude pravidelně chodit na procházky, že se o něj bude starat a že bude ta nejhodnější holčička na zeměkouli a kdesi cosi. Jenže s rodiči nehnula.

To jsou maminka a tatínek Violky:

Když Viky viděla, že s rodiči nehne, byla moc smutná. To si pak vždycky zalezla do svého pokojíčku a listovala si v encyklopedii psů. Byla to její nejmilejší knížka. Představovala si, jakého pejska si jednou vybere, až bude velká. Četla si o různých psích rasách a o jejich

14

vlastnostech. Také si četla o tom, jak se správně

o pejska starat, co mu dávat jíst a tak podobně.

To je ta encyklopedie:

+

16

Violčiny desáté

narozeniny

A jak to vlastně s těmi narozeninami celé bylo?

Jednou takhle na jaře, když přišla Viky ze školy,

maminka řekla: „Miláčku, brzo budeš mít

narozeniny. Napiš nám, co by se ti tak líbilo jako

dárek, a my na to s taťkou mrkneme a uvidíme.“

To neměla říkat. Viky vzala veliký papír a celý

ho popsala jedinou větou. Ta věta se tam vešla

snad tisíckrát. K narozeninám si přeju štěně.

A přidala tři veliké vykřičníky. A pomyslela

si: „Když nemůžu mít psa, nechci nic.“ Vložila

ho do obálky se srdíčky a dala ho mamince.

Pomalu plynul čas, až se jednoho dne probudila a byl tu její narozeninový den. Ráno nemohla dospat. Ve škole se zase nemohla dočkat, až skončí vyučování. Jakmile zazvonil zvonek, utíkala domů. Otevřela dveře a za dveřmi se vznášely nafouknuté balónky. Byly krásně barevné s nápisy Violka (10 let), Hodně štěstí a s různými obrázky. Za nimi už čekal tatínek a maminka a překrásný čtyřpatrový marcipánový dort se svíčkami.

Před dortem ležel zabalený dárek. Jen co mamka a taťka dozpívali narozeninovou

18

píseň, vrhla se Viky na dárek. Balicí papír

roztrhala do všech stran a mašli odhodila

rychlostí blesku za sebe. Potom otevřela víko

a nadšeně zavýskala. Do náruče jí skočilo

štěně. Ano, uhodli jste, to jsem byla já.

Hned jsem ji olízla na znamení toho, že

budeme kamarádi. Nemohla tomu vůbec

uvěřit: „To není možné. Hurá! Já mám

psa! Mamí, tatí. Hurá! Hurá! Hurá!“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist