načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nejste tak chytří, jak si myslíte - David McRaney

Nejste tak chytří, jak si myslíte

Elektronická kniha: Nejste tak chytří, jak si myslíte
Autor:

Čím víc se dozvídáme o mozku, tím horší zprávy z toho pro lidskou hrdost plynou. Když se rozhodujete, který mobilní telefon koupit nebo kterému politikovi důvěřovat, a myslíte si, že ... (celý popis)
129
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost


hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 277
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: You are not so smart
Spolupracovali: překlad Filip Drlík
Skupina třídění: Vyšší duševní procesy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0268-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor představuje 48 způsobů, kterými nás může vlastní mozek zmást. Lze je rozdělit do tří hlavních oblastí: kognitivní zkreslení, heuristické a logické klamy. Kniha pro všechny, co se zajímají o populární psychologii a co by se rádi dozvěděli něco o "zkratkách", které si náš mozek občas při přemýšlení dělá. S každým novým tématem v této knize uvidíte sami sebe v úplně novém světle. Zjistíte, že jste stejně pomýlení jako my všichni, ale to je v pořádku. Díky tomu jste normální. Netrapte se tím.

Popis nakladatele

Čím víc se dozvídáme o mozku, tím horší zprávy z toho pro lidskou hrdost plynou. Když se rozhodujete, který mobilní telefon koupit nebo kterému politikovi důvěřovat, a myslíte si, že jsou vaše rozhodnutí racionální, pak máme pro vás dost špatnou zprávu – nejste tak chytří. Naše chování, naše pozornost, paměť i duševní výkon se dají změnit několika slovy, anebo šálkem horkého nápoje. Pokusy s primingem dokázaly, jak křehký nástroj je mozek. Autor knihy Nejste tak chytří, jak si myslíte představuje 48 způsobů, kterými nás může vlastní mozek zmást. Lze je rozdělit do tří hlavních oblastí: kognitivní zkreslení, heuristické a logické klamy.

Dozvíte se například, jak funguje:
• konfirmační zkreslení
• klam texaského ostrostřelce
• efekt přihlížejícího
• Dunbarovo číslo
• věrnost značce
• syndrom skupinového myšlení
• efekt třetí osoby atp.

Doporučujeme knihu všem, co se zajímají o populární psychologii a co by se rádi dozvěděli něco o „zkratkách“, které si náš mozek občas při přemýšlení dělá. S každým novým tématem v této knize uvidíte sami sebe v úplně novém světle. Zjistíte, že jste stejně pomýlení jako my všichni, ale to je v pořádku. Díky tomu jste normální. Netrapte se tím. Přejeme zábavné čtení.

(klamou vás média, politici a ze všeho nejvíc vlastní mozek)

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Myslete jednoduše Myslete jednoduše
Segall Ken
Cena: 314 Kč
Benny Blu Delfíni Benny Blu Delfíni
Wolf Michael, Steifenhofer Harald
Cena: 37 Kč
Kurvítka v hlavě Kurvítka v hlavě
Toman Ivo
Cena: 331 Kč
Uživatelská příručka k vaší mysli Uživatelská příručka k vaší mysli
Smith Shawn T.
Cena: 99 Kč
Uživatelská příručka k vaší mysli Uživatelská příručka k vaší mysli
Smith Shawn T.
Cena: 229 Kč
K elektronické knize "Nejste tak chytří, jak si myslíte" doporučujeme také:
 (e-book)
Jak z dobré firmy udělat skvělou -- Překlad bestselleru Good to Great Jak z dobré firmy udělat skvělou
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

David McRaney

Nejste tak chytří, jak si myslíte

Klamou vás média, politici a ze všeho nejvíc vlastní mozek

BizBooks

Brno

2014


Nejste tak chytří, jak si myslíte

Klamou vás média, politici a ze všeho nejvíc vlastní mozek

David McRaney

Překlad: Filip Drlík

Obálka: Petr Holub

Odpovědná redaktorka: Lenka Čížková

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Authorized translation from the English language edition You Are Not So Smart.

Copyright © 2011 by David McRaney

Translation © Filip Drlík, 2014

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-265-0268-5

Informace o knihách z nakladatelství BizBooks:

www.bizbooks.cz

www.facebook.com/NakladatelstviBizBooks

www.twitter.com/BizBooks_knihy

Vydalo nakladatelství BizBooks v Brně roku 2014 ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 18 678.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí

být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli

způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání


OBSAH

Úvod Vy 5 1 Priming 11 2 Konfabulace 23 3 Konfi rmační zkreslení 34 4 Přepsání vzpomínek 39

5 Klam texaského ostrostřelce 43

6 Prokrastinace 50

7 Sklon k zachování normálního stavu 58

8 Introspekce 68 9 Heuristika dostupnosti 72 10 Efekt přihlížejícího 75 11 Dunning-Krugerův efekt 79 12 Apofenie 83 13 Věrnost značce 88

14 Dovolávání se autority 93 15 Argument z neznalosti 96

16 Mlácení slaměného panáka 99 17 Útok na člověka 102

18 Iluze spravedlivého světa 105

19 Hra s veřejným statkem 110

20 Hra Ultimátum 114 21 Subjektivní validace 117 22 Indoktrinace kultu 121

23 Syndrom skupinového myšlení 124 24 Supernormální stimuly 127


Nejste tak chytří, jak si myslíte4

25 Afektivní heuristika 132 26 Dunbarovo číslo 140 27 Prodejnost 144

28 Zkreslení sloužící sobě 149

29 Efekt záře refl ektorů 153

30 Efekt třetí osoby 156 31 Katarze 160 32 Efekt dezinformace 165 33 Konformita 172

34 Spontánní obnovení 178 35 Sociální zahálení 183

36 Iluze průhlednosti 186 37 Naučená bezmocnost 191 38 Vtělená kognice 195 39 Efekt kotvy 198 40 Pozornost 203 41 Sebeznevýhodňování 209 42 Sebenaplňující proroctví 213 43 Okamžik 218 44 Konzistence 221 45 Heuristika reprezentativnosti 226 46 Očekávání 230

47 Iluze kontroly nad situací 235

48 Základní atribuční omyl 243 Poděkování 254 Literatura 256


Úvod

Vy

Mylná představa: Jste racionální, logicky smýšlející bytosti, které vidí

svět takový, jaký opravdu je.

Pravda: Jste stejně pomýlení jako my všichni, ale to je v pořádku. Díky

tomu jste normální. Ve svých rukou máte veškeré informace o svých sebeklamech a o způsobech, jakými jim všichni tak rádi podléháme.

Myslíte si, že víte, jak vlastně svět funguje, ale věřte mi, není tomu tak. Během života si formujete vlastní názor a  skládáte dohromady příběh o tom, kdo jste a proč jste dělali věci, které jste dělali. To vše vás přivedlo až ke čtení těchto vět, a celkově vám to dává smysl.

Pravdou je, že se začíná množit počet prací vycházejících z poznatků psychologie a kognitivních věd, které dokazují, že nemáte ponětí, proč se chováte právě tak, jak se chováte. Nevíte, proč si vybíráte takové věci, jaké si vybíráte, a proč vás napadají právě takové myšlenky, jaké vás napadají. A  tak vytváříte příběhy, kterými ospravedlňujete, proč jste skoncovali s tou novou dietou. Vysvětlují, proč dáváte přednost značce Apple před Microsoft em a jak si úplně jasně vybavujete, že o tom klaunovi s umělou nohou vyrobenou z konzerv od polévky vám vyprávěla Dana. A přitom to byl Adam a nešlo o klauna.

Prohlédněte si místnost, ve které právě teď čtete tyto řádky. Na chvíli se zastavte a uvědomte si, jaké úsilí stálo za vším, co vidíte, a kolik staletí pokroku vedlo k jejich vynalezení.

Začněte u svých bot, pokračujte ke knize, kterou držíte v ruce a pak si prohlédněte přístroje a zařízení pípající a vrzající v každém koutě a v kaž


Nejste tak chytří, jak si myslíte6

dé chvíli vašich životů – toaster, počítač, sanitka houkající někde v ulicích. Než se společně dáme do práce, zamyslete se, jak jsou lidé v tomto ohledu úžasní. Vyřešili jsme spoustu problémů a hodně toho vytvořili.

Stavby, automobily, elektřina a  jazyky – člověk je pozoruhodná bytost, nemyslíte? Víte, mám na mysli všechna ta skvělá vítězství rozumu. Pokud se nad tím opravdu zamyslíte, můžete se lehce nechat unést samolibou myšlenkou, že vy a zbytek lidského pokolení jste nekonečně chytří a moudří.

Přesto ale necháváte omylem klíče v  autě. Zapomínáte, co jste to vlastně chtěli říct. Tloustnete. Nemáte ani vindru. Ostatním se stává úplně to samé. Od fi nančních krizí po různé sexuální eskapády. Někdy jsme opravdu hrozně hloupí.

Ať už mluvíme o  významném vědci nebo skromném řemeslníkovi, mozek každého člověka je zamořený předem vytvořenými představami, názory a myšlenkovými postupy, které jej přivedou na scestí, aniž by si toho mozek vůbec všiml. Takže jste v dobré společnosti. Ať je vaším idolem či guru kdokoli, věřte, že i oni mají sklony k nesprávným názorům a spekulacím.

Podívejte se například na  Wasonův výběrový test. Představte si, že před vás nějaký vědec položí čtyři karty. Na rozdíl od normálních hracích karet tyto mají na jedné straně číslo a na druhé nějakou barvu. Zleva doprava vidíte trojku, osmičku, červenou a hnědou. Prohnaný psycholog vám na okamžik dovolí se nad těmi podivnými kartami zamyslet a pak položí otázku. Dejme tomu, že řekne: „Platí jediné pravidlo. Pokud má karta na jedné straně sudé číslo, potom je určitě na druhé straně červená. Jakou kartu nebo karty musíte obrátit, abyste dokázali, že je moje tvrzení pravdivé?“

Vzpomínáte? Tři, osm, červená, hnědá, jakou kartu obrátíte?

Mezi psychologickými experimenty patří tento mezi ty nejjednodušší. I jako logická hra by řešení mělo být hračka. Když v roce 1977 provedl psycholog Peter Wason tento experiment, správně odpovědělo méně než


Vy 7

10 procent dotázaných osob. Na kartách, které použil, byly místo barev samohlásky. Nicméně když test zopakoval s barvami, přibližně stejný počet osob skončil naprosto zmatený.

Takže jaká byla vaše odpověď? Pokud jste odpověděli „tři“ nebo „červená karta“, nebo jste řekli „jedině osm“ nebo „ jedině hnědá“, patříte mezi 90 procent lidí, které tento úkol dostal. Pokud obrátíte trojku a uvidíte buď červenou, nebo hnědou barvu, nic to nedokazuje. Nic nového se nedozvíte. Pokud obrátíte červenou kartu a  uvidíte liché číslo, nijak to neporušuje naše pravidlo. Jedinou správnou odpovědí je obrátit jak kartu s číslem osm, tak s hnědou barvou. Pokud je druhá strana osmičky červená, pravidlo potvrdíte, ale nijak nedokážete, že není porušeno na jiné kartě. Pokud má hnědá karta na druhé straně liché číslo, nic nového se nedozvíte, ovšem pokud tam je sudé číslo, tvrzení psychologa bude nesprávné. Jsou to tedy jediné dvě karty, které nám mohou dát odpověď. Jakmile znáte řešení, zdá se zcela zřejmé.

Co může být jednoduššího než čtyři karty a jedno pravidlo? Pokud si 90 procent lidí nedokáže s touto úlohou poradit, jak je možné, že jsme postavili Řím a  vyléčili obrnu? To je předmětem této knihy – myšlení jistým způsobem, a ne jiným nás přirozeně brzdí. Svět kolem nás vytváří snaha se s těmito zkresleními vyrovnat, ne je překonat.

Pokud byste čísla a barvy na kartách v testu nahradili společenskými situacemi, řešení bude mnohem jednodušší. Dejme tomu, že se psycholog vrátí a  tentokrát řekne: „Jste v  baru a  podle zákona vám musí být osmnáct let, abyste mohli pít alkohol. Na každé ze čtyř karet je na jedné straně uvedený nápoj a na druhé straně věk osoby, která ho pije. Kterou z následujících čtyř karet obrátíte, abyste se přesvědčili, zda barman neporušuje zákon?“ Potom vám předloží čtyři karty, na  nichž je napsáno toto:

23 PIVO KOLA 17


Nejste tak chytří, jak si myslíte8

Tentokrát to vypadá mnohem jednodušeji. Kola vám nic neřekne, stejně tak číslo 23. Pokud sedmnáctiletý host pije alkohol, barman porušuje zákon, na to ale musíte zjistit věk osoby, co pije pivo. Do popředí se tak dostaly dvě karty – 17 a PIVO. Váš mozek je prostě nastavený tak, že svět vnímá lépe určitým způsobem, např. skrze společenské situace, a jiný způsob už mu není tak blízký, třeba logické hádanky s očíslovanými kartami.

S takovými tématy a příklady se budete v této knize setkávat. Současně zde naleznete jejich vysvětlení a náměty k zamyšlení. Wasonova úloha je příkladem toho, jak mizerně si vedete, pokud jde o logické uvažování. Ale zároveň jste plní přesvědčení, která vypadají dobře na papíře, ovšem v  praxi se sesypou jako domeček z  karet. Když se to stane, většinou si toho všimnete. Z  hloubi duše toužíte mít vždycky pravdu, a  ještě více toužíte po  tom, aby vás ostatní viděli v  pozitivním světle z  morálního hlediska i z hlediska vašeho chování. K dosažení těchto cílů je vaše mysl schopná napnout všechny síly.

Tato kniha se věnuje třem hlavním tématům: kognitivním zkreslením, heuristickým a  logickým klamům. Všechny tři jevy jsou součástí vaší mysli, stejně jako jsou orgány součástmi vašeho těla a  za  dobrých podmínek vám dobře slouží. Život ale bohužel nepřináší vždy jen dobré podmínky. Předvídatelnost a  spolehlivost jmenovaných fenoménů živí různé podvodníky, iluzionisty, tvůrce reklam, vědmy a  prodejce pseudovědeckých léčivých prostředků už celá staletí. Až když psychologie aplikovala přísně vědecké metody k měření lidského chování, byly tyto způsoby sebeklamu kvantifi kovány a kategorizovány.

Kognitivní zkreslení jsou předvídatelná schémata chování a myšlení, která vedou k chybným úsudkům. Vy a všichni ostatní jste na tento svět přišli již vybavení těmito otravnými a naprosto mylnými pohledy na věci kolem vás a ani jste si toho nevšimli. Většina z nich slouží k tomu, abyste si byli jistí vlastním vnímáním světa nebo abyste sami sebe neviděli jako šašky. Vypadá to, že pro lidský rod je udržování pozitivního sebe


Vy 9

obrazu tím nejdůležitějším. A tak jsme si postupně vyvinuli jistý duševní mechanismus a  navrhli ho tak, abychom ze sebe měli dobrý pocit. Kognitivní zkreslení vedou ke  špatným volbám, nesprávným úsudkům a názorům, které jsou většinou úplně „ujeté“. Lidé například vyhledávají hlavně informace, které potvrzují jejich názor, a zcela ignorují ty, které mu protiřečí. Říká se tomu konfi rmační zkreslení (confi rmation bias). Obsah vaší knihovny a záložky ve vašem vyhledávači jsou toho přímým důsledkem.

Heuristikami nazýváme mentální zkratky, které využíváme při řešení každodenních a  běžných problémů. Celý proces rozhodování v  našem mozku urychlují, nicméně někdy jsme díky nim tak rychlí, že pomineme to, co je opravdu důležité. Namísto toho, abychom se problémem dlouze zaobírali a hluboce se zamýšleli, jaký by byl nejlepší způsob řešení nebo nejlogičtější myšlenkový postup, využijeme heuristiky a řešení je na dosah v  rekordním čase. Některé heuristiky jsou naučené, jiné jsou jako bonus zdarma k jedné každé kopii lidského mozku. Pokud fungují, jak mají, vaši mysl opravdu šetří. Pokud ne, vidíte svět jako mnohem jednodušší místo, než jakým opravdu je.

Pokud si například všimnete, že se množí zprávy o útocích žraloků, snadno uvěříte, že se prostě žraloci vymkli kontrole. A přitom to jediné, co víte jistě, je to, že se v  médiích objevuje více zpráv o  žralocích než obvykle.

Logické klamy jsou jako matematické slovní úlohy, kde jste vynechali jeden krok nebo vás nějak popletly, aniž byste si toho byli vědomi. Jsou to argumenty vaší mysli, díky nimž dosáhnete řešení, ačkoli neznáte všechna fakta. A to buď proto, že je prostě slyšet nechcete, nebo nemáte ponětí, jak velice omezené jsou informace, které máte k dispozici. Stane se z vás zmatený a koktající nemotorný detektiv, takový inspektor Clouseau. Logické klamy také mohou být výsledkem vašich zbožných přání. Někdy aplikujete správný logický postup na  nesprávnou premisu, jindy jdete logicky špatně na něco, co je pravda. Kdybyste například slyšeli Alberta


Nejste tak chytří, jak si myslíte10

Einsteina, jak odmítá jíst míchaná vejce, možná byste došli k názoru, že míchaná vejce vám pravděpodobně neudělají dobře. Tomuto se říká dovolávání se autority. Prostě předpokládáte, že pokud je někdo super chytrý, všechna jeho rozhodnutí musí být správná, ale co když byl Einstein prostě jen mlsný a vybíravý?

S  každým novým tématem v  této knize uvidíte sami sebe v  úplně novém světle. Brzy si uvědomíte, že nejste tak chytří, jak jste si mysleli, a díky přehršli kognitivních zkreslení, chybných heuristik a běžných chyb v  myšlení sami sebe dennodenně klamete, jen abyste si dokázali poradit s realitou kolem vás.

Netrapte se. Bude to zábava.


1

Priming

Mylná představa: Poznáte, kdy na vás něco nebo někdo působí a jaký

vliv to má na vaše chování.

Pravda: Nemáte nejmenší ponětí o  tom, jak vás neustále pošťuchují

myšlenky zformované vaším nevědomím. Jedete domů z nákupu a najednou si uvědomíte, že jste zapomněli koupit tu jedinou věc, pro kterou jste vlastně jeli. Můžete to koupit u benzinky, říkáte si. Ale ne, prostě to koupíte někdy příště. Myšlenka na zapomenutou položku vede k přemítání nad cenami benzínu, pak začnete dumat nad svými účty, to vede k úvahám, jestli si můžete dovolit novou televizi, a to vám připomene dobu, kdy jste byli schopní dát celou sérii Battlestar Gallactica na jeden zátah – to snad ne? Mezitím jste dorazili domů a z cesty si nepamatujete vůbec nic.

Domů jste řídili ve stavu dálniční hypnózy, vaše tělo a mysl se vznášely zdánlivě vedle sebe. Když jste zastavili vůz a otočili klíčem v zapalování, probrali jste se ze snového stavu, kterému se někdy říká linková hypnóza. Název je odvozen od popisu duševního stavu, v jakém se nachází dělník pracující u montážní linky a vykonávající opakovanou, rutinní činnost. Na takovém místě vědomí „vypíná“, jediná činnost přepíná na autopilota, a zbytek mysli hloubá nad neurčitými otázkami, zatímco odplouvá do polostínu.

Svoji osobní zkušenost neustále rozdělujete na vědomou a podvědomou. Děláte to i  v  tuto chvíli – dýcháte, mrkáte, polykáte, poposedáte, a při čtení máte zavřenou pusu. Tyto systémy můžete vědomě kontrolovat, nebo je nechat na  autonomním nervovém systému. Můžete přejet


Nejste tak chytří, jak si myslíte12

napříč kontinentem a přitom myslet na to, v jaké poloze je noha na pedálu, jak posouvat ruce po volantu. Můžete dlouze zvažovat každé jedno mikro-rozhodnutí z toho milionu, který je potřeba pro to, abyste se vyhnuli smrti za  zvuku skřípajícího kovu ve  vysoké rychlosti. Nebo si můžete s přáteli prozpěvovat, zatímco ostatní části vaší mysli se zaobírají všedními záležitostmi. Nevědomou mysl berete jen jako další divnou součást lidské existence, ale máte skony ji vnímat jako něco odděleného – původní „já“ někde za vědomím, které nemá klíče od auta.

Věda nám ale dokazuje pravý opak.

Vědci Čchen-po Čung z  Torontské univerzity a  Katie Liljenquistová z americké univerzity Northwestern v práci publikované v roce 2006 v časopise Science podrobně popsali, jak mocnou silou dokáže nevědomí být. Ve své studii žádali zkoumané osoby, aby se rozpomněly na svůj nejhorší hřích z minulosti, něco neetického, co někdy udělaly. Dále měly popsat, jak se po  takové vzpomínce cítily. Poté byla polovině zkoumaných osob nabídnuta možnost umýt si ruce. Na konci studie se výzkumníci ptali zkoumaných subjektů, jestli by byli ochotní účastnit se dalšího zkoumání, bezplatně, jen jako laskavost zoufalému studentovi. Ti, kteří si neumyli ruce, souhlasili s pomocí v 74 procentech případů, ti, kteří si ruce umyli, byli ochotni pomoci ve  41 procentech případů. Vysvětlení spočívá podle autorů studie v tom, že skupina, která si myla ruce, nevědomě smyla i svou vinu a cítila menší potřebu se kát.

Zkoumané osoby ani nesmyly své emoce, ani neměly vědomý pocit, že by tomu tak bylo. Očista má vedle smývání bakterií i hlubší smysl. Podle Čunga a Liljenquistové většina kultur staví proti sobě čistotu a špínu nejen jako tělesný, ale i morální stav. Omývání je často součástí náboženských rituálů i metafor používaných v každodenní mluvě. Mrzké skutky běžně popisujeme jako špínu a  zlým lidem říkáme odpad společnosti. Když jste zhnusení chováním nějakého člověka, máte stejný výraz, jako když vidíte něco odporného. Lidé, kteří se účastnili studie, si nevědomky


Priming 13

spojili mytí rukou se vším, co tato činnost představuje. Tyto asociace pak ovlivnily jejich chování.

Pokud nějaký podnět z  dřívějška ovlivňuje vaše chování a  myšlení nebo ovlivňuje to, jak později vnímáte podobný podnět, říkáme tomu priming. Vše, co vnímáte (a je jedno, jestli jste si toho vědomi), odstartuje v nervové síti řadu souvisejících myšlenek. Při pohledu na tužku si vzpomenete na pero. Černá tabule vám připomene školní třídu. Stává se to pořád, a  přestože si toho nejste vědomi, ovlivňuje to způsob vašeho chování.

Mnoho studií odhalilo, jakou moc má vaše podvědomí nad vaším myšlením a  chováním a  jak snadno je ovlivnitelné primingem. Jednu z  nich provedli v  roce 2003 Aaron Kay, Christian Wheeler, John Barghand a Lee Ross. Pokusné osoby byly rozděleny do dvou skupin. Jejich úkolem bylo nakreslit čáry spojující obrázky a jejich slovní popisy. Jedna skupina měla před sebou neutrální fotografi e. Čárami spojovali obrázky papírových draků, velryb, krocanů a  dalších objektů s  jejich popisy na druhé straně listu. Druhá skupina měla spojit popisy s obrázky kufříků, plnicích per a  dalších položek ze světa byznysu. Účastníci studie se poté přesunuli do  oddělených místností, kde jim byl přidělen druhý člověk do páru. Tato osoba byla ve skutečnosti členem výzkumného týmu. Dále byly zkoumané osoby instruovány, že budou hrát hru, ve které mohou vyhrát až 10 dolarů. Výzkumníci ukázali zkoumaným osobám hrnek a vysvětlili, že uvnitř najdou dva proužky papíru. Na jednom bylo napsáno „nabídka“, na druhém bylo slovo „rozhodnutí“. Zkoumaná osoba měla na výběr – naslepo si vytáhnout jeden z útržků z hrnku, nebo nechat druhou osobu, ať naslepo vybere ona. V  čem byl zádrhel? Ten, kdo vytáhl papírek se slovem „nabídka“, dostal 10 dolarů a mohl rozhodnout, jak se peníze ve dvojici rozdělí. Druhý z dvojice by mohl nabídku přijmout nebo odmítnout. Této hře se říká Ultimátum a její předvídatelnost z ní dělá oblíbený nástroj psychologů i ekonomů. Nabídky pod 20 procent z celkové sumy bývají obvykle odmítány.


Nejste tak chytří, jak si myslíte14

Většina lidí si vybere roli toho, kdo tahá papírek z  hrnku. Neví, že oba papírky mají ve skutečnosti nápis „nabídka“. Pokud nechají druhého z dvojice, aby vybíral, herec předstírá, že vytáhl papírek s nápisem „rozhodnutí“. Tudíž všichni účastníci studie byli v  pozici, kdy mohli přijít s rozumnou nabídkou, vědomi si toho, že kdyby to neudělali, ztratili by možnost přijít k nějakým penězům. Výsledky byly bizarní, ale potvrdily podezření vědců ohledně primingu.

Takže v  čem se vlastně obě skupiny lišily? Ve  skupině, která měla za  úkol spojovat neutrální obrázky s  popisem před začátkem hry, se 91 procent účastníků rozhodlo rozdělit peníze rovným dílem – každý z dvojice dostal 5 dolarů. Ve skupině, která měla k dispozici obrázky s tematikou ze světa byznysu, se pro spravedlivé dělení peněz rozhodlo jen 33 procent zúčastněných; ostatní dělili peníze tak, aby jim zůstala větší částka.

Badatelé experiment zopakovali ještě jednou, tentokrát s  reálnými předměty namísto obrázků. Účastníkům ke  hře připravili místnost, na jejímž vzdálenějším konci byl na stole umístěn kufřík a kožené portfolio, a před židlí účastníka hry leželo plnicí pero. Druhá skupina měla v  místnosti umístěné neutrální předměty – batoh, kartonovou krabici a dřevěnou tužku. Tentokrát rozdělilo peníze rovným dílem 100 procent zkoumaných osob z neutrální skupiny, ovšem z byznys skupiny tak učinilo jen 50 procent. Druhá polovina ze skupiny vystavené „byznys-primingu“ se pokusila druhou stranu oškubat.

Všichni zúčastnění později prošli debrífi nkem. Řešilo se, proč se při hře chovali, jak se chovali. Nikdo ze zúčastněných nezmínil předměty rozmístěné v místnostech, kde se hrála hra. Namísto toho konfabulovali a výzkumníkům se svěřovali s vlastními pocity ohledně toho, co je a není podle nich fér. Někteří popisovali, jaký dojem na ně udělali lidé, se kterými hru hráli, a tvrdili, že to je ovlivnilo nejvíce.

Pouhé vystavení předmětům, jako je byznys kufřík a nóbl pero, změnilo chování normálních, rozumných lidí. Byli soutěživější, chamtivější,


Priming 15

a netušili proč. Když byli postaveni před úkol nějak svoje chování vysvětlit, racionalizovali ho smyšlenými příběhy, o kterých byli přesvědčeni, že jsou pravdivé.

Stejný výzkumný tým realizoval experiment ještě jinými způsoby. Pokusné osoby měly za úkol doplnit slova s chybějícími písmeny. A opět, ti, kteří nejdříve viděli předměty s byznys tematikou, doplnili v 70 procentech případů anglické slovo „c—p—tive“ jako „competitive“ (česky „soutěživý“). Z neutrální skupiny tak učinilo pouhých 42 procent. Pokud obě skupiny zhlédly nejednoznačný rozhovor mezi dvěma muži, kteří se snažili na něčem shodnout, byznys skupina viděla rozhovor jako vyjednávání, zatímco neutrální skupina viděla pokus o kompromis. Ve všech případech bylo myšlení zkoumaných osob ovlivněné nevědomým primingem.

Téměř každý fyzický předmět, se kterým přijdete do  styku, spustí ve vaší mysli útok všemožných asociací. Nejste počítač napojený na dvě kamery. Realita není vakuum, kde byste mohli objektivně prozkoumávat svoje okolí. Vy si realitu konstruujete minutu po minutě pomocí svých vzpomínek a emocí, které krouží kolem vašich smyslů a schopnosti poznávat; společně vytváří koláž vědomí, které u vás v hlavě roste a sílí. Některé předměty mají pro vás osobní význam, jako třeba bublifuk, který vám dal nejlepší kamarád na střední škole, nebo ručně pletené rukavice od vaší sestry. Jiné věci mají kulturní nebo všeobecný význam, např. měsíc, nůž nebo kytička fi alek. Ať jste si toho vědomi nebo ne, ovlivňují vás. Někdy na  tak hluboko ukryté úrovni mozku, že si toho nikdy nevšimnete.

Jiná verze zmíněného experimentu využila pouze vůní. V  pokusu Hanka Aartse z Utrechtské univerzity v roce 2005 měly zkoumané osoby za úkol vyplnit dotazník. Poté dostali za odměnu sušenku. Jedna skupina seděla v místnosti, kde to lehce vonělo čisticími prostředky, zatímco druhá skupina necítila nic. Lidé ze skupiny vystavené působení vůně čistoty v místnosti, kde seděli, po sobě po jídle uklidili třikrát častěji.


Nejste tak chytří, jak si myslíte16

Ve  studii Rona Friedmana účastníkům krátce ukázali sportovní nápoje nebo vodu v lahvích. Nápoje jen viděli, nesměli je pít. Ti, kteří viděli sportovní nápoje, měli větší výdrž v testech fyzické zdatnosti.

Priming funguje nejlépe, pokud jste nastavení na  autopilota, tedy když se před tím, než zvolíte, jak jednat, nepokoušíte vědomě tuto volbu zkoumat. Když si nejste jistí, jak nejlépe pokračovat v  nějaké činnosti, na povrch z hlubin vybublávají různé možnosti a ty jsou zabarvené nevědomými podněty. A  co víc, váš mozek nesnáší nejednoznačnost. Je ochoten použít jakékoli zkratky, aby se jim vyhnul. Pokud už žádná jiná možnost nezbývá, vezmete za vděk čímkoli, co je k mání. Když nerozeznáte nastalé schéma, vytvoříte si schéma vlastní. Ve výše uvedených experimentech nebylo okolo nic, čeho by se mohla nevědomá mysl chytit, a tak se zaměřila na byznys předměty nebo vůni čistoty a dále pracovala s těmito myšlenkami. Jediný problém byl, že vědomá mysl zkoumaných osob si toho nevšimla.

Sami sebe primingu vystavit nemůžete, alespoň ne přímo. Priming musí být nevědomý; ještě přesněji, musí se odehrávat v rámci toho, čemu psychologové říkají adaptivní nevědomí – místo téměř nedostupné.

Když řídíte auto, adaptivní nevědomí provádí miliony kalkulací, předvídá každý okamžik, přizpůsobuje a nastavuje vaši náladu a řídí orgány. Dělá těžkou práci, zatímco osvobozuje vědomou mysl, aby se mohla zaměřit na  rozhodování. V  každém okamžiku jste lidmi dvou myslí – vašeho rozumného já vyšší úrovně a emocionálního já nižší úrovně.

Autor populárně vědeckých publikací Jonah Lehrer se tomuto rozdělení mysli rozsáhle věnuje ve své knize How we decide (Jak se rozhodujeme, Dokořán 2010). Lehrer tyto dvě poloviny vnímá jako rovnocenné partnery, kteří spolu komunikují a dohadují se o tom, co dělat. S jednoduchými problémy, které zahrnují neznámé proměnné, si nejlépe poradí racionální mozek. Musí být jednoduché, protože lidé zvládnou v jednom okamžiku ve své vědomé, racionální mysli zpracovat pouze čtyři až devět bitů informací. Podívejte se například na následující řadu písmen a po


Priming 17

tom je odříkejte nahlas a bez dívání: RKFBIUPCBBCKLDR. Je to velice obtížný úkol, pokud vám nedojde jeho podstata. A  teď si text rozdělte do zpracovatelných částí takto: RK FBI UPC BBC KLDR. Bez dívání je zkuste znovu odříkat. Mělo by to být mnohem jednodušší.

Právě jste vzali patnáct bitů a zredukovali je na pět. Takto kouskujete neustále, abyste byli schopni lépe analyzovat svět kolem vás. Redukujete příval podnětů na zkrácenou verzi reality. Proto můžeme považovat vynález písma a  psané mluvy za  tak důležitý krok v  historii lidstva. Díky němu si můžete dělat poznámky a  uchovávat informace mimo omezenou kapacitu vaší racionální mysli. Bez nástrojů, jako je tužka, počítač a logaritmické pravítko, je váš racionální mozek jen velice omezený.

Emocionální součást mozku je podle Lehrera starší, a tím pádem vyvinutější než rozumová část. Je lépe nastavená na  řešení komplexních problémů a  na  automatické zpracovávání velmi složitých operací, jako jsou salta a  breakdance, zpívání z  listu nebo míchání karet. Tyto činnosti mohou vypadat jednoduše, ale skládají se z mnoha kroků a mnoha proměnných, které musí váš rozum zvládnout. Tyto úkoly necháváte na  adaptivním nevědomí. Zvířata s  malou nebo žádnou mozkovou kůrou fungují většinou s autopilotem, protože jejich starší, emocionální části mozku zcela převzaly velení. Emocionální, nevědomá část mozku je stará, mocná a není o nic menší součástí vašeho já než rozumová část. Její funkce ale nelze pozorovat přímo, ani je nelze převést do  vědomí. Výstupem jsou většinou jen intuice a  pocity. Je stále s  vámi, v  pozadí, a spoluutváří váš duševní život. Lehrerovou ústřední myšlenkou je „víte víc, než víte“. Pokud věříte, že vás ovládá pouze rozumová část mozku, děláte chybu. Ta je často netečná k  vlivu nevědomí. V  této knize vám předkládám jiné tvrzení k zamyšlení: nejste si vědomi toho, čeho všeho si nejste vědomi.

Každá zkušenost se vždy nejprve přežvýká na skrytém místě – v nevědomí, a  vědomí se dále předá názor na  věc. Pokud vám není situace neznámá, můžete se díky tomu nadále spoléhat na intuici. Pokud je ale


Nejste tak chytří, jak si myslíte18

situace pro vás novinkou, budete muset nastartovat vaši vědomou mysl. Kouzlo dálniční hypnózy při dlouhé cestě zmizí, jakmile sjedete s  dálnice na  neznámé území. To stejné platí i  v  jiných oblastech života. Jste neustále zmítaní vlivy emocí a  rozumu, automatickými a  výkonnými rozhodnutími.

Vaše pravé já je mnohem rozsáhlejší a složitější konstrukt, než si umíte představit. Pokud je vaše chování výsledkem primingu, tedy výsledkem návrhu vašeho adaptivního nevědomí, jak se chovat, vždy přijdete s nějakým příběhem. Tím vysvětlíte své pocity, rozhodnutí a to, jak jste uvažovali, protože si nejste vědomi rad, které přišly z  vaší mysli někde za oponou.

Když obejmete někoho, koho milujete, a cítíte, jak vás zaplavily vřelé pocity, bylo to vaše rozhodnutí. To dále ovlivnilo starší část mozku, která vypustila do těla chemické látky způsobující libé pocity. Rozhodnutí shora-dolů dává intuitivně smysl a neruší nás tím, že by nás nutilo nad činností přemýšlet.

Rozhodování zdola-nahoru je opravdu zvláštní. Když se posadíte vedle byznys kufříku a pak jste hamižnější než obvykle, je to, jako by vaše výkonná centra mozku souhlasně přikyvovala skrytým poradcům, kteří vám našeptávají do ucha. Je to celé tajemné a děsivé, protože jde o jakousi utajovanou činnost. Lidé, kteří se vás snaží ovlivnit, jsou k tomuto jevu vnímaví. Budou se pokoušet vyhnout se tomu, aby ve vás probudili pocit, že se vás snaží napálit. Priming funguje jen tehdy, když si toho nejste vědomí. Ti, kterým na primingu závisí jejich živobytí, dělají vše pro to, aby jejich snaha ovlivnit zůstala ukrytá.

Pojďme se podívat do  kasina, což je chrám primingu. Na  každém rohu tam najdete cinkání a rachocení mincí v kovových kbelících, symboly bohatství a okázalosti. Ještě lépe – kasina jsou citlivá na moc situace. Jakmile se jednou ocitnete uvnitř, nenajdete žádné známky toho, kolik je hodin, žádné reklamy na nic, co není k mání uvnitř, žádný důvod k odchodu, spánku, jídlu – žádný externí priming není povolen.


Priming 19

Společnost Coca-Cola s  překvapením zjistila, jak mocně vás během svátků může ovlivnit Santa Claus. Představa šťastného dětství a  rodiny pospolu se vám vynoří v podvědomí, kdykoliv vybíráte mezi Colou a jinou značkou limonády. Obchody s  potravinami si všimly nárůstu prodeje, když vůně čerstvého pečiva „přednastavila“ zákazníky ke  koupi více potravin. Primingem je i použití slov jako „přírodní“ nebo obrázků farem a úrody. Vedou vás k myšlenkám na přírodu a odvádí pozornost od myšlenek na továrny a chemické konzervanty. Kabelové televize a velké korporace využívají primingu k  ovlivnění potenciálních diváků tak, že si přivlastní nějakou image, značku, tak, aby jim vyšli vstříc dříve, než si na  ně udělají názor. Produkční společnosti investují miliony dolarů do výroby prvního dojmu skrze trailery a fi lmové plakáty. Priming způsobí, že jste nastavení si určitým způsobem fi lm užívat až do konečných titulků. Restaurace o  sobě vysílají signál dekoracemi svého interiéru, od iluze příjemného pohoštění po psychedelickou hippie komunitu, jen abyste si užili jejich smažený sýr. V každém koutě dnešního moderního světa na  vás útočí reklamní společnosti a  pokouší se přednastavit vaše chování tak, aby bylo více v souladu s cíli jejich klientů.

Obchodní sféra objevila priming ještě před psychology. Ale jakmile se začala psychologie vrtat hlouběji a hlouběji v myslích lidí, objevovala stále více příkladů automaticismů. Do dneška není jasné, jakou část svého chování máte pod vědomou kontrolou.

Hledání odpovědi na  otázku, kdo opravdu sedí u  řídicího pultu, se v roce 1996 stalo ještě mnohem komplexnější. V tomto roce John Bargh publikoval v  časopise Journal of Personality and Social Psychology řadu studií na toto téma.

V  jedné z  nich měli studenti z  New York University roztřídit třicet jednotlivých vět, každou o pěti slovech. Bylo jim řečeno, že se sledují jejich jazykové schopnosti. Pravým důvodem byl ovšem priming. Studenti byli rozděleni do tří skupin. Jedna měla před sebou věty se slovy asociujícími agresivitu a hrubost, jako bezostyšný, rozčílit a bez obalu. Další


Nejste tak chytří, jak si myslíte20

skupina pracovala s termíny spojenými se zdvořilostí jako milý, zdvořilý a slušné chování. Poslední skupina byla kontrolní. Jejich věty obsahovaly slova jako škodolibě, připravuje se a cvičí.

Výzkumníci studentům řekli, jak na zadaný úkol, a dále aby se k nim po jeho splnění dostavili pro další zadání. To byl ovšem teprve ten pravý experiment. Jakmile se jednotliví studenti dostavovali k výzkumníkům, nacházeli je uprostřed rozhovoru s  angažovaným hercem, který předstíral, že úkolu se zadanými slovy nerozumí. Výzkumník studenty zcela ignoroval, dokud nepřerušili jejich rozhovor nebo dokud neuplynulo 10 minut.

A jaký byl výsledek? Studenti ze skupiny s výrazy vyjadřujícími zdvořilost čekali v  průměru 9,3 minuty, než rozhovor přerušili; neutrální skupina čekala asi 8,7 minuty; a  studenti ze skupiny s  hrubými výrazy čekali zhruba 5,4 minuty. K  překvapení vědeckého týmu přes 80 procent studentů ze skupiny zdvořilé čekalo celých 10 minut. A ze skupiny agresivní jen 35 procent zvládlo rozhovor nepřerušit. Se zkoumanými studenty se po  skončení experimentu dělaly rozhovory. Neměli tušení, proč se rozhodli čekat, nebo naopak přerušovat rozhovor. Taková otázka jim nikdy nepřišla na mysl, protože pokud věděli, jejich chování nebylo nijak ovlivňováno. Věřili, že předložená slova a věty je nijak neovlivnily.

V jiném experimentu měli účastníci roztřídit věty se slovy spojenými se stářím, jako penze, vrásčitý nebo bingo. Poté jim měřili čas, za  jaký urazili cestu chodbou k výtahům, a srovnali je s časy, v jakých vzdálenost urazili při příchodu. Trvalo jim to o cca 1 až 2 sekundy déle. Stejně jako u skupiny s hrubými výrazy, tyto zkoumané osoby byly ovlivněny myšlenkami a asociacemi vyvolanými slovy, se kterými pracovaly. Aby si byl Bargh jistý, že jsou tyto výsledky opravdu způsobeny primingem, experiment zopakoval, a se stejnými výsledky. Ve třetím kole experimentu měla kontrolní skupina k dispozici slova spojená se smutkem. Chtěl si tak být jist, že zpomalení nezpůsobila deprese vyvolaná předloženými slovy. Ale i tentokrát byla skupina se „starými“ slovy jednoznačně nejpomalejší.


Priming 21

Bargh vedl studii, ve které účastníci – běloši – měli na počítači vyplnit velice nudný dotazník. Vždy před začátkem každé nové sekce na obrazovce problikla na  třináct milisekund fotografi e muže, a  to buď Afroameričana, nebo bělocha. Obrázek se ukázal na kratší dobu, než aby jej bylo možno vědomě zpracovat. Jakmile účastníci studie dokončili práci, na obrazovce se objevilo chybové hlášení s tím, že je třeba dotazník vyplnit znovu od  začátku. Ti, kteří byli vystaveni působení fotografi í Afroameričanů, se rychleji a snáze začali chovat nepřátelsky a byli frustrovanější než ti, kterým na  obrazovce probleskly tváře bělochů. Přestože se nikdo za rasistu nepovažoval a ani nevěřili existenci negativních stereotypů ve svém chování, tyto myšlenky byly stále přítomny v jejich nervových sítích a  nevědomě ovlivňovaly jejich chování tak, že jednali jinak než obvykle.

Studie o primingu ukazují, že když se ponoříte do pečlivé introspekce příčin vlastního chování, unikne vám mnoho, ne-li většina vlivů nashromážděných kolem vaší osoby jako mořští živočichové kolem boků lodi. Priming nebude fungovat, pokud cítíte, že by k němu mohlo dojít. Nicméně nemůžete svou pozornost neustále zaměřovat všemi směry zároveň. Neuvědomovaný vliv slov, barev, předmětů, osobností a  další směsice prodchnutá nějakým smyslem, který pochází z vašeho osobního života nebo kultury, se kterou se identifi kujete, neustále postrkuje a bude postrkovat většinu toho, co si myslíte, cítíte, děláte nebo v co věříte. Někdy je takové ovlivňování neúmyslné; a  někdy v  tom hraje roli jakási hybná síla, která se spikla proti vašemu úsudku. Vy se samozřejmě můžete rozhodnout, že se sami stanete tou hybnou silou. Můžete přednastavovat potenciální zaměstnavatele tím, co si na sebe vezmete na pracovní pohovor. Můžete přednastavit emoce svých hostů tím, jakou nastolíte náladu na  svém večírku. Jakmile jednou poznáte, že priming je prostě fakt, pochopíte sílu a odolnost rituálů a obřadů, přijímání norem a ideologií. Systémy, díky kterým je priming možný, přetrvávají, protože fun


Nejste tak chytří, jak si myslíte22

gují. Začít můžete už zítra, třeba jen úsměvem a  poděkováním můžete ovlivnit to, jak se cítí ostatní.

Jen si pamatujte, že nejvíce otevření názorům ostatních jste, když se nacházíte v neznámé situaci. Když si s sebou na nákup vezmete seznam potravin, s menší pravděpodobností dorazíte k pokladně s košíkem plným věcí, které jste vůbec kupovat nechtěli. Jakmile začnete zanedbávat svůj osobní prostor a dovolíte, aby se tam vkradl chaos a nepořádek, ovlivní vás to, a možná i způsobí vaše další zanedbávání. Kladná zpětná vazba by měla váš život vylepšit, ne jeho kvalitu snižovat. Sami sebe nemůžete přímo přednastavit, ale můžete si vytvořit takové prostředí, které vás dovede k duševnímu rozpoložení, jakého se snažíte docílit.

Stejně jako tomu bylo v případě s kufříkem nebo vůní čistoty v místnosti, svůj osobní prostor si můžete vybavit tak, aby byl prodchnutý určitým smyslem, nebo naopak najít smysl třeba ve velké myšlence nevlastnit nic. Ať tak či jinak, až to budete nejmíň čekat, onen smysl vás může postrčit nějakým směrem.


2

Konfabulace

Mylná představa: Poznáte, když lžete sami sobě.

Pravda: Často si vůbec neuvědomujete vlastní motivy a  vyrábíte si

smyšlené příběhy, které ospravedlňují vaše rozhodnutí, pocity a minu

lost. Když fi lm začíná slovy „podle skutečné události“, co si pod tím představíte? Předpokládáte, že každá věta dialogu, každý kousek oblečení a písnička v pozadí jsou stejné jako ve skutečné události, která fi lm inspirovala? Jistě, že ne.

Víte, že tvůrci fi lmů, jako byl Pearl Harbor a Erin Brockovich, přizpůsobují fakta uměleckému záměru a vytváří souvislý příběh se začátkem, středem a koncem. Dokonce ani autobiografi cké snímky o hudebnících nebo politicích, kteří jsou stále naživu, nejsou téměř nikdy úplně pravdivé. Některé věci se vynechají a někteří lidé se spojí do jediné postavy. Když se na takový fi lm díváte, máte pocit, že detaily nejsou tak důležité jako celkový obraz, jako samotný nápad.

Kdybyste jen měli tolik důvtipu, když si v  hlavě přehráváte vlastní autobiografi i. Jenže nejste tak chytří, jak si myslíte. Váš fi lm je totiž zdramatizovaný úplně stejně a vědci o tom už nějakou chvíli ví.

Všechno začíná tím, že váš mozek má potřebu vyplňovat mezery.

Dejte palce k sobě a natáhněte ruce před sebe. Zavřete levé oko a pomalu vodorovně oddalujte pravý palec směrem doprava. Všimli jste si něčeho? Nejspíš ne. Někde na  té rovině se nachází vaše slepá skvrna, místo, kde optický nerv proniká do sítnice. Máte ho na obou očích. Je to oblast, ve které nic nevidíte. Je větší, než si myslíte – zhruba 2 procenta


Nejste tak chytří, jak si myslíte24

toho, co vidíte. Pokud si to chcete sami ověřit, vezměte prázdný papír a nakreslete na něj kolečko o velikosti koruny. Potom zhruba pět centimetrů vedle něj nakreslete další. Zavřete levé oko a soustřeďte se na levé kolečko. Přibližujte k  sobě papír, dokud nezmizí tečka na  pravé straně. To je ona, jedna z vašich slepých skvrn.

Teď se rozhlédněte po místnosti s jedním zavřeným okem. Zkuste podobný trik se slovy na této stránce. Vidíte někde obrovskou mezeru? Ne. Váš mozek si otevře pomyslný Photoshop a to místo vyplní. Automaticky zkopíruje oblast kolem slepé skvrny a  vloží ji do  prázdného prostoru. Skoro jako kouzelník. Váš mozek vám lže a vám to vůbec nedochází.

Mozek vám celý den vyplňuje slepou skvrnu, aniž byste si to uvědomili, a vy úplně stejně vyplňujete slepé skvrny ve své paměti a úvahách.

Už jste někdy někomu vyprávěli nějakou historku o tom, co jste spolu v minulosti zažili, a on vás najednou zastavil s tím, že tak to nebylo? Tvrdili jste mu, že tu poslední scénu ze seriálu Ztraceni jste s punčochami na rukou předvedli na vánočním večírku, a on vám na to řekl, že to bylo o Velikonocích. Vy jste na to odvětili, že si pamatujete, jak jste rozbalovali dárky a pili svařené víno, ale on by přísahal, že jste jedli vejce a že tu scénku jste nepředváděli vy. Byl to váš bratranec a tenkrát do role kouřového monstra použil čokoládového zajíčka.

Zamyslete se nad tím, jak často se vám to stává, hlavně když jste ve  vztahu s  někým, kdo vás tímto způsobem rozebírá v  jednom kuse. Kdybyste měli záznam všeho, co jste kdy udělali, je vůbec možné, že by se to jen málokdy shodovalo s  vašimi vzpomínkami? Vzpomeňte si na všechny ty ohromující fotografi e, na kterých jste se viděli na místě, jež jste už dávno úplně vymazali z hlavy. Vybavte si, jak vám rodiče vyprávěli všechny ty příběhy z vašeho dětství, které si vůbec nepamatujete nebo si je pamatujete jinak. Přesto však máte pocit, že vaše vzpomínky a zážitky jsou koherentní. Podrobnosti z  vašeho života vám chybí, ale jeho celkový obraz přetrvává. Jenže ten není víc než pouhá lež, hýčkaná vaší


Konfabulace 25

neustálou podvědomou konfabulací, která do vašeho příběhu doplňuje, kdo jste, co jste udělali, a proč.

Děláte to v takové míře a tak často, že si nemůžete být jisti, jaká část z toho, co považujete za svatou pravdu o vaší minulosti, je skutečná. Zcela jistě nemůžete vědět, co předcházelo tomu, že zrovna čtete tyto řádky, a  proč místo toho neskomíráte někde na  ulici nebo se neplavíte kolem světa. Proč jste ji tenkrát nepolíbili? Proč jste své matce řekli něco tak hrozného? Proč jste si koupili ten laptop? Proč jste na toho chlápka tak naštvaní? Jaká je pravda o tom, kdo jste a proč tu jste?

Abychom pochopili konfabulaci, musíme provést operaci. Když už nic jiného nezabere, doktoři se v  extrémních případech občas uchýlí k rozpůlení pacientova mozku vedví. A jejich zjištění jsou fascinující.

Chcete-li získat představu o  tom, jak veliký a  jak rozpůlený je váš mozek, natáhněte ruce před sebe a zatněte je v pěst. Pak je dejte jakoby dlaněmi k sobě a ohněte předloktí tak, aby vaše pomyslné prsteny směřovaly vzhůru. Každá pěst představuje jednu hemisféru. Vaše hemisféry mezi sebou komunikují přes hustý shluk nervových vláken zvaný kalózní těleso. Představte si, že v obou pěstech svíráte hrst příze – tak nějak si můžete představit kalózní těleso. Při komisurotomii (která se občas provádí v případech, kdy je epilepsie tak vážná a nezvladatelná, že žádné léky už neposkytnou úlevu a návrat do normálního stavu) se tato příze přetne. Poloviny mozku se opatrně oddělí tak, aby pacienti mohli žít co nejnormálnější život.

Pacienti s rozdělenými hemisférami navenek nepůsobí nijak zvláštně. Dokážou se udržet v zaměstnání a účastnit se konverzace. Ale díky pacientům s rozpůleným mozkem vědci objevili přednosti a slabiny rozdělených hemisfér. Studie prováděné na lidech, kteří tímto zákrokem prošli, odhalily od 50. let minulého století mnoho informací o tom, jak funguje mozek. Našeho tématu se však týká hlavně poznatek, jak rychle a  neochvějně tito pacienti dokážou vytvořit holé lži, které potom považují


Nejste tak chytří, jak si myslíte26

za  skutečnost. Říká se tomu konfabulace způsobená rozdělením hemisfér, ale k tomu, abyste konfabulovali, rozdělený mozek mít nemusíte.

Cítíte se jako jeden člověk s jedním mozkem, ale v mnoha ohledech máte opravdu dva. Myšlenky, vzpomínky a emoce se přelévají přes obě části, ale některé úkoly zvládá lépe jedna nebo druhá část. Například jazyka se obvykle ujímá levá část mozku, ale pak si jej pravá a  levá část přehazují tam a zpět. Pokud jsou hemisféry oddělené a tento přenos není možný, dějí se zvláštní věci.

Psycholog Michael Gazzaniga na Kalifornské univerzitě v Santa Monice byl současně s Rogerem Sperrym jedním z prvních vědců, kteří pro svoje výzkumy využili pomoci pacientů s  rozděleným mozkem. V  jednom pokusu se zkoumané osoby měly podívat na znak kříže uprostřed obrazovky počítače, a poté se v levé části obrazovky krátce objevilo slovo jako „auto“. Výzkumníci se jich potom ptali, co viděli. Ti, kteří měli obě poloviny mozku propojené, samozřejmě odpověděli „auto“. Pacienti s  rozdělenými hemisférami odpověděli, že neví, ovšem když byli poté požádáni, aby levou rukou nakreslili, co viděli, překvapivě načmárali auto.

Je to zvláštní, ale vaše levá polovina mozku ovládá pravou ruku, a pravá levou. To, co vidí levé oko, cestuje diagonálně mozkovnou do  pravé hemisféry, a naopak. Tyto nervové dráhy zůstávají i po přerušení hemisfér neporušené.

*

V  normálním případě to není problém, protože to, co jedna strana mozku vnímá a myslí, se dopraví do druhé části. Ale mozek s přerušenými hemisférami nedokáže říct, co vidí, když vědci ukážou nějaký obraz v levém vizuálním poli. Jazyková centra jsou v opačné hemisféře, naproti místu, kde se zpracovává obraz. Ta část mozku, která má na povel používání slov a jejich dopravu k ústům, nedokáže druhé straně – té, co drží * Přesněji řečeno, pravá hemisféra dostává informace z levého vizuálního pole, nejen levého oka. Pro pravou stranu platí opak. Část levého vizuálního pole je viditelná pravým okem, zhruba v oblasti kolem nosu.


Konfabulace 27

tužku, říct, na co se to dívá. Ovšem ta část mozku, která obraz viděla, ji umí i nakreslit. Jakmile se obraz vynoří, osoba s přerušenými hemisférami potom řekne: „Ach ano, auto.“ Komunikace, která za normálních okolností probíhá skrze corpus callosum, se v  tomto případě odehrává na papíře.

Takové věci se odehrávají ve  světě pacienta s  rozděleným mozkem. Ve vaší hlavě se odehrávají stejné věci. Za přeměnu myšlenek ve slova je zodpovědná stejná část mozku, i za jejich předání ústům. Den za dnem se ve vaší pravé hemisféře zrcadlí svět kolem vás a dělí se o to s levou hemisférou. Vy o této konverzaci ale nevíte. Na úrovni biologické je právě toto základním zdrojem konfabulace, a v laboratorních podmínkách to lze demonstrovat.

Pokud lidem s rozdělenými hemisférami ukážete dvě slova, jako např. „zvon“ na  levé straně a  „hudba“ na  pravé, a  poté je požádáte, aby pravou rukou ukázali na  řadě fotografi í, co právě viděli, ukážou na  obrázek zvonu. Ostatní obrázky bubeníka, varhan a  trumpety budou ignorovat. Úžasný moment konfabulace nastane, když se jich zeptáte, proč si vybrali právě ten obrázek, na jaký ukazují. Jeden z pacientů řekl, že si zvon vybral proto, že hudba, jakou naposledy slyšel, bylo zvonění zvonů ve věžích univerzitní budovy. Levé oko vidělo zvon, řeklo pravé ruce, aby na něj ukázalo. Ale pravá strana viděla slovo „hudba“ a vykonstruovala nějaké opodstatnění, proč ignorovala ostatní obrázky, které s  tématem také souvisely.

Ta strana mozku, která má na povel mluvení, viděla, jak druhá strana ukazuje na  zvon. Ale místo toho, aby řekla, že neví proč, vymyslela si důvod. Pravá strana nebyla o nic moudřejší, tak se prostě držela dál smyšlenek. Pacienti doopravdy nelhali, protože věřili tomu, co říkali. Podváděli sebe i výzkumníka, ale neměli o tom tušení. Necítili se ani zmatení, ani neměli pocit, že by někoho podváděli; necítili se o nic zvláštněji, než byste se cítili vy.


Nejste tak chytří, jak si myslíte28

Při jednom pokusu požádali zkoumanou osobu s  oddělenými hemisférami, aby provedla akci, kterou mohla vidět jen pravá hemisféra. Levá hemisféra opět podala vysvětlení, jako by znala příčinu. Pokusné osobě promítli slovo “jdi” a  dotyčný vstal. Když se výzkumník zeptal, proč vstává, řekl, že se musí jít napít. V jiném experimentu se promítla pravé hemisféře pokusné osoby scénka s násilným obsahem. Žena řekla, že se cítila nervózní a  nesvá, a  za  vinu to dávala výzdobě místnosti. Hlouběji uložená emocionální centra mohla stále komunikovat s oběma hemisférami, ale jen ta levá měla schopnost popsat, co se dělo uvnitř. Během několika let se provedlo mnoho pokusů, jak demonstrovat fenomén konfabulace u pacientů s rozdělenými hemisférami. Když přinutíte levou hemisféru, aby vysvětlila, proč pravá hemisféra dělá to, co dělá, často přijde s fi kcí, která je akceptovatelná pro obě strany.

Pamatujte ale na to, že váš mozek funguje úplně stejně. Vy se můžete pochlubit výhodou propojení mezi dvěma polovinami mozku, díky němuž se lze vyhnout nedorozuměním, ale přesto k nim i tak čas od času dochází. Psycholog Alexander Luria přirovnal vědomí k tanci s tím, že levá hemisféra je vedoucí tanečník. Jelikož se stará o  veškerou mluvu, někdy se musí ujmout i  veškerého vysvětlování. Konfabulace způsobená rozdělenými hemisférami je pouze extrémní a  zesílená verze vašich vlastních tendencí vymýšlet pohádky a fantazie o čemkoliv a potom jim věřit.

Jste tvorové od přírody stvoření k fabulování. Neustále sami sobě vysvětlujete motivy svého jednání a příčiny všeho, co se vám v životě děje. Když tyto odpovědi neznáte, vymýšlíte si je a nevíte o tom. Časem se tato vysvětlení stanou vašimi představami o tom, kdo jste a jaké je vaše místo ve světě. Stanou se vaším já.

Neurovědec V. S. Ramachandran se jednou setkal s pacientem s rozděleným mozkem, jehož levá hemisféra věřila v  boha a  pravá byla ateista. Podle vědce byly v podstatě dvě osoby v jednom těle – dvě já. Ramachandran věří, že vaše vnímání vlastního já je částečně způsobeno


Konfabulace 29

činností zrcadlových neuronů. Tyto složité shluky mozkových buněk spustí, jakmile vidíte, že se někdo zranil nebo pláče, když si někdo odře koleno nebo se směje. Vžijete se do pocitů druhého člověka tak, že téměř cítíte jeho bolest. Díky zrcadlovým neuronům jste empatičtí a umíte se učit. Jeden z největších objevů poslední doby ukázal, že zrcadlové neurony jsou aktivní, i když děláte nějakou činnost. Jako by část vašeho mozku pozorovala sama sebe zvnějšku.

Sami o sobě jste příběhem, který si vyprávíte. Noříte se do introspek

ce a  vidíte celou historii svého života se všemi postavami a  prostředím – a  s  vámi v  centru, jako hlavním protagonistou v  příběhu o  tom, kdo jste. To všechno je skvělá, krásná konfabulace, bez které byste nemohli fungovat.

Během dne si představujete řadu potenciálních budoucností, mož

ných situací, mimo vaše smysly. Při čtení článků v novinách nebo literatury faktu si v duchu představujete ony reálné situace ve vámi vytvořených fantastických světech. Když se snažíte vybavit si něco z minulosti, zvládnete to během okamžiku – denní snění, část je pravda a část vymyšlená, a  všemu věříte do  posledního detailu. Kdybyste si měli lehnout na záda a představit si, jak se plavíte kolem světa, jak vidíte všechnu tu nádheru od  přístavu k  přístavu, dokázali byste si s  menšími či většími detaily představit celou zeměkouli od  Paříže po  Indii, od  Kambodže po  Kansas. A  to i  když víte, že jste na  takovém výletě opravdu nebyli. Existují těžké poruchy mozku, které způsobují, že člověk nedokáže rozpoznat vlastní konfabulace:

 Pacienti s  Korzakovovým syndromem mají na  nedávné události

amnézii, ale minulost si vybavit dokážou. Aby nahradili chybějící

vzpomínky na nedávné události, vymýšlejí si příběhy, kterým věří.

Tím pádem se necítí zmatení. Kdyby se někoho s Korzakovovým

syndromem zeptali, co dělal posledních pár týdnů, řekl by třeba,

že pracoval v nemocničních garážích a musí se vrátit zpět do prá


Nejste tak chytří, jak si myslíte30

ce. Pravdou by bylo, že jde o pacienta zmiňované nemocnice a léčí

se v ní.

 Lidé trpící anosognózií jsou paralyzovaní, ale nepřiznají to. Když

je požádáte, aby pohnuli svou nehybnou rukou a vzali si bonbon,

lékařům i  svým blízkým budou tvrdit, že mají těžkou artritidu

nebo že musí sledovat svou váhu. Lžou, ale neví o tom. Klamání

je nasměrováno pouze směrem k nim. Svým výmyslům plně věří.

 Osoby s  Capgrasovým syndromem věří, že jejich blízcí přátelé

a rodina byli nahrazeni dvojníky. U lidí s touto dysfunkcí přestala

správně fungovat ta část mozku, která je zodpovědná za emocio

nální reakci, když vidí někoho, koho znají. Svoje milé poznávají,

ale žádná emoce se nedostaví. Vytvoří si tedy příběh, který toto

zmatení vysvětlí, a zcela mu uvěří.

 Lidé s Cotardovým syndromem věří, že umřeli. Toto postižení je

příčinou jejich víry v to, že jsou duchové a prožívají posmrtný ži

vot. Této deziluzi věří tak mocně, že někdy zemřou hladem.

Psychologové dlouho předpokládali, že si lidé nejsou vědomi svých

vyšších kognitivních procesů. Richard Nisbett a Timothy DeCamp Wilson z Michiganské univerzity o tom napsali v roce 1977 článek pro magazín Psychological Review. Strefovali se v něm do introspekce a tvrdili,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist