načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Nejste tak chytří, jak si myslíte - David McRaney

  > > > > Nejste tak chytří, jak si myslíte  

Elektronická kniha: Nejste tak chytří, jak si myslíte
Autor:

Čím víc se dozvídáme o mozku, tím horší zprávy z toho pro lidskou hrdost plynou. Když se rozhodujete, který mobilní telefon koupit nebo kterému politikovi důvěřovat, a myslíte si, že ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  121
+
-
Doporučená cena:  129 Kč
6%
naše sleva
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 277
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: You are not so smart
Spolupracovali: překlad Filip Drlík
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0268-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Čím víc se dozvídáme o mozku, tím horší zprávy z toho pro lidskou hrdost plynou. Když se rozhodujete, který mobilní telefon koupit nebo kterému politikovi důvěřovat, a myslíte si, že jsou vaše rozhodnutí racionální, pak máme pro vás dost špatnou zprávu – nejste tak chytří. Naše chování, naše pozornost, paměť i duševní výkon se dají změnit několika slovy, anebo šálkem horkého nápoje. Pokusy s primingem dokázaly, jak křehký nástroj je mozek. Autor knihy Nejste tak chytří, jak si myslíte představuje 48 způsobů, kterými nás může vlastní mozek zmást. Lze je rozdělit do tří hlavních oblastí: kognitivní zkreslení, heuristické a logické klamy.

Dozvíte se například, jak funguje:
• konfirmační zkreslení
• klam texaského ostrostřelce
• efekt přihlížejícího
• Dunbarovo číslo
• věrnost značce
• syndrom skupinového myšlení
• efekt třetí osoby atp.

Doporučujeme knihu všem, co se zajímají o populární psychologii a co by se rádi dozvěděli něco o „zkratkách“, které si náš mozek občas při přemýšlení dělá. S každým novým tématem v této knize uvidíte sami sebe v úplně novém světle. Zjistíte, že jste stejně pomýlení jako my všichni, ale to je v pořádku. Díky tomu jste normální. Netrapte se tím. Přejeme zábavné čtení.

(klamou vás média, politici a ze všeho nejvíc vlastní mozek)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
David McRaney - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






David McRaney
Nejste tak chytří, jak si myslíte
Klamou vás média, politici a ze všeho nejvíc vlastní mozek
BizBooks
Brno
2014





Nejste tak chytří, jak si myslíte
Klamou vás média, politici a ze všeho nejvíc vlastní mozek
David McRaney
Překlad: Filip Drlík
Obálka: Petr Holub
Odpovědná redaktorka: Lenka Čížková
Technický redaktor: Jiří Matoušek
Authorized translation from the English language edition You Are Not So Smart.
Copyright © 2011 by David McRaney
Translation © Filip Drlík, 2014
Objednávky knih:
www.albatrosmedia.cz
eshop@albatrosmedia.cz
bezplatná linka 800 555 513
ISBN 978-80-265-0268-5
Informace o knihách z nakladatelství BizBooks:
www.bizbooks.cz
www.facebook.com/NakladatelstviBizBooks
www.twitter.com/BizBooks_knihy
Vydalo nakladatelství BizBooks v Brně roku 2014 ve společnosti Albatros Media a. s.
se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 18 678.
© Albatros Media a. s. Všechna práva vy hrazena. Žádná část této publikace nesmí
být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli
způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.
1. vydání





O BSAH
Úvod Vy 5
1 Priming 11
2 Konfabulace 23
3 Konfi rmační zkreslení 34
4 Přepsání vzpomínek 39
5 Klam texaského ostrostřelce 43
6 Prokrastinace 50
7 Sklon k zachování normálního stavu 58
8 Introspekce 68
9 Heuristika dostupnosti 72
10 Efekt přihlížejícího 75
11 Dunning-Krugerův efekt 79
12 Apofenie 83
13 Věrnost značce 88
14 Dovolávání se autority 93
15 Argument z neznalosti 96
16 Mlácení slaměného panáka 99
17 Útok na člověka 102
18 Iluze spravedlivého světa 105
19 Hra s veřejným statkem 110
20 Hra Ultimátum 114
21 Subjektivní validace 117
22 Indoktrinace kultu 121
23 Syndrom skupinového myšlení 124
24 Supernormální stimuly 127





Nejste tak chytří, jak si myslíte 4
25 Afektivní heuristika 132
26 Dunbarovo číslo 140
27 Prodejnost 144
28 Zkreslení sloužící sobě 149
29 Efekt záře refl ektorů 153
30 Efekt třetí osoby 156
31 Katarze 160
32 Efekt dezinformace 165
33 Konformita 172
34 Spontánní obnovení 178
35 Sociální zahálení 183
36 Iluze průhlednosti 186
37 Naučená bezmocnost 191
38 Vtělená kognice 195
39 Efekt kotvy 198
40 Pozornost 203
41 Sebeznevýhodňování 209
42 Sebenaplňující proroctví 213
43 Okamžik 218
44 Konzistence 221
45 Heuristika reprezentativnosti 226
46 Očekávání 230
47 Iluze kontroly nad situací 235
48 Základní atribuční omyl 243
Poděkování 254
Literatura 256





Úvod
Vy
Mylná představa: Jste racionální, logicky smýšlející bytosti, které vidí
svět takový, jaký opravdu je.
Pravda: Jste stejně pomýlení jako my všichni, ale to je v pořádku. Díky
tomu jste normální.
Ve svých rukou máte veškeré informace o svých sebeklamech
a o způsobech, jakými jim všichni tak rádi podléháme.
Myslíte si, že víte, jak vlastně svět funguje, ale věřte mi, není tomu tak.
Během života si formujete vlastní názor a  skládáte dohromady příběh
o tom, kdo jste a proč jste dělali věci, které jste dělali. To vše vás přivedlo
až ke čtení těchto vět, a celkově vám to dává smysl.
Pravdou je, že se začíná množit počet prací vycházejících z poznatků
psychologie a kognitivních věd, které dokazují, že nemáte ponětí, proč se
chováte právě tak, jak se chováte. Nevíte, proč si vybíráte takové věci, jaké
si vybíráte, a proč vás napadají právě takové myšlenky, jaké vás napadají.
A  tak vytváříte příběhy, kterými ospravedlňujete, proč jste skoncovali
s tou novou dietou. Vysvětlují, proč dáváte přednost značce Apple před
Microsoft em a jak si úplně jasně vybavujete, že o tom klaunovi s umělou
nohou vyrobenou z konzerv od polévky vám vyprávěla Dana. A přitom
to byl Adam a nešlo o klauna.
Prohlédněte si místnost, ve které právě teď čtete tyto řádky. Na chvíli
se zastavte a uvědomte si, jaké úsilí stálo za vším, co vidíte, a kolik staletí
pokroku vedlo k jejich vynalezení.
Začněte u svých bot, pokračujte ke knize, kterou držíte v ruce a pak si
prohlédněte přístroje a zařízení pípající a vrzající v každém koutě a v kaž-





Nejste tak chytří, jak si myslíte 6
dé chvíli vašich životů – toaster, počítač, sanitka houkající někde
v ulicích. Než se společně dáme do práce, zamyslete se, jak jsou lidé v tomto
ohledu úžasní. Vyřešili jsme spoustu problémů a hodně toho vytvořili.
Stavby, automobily, elektřina a  jazyky – člověk je pozoruhodná
bytost, nemyslíte? Víte, mám na mysli všechna ta skvělá vítězství rozumu.
Pokud se nad tím opravdu zamyslíte, můžete se lehce nechat unést
samolibou myšlenkou, že vy a zbytek lidského pokolení jste nekonečně chytří
a moudří.
Přesto ale necháváte omylem klíče v  autě. Zapomínáte, co jste to
vlastně chtěli říct. Tloustnete. Nemáte ani vindru. Ostatním se stává
úplně to samé. Od fi nančních krizí po různé sexuální eskapády. Někdy jsme
opravdu hrozně hloupí.
Ať už mluvíme o  významném vědci nebo skromném řemeslníkovi,
mozek každého člověka je zamořený předem vytvořenými představami,
názory a myšlenkovými postupy, které jej přivedou na scestí, aniž by si
toho mozek vůbec všiml. Takže jste v dobré společnosti. Ať je vaším
idolem či guru kdokoli, věřte, že i oni mají sklony k nesprávným názorům
a spekulacím.
Podívejte se například na  Wasonův výběrový test. Představte si, že
před vás nějaký vědec položí čtyři karty. Na rozdíl od normálních
hracích karet tyto mají na jedné straně číslo a na druhé nějakou barvu. Zleva
doprava vidíte trojku, osmičku, červenou a hnědou. Prohnaný psycholog
vám na okamžik dovolí se nad těmi podivnými kartami zamyslet a pak
položí otázku. Dejme tomu, že řekne: „Platí jediné pravidlo. Pokud má
karta na jedné straně sudé číslo, potom je určitě na druhé straně červená.
Jakou kartu nebo karty musíte obrátit, abyste dokázali, že je moje tvrzení
pravdivé?“
Vzpomínáte? Tři, osm, červená, hnědá, jakou kartu obrátíte?
Mezi psychologickými experimenty patří tento mezi ty
nejjednodušší. I jako logická hra by řešení mělo být hračka. Když v roce 1977 provedl
psycholog Peter Wason tento experiment, správně odpovědělo méně než





Vy 7
10 procent dotázaných osob. Na kartách, které použil, byly místo barev
samohlásky. Nicméně když test zopakoval s barvami, přibližně stejný
počet osob skončil naprosto zmatený.
Takže jaká byla vaše odpověď? Pokud jste odpověděli „tři“ nebo
„červená karta“, nebo jste řekli „jedině osm“ nebo „ jedině hnědá“, patříte
mezi 90 procent lidí, které tento úkol dostal. Pokud obrátíte trojku
a uvidíte buď červenou, nebo hnědou barvu, nic to nedokazuje. Nic nového
se nedozvíte. Pokud obrátíte červenou kartu a  uvidíte liché číslo, nijak
to neporušuje naše pravidlo. Jedinou správnou odpovědí je obrátit jak
kartu s číslem osm, tak s hnědou barvou. Pokud je druhá strana
osmičky červená, pravidlo potvrdíte, ale nijak nedokážete, že není porušeno
na jiné kartě. Pokud má hnědá karta na druhé straně liché číslo, nic
nového se nedozvíte, ovšem pokud tam je sudé číslo, tvrzení psychologa
bude nesprávné. Jsou to tedy jediné dvě karty, které nám mohou dát
odpověď. Jakmile znáte řešení, zdá se zcela zřejmé.
Co může být jednoduššího než čtyři karty a jedno pravidlo? Pokud si
90 procent lidí nedokáže s touto úlohou poradit, jak je možné, že jsme
postavili Řím a  vyléčili obrnu? To je předmětem této knihy – myšlení
jistým způsobem, a ne jiným nás přirozeně brzdí. Svět kolem nás vytváří
snaha se s těmito zkresleními vyrovnat, ne je překonat.
Pokud byste čísla a barvy na kartách v testu nahradili společenskými
situacemi, řešení bude mnohem jednodušší. Dejme tomu, že se
psycholog vrátí a  tentokrát řekne: „Jste v  baru a  podle zákona vám musí být
osmnáct let, abyste mohli pít alkohol. Na každé ze čtyř karet je na jedné
straně uvedený nápoj a na druhé straně věk osoby, která ho pije. Kterou
z následujících čtyř karet obrátíte, abyste se přesvědčili, zda barman
neporušuje zákon?“ Potom vám předloží čtyři karty, na  nichž je napsáno
toto:
23 PIVO KOLA 17





Nejste tak chytří, jak si myslíte 8
Tentokrát to vypadá mnohem jednodušeji. Kola vám nic neřekne,
stejně tak číslo 23. Pokud sedmnáctiletý host pije alkohol, barman
porušuje zákon, na to ale musíte zjistit věk osoby, co pije pivo. Do popředí
se tak dostaly dvě karty – 17 a PIVO. Váš mozek je prostě nastavený tak,
že svět vnímá lépe určitým způsobem, např. skrze společenské situace,
a jiný způsob už mu není tak blízký, třeba logické hádanky
s očíslovanými kartami.
S takovými tématy a příklady se budete v této knize setkávat.
Současně zde naleznete jejich vysvětlení a náměty k zamyšlení. Wasonova úloha
je příkladem toho, jak mizerně si vedete, pokud jde o logické uvažování.
Ale zároveň jste plní přesvědčení, která vypadají dobře na papíře, ovšem
v  praxi se sesypou jako domeček z  karet. Když se to stane, většinou si
toho všimnete. Z  hloubi duše toužíte mít vždycky pravdu, a  ještě více
toužíte po  tom, aby vás ostatní v iděli v  pozitivním světle z  morálního
hlediska i z hlediska vašeho chování. K dosažení těchto cílů je vaše mysl
schopná napnout všechny síly.
Tato kniha se věnuje třem hlavním tématům: kognitivním
zkreslením, heuristickým a  logickým klamům. Všechny tři jevy jsou součástí
vaší mysli, stejně jako jsou orgány součástmi vašeho těla a  za  dobrých
podmínek vám dobře slouží. Život ale bohužel nepřináší vždy jen dobré
podmínky. Předvídatelnost a  spolehlivost jmenovaných fenoménů živí
různé podvodníky, iluzionisty, tvůrce reklam, vědmy a  prodejce
pseudovědeckých léčivých prostředků už celá staletí. Až když psychologie
aplikovala přísně vědecké metody k měření lidského chování, byly tyto
způsoby sebeklamu kvantifi kovány a kategorizovány.
Kognitivní zkreslení jsou předvídatelná schémata chování a myšlení,
která vedou k chybným úsudkům. Vy a všichni ostatní jste na tento svět
přišli již vybavení těmito otravnými a naprosto mylnými pohledy na věci
kolem vás a ani jste si toho nevšimli. Většina z nich slouží k tomu,
abyste si byli jistí vlastním vnímáním světa nebo abyste sami sebe neviděli
jako šašky. Vypadá to, že pro lidský rod je udržování pozitivního sebe-





Vy 9
obrazu tím nejdůležitějším. A tak jsme si postupně vyvinuli jistý
duševní mechanismus a  navrhli ho tak, abychom ze sebe měli dobrý pocit.
Kognitivní zkreslení vedou ke  špatným volbám, nesprávným úsudkům
a názorům, které jsou většinou úplně „ujeté“. Lidé například vyhledávají
hlavně informace, které potvrzují jejich názor, a zcela ignorují ty, které
mu protiřečí. Říká se tomu konfi rmační zkreslení (confi rmation bias).
Obsah vaší knihovny a záložky ve vašem vyhledávači jsou toho přímým
důsledkem.
Heuristikami nazýváme mentální zkratky, které využíváme při řešení
každodenních a  běžných problémů. Celý proces rozhodování v  našem
mozku urychlují, nicméně někdy jsme díky nim tak rychlí, že pomineme
to, co je opravdu důležité. Namísto toho, abychom se problémem dlouze
zaobírali a hluboce se zamýšleli, jaký by byl nejlepší způsob řešení nebo
nejlogičtější myšlenkový postup, využijeme heuristiky a řešení je
na dosah v  rekordním čase. Některé heuristiky jsou naučené, jiné jsou jako
bonus zdarma k jedné každé kopii lidského mozku. Pokud fungují, jak
mají, vaši mysl opravdu šetří. Pokud ne, vidíte svět jako mnohem
jednodušší místo, než jakým opravdu je.
Pokud si například všimnete, že se množí zprávy o útocích žraloků,
snadno uvěříte, že se prostě žraloci vymkli kontrole. A přitom to jediné,
co víte jistě, je to, že se v  médiích objevuje více zpráv o  žralocích než
obvykle.
Logické klamy jsou jako matematické slovní úlohy, kde jste vynechali
jeden krok nebo vás nějak popletly, aniž byste si toho byli vědomi. Jsou to
argumenty vaší mysli, díky nimž dosáhnete řešení, ačkoli neznáte
všechna fakta. A to buď proto, že je prostě slyšet nechcete, nebo nemáte ponětí,
jak velice omezené jsou informace, které máte k dispozici. Stane se z vás
zmatený a koktající nemotorný detektiv, takový inspektor Clouseau.
Logické klamy také mohou být výsledkem vašich zbožných přání. Někdy
aplikujete správný logický postup na  nesprávnou premisu, jindy jdete
logicky špatně na něco, co je pravda. Kdybyste například slyšeli Alberta





Nejste tak chytří, jak si myslíte 10
Einsteina, jak odmítá jíst míchaná vejce, možná byste došli k názoru, že
míchaná vejce vám pravděpodobně neudělají dobře. Tomuto se říká
dovolávání se autority. Prostě předpokládáte, že pokud je někdo super
chytrý, všechna jeho rozhodnutí musí být správná, ale co když byl Einstein
prostě jen mlsný a vybíravý?
S  každým novým tématem v  této knize uvidíte sami sebe v  úplně
novém světle. Brzy si uvědomíte, že nejste tak chytří, jak jste si
mysleli, a díky přehršli kognitivních zkreslení, chybných heuristik a běžných
chyb v  myšlení sami sebe dennodenně klamete, jen abyste si dokázali
poradit s realitou kolem vás.
Netrapte se. Bude to zábava.





1
Priming
Mylná představa: Poznáte, kdy na vás něco nebo někdo působí a jaký
vliv to má na vaše chování.
Pravda: Nemáte nejmenší ponětí o  tom, jak vás neustále pošťuchují
myšlenky zformované vaším nevědomím.
Jedete domů z nákupu a najednou si uvědomíte, že jste zapomněli koupit
tu jedinou věc, pro kterou jste vlastně jeli. Můžete to koupit u benzinky,
říkáte si. Ale ne, prostě to koupíte někdy příště. Myšlenka
na zapomenutou položku vede k přemítání nad cenami benzínu, pak začnete dumat
nad svými účty, to vede k úvahám, jestli si můžete dovolit novou televizi,
a to vám připomene dobu, kdy jste byli schopní dát celou sérii
Battlestar Gallactica na jeden zátah – to snad ne? Mezitím jste dorazili domů
a z cesty si nepamatujete vůbec nic.
Domů jste řídili ve stavu dálniční hypnózy, vaše tělo a mysl se
vznášely zdánlivě vedle sebe. Když jste zastavili vůz a otočili klíčem
v zapalování, probrali jste se ze snového stavu, kterému se někdy říká linková
hypnóza. Název je odvozen od popisu duševního stavu, v jakém se
nachází dělník pracující u montážní linky a vykonávající opakovanou,
rutinní činnost. Na takovém místě vědomí „vypíná“, jediná činnost přepíná
na autopilota, a zbytek mysli hloubá nad neurčitými otázkami, zatímco
odplouvá do polostínu.
Svoji osobní zkušenost neustále rozdělujete na vědomou
a podvědomou. Děláte to i  v  tuto chvíli – dýcháte, mrkáte, polykáte, poposedáte,
a při čtení máte zavřenou pusu. Tyto systémy můžete vědomě
kontrolovat, nebo je nechat na  autonomním nervovém systému. Můžete přejet





Nejste tak chytří, jak si myslíte 12
napříč kontinentem a přitom myslet na to, v jaké poloze je noha
na pedálu, jak posouvat ruce po volantu. Můžete dlouze zvažovat každé
jedno mikro-rozhodnutí z toho milionu, který je potřeba pro to, abyste se
vyhnuli smrti za  zvuku skřípajícího kovu ve  vysoké rychlosti. Nebo si
můžete s přáteli prozpěvovat, zatímco ostatní části vaší mysli se
zaobírají všedními záležitostmi. Nevědomou mysl berete jen jako další divnou
součást lidské existence, ale máte skony ji vnímat jako něco odděleného
– původní „já“ někde za vědomím, které nemá klíče od auta.
Věda nám ale dokazuje pravý opak.
Vědci Čchen-po Čung z  Torontské univerzity a  Katie
Liljenquistová z americké univerzity Northwestern v práci publikované v roce 2006
v časopise Science podrobně popsali, jak mocnou silou dokáže
nevědomí být. Ve své studii žádali zkoumané osoby, aby se rozpomněly na svůj
nejhorší hřích z minulosti, něco neetického, co někdy udělaly. Dále měly
popsat, jak se po  takové vzpomínce cítily. Poté byla polovině
zkoumaných osob nabídnuta možnost umýt si ruce. Na konci studie se
výzkumníci ptali zkoumaných subjektů, jestli by byli ochotní účastnit se dalšího
zkoumání, bezplatně, jen jako laskavost zoufalému studentovi. Ti, kteří
si neumyli ruce, souhlasili s pomocí v 74 procentech případů, ti, kteří si
ruce umyli, byli ochotni pomoci ve  41 procentech případů. Vysvětlení
spočívá podle autorů studie v tom, že skupina, která si myla ruce,
nevědomě smyla i svou vinu a cítila menší potřebu se kát.
Zkoumané osoby ani nesmyly své emoce, ani neměly vědomý pocit,
že by tomu tak bylo. Očista má vedle smývání bakterií i hlubší smysl.
Podle Čunga a Liljenquistové většina kultur staví proti sobě čistotu a špínu
nejen jako tělesný, ale i morální stav. Omývání je často součástí
náboženských rituálů i metafor používaných v každodenní mluvě. Mrzké skutky
běžně popisujeme jako špínu a  zlým lidem říkáme odpad společnosti.
Když jste zhnusení chováním nějakého člověka, máte stejný výraz, jako
když vidíte něco odporného. Lidé, kteří se účastnili studie, si nevědomky





Priming 13
spojili mytí rukou se vším, co tato činnost představuje. Tyto asociace pak
ovlivnily jejich chování.
Pokud nějaký podnět z  dřívějška ovlivňuje vaše chování a  myšlení
nebo ovlivňuje to, jak později vnímáte podobný podnět, říkáme tomu
priming. Vše, co vnímáte (a je jedno, jestli jste si toho vědomi),
odstartuje v nervové síti řadu souvisejících myšlenek. Při pohledu na tužku si
vzpomenete na pero. Černá tabule vám připomene školní třídu. Stává se
to pořád, a  přestože si toho nejste vědomi, ovlivňuje to způsob vašeho
chování.
Mnoho studií odhalilo, jakou moc má vaše podvědomí nad vaším
myšlením a  chováním a  jak snadno je ovlivnitelné primingem. Jednu
z  nich provedli v  roce 2003 Aaron Kay, Christian Wheeler, John
Barghand a Lee Ross. Pokusné osoby byly rozděleny do dvou skupin. Jejich
úkolem bylo nakreslit čáry spojující obrázky a jejich slovní popisy. Jedna
skupina měla před sebou neutrální fotografi e. Čárami spojovali
obrázky papírových draků, velryb, krocanů a  dalších objektů s  jejich popisy
na druhé straně listu. Druhá skupina měla spojit popisy s obrázky
kufříků, plnicích per a  dalších položek ze světa byznysu. Účastníci studie
se poté přesunuli do  oddělených místností, kde jim byl přidělen
druhý člověk do páru. Tato osoba byla ve skutečnosti členem výzkumného
týmu. Dále byly zkoumané osoby instruovány, že budou hrát hru,
ve které mohou vyhrát až 10 dolarů. Výzkumníci ukázali zkoumaným osobám
hrnek a vysvětlili, že uvnitř najdou dva proužky papíru. Na jednom bylo
napsáno „nabídka“, na druhém bylo slovo „rozhodnutí“. Zkoumaná
osoba měla na výběr – naslepo si vytáhnout jeden z útržků z hrnku, nebo
nechat druhou osobu, ať naslepo vybere ona. V  čem byl zádrhel? Ten,
kdo vytáhl papírek se slovem „nabídka“, dostal 10 dolarů a mohl
rozhodnout, jak se peníze ve dvojici rozdělí. Druhý z dvojice by mohl nabídku
přijmout nebo odmítnout. Této hře se říká Ultimátum a její
předvídatelnost z ní dělá oblíbený nástroj psychologů i ekonomů. Nabídky pod 20
procent z celkové sumy bývají obvykle odmítány.





Nejste tak chytří, jak si myslíte 14
Většina lidí si vybere roli toho, kdo tahá papírek z  hrnku. Neví, že
oba papírky mají ve skutečnosti nápis „nabídka“. Pokud nechají druhého
z dvojice, aby vybíral, herec předstírá, že vytáhl papírek s nápisem
„rozhodnutí“. Tudíž všichni účastníci studie byli v  pozici, kdy mohli přijít
s rozumnou nabídkou, vědomi si toho, že kdyby to neudělali, ztratili by
možnost přijít k nějakým penězům. Výsl edky byly bizarní, ale potvrdily
podezření vědců ohledně primingu.
Takže v  čem se vlastně obě skupiny lišily? Ve  skupině, která měla
za  úkol spojovat neutrální obrázky s  popisem před začátkem hry, se
91 procent účastníků rozhodlo rozdělit peníze rovným dílem – každý
z dvojice dostal 5 dolarů. Ve skupině, která měla k dispozici obrázky
s tematikou ze světa byznysu, se pro spravedlivé dělení peněz rozhodlo jen
33 procent zúčastněných; ostatní dělili peníze tak, aby jim zůstala větší
částka.
Badatelé experiment zopakovali ještě jednou, tentokrát s 
reálnými předměty namísto obrázků. Účastníkům ke  hře připravili místnost,
na jejímž vzdálenějším konci byl na stole umístěn kufřík a kožené
portfolio, a před židlí účastníka hry leželo plnicí pero. Druhá skupina měla
v  místnosti umístěné neutrální předměty – batoh, kartonovou krabici
a dřevěnou tužku. Tentokrát rozdělilo peníze rovným dílem 100 procent
zkoumaných osob z neutrální skupiny, ovšem z byznys skupiny tak
učinilo jen 50 procent. Druhá polovina ze skupiny vystavené
„byznys-primingu“ se pokusila druhou stranu oškubat.
Všichni zúčastnění později prošli debrífi nkem. Řešilo se, proč se při
hře chovali, jak se chovali. Nikdo ze zúčastněných nezmínil předměty
rozmístěné v místnostech, kde se hrála hra. Namísto toho konfabulovali
a výzkumníkům se svěřovali s vlastními pocity ohledně toho, co je a není
podle nich fér. Někteří popisovali, jaký dojem na ně udělali lidé, se
kterými hru hráli, a tvrdili, že to je ovlivnilo nejvíce.
Pouhé vystavení předmětům, jako je byznys kufřík a nóbl pero,
změnilo chování normálních, rozumných lidí. Byli soutěživější, chamtivější,





Priming 15
a netušili proč. Když byli postaveni před úkol nějak svoje chování
vysvětlit, racionalizovali ho smyšlenými příběhy, o kterých byli přesvědčeni, že
jsou pravdivé.
Stejný výzkumný tým realizoval experiment ještě jinými způsoby.
Pokusné osoby měly za úkol doplnit slova s chybějícími písmeny. A opět,
ti, kteří nejdříve viděli předměty s byznys tematikou, doplnili v 70
procentech případů anglické slovo „c—p—tive“ jako „competitive“ (česky
„soutěživý“). Z neutrální skupiny tak učinilo pouhých 42 procent. Pokud
obě skupiny zhlédly nejednoznačný rozhovor mezi dvěma muži, kteří se
snažili na něčem shodnout, byznys skupina viděla rozhovor jako
vyjednávání, zatímco neutrální skupina viděla pokus o kompromis. Ve všech
případech bylo myšlení zkoumaných osob ovlivněné nevědomým
primingem.
Téměř každý fyzický předmět, se kterým přijdete do  styku, spustí
ve vaší mysli útok všemožných asociací. Nejste počítač napojený na dvě
kamery. Realita není vakuum, kde byste mohli objektivně prozkoumávat
svoje okolí. Vy si realitu konstruujete minutu po minutě pomocí svých
vzpomínek a emocí, které krouží kolem vašich smyslů a schopnosti
poznávat; společně vytváří koláž vědomí, které u vás v hlavě roste a sílí.
Některé předměty mají pro vás osobní význam, jako třeba bublifuk, který
vám dal nejlepší kamarád na střední škole, nebo ručně pletené rukavice
od vaší sestry. Jiné věci mají kulturní nebo všeobecný význam, např.
měsíc, nůž nebo kytička fi alek. Ať jste si toho vědomi nebo ne, ovlivňují vás.
Někdy na  tak hluboko ukryté úrovni mozku, že si toho nikdy
nevšimnete.
Jiná verze zmíněného experimentu využila pouze vůní. V  pokusu
Hanka Aartse z Utrechtské univerzity v roce 2005 měly zkoumané osoby
za úkol vyplnit dotazník. Poté dostali za odměnu sušenku. Jedna skupina
seděla v místnosti, kde to lehce vonělo čisticími prostředky, zatímco
druhá skupina necítila nic. Lidé ze skupiny vystavené působení vůně čistoty
v místnosti, kde seděli, po sobě po jídle uklidili třikrát častěji.





Nejste tak chytří, jak si myslíte 16
Ve  studii Rona Friedmana účastníkům krátce ukázali sportovní
nápoje nebo vodu v lahvích. Nápoje jen viděli, nesměli je pít. Ti, kteří viděli
sportovní nápoje, měli větší výdrž v testech fyzické zdatnosti.
Priming funguje nejlépe, pokud jste nastavení na  autopilota, tedy
když se před tím, než zvolíte, jak jednat, nepokoušíte vědomě tuto volbu
zkoumat. Když si nejste jistí, jak nejlépe pokračovat v  nějaké činnosti,
na povrch z hlubin vybublávají různé možnosti a ty jsou zabarvené
nevědomými podněty. A  co víc, váš mozek nesnáší nejednoznačnost. Je
ochoten použít jakékoli zkratky, aby se jim vyhnul. Pokud už žádná jiná
možnost nezbývá, vezmete za vděk čímkoli, co je k mání. Když
nerozeznáte nastalé schéma, vytvoříte si schéma vlastní. Ve výše uvedených
experimentech nebylo okolo nic, čeho by se mohla nevědomá mysl chytit,
a tak se zaměřila na byznys předměty nebo vůni čistoty a dále pracovala
s těmito myšlenkami. Jediný problém byl, že vědomá mysl zkoumaných
osob si toho nevšimla.
Sami sebe primingu vystavit nemůžete, alespoň ne přímo. Priming
musí být nevědomý; ještě přesněji, musí se odehrávat v rámci toho, čemu
psychologové říkají adaptivní nevědomí – místo téměř nedostupné.
Když řídíte auto, adaptivní nevědomí provádí miliony kalkulací,
předvídá každý okamžik, přizpůsobuje a nastavuje vaši náladu a řídí
orgány. Dělá těžkou práci, zatímco osvobozuje vědomou mysl, aby se
mohla zaměřit na  rozhodování. V  každém okamžiku jste lidmi dvou myslí
– vašeho rozumného já vyšší úrovně a emocionálního já nižší úrovně.
Autor populárně vědeckých publikací Jonah Lehrer se tomuto
rozdělení mysli rozsáhle věnuje ve své knize How we decide (Jak se
rozhodujeme, Dokořán 2010). Lehrer tyto dvě poloviny vnímá jako rovnocenné
partnery, kteří spolu komunikují a dohadují se o tom, co dělat.
S jednoduchými problémy, které zahrnují neznámé proměnné, si nejlépe poradí
racionální mozek. Musí být jednoduché, protože lidé zvládnou v jednom
okamžiku ve své vědomé, racionální mysli zpracovat pouze čtyři až devět
bitů informací. Podívejte se například na následující řadu písmen a po-





Priming 17
tom je odříkejte nahlas a bez dívání: RKFBIUPCBBCKLDR. Je to velice
obtížný úkol, pokud vám nedojde jeho podstata. A  teď si text rozdělte
do zpracovatelných částí takto: RK FBI UPC BBC KLDR. Bez dívání je
zkuste znovu odříkat. Mělo by to být mnohem jednodušší.
Právě jste vzali patnáct bitů a zredukovali je na pět. Takto kouskujete
neustále, abyste byli schopni lépe analyzovat svět kolem vás. Redukujete
příval podnětů na zkrácenou verzi reality. Proto můžeme považovat
vynález písma a  psané mluvy za  tak důležitý krok v  historii lidstva. Díky
němu si můžete dělat poznámky a  uchovávat informace mimo
omezenou kapacitu vaší racionální mysli. Bez nástrojů, jako je tužka, počítač
a logaritmické pravítko, je váš racionální mozek jen velice omezený.
Emocionální součást mozku je podle Lehrera starší, a tím pádem
vyvinutější než rozumová část. Je lépe nastavená na  řešení komplexních
problémů a  na  automatické zpracovávání velmi složitých operací, jako
jsou salta a  breakdance, zpívání z  listu nebo míchání karet. Tyto
činnosti mohou vypadat jednoduše, ale skládají se z mnoha kroků
a mnoha proměnných, které musí váš rozum zvládnout. Tyto úkoly
necháváte na  adaptivním nevědomí. Zvířata s  malou nebo žádnou mozkovou
kůrou fungují většinou s autopilotem, protože jejich starší, emocionální
části mozku zcela převzaly velení. Emocionální, nevědomá část mozku
je stará, mocná a není o nic menší součástí vašeho já než rozumová část.
Její funkce ale nelze pozorovat přímo, ani je nelze převést do  vědomí.
Výstupem jsou většinou jen intuice a  pocity. Je stále s  vámi, v  pozadí,
a spoluutváří váš duševní život. Lehrerovou ústřední myšlenkou je „víte
víc, než víte“. Pokud věříte, že vás ovládá pouze rozumová část mozku,
děláte chybu. Ta je často netečná k  vlivu nevědomí. V  této knize vám
předkládám jiné tvrzení k zamyšlení: nejste si vědomi toho, čeho všeho
si nejste vědomi.
Každá zkušenost se vždy nejprve přežvýká na skrytém místě –
v nevědomí, a  vědomí se dále předá názor na  věc. Pokud vám není situace
neznámá, můžete se díky tomu nadále spoléhat na intuici. Pokud je ale





Nejste tak chytří, jak si myslíte 18
situace pro vás novinkou, budete muset nastartovat vaši vědomou mysl.
Kouzlo dálniční hypnózy při dlouhé ces tě zmizí, jakmile sjedete s 
dálnice na  neznámé území. To stejné platí i  v  jiných oblastech života. Jste
neustále zmítaní vlivy emocí a  rozumu, automatickými a  výkonnými
rozhodnutími.
Vaše pravé já je mnohem rozsáhlejší a složitější konstrukt, než si
umíte představit. Pokud je vaše chování výsledkem primingu, tedy
výsledkem návrhu vašeho adaptivního nevědomí, jak se chovat, vždy přijdete
s nějakým příběhem. Tím vysvětlíte své pocity, rozhodnutí a to, jak jste
uvažovali, protože si nejste vědomi rad, které přišly z  vaší mysli někde
za oponou.
Když obejmete někoho, koho milujete, a cítíte, jak vás zaplavily vřelé
pocity, bylo to vaše rozhodnutí. To dále ovlivnilo starší část mozku,
která vypustila do těla chemické látky způsobující libé pocity. Rozhodnutí
shora-dolů dává intuitivně smysl a neruší nás tím, že by nás nutilo nad
činností přemýšlet.
Rozhodování zdola-nahoru je opravdu zvláštní. Když se posadíte
vedle byznys kufříku a pak jste hamižnější než obvykle, je to, jako by vaše
výkonná centra mozku souhlasně přikyvovala skrytým poradcům, kteří
vám našeptávají do ucha. Je to celé tajemné a děsivé, protože jde
o jakousi utajovanou činnost. Lidé, kteří se vás snaží ovlivnit, jsou k tomuto jevu
vnímaví. Budou se pokoušet vyhnout se tomu, aby ve vás probudili pocit,
že se vás snaží napálit. Priming funguje jen tehdy, když si toho nejste
vědomí. Ti, kterým na primingu závisí jejich živobytí, dělají vše pro to, aby
jejich snaha ovlivnit zůstala ukrytá.
Pojďme se podívat do  kasina, což je chrám primingu. Na  každém
rohu tam najdete cinkání a rachocení mincí v kovových kbelících,
symboly bohatství a okázalosti. Ještě lépe – kasina jsou citlivá na moc situace.
Jakmile se jednou ocitnete uvnitř, nenajdete žádné známky toho, kolik je
hodin, žádné reklamy na nic, co není k mání uvnitř, žádný důvod
k odchodu, spánku, jídlu – žádný externí priming není povolen.





Priming 19
Společnost Coca-Cola s  překvapením zjistila, jak mocně vás během
svátků může ovlivnit Santa Claus. Představa šťastného dětství a  rodiny
pospolu se vám vynoří v podvědomí, kdykoliv vybíráte mezi Colou
a jinou značkou limonády. Obchody s  potravinami si všimly nárůstu
prodeje, když vůně čerstvého pečiva „přednastavila“ zákazníky ke  koupi
více potravin. Primingem je i použití slov jako „přírodní“ nebo obrázků
farem a úrody. Vedou vás k myšlenkám na přírodu a odvádí pozornost
od myšlenek na továrny a chemické konzervanty. Kabelové televize
a velké korporace využívají primingu k  ovlivnění potenciálních diváků tak,
že si přivlastní nějakou image, značku, tak, aby jim vyšli vstříc dříve, než
si na  ně udělají názor. Produkční společnosti investují miliony dolarů
do výroby prvního dojmu skrze trailery a fi lmové plakáty. Priming
způsobí, že jste nastavení si určitým způsobem fi lm užívat až do konečných
titulků. Restaurace o  sobě vysílají signál dekoracemi svého interiéru,
od iluze příjemného pohoštění po psychedelickou hippie komunitu, jen
abyste si užili jejich smažený sýr. V každém koutě dnešního moderního
světa na  vás útočí reklamní společnosti a  pokouší se přednastavit vaše
chování tak, aby bylo více v souladu s cíli jejich klientů.
Obchodní sféra objevila priming ještě před psychology. Ale jakmile
se začala psychologie vrtat hlouběji a hlouběji v myslích lidí, objevovala
stále více příkladů automaticismů. Do dneška není jasné, jakou část
svého chování máte pod vědomou kontrolou.
Hledání odpovědi na  otázku, kdo opravdu sedí u  řídicího pultu, se
v roce 1996 stalo ještě mnohem komplexnější. V tomto roce John Bargh
publikoval v  časopise Journal of Personality and Social Psychology řadu
studií na toto téma.
V  jedné z  nich měli studenti z  New York University roztřídit třicet
jednotlivých vět, každou o pěti slovech. Bylo jim řečeno, že se sledují
jejich jazykové schopnosti. Pravým důvodem byl ovšem priming. Studenti
byli rozděleni do tří skupin. Jedna měla před sebou věty se slovy
asociujícími agresivitu a hrubost, jako bezostyšný, rozčílit a bez obalu. Další





Nejste tak chytří, jak si myslíte 20
skupina pracovala s termíny spojenými se zdvořilostí jako milý, zdvořilý
a slušné chování. Poslední skupina byla kontrolní. Jejich věty obsahovaly
slova jako škodolibě, připravuje se a cvičí.
Výzkumníci studentům řekli, jak na zadaný úkol, a dále aby se k nim
po jeho splnění dostavili pro další zadání. To byl ovšem teprve ten pravý
experiment. Jakmile se jednotliví studenti dostavovali k výzkumníkům,
nacházeli je uprostřed rozhovoru s  angažovaným hercem, který
předstíral, že úkolu se zadanými slovy nerozumí. Výzkumník studenty zcela
ignoroval, dokud nepřerušili jejic h rozhovor nebo dokud neuplynulo
10 minut.
A jaký byl výsledek? Studenti ze skupiny s výrazy vyjadřujícími
zdvořilost čekali v  průměru 9,3 minuty, než rozhovor přerušili; neutrální
skupina čekala asi 8,7 minuty; a  studenti ze skupiny s  hrubými výrazy
čekali zhruba 5,4 minuty. K  překvapení vědeckého týmu přes 80
procent studentů ze skupiny zdvořilé čekalo celých 10 minut. A ze skupiny
agresivní jen 35 procent zvládlo rozhovor nepřerušit. Se zkoumanými
studenty se po  skončení experimentu dělaly rozhovory. Neměli tušení,
proč se rozhodli čekat, nebo naopak přerušovat rozhovor. Taková otázka
jim nikdy nepřišla na mysl, protože pokud věděli, jejich chování nebylo
nijak ovlivňováno. Věřili, že předložená slova a věty je nijak neovlivnily.
V jiném experimentu měli účastníci roztřídit věty se slovy spojenými
se stářím, jako penze, vrásčitý nebo bingo. Poté jim měřili čas, za  jaký
urazili cestu chodbou k výtahům, a srovnali je s časy, v jakých vzdálenost
urazili při příchodu. Trvalo jim to o cca 1 až 2 sekundy déle. Stejně jako
u skupiny s hrubými výrazy, tyto zkoumané osoby byly ovlivněny
myšlenkami a asociacemi vyvolanými slovy, se kterými pracovaly. Aby si byl
Bargh jistý, že jsou tyto výsledky opravdu způsobeny primingem,
experiment zopakoval, a se stejnými výsledky. Ve třetím kole experimentu měla
kontrolní skupina k dispozici slova spojená se smutkem. Chtěl si tak být
jist, že zpomalení nezpůsobila deprese vyvolaná předloženými slovy. Ale
i tentokrát byla skupina se „starými“ slovy jednoznačně nejpomalejší.





Priming 21
Bargh vedl studii, ve které účastníci – běloši – měli na počítači vyplnit
velice nudný dotazník. Vždy před začátkem každé nové sekce
na obrazovce problikla na  třináct milisekund fotografi e muže, a  to buď
Afroameričana, nebo bělocha. Obrázek se ukázal na kratší dobu, než aby jej
bylo možno vědomě zpracovat. Jakmile účastníci studie dokončili
práci, na obrazovce se objevilo chybové hlášení s tím, že je třeba dotazník
vyplnit znovu od  začátku. Ti, kteří byli vystaveni působení fotografi í
Afroameričanů, se rychleji a snáze začali chovat nepřátelsky a byli
frustrovanější než ti, kterým na  obrazovce probleskly tváře bělochů.
Přestože se nikdo za rasistu nepovažoval a ani nevěřili existenci negativních
stereotypů ve svém chování, tyto myšlenky byly stále přítomny v jejich
nervových sítích a  nevědomě ovlivňovaly jejich chování tak, že jednali
jinak než obvykle.
Studie o primingu ukazují, že když se ponoříte do pečlivé
introspekce příčin vlastního chování, unikne vám mnoho, ne-li většina vlivů
nashromážděných kolem vaší osoby jako mořští živočichové kolem boků
lodi. Priming nebude fungovat, pokud cítíte, že by k němu mohlo dojít.
Nicméně nemůžete svou pozornost neustále zaměřovat všemi směry
zároveň. Neuvědomovaný vliv slov, barev, předmětů, osobností a  další
směsice prodchnutá nějakým smyslem, který pochází z vašeho osobního
života nebo kultury, se kterou se identifi kujete, neustále postrkuje a bude
postrkovat většinu toho, co si myslíte, cítíte, děláte nebo v co věříte.
Někdy je takové ovlivňování neúmyslné; a  někdy v  tom hraje roli jakási
hybná síla, která se spikla proti vašemu úsudku. Vy se samozřejmě
můžete rozhodnout, že se sami stanete tou hybnou silou. Můžete
přednastavovat potenciální zaměstnavatele tím, co si na sebe vezmete na pracovní
pohovor. Můžete přednastavit emoce svých hostů tím, jakou nastolíte
náladu na  svém večírku. Jakmile jednou poznáte, že priming je prostě
fakt, pochopíte sílu a odolnost rituálů a obřadů, přijímání norem
a ideologií. Systémy, díky kterým je priming možný, přetrvávají, protože fun-





Nejste tak chytří, jak si myslíte 22
gují. Začít můžete už zítra, třeba jen úsměvem a  poděkováním můžete
ovlivnit to, jak se cítí ostatní.
Jen si pamatujte, že nejvíce otevření názorům ostatních jste, když se
nacházíte v neznámé situaci. Když si s sebou na nákup vezmete seznam
potravin, s menší pravděpodobností dorazíte k pokladně s košíkem
plným věcí, které jste vůbec kupovat nechtěli. Jakmile začnete
zanedbávat svůj osobní prostor a dovolíte, aby se tam vkradl chaos a nepořádek,
ovlivní vás to, a možná i způsobí vaše další zanedbávání. Kladná zpětná
vazba by měla váš život vylepšit, ne jeho kvalitu snižovat. Sami sebe
nemůžete přímo přednastavit, ale můžete si vytvořit takové prostředí, které
vás dovede k duševnímu rozpoložení, jakého se snažíte docílit.
Stejně jako tomu bylo v případě s kufříkem nebo vůní čistoty
v místnosti, svůj osobní prostor si můžete vybavit tak, aby byl prodchnutý
určitým smyslem, nebo naopak najít smysl třeba ve velké myšlence
nevlastnit nic. Ať tak či jinak, až to budete nejmíň čekat, onen smysl vás může
postrčit nějakým směrem.





2
Konfabulace
Mylná představa: Poznáte, když lžete sami sobě.
Pravda: Často si vůbec neuvědomujete vlastní motivy a  vyrábíte si
smyšlené příběhy, které ospravedlňují vaše rozhodnutí, pocity
a minulost.
Když fi lm začíná slovy „podle skutečné události“, co si pod tím
představíte? Předpokládáte, že každá věta dialogu, každý kousek oblečení
a písnička v pozadí jsou stejné jako ve skutečné události, která fi lm
inspirovala? Jistě, že ne.
Víte, že tvůrci fi lmů, jako byl Pearl Harbor a Erin Brockovich,
přizpůsobují fakta uměleckému záměru a vytváří souvislý příběh se začátkem,
středem a koncem. Dokonce ani autobiografi cké snímky o hudebnících
nebo politicích, kteří jsou stále naživu, nejsou téměř nikdy úplně
pravdivé. Některé věci se vynechají a někteří lidé se spojí do jediné postavy.
Když se na takový fi lm díváte, máte pocit, že detaily nejsou tak důležité
jako celkový obraz, jako samotný nápad.
Kdybyste jen měli tolik důvtipu, když si v  hlavě přehráváte vlastní
autobiografi i. Jenže nejste tak chytří, jak si myslíte. Váš fi lm je totiž
zdramatizovaný úplně stejně a vědci o tom už nějakou chvíli ví.
Všechno začíná tím, že váš mozek má potřebu vyplňovat mezery.
Dejte palce k sobě a natáhněte ruce před sebe. Zavřete levé oko
a pomalu vodorovně oddalujte pravý palec směrem doprava. Všimli jste si
něčeho? Nejspíš ne. Někde na  té rovině se nachází vaše slepá skvrna,
místo, kde optický nerv proniká do sítnice. Máte ho na obou očích. Je to
oblast, ve které nic nevidíte. Je větší, než si myslíte – zhruba 2 procenta





Nejste tak chytří, jak si myslíte 24
toho, co vidíte. Pokud si to chcete sami ověřit, vezměte prázdný papír
a nakreslete na něj kolečko o veliko sti koruny. Potom zhruba pět
centimetrů vedle něj nakreslete další. Zavřete levé oko a soustřeďte se na levé
kolečko. Přibližujte k  sobě papír, dokud nezmizí tečka na  pravé straně.
To je ona, jedna z vašich slepých skvrn.
Teď se rozhlédněte po místnosti s jedním zavřeným okem. Zkuste
podobný trik se slovy na této stránce. Vidíte někde obrovskou mezeru? Ne.
Váš mozek si otevře pomyslný Photoshop a to místo vyplní. Automaticky
zkopíruje oblast kolem slepé skvrny a  vloží ji do  prázdného prostoru.
Skoro jako kouzelník. Váš mozek vám lže a vám to vůbec nedochází.
Mozek vám celý den vyplňuje slepou skvrnu, aniž byste si to
uvědomili, a vy úplně stejně vyplňujete slepé skvrny ve své paměti a úvahách.
Už jste někdy někomu vyprávěli nějakou historku o tom, co jste spolu
v minulosti zažili, a on vás najednou zastavil s tím, že tak to nebylo?
Tvrdili jste mu, že tu poslední scénu ze seriálu Ztraceni jste s punčochami
na rukou předvedli na vánočním večírku, a on vám na to řekl, že to bylo
o Velikonocích. Vy jste na to odvětili, že si pamatujete, jak jste
rozbalovali dárky a pili svařené víno, ale on by přísahal, že jste jedli vejce a že tu
scénku jste nepředváděli vy. Byl to váš bratranec a tenkrát do role
kouřového monstra použil čokoládového zajíčka.
Zamyslete se nad tím, jak často se vám to stává, hlavně když jste
ve  vztahu s  někým, kdo vás tímto způsobem rozebírá v  jednom kuse.
Kdybyste měli záznam všeho, co jste kdy udělali, je vůbec možné, že
by se to jen málokdy shodovalo s  vašimi vzpomínkami? Vzpomeňte si
na všechny ty ohromující fotografi e, na kterých jste se viděli na místě, jež
jste už dávno úplně vymazali z hlavy. Vybavte si, jak vám rodiče
vyprávěli všechny ty příběhy z vašeho dětství, které si vůbec nepamatujete nebo
si je pamatujete jinak. Přesto však máte pocit, že vaše vzpomínky
a zážitky jsou koherentní. Podrobnosti z  vašeho života vám chybí, ale jeho
celkový obraz přetrvává. Jenže ten není víc než pouhá lež, hýčkaná vaší





Konfabulace 25
neustálou podvědomou konfabulací, která do vašeho příběhu doplňuje,
kdo jste, co jste udělali, a proč.
Děláte to v takové míře a tak často, že si nemůžete být jisti, jaká část
z toho, co považujete za svatou pravdu o vaší minulosti, je skutečná.
Zcela jistě nemůžete vědět, co předcházelo tomu, že zrovna čtete tyto řádky,
a  proč místo toho neskomíráte někde na  ulici nebo se neplavíte kolem
světa. Proč jste ji tenkrát nepolíbili? Proč jste své matce řekli něco tak
hrozného? Proč jste si koupili ten laptop? Proč jste na toho chlápka tak
naštvaní? Jaká je pravda o tom, kdo jste a proč tu jste?
Abychom pochopili konfabulaci, musíme provést operaci. Když už
nic jiného nezabere, doktoři se v  extrémních případech občas uchýlí
k rozpůlení pacientova mozku vedví. A jejich zjištění jsou fascinující.
Chcete-li získat představu o  tom, jak veliký a  jak rozpůlený je váš
mozek, natáhněte ruce před sebe a zatněte je v pěst. Pak je dejte jakoby
dlaněmi k sobě a ohněte předloktí tak, aby vaše pomyslné prsteny
směřovaly vzhůru. Každá pěst představuje jednu hemisféru. Vaše hemisféry
mezi sebou komunikují přes hustý shluk nervových vláken zvaný
kalózní těleso. Představte si, že v obou pěstech svíráte hrst příze – tak nějak
si můžete představit kalózní těleso. Při komisurotomii (která se občas
provádí v případech, kdy je epilepsie tak vážná a nezvladatelná, že žádné
léky už neposkytnou úlevu a návrat do normálního stavu) se tato příze
přetne. Poloviny mozku se opatrně oddělí tak, aby pacienti mohli žít co
nejnormálnější život.
Pacienti s rozdělenými hemisférami navenek nepůsobí nijak zvláštně.
Dokážou se udržet v zaměstnání a účastnit se konverzace. Ale díky
pacientům s rozpůleným mozkem vědci objevili přednosti a slabiny
rozdělených hemisfér. Studie prováděné na lidech, kteří tímto zákrokem prošli,
odhalily od 50. let minulého století mnoho informací o tom, jak funguje
mozek. Našeho tématu se však týká hlavně poznatek, jak rychle a 
neochvějně tito pacienti dokážou vytvořit holé lži, které potom považují





Nejste tak chytří, jak si myslíte 26
za  skutečnost. Říká se tomu konfabulace způsobená rozdělením
hemisfér, ale k tomu, abyste konfabulovali, rozdělený mozek mít nemusíte.
Cítíte se jako jeden člověk s  jedním mozkem, ale v mnoha ohledech
máte opravdu dva. Myšlenky, vzpomínky a emoce se přelévají přes obě
části, ale některé úkoly zvládá lépe jedna nebo druhá část. Například
jazyka se obvykle ujímá levá část mozku, ale pak si jej pravá a  levá část
přehazují tam a zpět. Pokud jsou hemisféry oddělené a tento přenos není
možný, dějí se zvláštní věci.
Psycholog Michael Gazzaniga na Kalifornské univerzitě v Santa
Monice byl současně s Rogerem Sperrym jedním z prvních vědců, kteří pro
svoje výzkumy využili pomoci pacientů s  rozděleným mozkem. V 
jednom pokusu se zkoumané osoby měly podívat na znak kříže uprostřed
obrazovky počítače, a poté se v levé části obrazovky krátce objevilo
slovo jako „auto“. Výzkumníci se jich potom ptali, co viděli. Ti, kteří měli
obě poloviny mozku propojené, samozřejmě odpověděli „auto“. Pacienti
s  rozdělenými hemisférami odpověděli, že neví, ovšem když byli poté
požádáni, aby levou rukou nakreslili, co viděli, překvapivě načmárali
auto.
Je to zvláštní, ale vaše levá polovina mozku ovládá pravou ruku,
a pravá levou. To, co vidí levé oko, cestuje diagonálně mozkovnou do  pravé
hemisféry, a naopak. Tyto nervové dráhy zůstávají i po přerušení
hemisfér neporušené.
*
V  normálním případě to není problém, protože to, co jedna strana
mozku vnímá a myslí, se dopraví do druhé části. Ale mozek
s přerušenými hemisférami nedokáže říct, co vidí, když vědci ukážou nějaký obraz
v levém vizuálním poli. Jazyková centra jsou v opačné hemisféře, naproti
místu, kde se zpracovává obraz. Ta část mozku, která má na povel
používání slov a jejich dopravu k ústům, nedokáže druhé straně – té, co drží
* Přesněji řečeno, pravá hemisféra dostává informace z levého vizuálního pole,
nejen levého oka. Pro pravou stranu platí opak. Část levého vizuálního pole je
viditelná pravým okem, zhruba v oblasti kolem nosu.





Konfabulace 27
tužku, říct, na co se to dívá. Ovšem ta část mozku, která obraz viděla, ji
umí i nakreslit. Jakmile se obraz vynoří, osoba s přerušenými
hemisférami potom řekne: „Ach ano, auto.“ Komunikace, která za normálních
okolností probíhá skrze corpus callosum, se v  tomto případě odehrává
na papíře.
Takové věci se odehrávají ve  světě pacienta s  rozděleným mozkem.
Ve vaší hlavě se odehrávají stejné věci. Za přeměnu myšlenek ve slova je
zodpovědná stejná část mozku, i za jejich předání ústům. Den za dnem
se ve vaší pravé hemisféře zrcadlí svět kolem vás a dělí se o to s levou
hemisférou. Vy o této konverzaci ale nevíte. Na úrovni biologické je právě
toto základním zdrojem konfabulace, a v laboratorních podmínkách to
lze demonstrovat.
Pokud lidem s rozdělenými hemisférami ukážete dvě slova, jako např.
„zvon“ na  levé straně a  „hudba“ na  pravé, a  poté je požádáte, aby
pravou rukou ukázali na  řadě fotografi í, co právě viděli, ukážou na 
obrázek zvonu. Ostatní obrázky bubeníka, varhan a  trumpety budou
ignorovat. Úžasný moment konfabulace nastane, když se jich zeptáte, proč
si vybrali právě ten obrázek, na jaký ukazují. Jeden z pacientů řekl, že si
zvon vybral proto, že hudba, jakou naposledy slyšel, bylo zvonění zvonů
ve věžích univerzitní budovy. Levé oko vidělo zvon, řeklo pravé ruce, aby
na něj ukázalo. Ale pravá strana viděla slovo „hudba“ a vykonstruovala
nějaké opodstatnění, proč ignorovala ostatní obrázky, které s  tématem
také souvisely.
Ta strana mozku, která má na povel mluvení, viděla, jak druhá strana
ukazuje na  zvon. Ale místo toho, aby řekla, že neví proč, vymyslela si
důvod. Pravá strana nebyla o nic moudřejší, tak se prostě držela dál
smyšlenek. Pacienti doopravdy nelhali, protože věřili tomu, co říkali.
Podváděli sebe i výzkumníka, ale neměli o tom tušení. Necítili se ani zmatení,
ani neměli pocit, že by někoho podváděli; necítili se o nic zvláštněji, než
byste se cítili vy.





Nejste tak chytří, jak si myslíte 28
Při jednom pokusu požádali zkoumanou osobu s  oddělenými
hemisférami, aby provedla akci, kterou mohla vidět jen pravá hemisféra.
Levá hemisféra opět podala vysvětlení, jako by znala příčinu. Pokusné
osobě promítli slovo “jdi” a  dotyčný vstal. Když se výzkumník zeptal,
proč vstává, řekl, že se musí jít napít. V jiném experimentu se promítla
pravé hemisféře pokusné osoby scénka s násilným obsahem. Žena
řekla, že se cítila nervózní a  nesvá, a  za  vinu to dávala výzdobě místnosti.
Hlouběji uložená emocionální centra mo hla stále komunikovat s oběma
hemisférami, ale jen ta levá měla schopnost popsat, co se dělo uvnitř.
Během několika let se provedlo mnoho pokusů, jak demonstrovat fenomén
konfabulace u pacientů s rozdělenými hemisférami. Když přinutíte levou
hemisféru, aby vysvětlila, proč pravá hemisféra dělá to, co dělá, často
přijde s fi kcí, která je akceptovatelná pro obě strany.
Pamatujte ale na to, že váš mozek funguje úplně stejně. Vy se můžete
pochlubit výhodou propojení mezi dvěma polovinami mozku, díky
němuž se lze vyhnout nedorozuměním, ale přesto k nim i tak čas od času
dochází. Psycholog Alexander Luria přirovnal vědomí k tanci s tím, že
levá hemisféra je vedoucí tanečník. Jelikož se stará o  veškerou mluvu,
někdy se musí ujmout i  veškerého vysvětlování. Konfabulace
způsobená rozdělenými hemisférami je pouze extrémní a  zesílená verze vašich
vlastních tendencí vymýšlet pohádky a fantazie o čemkoliv a potom jim
věřit.
Jste tvorové od přírody stvoření k fabulování. Neustále sami sobě
vysvětlujete motivy svého jednání a příčiny všeho, co se vám v životě děje.
Když tyto odpovědi neznáte, vymýšlíte si je a nevíte o tom. Časem se tato
vysvětlení stanou vašimi představami o tom, kdo jste a jaké je vaše místo
ve světě. Stanou se vaším já.
Neurovědec V. S. Ramachandran se jednou setkal s pacientem
s rozděleným mozkem, jehož levá hemisféra věřila v  boha a  pravá byla
ateista. Podle vědce byly v podstatě dvě osoby v jednom těle – dvě já.
Ramachandran věří, že vaše vnímání vlastního já je částečně způsobeno





Konfabulace 29
činností zrcadlových neuronů. Tyto složité shluky mozkových buněk
spustí, jakmile vidíte, že se někdo zranil nebo pláče, když si někdo odře
koleno nebo se směje. Vžijete se do pocitů druhého člověka tak, že téměř
cítíte jeho bolest. Díky zrcadlovým neuronům jste empatičtí a umíte se
učit. Jeden z největších objevů poslední doby ukázal, že zrcadlové
neurony jsou aktivní, i když děláte nějakou činnost. Jako by část vašeho mozku
pozorovala sama sebe zvnějšku.
Sami o sobě jste příběhem, který si vyprávíte. Noříte se
do introspekce a  vidíte celou historii svého života se všemi postavami a  prostředím
– a  s  vámi v  centru, jako hlavním protagonistou v  příběhu o  tom, kdo
jste. To všechno je skvělá, krásná konfabulace, bez které byste nemohli
fungovat.
Během dne si představujete řadu potenciálních budoucností,
možných situací, mimo vaše smysly. Při čtení článků v novinách nebo
literatury faktu si v duchu představujete ony reálné situace ve vámi
vytvořených fantastických světech. Když se snažíte vybavit si něco z minulosti,
zvládnete to během okamžiku – denní snění, část je pravda a část
vymyšlená, a  všemu věříte do  posledního detailu. Kd


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist