načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Nejkratší dějiny života ve vesmíru - Harald Lesch; Harald Zaun

Nejkratší dějiny života ve vesmíru
-15%
sleva

Kniha: Nejkratší dějiny života ve vesmíru
Autor: ;

Reportáž o 13,7 miliardách let vzniku a zániku. Jak vznikl moderní člověk, jak se zrodil život na Zemi? Jak se zrodily naše planeta, hvězdy a galaxie a náš vesmír? Harald Lesch a Harald ... (celý popis)
84
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost


hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011-03-02
Počet stran: 200
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 175 stran : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Kürzeste Geschichte allen Lebens
Spolupracovali: přeložil Vladimír Cinke
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000022789
EAN: 9788000022789
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Práce mapuje zrod vesmíru způsobený velkým třeskem, k němuž došlo asi před 13,7 miliardami let, vznik naší galaxie, stejně jako sluneční soustavy a Země, která se zrodila zhruba před 4,6 miliardami let. Dále se zabývá geologickými procesy, změnami klimatu a vývojem života na zemi od primitivních jednobuněčných organismů přes existenci velkých plazů až po savce. Vývoj člověka od raných hominidů až k současnému typu člověka. Zrod nejstarších civilizací v Asii, Africe i Evropě a počátky lidské vzdělanosti. Průběh velkého třesku, zrození naší planety a vývoj života na Zemi od jeho počátků až do vzniku lidské civilizace.

Popis nakladatele

Reportáž o 13,7 miliardách let vzniku a zániku. Jak vznikl moderní člověk, jak se zrodil život na Zemi? Jak se zrodily naše planeta, hvězdy a galaxie a náš vesmír? Harald Lesch a Harald Zaun vysílají čtenáře na exkurzi časem a prostorem. Povede od velkého třesku a počátku času přes vznik hmoty a prvních forem života až k explozi vědění lidstva. Na své cestě vedoucí miliardami let se nenechávají odradit nemožností podat veškerý výklad a opírají se o vědomosti, ke kterým se dnes hlásí většina vědců. Vyprávějí o dějinách přírody pojatých jinak a představují vlastní verzi dějin lidstva – dějin, které by měl každý znát. (reportáž o 13,7 miliardách let vzniku a zániku)

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Nejkratší pohádky Nejkratší pohádky

Cena: 67 Kč
Jiří Grygar: Takto se mě nikdo neptal Jiří Grygar: Takto se mě nikdo neptal
Grygar Jiří, Hríb Štefan
Cena: 204 Kč
Trhlina ve stvoření světa Trhlina ve stvoření světa
Gleiser Marcelo
Cena: 312 Kč
Cvičebnice k objednávkám z vesmíru Cvičebnice k objednávkám z vesmíru
Mohr Bärbel
Cena: 88 Kč
Je Bůh a duchovní svět? Je Bůh a duchovní svět?
Šuráň Josef
Cena: 223 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MOHUTNÁOUVERTURA

Od velkého třesku k Planckovědobě

Nemůžeme hledět do velkých vzdáleností, aniž bychom součas

ně nenahlíželi do minulosti. V kosmologii jsou otázky spojené

s prostorem, časem i jednotlivými předměty zkoumání

vzájemně těsně propojeny.

Hans-Joachim Blome

Nicota postihuje bytí.

Jean-Paul Sartre

Proč si dává vesmír tu práci, že existuje?

Stephen Hawking

Klasická teorie velkého třesku popisuje důsledky výbuchu, ale

nepokouší se vůbec o vysvětlení, co „třesklo“, jak to „třesklo“

a proč to „třesklo“.

Alan Guth

-13 -


První výstup prvního jednání Nic. Ani stopa po životě. Neexistují prostor ani čas. Neexistuje rozloha ani obsah. Neexistují výška, délka, šířka a objem. Neřítí se žádná šipka času, žádné hodiny neodměřují čas. Není okamžik, v němž by docházelo na nějakém místě k výbuchu. 13,7 miliard let př. Kr. nic nevydávalo zář nebo blesky, nic netřaskalo. Nicotu naplňoval jen nekonečně malý, nezměrně hustý a nezměrně žhoucí bod sestávající z blíže nedefinovatelných částic a sil.

Když se na počátku věků takříkajíc zrodil náš svět, neexistovala ani jeho mateřská planeta, ani na jeho počínající dějiny nedopadaly svazky fotonů. A přece nelze tvrdit, že na počátku stála absolutní nicota. Někdo nebo něco osvobodily nic na počátku veškerého materiálního bytí z jeho nicoty. Kdo či co přitom působil jakorežisér,kdo postavildivadelníbudovu, obstaral rekvizity a umístil jeviště tak, aby je viděli všichni diváci, jeviště, na němž hraje již po dlouhou „dobu“ svoje pohostinské představení lidský druh – to nestojí ještě ani ve hvězdách, které jako důsledek takzvaného velkého třesku (big bang) svým světlem trochu oživují sametovou čerň vesmíru. Je jen jisté, že velký třesk jako nejmocnější ouvertura prvního kosmického jednání zahájil grandiózní divadelní představení, jehož závěrečná scéna je v nejlepším případě známa jeho tvůrci, ale jistě ne žádnému člověku, nemluvě o mimozemšIanech.

Byla to premiéra, které nepředcházela generální zkouška, premiéra, na níž nebyl ani jeden divák a na které nikdo netleskal, již nepodrobili kritice znalci umění a kterou nemohl zaznamenat žádný z kronikářů. Velký třesk se dostavil na jevištězcela nenápadně, naprostopotichu.Nedoprovázelo jej vůbec žádné světlo. Když vstoupil do světa, aby mu dal podobu, neexistovalo žádné dříve, protože před vznikem času nebyl žádný čas, před zrozením prostoru nebyl žádný prostor.

Čas a prostor se před 13,7 miliardami let ještě nacházely

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-14 -


v nedefinovatelném, nezměrně malém soustředěném bodě, vyznačujícím se nepředstavitelně vysokou koncentrací energie a teplotou vymykající se naší představivosti: byla to počáteční jedinečnost. Tento útvar v podobě jediného bodu byl nezměřitelně malý, vládla v něm neomezená teplota, jeho hmotný obsah byl nekonečný a nacházel se mimo náš svět a mimo věčnost – v zemi nikoho mezi metafyzikou a fyzikou. Tato jedinečnost sice nebyla zakotvena v časoprostoru, přesto ale byla srdcem velkého třesku. Právě díky ní začal vesmír.

To, co se odehrálo mimo čas a prostor v temnotě předcházející dějinám kosmu, je i nadále, k zármutku historiků univerza, nenapsanou knihou s osmi pečetěmi – a zůstane jí až do skonání věků. Velké mystérium bytí přesahuje naši představivost, protože naše imaginace a matematická a filozofická inteligence jsou příliš málo rozvinuté. Jak nás mohla tvůrčí síla vybavit mozkem přizpůsobeným čtyřem dimenzím, mozkem, který vykazuje na jedné straně komplexnější a komplikovanější strukturu než sám vesmír, na straně druhé ale není přes své miliardy neuronů a filigránskýc hnervovýc hspojů dodnes schopen postihnout průběh velkého třesku? Není to vše hořkou ironií dějin kosmu?

Co se týče dějin: při studiu análů vědeckýc hteorií o velkém třesku jsme konfrontováni s podivuhodně kuriózním jevem, o kterém se musíme zmínit. S jádrem představy o prvotním třesku se setkáváme v různýc hkulturác hv různýc hdějinnýc h epochách lidstva. To, co zaznamenali naši předkové jako mýtus na papyrus a co nám dnes předkládají astrofyzikové prostřednictvím vědecky podloženého modelu původního třesku, má zdánlivě přinejmenším společný kořen v jednom bodě. Z hlediska historie víme bezpečně, že v mnohých zachovanýc hlíčeníc hEgypIanů, severoamerickýc hindiánů, Sumerů nebo Číňanů se setkáváme s představami o tom, že stvoření světa proběhlo jako světelná exploze. Vycházejíce z přesvědčení, že nic může pocházet z nicoty, pokoušeli se především antičtí filozofové – díky své duchapřítomnosti a kreativitě –

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-15 -


o výklad stavu světa na jeho počátku a výklad charakteru původní látky, která dala vzniknout hmotě. Náčrt vzniku světa, který podal řecký filozof Anaximandros (kolem roku 610–546 př. Kr.), vykazuje dokonce rysy připomínající teorii velkého třesku. Podle jeho názoru vznikl svět ze semínka horkého a studeného – a to „oddělením“. Na počátku bylo cosi „neohraničeného“ (apeiron), později následoval výbuch, v jehož důsledku se vytvořila všechna nebeská tělesa. Byla to vskutku pouhá náhoda, nebo to byl projev intuitivního myšlení,schop- nosti, kterou nás obdařila evoluce? Neseme snad v sobě vzpomínku na vesmír?

Problém, s nímž se potýkají znalci velkého třesku, je podobný tomu, kterému čelí archeologové, jejichž osudem je pokus o složení obrovské mozaiky někdejšíc hdob. Nevědí však, jak má vyhlížet celkový obraz, nemluvě o tom, že nemají k dispozici většinu kamínků, z nichž se má skládat, a nevědí také, kde se nacházejí jejich možná naleziště.

Kdo se chce něco dozvědět opočátkusvěta, musípitvatjako chirurg a pečlivě zkoumat jako detektiv ohlas velkého třesku – tedy kosmické mikrovlnné (zbytkové) záření – a být si přitom vědom, že kosmologická standardní teorie o něm nic nevypovídá, nýbrž nám v nejlepším případě jen naznačuje o pozdějšíc húčincíc h„exploze“, která dokonce neměla nic společného s klasickou explozí, ba dokonce nebyla sama o sobě skutečnou událostí. Ačkoli se jedná o paradoxní výrok – velký třesk nepředstavoval žádnou „událost“, nebylo to nic, co se „událo“. Událost se přece odehrává ve čtyřech dimenzích: její uskutečnění závisí na třech prostorových souřadnicíc ha času. A protože tyto prvky te hdy c hyběly, nebyl velký třesk ani historickou událostí, ani jej nemůžeme označovat jako explozi v pozemském slova smyslu. Ne, velký třesk, či možná pseudoexploze, která jej doprovázela, zachvátil spíše celý vesmír „v jednom jediném okamžiku“. Přistoupíme-li na tento názor, můžeme říci, že velký třesk se projevil současně v každém bodě a místě tohoto vesmíru. Na každičkém místě

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-16 -


v tomto vesmíru, kde se odehrávala historie, proběhl také

velký třesk, protože na počátku tohoto světa byla všechna

místa soustředěna do jednoho bodu. Při tom všem nebyl bing

bang pouhým původcem času, prostoru a hmoty. Velký třesk,

jehož jedinečnost sama byla doprovázena nekonečností, vy

tvořil nejen svět, ale také tři další nekonečnosti, které radi

kálně určují naše dnešní bytí. Na jedné straně vnesl velký

třesk, sám zrozený z nekonečně malé jedinečnosti, do našeho

světa nekonečnoumalost–rozumímetímelementárníčástice

neboli kvarky, které se rozplývají, co se týče jejic hvelikosti,

téměř v nicotě. Na druhé straně se projevuje jako prapříči

na nekonečně velkýc hjevů: k těmto útvarům náleží galaxie

a rozpínající se vesmír, jehož hranice doposud nikdo nedoká

zal určit. A za třetí je tvůrcem samotné nekonečné rozmani

tosti života, respektive jeho různorodosti, jeho bohatství ne

znajícího hranic a jeho nekonečné schopnosti přeměny. Big

bang je otcem všec hvěcí – aI jsou materiální nebo ne hmotné,

organické nebo anorganické povahy, aI jsou extrémně malé,

velké anebo složité.

Když vznikl čas

Kdyby se vám poštěstilo najít před 13,7 miliardami let místo

k sezení mimo prostor a čas, abyste mohli přihlížet skutečné

mu průběhu prvého aktu, museli byste do krajnosti napnout

všech pět vašich smyslů. Tehdy přece vše mělo velmi rychlý

průběh – byla to extrémní rychlost. Pozorovatel by si nemohl

dovolit ani na okamžik přimhouřit oko, neboI velký třesk vy

konal svou tvůrčí práci během onoho nepatrného zlomku

času, který vyžaduje pohyb víček. Takzvaný Planckův čas

(tPL) nám ukazuje, v jak extrémně krátké době probí

haly jednotlivé fáze budování světa. Tato hodnota času před

stavuje absolutní hranici možného klasického popisu času

a prostoru a definuje nejdříve myslitelný stav světa, který

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-17 -


nastal 10

-43

sekundu po velkém třesku. Ten, kdo by chtěl

proniknout ještě hlouběji do jeho minulosti, narazí na nepře

konatelnou překážku fyzikálníc hzákonů. Planckův čas byl

počátkem času, „časovým bodem“, v němž čas vznikl.

Je to dodnes nejkratší měřitelný časový interval. Čas se

nestal součástí světa v okamžiku velkého třesku, ale teprve

0,0000000000000000000000000000000000000000001 vteřin

„poté“. Čas se tedy nemohl dlouho loučit s jedinečností vel

kéhotřesku.Vzhledem k teplotám vyšším než 100 000 000 000

000 000 000 000 000 000 000stupňůCelsia,kterévládlyběhem

prvnímilisekundy, nás nepřekvapuje ubíhání času. Totéž platí

o prostoru, který se vymanil z jedinečnosti velkého třesku.

Došlo k tomu téměř se vznikem času.

Divadelní kritikové a expanze prostoru

Z hlediska dějin vědy v nás vyvolává úsměv skutečnost, že

klasický astrofyzikální model velkého třesku se mohl tak

snadno prosadit jen díky houževnatosti, s níž na něm trvali

jeden katolický kněz, jeden bývalý poháněč mezků a jeden

bývalý boxer. V době, kdy pro astronomy existoval pouze

statický vesmír, svět bez počátku a konce, kdy však jejich

obraz světa nezahrnoval představu rozšiřujícího se kosmu,

předložil belgický duchovní abbé Georges E. Lemaitre první

verzi své publikace Hypotéza o praatomu (1927). Kniha toho

to kněze a vystudovaného astronoma představovala celou

etapu ve vývoji názorů na původ kosmu. Lemaitre tvrdil, že

vesmír vzešel z jednoho jediného původního energetického

kvanta. Skutečnosti, že Lemaitre přímo geniálním způsobem

anticipoval ideu velkého třesku, si povšiml i Albert Einstein

(1879–1955), který označil teorii belgického abbé za nejvý

stižnější a nejlepší vysvětlení průběhu vzniku vesmíru. Ein

stein, který byl nejprve přesvědčeným zastáncem hypotézy

o statickém vesmíru, a proto rozhodným odpůrcem představy

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-18 -


o kosmu vyrostlém z praatomu, jak ji hlásal Lemaitre, změnil svůj názor teprve v roce 1930 poté, co se setkal s americkým astronomem Edwinem Hubblem, který mu pomocí svého stocoulového dalekohledu na Mount Wilson názorně předvedl onen senzační objev, který uvedl jeho jméno na první stránky novin. V roce 1923 se Hubbleovi podařil vskutku husarský kousek, a to s pomocí asistenta Miltona L. Humansona (1891–1972), jenž se vypracoval z poháněče mezků na Mount Wilson a vrátného tamější hvězdárny až na pomocníka a později nejdůležitějšího Hubbleova spolupracovníka. Hubble, který chtěl být nejdříve advokátem, a krátkou dobu dokonce uvažoval o kariéře profesionálního boxera, nakonec nezklamal naděje vkládané do svého povolání astronoma. Objevem galaxie Andromedy se mu podařilo dokázat, že vedle naší galaxie jsou v dálkác hkosmické pouště nespočetné další hvězdné soustavy. Nyní bylo jasné, že vesmír je mnohem větší, než se původně předpokládalo. Když Hubble v roce 1929 zkoumal pomocí svého silného dalekohledu a spektrální analýzy světlo přicházející z velmi vzdálených „ostrovních světů“, zjistil, že se spektrální linie posunují směrem k červenému konci elektromagnetického spektra, tedy k větším vlnovým délkám.Tento posun směrem k červenému okraji bylo možné interpretovat jediným způsobem: galaxie, které Hubble pozoroval, se pohybovaly směrem od Země. Vesmír se rozšiřuje. Podobně jako balon naplněný vzduchem se prostor roztahuje a vyvolává takvzájemnévzdalování„mléčných drah“, přičemž se ale nerozšiřuje v již existujícím prostranství. Podle výzkumů z konce 20. století probíhá expanze důsledkem působení temné energie stále rychleji – lze tedy předpokládat, že potrvá až navěky věků.

Tento proces se nejzřetelněji projevuje v rychlosti, jíž se galaxie vzdalují. Rychlost prostorového roztahování udává Hubbleův zákon expanze, podle něhož hodnotu rychlosti vzdalování vyjadřuje Hubbleova konstanta.

Je to jednoduchá rovnice: Čím více je od nás galaxie vzdá

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-19 -


lena, tím větší je její rychlost, kterou se vzdaluje. Hubbleova

konstanta má proto základní význam – dovoluje nám dospět

k závěrům o stáří světa. Podle posledníc hměření obnáší

její nynější hodnota 72 kilometrů za vteřinu a megapaprsek

(1 megapaprsek = 3,3 milionů světelnýc hlet). Zadáme-li na

základě této hodnoty v průběhu našeho myšlenkového expe

rimentu expanzi vesmíru opačný směr, dospějeme nutně do

bodu, v němž byly kdysi ve formě singularity velkého třesku

spojeny hmota, prostor a čas.

Objev zbytkového záření

Nejen poznatek posunu směrem k červenému spektru (rudý

posuv), ale především objev záření vesmírného pozadí (zbyt

kového záření mikrovln) se stal druhým pilířem, na němž

spočívá teorie velkého třesku. Toto záření vzniklo 380 000 let

po zrodu vesmíru, když prahmota – jakási prapolévka – ještě

vykazovala přibližně teplotu 3700 °C a protony a neutrony se

začaly spojovat, a vznikly tak první atomy (řecky atomos,

nedělitelný), které se staly zdrojem prvního světla. Charakte

ristickým znakem velkého třesku je právě toto záření v mik

rovlnné oblasti. Jeho hodnota obnáší přibližně 2,72 Kelvinů

(minus 270,43

o

Celsia). Mezi fyziky je též známo jako záře

ní 3

-K

. Jedním z prvních, kdo předpověděl existenci tohoto

fosilního světla, byl rusko-americký fyzik George A. Gamow

(1904–1968), který již v roce 1948 vytvořil teorii „horkého po

čátku“. Gamow si představoval, že vesmír byl tvořen chuch

valcem stlačených vodíkových neutronů, který se pomalu

roztahoval jako balonek. Během ochlazování pak vznikalo

zbytkové záření, které prý bylo všudypřítomné a jež se v dů

sledku rychlého roztahování vesmíru ochladilo na teplotu

přibližně pěti stupňů nad absolutním bodem nula. Prvníprak

tický důkaz Gamowovy teorie pak podal Robert Dicke z Prin

cetonské univerzity ve státě New Jersey.

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-20 -


Vycházejíce z úvahy, že je stále možné prokázat existenci předpokládaného zbytkového záření, vyhledávali Dicke a jeho tým za pomoci přístrojů, které sami zkonstruovali, cíleně zdroje kosmického záření, jež vykazovaly teplotu nižší než 253,15 °C. Jejich snaha však byla marná. Z prvního poslechu koncertu kosmického šumu z druhého aktu ouvertury velkého třesku v jeho skutečné podobě se mohli mezitím těšit dva badatelé, kteří ale nebyli kosmology: Arno A. Penzias a Robert W. Wilson z amerického institutu Bell Telephone Laboratories (New Jersey). Pomocí Holmdelovy antény o délce 6,60 metrů zaznamenali trvalé mikrovlnné záření (o vlnové délce 7,35 cm), které přicházelo ze všech směrů se stejnou intenzitou a stejnou teplotou, jež činila 270,15 °C. Poté, co byly vyloučeny všechny potencionální zdroje poruch, ukázalo se, že objevené velmi dlouhovlnné a izotropní rádiové záření nepředstavuje nic jiného než kosmický relikt, takříkajíc opožděné žhnutí velkého třesku, další echo porodních bolestí univerza, které přichází ze všech stran a rovnoměrně naplňuje vesmír.

Podobně jako paleontologové, kteří se zabývají studiem kostí dinosaurů, aby si mohli učinit představu o způsobu života pravěkýc hzvířat a určit jejic hstáří, prozkoumali astronomové s velkou pečlivostí fosilní záření, měřili je, a dokonce je zachytili na mapě. Rozhodující podíl na těchto pracích připadl výzkumné sondě COBE (Cosmic Background Explorer – Průzkumník kosmického pozadí), kterou vyslala do vesmíru NASA. COBE zkoumala od roku 1992 do roku 1996 zbytkové záření a zjistila, že v časoprostorovém tkanivu vesmíru existují záhyby ve formě nepatrných kolísání a minimálníc hteplotníc hrozdílů. Je to jev, který znalci označují jako anizotropii a jenž umožňuje dospět k závěrům o charakteru vesmíru. Jeho existence je důkazem oprávněnosti modelu velkého třesku. Uvedené výsledky byly potvrzeny v roce 2003, kdy sonda WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe – Wilkinsonova zkouška krátkovlnné anizotropie), kterou

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-21 -


vyslala NASA, předala údaje o rozdílec hteploty v rámci zbyt

kového záření, které byly tak přesné, že je umožnily určit až

na miliontinu stupně. Nejen to, výsledkem práce sondy byla

ještě exaktnější třistašedesátistupňová mapa prapočátku na

šeho vesmíru. Jedná se o doposud nejostřejší zobrazení „sta

dia ohnivého míče“, které barevně vizualizuje, jak „vypadal“

vesmír 380 000 let po velkém třesku, kdy ještě neexistovaly

hvězdy ani galaxie.

Teorie velkého třesku se může opírat o další pádné indicie:

například dnešní střední hustota pozorovatelné zářící hmoty

v kosmu, která se nachází ve hvězdách nebo v mezihvězdném

plynu a prachu, zcela zřejmě vypovídá ve prospěch scénáře

tohoto dění. K týmž závěrům dospějeme, když zkoumáme

podíl prvků helia, lithia a deuteria (těžkého vodíku) v pra

hmotě před vznikem hvězd. V neposlední řadě se astrono

mům nabízí možnost přesného určení stáří světa na základě

analýzy radioaktivního rozpadu v meteoritech a také zkou

máním doby vzniku hvězdokup a doby ochlazování bílých

trpasličíc h hvězd. 13,7 miliardy let po velkém třesku dokazují

výsledky těchto pozorování, že se náš vesmír zrodil během

jediné mikrosekundy před 13,7 miliardami let – ve dni, který

byl dnem bez včerejška.

MOHUTNÁ OUVERTURA

13,7 miliard let před Kristem

-22 -




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist