načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Nejděsivější československé zločiny - Jaromír Slušný

Nejděsivější československé zločiny
-17%
sleva

Kniha: Nejděsivější československé zločiny
Autor:

Jaromír Slušný se ve své knize zabývá zločinci na našem území. Příběhy jedenácti nejznámějších československých bestiálních vrahů od roku 1918 až do současnosti jsou ... (celý popis)
Titul je skladem 3ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  249 Kč 207
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012-03-07
Počet stran: 216
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 204 stran : ilustrace , portréty
Vydání: 2., rozš. a upr. vyd.
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788073886387
EAN: 9788073886387
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jaromír Slušný se ve své knize zabývá zločinci na našem území. Příběhy jedenácti nejznámějších československých bestiálních vrahů od roku 1918 až do současnosti jsou varováním i poučením. Proč se vůbec brutalitou vyšinutých osobností a psychopatů zabývat, proč číst děsivá svědectví hrůzných činů? Jistě ne pro rozptýlení. Pronikneme-li hlouběji do povah zločinců, možná se v budoucnu podaří podobným činům předcházet či jejich pachatele snáze odhalovat.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jaromír Slušný - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Nejděsivější československé zločiny" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

/ 14 /

Lidé se štítí tvorů, kteří cizopasí na jiných, přiživují se na nich, číhají

na jejich slabost a snaží se je zákeřně o vše připravit. Pijavice patří

mezi ně, i když určité druhy dokážou lékaři využít k léčbě některých

nemocí, takže jsou vlastně alespoň v tomto ohledu užitečné. Nejhorší

však jsou pijavice lidské. Mají mnoho podob, mnoho tváří. Některé

vysávají svým obětem zdraví a často i život, jiné se vrhají na jejich

majetek.

Takovou pijavicí byl Hubert Pilčík, který využíval lidského neštěstí a o život připravil nejméně pět lidí. Jistý český deník jeho příjmení uváděl jako Petlan, ale v úředních spisech je uvedeno jméno Pilčík. Byl to snad největší poválečný vrah na našem území. Netvor v lidské podobě, pro kterého neštěstí jiných bylo jen cestičkou k vlastnímu obohacení. Pro peníze a mamon jednal krutě a bezcitně. Zvíře by mělo víc soucitu než on.

Únor 1948 poznamenal osudy mnoha lidí. Mnozí z nich se rozhodli opustit naši republiku. Jinak než přes západní, takzvanouzelenou hranici, to nešlo. Obnovila se živnost převaděčů a pašeráků lidí. Za převedení přes hranice se dobře platilo, respektive převaděči často žádali nehorázné sumy. Také Hubert Pilčík si chtěl tímto způsobem vydělat. Až do té doby se ničím významnějším neproslavil. Byl takový jako jeho jméno – docela průměrný, obyčejný a nenápadný.

Jedna zvláštnost tu ale přece jen byla: Pilčík se k vraždám uchýlil až na prahu důchodového věku a část svých obětí vraždil již jakodůchodce. V roce 1948 mu totiž bylo již sedmapadesát, a když hopolicie dopadla, táhlo mu na šedesátku. Nestává se často, že by člověk jeho věku vstoupil na zločineckou dráhu, a dokonce takovýmzpůsobem, jakým to udělal on.

Narodil se 14. října 1891 v Novém Hrozenkově na Vsetínsku. Prošel několika zaměstnáními, nakonec skončil v plzeňské Škodovce, z níž odešel do důchodu. Byl ženatý, manželka Antonie byla ojedenáct let mladší než on, vlastní děti neměli.

Nikdo z jeho okolí netušil, že by mohl být vrahem. Rád si vypil, miloval především víno, poseděl v hospodě, poklábosil se sousedy nebo

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3814


/ 15 /

známými. Těšil se tomu, čemu se říká dobrá pověst. Byl skutečně

přátelský, dovedl s lidmi navázat kontakt a bavit je. Měl velmi bujnou

fantazii a s oblibou se vydával za jednu z obětí tragického konceslavného Titaniku. Tvrdil, že potopení lodi osobně zažil. Lidé ho měli

rádi, a tak se ani nikdo nepídil po tom, zda je jeho vyprávěnípravdivé, nebo není.

Příznivce si také získával svým dobrým vztahem k přírodě.Miloval ptáky, amatérsky se věnoval ornitologii. Na své zahradě nedovolil porazit ani borovici, která sousedům bránila ve výhledu, protože – jak tvrdil – ptáci by si pak neměli nač sedat.

Vyznal se rovněž v léčivých bylinách. Rád je sbíral, sušil a dovedl využívat jejich léčivých vlastností. Pro sušené směsi za ním chodili lidé z širokého okolí. I k nim se choval hezky, některým dokonce v létě pronajímal pokoj ve svém domě jako letní byt a s hosty vyrážel na dlouhé, i několikahodinové túry. Věk mu vůbec nevadil. Lesem aloukami se toulal v době sklizně léčivých rostlin a za vzácnou bylinou byl ochoten se vydat i několik kilometrů daleko. Vypadá takhle vrah? Nechce se tomu věřit, ale bohužel skutečně vypadá. To je na tom to nejtragičtější, přirozeně kromě vražd, které spáchal.

Na otázku, kdy se Hubert Pilčík vydal na cestu zločinu, sekriminalistům nepodařilo najít přesnou odpovědět. Až v průběhu vyšetřovaní se ukázalo, že na svých turistických výletech vykradl také nějaké chaty, ale to by ho asi k vraždění lidí samo o sobě přivést nemohlo.

Jeho akční rádius byl velký. Pilčík se netajil tím, že celý prostor kolem Plzně, ale také jisté oblasti Šumavy, má dobře prochozené;tvrdil, že až tam ho prý dovedla jeho turistická a sběratelská vášeň. Na Šumavě znal několik místních lidí, kteří mu radili, kde by měl léčivé byliny sbírat. Mezi nimi si snad také později našel agenty, kteří měli za úplatu dostávat zájemce před hranici.

Mohla to být pravda i nemusela. Musíme však vzít v úvahu, že Pilčík uměl znamenitě fabulovat a balamutit lidi, a pokud vlastnífantazii spojil s tím, co o Šumavě a jejích tajemstvích věděl, jeho tvrzení mohla znít přesvědčivě. Zájemci o případný přechod přes hranici na

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3815


/ 16 /

Západ se proto u něj začali hlásit, a to i přesto, že žil až ve vesnici

Senec, ležící severně od Plzně, a ne přímo na hranici, jak to známe

z televizního zpracování jeho příběhu.

Zpočátku snad skutečně několik lidí, kteří kdysi u něj byli naletním bytě, do Bavorska přes Šumavu dostal a na jejich doporučení se pak na něj začali obracet další zájemci. Jeho nová živnost vzkvétala. Dnes už nikdo přesně nezjistí, kolik do svého třípokojového domku nakonec nalákal lidí, které připravil o život, majetek nebo obojí.Velká část jeho zločinů není zdokumentována, protože vyšetřování některých případů nebylo dovedeno do konce. Výjimkou je případrodiny Balleyových z Plzně.

Pan Emanuel Balley byl bývalý úspěšný plzeňský obchodník,narozený v roce 1886. Již před první světovou válkou získal poměrně slušný majetek a tomu odpovídající postavení, které si ještě upevnil v předmnichovské republice. Únorové události v roce 1948 hopřirozeně zaskočily a situaci chtěl řešit odchodem do zahraničí, kde měl jako bývalý obchodník poměrně dost přátel.

Stejně smýšlela i jeho jednatřicetiletá dcera Renata, povolánímfotografka. Před svými známými se svými názory vůbec netajila a je pravděpodobné, že některý z nich ji spojil s Hubertem Pilčíkem.Všechno pak proběhlo podle předem domluveného plánu. Pilčík ale odmítl převést otce s dcerou přes hranici současně. Jeho snahou bylo osoby, které se svěřily do jeho rukou, od sebe izolovat, aby se s nimi mohl vypořádat odděleně. Jen to mu zaručovalo úspěch.

Oba Balleyovi v Plzni rozhlásili, že se budou stěhovat do Zruče, vesničky která ležela hned vedle Sence. Dali si tam dokonce odvézt nábytek a většinu svršků, ale v novém bydlišti se nikdy neukázali.

Na cestu na Západ vyrazil jako první pan Emanuel Balley. V úterý 6. března 1951 zajel za Hubertem Pilčíkem a oba spolu odešli do hájovny Lipovka nedaleko vesnice Nekmíř. Hájovna přitom neleží na jih od Plzně, ale směrem na severozápad, takže se od hranice spíš vzdalovali, než že by k ní směřovali. K hájovně dorazili pozděodpoledne, zjistili, že je prázdná, a něco málo pojedli.

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3816


/ 17 /

„Měl byste si na chvilku zdřímnout,“ navrhl Balleyovi Pilčík. „Máme před sebou ještě dlouhou cestu a musíte být alespoň trochu svěží.“

Emanuel Balley souhlasil. Cesta byla pro něho dost namáhavá a vyčerpávající. Na jeho fyzickém stavu se podepsalo i nervové napětí, které přitom prožíval. Natáhl se tedy a za okamžik už spal. Pilčík z něho nespustil zrak. Počkal ještě chvíli, a když se přesvědčil, žeBalley tvrdě spí, vytáhl z vaku gumový obušek, na jedné straně zpevněný kovem, a vší silou udeřil oběť do hlavy. Balley ztratil vědomí, ale stále ještě žil. Pilčík ho proto udeřil znovu a pak ještě jednou a ještě... Jak ukázala pozdější pitva, i po všech těchto surových ranách byl Balley stále ještě naživu.

Pilčík si to buď neuvědomil, nebo se tím nezabýval. Řešildůležitější problém: jak se zbavit těla. Prohledal celou hájovnu, až nakonec na půdě našel dvě lahve s nějakým olejem. Rozhodl se proto, žemrtvolu spálí. Vylil na ni obsah obou lahví, navrch naházel suchou slámu a seno a vše podpálil. Oheň zanedlouho zachvátil celou hájovnu a tělo z větší části skutečně strávil.

Požár zahlédli lidé a běželi hasit. Hájovnu se ale zachránitnepodařilo a hasiči, kteří přijeli na místo, sotva zabránili tomu, aby se oheň nerozšířil na okolní stromy. Hubert Pilčík už na místě nebyl. Počkal, až se požár rozhoří, a spěchal domů do Sence.

Po několika dnech navštívil v Plzni příbuznou Balleyových, u které zatím bydlela Renata spolu s dvanáctiletou neteří, dcerou své sestry.

„Váš otec je už na druhé straně,“ řekl jí. „Teď jste na řadě vy.“

Po několika dalších dnech se u Pilčíkových objevila RenataBalleyová. Její příchod nikoho ze sousedů nepřekvapil. Domnívali se, že to bude zase jedna z turistek, které přijížděly k Pilčíkovi na letní byt, nebo zájemkyně o léčivé byliny – ty si v jeho domě doslova podávaly dveře. Renata Balleyová nezůstala u Pilčíka dlouho. V sobotu 17. března 1951 ji Pilčík omráčil úderem svého obušku a podobně jako jejího otce se ani ji nepodařilo hned zabít. Byl ale odhodlán udělat vše, jen aby mladou ženu zbavil života. Do úst jí nacpal kapesník a kolem krku nadvakrát omotal šňůru na prádlo, kterou ji nakonec uškrtil.

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3817


/ 18 /

Stál však před stejným problémem jako v případě Renatina otce: kam ukrýt mrtvé tělo. Nakonec se rozhodl, že ji zahrabe v pískovně v lese nedaleko Sence. Aby mrtvolu nebylo tak snadné identifikovat, svlékl jí šaty. Ponechal jí pouze bílou košili bez monogramu apodprsenku bez značky výrobce. Oběť odnesl do pískovny, vykopal mělký hrob, tělo do něj uložil na levý bok a zahrabal. Kdyby měl víc času nebo lepší nervy, mohl vykopat hrob hlubší a nikdo by se nikdy o vraždě nedověděl.

V květnu 1951 si do domu přivedl dvanáctiletou neteř Balleyových. Také s ní měl své plány. Nejdříve dívce namluvil, že její teta a děda odešli na Západ do Bavorska a že ona by je měla brzynásledovat. Přechod přes hranice ale neustále pod různými záminkamiodkládal. Současně začal omezovat svobodu dívčina pohybu. Aby ji nikdo cizí u něho nezahlédl, nejdřív jí zakázal vycházet z domu, později se musela i v domě ukrývat a z úkrytu směla vycházet pouze večer, kdy už všichni v okolních domech spali. Pilčík ji také donutil, aby psala dopisy pro rodiny lidí, které údajně převedl úspěšně přes hranice.

„Máme se dobře, daří se nám, všechny zdravíme, přijeďte za námi!“

Takový byl ve stručnosti jejich obsah. Pilčík později s těmitodopisy, které podepsal vymyšlenými jmény, navštěvoval rodiny uprchlíků a tvrdil jim, že mu je z Bavorska přinesli jeho agenti. Ani tuto„službu“ nedělal nezištně. Za všechno si nechal bohatě zaplatit – zlatem a stříbrem. Peníze nebral.

Když dívku přinutil, aby podobný dopis napsala své plzeňské tetě, muselo jí být jasné, že něco není v pořádku. Dopis oznamoval, že všichni, tedy včetně ní, jsou zdraví a dobře došli. Dívčino podezření začalo narůstat, a tak se Pilčík někdy uprostřed léta 1951 rozhodl k radikálnímu řešení.

Vzal dvě delší prkna a vzájemně je spojil. Na jednom konci a do středu připevnil řemeny, na druhý konec přibil bedničku s dvojitými stěnami a prostor mezi nimi vyplnil starými hadry. Ve spodní části měla bednička otvor o šíři dívčího krku, víko bylo také dvojité a dalo se zaklapnout. Donutil dívku, aby si lehla na prkna a hlavu strčila do

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3818


/ 19 /

bedny. Pak zaklapl víko, takže děvče mělo hlavu zavřenou v bedně.

Mohlo křičet, jak chtělo, přes dvojité stěny a hadry mezi nimi, nebylo

nic slyšet. Aby se uvnitř neudusila, protáhl víkem kovovou trubku,

kterou dívka musela držet v ústech. Nakonec ji řemeny přivázal

k prknům v pase a kotníky stáhl dalšími řemeny.

Zcela znehybněnou dívku ukryl v kozím chlívku na konci zahrady. V tomto mučicím zařízení muselo děvče zůstat 12 až 16 hodin denně podle jeho nálady. Později vyšlo najevo, že dva ze čtyř měsíců, které u Huberta Pilčíka strávila, byla vězněna takovýmto způsobem. Zcela nehybná a bezbranná. Nemohla zahnat myši ani brouky, kteří po ní v chlívku lezli, nemohla jít ani na záchod. Její věznitel ji navícznásilňoval a sexuálně zneužíval! Teprve když ji vysvobodila policie, mohla se vrátit k normálnímu životu. Později se dokonce provdala a měla děti.

Sama policie se k řešení případu dostala poměrně pozdě. Tehdy neexistovala a ani nemohla existovat přesná statistika lidí, kteří zČeskoslovenska uprchli na Západ. Uprchlíci byli považováni zanezvěstné a naopak – nezvěstné osoby mohly být pokládány za uprchlíky, a proto po nich nikdo nepátral.

Až do roku 1951 neměla policie nejmenší potuchy o tom, že by se v Senci a jeho okolí děly takové hrůzy. Vše se změnilo až po požáru hájovny u Nekmíře.

Vyšetřování začalo 6. března 1951 jako rutinní záležitost – shořelo stavení a bylo nutné zjistit proč. Jenže krátce po první obhlídcespáleniště bylo objeveno značně ohořelé tělo. Teď už policisty zajímala jiná věc: čí je ta mrtvola a co bylo příčinou její smrti. Plzeňští vyšetřovatelé měli již tehdy podezření, že smrt toho člověka a příčina vznikupožáru spolu souvisejí.

A jejich podezření se začalo potvrzovat hned příští den. Naspáleništi se objevili pracovníci plzeňského Ústavu pro soudní lékařství a na místě konstatovali, že mrtvola byla pravděpodobně politanějakou hořlavinou a úmyslně zapálena. Ke svému závěru došli na základě toho, že běžný požár by mrtvolu nemohl zdevastovat tak rozsáhlým

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3819


/ 20 /

způsobem. Z těla totiž zůstala jen značně ohořelá hlava, kus krku a části

trupu. Zbytek, především všechny končetiny, oheň zcela zničil.

Pracovníci Ústavu pro soudní lékařství se proto soustředili nadetailní rozbor pozůstatků. Nejdříve byla prozkoumána hlava a krk. Byl objeven malý medailonek na řetízku, jehož články měly tvar malých obdélníků. Pak byl sesbírán všechen popel, a pozorně přesypán přes síto. Policisté tak získali další stopy: dvě skla do brýlí, přezku z boty, dvě přezky od podvazků na ponožky, kovové výztuže do límce košile, a dokonce i kousek kravaty, který se na začátku požáru oddělil, spadl na zem a nestihl shořet.

Nakonec se pracovníci Ústavu pro soudní lékařství vrátili znovu k přezkoumání pozůstatků trupu. Opatrně zbytky těla obrátili ačekalo je další překvapení. Ukázalo se, že ničivý požár nezničil kousek kůže o ploše přibližně 7 krát 7 centimetrů v místech mezi lopatkami. Kůže byla silně ochlupená, což jen potvrzovalo domněnku, že v hájovně byla spálena mrtvola muže.

Teprve potom byly zbytky mrtvoly převezeny do Plzně a druhý den – 8. března 1951 – byly podrobeny důkladné pitvě. Stav auložení zbylých orgánů potvrdily, že jde skutečně o muže. Dalšímvyhodnocením, zejména prozkoumáním kostí, obratlů, dásní, žil atd., se zjistilo, že muž mohl být přibližně padesát let starý. Délkazachovalých kostí zase svědčila o tom, že byl asi 170–175 centimetrů vysoký, měl tedy jen průměrně vysokou postavu.

Ale i když se soudní lékaři snažili sebevíc, ze zachovaných pozůstatků nedokázali určit příčinu smrti. V jednom však kriminalistům přece jen pomohli. Podrobně prozkoumali tepny mrtvoly a zjistili, že se v nich nachází takzvaná „vařená krev“. To bylo důležité zjištění, protože ukazovalo, že muž byl spálen zaživa. Po smrti steče krev z tepen do žil a tepny se vyprázdní.

Policisté mezitím vyslýchali lidi z širokého okolí, ale žádné svědky, kteří by v okolí hájovny nebo na přístupových cestách k ní vidělidvojici mužů nebo skupinu neznámých lidí, nenašli. Nikdo nevidělnikoho k hájovně přicházet, ani od ní utíkat. Nenašly se ani žádné stopy

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3820


/ 21 /

Hlava masového vraha patří mezi rarity plzeňského

Ústavu soudního lékařství.

Hodiny denně musela dvanáctiletá dívka ležet s hlavou v bedničce,

znehybněna řemeny. Pilčík ji mučil a znásilňoval.

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3821


/ 22 /

vlečení nebo tažení tak velkého předmětu, jakým lidské tělo je. Bylo

jasné, že uhořelý muž přišel do hájovny po svých a byl zavražděn na

místě. V tom se závěry policie shodovaly se závěry soudní pitvy.

Přes všechno své úsilí ale nic jiného nezjistili. Případ pomalu začal zapadat prachem a snad by zapadl úplně, kdyby nedošlo k novým událostem.

V pátek 20. července 1951 si skupina dětí ze Sence vyrazila do blízkého lesa. Na jedné z mýtin děcka objevila písek a začala si na něm hrát. Nejdřív zkusily vyhrabat menší jámu, ale brzy s hrouskončily. V písku totiž objevily část lidské nohy, a tak s jekotem utekly domů. Rodiče okamžitě vše nahlásili na místní úřadovně Veřejnébezečnosti a odtud šlo hlášení do Plzně. Protože již začínal večer, bylo rozhodnuto, že specialisté přijedou na místo nálezu až druhý den ráno a zatím budou mýtinu a její okolí hlídat místní policisté.

V sobotu se na mýtinu dostavili jak kriminalisté, tak pracovníci plzeňského Ústavu pro soudní lékařství. Opatrně odstranili z těla oběti písek a hned na místě konstatovali, že jde o mrtvolu mladé ženy, jen z části oblečené a pravděpodobně zavražděné. Šaty neměly žádnou značku; určitým vodítkem mohly být jen náušnice ve tvaru šroubků, které měla žena v uších.

Pitva mrtvoly byla provedena ještě tentýž den a v mnohémpotvrdila podezření, které už policie měla. Především byla zcela vyloučena možnost sebevraždy, takže případ byl dál vyšetřován jako vražda. I když zbytky těla byly výrazně poznamenány hnilobným rozkladem, bylo zjištěno, že žena byla uškrcena, a to pravděpodobně šňůrou na prádlo, kterou měla omotanou kolem krku. Podle stupně rozkladu bylourčeno, že tělo neleží v písku déle než tři až pět měsíců.

Nejlepším vodítkem, které nakonec policisty dovedlo k vypátrání totožnosti stále ještě neznámé zavražděné ženy, byl stav jejího chrupu. Na třech zubech měla korunky – dvě korunky byly ze zlata, třetí byla acolitová inlay.

Déle než měsíc obcházeli plzeňští policisté se zuby všechny zubní ordinace, ambulance a nemocniční oddělení. Ukazovali je všem zuVrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3822


/ 23 /

bařům, dentistům a zubním laborantům a doufali, že některý z nich

svou práci pozná. To se stalo až koncem srpna 1951, v době, kdy už

slábla naděje, že stopa někam povede.

„Ano,“ řekl jeden ze zubních techniků, „tuhle inlay jsem dělal já! Když chvíli počkáte, podívám se do evidence pacientů a hned vám řeknu, pro koho jsem ji dělal.“

Policie se tak dostala ke jménu Renaty Balleyové, což bylarozhodující stopa. Podle policejních záznamů se ona a její otec odstěhovali z Plzně do Zruče. Policisté se tam hned rozjeli, ale žádného členarodiny Balleyových ve Zruči nenašli.

„Nikdy jsme je tady neviděli,“ tvrdili místní lidé. ,,Přivezli sem jen jejich nábytek, ale ten pak zas nějací dva muži hned v březnuodvezli.“

Od března do července uplynuly čtyři měsíce, což odpovídalopředokládané době, po kterou mrtvola Renaty Balleyové ležela ve svém písečném hrobě. A přesně ve stejné době – v březnu 1951 – v hájovně u Nekmíře shořela mrtvola neznámého muže, jehož věk odpovídal Renatina otce. Mohla to sice být jen náhoda, ale zdálo se velmipravděpodobné, že se otec i dcera stali v březnu obětí zločinu a žepachatel, nebo pachatelé se jejich mrtvol zbavili.

Policisté se proto začali zajímat, jak vlastně Renata a její otecvypadali, zda neměli na těle nějaké zvláštní znamení. Hledali jejich známé a příbuzné. Přirozeně že narazili na jejich plzeňskou tetu, kteránejdříve bydlela u Balleyových a později se Renata Balleyová přistěhovala k ní. Popisy, které teta uvedla, odpovídaly předpokládané podobě obou zavražděných, Teď již nebylo pochyb o tom, komu patří mrtvoly,které policisté objevili u Nekmíře a Sence.

Nastala další etapa vyšetřování, objasnění pohybu obou obětí v březnu 1951. Policisté brzy zjistili nejen to, že Renata Balleyová nový režim v lásce neměla a rozhodla se „zmizet co nejdřív za kopečky“, jak se tehdy říkalo, ale také to, že žila poměrně nákladným způsobem života a měla několik milenců, které rychle střídala. Tak se dostali na stopu muži, který byl Renatiným posledním milencem. Právě na něj

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3823


/ 24 /

také padlo největší podezření. Byl zadržen a předveden k výslechu.

Neznal příčinu svého zadržení a domníval se, že je to kvůli Renatinu

útěku za hranice. Že by jeho milenka byla mrtvá, ho ve snu nenaadlo.

„Ano, znal jsem ji a byl jsem jejím milencem,“ přiznal protorychle. „Ale naposled jsem ji viděl v pondělí 11. března 1951, to sipamatuju docela přesně. Pak jsem ji už neviděl...“

„To jste se ani nezajímal, co s ní je?“

„Ani ne.“ Odpověď byla vyhýbavá. „Ale po čase jsem zašel za její plzeňskou tetou, u které tehdy bydlela, a ta mi řekla, že už je v Bavorsku, za hranicemi... I s tátou a se svou neteří.“

„Odkud to ona věděla?“

„Řekl jí to nějaký strýc ze Sence, který ji prý převedl přes hranici.“

Konečně tu byla nějaká konkrétní stopa! Huberta Pilčíka dělilo od zatčení už jen pár hodin. Policisté se okamžitě rozjeli k Renatině tetě a ta vše potvrdila.

„Nevím ale, jak se ten strýc jmenuje,“ řekla. „Neznám ani jeho přesnou adresu. Ale jednou jsem s Renatou v Senci byla a ta miukázala dům, ve kterém bydlí.“

Následovala výprava do Sence. Teta okamžitě poznala Pilčíkův dům a ukázala ho policistům. Ti už déle nečekali, vešli do domu a Huberta Pilčíka legitimovali. Pak ho konfrontovali s Renatinou tetou.

„Je to on!“ prohlásila. „Tenhle člověk měl Balleyovy převést přes hranici. V létě ke mně přišel a odevzdal mi od nich dopis. Psali, že všichni tři hranici šťastně překročili a mají se dobře.“

Hubert Pilčík byl zatčen a v jeho domě byla provedena domovní prohlídka. V podkroví za rádiem policie objevila ostře nabitouautomatickou pistoli a bubínkový revolver. Vrah naštěstí neměl dost času ani prostoru k tomu, aby mohl zbraně proti policii, nebo proti sobě použít. Nález zbraní byl ale jen prvním překvapením. Policie v domě nalezla několik kufrů s pánskými a dámskými šaty, prádlem a botami. Byly tu rovněž různé šperky, mezi jinými i ty, které patřily Renatě Balleyové!

Vrazi 145 x 205.p65 13.2.2012, 13:3824




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist