

Kniha:
Nejaký Jura Vičík
Autor:
Jaroslav Kovanda
Kniha teď bohužel není dostupná.
»hlídat dostupnost
Nakladatelství: | KNIHA ZLÍN |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2017 |
Počet stran: | 122 |
Rozměr: | 210 x 210 mm |
Úprava: | barevné ilustrace |
Vydání: | Vyd. 2. |
Skupina třídění: | Česká próza |
Vazba: | brožovaná lepená |
Datum vydání: | 1. 2. 2017 |
Nakladatelské údaje: | Zlín, Kniha Zlin, 2014 |
ISBN: | 9788074731662 |
EAN: | 9788074731662 |
Devatenáct svérázných příběhů fiktivního valašského protagonisty z pera zlínského básníka a výtvarníka. V humorně laděných příbězích, v nichž více či méně hlavní úlohu hraje svérázný Valach Jura Vičík, reflektuje autor proměny svého kraje v čase od Rakouska-Uherska až po doby reálného socialismu. Jurovy příhody vypráví důsledně ve valašském dialektu, doplnil je vlastními ilustracemi i slovníčkem nářečních a místních výrazů.
Vítězné národy mají své historické hrdiny a poražené národy zpravidla lumpy. Sedimentace času způsobuje, že se ze všech stávají hrdinové. Nebo aspoň nositelé Nobelových cen míru. Literárních hrdinů mají pak všechny národy o poznání míň. Veliká řecká literatura pyšní se Odysseem, španělská donem Quijotem, Francouzi Gargantuou a Pantagruelem, Vlámové nenapodobitelným Thylem Ulenspieglem, Češi mají Kašpárka, Švejka Josefa a Járu Cimrmana. Hůře už je to s Valašskem. Pokud víme, tak se tu v Hrubé Lhotě v roce 1876 v neúplné rodině Jana Karafiáta narodili akorát Broučci. Příběhů nejakého Jury Vičíka je 19. Od jeho podivuhodného narození, přes takřka pohádkové dětství a mládí, až po dospělost, která společně s nechutnými dějinami dělá z něj týpka, který se životem zápasí, jak umí. Ale i zde je děj, jako ve všech knihách světa, až na druhém místě. Protože podstatná je především řeč, „melasa řeči“, řečeno s autorem Jaroslavem Kovandou ze Zlína. V níž postava nejakého Jury Vičíka vlastně jenom kormidluje… Protože řeč je tu ještě o zlínské baťovské kolonce Letná, o koupališti Baťák, o výskytu automobilů a motórek na Zlínsku, o figurách zlínské galérky, ale vyskytují se zde i Zbožáky, Valašsko od U tabulí na Karlovicku až po Vizovice. A atmosféra let „zarajchových“ a padesátých, pochopitelně. Ctitelé pražského dialektu a spisovné češtiny se možná osypou, protože příběhy NEJAKÉHO JURY VIČÍKA jsou psány v jeho rodné valaštině. Ale jak jinak! (příběhy ze Zlína a okolí)