E-kniha: Nehnojte zahrádky kyselinou - Jiří Glet

1

2

Jiří Glet

NEHNOJTE ZAHRÁDKY

KYSELINOU

3

COPYRIGHT

Autor: Jiří Glet

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2015

ISBN:

978-80-7512-340-4 (ePub)

978-80-7512-341-1 (mobipocket)

978-80-7512-342-8 (pdf)

4

1. FELIX PŘEDSTAVUJE SEBE A SVOU RODINU

Ve škole nás všechny učí, že je slušnost se nejdříve představit. Tak tedy, jmenuji se Felix Skála a začátkem září budu žákem 8.C jedné pražské základní školy. Naše rodina bydlí v typickém třípokojovém bytě v paneláku na sídlišti Prosek. Tatínek sice tvrdí, že patříme mezi střední třídu, ale já si myslím, že patříme spíše mezi chudší domácnosti.

Svůj pokoj sdílím se svojí starší sestrou Zitou. To má své veliké nevýhody. Jednak si nemůžu domů vodit návštěvy, sestra ale kupodivu ano. Také nemám místo na své věci, protože sestra má všude plakáty svých oblíbených zpěváků a herců. V našem bytě nechybí televize, počítač, notebook a několik tabletů, ale rozhodně to není žádný výkvět elektroniky. Žádné přepychové věci u nás nenajdete a naše rodinné auto Fabie už toho taky hodně pamatuje.

Moji spolužáci, a není jich málo, nosí do školy

značkové oblečení každý den. To já dostanu značkové

5

oblečení pouze na Vánoce nebo narozeniny. Jinak

rozhodně ne. Tatínek mi sice vždy říká, ať si z toho nic

nedělám, neboť ještě ve 20. století platila zásada

„záplatovaný ale čistý,“ a my si přece kupujeme zcela

nové oblečení na vietnamských tržištích, anebo jenom

mírně obnošené oděvy v jednom žižkovském sekáči.

Tam ovšem již celou naši rodinu znají jako dobré a stálé

zákazníky a oslovují nás důvěrně křestními jmény.

Teď něco bližšího k jednotlivým členům naší

rodiny. Tatínek je zaměstnán jako úředník v jednom

statistickém úřadu. Je prostě posedlý čísly. Když se ho

zeptáte kolik je hodin, nikdy vám neodpoví půl páté,

nýbrž 16.30. Všechno co dělá, musí mít vždy promyšlené

do posledního detailu. Na kontrolování mojí žákovské

knížky si vytvořil speciální tabulku, kde počítá různé

ukazatele jako medián, modus a variační rozpětí, kterým

nerozumím. Potom všechna čísla porovnává s výsledky

za minulé čtvrtletí a na závěr sestavuje grafy. Běda, když

mají klesající tendenci!

Když se tatínek odpoledne vrací z úřadu domů,

neustále si stěžuje, jak mnoho a mnoho hodin musí tvrdě

pracovat, aby uživil rodinu, a jak je vykořisťován

zaměstnavatelem a státem. To já to tak ale nevidím. Když

za ním náhodou přijdu do práce, tak má na obrazovce

monitoru počítače již několik měsíců znázorněn graf

„Vliv inflace na výši reálné mzdy na jednoho obyvatele

ČR za rok 2014.“ No, asi se této problematice velice

důkladně věnuje. Taky jsem si ještě donedávna myslel,

6

že tatínek je velmi šetrný, ba dokonce lakomý. Jak jsem

se však mýlil! Onehdy v úterý jsem za ním přišel do

kanceláře zrovna ve chvíli, kdy dával svoji

spolupracovnici velikou modrou bonboniéru se slovy:

„Marcelko, Vy jste jako z cukru, jak Vy musíte být sladká.“

Tak tomu vážně nerozumím, proč tatínek kupuje v práci Marcelce drahou bonboniéru a mně kupuje v supermarketu toliko pouze o víkendech nějakou tu levnou čokoládu. Ihned jsem tedy požádal maminku, aby mi to vysvětlila. Ale ona mi neodpověděla vůbec nic, naopak se hrozně obořila na tatínka a pohádali se spolu. Od té doby mi tatínek nekupuje čokoládu už vůbec. A potom se řekne, svěřte se rodičům.

Maminka pracuje jako pokladní v supermarketu.

Má to své výhody, nakupujeme totiž potraviny zásadně

ve slevě, a tudíž i ušetříme. Akorát bychom už nemuseli

večer co večer pořád dokola jíst ty párky, salámy a

paštiky. Sleva je podle mě pěkná věc, leč kvůli tomu

nebudu přece jíst v průběhu roku jedna a ta samá jídla.

Maminka je hezká ženská. Soused každý večer číhá, aby

se s ní mohl dát do řeči nebo jí pomoci s taškami. To mu

potom tatínek vždycky něco vyvede. Třeba minule dal do

novin inzerát, že soused prodá svůj třípokojový byt za

500.000,- Kč, a přidal k tomu jeho číslo na mobil, které

soused dal původně naší mamince s tím, že mu může

kdykoliv zavolat. Tolik telefonátů soused nikdy neměl.