načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nedáš, dostaneš! -- Sportovní pohádky na dobrou noc – Roman Casado; Petr Diviš; Alex Dowis; Skam Martin Krejčí

Nedáš, dostaneš! -- Sportovní pohádky na dobrou noc

Elektronická kniha: Nedáš, dostaneš!
Autor: Roman Casado; Petr Diviš; Alex Dowis; Skam Martin Krejčí
Podnázev: Sportovní pohádky na dobrou noc

Jak to dopadne, když se do sebe pustí sportovní rukavice, jak si hudrající šiška ze stromu povede jako šiška ragbyová, kam až může doběhnout kulečníková koule, když se rozhodne vyletět ze stolu a ještě spoustu dalších neobvyklých příběhů si ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  195
+
-
6,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 66.9%hodnoceni - 66.9%hodnoceni - 66.9%hodnoceni - 66.9%hodnoceni - 66.9% 73%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 110
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: ilustrace Dowis & Krejčí
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0744-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jak to dopadne, když se do sebe pustí sportovní rukavice, jak si hudrající šiška ze stromu povede jako šiška ragbyová, kam až může doběhnout kulečníková koule, když se rozhodne vyletět ze stolu a ještě spoustu dalších neobvyklých příběhů si děti mohou přečíst v této knížce, která je má nalákat na sport i odpočinek.

Popis nakladatele

Co potřebuje každý sportovec? Pohádky a odpočinek! Čtěte, bavte se, sportujte i relaxujte s originálními vtipnými pohádkami. Víte, proč se mlsný fotbalový míč nikdy netrefil do brány? Proč se za čtvrté místo dává bramborová medaile? Jak to dopadlo s hokejkou, která tuze ráda faulovala? A co dělá starosti šachovému králi?  (sportovní pohádky na dobrou noc)

Zařazeno v kategoriích
Roman Casado; Petr Diviš; Alex Dowis; Skam Martin Krejčí - další tituly autora:
 (HRA)
KMOTROV.CZ - Společenská hra KMOTROV.CZ
Nedáš, dostaneš! Sportovní pohádky na dobrou noc Nedáš, dostaneš! Sportovní pohádky na dobrou noc
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Petr Diviš, Roman Casado Nedáš, dostaneš! Sportovní pohádky na dobrou noc Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6939. publikaci Ilustrace Alex Dowis, Martin Skam Krejčí Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 112 Vydání 1., 2018 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2018 Cover Illustration © Alex Dowis, Martin Skam Krejčí ISBN 978-80-247-1038-9 (ePub) ISBN 978-80-247-1034-1 (pdf) ISBN 978-80-271-0744-5 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reproduko

vána ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

5

Obsah

O rozepři sportovních rukavic .............................. 7

O mlsném fotbalovém míči ................................. 14

O hokejce, která tuze ráda faulovala ................... 20

O raketě a tenisáku, co z něj byla málem půlka ... 29

O pneumatice, které by se točila hlava,

kdyby nějakou měla ............................................ 38

O hudrající šišce a kouzelném zajíci ................... 46

O biatlonové flintě, která byla při chuti .............. 55

O koupací čepici, která byla na pólo ................... 64

O šachovém králi a šílené královně ..................... 71

O nadmíru moderním pětiboji ........................... 80

O kulečníkové kouli, která vyletěla ze stolu ........ 87

O bramborové medaili, která spadla z nebe ........ 94

O tom, co mají všechny sporty společné ........... 103

7

O rozepři

sportovních

rukavic

Když se sejdou sportovní rukavice, je z toho obyčejně

pořádná mela. Zpravidla to vždycky dopadne stejně.

Začnou se dohadovat, která z nich je lepší, hezčí, vý

znamnější, důležitější, šikovnější, obratnější, prostě

větší hvězda.

„Největší hvězdy jsme tady samozřejmě my!“ napa

rovaly se jako obvykle fotbalové brankářské rukavice.

„Brankáři nás mají v úctě, protože jim pomáháme

chytat góly,“ tvrdily.

„To jo, ty vás mají v takový úctě, že na vás při zápase

každou chvíli plivou,“ posmívaly se jim hokejové ru

kavice.

POHÁDKA

8

„To aby jim nevyklouz míč, když ho chytnem,“ bránily

se nasupeně brankářské rukavice. „Ale pořád lepší

trocha plivání než páchnout potem na sto honů jako

někdo, že jo? Žádný rukavice nijak zvlášť nevoněj, ale

ty hokejový páchnou ze všech nejvíc! Ještě že nemáme

nos, to bysme tady umřely smrady,“ předstíraly fotba

lové rukavice, jak padají do mdlob.

„Fakt je, že teda nevoníme, ale to proto, že hokejisti

v jednom kuse pořádně dřou a makaj a neválej se je

nom po zemi jako ty vaše fotbalový slečinky,“ nedaly

se zahanbit hokejové rukavice. „My jsme tvrdý, žádný

saláti! Můžete do nás klidně sekat hokejkou, a nic se

nám nestane. Jsme totiž v podstatě takový rytířský

rukavice! A hokejka, to je náš meč,“ bájily.

9

„Prý hokejka a meč! K smíchu!“ ozvaly se z rohu šer

mířské rukavice. „S pravým mečem tady umíme zachá

zet jedině my!“ zvolaly a zašermovaly sebou zprudka,

aby dokázaly, že nemluví jen tak do větru.

„Pche, dyť tomu vašemu kordu se snad ani meč říkat

nedá!“ snažily se je zesměšnit hokejové rukavice.

„Co je to kord?“ ptaly se nechápavě fotbalové ruka

vice.

„To je takový dlouhý štíhlý ohebný meč, který se po

užívá při sportovním šermu,“ vysvětlovaly ochotně

šermířky.

„Spíš je to taková dlouhá anténa,“ smály se hokejo

vé rukavice. „A když si sportovní šermíři navlečou ty

svoje mundúry a na hlavu si narazej síťovanou masku,

nevypadaj ani trochu jako rytíři. Podobaj se spíš vče

lařům! He he, v tom svým děsným úboru maj teda

pořádnou ránu!“ popichovaly je dál.

„Tak dost!“ bouchly do stolu boxerské rukavice, až

všechny ostatní nadskočily leknutím.

„Jestli tady má někdo pořádnou ránu, tak my! A ne

chtějte to někdo zažít na vlastní kůži!“ zahrozily.

10

„Všechny, jak tu jsme, se přece dobrovolně shod

neme, že na boxerky nikdo nemá,“ pravily smrtelně

vážně, sevřely se v pěst a výhružně poklepávaly jedna

o druhou.

„No to si nejsem tak docela jistá,“ namítla nesměle gol

fová rukavice. „Žádná z vás tady, dámy, určitě nemáte

na mě. Peníze. Jsem totiž k nezaplacení! Když mě pode

píše nějaký slavný golfista a hodí mě do publika, diváci

se mezi sebou můžou utlouct, jen aby mě dostali.“

„A tak to my tě utlučeme i zadarmo!“ zvolaly boxerky

směrem k té golfové nebožačce.

„Bez urážky, vy boxerky jste takové oblé a měkoučké,

to ano, ale nejste prstové rukavice, a to prostě není

ono,“ mírnila je golfová parádnice. „Vždyť vy jste ta

kové obyčejné... ehm, palčáky,“ ušklíbla se. „Takže

nejste zrovna vrcholem elegance, jak jistě uznáte.“

„No a co má bejt? Rozhodně jsme pěknější než třeba

tadyhle baseballová rukavice. Podívejte na ty její sran

dovní obří prsty. Mezi palcem a ukazovákem má do

konce nějakou blánu, nebo co to je. Ta teda vypadá!“

„No dovolte! Jsem prostě pořádně velká, aby se mi líp

chytal míček,“ prohlásila baseballová rukavice. „Pořád

11

lepší mít obrovský a spojený prsty než je mít v půlce

ustřižený jako někdo,“ otočila se významně k cyklis

tickým rukavicím.

„Hele, klídek. Máme je ustřižený, aby měl cyklista

v prstech větší cit. Náhodou to vypadá dost drsně,“

bránily se cyklistické rukavice.

„Prej drsně!“ vyprskla baseballová rukavice. „Dřív si

prsty u rukavic stříhaly holky, aby jim byly vidět nala

kovaný nehty. To mi nijak moc drsný nepřijde! Vy jste

mi ale jemňoučkej páreček!“ smála se.

„Někdo tady má párek?“ zeptaly se fotbalové rukavice,

které začínaly mít hlad.

„Ale žádnej párek k jídlu. Párek jako pár, prostě dvě,“

vysvětlovala jim baseballová rukavice.

„Podívejte, lepší je mít prsty ustřižený v půlce než mít

prsty jenom tři jako támhleta kulečníková nádhera.

Ta je teda fakt dost neúplná!“ řehtaly se cyklistické

rukavice na celé kolo, aby od sebe odvedly pozornost.

„To je toho!“ ohradila se rukavice na kulečník. „Já

žádný míče chytat nemusím. Hráči si mě berou, aby

jim líp klouzalo tágo mezi prstama. A mezi prsteníček

12

a malíček si tágo prostě nikdo nestrká, to je jasný.

Navíc se kulečník hraje vevnitř, takže by bylo hráčům

zbytečně horko, zapařily by se jim ruce a my bysme

pak páchly jako víte kdo...“

„Tak ale teď už toho máme tak akorát dost!“ pochopily

hokejové rukavice, že je řeč zase o nich. „Teď vám uká

žeme, že umíme nejenom hrát hokej, ale taky se prát!“

„No tak určitě. Kdybyste se občas vypraly, tak byste

třeba tak nepáchly...,“ přisadily si fotbalové rukavice.

A jen to dořekly, začala rvačka. Velké, malé, palcové,

ustřižené, tříprsté, všechny rukavice, co tam byly, se

do sebe pustily a začaly si svoje názory vysvětlovat

ručně.

13

Ale protože to byly rukavice, jednaly spolu v rukavič

kách. To znamená, že se praly zdvořile, aby si moc

neublížily. I tak je to ale dost vyčerpalo, a když se

dopraly, popřály si slušně dobrou noc a usnuly jako

nemluvňata.

Když šly kolem gumové rukavice, které se chystaly

k úklidu, odfrkly si jen: „No jo, sportovní nádhery.

Jistě se zas hádaly, která z nich je větší hvězda, ale

aby nám někdy pomohly s úklidem, to ne,“ bručely

nakvašeně.

A když po nich ten nepořádek uklidily, šly se taky

uložit k spánku.

14

O mlsném

fotbalovém míči

Jsem fotbalový míč. Děsně mlsný fotbalový míč. Dlou

ho jsem to o sobě nevěděl, ale je to tak. Pro pamlsek

bych udělal cokoli. Ano, je to hrozné, já vím. Ale ne

můžu za to.

Kdo za to může? No přece náš lajnař! Správce hřiště,

nebo jak mu chcete říkat. Stará se o stadion. Seká

trávník, vápnem maluje lajny neboli čáry na hřišti,

zašívá sítě v brankách a tak podobně.

Jednoho dne se u nás na hřišti měl hrát jeden moc

důležitý zápas, a tak lajnař chtěl, aby všechno bylo

přímo výstavní.

Zářivě zelený trávník měl pečlivě sestřižený, bělo

skvoucí lajny rovné jako podle pravítka, sítě vypnuté

POHÁDKA

15

k prasknutí. Jen ty brankové tyče mu přišly nějak málo

slavnostní.

Celou noc si lámal hlavu, co s nimi. A za kuropění na

to přišel. „Namažu je medem!“ řekl si. „Pak se budou

na sluníčku krásně lesknout, až budou fanouškům oči

přecházet,“ mnul si ruce.

A protože to byl muž činu, hned se rozeběhl na sta

dion a všechny brankové tyče bez meškání pomazal

řádnou vrstvou medu.

Tím to všechno začalo. Hned při první střele zápasu

jsem totiž líznul tyčku. To se tak říká, když se balon

o tyč jenom jemně otře a letí dál, mimo branku.

Chuť medu byla opojná. Jak jsem si poprvé líznul, byl

jsem ztracen. Jen si to představte! Celou dobu do vás

+

16

někdo kope, lížete si nanejvýš rány, takže jakmile zku

síte med, olizujete se až za ušima, pokud nějaké máte.

No to se ví, že hned jak jsem to zjistil, nenápadně

jsem upravoval svou dráhu letu, abych mohl nadále

co nejvíc olizovat tyčky.

Cha, střelci se mohli vzteknout! Ať dělali co dělali, ať

mířili sebelíp, neomylně jsem olizoval jednu tyč za

druhou. Diváci se divili. Hlavy si mohli ukroutit. Ale

já jsem si užíval!

Nedáš, dostaneš. To se říká ve fotbale, když někdo

nepromění šanci a pak dostane sám gól. Tak já jsem si

tohle pořekadlo upravil po svém: Nedával jsem góly,

zato jsem dostával slaďoučkého medu, co hrdlo ráčilo.

Tedy jen do té chvíle, než mě odhalil brankář hostují

cího týmu. Moje chování mu přišlo krajně podezřelé.

To bylo tak: Domácí kopali volný přímý kop neboli

trestňák. Ten se kope za trest proti týmu, který fau

luje nebo jinak poruší pravidla. No a ten gólman si

šel postavit zeď.

Ptáte se, kde vzal cihly a maltu?

17

Ale ne, myslím zeď z hráčů. To znamená, že si něko

lik jeho spoluhráčů stoupne do řady nějakých devět

metrů od míče, aby se střelci hůř mířilo. Brankář si

zeď rovná podle tyčky. Postaví se k ní a ukazuje fot

balistům ve zdi, ať se posunou doleva nebo doprava,

zkrátka tak, aby nenechali žádnou skulinku, kudy by

mohl balon proletět do brány. A jak se tak opíral o tu

tyčku, přišla mu nějaká lepkavá.

„No to je snad... med!“ podivil se.

A bylo to. O přestávce vyzvonil svým spoluhráčům, že

jsem strašně na sladké. A to se ví, že měl hned plán,

jak na mě, abych je během druhého poločasu co nejvíc

poslouchal.

18

A tak si hoši z hostujícího týmu pomazali hlavy me

dem. A aby toho nebylo málo, do kopaček si nastr

kali zákusky! Od kremrolí přes rakvičky až po špičky.

Sice se jim pak po hřišti mnohem hůř běhalo, ale to

vlastně ani nemuseli. Sám jsem radostně skotačil od

jednoho ke druhému a ládoval se medem a dortíky

horem dolem.

Chudáci domácí... Byli u mě vždycky druzí. Nepomá

haly jim ani skluzy. To když hráč jede po zadku a snaží

se zasáhnout balon nohama napřed. Vždycky když už

to vypadalo, že do mě čutnou, já jim uhnul a uháněl

za další dobrotou.

Ovšem brzy to se mnou začalo jít z kopce. Ztláskal

jsem toho tolik, že jsem se po hrací ploše jen líně

koulel. Mít nohy, sotva jima pletu. Byl jsem úplně

celý zapatlaný od medu a čím dál tím těžší a těžší. No

vážně. Už nebylo možné se mnou vůbec hrát. Kdo do

mě zkusil kopnout, ukopl si palec.

Přiběhl rozhodčí, a když mě viděl, chudáka celého od

medu, prohlásil: „To už není kopací míč. To je medi

cinbal! Dejte ho pryč!“

Medicinbal! Taková potupa! Víte vy vůbec, co to je?

To je takový strašně těžký balon, který není na kopání,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.