načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nečas Jany Nagyové – Josef Hympl

Nečas Jany Nagyové

Elektronická kniha: Nečas Jany Nagyové
Autor: Josef Hympl

Jana Nečasová (dříve Nagyová) se zaměřuje na své mládí, první manželství, působení na ministerstvu práce a sociálních věcí i na Úřadu vlády, blízký vztah s premiérem, okolnosti jejího zatčení, propuštění z vězení a rovněž nový život po boku ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 142
Rozměr: 22 cm
Úprava: 22 stran obrazové přílohy: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Politika
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, 2014
ISBN: 978-80-742-5238-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jana Nečasová (dříve Nagyová) se zaměřuje na své mládí, první manželství, působení na ministerstvu práce a sociálních věcí i na Úřadu vlády, blízký vztah s premiérem, okolnosti jejího zatčení, propuštění z vězení a rovněž nový život po boku Petra Nečase. Text doplňují fotografie. Jana Nečasová v rozhovoru odhaluje svůj profesní a soukromý život.

Popis nakladatele

Otevřená zpověď o poměru s premiérem, aféře Nagygate a o vazbě.

Jana Nečasová odhaluje své soukromí.
Bývalá vrchní ředitelka kabinetu, která se až doposud vyhýbala jakýmkoliv kontaktům s médii, otevřeně hovoří o svém vztahu s premiérem Petrem Nečasem, odkrývá zákulisí tak zvané velké politiky, nebojí se otevřeně mluvit o lidech i událostech. Nekapituluje před světem, který se náhle zmenšil na několik metrů čtverečních vězeňské cely.
Vždy svá. Nezlomená. Šťastná. I nešťastná. Žena, jejíž příběh stojí za to znát.
Je to zpověď. Ale není to pokání.

Jana Nečasová (*1964)
Pro ODS pracovala od roku 1996. Po volbách 2006 si ji ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas vzal s sebou jako šéfovou kanceláře. Když se stal premiérem přešla s ním i na Úřad vlády. Dlouhodobě se spekulovalo o jejich intimním poměru. V červnu 2013 policie Janu, tehdy ještě Nagyovou, zatkla, poslala do vazby a obvinila ze tří trestných činů. Po propuštění z vazby si ji čerstvě rozvedený Petr Nečas vzal za manželku.

Josef Hympl (*1974)
Vystudoval chemickou průmyslovku a později Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze. V roce 1997 nastoupil do metropolitní přílohy MFDnes. Později prošel redakcemi dalších předních deníků, aby nakonec v roce 2010 zakotvil v časopisu Týden. Po čtyřletém působení v jeho redakci v září 2014 přestoupil do nově vzniklého týdeníku Téma.

(otevřená zpověď o poměru s premiérem, aféře Nagygate a o vazbě)
Předmětná hesla
Nečasová, Jana, 1964-
Nečas, Petr, 1964-
Manželky politikůČesko – 20.-21. století
Předsedové vládyČesko – 21. století
Politické aféryČesko – 21. století
ČeskoPolitika a vláda – 21. století
Zařazeno v kategoriích
Josef Hympl - další tituly autora:
Hejno bílých vran -- aneb Když opustíte děcák Hejno bílých vran
Nečas Jany Nagyové - Otevřená zpověď o poměru s premiérem, aféře Nagygate a o vazbě Nečas Jany Nagyové
Hejno bílých vran aneb Když opustíte děcák Hejno bílých vran aneb Když opustíte děcák
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nečas

Jany Nagyové



Nečas

Jany Nagyové

Josef Hympl

NAKLADATELSTVÍ EPOCHA

Otevřená zpověď o poměru s premiérem,

aféře Nagygate a o vazbě


Copyright © Josef Hympl, 2014

Photos © Blesk, Josef Hympl, Jan Pavelka, Jadran Šetlík

a archiv Jany Nečasové, 2014

Cover © Lukáš Tuma, 2014

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2014

ISBN 978-80-7425-238-9


Poděkování

Chtěla bych touto cestou poděkovat především svým dcerám

Nikole a  Štěpánce. Byly statečné a  stály při mně v  té nejtěžší

době, téměř proti všem. A to i ve chvílích, kdy jejich matka byla

předkládána národu jako největší vyvrhel společnosti; samy tuto

nepřátelskou náladu odnášely na vlastní kůži.

Moc si toho vážím a  nikdy na  tuto podporu, děti moje, neza­

pomenu.

Také děkuji vězeňskému kaplanovi a  pedagogovi v  Ostravě,

psychologům v  Ostravě i  v  Praze za  to, že mi život ve  vazbě

učinili snesitelnějším. Některé rozhovory s  nimi mi dodnes

zůstaly v hlavě.

Dále bych chtěla poděkovat přátelům, kteří mi věřili, a  věří,

a  kteří si cení mě Jany, jakožto člověka, a  nebyli se mnou jen

kvůli „té židli“.

A v neposlední řadě nesmím opomenout mého skvělého man­

žela, kterému tímto děkuji za lásku a oporu.

Jana Nečasová


7

Prolog

Ve  čtvrtek 13. června 2013 jsme my novináři nestíhali přejíž­

dět z jednoho koutu Prahy na druhý. Přes čtyři sta zakuklených

policistů zasahovalo ve  vilách a  kancelářích vlivných podnika­

telů a nedávných špiček justice. Vynášeli ven bedny dokumentů

a  osobní počítače. Jejich zákrok ale začal již v  noci v  samotné

Strakově akademii, sídle vlády a premiéra. Bylo to jako exploze.

A  mnozí si v  tu chvíli mysleli, že konečně došlo na  politické

podnikatele Romana Janouška a  Ivo Rittiga, kteří jsou podle

některých indicií a veřejných šeptand už léta přisátí na veřejné

peníze jako pijavice.

Zároveň bylo zřejmé, že jde o politickou aféru, která v novodobé

české historii nemá obdoby. Zatčení a  obvinění blízké spolu­

pracovnice a  přítelkyně premiéra Petra Nečase Jany Nagyové

(nyní již Nečasové), zatčení tří bývalých poslanců ODS i  vy­

sokých důstojníků vojenské zpravodajské služby. Kauzu média

záhy překřtila na Nagygate.

Policejní razie ve  svém důsledku stála nejenom za  pádem

Nečasova kabinetu a  nástupem Rusnokovy úřednické vlády

navlečené v dresech s podobenkou tehdy novopečeného prezi­

denta Miloše Zemana. Způsobila i  totální překreslení politic­

kých sil v České republice. Pomohla k raketovému nástupu ne­

okoukaných politických subjektů, jejichž hlavní devízou bylo, že

„nejsou jako politici“. Řeč je o hnutí ANO miliardáře Andreje

Babiše a  o  Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury, svéráz­

ného proroka referend všeho druhu. Tito nováčci zabodovali


8

Nečas JaNy Nagyové

ve sněmovních volbách v říjnu 2013 a Babišovo hnutí nyní do­

konce v Česku spoluvládne.

Popisovaná aféra mohla i  za  brutální propad voličské přízně

pravicové Občanské demokratické strany, jež se z pozice jedno­

ho ze dvou politických hegemonů posledních dvaceti let dostala

mezi marginální trpaslíky, bojující o holou účast ve sněmovně.

Do učebnic se rozhodně dostane i sám Petr Nečas, kterého mé­

dia i  jeho kolegové dlouhou dobu adorovali jako neúplatného

politika nesvázaného s často propíranými korupčními kauzami.

Kvůli Nagygate se však tento Pan čistý stal vůbec prvním trestně

stíhaným českým premiérem. To se svého času nepovedlo ani

Stanislavu Grossovi, který se z  křesla předsedy vlády pakoval

kvůli úsměvnému příběhu o půjčce na byt od nepříliš majetného

strýčka. Navíc policie nikdy nedotáhla k obvinění ani Grossovo

„zázračné“ zbohatnutí na kšeftu s akciemi firmy, v jejímž pozadí

stál magnát Tomáš Chrenek.

Poněkud stranou obvinění Nagyové a  Nečase zůstává, že po­

licií a  olomouckým vrchním státním zastupitelstvím původně

proklamovaný boj proti kmotrům a politickým podnikatelům se

prozatím nekonal. A to ani dva a půl roku poté, co detektivové

začali jejich život bedlivě sledovat pod drobnohledem. Tedy až

na obvinění Rittiga a jeho advokáta, kteří se měli údajně dostá­

vat k utajovaným zprávám právě přes Úřad vlády.

Naproti tomu z  husté sítě odposlechů a  sledování v  létě 2013

detektivové vytahují jiné jméno. Jana Nagyová. A podle nich jde

dokonce o jakési trumfové eso. Původní pátrání po vysávání pe­

něz a ovlivňování státní správy Rittigem a Janouškem či dalším

pražským zákulisním hráčem Tomášem Hrdličkou, jehož jméno


9

Prolog

se už nyní vůbec neskloňuje, se najednou rozvrstvuje do úplně

jiných rovin. Policejní mluvou – do jiných větví.

Nagyová je stíhána za  sledování bývalé manželky premiéra

Radky Nečasové vojenskou rozvědkou a  za  sjednávání „tra­

fik“ pro poslance ODS Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana

Fuksu výměnou za  jejich odchod ze sněmovny. Podle vyšetřo­

vatelů se údajně podílela i na předávaní utajovaných informací

Bezpečnostní informační služby lidem okolo Rittiga. Tato větev

je ale vyšetřována v utajení.

Pro člověka, který nemá přístup do vyšetřovacích spisů a nemá

k dispozici hodiny odposlechů, to ovšem na první pohled vy­

padá, že se policii a olomouckým státním zástupcům pro samé

větve ztratil samotný kmen – stíhání politických podnikatelů

za jejich kšefty. Policisté ale trvají na tom, že všechny případy

spojuje právě Jana Nagyová. Žalobci v jednom ze zveřejněných

dokumentů o  celé skupině lidí, která se případy proplétá, do­

konce hovoří jako o skupině, jež se dopouštěla trestného činu

sabotáže – tedy jednání ohrožujícího demokratické základy

státu.

Je blonďatá padesátnice skutečně hlavou spiknutí, které chtělo

rozvrátit Českou republiku? Tvrzení je to opravdu divoké...

Pravdou je, že v očích veřejnosti, které jsou pravidelně servíro­

vány informace o  její zálibě v  luxusu, o  nevybíravém chování

vůči podřízeným, o vysokých odměnách či o mileneckém vztahu

s expremiérem, nemůže dopadnout dobře. A to přesto, že zmi­

ňované věci nejsou předmětem soudního líčení, nebo alespoň

vyšetřování. Nagyová bude i v případě zproštění viny už navždy

odsouzena veřejným míněním.


10

Nečas JaNy Nagyové

Ona sama doposud zarytě mlčela a navenek tak pro mnohé pů­

sobila jako „chladná potvora“, která to prostě „uměla s Nečasem

a dalšími pěkně skoulet“. Jana Nagyová za svůj život dala pouze

jediný rozhovor. Časopisu TÝDEN, a to ještě dávno před popi­

sovanými událostmi.

Přitom řada otázek by se prostě sama nabízela. Jaké to je být léta

nepřiznanou milenkou mocného politika? Jak ona sama součas­

né dění kolem své osoby komentuje a jak vysvětluje svoji úlohu

při politických jednáních vrcholných politiků této země?

Proniknout jí trochu pod kůži. Zjistit, jak ona sama s odstupem

měsíců vnímá svůj osud, jaký je člověk při osobním setkání a co

vlastně nyní dělá. To byly důvody, proč jsem se rozhodl ji oslovit

a  po  několikaměsíčním přesvědčování ji přimět ke  schůzkám,

při nichž vznikl nakonec tento knižní rozhovor.

Uvědomuji si, že tato kniha nemůže vyřešit otázky, na které musí

odpovědět nezávislé soudy. Nechce být ani jakousi předčasnou

a  veřejnou obhajobou Jany Nagyové. První ze soudů v  přípa­

dě takzvaného úkolování zpravodajců ji sice letos v  červnu

ve  zrychleném neveřejném řízení odsoudil pouze k  podmínce

a zpravodajské důstojníky ke kázeňskému trestu. Státní zástup­

ce, Nagyová i  někteří žalovaní se ovšem odvolali. Proto se dá

brzy očekávat klasické soudní jednání.

Tento knižní rozhovor nabízí něco jiného. Unikátní pohled

do jejího uvažování a do jejího soukromí, které až nečekaně vel­

mi otevřeně popisuje. A ruku na srdce, může to být poučné čtení

nejenom pro ty, kteří se třeba jednou podobně jako Jana Nagyová

z  malé kantýny na  malém městě dostanou až do  vrcholných

funkcí ve státní správě. A jako ona skončí ve vazební věznici.


11

Kapitola I.

O mileneckém vztahu vrchní ředitelky sekce kabinetu premiéra

Jany Nagyové s jejím šéfem Petrem Nečasem si novináři a po­

litici povídali měsíce. Jakýsi „záškodník“ dokonce udělal na jaře

2010 facebookový profil, který na jejich partnerství upozorňoval.

Média si samozřejmě profilu všimla i díky záhlaví: „Vyzýváme

Petra Nečase, aby se ke svému mimomanželskému poměru po­

stavil čelem a  vyvodil z  něj důsledky.“ Petr Nečas – lídr ODS

ve sněmovních volbách a tehdy ještě oficiálně stále šťastně žena­

tý muž a otec čtyř dětí byl tehdy ovšem nekompromisní. „Je to

nesmysl a součást špinavé předvolební kampaně. Jsem zvědavý,

z čeho všeho budu ještě do voleb obviněn,“ uvedl tehdy.

Ani bulvár, kterému se v minulosti podařil takový majstrštyk, jako

nachytat exprezidenta Václava Klause s mladou letuškou, roušku

pravdy o intimním životě Jany Nagyové a Petra Nečase veřejně

nenadzvedl. I když některé další indicie dávaly jasně tušit...

Například, když deník Insider v lednu 2012 zveřejnil údaje o rok

starých odměnách Jany Nagyové na Úřadu vlády. Z výplatních

pásek bylo zřejmé, že si třeba v březnu vedle platu dokázala přijít

i  na  skoro dvousettisícovou odměnu. Už dva měsíce před tím

přitom dostala odměnu sto tisíc korun. Nečasova oficiální reak­

ce na vysoké prémie o tom, že „jeho podřízení dřou jako koně“,

se zasvěceným mohla zdát poněkud úsměvná.

Kdyby byl jejich intimní vztah takzvaně provalený, mohli při­

nejmenším v  tuhle chvíli novináři a  potažmo veřejnost vznést


12

Nečas JaNy Nagyové

oprávněné otázky, zda je takové placení milence přinejmenším

etické. Nestalo se.

Veřejně se k  životu s  Janou Nagyovou Petr Nečas přihlásil až

po  samotném vypuknutí aféry Nagygate. V  lednu 2013 sice

přiznal, že žije s  manželkou Radkou už několik měsíců oddě­

leně, teprve dva dny před samotným zásahem na  Úřadu vlády

v  červnu 2013 pak oznámil, že se rozvádí. Na  tiskové konfe­

renci po zatčení Jany Nagyové soustředěně prohlašoval, že za ní

nadále stojí a  v  červenci 2013 po  měsíčním vazebním stíhání

přišel Janu Nagyovou osobně vyzvednout před brány ostravské

věznice, kde ji před kamerami poprvé veřejně políbil a  odve­

dl do  přistaveného vozu. Následně si ji jako čerstvě rozvedený

muž, který má podle médií splácet bývalé paní alimenty a  vy­

rovnání ve výši skoro sedmdesát tisíc měsíčně, vzal na utajeném

místě v září stejného roku. Od té chvíle Jana Nagyová používá

příjmení Nečasová.

Pro pochopení pracovního a později i intimního soužití naděj­

ného politika Petra Nečase a jeho věrného stínu Jany Nagyové

je ale potřeba pohlédnout do  mnohem hlubší minulosti než

do  posledních sedmi let, kdy spolu oficiálně pracovali. Kde se

tito dva vůbec poprvé setkali? Proč spolu začali pracovat a kdy

se jejich čistě pracovní vztah změnil v partnerský?

Vůbec první veřejná zmínka o  Janě Nagyové, která do  ODS

vstoupila v  devadesátých letech, pochází z  března 2002. Jako

asistentka karlovarského krajského manažera ODS v novinách

vyzdvihovala, že tehdejší předseda partaje a předseda sněmov­

ny Václav Klaus přijel na návštěvu regionu jenom automobilem,

zatímco jeho věčný rival a  v  té době premiér za  ČSSD Miloš

Zeman o den dříve přiletěl helikoptérou.


13

KaPitola i.

Byla doba předvolební kampaně a  Nagyová, stejně jako ostat­

ní lidé v regionech, měla na starosti setkávání politiků s obča­

ny. Mimochodem na zmiňovaném mítinku občanů s Václavem

Klausem v hotelu Thermal se podle dobových zápisků rozdalo

na 500 kusů vyuzených párků a vypilo množství piva.

O  několik měsíců později – v  den vyhlášení výsledků voleb

15. června 2002 ­ Jana Nagyová regionálnímu reportérovi MF

Dnes hrdě hlásila, že „šampaňské už se chladí“. Ukázalo se, že

trochu předčasně. Po čtyřech letech Opoziční smlouvy ODS sice

získala více než 24 procent hlasů, skončila však druhá za vítěz­

nou ČSSD, která sestavovala vládu. A to byl soumrak jedné vel­

ké figury novodobých českých dějin – Václava Klause. Na konci

roku 2002 se pak stalo něco do té doby nemyslitelného. Klaus,

dosavadní ikona ODS, odstoupil z předsednického postu a jeho

místo zaujal, slovy svého předchůdce, „prázdný a falešný“ Mirek

Topolánek.

Dějiny jsou jedna věc a kariéra Jany Nagyové, to je zase úplně

jiná písnička. Zpětně viděno ale právě práce pro občanské de­

mokraty a osobní setkání s Petrem Nečasem coby místopředse­

dou partaje změnily rodačce z Chodova u Karlových Varů zá­

sadně život. A to rozhodně nejenom ten pracovní.

První zmínky o  vašem působení v  ODS jsem našel v  roce 2002

před volbami. Kdy jste ve stranickém aparátu začala pracovat?

V  září 1996 jsem nastoupila jako asistentka v  karlovarské ob­

lastní organizaci. Dělala jsem běžné výběrové řízení a  uspěla.

Stala jsem se asistentkou regionálního manažera. Chtěla jsem

cíleně změnu v práci. Pracovala jsem v té době jako vedoucí od­

bytu jedné soukromé firmy a  byla jsem časově velmi vytížená.


14

Nečas JaNy Nagyové

Rozváděla jsem se, starala se o dvě malé dcery a navíc, když mi

umřela maminka, tak nebyl, kdo by mi pomáhal. Chtěla jsem

zaměstnání s  pevnou pracovní dobou, abych všechno stíhala.

Ono to s  tou pracovní dobou nakonec bylo trochu jinak, pro­

tože přišly moje první volby, myslím, že to byly ty vůbec první

senátní. A to na pevnou pracovní dobu můžete zapomenout.

Bydlela jste v Karlových Varech, nebo jste dojížděla?

Původně jsem z  osm kilometrů vzdáleného Chodova, ale v  té

době jsem skutečně bydlela už ve Varech. Byla jsem zaměstna­

nec a asi půl roku trvalo, než jsem do strany vstoupila. Přišlo mi

to normální a správné, když pro někoho pracujete. Navíc byla to

pro mě velmi zvláštní doba. Po rozvodu jsem se nadechla svo­

body a  čerstvého vzduchu. Můj bývalý manžel byl tak trošku

despota. Dodnes si pamatuji to datum. Bylo 17. března 1996,

kdy jsem sebrala tři pytle s  oblečením, dvě dcery, kokršpaně­

la a odešla jsem do pronajatého bytu. Hned jsme tehdy odjely

na jarní prázdniny.

To zní trochu divoce. Ten manžel nosil příjmení Nagy?

Ano. Petr Nagy. Jako ten zpěvák (směje se). Víte, on si mě nevá­

žil. Dneska už to vidím z velkého odstupu, že tam bylo od začát­

ku něco špatně. Bylo to evidentní z mnoha důvodů. Vezměte si

třeba, že vám chlap týden po porodu, když jste předtím přibrala

osmnáct a půl kilo, položí otázku, jestli si připadáte hezká... To

tu energii opravdu musíte vytáhnout úplně z paty. My jsme se

seznámili v Chodově. Jeho sestra chodila se mnou na základní

školu. Potom jsme dělali v  Chodosu. To byl podnik, kde jsem

po škole začínala pracovat a on dělal mistra. Já jsem se vdávala

v  roce 1982. Bylo mi osmnáct a  tři dny, po  devíti měsících už


15

KaPitola i.

jsem porodila svoji první dceru Nikolu. Byla to trochu jiná doba.

Navíc Chodov je malý, tam si všichni vidí do talíře.

Odejít s dětmi od manžela je přece úplně zásadní životní veletoč.

Byl to opravdu velký předěl. Proto si to datum 17. března 1996

dodnes pamatuji. Budu k vám opravdu upřímná. Přestože jsem už

třetí dítě nechtěla, opět jsem tenkrát otěhotněla i přes používání

DANY (nitroděložní tělísko bránící mechanicky v početí dítěte). Tedy

jestli to vůbec dnešní mladší lidé ještě znají. Přestože jsme oba vě­

děli, že kvůli mému zdravotnímu stavu existuje riziko, řekl mi, ať

si to vyřeším sama. Že je to můj problém. To byla poslední kapka.

Proto jsem se rozhodla. Má to ještě jeden aspekt. Já osobně

pocházím z  velké rodiny. Ze čtyř dětí, čtyř holek. Musím říct,

že jsme na tom nebyli v době mého dospívání finančně dobře.

I proto jsem nikdy nechtěla mít spoustu vlastních dětí. Chtěla

jsem, aby moje děti mohly v životě dobře fungovat. Ne aby mu­

sely neustále žít v nějaké nouzi. Navíc ten rok byl pro mě oprav­

du přelomový ještě z jiného důvodu. V květnu mi oznámili, že

moje maminka je nevyléčitelně nemocná. A  maminka v  srpnu

1996 ve svých teprve dvaapadesáti letech umřela. Proto jsem se

rozhodla zásadně změnit život i práci.

Někteří tvrdí, že jste ve zmiňovaném Chodosu prodávala chlebíč­

ky, je to pravda?

Já jsem se za komunismu vyučila prodavačkou. Chápu, že to ně­

koho irituje. Už jsem taky na internetu četla, že prodavačka šéfuje

tomuhle státu a podobné hlouposti. Školy jsem si postupně do­

dělala. Ale můj život je mnohem barvitější. Když byl mojí dceři

Nikole rok, šla jsem skutečně pracovat do  kantýny v  Chodosu,


16

Nečas JaNy Nagyové

protože mi poskytovali pracovní dobu od půl sedmé ráno do tří

nebo do půl čtvrté. To byla obrovská výhoda, protože jsem ji moh­

la vyzvednout z jeslí nebo pak ze školky. Asi po roce a půl jsem se

stala vedoucí obou kantýn, které v tom podniku byly, a přihlásila

jsem se, že si dodělám maturitu. Dva roky jsem studovala na ob­

chodní škole ve  Varech. Třikrát týdně jsem musela kvůli studiu

dojíždět. Mezitím jsem otěhotněla, potratila a znovu otěhotněla.

Narodila se mi druhá dcera Štěpánka. Pamatuji se, že maturitní

otázky jsem se učila u hřbitova v Chodově, abych měla klid.

Takže jste u chlebíčků nezůstala...

Já to popíšu zevrubněji.

Už ve  státním podniku Chodos Chodov jsem se vypracovala

na  pozici vedoucí kantýn, a  když jsem složila přijímací zkouš­

ky na obchodní školu, začala jsem pracovat jako mzdová účetní

tamtéž. V tu dobu jsem čekala dceru Štěpánku. Ještě v době ma­

teřské dovolené jsem si začala přivydělávat, protože jeden plat

tehdejšího manžela nestačil.

Když byl Štěpánce rok, šla jsem na  zkrácený úvazek pracovat

do prodejny obuvi, ale mezitím jsem propadla kondičnímu cvi­

čení v posilovně, které jsem původně měla jen za prostředek, jak

si dát postavu po porodu dohromady. Udělala jsem si masérský

a cvičitelský kurs a třikrát týdně, poté co tehdejší manžel přišel

z práce, jsem šla pracovat.

Chodos už nepřicházel v úvahu?

V roce 1993 jsem si už od ledna hledala práci, protože jsem vě­

děla, že do Chodosu se už vrátit nechci. Kamarádka mi dala tip,


17

KaPitola i.

že v továrně na porcelán, nedaleko Chodova, ve vesnici Loučky

u Nového Sedla, hledají asistentku ředitele. Tak jsem se přihlá­

sila, ačkoliv jsem měla obavy. Vše bylo jiné. V době, kdy jsem

odcházela na  mateřskou, nebyly asistentky, ale sekretářky, ne­

potkala jsem se nikdy předtím s faxem nebo počítačem. A taky

ten sortiment. O  porcelánu jsem věděla jen to, že je barevný

nebo bílý. Měla jsem od  babičky jako svatební dar takový ten

porcelán, co se dřív vystavoval ve skříních, vitrínách, jako hodo­

božový. A to byly veškeré mé znalosti. Nicméně tehdejší ředitel

se rozhodnul, že ze mě udělá keramika, a tak jsem první mě­

síc „probíhala provozem“ v džínách a triku, abych prošla celou

technologií výroby porcelánu od  A  až do  Zet a  potom ještě

tiskárnu, malírnu, šmelcovnu, balírnu a expedici.

Po roce práce, která mě moc bavila, jsem se stala šéfkou tuzem­

ského odbytu. Takže jsem zase „prodávala“... Bylo tam moc fajn

prostředí i lidsky. Získala jsem spousty zkušeností, protože jsem

neustále jednala se zákazníky, jezdila na veletrhy, výstavy. A na­

konec jsem si myslela, že jsem svoji parketu našla a mám svoji

profesní cestu nastavenou – porcelánovou.

Nicméně manžel tehdy přišel o  práci a  vedení se rozhodlo, že

mi de facto pomůžou, zaměstnali ho u  nás ve  firmě a  posadili

do mé kanceláře.

To byl kámen úrazu. Neshody z  domova se prolnuly i  na  pra­

coviště, kde to bylo navíc posíleno tím, že manžel považoval

kancelář pouze za svoji.

Není co dodat. Protože jsem již byla téměř na sto procent roz­

hodnutá od  něj odejít, bylo mi jasné, že musím opustit i  lidi

a práci, kde mi bylo dobře.


18

Nečas JaNy Nagyové

A tak jsem si našla práci v Karlových Varech, kde byla taky vý­

robna keramiky.

Nastoupila jsem jako šéfová odbytu.

Myslíte podnik Kerpo, o němž jsem se dočetl ve vašem oficiálním

životopise?

Ano. Tam jsem zažila také zajímavé chvíle. Ředitel firmy měl

tehdy nějaký úraz a  tak mi řekli, že musím tu malou fabriku

vést. A  to nebyla žádná sranda. Obrovská odpovědnost. Bylo

mi přes třicet. Tenkrát jsem sehnala nějakou velkou zakázku,

to si pamatuji jako dneska. V  Kerpu pracovaly samé sudetské

Němky. Klasicky ostré, padesátileté ženské ve věku mojí mámy.

To nebyla žádná ořezávátka. Bylo jich asi třicet. Třeba mi řekly,

že chodí do práce na šestou a ve dvě jdou domů. A prostě hoto­

vo! A já jsem potřebovala, aby kvůli té zakázce přišly na noční.

Na poradě jsem jim řekla, že to prostě udělají. A basta! Koupila

jsem jim chlebíčky, kávu a  samozřejmě jsem tam musela jít

s nimi. Ony mi taky potom daly přezdívku „A basta“. Nebylo

to vůbec jednoduché. Byla to taková doba, že všude někdo ně­

kde stávkoval a ty ženy původně chtěly stávkovat taky. Jakože

mě nechtějí jako vedoucí. Nakonec, když jsem odcházela pryč,

tak pomalu chtěly stávkovat, abych zůstala. To bylo pro mě

obrovské zadostiučinění. Ale jednoduchá doba to nebyla. Bála

jsem se strašně, že všechno nezvládnu. Musím říct, že mi tehdy

ohromně pomáhala moje sestra Zlatka. Mám s ní silné pouto

dodnes.

V  neposlední řadě jsem ale musela řešit i  zmiňované problé­

my s  manželem. Doma dětem musíte vysvětlovat, proč jste

pryč od  táty. Ono to s  ním bylo dlouhodobější. Strašně mě


19

KaPitola i.

třeba trápilo, že naši mladší dceru Štěpánku hodně podceňo­

val. Říkal jí třeba, že je akorát dobrá dělat vojenskou školu.

On prostě ty naše holky neuměl motivovat, aby chtěly něco

dokázat. V Chodově byla obchodní škola a v Karlových Varech

byla taky obchodní škola. Nechci se dotknout Chodova, ale

ta karlovarská byla samozřejmě lepší. Manžel naši starší dceru

Nikolu pořád tlačil k tomu, že jí stačí ta v Chodově. Já to viděla

obráceně.

Soud nechal obě dcery vám?

První rozvodové stání jsme měli v  září 1996, tedy ve  chvíli,

kdy jsem nastupovala do ODS. Chtěl po soudu svěření mladší

Štěpánky do své vlastní péče. Chtěl dcery rozdělit. To jsem ne­

mohla připustit. Bylo jim 5 a 13 let. Nakonec to dopadlo dobře.

Samozřejmě sociálka porovnávala zázemí, které měl exmanžel

a jaké jsem měla já. Pamatuji se, že mi tehdy ta pracovnice říka­

la, že tatínek má přece doma hezký pokojíček pro dcerky. Nato

jsem jí odvětila, že ten pokojíček jsem zařizovala s  manželem

a všechno jsem opustila. Nechala jsem mu tam úplně všechno.

Víte, co podle mě u soudu nakonec rozhodlo? Když se ho soud­

kyně ptala, jestli mu není líto, že sestry rozdělí, poněkud drsně

řekl: „Takovej je život.“

Koukám, že mu ani nyní nemůžete přijít na jméno...

Ono to tak dnes úplně není. Myslím, že ho rozchod se mnou

taky dost poučil. Teď má novou ženu a  rodinu. Možná, že se

dá říct, že jeho žena má i  díky mně nyní dobrého manžela.

Později jsem mu gratulovala, protože mi pyšně hlásil, že má

syna, kterému bude dnes tak deset let. Tenkrát jsem mu říkala:

„Takže, až ten kluk půjde do  první třídy, tobě bude padesát.“


20

Nečas JaNy Nagyové

Vyhodnocovala jsem to podle sebe, protože já bych prvňáčka už

ve  svém dnešním věku do  školy vodit nechtěla. Tak mu tehdy

povídám: „Petře, ty snad za svou ženu i kojíš, nebo co. Se mnou

jsi to takhle nedělal.“ A on mi na to řekl, že se mnou to bylo jiné.

Já jsem prý byla jiná. Jiná? Jak jiná? Myslím, že jsem prostě byla

svým způsobem hloupá. Byla jsem vždycky ta, která to chtěla

a musela všechno zvládnout sama.

Tak možná jste byla prostě jenom mladá a poddajná...

Myslím, že v tom to není. Prostě jsem tak byla naučená z do­

mova. Myslím, že jsem si musela z  čela strhnout tu nálepku

s nápisem zodpovědnost.

To myslíte vážně?

No ano, nesmějte se. Už moje máma mě vždycky nechávala hlí­

dat moje tři sestry. Vždycky říkávala: „Nezapomeň, že za ně máš

zodpovědnost.“ Takže já ji musela mít v životě pořád. Nejdříve

za sestry a než jsem se nadála, tak jsem musela mít zodpověd­

nost za svoje děti a rodinu. Pořád dál jsem ji v životě přejímala

s tím, že mám vlastně zodpovědnost za všechno.

Chápu vás aspoň trochu v  tom, že jste byla mladá matka. Moje

sestra měla první dítě také v osmnácti, ale to už je dnes skoro ne­

myslitelné.

Jasně. Moje spolužačky a kamarádky běžně rodily v devatenácti.

Protože to byla taková doba. Když žena nebyla vdaná v  pěta­

dvaceti, tak byla divná, nebo musela studovat vysokou školu.

Dneska? Moje jednatřicetiletá dcera se na to kouká a trochu se

diví, jak se ty její spolužačky snaží všechny zahnízdit.


21

KaPitola i.

Takže z vás nebude brzy babička?

No, já to nemám tak nastavené, že musím být za každou cenu

babička. Moje dcery vědí, že já nikdy klasická babička nebudu.

Protože já jsem Giovanna, na mě ani moje vnoučata nikdy ne­

budou volat babičko.

Proč Giovanna?

Giovanna je italsky Jana. Letos mi bude padesát (Jana Nagyová

oslavila narozeniny 21. července) a  já se chci zase nadechnout.

Děti už jsem vychovala, jsou dospělé a už se o ně nemusím tolik

starat. Trošku si chci život užít a věnovat se sobě.

První setkání s Nečasem

Hovoříte o užívání si svobody, a přitom čelíte tolika stíháním. Kdy

jste se vůbec poprvé setkala s vaším současným manželem?

Bylo to někdy v  roce 1997, kdy se v  Karlových Varech konalo

výjezdní zasedání výkonné rady ODS. Vlastně si vzpomínám.

Bylo to v červnu. Ale to jsme se tak maximálně poprvé zahléd­

li. Na  podzim se potom odehrálo Sarajevo.

1

A  to byla opravdu

1

Skandál s  financováním ODS neexistujícími sponzory Lájosem Bácsem

a Radžívem Sinhou, za nimiž se, jak se později ukázalo, skrýval finančník Milan Šrejber, jehož Třinecké železárny dostaly předtím půlmiliardovou dotaci. Z vlády na protest odstoupil ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec a poz

ději místopředsedové ODS Jan Ruml a  Ivan Pilip. Ti vyzvali Václava Klause

k  rezignaci. Klaus byl v  té době na  summitu ve  válkou zničeném Sarajevu.

Situaci i  za  pomoci demonstrací sympatizantů ODS ustál a  protiklausovské

křídlo označil za atentátníky. V prosinci 1997 byl Klaus na kongresu ODS opět

zvolen předsedou strany. Pilipovo a  Rumlovo křídlo ODS opustilo a  založilo

Unii svobody. Krátce pak vládla poloúřednická Tošovského vláda.


22

Nečas JaNy Nagyové

hektická doba. Tenkrát jsme hodně komunikovali s Miroslavem

Mackem, který za Klausem pevně stál. Objížděli spolu regiony.

No mě samozřejmě víc zajímá osud Petra Nečase a váš.

Stále jsem pracovala v regionu, v Karlových Varech. Pomáhala jsem

připravovat volby a podobně. Žila jsem si svůj život. Potom jsme

se viděli na kongresu ve Františkových Lázních v prosinci 2002.

Kde se vlastně Petr – budu mu říkat Petr, nebaví mě pořád manžel

sem, manžel tam – rozhodl kandidovat na  předsedu. Byl to ten

přelomový kongres, na kterém nakonec zvítězil Mirek Topolánek.

Petr se spolu s  Miroslavou Němcovou a  Petrem Bendlem stali

řadovými místopředsedy. Z  té doby si ho samozřejmě pamatuji

výrazněji, protože jak jsem říkala, kandidoval na předsedu strany.

Musím přiznat, že jsem tenkrát fandila spíš Petrovi Bendlovi. On

za námi na region tehdy jezdil urovnávat naše spory. Vždycky byl

takový akční. Byl otevřený, měl rád auta, já taky..., a vůbec se o nás

zajímal. Bylo to z jeho strany mnohem dlouhodobější. Třeba o dva

roky později, kdy se karlovarská ODS v podstatě rozštěpila, právě

on přijížděl dělat mediátora, jako persona z předsednictva strany.

A vy jste na tom kongresu v roce 2002 ve Františkových Lázních

byla jako delegát?

Ne, pořád jako manažer. Zaměstnanec.

V té době jste ale už byla manažerka kraje?

Ne, ne. Byla jsem oblastní manažer pro Karlovy Vary. V té době

jsem ale pracovala i jako asistentka Vladimíra Kulhánka (sená

tor za  volební obvod Karlovy Vary v  letech 1996 až 2004), který

od  nás také pocházel. Respektive pro něj jsem dělala od  roku


23

KaPitola i.

1999. On byl v Praze a já se mu starala o chod jeho kanceláře

na oblasti. Naše spolupráce trvala šest let. Nakonec se rozhodl

znovu nekandidovat a  dodnes si myslím, že udělal obrovskou

chybu. Že měl velkou šanci uspět.

A jak do toho zapadá Petr Nečas?

Zase jsem ho viděla v  roce 2004, kdy jsem ho potkala, mys­

lím, na  nějakém školení manažerů, kde nám přednášeli nějaká

moudra. Tam jsme se tehdy začali poprvé bavit a já mu vyčítala,

že k nám nikdo z těch vysokých politiků příliš nejezdí. Že je to

velká škoda. Tedy mimo Petra Bendla. Měla jsem nad sebou

svého regionálního manažera, ale on byl takový... jak to říct

slušně? Neakční. Já jsem naproti tomu byla pravý opak. Tehdy

jsem pro Petra, který byl stále místopředseda strany, vymyslela

dvoudenní program u nás. A on to přijal.

Stalo se ale něco neuvěřitelného. Tenkrát mi kolegové z  ODS

ve  Varech vynadali, proč zveme zrovna Petra Nečase. Ono to

bylo v poněkud napjatější atmosféře, protože Petr v té době ně­

jak kritizoval naše poslance kvůli privatizaci Sokolovské uhelné.

2

Naši chlapci, Miloš Patera a  spol., mi pak prostě vynadali.

Dodnes si pamatuji, co jsem jim na to řekla. Že Petra jsem po­

tkala na tom školení, a proto jsem ho pozvala. Kdybych potkala

2

Část akcií podniků spravujících hnědouhelné povrchové doly na  západě

Čech a elektrárnu Vřesová byla prodána v rámci kupónové privatizace, část drže

ly města a obce. Stát si ponechal majoritu. Vláda Miloše Zemana uvažovala v roce

2001 o prodeji státního podílu do rukou manažerů za 8 miliard korun, později se

uvažovaná cena výrazně snižovala. Nakonec pozdější kabinet Vladimíra Špidly

prodal část podniku za 2,6 miliardy korun. Cenu kritizovali představitelé opozič

ní ODS, tedy až na skupinu karlovarských poslanců strany, kteří privatizaci pod

porovali. Nyní patří Sokolovská uhelná k největším výrobcům elektřiny v zemi.


24

Nečas JaNy Nagyové

Mirku Němcovou (v té době místopředsedkyně ODS) na houbách,

tak ji do Varů pozvu taky, protože je to moje práce. Monitorovat

jejich hádky ve sněmovně ne.

Jak ten jeho výjezd dopadnul?

Nakonec v  pohodě. Ale mě už ty jejich tahanice začaly lézt

na nervy. Ona ta práce stranického manažera nebyla nikdy jed­

noduchá. Většinou jsme dostávali smlouvy na jeden rok. Smlouvu

vám ale schvalují třeba členové oblastní rady, které nepotkáváte.

To aby se člověk pořád bál o práci. Taky to bylo období, kdy se

mohutně propouštěli manažeři a asistentky. Jelikož jsem ale byla

matka samoživitelka a měla jsem dítě mladší dvanácti let, tak se

mě to nakonec netýkalo.

Zhruba v  té době si mé práce všiml i  Václav Mencl, který byl

v  letech 1997 až 1998 hlavním volebním manažerem ODS.

Nabídl mi práci v hlavní kanceláři v Praze. Tehdy jsem mu ale

řekla, že do Prahy ještě nemůžu. Že moje dcery jsou ještě malé.

Když jsem ale potom v roce 2004 dělala výjezd pro Petra, avi­

zovala jsem už, že bych o  změnu stála. Že bych práci v  hlav­

ní kanceláři zvládla. Navíc opět jsem prožívala další poněkud

bouřlivější období v  osobním životě. Rozcházela jsem se po

mnohaletém vztahu s přítelem. Řekla jsem si, že jde zase o zá­

sadní zlom a potřebuji změnu. Ať dělám, co dělám, oni se v těch

Karlových Varech stejně budou hádat.

Takže vám Petr Nečas pomohl do Prahy?

No ano. Ale v  té době jsme si s  Petrem hluboce vykali. On

se v  tom roce 2004 stal prvním místopředsedou strany a  byl

zodpovědný i  za  chod hlavní kanceláře. Takže pod něj spadali


25

KaPitola i.

i manažeři v regionech. Já jsem v hlavní kanceláři pracovala zhru­

ba od srpna 2005 až do roku 2006. Dělala jsem vedoucí provoz­

ního oddělení. Musela jsem pomáhat s koordinací a organizací

kampaní. Vedle toho jsem měla na starosti všechny místopřed­

sedy a zařizování jejich výjezdů do regionů.

Nevypadáte, že byste měla problém s tykáním...

Já mám normálně problém si tykat. Možná to nevypadá, ale do­

cela dlouho si držím odstup. A  Petr? Ten úplně. Má takovou

bublinu okolo sebe.

Jak jste mu o tu práci řekla?

My jsme se potkali na nějaké stranické ideové konferenci. Říkala

jsem mu, že to chci asi ve  stranickém aparátu úplně zabalit.

Měla jsem nabídku jít dělat do jednoho soukromého podniku.

Bylo mi čtyřicet, cítila jsem, že je pro změnu nejvyšší čas. A on

mi tenkrát řekl, že by byla škoda, kdybych to takhle ukonči­

la. A jestli bych nešla posílit tým do centrály v Praze. V duchu

jsem si říkala, že řeči plynou a voda teče. Že se nebudu spoléhat

na něco, co možná bude. Přesto jsem mu říkala, že kdyby tedy

něco měl...

A  očividně nakonec měl, když jste skončila v  hlavní kanceláři na

pražském Jánském vršku. Takže zase další životní předěl?

Byl to velký krok. Z Karlových Varů do Prahy. Moje starší dce­

ra už v  Praze studovala a  bydlela. S  mladší Štěpánkou to bylo

trochu složitější. Musela jsem ji nechat ve  Varech dochodit

devátou třídu základní školy. Bydlela u mého expřítele, se kte­

rým jsem se, jak jsem říkala, rozcházela. A já musela pendlovat.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.