načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Nebojovali švestkovými knedlíky -- Odbojová skupina bratří Mašínů v zrcadle dobového tisku - Markéta Chalupová

Nebojovali švestkovými knedlíky -- Odbojová skupina bratří Mašínů v zrcadle dobového tisku
-15%
sleva

Kniha: Nebojovali švestkovými knedlíky
Autor: Markéta Chalupová
Podtitul: Odbojová skupina bratří Mašínů v zrcadle dobového tisku

Popis odbojové činnosti bratří Mašínů a jejich útěku do západního Berlína na základě archivních pramenů a její obraz na stránkách tehdejšího domácího a zahraničního tisku. V ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  279 Kč 237
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 81.5%hodnoceni - 81.5%hodnoceni - 81.5%hodnoceni - 81.5%hodnoceni - 81.5% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 184
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: ilustrace, portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 13. 4. 2011
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2011
ISBN: 9788025129340
EAN: 9788025129340
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Popis odbojové činnosti bratří Mašínů a jejich útěku do západního Berlína na základě archivních pramenů a její obraz na stránkách tehdejšího domácího a zahraničního tisku. V první kapitole se autorka pokouší o stručnou charakteristiku prvních šesti let existence komunistického režimu v Československu (tzv. zakladatelské období). Další kapitola mapuje odbojovou činnost bratří Mašínů na území ČSR mezi lety 1951-1953 (přepadení stanic SNB v Chlumci nad Cidlinou a v Čelákovicích, vyloupení vozu s výplatami pro dělníky podniku Kovolis, zapálení stohů slámy na Hané atd.) a úspěšný pokus o útěk do západního Berlína přes východoněmecké území v říjnu roku 1953. Třetí kapitola zkoumá obraz skupiny bratří Mašínů v československém a zahraničním (východoněmeckém a západoněmeckém) dobovém tisku. Knihu tvoří rovněž rozhovory s hlavními aktéry událostí (Josef a Ctiradem Mašínovými a dnes již nežijícím Milanem Paumerem).

Popis nakladatele

„Oni byli ti, kdo nás ohrožovali se zbraněmi, nepřišli jen s nějakými plácačkami nebo neházeli švestkovými knedlíky. Oni očekávali, že my budeme opětovat palbu švestkovými knedlíky.“ Milan Paumer, člen odbojové skupiny bratří Mašínů Atmosféra strachu, omezování náboženské svobody, propouštění ze zaměstnání, násilná kolektivizace, združstevňováni a v neposlední řadě psychické i fyzické týrání, zabíjení na hranicích, ve věznicích, v dolech a ve vazbách. To je bilance tzv. zakladatelského období komunismu. Proti němu bojovala se zbraněmi v rukou skupina bratří Mašínů. Historička Markéta Chalupová v úvodní kapitole knihy čtenáře stručně seznamuje právě s obdobím tzv. zakladatelského komunismu. V druhé kapitole se věnuje činnosti skupiny, přičemž se nevyhýbá citlivým otázkám. Popsány jsou názory odpůrců i přívrženců. Kniha však čtenářům nabízí ještě „něco navíc“ – jiný pohled na problematiku. Zrcadlo „Mašínům a spol.“ nastavují dobové deníky 50. let minulého století, včetně zahraničních. Rétorika tehdejšího tisku, který byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů propagandy komunistické moci, může na dnešního čtenáře působit až komicky. Autorka knihy Mgr. et Mgr. Markéta Chalupová (nar. 1983) vystudovala historii na Filozofické fakultě a mediální studia a žurnalistiku na Fakultě sociál ních studií Masarykovy univerzity v Brně. Nyní působí jako výzkumná a vývojová pracovnice Výzkumného střediska pro dějiny střední a východní Evropy na Historickém ústavu Filozofické fakulty MU. V rámci doktorského programu se zabývá především tématy vztahujícími se k protinacistickému a protikomunistickému odboji a tištěnými médii 40. a 50. let minulého století. Za práce v oboru historie obdržela v roce 2005 Cenu Edvarda Beneše a o tři roky později Cenu E. M. Remarqua. Působila také ve sdělovacích prostředcích, mj. v soukromé regionální televizi FATEM a publikovala v časopisu Týden a denících MF Dnes, Lidové noviny, Rovnost.. (odbojová skupina bratří Mašínů v zrcadle dobového tisku)

Předmětná hesla
Mašín, Ctirad, 1930-2011
Mašín, Josef, 1932-
Paumer, Milan, 1931-2010
Protikomunistický odboj -- Československo -- 1948-1968
Politická emigrace -- Československo -- 1948-1968
Mediální obraz
Tisk -- Československo
Tisk -- Německá demokratická republika
Tisk -- Německá spolková republika
Česká historie
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2.3 Za mřížemi 41 vlastně válkou, kterou proti všem svým skutečným i domnělým odpůrcům nový režim rozpoutal.“

81

 Bystrov rovněž ve svém článku upozorňuje na zákon o protiprávnosti

komunistického režimu, v němž byl tento režim označen za „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“ a odpor proti němu za „legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty“. Kromě toho byl již v roce 1991 přijat zákon o době nesvobody, který konstatoval, že komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony.

Podle advokáta Milana Hulíka se při posuzování oprávněnosti protikomunistického odboje a jeho nejradikálnějších forem můžeme odvolávat na přirozené právo, které po staletí dovolovalo odpor vůči tyranovi.

82

Aktivní odpor proti totalitním

režimům, a to i v jeho ozbrojené formě, legitimizovala Všeobecná deklarace lidských práv. Přijalo ji 10. prosince 1948 Valné shromáždění OSN a stala se základem pro další deklarace a pakty garantující práva, která začala být označována jako základní lidská a občanská práva.

Není snad jediného ze třiceti článků této deklarace, který by neprotiřečil praxi komunistického režimu. Kupříkladu podle článku číslo 3 „má každý právo na život, svobodu a osobní bezpečnost“. Podle článku číslo 5 „nesmí být nikdo podrobován mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu“. Deklarace výslovně neregulovala možnost boje proti totalitě, ale podle Hulíka zákonitě vyvolávala otázku, jak se bránit proti režimu, který tato práva nedodržuje: ,,Každý má právo na účinnou ochranu proti činům, které porušují základní práva, jež jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem, před vnitrostátními soudy“ (článek č. 8).

83

2.3 Za mřížemi Někteří odpůrci skupiny tvrdí, že Mašínové zveličují účinek svých sabotáží na režim. Podle Barbary Masin bratři a jejich přátelé již v roce 1951 pochopili, že v hlídaném státě (kontroly SNB – zejména veřejné dopravy, ale i osobních automobilů, infi ltrace agentů StB, udavači) lze v tak malé skupině velmi těžko provádět účinnou odbojovou činnost. Ani na počátku svého konání si nedělali iluze, že by zrovna jejich činnost vedla k pádu totality. Jak řekl Ctirad Mašín v rozhovoru: „V gigantickém celosvětovém zápasu, jehož se účastní stovky milionů lidí, se nedá mluvit o rozhodujícím momentu, o rozhodu jící okolnosti, ani rozhodující akci několika milionů lidí, natož o významu 81

Bystrov, Vladimír: Prezidentova ztracená šance [online]. 2005 [cit. 10. dubna 2008]. Dostupné z: <http://neviditelnypes.lidovky.

cz/p_spolecnost.asp?r=p_spolecnost&c=A051029_185646_p_spolecnost_wag> 82

V moderních českých dějinách jsou příkladem legionáři či již zmíněné seskupení Tři králové.

83

Hulík, Milan: Právní pohled na násilný odpor vůči komunistickému režimu v 50. letech. In: Moc verzus občan. Úloha represie

a politického násilia v komunizme. Bratislava 2005, s. 74.


Odbojová skupina bratří Mašínů42

akcí několika jednotlivců na výsledek zápasu.“

84

Svou skupinu však z bezpečnostních

důvodů rozšířit nechtěli. Z dnešního hlediska se to jeví jako prozíravé, neboť infi ltrace agentů StB byla v období zakladatelského režimu účinná. Jak řekl Ctirad Mašín: „Jakmile se organizace rozroste, nedá se utajit a vše dříve nebo později ‚spadne‘, což se odehrálo za války velmi často, a ještě mnohem častěji za totality. Dobré utajení znamená ovšem menší možnosti, menší výkon. Rozsáhlá činnost vy žaduje více lidí, brzký konec, většinou konec skupiny dříve, než bylo cokoliv dokázáno.“

Právě nedokonalé utajení či zapojení mnoha osob se stalo osudným pro řadu jiných odbojových skupin. Kupříkladu v roce 1949 bylo odhaleno plánované vojenské povstání. Skupina, v jejímž čele stáli Květoslav Prokeš, Jaroslav Borkovec a Rudolf Hrbek, chystala nejradikálněji pojatý výkon rezistence. Dne 17. května 1949 měly být obsazeny hlavní úřady, zatčeny vedoucí osobnosti KSČ, vyhlášeno stanné právo, rozpuštěno Národní shromáždění atd. Pokus se nezdařil – již o den dříve nastalo rozsáhlé zatýkání.

85

Pozice StB byla v únoru 1948 výhodnější než situace gestapa v březnu 1939. Kromě jiného měli komunisté návod a mohli „opisovat“ od tajné policie minulého režimu. Téměř všechny odbojové skupiny byly zlikvidovány jak vlastním neprofesionálním přístupem, tak i rozsáhlou sítí konfi dentů. StB nejenže vstupovala do odbojových seskupení, ale jejich činnost také podněcovala. V některých případech dokonce skupiny přímo „preventivně“ zakládala z osob, jejichž střet s komunistickým režimem byl očekávatelný (například u účastníků druhého odboje). Kupříkladu na konci čtyřicátých let vznikla v rámci akce „Skaut“ za po moci agenta Vlastislava Chalupy „ilegální“ Strana práce, která se nejen napojila na již existující odbojové skupiny, ale iniciovala i vznik dalších. Po zatčení skončilo svůj život na ši benici čtrnáct lidí.

86

Rozsudky za trestnou činnost, podněcovanou a vyprovokovanou Státní bezpečností, jsou mimořádně smutnou kapitolou v historii politických procesů.

Bratři Mašínové se snažili existenci skupiny utajit. Jak vyplývá z rozhovorů, neřekli nic přímo ani své matce, která si mohla jen domýšlet, co se děje: „Naše maminka tušila, že jsme měli něco společného s Chlumcem a Čelákovicemi. Během schůzek, když Roušar (přítel Zdeny Mašínové starší – pozn. autorky) byl přítomen, se obyčejně vzdálila. Nikdy nic nenamítala.“

87

Jenom několik málo důvěryhodných lidí vědělo

84

Srov. Rozhovor Ctirad Mašín, 19. 3. 2008; Masin, Barbara: Odkaz. Pravdivý příběh bratří Mašínů. Praha 2005, s. 96–97.

85

Srov. ABS, f. Vyšetřovací spisy Správy vyšetřování StB, V-6297/MV; NA, f. GP Praha, T 135/49.

86

Srov. Čelovský, Bořivoj: Emigranti. Dopisy politických uprchlíků z prvních let po „Vítězném únoru“ 1948. Ostrava 1998, s. 365;

Blažek, Petr: Politická represe v komunistickém Československu 1949–1989. In: Moc verzus občan. Úloha represie a politického násilia v komunizme. Bratislava 2005, s. 15. 87

Rozhovor Josef Mašín, 19. 3. 2008.


2.3 Za mřížemi 43 o existenci skupiny. Bohužel někteří pravidlo utajení nedodržovali – a na to také následně v procesu konaném v roce 1955 doplatili jejich rodinní příslušníci.

Skupina chtěla absolvovat na Západě speciální výcvik a pokračovat v ilegální činnosti jako kurýři anebo vojáci v řadách armád. Domnívali se totiž, že brzy nastane třetí světová válka. Zde zřejmě hrála roli propaganda rádií Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky, která hovořila o blížícím se konfl iktu.

Skupina věděla, že opustit Československo nebude jednoduché. Ilegální odchod do zahraničí byl v zákonu na ochranu lidově demokratické republiky charakterizován jako „neoprávněné opuštění území republiky“.

88

Ofi ciální média velebila kva

litu života v ČSR, ale komunističtí mocipáni si byli vědomi, že kdyby pootevřeli klec, mohli by přijít o některé „ptáčky“. Pokud se občan Československa rozhodl, že chce žít v „hospodářském rozvratu imperialistické ciziny“, lidově demokratický režim toto hodnotil jako zločin. A bránil mu všemi prostředky.

Ochrana státních hranic patří mezi práva suverénního státu. V letech 1948 až 1989 nebylo však toto právo naplňováno, nýbrž zneužíváno. Občanům, žijícím v tehdejším Československu, byla upřena jedna ze základních lidských svobod. V bezprostřední blízkosti hranice stál zátaras – vysoký plot z ostnatého drátu, jehož účelem bylo elektrickým proudem usmrtit člověka, pokoušejícího se jej překonat. V první polovině 50. let byly navíc nejexponovanější úseky zaminovány. Tyto překážky byly účinné. Kupříkladu třiadvacetiletá Olga Fictumová zemřela v červnu roku 1953 v důsledku zranění výbuchem miny. Podobný osud potkal o rok a půl později teprve sedmnáctiletého Jana Junga.

89

„Narušitelé“ nicméně většinou umírali pod střelami pohraničníků. Při výkonu služby byla pohraniční stráž oprávněna použít proti osobám, snažícím se uprchnout přes hranice, zbraň. Legislativní podklad pro použití zbraně byl dán zákonem o národní bezpečnosti, později zákonem č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic. Komunistická moc udělala z velkého množství lidí, povolaných k ostraze hranic, své spoluviníky. Za vytvoření tohoto stavu nesou odpovědnost vedoucí činitelé tehdejšího režimu a velitelé PS.

Na druhou stranu je mýtem, že pohraničníci střílet museli, a pokud by to neudělali, byli by odsouzeni vojenskými soudy k dlouholetým trestům vězení.

90

Mohli

88

Zákon ze dne 6. října 1948 na ochranu lidově demokratické republiky [online]. 2010. [cit. 1. srpna 2010]. Dostupné z: <http://

www.totalita.cz/texty/zakon_1948-231.pdf> 89

Srov. Pulec, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích

1945–1989. Praha 2006, s. 174–190; Vaněk, Pavel: Pohraniční stráž a pokusy o přechod státní hranice v letech 1951 až 1955. Praha 2008, s. 67–116. 90

Pulec, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989.

Praha 2006, s. 109.


Odbojová skupina bratří Mašínů44

uprchlíky záměrně minout a vyšetřující orgány by jim v těchto případech nedokázaly úmyslnou střelbu do vzduchu.

Lidé umírali jednotlivě, ale byly i případy, kdy byla na místě zabita celá skupina. V prosinci roku 1952 byl zastřelen muž, jeho manželka, patnáctiletá dcera a další žena. Byli zavražděni čtyři lidé, postříleni Pohraniční stráží komunistického Československa. Pohraničníci zabíjeli ženy i děti. Kupříkladu 17. srpna 1950 byl hlídkou PS zastřelen čtrnáctiletý hoch, Pavel Hynek. Další otřesný případ se stal v září 1952. Byl zabit dokonce jedenáctiletý chlapec. Chtěl si na hraniční řece vyzkoušet vor a zaplatil za to životem.

91

Bratři Mašínové věděli, že přechod hranic bude riskantní. Rozhodli se prorazit hranice v nákladním autě. Spolu s nimi měl jet Zbyněk Janata, Milan Paumer a Egon Plech. Nedlouho před plánovaným odjezdem se na Ctirada Mašína obrátil Alois Bezucha, známý rodiny, který vedl hostinec nedaleko Poděbrad. Tvrdil, že posledních šest měsíců skrývá významného ilegálního pracovníka, kterého je třeba dopravit za hranice. Po poradě se strýcem se bratři rozhodli, že onoho člověka vezmou s sebou.

92

Jak popisuje Ctirad Mašín v rozhovoru, den před plánovaným odjezdem, dne 18. října 1951, byl muž zadržen: „Jistý Koutný – byl to člověk, který se ukrýval u restauratéra Bezuchy v jeho restauraci Na Cidlině. Byl prý rozpoznán ‚tajným‘ na ulici, když šel navštívit svou manželku před odchodem do zahraničí. Prozradil zjevně vše okamžitě bez sebemenšího odporu. Bezucha svedl vše na Koutného při našem setkání po soudu na společné cele na Pankráci. Bylo mi ovšem jasné, že Bezucha nesl alespoň část viny na mém dopadení, protože on byl jistě první, kterého StB sebrala. Nařídili mu, aby šel na schůzku se mnou, šel se mnou kolem sekretariátu KSČ, odkud na nás vyrazili a zatkli nás. Bezucha zjevně věděl, co se stane, ale nevaroval mne.“

93

Z archivních materiálů není zřejmé, kdo koho udal, ale je velmi pravděpodobné, že u krutých výslechů řekli Koutný i Bezucha zřejmě vše, co věděli. StB pak výpovědi přetvořila k obrazu svému.

Jak vyplývá z archivních dokumentů, soud byl smutnou fraškou. Koutný a Bezucha nebyli reálně z ničeho obviněni, žaloba se skládala z planých řečí o tom, že jsou členy ilegální skupiny, ale o aktivitách tohoto seskupení není téměř nic napsáno. Bezucha byl vinný proto, že schovával Koutného, a Koutný proto, že se zapojil do „ilegální skupiny“. O jeho činnosti Státní prokuratura v trestním oznámení píše: „Koutný spolupracoval se skupinou tím, že vozil svým autem členy skupiny na místa schůzek...“

94

91

Srov. Knoppová, Drahomíra – Páral, Karel (edd.): Svědectví z dob totality 1948–1989. Ostrava 1998, s. 17; Pulec, Martin: Orga

nizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. Praha 2006, s. 174–190. 92

Srov. Rozhovor Josef Mašín, 19. 3. 2008; ABS, f. V-239, Rozsudek Mareček Ladislav a spol., 15. 8. 1952.

93

Rozhovor Ctirad Mašín, 19. 3. 2008.

94

ABS, f. V-239, Trestní oznámení Mareček Ladislav a spol., 30. 11. 1951.


2.3 Za mřížemi 45 Koutný byl tedy vinný, protože někoho vozil autem, a dostal za to 15 let. „Vůdce skupiny“ Ladislav Mareček měl „rozmnožovat ilegální letáky a zasílat výhružné dopisy“. Pak se skrýval před policií a dostal za to 14 let. Tento proces je příkladem zcela vykonstruované soudní frašky, kdy ani příslušníci StB nebyli schopni vymyslet reálná obvinění. Soudní propaganda pak ze skupiny obviněných udělala nebezpečné „rozvraceče“ režimu: „Všichni obvinění se rekrutují z řad bývalých živnostníků, příslušníků nár. soc. strany. Za účelem, aby rozvraceli lidově demokratické zřízení v ČSR, napojili se na ilegální organizaci ... a jejich cílem v rozvratnické činnosti bylo usilovat o zvrat...“ atd.

95

V trestním oznámení je Ctirad Mašín charakterizován jako „společník a pomocník“. Ve spise je podrobně popisováno, jak chtěl uprchnout za hranice: „... jelikož Bezucha sdělil, že ví o jednom člověku, který by chtěl rovněž opustiti území ČSR, domluvili si Bezucha a Mašín schůzku na příští týden s tím, že si pojedou prohlédnouti hranice...“

96

Bezucha Mašínovi skutečně řekl o „významném ilegálním pra

covníkovi“, ale spolu si hranice neprohlíželi. I další části trestního oznámení jsou plné nesmyslů. Ctirad Mašín vydržel dlouhé bití a nekonečné výslechy a jen se obával, co všechno StB ví. Když pochopil, že o činnosti jeho skupiny netuší nic, vymyslel si historku o potížích s dívkou a problémech na studiích. Mašín doslova řekl: „Zkonstruoval jsem bleskově velmi pravděpodobnou ‚bajku‘ o jistém děvčeti nevalné pověsti, kterou si velmi lehce ověřili. Moje ‚útrapy‘ při výsleších byly zaviněny tím, že jsem musel vše ‚zatloukat‘, dokud jsem nevěděl, co vlastně vědí. Důležité bylo vypadat jako kluk s přízemními zájmy, bez nebezpečí pro režim.“

97

Kromě Ctirada Mašína však StB zatkla jak jeho bratra, tak strýce. Tajní policisté si pro ně přišli až domů. Vzhledem k tomu, že se skupina připravovala na útěk, byl byt plný zbraní. Zbyněk Janata, Milan Paumer a Egon Plech je rychle uklidili na půdu, kam se také sami schovali. StB je neodhalila. Vzhledem k zatčení bratrů Mašínů však z útěku sešlo. Jak Josef Mašín, tak Ctibor Novák byli považováni za podezřelé a spolupachatele, byli vyslýcháni, mláceni, ale nic nepřiznali. Josef Mašín k tomu řekl: „Výslechy byly dlouhé, trvaly mnoho hodin, vestoje, většinou se zavázanýma očima, takže nebylo možno určit, kolik těch estébáků je a kdo se do vás trefuje. Používali silná světla k oslepení. Vidět týrání ostatních nebylo možno, poněvadž oči byly většinou zavázány, ale bylo slyšet, obzvláště v noci, zvuky týraných. Bylo také někdy možno slyšet přes stěny, jak vlečou bezvládná těla po chodbě, než je hodili do cely.“

98

Vše popírali a StB Ctiboru Novákovi a Josefu Mašínovi uvěřila. O jejich vztahu s případem pak Státní prokuratura v žalobě napsala: „Z kolusních důvodů byli vzati 95

ABS, f. V-239, Rozsudek Mareček Ladislav a spol., 15. 8. 1952.

96

ABS, f. V-239, Trestní oznámení Mareček Ladislav a spol., 30. 11. 1951.

97

Rozhovor Ctirad Mašín, 19. 3. 2008.

98

Rozhovor Josef Mašín, 19. 3. 2008.


Odbojová skupina bratří Mašínů46

do vazby ještě Novák Ctibor a Mašín Josef, kteří v den zatčení Ctirada Mašína byli přítomni v jejich bytě. Dalším šetřením bylo však zjištěno, že oba jmenovaní nebyli zapojeni do protistátní činnosti a byli propuštěni na svobodu.“

99

Ctibor Novák a Josef

Mašín, kteří byli z „kolusních důvodů“ vzati do vazby, procházeli stejně jako Ctirad Mašín peklem, které si StB přichystala pro podezřelé. Ono „šetření“ bylo plné násilí a dlouhých výslechů bez přestávky.

Josefa Mašína a jeho strýce propustili po téměř třech měsících z vazby, nebyli shledáni vinnými, přesto Ctibor Novák přišel o zaměstnání. Již po svém zatčení v roce 1951 byl propuštěn z armády, přestože úřady došly k závěru, že byl nařčen neprávem a nebylo proti němu vzneseno žádné obvinění. Zprvu se mu podařilo, díky armádním konexím, získat práci jako vedoucí slavného hotelu Pupp (v té době se jmenoval Vojenská zotavovna Moskva) v lázních Karlovy Vary, ale brzy byl z této funkce vyhozen a mohl zastávat jenom místo vrátného.

100

Ctirad Mašín byl podroben psychickému i fyzickému mučení, vyšetřovali jej hodiny, ale i celé dny. Zčásti se k tomu Mašín v rozhovoru vrací: „Ve vyšetřovací vazbě StB v Bartolomějské jsem byl celkem asi tři měsíce. Na případu ‚pracovala‘ skupina ‚vyšetřováků‘ – nechali si říkat ‚pane referente‘. Úplně primitivnímu hrubému násilí, jakého se dopouštěl Grebeníček starší a jakému byl vystaven farář Josef Toufar (‚číhošťský zázrak‘) nebo západní vojáci v ‚domečku‘, jsem podroben nebyl, ale na své jsem si přišel. Jeden z vý slechů trval čtyři dny bez přestávky.“

101

Ctirad Mašín byl ve vazbě na Pankráci jedenáct měsíců, než se dostal před soud. Před přelíčením se nikdy nesešel s žádným advokátem, nebyla mu přečtena práva. Takto popsal Mašín proces: „Jednoho dne jsem byl z cely odveden do velké místnosti plné lidí. Nebylo mi vůbec jasné, o čem se tam jednalo. Po kratší době jsem byl odveden zpět na celu. Bylo mi řečeno, že jsem byl odsouzen. Kolik jsem ‚vyfasoval‘, jsem se dozvěděl až o něco později...“

102

Převezli ho do velkého zadržovacího zařízení,

kde shromažďovali všechny vězně, než je rozeslali do pracovních táborů. „Na společné cele jsem strávil jen několik dní. Cela byla úžasně přeplněná, na záchod se chodilo do pár kýblů.“

103

Ctirad Mašín byl odsouzen na dva a půl roku do uranových

dolů v Jáchymově. S odbojovou činností, která už probíhala dva roky, si ho StB ale nespojila. 99

To znamená, že důvodem jejich zatčení bylo pouhé podezření, že by mohli narušovat průběh vyšetřování. ABS, f. V-239, Žaloba

Státního prokurátora v Praze, případ Mareček Ladislav a spol., 1. 4. 1952. 100

Masin, Barbara: Odkaz. Pravdivý příběh bratří Mašínů. Praha 2005, s. 129.

101

Rozhovor Ctirad Mašín, 19. 3. 2008.

102

Srov. Rozhovor Ctirad Mašín, 19. 3. 2008; ABS, f. V-239, Rozsudek Mareček Ladislav a spol., 15. 8. 1952.

103

Rozhovor Ctirad Mašín, 19. 3. 2008.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist