načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nebezpečné známosti - Choderlos de Laclos

Nebezpečné známosti

Elektronická kniha: Nebezpečné známosti
Autor:

Slavný román Nebezpečné známosti francouzského spisovatele Choderlose de Laclose (1741–1803) už víc než dvě století strhuje čtenáře příběhem rafinovaně předstírané lásky, jež ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  109
+
-
3,6
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » LEDA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 454
Rozměr: 21 cm
Vydání: V nakl. Leda 1. vyd.
Spolupracovali: z francouzského originálu ... přeložila Dagmar Steinová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-733-5330-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Na příběhu dvojice libertinských šlechticů, kteří pro vlastní pobavení manipulují s osudy svých bližních, vytvořil autor nejen vynikající obraz určité doby a společnosti, zabývající se převážně plytkými intrikami, ale uvedl do literatury řadu znamenitě psychologicky propracovaných typů a zobrazil složitost mezilidských vztahů s časově neohraničenou platností. Originální milostný román z konce 18. století, ve kterém autor formou dopisů líčí život francouzské šlechtické společnosti v době před revolucí.

Popis nakladatele

Slavný román Nebezpečné známosti francouzského spisovatele Choderlose de Laclose (1741–1803) už víc než dvě století strhuje čtenáře příběhem rafinovaně předstírané lásky, jež je pouze vypočítavou a krutou hrou. Dva hlavní aktéři, markýza de Merteuil a vikomt de Valmont rozdmýchávají milostné city svých obětí, které ze msty nebo pro zábavu vtahují do svých nemilosrdných hrátek. Kořením příběhu jsou jejich neuvěřitelně vykalkulované spletité strategie, aristokratický cynismus, ale i velmi trefná analýza matoucích citů, které nakonec zničí i oba konspirátory lásky.
Jeden z nejčtenějších světových románů stále láká k filmovému zpracování. Po Vadimově adaptaci s Jeanne Moreau a Gérardem Philipem natočil Miloš Forman film Valmont, mírně komediální interpretaci s Annette Bening a Colinem Firthem v hlavních rolích. Snad netřeba dodávat, že se film setkal s obrovským úspěchem.

Zařazeno v kategoriích
Choderlos de Laclos - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Z francouzského originálu Les liaisons dangereuses

přeložila Dagmar Steinová

Translation © Dagmar Steinová, 1990

© Nakladatelství LEDA spol. s r. o., 2013

ISBN 978­80­7335­367­4


NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI

aneb

DOPISY

sebrané v jisté době v jedné společnosti,

které vydal pro poučení jiných pan Choderlos de Laclos


Viděl jsem mravy své doby,

a proto jsem vydal tyto dopisy.

J. J. Rousseau: Předmluva k Nové Héloïse


7

UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE

Pokládáme za svou povinnost upozornit veřejnost, že přes

to, co hlásá titul tohoto díla a co říká v předmluvěvydavatel, nemůžeme ručit za autentičnost této sbírky dopisů a že

dokonce máme pádné důvody pokládat ji za pouhý román.

Zdá se nám ostatně, že sám autor zničil, ostatně velmineobratně, jakékoli zdání pravděpodobnosti, o které zjevně usiloval, a to volbou epochy, do níž umístil popisované události. Řada osob, které uvádí na scénu, je totiž tak špatných mravů, že nelze předpokládat, že by žily v našem století: v tomto stoletífilozofie, v němž všudypřítomná osvěta učinila, jak každý ví, všechny muže velmi čestnými a ženy velmi skromnými a zdrženlivými.

Mají-li tedy dobrodružství, popisovaná v tomto díle,pravdivý základ, mohla se podle našeho mínění udát buď někde jinde, anebo v  jiné době: máme autorovi velmi za zlé, že se odvážil – zřejmě sveden nadějí, že vše bude tím zajímavější, čím více to přiblíží našemu století a naší zemi, a odvážil se ukázat v našem kroji a našich zvyklostech mravy, jež nám jsou tak cizí.

Abychom alespoň v této věci uchránili, pokud je to v naší moci, příliš důvěřivého čtenáře překvapení, podepřeme své mínění argumentem, který mu s důvěrou nabízíme, protože nám připadá pádný a nezvratný. I když totiž nepochybně tytéž příčiny by měly tytéž následky, rozhodně bychom dnesnenašli slečnu s šedesáti tisíci liber renty, která by se stalajeptiškou, ani soudní prezidentovou, která by zemřela zármutkem, ač mladá a krásná. PŘ E DM LU VA V Y DAVAT E L E Toto dílo, lépe řečeno sbírka, kterou veřejnost shledá možná přespříliš objemnou, obsahuje jen nepatrný zlomekz doisů představujících celou korespondenci, ze které bylyvyňaty. Pověřen osobami, v jejich držení byla, abych ji uspořádal, a  obeznámen s  jejich záměrem zveřejnit ji, požadoval jsem jako jedinou odměnu za svou práci dovolení, abych smělvyustit vše, co by mi připadalo zbytečné; snažil jsem sezachovat vskutku jen dopisy, které se mi jevily nezbytné prosouvislý běh událostí či pro popis a vývoj charakterů. Dále jsem se ještě podílel na uspořádání dopisů, které jsem ponechal,přičemž jsem se téměř vždy řídil zásadou časové posloupnosti, a konečně jsem připojil něco málo krátkých poznámek,nemajících většinou jiný význam než určit pramen několikacitátů či vysvětlit několik výpustek, které jsem si dovolil. To je celý můj podíl na tomto díle. Mé poslání dále nesměřovalo.

1

Navrhoval jsem rozsáhlejší zásahy, týkající se téměř výlučně čistoty jazyka a slohu, proti níž čtenář najde nejedenprohřešek. Byl bych rovněž rád získal povolení, abych mohl některé příliš dlouhé dopisy, z nichž mnohé pojednávají bezsouvislostí a téměř bez přechodu o věcech naprosto si cizích, zkrátit. Tato práce, k níž jsem nedostal souhlas, by asi sotva dodala 1

Musím rovněž čtenáře upozornit, že jsem vypustil či změnil jména všech

osob, o nichž je v těchto dopisech řeč; jestliže se mezi jmény, jimiž jsem je

nahradil, najdou taková, která někomu skutečně patří, padá tato chyba,

z níž nelze vyvozovat žádné závěry, pouze na mou hlavu. tomuto dílu na významu, byla by je však alespoň zčástizbavila nedostatků.

Bylo mi namítnuto, že čtenáři mají být seznámeni sesamotnými dopisy a nikoli s dílem vytvořeným podle nich; že by bylo právě tak nepravděpodobné jako nepravdivé, kdyby nějakých osm deset osob, podílejících se na této korespondenci, mělo stejný a jedině správný styl. Když jsem poukázal na to, že tomu tak ani zdaleka není a  že naopak mezi těmito osobami není jediné, jež by se nedopouštěla hrubých prohřešků, které jistě budou kritizovány, bylo mi řečeno, že každý rozumný čtenář zcela jistě očekává, že ve sbírce soukromých dopisů najde chyby, neboť ani v dosud vydaných výborech korespondence rozličných úctyhodných autorů, ba dokonce akademiků, není ani jediný, který by před touto výtkou beze zbytku obstál. Tyto důvody mě nepřesvědčily a shledal jsem, a dosud shledávám, že je lehčí je uvádět než přijmout; nejsem však v té věci pánem,a podrobil jsem se. Vyhradil jsem si pouze právo nesouhlasit a prohlásit veřejně, že nejsem téhož mínění, což v této chvíli činím.

Vyjádřit se k tomu, jakou hodnotu může mít toto dílo, mi nepřísluší: nesmím a nemohu nikoho ovlivňovat svýmnázorem. Čtenáři, kterým nevadí, když vědí, dříve než začnou číst, s  čím asi mohou počítat, nechť pokračují v  četbě této předmluvy. Ostatní učiní lépe, přejdou-li okamžitě k dílu samému: vědí toho již dost.

Chtěl bych jen ještě podotknout, že přestože jsem serozhodl, což připouštím, vydat tyto dopisy, jsem přesto dalek toho, abych počítal s  jejich úspěchem. Nechť není tato má upřímnost pokládána za hranou skromnost, neboť s toužotevřeností prohlašuji, že bych se touto sbírkou dopisů vůbec nezabýval, kdybych si nemyslel, že si zaslouží být předložena veřejnosti. Pokusme se vysvětlit tento zdánlivý protimluv.

Hodnota díla obvykle spočívá v  jeho užitečnosti nebo půvabu, případně, je-li toho schopno, v obojím; avšak úspěch (který nemusí být vždycky důkazem hodnoty) často závisí spíše na volbě námětu než na provedení, na souhrnuuváděných věcí než ve způsobu, jakým jsou pojednány. Protože tato sbírka obsahuje, jak hlásí její titul, dopisy celé jednéspolečnosti, vládnou v ní velmi rozličné zájmy, oslabující zájemčtenářův. A navíc, téměř všechny city, které jsou zde vyjádřeny, jsou hrané nebo falešné, takže mohou vzbudit pouze zvědavý zájem, který vždy zůstává hluboko pod zájmem citovýma především nevede k  přílišné shovívavosti, takže dává tím více vyniknout nedostatkům v podrobnostech, stavějících seneustále proti jedné jediné touze, jež má být ukojena.

Tyto nedostatky jsou možná částečně vykoupeny jinou předností, vyplývající podobně jako ony z  povahy díla: je to rozmanitost slohů, hodnota, které spisovatel dosahuje jen velmi těžce, která se zde však sama nabízela a přinejmenším zachraňuje před nudou a jednotvárností. Mnoho lidí jistě také ocení dosti velký počet buď zcela nových, či málo známých postřehů, rozptýlených v těchto dopisech. A to je tak vše, co se dá od nich očekávat půvabného, i kdybychom jeposuzovali s největší shovívavostí.

Prokázat užitečnost díla, pro kterou možná dojde k daleko větším sporům, se mi jeví jako úkol daleko lehčí. Zdá se mi alespoň, že prokazujeme službu mravům, když odhalujeme prostředky, jichž užívají lidé mravů špatných, aby zkazili lidi mravů dobrých; a  já se domnívám, že tyto dopisy mohou k tomuto odhalení účinně přispět. Najdeme zde rovněžstvrzení a příklad dvou důležitých pravd, které lze pokládat za zneuznané, když vidíme, jak málo znamenají v  životě: za prvé, že každá žena, která přijímá do své společnostinemravného muže, skončí jako jeho oběť; za druhé, že je přinejmenším nerozumná každá matka, která strpí, aby se těšil důvěře její dcery někdo jiný než ona sama. Mladí lidéobojího pohlaví se zde také mohou poučit o tom, že přátelství, kterým je se zdánlivou lehkostí obdarují lidé špatných mravů, je vždy jen nebezpečnou léčkou, právě tak osudnou pro jejich štěstí jako pro jejich ctnost. Domnívám se však, že je třeba mít se na pozoru před možným zneužitím tohoto díla, je tak snadné obrátit dobro ve zlo; jsem dalek myšlenky doporučit mládeži tuto četbu, pokládám naopak za velmi důležité každou četbu tohoto druhu před ní odstranit. Dobu, kdy taková četba přestane být nebezpečná a může se stát užitečnou, stanovila myslím pro ženské pohlaví velmi dobře jedna matka, která je nejen duchaplná, ale má i zdravý rozum. „Domnívám se,“ řekla mi, když si přečetla rukopis této korespondence, „že bych prokázala své dceři skutečnou službu, kdybych jí dala tuto knihu v den její svatby.“ Kdyby to byl názor všech matek, blahopřál bych si do nejdelší smrti, že jsem tuto knihu vydal.

I když vycházím z tohoto příznivého předpokladu,nepřiadá mi úspěch nijak dopředu zaručený a  i  nadále mám dojem, že tato kniha se může zalíbit jen velmi málo lidem. Bude v zájmu zkažených mužů a žen, aby pomluvili dílo, které jim může uškodit; protože jim nechybí obratnost, poštvou možná proti knize obratně rigoristy, pobouřené obrazemšpatných mravů, který jsme se nebáli ukázat.

Takzvaní volnomyšlenkáři se nebudou ani trochu zajímat o pobožnou ženu, která bude už předem v jejich očích pouhou ženuškou, zatímco pobožnůstkáři se rozhněvají, až uvidí, že ctnost podlehla, a budou naříkat, že náboženství se zdeukazuje příliš bezmocné.

Lidé vytříbeného vkusu budou znechuceni příliš jednoduchým slohem řady dopisů, zatímco běžný čtenář, svedený představou, že vše vytištěné je plodem čísi práce, budepřesvědčen, že v  některých jiných dopisech nachází lopotivé snažení spisovatele, vykukujícího za postavou, jíž dávápromlouvat.

Nakonec se bude možná všeobecně říkat, že všechno má své pro a proti; příliš vypilovaný spisovatelský sloh by siceskutečně smazal půvab osobních dopisů, avšak jejich nedbalosti se naopak mění v  hrubé a nepřijatelné chyby, jakmile jsou určeny k tisku.

Přiznávám upřímně, že všechny tyto námitky mohou být oprávněné; domnívám se rovněž, že bych na ně dovedlodpovědět, aniž bych překročil rozsah předmluvy. Čtenář však jistě cítí, že kdyby bylo třeba odpovídat na všechno, znamenalo by to, že dílo nemůže odpovědět na nic; a kdybych si to o něm myslel, škrtl bych i předmluvu, i knihu.

ČÁST PRVNÍ

bbbbbb DOPIS I CECILIE VOLANGESOVÁ SOFII CARNAYOVÉ (t. č. v klášteře sester Voršilek)

V Paříži dne 3. srpna 17 . .

Vidíš, milá přítelkyně, že držím slovo a že mi čepcea střaečky nezabírají všechen čas; pro tebe mi vždycky nějakývybude. Přesto jsem za jediný dnešní den viděla víc ozdob než

za celé čtyři roky, které jsme strávily pohromadě. Myslím, že

naše báječná Tanvilka

1

bude daleko víc rozmrzena z méprvní návštěvy, kterou jí hodlám nabídnot, než jsme měly být

my, kdykoli nás přišla navštívit ve svém in fiocchi

2

. Mamička

se se mnou o všem radí a nejedná se mnou už tak moc jako

s chovankou kláštera. Mám svou komornou, mám svouložnici a pokojík sama pro sebe a píši ti na moc hezkémsekretáři, od kterého jsem dostala klíč a kam si mohu zamknout,

co se mi zlíbí. Mamička mi řekla, že ji uvidím každý denběhem její ranní toalety, že stačí, když budu k obědu učesaná,

protože budeme vždycky samy, a že mi také každý den poví,

v kterou odpolední hodinu k ní mám zajít. Zbytek času patří

mně; mám svou harfu, své kreslení, své knihy, všechno jako

v  klášteře; jedině že tu chybí matka Perpetua, která by mě

hubovala, a že tady záleží jen na mně, jestli budu celý den

1

Bývalá chovanka téhož kláštera. 2

V slavnostním oděvu (it). (Pozn. překl.) zahálet. Ale že tu nemám svou Sofii, s kterou bych sipovídala a smála se, raději něco dělám.

Ještě není pět hodin a za mamičkou mám jít až v sedm; času bych tedy měla spoustu, jen kdybych ti měla co povědět! Ale nikdo se mnou zatím o ničem nemluvil, a kdybych neviděla všechny ty přípravy a  kdyby sem nechodila taková spousta švadlen a všechny kvůli mně, řekla bych, že nikdo o mé svatbě neuvažuje a že je všechno zase nějaký tlach naší dobréJosefiny

1

. Ale mamička mi tak často říkala, že každá slečna má

zůstat v klášteře tak dlouho, dokud se nevdá, že když mě teď

vzala domů, přece jen musí mít Josefina pravdu.

Před našimi vraty právě zastavil kočár a mamička mivzkazuje, že k ní mám okamžitě přijít. Co jestli je to ten pán?Nejsem ustrojena, ruce se mi třesou a srdce mi buší. Zeptala jsem se komorné, jestli ví, kdo je u mamičky. Samozřejmě, řekla mi, je to pan Ch***. A začala se smát! Ach věřím, že je to on. Až se vrátím, určitě Ti vypovím, co se stalo. Zatím znáš alespoň jeho jméno! Nehodí se, abych na sebe dala čekat. Za chviličku jsem zpátky.

Jak ty se budeš posmívat chudince Cecilii! Ach, musela jsem se opravdu stydět! Ale ty by ses dala nachytat zrovna tak jako já. Když jsem vstoupila k mamičce, spatřila jsem vedle ní stát pána v černých šatech. Pozdravila jsem ho, jak nejlépe dovedu, a nebyla jsem s to pohnout se z místa. Dovedeš si jistě představit, že jsem si ho prohlédla! „Madam,“ řekl mamičce, když mě pozdravil, „jaká to okouzlující slečna, více než kdy jindy si uvědomuji, jak jste ke mně laskavá.“ Po tétojednoznačné narážce jsem se tak roztřásla, že jsem se nedokázala udržet na nohou, našla jsem si lenošku, sedla jsem si a byla jsem strašně červená a vyvedená z míry. Sotva jsem si sedla, už 1

Vrátná v klášteře. mi ten člověk klečel u nohou. V té chvíli ztratila uboháCecilie hlavu; mamička říkala, že jsem byla celá poplašená.Vyskočila jsem, pronikavě jsem vykřikla... Víš, jako tenkrát, když hřmělo. Mamička dostala záchvat smíchu a řekla mi: „Ale co je to s vámi? Posaďte se a podejte přece pánovi nohu.“ Je to tak, drahá přítelkyně, ten pán byl švec. Nemohu tivypovědět, jak jsem se hanbila; naštěstí u toho byla jen mamička. Až se vdám, přestanu asi u toho ševce šít. Bohužel jsem ti musela vyprávět něco docela jiného, než jsem počítala.

Musíš uznat, že se toho ještě musíme hodně učit! Sbohem. Za chvíli bude šest a  komorná mi právě říká, že je načase, abych se ustrojila. Sbohem, drahá Sofie, mám tě stejně ráda, jako když jsme byly v klášteře.

Nevím, po kom bych ti ten dopis poslala, a tak počkám, až přijde Josefina. DOPIS II MARKÝZA DE MERTEUIL VIKOMTOVI DE VALMONT (t. č. na zámku ...)

V Paříži dne 4. srpna 17 . .

Vraťte se, milý vikomte, vraťte se zpátky; co vlastně děláte, co

jen můžete dělat u staré tety, jejíž majetek podléháfideikomisní substituci? Okamžitě odjeďte, potřebuji Vás. Dostala

jsem skvělý nápad a ráda bych Vás pověřila jehouskutečněním. Těchto několik slov by mělo postačit; až přílišvyznamenán mou volbou byste měl urychleně přijít a na kolenou

přijmout mé rozkazy. Vy však zneužíváte mé laskavosti, a to

i poté, kdy jste jí přestal užívat; mám-li si vybrat mezi věčnou


20

nenávistí a přílišnou shovívavostí, Vaše štěstí si žádá, abyzvítězila má dobrota. Proto Vás hodlám zasvětit do svýchplánů; musíte mi však odpřisáhnout, že jako opravdový rytíř se

nevrhnete do jiného dobrodružství, dokud tohle nedovedete

do konce. Je důstojné opravdového hrdiny: posloužítezároveň lásce i pomstě a do Vašich pamětí přibude dalšíprostoášnost

1

, ano, do Vašich pamětí, neboť si přeji, aby jednoho

dne vyšly tiskem, a beru na sebe, že je napíši. Toho však teď

nechme a vraťme se k tomu, co mne zaměstnává.

Paní de Volanges vdává dceru: je to dosud tajemství, ale mne do něho včera zasvětila. A koho pak myslíte, že si vybrala za zetě? Hraběte de Gercourt. Kdo by to byl řekl, že se jednou stanu Gercourtovou sestřenicí? Uvedlo mne to v zuřivost... Nuže, pořád ještě nechápete? Ach, jak jste nechápavý!Odpustil jste mu snad jeho dobrodružství s intendantkou? A nemám snad já, Vy netvore, ještě daleko pádnější důvod, proč si na něho stěžovat?

2

Dovedu se však ovládnout a naděje na pomstu

uklidňuje mou duši.

Stokrát nás oba znudilo, jakou důležitost přikládá Gercourt tomu, koho dostane za ženu, i  jak je pošetile domýšlivý, že 1

V originále rouérie (od rouer = mučit na kole). Slova roué (= ten, kdo jeodsouzen na mučení) a rouérie byla v době, kdy byly napsány tyto dopisy, velmi

běžná. V období Regentství (1715–1723), za nezletilosti Ludvíka XV., kdy

po vzoru regenta Filipa Orleánského došlo především mezi šlechtou k velkému

uvolnění mravů, se slovem roué označovali především jednotliví členovéregentovy družiny, jeho společníci při orgiích. V 16. a 17. století bývali namučení odsuzováni libertini – ovšem regent a jeho družina od nich převzalipouze volnost mravů, kterou dovedli až k zhýralosti. (Pozn. překl.) 2

Pro srozumitelnost tohoto místa je třeba vysvětlit, že hrabě de Gercourt

opustil markýzu de Merteuil pro soudní prezidentovou de ***, která se

pro něho vzdala vikomta de Valmont, a že do oné doby spadá vzájemné sblížení vikomta a markýzy. Protože na tomto dobrodružství není nic

zvláštního a protože se navíc odehrálo dávno před událostmi, o nichž se

mluví v těchto dopisech, pokládali jsme za správné vypustitkorespondenci, která se k němu vztahuje. se mu podaří vyhnout se nevyhnutelnému osudu. Znáte jeho směšné zaujetí pro klášterní výchovu a  jeho ještě směšnější předsudek, že jsou blondýny zdrženlivé. Přesto, že má malá Volangesová šedesát tisíc liber renty, vsadila bych se, že by k tomu sňatku nikdy nedošlo, kdyby byla bruneta nebo kdyby nebyla bývala v klášteře. Dobrá, dokažme mu tedy, že jehluák; jednoho dne by se jím stejně bezpochyby stal, o  tom nepochybuji; bylo by však zábavné, kdyby už jako hlupák začal své manželství. Jak bychom se nazítří po svatbě bavili, až bychom slyšeli, jak se chvástá! Neboť on se bude chvástat! A když ta holčička už jednou dostane Vaši školu, museli bychom mít nevídanou smůlu, aby si o  Gercourtovi, jako o tolika jiných, nezačala povídat celá Paříž.

Hrdinka tohoto nového románku si ostatně zasloužíveškerou Vaši péči: je vskutku hezká. Je jí teprve patnáct, zkrátka opravdové růžové poupátko. Po pravdě řečeno je taknezkušená, že se to hned tak nevidí, a není v ní pranic strojeného; to vám mužům ostatně nevadí. Co víc, má v očích jistoumnohoslibnou unylost; připočtěte, že jsem to já, kdo Vám jidoporučuje. Teď už Vám zbývá jen mi poděkovat a uposlechnout.

Tento dopis dostanete zítra dopoledne. Žádám Vás, abyste byl zítra v sedm večer u mne. Nepřijmu nikoho před osmou, dokonce ani svého současného rytíře: na takovou velikouzáležitost nemá hlavu. Jak vidíte, láska mne nedokázala zaslepit. V  osm hodin Vás propustím na svobodu, v  deset se vrátíte a povečeříme s naší krasavicí: pozvala jsem totiž matkus dcerou na večeři. Sbohem, je dvanáct pryč: za chvíli už tonebudete Vy, kým se budu zabývat. DOPIS III CECILIE VOLANGESOVÁ SOFII CARNAYOVÉ (t. č. v klášteře Voršilek)

V Paříži dne 4. srpna 17 . .

Moje nejmilejší přítelkyně, pořád ještě nic nevím. Včeravečeřela u mamičky spousta lidí. Přestože bylo v mém zájmu,

abych si je pořádně prohlédla, především muže, dost jsem

se nudila. Všichni, muži i ženy, se na mne často dívalia potom si něco šeptali. Věděla jsem dobře, že mluví o mně:červenala jsem se a nedovedla jsem tomu zabránit. Moc bych to

chtěla umět, neboť jsem si všimla, že ostatní ženy senečervenají, když se na ně někdo dívá. Snad je to tím, že semalují, a že pod líčidlem není vidět ruměnec z rozpaků;nečervenat se, když se na tebe upřeně dívá muž, musí být jistě

hrozně těžké.

Nejvíc mě zneklidňovalo, že jsem nevěděla, co asi o  mně soudí. Myslím, že jsem přesto dvakrát třikrát zaslechla slůvko hezká. Velmi zřetelně jsem však zaslechla také nemotora a musí to být asi pravda, protože je pronesla jedna naše příbuzná a maminčina přítelkyně; zdálo se mi dokonce, že ke mně na první pohled pojala přátelství. Byl to jediný člověk, který se mnou za celý večer ztratil pár slov. Zítra u ní budeme večeřet.

Také jsem po večeři zaslechla, jak jeden muž, který určitě mluvil o mně, povídá druhému: „To chce ještě uzrát, v zimě uvidíme.“ Možná že to byl právě ten, který si mě má vzít: ale vždyť by to pak bylo až za čtyři měsíce! Ráda bych věděla, jak to vlastně je.

Zrovna přišla Josefina a říká, že pospíchá. Chtěla bych Ti však ještě povědět o jedné své neohrabanosti. Ach, bojím se, že má ta dáma pravdu!

23

Po večeři se hrály karty. Posadila jsem se k mamičce. Nevím,

jak se to mohlo stát, ale já Ti skoro okamžitě usnula.Probu

dil mě hlasitý smích. Nevím, jestli se smáli mně, ale myslím,

že ano. Mamička mi dovolila odejít a udělala mi tím velikou

radost. Představ si, bylo už po jedenácté. Sbohem, drahá Sofie;

měj stále ráda svou Cecilii. Ujišťuji Tě, že společenský život

není tak zábavný, jak jsme si představovaly.

DOPIS IV

VIKOMT DE VALMONT MARKÝZE DE MERTEUIL

(t. č. v Paříži)

Na zámku ... 5. srpna 17 . .

Vaše rozkazy jsou okouzlující. Ještě dokonalejší je způsob,

jakým je udělujete; člověk by si pro Vás dokázal zamilovat

despotismus. Jak dobře víte, není to poprvé, co lituji, že již

nejsem Vaším otrokem. A i když mě nazýváte netvorem,ni

kdy nevzpomínám bez potěšení na dobu, kdy jste měvyzna

menávala jmény daleko něžnějšími. Často dokonce toužím,

abych si je znovu zasloužil a abych nakonec společně s Vámi

poskytl světu příklad stálosti. Nás dva však volají vyššípo

hnutky. Naším osudem je dobývat: musíme být poslušníto

hoto hlasu. Snad se ještě sejdeme na konci kariéry; neboť –

a nic ve zlém, krásná markýzo, – Vy se mnou přinejmenším

držíte krok. Od chvíle, kdy jsme se pro blaho světarozděli

li, abychom každý na svou pěst hlásali naši víru, řekl bych,

že jste v této misii lásky získala daleko víc duší než já. Znám

Vaši horlivost, znám Váš neutuchající zápal; bude-li nás náš

bůh soudit podle skutků, tak jako ten jejich, stanete se Vy jednoho dne patronkou nějakého velikého města, zatímco z  Vašeho přítele bude nanejvýš vesnický svatý. Copak, coak, tato mystická řeč Vás udivuje? Já jsem se totiž již před týdnem vydal na novou misi. Protože v ní chci být úspěšný, jsem nucen odepřít Vám poslušnost.

Nezlobte se a vyslechněte mě. Vám, které svěřuji všechna tajemství svého srdce, jsem ochoten prozradit i nejvelkoleější plán, jaký kdy zosnoval dobyvatel. Co mi navrhujete Vy? Abych svedl dívenku, která nic neviděla a nic nezná, která mi takříkajíc bude vydána na milost a nemilost, kteroubezochyby opojí hned první lichotka a kterou pravděpodobně bude popohánět spíš zvědavost než láska. Dvacet jiných zde může uspět tak jako já. Tak tomu však není při podniku,kterým se teď zabývám já: zde mi úspěch zaručuje stejnou měrou i rozkoš, i slávu. Láska, jež mi chystá věnec, váhá mezimyrtou a vavřínem a k oslavě mého triumfu užije patrně obou.

I Vás, má drahá přítelkyně, se zmocní posvátná úctaa řeknete s nadšením: Hle, toť muž hodný lásky.

Vy znáte prezidentovou Tourvelovou, její zbožnost, její manželskou věrnost, její přísné zásady. Na to vše hodlámzaútočit; zde máte nepřítele, který je mne hoden, toť cíl, který jsem si vytyčil.

Byť nezískal bych to tím, co jsem učinil,

zůstane pro mne ctí, že jsem se pokusil.

Špatné verše můžeme citovat jen tehdy, jsou-li od velkého básníka.

1

1

Rousseau

Laclos

se v této své poznámce mýlí. Většina vydání tuto poznámku opravuje.

Těmito dvěma verši končí Dedikace dauphinovi v La Fontainových Bajkách.

Správné znění je: Byť nezalíbil jsem se tím, co jsem učinil, zůstane pro mne

ctí, že jsem se pokusil. (Pozn. překl.)

Vězte tedy, že prezident soudu pobývá kvůli jakémusivelkému procesu v Burgundsku (doufám, že kvůli mně prohraje kauzu daleko důležitější). Jeho vzácná polovička zde mástrávit celou dobu tohoto skličujícího slaměného vdovství.Každodenní mše, několik návštěv u chudých našeho obvodu,modlitby ráno i večer, osamělé procházky, zbožné rozhovory s mou starou tetou a občas partička whistu mají být pro ni jediným rozptýlením. Připravím jí jiné a zábavnější. Sám dobrý anděl mě sem zavedl, naštěstí pro ni i pro mne. Já blázen! Litoval jsem čtyřiadvaceti hodin, které jsem obětoval zdvořilostním povinnostem. Jaký by to byl trest, kdyby mě teď někdopřinutil vrátit se do Paříže! Whist se dá hrát naštěstí jen večtyřech; a protože tu je pouze zdejší farář, má věčná teta velmi naléhala, abych jí věnoval několik dní navíc. Snadnouhodnete, že jsem přivolil. Nedovedete si představit, jak mě od toho okamžiku hýčká a především jak si zakládá na tom, že mě pravidelně vídá u modliteb a na mši. Nemá ponětí, jaké božstvo zde vzývám.

Již čtyři dny se tedy oddávám této prudké vášni. Vy víte, jak dovedu prudce zatoužit, jak dovedu smetat překážky; nevíte však, jak samota rozdmýchává naši žádost. Nemám už v hlavě jinou myšlenku: ve dne na nic jiného nemyslím, v noci o ničem jiném nesním. Musím nezbytně dostat tuto ženu, abych se zachránil před trapností, že se do ní zamiluji: neboť kam až nás vede žádost, které je odpíráno? Ó, rozkoši požitku!Vzývám Tě pro své štěstí a především pro svůj klid. Jaké štěstí, že ženy se tak slabě brání! Jinak by z nás byli vedle nich jen bázliví otroci. Pociťuji v této chvíli vděčnost k přístupným ženám, což mě přirozeně vrhá k Vašim nohám. Ležím před Vámi, abych si vyprosil odpuštění, a tak končím tento příliš dlouhý dopis. Sbohem, má překrásná přítelkyně, a nic ve zlém.

26

DOPIS V

MARKÝZA DE MERTEUIL VIKOMTOVI DE VALMONT

(t. č. na zámku ...)

V Paříži dne 7. srpna 17 . .

Víte, vikomte, že je Váš dopis vzácně drzý a že záleželo jen

na mně, jestli se rozhněvám? Dokázal mi však zcela jasně, že

jste ztratil hlavu, a jedině to Vás zachránilo před mýmhně

vem. Zůstávajíc Vaší velkomyslnou a  soucitnou přítelkyní

pomíjím urážku, abych se zabývala pouze nebezpečím, které

Vám hrozí; i když mne velice nudí přivádět někohok rozu

mu, ujímám se tohoto úkolu, protože v této chvílinepotře

bujete nic tolik jako rozum.

Vy chcete dostat prezidentovou Tourvelovou! Ale co je to

za směšný rozmar! Poznávám v něm Vaši umíněnou hlavu,

která dovede toužit jen po tom, co jí připadá nedosažitelné.

Co na té ženě vidíte? Má pravidelné rysy, připouštím, ale

zcela bezvýrazné; její postava celkem ujde, ale postrádájaké

hokoli půvabu; a  jak směšně se vždycky dokáže nastrojit!

Ty její šátečky, kterých má vždycky na krku celý balík, ty

její živůtky, sahající až k bradě! Jako přítelkyně Vám říkám,

že by stačily nanejvýš dvě takové a nikdo by Vás už nebral

vážně. Jen si vzpomeňte na den, kdy vybírala příspěvky

u sv. Rocha, a jak jste mi tenkrát děkoval, že jsem se Vám

postarala o  takovou podívanou. Pořád ji ještě vidím před

sebou, jak se drží toho dlouhovlasého čahouna, jak přikaž

dém kroku div neupadne, jak neustále kolem sebe šermuje

svým košíkem, jak se červená při každé úkloně. Kdo by byl

tenkrát řekl, že po této ženě jednou zatoužíte...? Nuže,vik

omte, teď se začervenejte Vy a hleďte se vzpamatovat. Slibuji

Vám, že budu mlčet.

Jen uvažte, co Vás ostatně čeká za mrzutosti! S jakým sokem se hodláte utkat? S manželem! Nestačí už to slovo samotné, abyste se cítil pokořen? Jaká hanba, jestli ztroskotáte, zvlášť když Vám případný úspěch ani dost málo nemůže sloužit ke cti! A co víc: neočekávejte žádnou rozkoš. Což je s cudnými ženami vůbec možná? Myslím s opravdu cudnými. Protože ty zůstávají zdrženlivé i v okamžiku nejvyšší rozkoše a poskytují pouze polovičatý požitek. Naprosté sebezapomnění, šílenství vášně, v němž překypující rozkoš očišťuje sebe samu, všechny tyto poklady lásky jsou jim neznámé. Říkám Vám předem: i když uspějete, Vaše paní soudní prezidentová budepřesvědčena, že Vám dává vše, chová-li se k Vám jako k manželovi. Ale v manželském soužití, ať je již jakkoli něžné, dvazůstanou vždy dva. A  zde je vše daleko horší; Vaše cudná dáma je pobožná a její prostomyslná zbožnost ji odsuzuje k věčné naivnosti. Možná že tuto překážku překonáte, alenenamlouvejte si, že se Vám podaří ji odstranit: můžete zvítězit nadláskou k Bohu, nikoli však nad strachem z ďábla; až budetesvírat svou milenku v náručí a ucítíte, jak jí tluče srdce, bude jí bušit strachy, ne láskou. Kdybyste byl tuto ženu poznal dříve, mohl jste z  ní možná něco udělat; dnes je jí však dvaadvacet let a téměř dva roky už je vdaná. Věřte mi, vikomte, když žena takhle ustrne, je třeba ji ponechat jejímu osudu; zůstane už navždy jen a jen obyčejnou ženuškou.

A přesto mi pro tento předmět svého obdivu odpíráteposlušnost, žijete zaživa pohřben u své tety a vzdáváte se velicerozkošného dobrodružství, nad jiné vhodného, aby Vám dělalo čest. Jakým řízením osudu zůstává Gercourt proti Vámneustále ve výhodě? V těchto mých slovech není stopyrozmrzelosti: jsem však nyní na vahách, nemám-li uvěřit, že sinezasloužíte svou pověst; především jsem v  pokušení zbavit Vás své důvěry. Nikdy si nezvyknu sdělovat svá tajemství milenci paní de Tourvel.

28

Nicméně vězte, že malá Volangesová už někomu dokázala

zamotat hlavu. Mladý Danceny v tom vězí až po uši.Zazpí

vali si spolu; ona na chovanku kláštera zpívá popravdě řečeno

lépe, než by se čekalo. Ještě si spolu několikrát zkusí duo a ona

pak, jak se zdá, ochotně přistoupí na unisono. Ten Danceny

je však takové dítě, že tráví všechen čas zamilovanýmvrká

ním a k ničemu se zatím nedostal. Pokud jde o naši osůbku, je

velice zbrklá; ať se již stane cokoli, bude to daleko méněpotě

šitelné, než kdybyste byl strůjcem Vy. Jsem z toho rozladěná,

a až přijde můj rytíř, docela určitě se s ním pohádám. Radila

bych mu, aby byl hodný, neboť teď právě bych s ním dovedla

skoncovat bez mrknutí oka. Kdybych byla dost chytráa opus

tila jej nyní, jistojistě by si zoufal; a mne přece nic tak nebaví

jako milostné zoufalství. Nazval by mne nevěrnicí a  slovo

nevěrná mne vždycky dokáže potěšit. Vedle slůvka krutá zní

ženským uším nejslastněji a není tak těžké si je zasloužit. Budu

se tím vážně zabývat. Vidíte, co všechno jste způsobil! I  to

Vám připíšu na svědomí. Sbohem. A doporučte svépreziden

tové, aby mne vzpomněla ve svých modlitbách.

DOPIS VI

VIKOMT DE VALMONT MARKÝZE DE MERTEUIL

(t. č. v Paříži)

Na zámku ... dne 9. srpna 17 . .

Není tedy na světě žena, která by nezneužívala své moci!

Dokonce i Vy, kterou jsem tak často nazýval svoushovíva

vou přítelkyní, přestáváte nakonec být shovívavoua neostý

cháte se mne napadnout pro předmět mého obdivu! Jakými

29

tahy jste se odvážila vykreslit paní de Tourvel! Který muž

by mi takovou zpupnou odvahu nezaplatil životem? Kterou

jinou ženu by to v  mých očích přinejmenším nepošpini

lo? Prosím Vás, nevystavujte mě napříště takovým těžkým

zkouškám; nemohu zaručit, zda bych vydržel. Když už tu

ženu chcete pomlouvat, vyčkejte, ve jménu našeho přátel

ství, dokud ji nedostanu. Což nevíte, že jedině vášeň máprá

vo strhnout lásce pásku?

Ale co to mluvím? Má snad paní de Tourvel zapotřebí,

abych si ji idealizoval? Nikoli, aby byla hodna zbožňování,

stačí, zůstane-li sama sebou. Vyčítáte jí, že se špatně obléká.

Rád s  Vámi souhlasím: cokoli si obleče, jí škodí, vše, co ji

zahaluje, ji hyzdí. Jedině v nestrojených nedbalkách je vskutku

úchvatná. Díky dusnému vedru, kterým zde trpíme, dovo

lují mi její prosté plátěné šaty spatřit, jak je pružná a oblá. Na

hrudi jí splývá mušelín; mé kradmé, leč pronikavé pohledy

již pod ním rozpoznaly okouzlující tvary. Říkáte, že její tvář

postrádá výrazu. Co však má vyjadřovat, když nic nepro

mlouvá k jejímu srdci? Ovšem, vůbec nezná ten lživý pohled

našich koketních žen, který nás někdy svádí a vždycky klame.

Nedovede zakrýt prázdnou větu naučeným úsměvem;ačko

liv má nejkrásnější zuby na světě, směje se, jen když ji něco

pobaví. Měla byste ji však vidět, jaký obraz naivníhoa nenu

ceného veselí skýtá při skotačivých hrách! Jakou čistou radost

a soucitnou dobrotu vyjadřuje její pohled, spěchá-li pomoci

nebožákům! Musela byste především vidět, jakým dojemným

ruměncem zcela nepředstírané skromnosti se zbarví jejíbož

ská tvář při sebemenší pochvale či lichotce! Je přehnaně cudná

a pobožná a Vy z toho usuzujete, že je chladná a bez života. Já

smýšlím docela jinak. Jaké to musí být bohatství citu,dává

-li z něho dokonce svému manželovi a miluje-li bytost, která

je stále pryč? Můžete si vůbec přát ještě pádnější důkaz? Já si

však obstaral další.

Byli jsme na procházce a zařídil jsem to tak, že jsmenajednou museli přes příkop; ačkoli je velice mrštná, je také velice bojácná (jistě si dovedete představit, jaký strach má netýkavka, když má překročit Rubikon

1

). Ale nezbylo jí, než se svěřit do

mých rukou. Držel jsem tu cudnou ženu v náručí. Všechny

naše přípravy a přeprava mé staré tety ji rozesmály; když jsem

se však s obratnou neobratností zmocnil jí, naše paže se velmi

přirozeně propletly. Přitiskl jsem ji k sobě na hruď; tenkratičký okamžik postačil, abych ucítil, že jí srdce bije rychleji.

Obličej se jí zalil rozkošným ruměncem a její skromnérozaky mě dostatečně poučily, že se jí srdce rozbušilo láskou,

nikoli strachem. Má teta ostatně podlehla témuž omylu jako

Vy a řekla: „Podívejme se, děťátko se bálo“. Okouzlujícínevinnost však děťátku nedovolila, aby připustilo lež, a protoodpovědělo naivně: „Ach ne, to jenom...!“ Ta slova mě osvítila. Od

té chvíle vystřídala můj krutý neklid sladká naděje. Dostanu

tu ženu; vezmu ji muži, který si jí neváží; odvážím se dokonce

uloupit ji třeba i Bohu, k němuž se modlí. Jaká slast býtzároveň příčinou jejích výčitek svědomí i vítězem nad nimi! Každá

myšlenka, že bych ji měl vysvobodit ze zajetí předsudků, je mi

vzdálena! Naopak, tyto předsudky ještě více přispějí k mému

štěstí a  slávě. Nechť si věří ve ctnost, nechť mi ji však obětuje. Nechť ji děsí všechno, co se děje, aniž v  tom dokáže

ustat, nechť zmítána tisícerou hrůzou na ni dokážezapomenout a přemoci ji pouze v mém náručí! Teprve potompřivolím, aby řekla: Zbožňuji tě! Jediná mezi ženami bude hodna

vyslovit tato slova. Pak budu vskutku bohem, kterému dala

přednost.

Řekněme si to otevřeně: to, čemu my dva v našem právě tak chladném jako vřelém podnikání říkáme štěstí, je nanejvýš 1

Setkáváme se zde s nevkusem dvojsmyslů, který se v té době začalrozmáhat a od té doby tolik pokročil. pouhou rozkoší. Mám se přiznat? Domníval jsem se, že je mé srdce již mrtvé, že zbyla jen smyslnost, a naříkal jsem si na předčasné stáří. Paní de Tourvel mi vrátila kouzelnépřeludy mládí. Když jsem s  ní, nepotřebuji ani požitek, abych byl šťasten. Jediné, co mne děsí, je čas, který mi toto dobrodružství zabere; netroufám si totiž ponechat nic náhodě. I když si nakrásně připomínám všechny své vyzkoušenéopovážlivé finty, nemohu se odhodlat a zkusit to s nimi. Abych byl vskutku šťasten, musí se mi vzdát sama; a to není lehká věc.

Jsem si jist, že budete obdivovat mou rozvážnost. Dosud jsem nevyslovil slůvko láska, jsme však již u  slov důvěra a účast. Abych ji klamal co možná nejméně a hlavně abych již předem oslabil účinek klevet, které by se k  ní případně donesly, vyprávěl jsem jí sám o některých svých nejznámějších avantýrách, a  sice tak, jako bych se obžalovával. Moc byste se nasmála, kdybyste viděla, jak mi v celé své nevinnosti drží kázání. Chce mne, jak říká, obrátit. Nemá dosud tušení, jak draze ten pokus zaplatí. Vůbec jí nepřijde na mysl, že když hájí věc těch nešťastnic (abych užil jejích vlastních slov),kterým jsem zničil život, mluví již předem i o svém případu. Tahle myšlenka mě napadla včera uprostřed jednoho jejího kázání a nedokázal jsem si odepřít potěšení, abych ji nepřerušila ujistil ji, že mluví jako prorok. Sbohem, překrásná přítelkyně. Jak vidíte, nejsem beznadějně ztracen.

P. S. Právě mi napadá: co Váš nebohý rytíř, sáhl si zezoufalství na život? Ve skutečnosti jste stokrát horší než já,a kdybych byl ješitný, cítil bych se vedle Vás zahanben. DOPIS VII CECILIE VOLANGESOVÁ SOFII CARNAYOVÉ

1

(t. č. v klášteře Voršilek)

Dne 7. srpna 17 . .

Jestli jsem Ti neřekla nic nového o svých vdavkách, je to jen

proto, že jsem se nic nového nedozvěděla. Pomalu si zvykám

nemyslet na to a  život, jaký vedu, se mi celkem zamlouvá.

Cvičím se hodně ve zpěvu a na harfu. Teď, když už nemám

učitele, obojí se mi nějak víc líbí; vlastně spíš to bude tím,

že mám někoho lepšího. Rytíř Danceny, ten pán, co jsem Ti

o něm vyprávěla a s kterým jsem zpívala u paní de Merteuil,

je velice laskavý a chodí k nám každý den a celé hodiny spolu

zpíváme. Je úžasně milý. Zpívá jako anděl, skládá moc hezké

písně a také k nim sám píše slova. Jaká škoda, že jemaltézským rytířem! Ten kdyby se oženil, s tím by byla ženašťastná... Je úžasně milý. Nikdy to nevypadá, jako že Ti dělápoklonu, a přitom Ti zalichotí vším, co řekne. V jednom kuse

mě opravuje, ať jde o hudbu, nebo o něco jiného, ale dovede

do své kritiky přimíchat tolik porozumění a žertu, že mu za

ni dokonce musím být vděčná. I když se na Tebe jen podívá,

vypadá, jako že Ti chce říct něco příjemného. K tomu všemu

je ještě neobyčejně úslužný. Tak včera ho například pozvali,

aby šel na koncert, a on radši zůstal celý večer u mamičky.

Měla jsem z toho ohromnou radost, protože když u nás není

on, nikdo se mnou nemluví a mám dlouhou chvíli; když tu

1

Abychom nezneužívali čtenářovy trpělivosti, vypouštíme mnoho dopisů

z jejich každodenní korespondence, která by sama obsáhla několiksvazků, a uvádíme jen ty, které mohou podle našeho mínění objasnit situaci

a dění. Z týchž důvodů vypouštíme všechny dopisy Sofie Carnayové,stejně jako mnoho dopisů ostatních postav tohoto dobrodružství.

33

je, zpíváme a povídáme si. Ten mi má vždycky co povědět!

On a paní de Merteuil jsou tady podle mého názoru jediní

milí lidé. Teď ale sbohem, drahá přítelkyně; slíbila jsem, že

se na dnešek naučím jednu harfovou ariettu, která má velice

těžký doprovod, a ráda bych dodržela slovo. Dám se do toho

a budu se učit, dokud nepřijde.

DOPIS VIII

PANÍ PREZIDENTOVÁ DE TOURVEL PANÍ DE VOLANGES

Na zámku ... 9. srpna 17 . .

Madam, nikdo nemůže být vnímavější než já k důvěře,kte

rou mi projevujete, nikdo se nemůže více zajímat o  sňatek

slečny de Volanges. Z  celé duše jí přeji štěstí, které si nade

vši pochybnost zaslouží a ve které při Vaší rozvážlivosti plně

spoléhám. Neznám bohužel pana hraběte de Gercourt;byl

-li však vyznamenán Vaší volbou, nemohu o něm nemít než

velmi příznivé mínění. Přeji Vám, madam, aby bylo toto

manželství nejméně tak úspěšné a  šťastné jako mé vlast

ní, které je rovněž Vaším dílem a za něž jsem Vám každým

dnem vděčnější. Kéž je Vám štěstí Vaší slečny dceryodmě

nou za vše dobré, co jste pro mne učinila; kéž se staneteved

le nejlepší přítelkyně i nejšťastnější matkou!

Je mi velice líto, že Vám nemohu tlumočit toto upřímné

blahopřání osobně a že se nemohu při této příležitostisezná

mit, jak bych si velice přála, se slečnou de Volanges.Dostalo

-li se mi od Vás důkazů vskutku mateřské náklonnosti,

věřím, že mám právo navázat s ní něžné sesterské přátelství.

Prosím Vás, madam, abyste ji mým jménem o ně požádala, dokud nebudu dosti blízko na to, abych si je mohlavysloužit sama.

Zůstanu na venkově po celou dobu nepřítomnosti pana de Tourvel. Využívám tohoto času, abych se potěšila i  poučila ze společnosti ctihodné paní de Rosemonde. Je to stále ještě okouzlující žena: její vysoký věk ji o nic nepřipravil, uchovává si svěží paměť i veselou mysl. Pouze jejímu tělu ječtyřiaosmdesát let; její duch zůstává dvacetiletý.

Naše ústraní poněkud obveseluje její synovec, vikomt de Valmont, který byl tak laskav a  věnoval nám několik dní. Znala jsem ho jen z doslechu a jeho pověst ve mně nikterak nebudila touhu seznámit se s ním důvěrněji; zdá se mi však, že je lepší, než se povídá. Zde, daleko od víru života, který jej kazí, mluví s úžasnou lehkostí o docela rozumných věcech a odsuzuje se vzácnou upřímností své minulé poklesky. Má ke mně značnou důvěru a  já mu velmi přísně mluvím do duše. Vy, která jej znáte, se mnou jistě budete souhlasit, že by to nebylo špatné obrátit jej na víru; nepochybuji však, že by stačil týden v Paříži a zapomněl by přes všechny své sliby na má kázání. Když už nic jiného, zdejší pobyt mu alespoňznemožní žít, jak je zvyklý; myslím, že to nejlepší, co může při svém dosavadním způsobu života udělat, je nedělat nic. Ví, že se Vám chystám psát, a pověřil mě, abych Vám vyřídila jeho nejuctivější poručení.

Přijměte ve své známé dobrotivosti pozdrav i  ode mne a nebuďte, prosím, nikdy na pochybách o mých upřímných citech, které mám tu čest atd. atd.

35

DOPIS IX

PANÍ DE VOLANGES PREZIDENTOVÉ DE TOURVEL

(t. č. na zámku ...)

Dne 11. srpna 17 . .

Nikdy jsem, má mladá a krásná přítelkyně, nepochybovala

ani o Vašem přátelství, ani o Vašem upřímném zájmu o vše,

co se mne týká. Nechci se ve své odpovědi na Vaši odpověď

zabývat touto otázkou, v níž je mezi námi, doufám, navždy

jasno. Domnívám se však, že si nesmím odpustit, abych si

s Vámi nepohovořila o vikomtovi de Valmont.

Nečekala jsem, což připouštím, že se ve Vašich dopisech

kdy setkám s  tímto jménem. Co byste také mohli vy dva

mít společného? Neznáte toho člověka! Kde byste si také Vy

mohla udělat představu, co to je duše libertina? Píšete mi

o  jeho vzácné upřímnosti. Ach ano, chvíle, kdy je Valmont

upřímný, musí být vskutku vzácné! Tento člověk, tímfaleš

nější a nebezpečnější, čím milejší a svůdnější se zdá,neudě

lal od samého mládí jediný krok, neřekl jediné slovo, aby tím

nesledoval nějaký záměr, a nikdy v životě nesledoval záměr,

který by nebyl nečestný či zločinný. Milá přítelkyně, Vy mne

přece znáte, Vy přece dobře víte, že ze všech ctností, které

si hledím pěstovat, shovívavost je mi nejdražší. Kdyby byl

Valmont unášen bouřlivou vášní, kdyby jej jako tisíce jiných

přivedly na scestí omyly mládí, odsoudila bych sice takové

počínání, jeho samého bych však litovala, mlčky vyčkávajíc

chvíle šťastného obratu, který by mu vrátil úctu slušných lidí.

Ale u Valmonta je tomu jinak. Jeho chování vyplývá z jeho

zásad. Dovede si přesně vypočítat, kolik ohavností si muž

může dovolit, aniž si zadá; aby mohl být krutý a zlý bezjaké

hokoliv nebezpečí, vybral si za oběť ženy. Nechci se zdržovat tím, že bych Vám vypočítávala, kolik jich svedl, kolika ženám zničil život. Vy žijete moudře v ústraní a podobné skandály k Vašemu sluchu nedolehnou. Mohla bych Vám vylíčit věci, které by Vámi otřásly. Nechci však, abyste si takovými obrazy špinila oči, které jsou stejně čisté jako Vaše duše. Protože si můžete být jista, že Vám Valmont nikdy nebude nebezpečný, nepotřebujete pro svou obranu podobné zbraně. Chtěla bych Vám pouze říci, že mezi ženami, jimž s  větším či menším úspěchem věnoval svou pozornost, nenajdete jedinou, která by toho zpětně nelitovala. Výjimkou z pravidla je pouzemarkýza de Merteuil; ona jediná mu dokázala odolat a udržet na řetězu jeho zhýralost. Přiznám se Vám, že právě tatoskutečnost jí v mých očích nejvíc slouží ke cti: stačila ji rovněž plně ospravedlnit v očích všech, kteří jí vyčítali jistoulehkomyslnost z počátku jejího vdovství.

1

Věk, zkušenost a především přátelství k Vám mne v každém případě opravňují, abych Vás, má krásná přítelkyně,upozornila, že ve společnosti si již povšimli Valmontovynepřítomnosti; dozvědí-li se, že Vám na čas dělal u své tety společnost, bude Vaše pověst v jeho rukou. A to je největší neštěstí, jaké může ženu potkat. Mohu-li Vám poradit, požádejte jeho tetu, aby ho už déle nezdržovala; bude-li zarputile chtít zůstat,myslím, že byste měla bez váhání vyklidit pole Vy. Proč by však zůstával? Co vlastně na venkově dělá? Kdybyste ho dalasledovat na každém kroku, jistě byste vypátrala, že si tam u Vás našel jen pohodlné útočiště a že jistě zamýšlí provést v okolí nějakou hanebnost. Protože však nemůžeme zlo napravit,spokojme se tím, že se před ním chráníme.

Sbohem, má krásná přítelkyně. Sňatek mé dcery se maličko pozdrží. Hrabě de Gercourt, kterého jsme již čekali každým 1

Omyl, v němž vězí paní de Volanges, nám ukazuje, že Valmont jakokaždý jiný zločinec neprozrazoval své spolupachatele.

37

dnem, mi oznámil, že jeho pluk odjíždí na Korsiku. Protože

tam dosud trvají válečné nepokoje, je nemožné, aby seuvol

nil dříve než v zimě. Jsem tím rozmrzena, současně mi to však

dává naději, že budeme mít čest uvítat Vás na svatbě. Stejně

jsem se zlobila, že by se měla odbýt bez Vás. Sbohem;zůstá

vám právě tak bez poklon jako bez výhrad zcela Vaše.

Připomeňte mne laskavé vzpomínce paní de Rosemonde,

kterou mám tak ráda, jak si zaslouží.

DOPIS X

MARKÝZA DE MERTEUIL VIKOMTOVI DE VALMONT

12. srpna 17 . .

Vy se na mne mračíte, vikomte? Anebo jste snad zemřel?

Anebo, což se velice podobá smrti, žijete už jen pro svoupre

zidentovou? Tato žena Vám sice vrátila kouzelné přeludymlá

dí, co nevidět Vám však také vnutí jeho směšné předsudky. Již

teď jste plachý a zotročený; to už byste mohl právě tak dobře

být i zamilovaný. Vzdáváte se své šťastné opovážlivosti. To t e d y

znamená, že odhazujete své zásady, že svěřujete vše náhodě, či

spíše vrtochu. Už jste zapomněl, že láska je podobně jakome

dicína pouze uměním, jak pomáhati přírodě? Jak vidíte, útočím

na Vás Vašimi vlastními zbraněmi: nejsem však na to pranic

pyšná, biji totiž člověka, který již leží na zemi. Musí se mi vzdát

sama, píšete; ale to se ví, že musí. A také se vzdá (jako každá

jiná), jenže s tím rozdílem, že to udělá nerada. Jedinýprostře

dek, jak dosáhnout toho, aby se Vám nakonec vzdala, však

spočívá v tom, že si ji začnete brát. Rozlišovat tyto dvě věci je

směšné a patří to skutečně k pošetilostem lásky! Říkám lásky, neboť Vy jste zamilován. Neříct Vám to by znamenalo zradit Vás, znamenalo by to zatajit Vám Vaši chorobu. Řekněte mi přece, Vy, unylý milenče, se domníváte, že jste znásilnil ženy, které jste měl? Ať žena sebevíc touží, ať se sebevíc touží vzdát, vždycky k tomu ještě potřebuje nějakou záminku;která už pro nás může být pohodlnější než ta, která nám dovoluje předstírat, že ustupujeme násilí? Já sama musím přiznat, že mi máloco tak lichotí jako tvrdý a dobře vedený útok, v němž má vše při veškeré rychlosti svůj přesný řád; útok, který nás nikdy nepřivede do pokořujících rozpaků, že musíme samynaravovat situaci, z níž jsme naopak měly těžit; útok, kterýdovede obratně zachovat zdání násilnosti i tam, kde souhlasíme, a dovede obratně zalichotit dvěma našim nejmilejším vášním, slávě z  obrany a  rozkoši z  porážky. Přiznám se Vám, že mi muži s tímto nadáním, kteří jsou vzácnější, než sepředpokládá, vždycky působili potěšení, a to i tehdy, kdy mnenedokázali svést; kolikrát jsem se vzdala jedině proto, abych jeodměnila. Tak jako v dávných turnajích udílela cenu za chrabrost a obratnost krásná žena.

Ale Vy (a Vy už nejste Vy), Vy se chováte, jako byste se bál úspěchu. Odkdypak to cestujete pěkně pomaloučku a povedlejších cestičkách? Příteli, když chcete někam dojet, pak jedině poštovní spřežení a královská silnice! Nechme však této věci, která mne rozlaďuje tím víc, že mi bere potěšení uvidět Vás zde. Když už nic jiného, alespoň mi častěji pište, ať neztrácím přehled, jak pokračujete. Uvědomujete si, že Vás to směšné dobrodružství zaměstnává už týden a že pro ně zanedbáváte své přátele?

To mi ostatně připomíná, že se podobáte lidem, kteřípravidelně někoho posílají, aby se poptal po zdraví svých nemocných přátel, ale nikdy si nedají doručit odpovědi. Svůj poslední dopis končíte otázkou, je-li můj rytíř mrtev. No a já na to neodpovím, a Vy to klidně přejdete. Už jste zapomněl, že můj milenec je už z principu Vaším přítelem? Ale uklidněte se, není mrtev; kdyby zemřel, tedy nejvýš z přemíry slasti. Chudák rytíř, je tak něžný, je stvořen pro lásku, jeho city jsou tak vroucí! Až se mi z toho točí hlava. Mluvím naprosto vážně, svrchované štěstí, které našel v tom, že ho miluji, mne k němu vskutku připoutává.

Jak šťastným jsem ho učinila onoho dne, kdy jsem Vám napsala, že začnu pracovat na rozchodu! Přemýšlela jsem právě o nejlepších prostředcích, jak jej uvrhnout v zoufalství, když tu mi ho ohlásili. Ať už za to mohla má nálada nebo to byloprostě tak, ještě nikdy mu to tak neslušelo. Přesto jsem ho přijala rozmrzele. Doufal, že se mnou stráví dvě hodiny, které zbývaly do chvíle, kdy se mé dveře otevřou celé společnosti. Řekla jsem mu, že odcházím. Zeptal se mne, kam jdu, odmítla jsem mu odpovědět. Naléhal. „Tam, kde nejste vy,“ odvětila jsem stroze. Měl štěstí, že po této mé odpovědi doslova zkameněl; kdyby totiž řekl jediné slovo, následovala by nezbytně scéna, která by musela vést k chystanému rozchodu. Užaslá, že mlčí, šlehla jsem po něm pohledem nesledujíc, přísahám, jiný záměr než zjistit, jak se tváří. A  znovu jsem na jeho půvabné tváři našla onen současně hluboký i něžný smutek, o němž Vy sám připouštíte, že je těžké mu odolat. Táž příčina měla týž následek: byla jsem podruhé poražena. Od té chvíle už jsem myslela jen na to, aby na mně nenašel chybičku. „Jdu si něco zařídit,“ řekla jsem mu s poněkud přívětivější tváří, „dokonce něco, co se vás týká. Na nic se mne však nevyptávejte, na večeři budu doma, vraťte se a všechno se dozvíte.“ Tu se mu vrátila řeč; nedovolila jsem mu však, aby začal mluvit. „Pospíchám,“ pokračovala jsem. „Teď mne opusťte a na shledanou večer.“ Políbil mi ruku a odešel.

Abych ho odškodnila a možná také abych odškodnila sebe, rozhodla jsem se, že ho uvedu do svého domečku

1

, o kte>1

V orig. petite maison, termín, který se často vyskytuje u všech libertinských

autorů XVIII. století, označující diskrétní místo na předměstí Paříže pro

schůzky milenců. (Pozn. překl.) rém zatím neměl tušení. Zavolala jsem svou věrnou Viktorii. Oznámila jsem, že mám migrénu; pro služebnictvo jsem šla do postele. Konečně jsem byla sama se svou pravou rukou. Zatímco se ona převlékala za lokaje, strojila jsem se do šatů komorné. Viktorie pak přivolala k zahradním vrátkům drožku a už jsem byla pryč. Když jsem přijela do toho chrámu lásky, vybrala jsem si ten nejpůvabnější domácí úbor. Je rozkošný, podle mého vlastního návrhu: nedovoluje nic zahlédnout a tušit dává všechno. Slibuji Vám tento model pro Vašiprezidentovou, až ji učiníte hodnou jej nosit.

Po těchto přípravách, zatímco se Viktorie zabývala ostatními maličkostmi, přečetla jsem si kapitolu z Pohovky

1

, jeden

dopis z Héloisy a dvě La Fontainovy povídky, abych sizopakovala rozmanité tóny, kterých jsem hodlala použít. Tou dobou

přišel rytíř ke dveřím mého domu a  jako vždycky se hrnul

dovnitř. Můj vrátný ho odmítl vpustit a oznámil mu, že jsem

nemocná: toť první dějství. Současně mu předal ode mnelístek, který však v souladu s mým obezřetným pravidlem nebyl

napsán mou rukou. Otevřel jej a  přečetl si, co v  něm stálo

napsáno rukou Viktoriinou: „Čekejte přesně v  devět hodin

na bulváru před kavárnami.“ Jel tam a maličký lokaj, kterého

neznal, o kterém se tedy domníval, že ani on ho nezná, neboť

to byla stále Viktorie, mu oznámil, aby propustil svůj kočár

a sledoval ho. Celá ta romantická cesta mu povážlivěrozpálila hlavu a  rozpálená hlava nemůže nikdy škodit. Konečně

dorazil a překvapení spolu s láskou způsobily, že byl opravdu

okouzlen. Chtěla jsem mu dopřát čas, aby se zotavil, a  tak

jsme se tedy procházeli chviličku v zahradě mezi keři; potom

jsem ho odvedla do domu. Nejdříve spatřil, že je prostřeno pro

dva; potom zaregistroval rozestlanou postel. Došli jsme až do

1

Le Sopha:

mravoučná pohádka od Clauda Prospera Jolyota de Crébillon

(1707–1777), významného představitele galantní literatury XVIII. stol.

(Pozn. překl.) budoáru, který byl v plném lesku. Zde jsem ho napůls chladnou rozvahou, napůl stržena citem objala a svezla se mu ke kolenům. „Ach, miláčku,“ řekla jsem, „protože jsem ti chtěla připravit toto překvapení, nezbylo mi než tě zarmoutitzdánlivou rozmrzelostí, a teď si vyčítám, že jsem musela na chvíli zahalit před tvým zrakem, co se děje v  mém srdci. Odpusť mi mé chyby, odčiním je láskou.“ Dovedete si jistěpředstavit, jak taková cituplná slova účinkovala. Zvedl mnea odpuštění bylo stvrzeno na témže otomanu, na kterém jsme my dva kdysi vesele a týmž způsobem zpečetili náš věčný rozchod.

Protože jsme spolu měli strávit šest hodin a já se rozhodla, že pro něho budou jedna jako druhá stejně rozkošné, mírnila jsem jeho vášeň, střídajíc něžnost s milou koketérií. Myslím, že jsem si ještě nikdy nedala tolik záležet, abych se líbila, a že jsem ještě nikdy nebyla se sebou tak spokojená. Po večeři jsem byla střídavě dětinská i rozumná, rozpustilá i plná citu,chvílemi dokonce nevázaná; zlíbilo se mi pokládat ho za sultána, v jehož serailu jsem postupně představovala všechny favoritky. Tak se vskutku stalo, že holdoval stále téže ženě a  pokaždé jiné milence.

Za rozbřesku jsme se konečně museli rozloučit; ať už říkal cokoli, ať činil vše, aby mne přesvědčil o opaku, potřeboval to stejnou měrou, jako po tom netoužil. Když jsme vycházeli a  dávali si poslední sbohem, vzala jsem klíč od toho šťastného obydlí a vložila mu jej do ruky. „Bylo zařízeno pouze pro vás,“ řekla jsem. „Bude správné, stanete-li se zde pánem, neboť chrámu vždy vládne obětující kněz.“ Touto obratností jsem předešla myšlenkám, které by v něm mohla vyvolat vždycky podezřelá skutečnost, že mám hnízdečko lásky. Znám ho dost dobře, abych si mohla být jistá, že jej bude používat jen pro mne; kdybych dostala chuť jít tam bez něho, mám vždycky ještě druhý klíč. Chtěl se mermomocí dozvědět, kdy se tam zase sejdeme, mám ho však zatím příliš ráda, abych si ho

42

chtěla tak rychle opotřebovat. Nějaké ty výstřelky si můžeme

dovolit jen s člověkem, kterého chceme brzy opustit. Tohle on

neví, já se v tom však naštěstí vyznám za dva.

Vidím, že jsou tři hodiny ráno a  že jsem napsala celou

knihu, ačkoliv jsem měla v úmyslu napsat jen pár slov. Takové

je kouzlo důvěrného přátelství; to také způsobuje, že Vás mám

stále ze všech nejradši; po pravdě řečeno, rytíř se mi ale líbí víc.

DOPIS XI

PANÍ PREZIDENTOVÁ DE TOURVEL PANÍ DE VOLA



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist