Kniha: Nebarevné vzpomínky – O rodičích a dětství, ale hlavně o 60. letech. – Martin Vopěnka

Autobiografické vyprávění známého českého autora, v němž vzpomíná na své dětství a rodiče i na atmosféru šedesátých let dvacátého století. Významné místo ve vzpomínkách Martina Vopěnky zaujímají postavy jeho rodičů: oba se seznámili při vysokoškolských studiích na stejné fakultě, ale jejich profesní dráhy se ubíraly zcela opačným směrem. Přísný tatínek se stal světově uznávaným matematikem, na druhé straně si ho však autor pamatuje jako člověka, jenž tvrdě hájil a uplatňoval svérazné výchovné metody. Na rozdíl od tatínka maminka studium nedokončila a místo vědecké dráhy na ni čekal smutný osud. Brzy po autorově narození se u maminky začaly projevovat drobné nejistoty, které později přerostly v hlubokou psychickou poruchu, jež znamenala její častou hospitalizaci. Vopěnka také podává ve zkratce zprávu o svých židovských předcích a jejich složité příběhy líčí na pozadí dramatických událostí dvacátého století. Zároveň však přináší i cenné svědectví o době, která, byť je mnohými považována za zlatou éru reálného socialismu, dostává v autorových očích poměrně nelichotivé vysvědčení, v němž převládá ubíjející šeď, fronty na potraviny, nedostatek spotřebního zboží, závist, strach i udavačství.

Hluboké a velmi osobní svědectví o době, která se již stala historií. Úvahy o měnícím se světě, budoucnosti i minulosti.

Vychází v září k padesátinám autora.

Kniha Martina Vopěnky Nebarevné vzpomínky přináší podstatný kamínek do mozaiky, v niž si s časovým odstupem skládáme obraz šedesátých let dvacátého století. Málokterý český spisovatel dokázal tuto dobu zachytit tak věcně, střídmě a přesvědčivě jako on.
Autor v knize vypráví o svém dětství a rodině. Činí tak klidně, soustředěně a jemně, aby nenarušil postupné nanášení „nebarevných barev“ své paměti na plátno, o něž se s námi chce podělit. Při svém psaní ovšem jen nezaznamenává a nepopisuje. Protože ví, že jeho dětství je již nenávratnou minulostí stále se vzdalující v čase, vidí ho též již z historické perspektivy a potřebného odstupu a je schopen hodnotit to, co ho tehdy obklopovalo a v čem žil. Pod klidným tokem jeho vyprávění lze téměř na každé stránce vycítit silné citové zaujetí – je zřejmé, že tato kniha má pro autora zvláštní význam, že většinu toho, co zaznamenává, znovu vnitřně žije. (o rodině a dětství, ale hlavně o 60. letech)