načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: (Ne)skutečno - Janiel Kaffe

(Ne)skutečno
-11%
sleva

Elektronická kniha: (Ne)skutečno
Autor:

Debutová kniha mladého talentovaného autora. Hlavním hrdinou je mladý strážce, který bojuje proti zlu a postupně zjišťuje, jakou moc mohou mít zdánlivě neškodné myšlenky. Děj se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79 Kč 70
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 130
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-879-7602-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Debutová kniha mladého talentovaného autora. Hlavním hrdinou je mladý strážce, který bojuje proti zlu a postupně zjišťuje, jakou moc mohou mít zdánlivě neškodné myšlenky. Děj se odehrává v astrální rovině, kam se mladý strážce neochotně a často proti své vůli přesouvá. Jestliže se vám honí hlavou bláznivé myšlenky, dávejte si veliký pozor. Myšlenka je sice jen myšlenka, ale může natropit víc nepříjemností, než si dokážete představit. 

Zařazeno v kategoriích
Janiel Kaffe - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Janiel Kaffe

(NE)SKUTEČNO


3

Copyright

Autor: Janiel Kaffe

Ilustrace na obálce: H. Koppdelaney

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-87976-00-5 (epub)

978-80-87976-01-2 (mobi)

978-80-87976-02-9 (pdf)


4

VĚNOVÁNÍ

Tímto debutovým dílem, bych rád poděkoval Ladislavu Hladíkovi, který byl

u první myšlenky. Dále chci poděkovat přítelkyni Monice, která se příliš

nehněvala, když jsem se po nocích věnoval tvorbě, na místo jí. Obrovské

poděkování patří všem přátelům, kteří mě ve tvorbě podporovali. Ale na závěr

chci úplně nejvíce poděkovat všem těm, kteří mě od tvorby odrazovali,

pomlouvali a házeli klacky pod nohy.

Upřímné díky, bez Vás by to nešlo...

Janiel Kaffe


5

(NE)SKUTEČNO

„Zase jeden bláznivý den,“ povzdechl si mladý strážce, když na balkóně bafal

doutníček a promítal si, co všechno se mu zase přihodilo.

Strážci jsou téměř obyčejní lidé. Jen činnost v noci se liší. Svou myslí opouštějí

reálnou rovinu. Přesouvají se do roviny astrální. Kdybyste se mohli přesunout

s nimi, spatřili byste zlo v různých podobách.

Představme si úmorný zvuk komára pískavého, když spíme. Obyčejný člověk si

okamžitě vybaví hmyz s brčkem v puse. Otravný bzukot ve vysokých

frekvencích a spousta ohánění ze strachu, že se ráno objeví svědivé štípance.

Strážce bojuje proti komárovi v astrálu.

Zlo si nabere třeba tuto podobu. Přesune se tím z astrální do reálné roviny.

Nevyspaný člověk bývá podrážděný. Může se pak snadno stát, že i pohled na

tohoto nevyspance přejde v agresivní výbuch. Z jednoho nevyspaného člověka

se zlo přesune na dalšího tvora. Takto se zlo rozpíná v realitě. Strážcova práce

ochrany lidstva spočívá ve vyhledávání zla v astrálu. Nedopustit, aby se

přesunulo do reality.

Mladý strážce Naoki dokouřil. Přesunul se z balkónu do pokoje, kde měl postel,

a ulehnul.

Spánek pro strážce neexistoval. Jednalo se jen o odpoutání mysli od fyzického

těla. Přesunutí do astrálu k zajištění bezpečnosti lidstva.

Naoki ležel v klidné poloze na zádech pod teplou přikrývkou s rukama volně

položenýma podél těla. Uvolnil svaly, unavené po celodenní práci. Zaměřil

mysl na dýchání. Hluboce roztahoval plíce do maximální možné míry, do

úplného nádechu a očišťujícího výdechu.

S každým dalším nádechem a výdechem cítil, jak únava opouští tělo.

Roztřesené svaly přinesly příjemný pocit. Naoki tyhle přechody miloval. Zatím

nikdy nic, co prožil, nebylo schopno se tomuto rovnat.

Otevřel oči, aby ze svého astrálního těla spatřil tělo fyzické, patřící do reálu.

Myšlenkou se oblékl. Dlouhou kápi a přes rameno přidal brašnu. Brašna byla

prázdná a magická. Naoki si v ní mohl zhmotnit vše, co potřeboval dle situace

spojené s výkonem svého astrálního poslání.


6

Pohlédl na fyzickou schránku své mysli, která ležela na posteli. Natáhl ruce

před sebe směrem k tělu. Hluboce se nadechl a vydechl. Zaměřil mysl na ruce a

ty se okamžitě rozehřály. Když cítil, že jsou dostatečně naplněny láskyplnou

energií, pronesl ochranou formuli. „Sílo země, vzduchu, ohně i vody, ochraň mé

tělo. Já ochráním tvé zdroje síly proti vyššímu zlu, kterému se nemůžeš

rovnat,“ otočil se a odkráčel ven z budovy, v níž se nacházel jeho malý, ale

útulný nájemní byt.

Strážci v astrální rovině neměli svěřenou oblast svého působení. Přesouvali se

převážně myšlenkou, stačilo pomyslet a dostali se na místo, kam potřebovali.

Na základě instinktů a momentálních pocitů často nechávali svobodně působit

mysl, svěřili se jí do péče a doufali, že je přivede na místa, kde jsou potřební.

Jen vyšel ven z budovy, zahlédl koutkem oka stín, který se mihnul tak rychle,

že nestačil rozpoznat, čemu patřil.

Preventivně se vydal tím směrem, kde neurčitost zahlédl. Zatím nevyvozoval

žádné závěry. Necítil nebezpečí, ale ani nedokázal určit, jestli je to něco

neškodné. Nedokázal zachytit jediný signál, který by řekl pozor nebo klid.

Instinktem, svým šestým smyslem, pocítil, jak za ním opět něco prolétlo.

Rychle se otočil. Po překonání půlkruhové trajektorie máchnul rukama, aby

seslal zpomalovací gesto.

Uviděl, co provedl, a zastyděl se. Zpomalení schytal strom. Zůstal nehybně stát

na svém původním místě.

„Omlouvám se.“

„To nic,“ odvětil tiše strom do strážcova vědomí.

Přiletěla víla. Držela se za strážcem ve vzdálenosti zhruba na dvacet

centimetrů od jeho hlavy.

Naoki ji vůbec nezaregistroval. Když se otočil, víla se za stálého poletování

také otočila. Držela si původní pozici za strážcovou hlavou, aby měla jistotu, že

ji nespatří.

Marně pátral pohledem. Nedařilo se mu spatřit stín, který zahlédl před chvílí.

Otáčel hlavou kolem sebe. Vzdušná víla se přesouvala tak, aby i nadále zůstala

v úkrytu za strážcovou hlavou.

Po chvíli to vzdal a doufal, že se nejednalo o žádné nebezpečí. Předpokládal, že

by jej instinkt nezklamal. Zlo by jistojistě vycítil jako již mnohokrát předtím.

Zavřel oči. Byl ve svém středu. Astrál kolem něj se začal točit, to však neviděl,

jen cítil závrať zažitou již nespočetněkrát. Naoki byl vtahován do víru energie.

Zákon rovnosti energií si povolal strážce, kam potřeboval.

Kolotoč emocí a pocitů ustal. Strážce cítil, že jej astrál přesunul. Otevřením očí

vstoupil do míst, kde byl očekáván. Měl zde úkol, ale prozatím nevěděl, oč se

přesně jedná.


7

Energie transportního tunelu vtáhla i vílu, která se držela za strážcem.

Nechtěně se tak dostala do míst astrálu, kde ještě nikdy nebyla. I nadále si

držela odstup od strážce a prohlížela si místo své přítomnosti.

Naoki pomalu kráčel astrálním sídlištěm, za hlavou pronásledován vílou.

Všech pět základních smyslů měl na pozoru včetně smyslu šestého, instinktu.

Pozorně se díval do všech stínů a temných zákoutí, sluch měl naladěný na

nejjemnější frekvence. Po chvíli chůze se mu zazdálo, že spatřil astrálního

červa, a tak prudce zastavil. Víla držící se v jeho blízkosti to nepostřehla a

narazila do strážce.

Naoki ucítil slabou ránu do svého zátylku. Nejprve se leknul, a poté se otočil,

aby zjistil, co to bylo. První věc, kterou spatřil, byli dvě velké oči. Když si

prohlédl tvora důkladně, věděl již, že se jedná o vílu. Velkou o trochu více než

jeho hlava a s očima většíma, než jsou ty lidské.

Rána utržená vílou vyvedla Naokiho z míry. Zapomněl na červa, spatřeného

před chvíli, i když již mnohokrát bojoval proti astrálním červům, kteří se

objevovali pokaždé na místech nabitých negativní energií po úřadování zla.

Rozpomněl se bohužel až pozdě. Ať se díval, jak se díval, červa nebylo. Zahlédl

vytrácející se bíle světlo. Usoudil, že už červa vyřídil jiný ze strážců, který se

taktéž transportoval do těchto míst, rychle vyřídil červa a posunul se na další

místo, kde jej bylo potřeba.

Naoki nad tím mávl rukou a otočil se zpět k víle. Dali se spolu do řeči, a protože

už dlouho žádnou nepotkal, chvíli trvalo, než si přivykl na rychlou řeč, která by

mohla někomu jinému připomínat jen hmyzí bzukot.

Víly tím, že jsou malé, tak přirozeně mají ve svých tělíčkách i malé srdíčka, do

kterých se sice vleze obrovské množství lásky pro každého tvora, ale bijí

rychle. Rychleji než lidem. Další zásadní věcí je, že mají krom všeho ostatního

ve svém těle i malé plíce, které způsobují rychlé dýchaní. Když vezmeme

v potaz, že mají rychle bijící srdce a rychlý dýchací proces, vzejde z toho fakt,

že žijí rychleji a živěji než lidé. Proto i řeč víly, byla pro Naokiho chvíli

nesrozumitelně rychlá.

Když už si Naoki přivykl, dozvěděl se vše, na co se zeptal. Zjistil, že víla docela

dobře zná strážce i vše, co dělají. Pověděla mu, že sem tam nějakého potká.

S některými se kamarádí, ale žádného z vyjmenovaných vílou náš strážce

neznal. Taky se přiznala k tomu, že tady, kde se momentálně nachází, je vůbec

poprvé. Když se zeptal, jak se dostane zpět, dostalo se mu odpovědi, že to je

jeho úkol. Když ji dostal sem, má se postarat, aby ji dostal i zpět. To by Naoki

rád provedl, kdyby se víla nerozpovídala a neřekla strážci i pár věcí, které

slyšet nechtěl.

Víla spustila palbu výčitek, že už o něm cosi slyšela, ale chtěla se ujistit, zdali je

to pravda. Mluvila, jak toho teď lituje a že i proto se schovávala za ním a nešla

mu hned na oči. Vytkla mu strom, který zpomalil a teď musí, chudák, stát na

místě. Řekla mu, že od jiných strážců slyšela o jeho zbrklosti. Jak už byla živá

ažaž, teď byla mnohem živější. Nadávala mu a zuřivě rozhazovala rukama.


8

Rozčilovala se, že je to pokaždé stejné. Se všemi zatracenými strážci, u kterých

bylo určeno vesmírným universem, že zrovna oni se hodí pro tento boj se

zlem. Každý nový strážce, že napáchá více škody než užitku. Vždycky chtějí

strašně chránit svět, ale svou nově nabytou sílu neumějí ovládat, tak konají, jak

se jim zlíbí. Poražením pár červů, že ze sebe dělají kdovíco.

Víla byla již delší dobu tak nějak pod tlakem. Byla naštvaná na všechny mladé

strážce. Dlouho to v sobě držela, až si to na někom musela vylít.

Naoki se chtěl ohradit, že není žádná omladina, která se v astrálu pohybuje

poprvé, avšak nedostalo se mu příležitosti. Chtěl alespoň vílu dostat do lepší

nálady. Nic z toho, co chtěl strážce, se nestalo.

Víla mu ještě oznámila, ať se připraví na tvrdý trénink, taky ať se nestará o to,

jak se dostane zpět, že po něm už nic nechce a pak udělala věc pro strážce

nečekanou. Proměnila se ve čtvercový budík, na kterém byly zrovna čtyři

hodiny ráno. Ručička ukazující minuty luskla prsty a Naoki se ocitl zpět ve

svém fyzickém těle. Zpět ve své posteli, ve svém malém, ale útulném nájemním

bytě.

Leže na své posteli si těžce povzdechl. Nebyl schopen zachytit jediný pocit,

který by popsal, co se mu právě honilo hlavou. Sám sebe se ptal, jak tomu

rozumět.

Podíval se na budík, aby zjistil, že ukazuje přesně tolik, co víla. Vstal z postele,

podíval se znova na budík a v tomto okamžiku chvíli setrvával. Spontánně do

něj ťukl prstem a čekal, co se bude dít.

Nic se nedělo, tak na svou osobu pronesl pár nelichotivých slov tematicky

řazených do vulgarismu.

„Měl bych si pospíšit,“ řekl si nahlas a už spěchal kvapným krokem do

koupelny udělat ranní údržbu, rychlejší než kdy jindy. Snídaně zůstala pro

dnešní den jen sladkým snem.

Naoki pracoval ve skladu. Do práce to měl přes půl města. Nerad spěchal a

obzvláště ne po ránu. Měl svou již mnohokrát osvědčenou teorii o ranním

spěchu. Ve sto pěti procentech se jej držela pravda, že když prožije uspěchané

ráno, táhne se to s ním po celý den, který se promění vždy v jeden cirkus.

Ze svého malého, ale útulného nájemního bytu vystřelil polonahý. Kusy

oblečení měl přehozené přes rameno. Jednou rukou zamykal byt a druhou se

snažil nasoukat na sebe nějaký ten kus. Vše mu padalo, a tak neprovedl ani

jedno pořádně.

V nervu, který vládl celému tělu, uzamkl jen byt a potom sebral jen věci,

spadané na zem. Kdyby udělal hned jen jedno a pak druhé, měl by ušetřenou

minimálně minutu.

Vydal se po schodech směrem ven z budovy. Spojovací prvek jednotlivých

podlaží bral po dvou. V mezipatří spal soused, který už neměl večer sílu dojít

do svého bytu. Skokem jej překonal a pokračoval dále v ranním tempu. I toto


9

mělo svoje výhody, nebyl čas na myšlenky či otázky. Jediná momentální

starost byla, jak se dostat do práce včas.

Skladový předák, který byl téměř jediným nadřízeným Naokiho, byl nejhorší

ze všech. Protože všichni vyšší nadřízení měli spousty práce s fungováním

skladu, starost o dělníky zůstávala plně v kompetenci předáka. Naoki jej neměl

rád, i když chápal, že jeho hněv, často koncentrovaný na Naokiho hlavu, bývá

plně oprávněný. Předák se chytal každé každičké, malé i menší příležitosti, aby

se mohl po někom vozit.

V myšlenkách na něj se řítil Naoki do práce naučenou trasou, po které by trefil

i poslepu. Běžel svižným ranním tempem, které mu sice nevyhovovalo, ale

často se jím ubíral. Vždy z nějakého rozumného nedopatření, na nějž musel

přijít dříve, než se dostal do práce, aby ho pak mohl celý udýchaný vyklopit

předákovi.

Běžel mezi poutníky, kteří se taky ubírali na svou dennodenní pouť za penězi

v nechuti, co jim přinese den. Vyslechl si pár slov na svou osobu, kdy jediné

nebylo příjemné. Naoki se neopovažoval cokoli namítat, protože věděl, že vše

bylo v naprostém pořádku. Mávnutím ruky dával najevo omluvu.

Viděl jeden z kontrolních bodů v podobě novinového stánku. Koupil by si

noviny, jako nad tím uvažoval každý jiný den, ale stejně jako jindy ani dnes

nebylo času nazbyt. Takže i tentokrát byl nucen akorát proběhnout. Menší pán,

prodavač ve stánku, rozpoznal i tentokrát toho blázna, jak běží kolem.

Neubránil se pohlédnutí na hodinky a pomyslil si, že dnes má ten časný

sportovec zpoždění.

Zaběhl za první roh minutého stánku.

Naoki běžel svůj tradiční sprint bez cíle, poslouchajíc svůj neukázněný dech,

který dával naznačit, že kondice už není, co bývala. Nemohl se soustředit na

nic, a když pohlížel na celý děj trvající všude kolem, zdálo se inu, jakoby

všechno a všichni byli pohlcení časovou kapsou. Kvůli rychlému dýchání

způsobeného zběsilým ranním tempem, bylo vše natisíckrát zpomaleno.

Právě v tomto okamžiku zalilo celou ulici i vše kolem jasné bílé světlo. Jakýsi

záblesk, který pohltil a po rozplynutí vyvrhnul vše okolo, kam jen dohlédl.

Celý vyděšený byl nucen zastavit. V překvapení zjistil, že byl snad jediný, který

to postřehl. Pohlížel na lidi v úžasu. Nádeníci směle pokračovali ve svých

vyšlapaných stopách stezkami do práce.

Výkřik z vedlejší uličky mimo hlavní trasy poutníků, připoutal strážcovu

pozornost. Přešel cestu do míst, odkud se mu zdálo, že výkřik zaslechl.

Při začátku uličky se schoval za roh, aby přes něj nakoukl. Uviděl tři osoby,

které chvíli mlčky, schovaný v patřičné vzdálenosti pozoroval. Po chvíli

usoudil, že se jedná o dva útočníky, dorážející na jakousi ženu či dívku.

Nechtěl vyčkávat déle už ani minutu, než by se něco stalo nebo přihodilo něco

opravdu zlého. Rozhodl se proto jednat, jak nejlépe uměl.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist