načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Navždy s láskou Lara Jean - Jenny Hanová

Navždy s láskou Lara Jean
-15%
sleva

Kniha: Navždy s láskou Lara Jean
Autor:

Lara Jean zažívá ten nejlepší maturitní ročník, jaký si dívka může přát. Je bláznivě zamilovaná do svého přítele Petera, její táta se znovu žení a Margot se na léto vrátila ... (celý popis)

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: COOBOO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-08-17
Počet stran: 296
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 291 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Romana Bičíková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-34
ISBN: 9788075443823
EAN: 9788075443823
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dívčí román je posledním dílem série o Laře Jean a jejích problémech s láskou. Lara chodí se svým úžasným přítelem Peterem, připravuje se na svatbu svého otce a je šťastná. Bohužel ví, že tak to nebude navždy. Musí se rozhodnout. kam půjde na vysokou, přátelé ji postupně opouštějí, aby si také mohli začít plnit svoje sny a život začíná být plný změn. Co se stane, když se dostane na jinou školu, než původně plánovala kvůli Peterovi navštěvovat, a co když se jí tato škola líbí a nechce se jí kvůli Peterovi vzdát? Má vůbec pak jejich vztah šanci?

Popis nakladatele

Lara Jean zažívá ten nejlepší maturitní ročník, jaký si dívka může přát. Je bláznivě zamilovaná do svého přítele Petera, její táta se znovu žení a Margot se na léto vrátila domů. Lara nechce, aby se něco změnilo, ale ví, že jinak to nepůjde. Čeká ji velké rozhodnutí: Kam půjde na vysokou a co to bude znamenat pro její vztah s Peterem? Měla by poslechnout spíše své srdce, anebo rozum?

Další popis

Lara Jean zažívá ten nejlepší maturitní ročník, který si dívka může přát. Je bláznivě zamilovaná do svého přítele Petera, její táta se znovu žení a sestra Margot je na léto doma. Zatímco připravuje svatbu, nemůže již dál přehlížet velké rozhodnutí, které před ní stojí. Odejít na vysokou a opustit tak nejen svou rodinu, ale i přítele, kterého miluje. Proč jí srdce a rozum radí, že by se měla rozhodnout jinak?



Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Navždy tvoja Lara Jean Navždy tvoja Lara Jean
Hanová Jenny
Cena: 199 Kč
Navždy s láskou Lara Jean Navždy s láskou Lara Jean
Hanová Jenny
Cena: 179 Kč
Zákazníci kupující knihu "Navždy s láskou Lara Jean" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

1

Ráda se na Petera dívám, když neví, že ho pozoruju. Ráda se

kochám jeho rovnou čelistí, křivkou jeho lícní kosti. Ve tváři

se mu skví taková otevřenost, taková nevinnost – určitý druh

přívětivosti. A tu mám úplně nejradši.

Je pátek večer, po lakrosovém zápase. Jsme u GabeaRivery doma. Naše škola vyhrála, takže všichni mají výbornou náladu, hlavně Peter, protože vstřelil vítěznou branku. Hraje na opačné straně místnosti poker s pár kluky z týmu, houpe se na židli a zády se dotýká stěny za sebou. Vlasy má ještě mokré, jak se po zápase sprchoval. Já sedím na gaučis Lucasem Krapfem a s Pammy Subkoff ovou, kteří listujínejnovějším vydáním časopisu Teen Vogue a hádají se, jestli by si Pammy měla, nebo neměla nechat ostříhat ofi nu.

„Co myslíš, Laro Jean?“ ptá se mě Pammy a prohrábne si zrzavé vlasy. Pammy je mezi mými kamarády nová –seznámila jsem se s  ní proto, že chodí s  Peterovým dobrým kamarádem Darrellem. Má panenkovskou tvář, kulatou jako lívanec, a tváře i ramena má posypaná pihami.

„No, já myslím, že ofi na je hodně velkej závazek.Neměla by ses pro ni rozhodovat jen tak, z rozmaru. Jestli ti vlasy nerostou dost rychle, mohlo by trvat třeba i rok, než tiodroste. Ale pokud to myslíš vážně, měla bys podle mě počkat do podzimu. Teď už je za chvíli léto a  v  létě je ofi na dost otravná, protože se pod ní potíš a lepí se ti na čelo...“Zalétnu očima zpátky k Peterovi, on zvedne hlavu a zachytí můj pohled a  tázavě zvedne obočí. Usměju se na něj a  zavrtím hlavou.


10

„Takže si nemám nechat udělat ofi nu?“

V  kabelce mi zavibruje telefon. Je to zpráva od Petera.

Chces uz jit?

Ne.

Tak proc na me tak ziras?

Protoze se mi chtelo.

Lucas mi čte přes rameno. Odstrčím ho a Lucaspotřese hlavou. „Vy dva si fakt píšete, i když jste od sebe jen pár metrů?“

Pammy nakrčí nos. „To je rozkošný.“

Chystám se jim odpovědět, ale to už ke mně přes pokojcílevědomě kráčí Peter. „Je čas vzít moji holku domů,“ oznámí.

„Kolik je hodin?“ zeptám se. „To už je tolik?“ Peter mě tahá z gauče a pomáhá mi do bundy. Pak mě vezme za ruku a vede mě obývákem. Ohlédnu se přes rameno a zamávám. „Ahoj Lucasi, ahoj Pammy! A jen aby bylo jasno, podle mě by ti ofi na fakt sekla!“

„Proč jdeš tak rychle?“ obrátím se na Petera, který mě vede ze dveří přes trávník k chodníku, u kterého parkuje.

Peter se zastaví u auta, jedním rychlým, ladným pohybem si mě k sobě přitáhne a políbí mě. „Nemůžu se soustředit na karty, když na mě tak zíráš, Coveyová.“

„Sorry,“ začnu, ale to už mě zase líbá a pevně mě objímá.

V autě se podívám na palubní desku a zjistím, že je teprve půlnoc. „Ještě mám hodinu, než budu muset domů,“ řeknu. „Co budeme dělat?“

Ze všech lidí, které znám, jsem jediná, kdo má opravdovou večerku. Jakmile hodiny odbijí jednu po půlnoci, proměním


11

se v dýni. Všichni jsou na to už zvyklí: Peter Kavinský chodí

se slušňačkou, která musí být do jedné doma. Mně to nikdy

nevadilo. Protože upřímně řečeno o nic tak úchvatnéhoneřicházím – a jak že se to říká? Po druhé ráno se nic dobrého

nestane. Tedy pokud nechcete sledovat, jak lididonekonečna hrají alkoholové hry. A to já nechci. Ne, díky, já si radši

zalezu do postele ve fl anelovém pyžamu, se šálkem čaje na

dobrou noc a knížkou.

„Pojeďme k tobě domů. Chci pozdravit tvýho tátua chvíli pobejt. Mohli bysme dokoukat Vetřelce.“ Sestavili jsme si s Peterem seznam fi lmů, na které se teď postupně koukáme. Jsou na něm moje fi lmy (moje oblíbené fi lmy, které nikdyneviděl) i jeho fi lmy (jeho oblíbené fi lmy, které jsem nikdyneviděla já) a fi lmy, které jsme neviděli ani jeden. Vetřelce vybral Peter a ukázalo se, že je to docela dobré. A i když Peterkdysi tvrdil, že nesnáší romantické komedie, Samotář v  Seattlu se mu moc líbil. A mně se ulevilo, protože nevím, jak bych mohla chodit s někým, komu by se nelíbil Samotář v Seattlu.

„Ne, domů ještě ne,“ zavrtím hlavou. „Pojeďme někam jinam.“

Peter se na okamžik zamyslí a poklepe prsty na volant. „Já vím, kam bysme mohli zajet,“ řekne nakonec.

„Kam?“

„Jen počkej a uvidíš,“ uculí se, stáhne okénka a autonalní svěží noční vzduch.

Opřu se do sedadla. Ulice jsou liduprázdné, ve většině domů je zhasnuto. „Nech mě hádat. Jedeme do restaurace, protože jsi dostal chuť na palačinky s borůvkami.“

„Ne.“

„Hmmm. Na Starbucks už je pozdě a v Biscuit Soul Food už mají zavřeno.“

„Hele, já nemyslím pořád jenom na jídlo,“ durdí se Peter. Ale pak dodá: „Máš v tý krabičce ještě nějaký sušenky?“


12

„Už jsou snědený, ale možná ještě nějaký zbyly doma,pokud je nezbaštila Kitty.“ Vystrčím ruku z okénka a nechám ji volně viset. Je to nejspíš jedna z posledních nocí, kdy jevenku dost chladno na bundu.

Koutkem oka si prohlížím Peterův profi l. Občas pořád ještě nemůžu uvěřit, že je můj. Nejhezčí kluk ze všechhezkých kluků je můj, jen můj.

„Co je?“ zeptá se Peter.

„Nic,“ vymlouvám se.

O deset minut později vjíždíme do kampusu Virginské univerzity. Jen se mu tady neříká kampus, ale pozemky. Peter zaparkuje u chodníku v jedné z ulic. Na páteční nocv univerzitním městě je tu nezvykle ticho, na druhou stranu na UVA jsou právě jarní prázdniny, takže hodně studentů je nejspíš ještě doma.

Jdeme ruku v ruce po trávníku, když vtom mě zalije vlna paniky. Zarazím se. „Hele, nepřinese mi smůlu, že se tuprocházím, když mě ještě nevzali, že ne?“

Peter se zasměje. „Tohle není svatba. Nebudeš si tuhle univerzitu brát.“

„Tobě se to řekne, když už tě vzali.“

Peter se už loni předběžně upsal lakrosovému týmu UVA a pak si na podzim podal včasnou přihlášku. Stejně jakovětšina sportovců měl přijetí jisté, pokud si do konce roku udrží slušné známky. Když mu v lednu přišel ofi ciální dopiso přijetí, jeho mamka mu uspořádala oslavu a já mu upekla dort, na kterém byl žlutou polevou vyvedený nápis Můj talentpatří na UVA.

Peter mě zatahá za ruku. „No tak, Coveyová. Každýsvého štěstí strůjcem. A navíc jsme tu byli už před dvěma měsíci

na tý věci v Millerově centru.“

Uklidním se. „Jo, to je fakt.“

Jdeme dál. Teď už vím, kam mě vede: k Rotundě. Tam si


13

sedneme na schody. Rotundu navrhl Th omas Jeff erson,který školu založil, podle římského Pantheonu. Má bílé sloupy

a  velkou kopuli. Peter vyběhne cihlové schody jako Rocky

a  plácne sebou na zem. Já si sednu před něj, zakloním se

a opřu se lokty o jeho kolena. „Víš, co je na UVAjedinečný?“ začnu. „To, že v samým středu školy, tady v Rotundě, je

knihovna a ne kostel. To proto, že Jeff erson věřil na odluku

školy a církve.“

„To sis přečetla v jejich brožuře?“ dobírá si mě Petera lípne mi pusu na krk.

„Dozvěděla jsem se to, když jsem tu loni byla naprohlídce,“ odpovím zasněně.

„Tos mi neřekla. Proč jsi sem šla na prohlídku, když jsi odsud? Vždyť jsi tu byla aspoň milionkrát!“

To má pravdu – když jsem vyrůstala, jezdívali jsme sem s rodiči. Dokud byla mamka naživu, jezdili jsme napředstavení studentské skupiny Hullabahoos, protože mamkamilovala vokální hudbu. Nechali jsme se tu na trávníku vyfotit na rodinný portrét. Za pěkného počasí jsme sem jezdívali po mši na piknik.

Otočím se, abych na Petera viděla. „Na prohlídku jsem šla, protože jsem se chtěla o UVA dozvědět všechno! Věci, které nezjistím jen tak, že bydlím poblíž. Víš třeba, kdy sem začali přijímat ženy?“

Peter se podrbe na zátylku. „Ehm... Nevím. Kdy byla ta škola založená? Někdy začátkem devatenáctýho století? Tak třeba v roce 1920?“

„Ne. 1970.“ Odvrátím se a rozhlédnu se po pozemcích. „Po sto padesáti letech.“

To Petera zaujme. „Páni. To je šílený. Tak fajn, řekni mi o UVA ještě něco.“

„UVA je jediná univerzita ve Spojených státech, která je zapsaná na seznam světovýho dědictví UNESCO,“ začnu.


14

„Nebo radši ne, už mi o UVA nic neříkej,“ zasměje sePeter a já ho plesknu do kolena. „Řekni mi něco jinýho. Třeba na co se nejvíc těšíš, až sem nastoupíme.“

„Ty první. Na co se těšíš nejvíc?“

„To je jasný,“ vypálí bez zaváhání Peter. „Jak spolupoběžíme nahý přes trávník.“

„Na to se těšíš víc než na cokoli jinýho? Jak tu budeme pobíhat nahý? To já mimochodem nikdy neudělám,“ dodám rychle.

Peter se zasměje. „Je to tradice UVA. Myslel jsem, že jsi z místních tradic nadšená.“

„Petere!“

„Dělám si srandu.“ Nakloní se, obejme mě kolem ramen a tře si nos o moji šíji – tak, jak to má rád. „Teď ty.“

Na chvilinku se zasním. Pokud se sem dostanu, na co se budu nejvíc těšit? Těch věcí je spousta, všechny jenevyjmenuju. Těším se, jak s  Peterem budeme každý den v  jídelně jíst vafl e. Na to, jak spolu budeme sáňkovat podobservatoří, až v zimě napadne sníh. Jak budeme chodit ven napiknik, když bude hezky. Jak si budeme povídat dlouho do noci a pak ještě, když se ráno vzbudíme. Na noční návštěvyprádelny a spontánní výlety. Na... všechno. „Nechci tozakřiknout,“ zašeptám nakonec.

„Ale no tak!“

„No dobře, dobře. Nejvíc se asi těším na... na to, že budu moct chodit do McGregorova sálu, kdykoli se mi zachce.“ McGregorovu sálu se přezdívá sál Harryho Pottera, protože jsou tam koberečky a lustry a kožená křesla a na stěnách visí portréty. Police s knihami se táhnou od podlahy až kestrou a jsou chráněné kovovými mřížemi, protože v nich jsou velmi vzácné knihy. Je to jako místnost z jiných časů.Panuje tam ticho – až nábožné ticho. Jednou v létě – muselo mi být tak pět nebo šest, protože Kitty ještě nebyla na světě –


15

chodila mamka na UVA do letního kurzu a vždycky se učila

v McGre gorově sále. Margot a já jsme si četly nebo sivybarvovaly omalovánky. Mamka tomu říkala kouzelná knihovna, protože jsme se tam s Margot nikdy nehádaly. Obě jsme

byly potichu jako myšky, protože na nás zapůsobily všechny

ty knihy a studenti, co se tu učili.

Peter vypadá zklamaně. Určitě si myslel, že řeknu něco, co se týká i  jeho. Co se týká nás. Já si ale prozatím chci všechny svoje naděje nechat jen pro sebe.

„Můžeš do McGregorova sálu chodit se mnou,“ svolím, „ale budeš muset být potichu.“

„Laro Jean,“ osloví mě láskyplně, „ty jsi jediná, kdo by se těšil na to, že půjde do knihovny.“

No, podle toho, co vídám na Pinterestu, je hodně lidí, co by se těšili na to, že budou chodit do tak nádhernéknihovny. Jen to jsou lidi, které Peter nezná. Myslí si, že jsem tak zvláštní. Nehodlám mu ale tu představu kazit, neřeknu mu, že je hodně lidí, kteří jsou rádi doma a pečou sušenkya dělají scrapbooky a  chodí do knihoven. Většině z  nich už je nejspíš přes padesát, ale stejně. Líbí se mi, jak se na mě dívá, jako kdybych byla lesní víla, kterou prostě jednoho dnepotkal a vzal si ji domů.

Peter vytáhne z  kapsy mikiny mobil. „Už je půl jedný. Měli bysme vyrazit.“

„Už?“ vzdychnu. Líbí se mi být tu pozdě v noci. Připadá mi, že to tu celé patří jen nám.

Na UVA jsem chtěla jít odjakživa. Nikdy jsem nepočítala s tím, že bych šla na jinou univerzitu, ani mi to nepřišlo na mysl. Chtěla jsem si taky podat včasnou přihlášku jako Peter, ale moje studentská poradkyně paní Duvallová mi řekla, ať to nedělám, že bude lepší počkat, abych mohla dopřihlášky uvést svoje známky z pololetí před maturitou. Podle paní Duvallové je nejlepší se hlásit, když jste na vrcholu.


16

A tak jsem se nakonec přihlásila na pět škol. Nejdřív jsem chtěla poslat přihlášku jen na UVA, na kterou je nejtěžší se dostat a mám ji jen patnáct minut od domova; na univerzitu Williama a Mary, druhou nejtěžší a taky moji druhou volbu (dvě hodiny od domova), a pak na Richmondskouuniverzitu a na univerzitu Jamese Madisona, které jsem měla na třetím místě a hodinu od domova. Všechny jsou veVirginii. Paní Duvallová na mě ale naléhala, ať si podámpřihlášku i na nějakou školu v jiném státě, pro jistotu, abych měla na výběr – a tak jsem se přihlásila i na Severokarolínskou univerzitu v Chapel Hillu. Dostat se na univerzitu v jiném státě je hodně obtížné, ale já si ji vybrala, protože mipřiomíná UVA. Mají tam dobré humanitní obory a není to zase tak daleko, v případě potřeby bych mohla rychlepřijet domů.

Ale kdybych si mohla vybrat, stejně si pokaždé vyberu UVA. Nikdy jsem nechtěla odejít daleko od domova. Nejsem jako moje starší sestra. To ona snila o  tom, že půjde někam daleko. Vždycky chtěla celý svět. Mně stačí domov a  UVA je můj domov. Proto jsem s  ní srovnávala všechny ostatní univerzity. UVA má kampus jako z pohádky, máprostě všechno. A hlavně tam bude Peter.

Ještě chvíli si jen tak povídáme, já Peterovi vyprávímdalší zajímavosti o UVA a on se mi směje za to, že toho o UVA tolik vím. Pak mě odveze domů. Už je skoro jedna, když zaparkujeme před naším domem. V patře už se nesvítí, ale u táty v ložnici ano. Nikdy nejde spát, dokud nejsem doma. Chystám se vyskočit z auta, ale Peter se přese mě natáhne a zabrání mi otevřít dveře. „Chci svoji pusu na dobrou noc,“ prohlásí.

„Petere!“ zasměju se. „Musím jít.“

Peter tvrdohlavě zavře oči a čeká, a tak se nakloníma vtisknu mu rychlou pusu na rty. „Tak. Spokojenej?“


17

„Ne.“ Políbí mě znovu, jako bychom měli všechen čas na světě. „Co by se stalo, kdybych se vrátil, až budou všichni spát, zůstal u tebe přes noc a odešel hodně brzo ráno? Jako ještě před svítáním?“

„To nemůžeš, takže se to nikdy nedozvíme,“ usměju se.

„Ale co kdyby?“

„Táta by mě zabil.“

„Ne, nezabil.“

„Tak by zabil tebe.“

„Nezabil.“

„Ne, nezabil,“ souhlasím. „Ale byl by z toho hodnězklamanej. A na tebe by se naštval.“

„Jen kdyby nás chytil,“ smlouvá Peter, ale už jen vlažně. Taky nechce riskovat. Dává si velký pozor, aby se mémutátovi neznelíbil. „Víš, na co se těším úplně nejvíc?“ Zatahá mě za cop. „Na to, že už se nebudeme muset loučit.Loučení nesnáším.“

„Já taky,“ kývnu.

„Už se nemůžu dočkat, až budeme na vejšce.“

„Já taky ne,“ řeknu, ještě naposledy ho políbím, vyskočím z auta a běžím do domu. Cestou zvednu hlavu k nebi, zadívám se na měsíc a hvězdami posetou oblohu a v duchu k nim vyšlu přání. Panebože, prosím, dej, ať se dostanu na UVA.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist