načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Návrat rudé gardy - Ian C. Esslemont

Návrat rudé gardy
-4%
sleva

Elektronická kniha: Návrat rudé gardy
Autor:

Návrat Rudé gardy nemohl přijít pro Malazskou říši, vyčerpanou válkami a oslabenou zradami a vnitřními rozepřemi, v horší chvíli. Garda napochodovala rovnou do vroucího kotle Quon Tali ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788071975748
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Návrat Rudé gardy nemohl přijít pro Malazskou říši, vyčerpanou válkami a oslabenou zradami a vnitřními rozepřemi, v horší chvíli. Garda napochodovala rovnou do vroucího kotle Quon Tali - srdce Malazské říše - a s jejím návratem přichází vzpomínka na přísahu, slibující věčný vzdor vůči říši. Ovšem v gardě jsou tací, kteří mají temnější plány. A jak vichry války nabírají na síle, pozvedají se starodávné bytosti hodlající prosadit své vlastní tajemné cíle. Zatímco se garda připravuje na válku, generálové a mágové císařovny Laseen ztrácejí víru ve svou panovnici. Přichází Laseen o moc, nebo je všechny převezla? Mohla by využívat povstání, aby vylákala a konečně zlikvidovala poslední otravné přeživší z časů Kellanveda, svého skvělého předchůdce? Ian C. Esslemont se vrací do světa Malazské říše a odhaluje další temná a tragická tajemství, na která jsme nedočkavě čekali!

Související tituly dle názvu:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

IanC.Esslemont

NÁVRAT

RUDÉ

GARDY

Román

z prostředí Malazské říše

TALPRESS


Copyright©2008byIanC.Esslemont

Translation©2013DanaKrejčová

Coverdesign©2008SteveStone

Všechnaprávavyhrazena.Žádnoučásttétoknihynenídovolenopoužít

nebojakýmkolizpůsobemreprodukovatbezsouhlasunakladatele.

ISBN 978-80-7197-574-8


Tento román věnuji prvnímu winnipežskému gangu

z Treherne Room a druhému od Ricka.

Za všechna ta odpoledne

a večery strávené vybrušováním stylu.



Poděkování

DěkujiPeteruCrowtherovi,díkyněmužmohlatatoknihavznik-

nout, Johnu Jarroldovi,kterými opravdu hodněvěřil,aSimonu

Taylorovi, jehož povzbuzování a vřelé přijetí znamenaly a stále

znamenají mnohem víc, nežvůbec tuší.

Dále děkujiBilluHunterovi a Chrisovizapřečtení.

Gerri, Conore,Rossi a Callume,dodali jste tomuvýznam.




O S O B Y

V UNTĚ

Říšské nejvyšší velení

Laseen císařovna

vrchnípěst Anand velitel4. malazskéarmády(QuonTali)

HavvaGulen novýříšskývelemág,ž.

KorboloDom vrchnípěst a meč říše

Kuskus mistr sboruříšskýchasasínů–Spáru

MallikRel radníazastupitelve shromáždění

Untská přístavní garda

AtelenCínař oddílovýseržant

RigitRučka oddílovýkaprál, ž.

Nait oddílovýsabotér

Heuk kádrový mág

Zlatíčko voják

Venkonc voják a barghastskýmíšenec

Ostatní v Untě

Smyčka vůdce Spáru,ž.

paní Batevari jasnovidka/věštkyně z Darúdžhistánu

Oryan sedmiměstský mág,

osobnístrážceMallikaRela

Taja Radok tanečnice /asasín z Darúdžhistánu

10


V LI HENGU

Malazská armáda

HarminElsD’Šil posádkovýkapitán

Gujran posádkovýkapitán

Banat posádkovýseržant

Daněk posádkovýléčitel

Oddíl Storo Mataše

StoroMataš kapitánsetninysabotérů,

veterán ze 3. armády Lomcovák délesloužícísabotér Mrsk záškodník,ž. Slunko záškodník Hedváb oddílovýkaprál a kádrovýmág Jalor sedmiměstskýrekrut Rell genabakiskýrekrut Civilové v Li Hengu soudce Ehrlann členvládnoucí radysoudců Jamaer Ehrlannův sluha soudce Plengyllen členvládnoucí radysoudců Liss městskýmág,ž. Ahl městskýmág (bratřiThaia Lar) V CAWN NevallOd’Orr vrchnícawnský faktor Groten Nevallův tělesný strážce NA SETIJSKÝCH PLANINÁCH Toc Starší setijskývojevůdce a malazská„starágarda“ Divous setijskýšampion, takéznámý

jako„Divočák“,Lékořice Imotan šaman šakalíhoválečnéhospolečenstva Hipal šaman fretčího válečnéhospolečenstva kapitán Mech kapitánmalazskékavalerie

11


Redden Zlomnoha ataman (náčelník) shromáždění

planinskýchlvů Ortal ataman (náčelník) shromáždění

černých fretek V ZÁCHLUMSKÉM POHRANIČÍ Malazská armáda RillišJal Keth poručík 4.malazskéarmády Lad seržantsetniny Talia malazský veterán, ž. Záchlumčané Průzrak záchlumskýšaman Nil záchlumskýzaklínača veterántažení

v Sedmiměstí Nether záchlumskáčarodějka a veterántažení

v Sedmiměstí Hříva mladá záchlumskáválečnice Udep záchlumskýhetman (náčelník) V Jámě Ho (Hothalar) lihengský mág Yathengar‘ulAmal sedmiměstský kněz(„Faladan“) Sessin Yathengarův osobnístrážce Žal novývězeň Zvlád novývězeň Devalet korelská mořská čarodějka

a novávězeňkyně Su záchlumskáčarodějka V PROVINCII QUON TALI GhelelRhikTayliinvévodkyně,poslednížijícíčlen

tayliinskérodové linie Amaron malazská„starágarda“, kdysi velitelDrápů Drúz malazská„starágarda“, kdysi vrchní pěst markýz Žardin velitelPříhraničníhlídky prevostRazala kapitán kavalerie,ž. Molk Amaronův agent

12


RUDÁ GARDA

Přeživší přísežníci

K’azzD’Avore velitel,známý podrůznými tituly

První kumpanie

Stahovač kapitán

Mara mágkumpanie, ž.

Gwynn mágkumpanie

Plátek mágkumpanie

Kalt poručík

Farese

Hist

Šijel

ČernaMenší

Druhá kumpanie

Mihal kapitán,ž.

Kutna velemágamistr asasínů„Šálů“

Hrbáč gardovývelitelobléhání

Dejmal mágkumpanie

Lusker „Lusk“ mágkumpanie, ž.

Rmut mágkumpanie a mistr šermíř

Neprst mágkumpanie

Opál mágkumpanie, ž.

Iša asasín kumpanie, „Šál“,ž.

Keitil asasín kumpanie, „Šál“

Zelev

Zvlád

Nejas

Rákos

Amatt

Sept

Lazar

Půlden

Liba, ž.

Inese

Turgal

13


Třetí kumpanie

Tarchan kapitán aasasín kumpanie,„Šál“

Lor-sinn mágkumpanie,ž.

Kysal mágkumpanie

Toby mágkumpanie

Balkin mágkumpanie

Krajka asasín kumpanie,„Šál“

Černa

Pekař

Žanet,ž.

Kartář

Loub

Štísko

Čtvrtá kumpanie

Kal-Brinn kapitán amág kumpanie

Kalenýmeč

Jup Alat

Mezi prvními zasvěcenými (rekruty)

seržant Kopál

Korlo

Voss

Ambroz

Palla

Mezi druhými zasvěcenými

LurgmanParsell,Klikař

Jaris

Pocesta

Ogilvy

Bakar

Tolt

Měkoň

Harman

Grere

Geddin

TobolBoll

14


Mezi třetími zasvěcenými

Stopař

Ouhor

Mrzout

Kyle

ZTALIJSKÉ LIGY

Urko Krust velitelfalarskýchsil,„starágarda“,

takéznám jako„Drtič“ V’thell velitelZlatých Moranthů Drúz veliteltalijských sil,„starágarda“ Toc Starší setijskývojevůdce, „starágarda“ Amaron náčelníkzpravodajců,„stará garda“ UllenChadeve Urkůvmajor a náčelníkštábu,„starágarda“ BalaJesselt kádrovýmág,„starágarda“, ž. EselenTonley kapitánfalarské kavalerie Orlat Kepten kapitántalijských sil,„starágarda“ OSTATNÍ Liosserkal ascendent, titul„synsvětla“,

takéznámý jako Osserk,Osrik Anomandaris ascendent, titul„synnoci“ ŽestGolanjar mágzJacuruku Šen zaklínač Tayschrenn říšský velemág D’Ebbin malazskývelitel4. armády, „pěst“ BravenZub malazskévelení, vrchníseržant Kal malazskývrchníseržant Květ důstojníkZlatých Moranthů Turmalín seržant pěchotyZlatých Moranthů Kartheron Krust kapitán Špuntu,údajně„starágarda“ Denut starší, jedenz prvorozených matkyzemě Draconus starší bůh Ereko prastarýtulák Šedohřív kdysi malazskápěst,nynípsanec LimTal bývalýosobnístrážce untského šlechtice Poutník tulák,quonsko-dalhonskýmíšenec Hadrník/Trhan tulák v Říšskéchodbě

15



O

naprvnízevšechválekzuřilaponezměrnýčas.Světlone-

ustáleprovádělovýpady,avšakrozptylovalose,anocsice

ustupovala,alehalila.Atakoběbojujícístranyvězely ve

věčném, neustále se rozšiřujícím víru tvoření a ničení. Bezpočet

šampionůzoboudómůpovstalo,abyčelilosamotnémustvoření,

a zase padlo a obrátilo se v prach. Jejich jména jsou dneszapomenuta.

Pak,podleněkterýchvdesetitisícíotočceroztahujícísespirály dvouarmád,seumihotavéhozávěsunaokrajibitvyobjevilkdosi v oboudómechneznámý a bojujícístranyostřepokáral.

„Kdo jsi, že takto hovoříš?“ chtěl vědět ten, jenž bude znám jako Draconus.

„Ten,kdosepohybovalpo prázdnotědost dlouho,abyvěděl, že tohle nikdy neskončí.“

„Je to předurčeno,“ namítl šampion světla Liosserkal. „Vždy musíbýt jeden na vzestupua druhý padat.“

Nověpříchozísoupeřeopovržlivěroztrhl. „Potom sedohodněte, že to tak má být, a prohlašte to za skončené!“

Atehdyseobadómyvrhlynacizincearoztrhalyhonabezpočet kousků.

Takse zrodil stín askončil prvnívelký rozkol.

Útržekbáje

Původní sbírka, Pláš]



ÚVOD

Starší věk

nezměrný čas

V

ýbuchzranilsvět.Denut,dítězemě,jakoprvníproniklzá-

vojem poletujícího prachu a přistoupil ke kráteru.Uprostřed lígu širokého údolí stoupala pára z břidlicově šedé

vodní hladiny. Na tichý břeh vedl svah plný zubatých skalisek.

Vládltuklid,všebylopokrytépopelem.PřestoDenutovupozor-

nost upoutal pohyb. Zamířil k vodě, kde objevil proměněnou

entitupodobnéhotěla,jakomělon,sedvěmarukamaanohama,

avšak pokrytýma strašlivými ranami. Krev ji pokrývala černým

škraloupem abarvilavodykolemdotmava.

Denut jemně obrátil tělo a užasle zazíral. „Liosserkal! Otcův prvorozený! Kdotě napadl?“

Divoký úsměv tupých špičáků. „Nikdo. Raději se ptej, koho jsem napadl já.Nikdojiný tunení?“

„Nikoho jsemneviděl.“

Úsměvsezměnilvzuřivézamračení.„Všichnijsoutedyzničeni. Sebral je výbuch.“

„Výbuch?“ Denutupřelpřimhouřené očinatumimozemskou sílu.Ano,mimozemskou–protožekdomohlpochopitmysltoho, kdo se zrodil s prvním výtryskem světla? „Co přesně se tady stalo?“

Liosserkalprudcezamrkal,jaksevymanilzDenutovýchrukou. Seděltam,shrbený,srukamakolemtěla,jakobychtěludržetsvé tělopohromadě.Zhlubokýchtržnýchranseopětvyřinulahustá tmavákrev.„Experiment.Pokus.Výpad.Říkejsitomu,jakchceš.“

„Výpad?Protikomu?Tadynebylonickromě...“Denutůvhlas se vytratil do ticha popelem rdoušené vody. „Matko nás chraň! Azath!“ Rozhlédl se kolem sebe, přeměřil si ohromný kráter,

19


pokusil se pochopit rozsah pohromy. Všechny nás to postihlo!

„Hlupáku! Copak se při svém pátránínezastavíš předničím?“

Bledáhlavasezvedla,jantarovéočiplály.„Dělámsi,cochci.“

Denut se stáhl. Pravda. A to je ta potíž. S těmito prastarými silami je třeba něco udělat, než jejich nepřátelství a bezmezná ctižádost opět zničí veškerý řád. Draconovo řešení děsí, a přece te3 skoro chápu, že je... nezbytné. Nakonec, není věčné uvěznění lepší než zkáza?

Liosserkal se vyškrábal na nohy, celý ztuhlý, a usykával nad mnoharanami. Denut zakusilvelké pokušení.Ještěnikdyneslyšel,žebytatoentitabylatakzranitelná,takoslabená.Převtělenec, eleint,coznamenajítakovénálepkyprotutomocnost,kterákdysi procházela světlem, než poznalotmu?A přeceteabylaočividně zraněná, snad až smrtelně. Měl by jednat hned? Bude mít ještě někdy někdo takovou příležitost?

Jakokdybysledovalmyšlenkovépochodydítětezemě,Liosser- kalseusmál,špičákymířícívzhůruobnažené.„Nenechsezlákat, Denute. Draconus je hlupák. Jeho závěry jsou chybné.Neměnnost není odpovědí.“

„Aco tedyje?“

Bolestný úšklebek, prsty zlehka prohmatávající ránu na líci. „Zkoumaljsemjiné možnosti.“

„Zkoumej jinde.“

Záblesk bílého vzteku, potlačený. „Rozumné, dítě země. On přichází, že?“

„Ano. Apřináší s sebou odpověa.“

„Užbychměljít.“

„Přesnětak.“

Liosserkalzvedlruce,rozmazalseaproměňoval,aleuprostřed proměny zalapal po dechu, zařval bolestí a zhroutil se na břeh. PředDenutem,kterýchvatněcouval,senaostrýchkamenechsví- jelostříbrozlatédračítělo.Dojezerapadalybalvanyodletujícíod posekanýchkřídel.Nakonecseohromnétělonejistězvedloaod- plazilo se pryč. Dlouhý ocas prosekl brázdu horkými vodami kráteru.

Denut se nehýbal. Průzračnou vodu křižovaly vlnkyatišenaráželynabřeh.Matněčernáčedičováramenaapažemělpokrytá sněhobílýmpopelem.Paknarozlámanýchskaláchzakřupalykro-

20


kyaonvbokuucítilštiplavou,chladnoutemnotu,jakokdybyto

bylaprázdnota,ježprýsídlímezihvězdami.Sodvrácenouhlavou

se poklonil.„Chotitmy asuzeréne noci. Dracone.Zdravím tě.“

„Cho]už neplatí,“odvětilsuchý,chraplavýhlas.„Atasuzere- nita se uždávno vytratila. Alestejněti děkuju.“

ZtuhlýDenutseodmítlobrátitapodívatsenaprastaroubytost mociastejněděsivoutemnotu,jižnosilaposvémboku.Kolikjich zmizelo v té prázdnotě a jaký příšerný tvar získá při konečném vykování? Zkrajních prostředkůse mustále dělalonevolno.

„Nuže,“vydechlDraconus.„Parchantsvětlaosobně.Aoslabe- ný. Jehopodstatabude velkýmpřínosem.“

Z toho, nač Denut pomyslel, se jehoduše zachvěla.„On není protebe.“

Chladnýpohled. Denut sepřesvědčoval, žese nemá dívat.

Pochvíli.„Je tohle předpověa – od ní?“

„Mojevlastní malá schopnost.Soudím,že jednohodnenajde, co hledá.“

„A to jeco?“

„To,cohledámevšichni. Jednotuse všehomírem.“

Čas ubíhal. Denut u entity po svém boku vycítil opatrnézvažování.Slyšel, jak šustíhrubéšupiny,kterénebylykovové,když Draconus zkřížil paže.A pomalu, zamyšleněvydechl.„Přestoza ním půjdu.Nakonec,nabízímvlastní verzijednoty...Nebone?“

Svou zvrácenou verzi. Neřekl však nic. Věděl, že stímtomocným,kterýhomohlvyřídit,kdykolivsemuzachce,kráčípovelice úzkémchodníčku.Pouzeneochotaznepřátelitsisvéhorodiče,mat- kuvšeho,copocházízezemě,zastavilojehoruku.„MožnáAno- mandaris–“ začalDenut.

„Nemluv miotompovýšenci,“zavrčel Draconus.„Toho brzy přiveduk poslušnosti.“

A já doufám, že, pokud k tomu dojde, nebudu nikde poblíž.

Mocný se pohnul, svěsilruce. „Nuže dobrá, dítězemě.Zanechám tě tvému – ehm, rozjímání. Tento svět je ztrápený projev existence.Všechnoseměníaplyne.Apřecemězvláštněpřitahu- je.Možná se tu chvílizdržím.“Z takovévyhlídkyDenutovykamenné ruce zaskřípaly, jakseza]aly v pěst.

Nakonec,bezdalšíchslov,sedušiotupujícíchladnánocsebra- la, zavířila a Denut byl na pustém břehu opět sám. Napadlo ho,

21


žemírsebudevyhýbatkaždému,dokudbudoutakovéentitykrá-

čet po světě a sledovat své věky staré krevní msty, nepřátelství

abezmeznouctižádost.Snadažsetenposledníodebéředonepře-

rušovanéhospánku–jakotolikjiných–nebobudezabitčiuvěz

něn – tehdy snad nastane mezi těmi, kdo budou smět kráčet po

zemiv tévzdálenédobě, soulad.

Nebotakéne.Denutmělpochyby.Pokudseněčemunaučilpři

sledování těchto zápasů, tak tomu, že nová pokolení otrocky

přebírají předsudky a cíle těch starých. Neblahé tušeníbudouc

nosti.Posadilsenabřehuazkřížilnohy–hromadakamení,vni-

čem se nelišící od rozlámaných trosek všude kolem. Nekonečný

svárvšechsevšemihounavil.Pročmusejítolikbojovat?Opravdu

to není víc než malichernost a dětinská popudlivost, jak tvrdila

Kilmandaros?Zkusípřijít nato,cobymohloukončittytověčné

cyklynásilí.Aporadísesmatkou.Soudil,ženajítodpověachvíli

potrvá.Pokudnějaká vůbec existuje.

22


KNIHA JEDNA

KONEC DIASPORY



KA PITOLA JEDNA

„Moudříříkají,žejakjsoupřísahyskládány,takjsou

porušovány. Zjistil jsem,žeto je pravda.“

princK’azzD’Avore

zakladatelRudégardy

Plačící pláně,

subkontinent Bael

1165 spánku Ohnice

11. rok vlády císařovny Laseen

99. rok přísahy Rudé gardy

N

aokrajistřechypokrytétaškamisevprudkémvětruzmítalmalýstan.Bylato vlastnějenpláštěnkaznaolejované

kůženataženánaklacku,stěžípostačovalazahnattennej-

horšíliják.Podnísedělmladíkaupíraločidohoustnoucíhošera

způsobenéhobouřkouasoumrakem.Občaszahlédltroskyokol-

níchbudovponičenýchpřiobléhání,apokudsepodívalpozorně,

ještě vysokonahořerozeznal vysoký obrys Ostruhy.

Říkalsi,jaký asimá smysl hlídat,když vůbec nic nevidíte?

Ostruha se zvedala do výšky stovek stop nad pláněmi. Podle místnípověstijivybudovalaprastarámocnost,kdyžbylsvětještě mladý–možnátenzaklínačŠen,kterýtamnyníbydlel.Kyleotom nevědělnic.Věděljen,žegardatuskáluoblehlaužvícenežpřed rokemastálesenijaknepřiblížilakjejímudobytí.Navícvěděl,že zpevnostinajejímvrcholkumůžeŠenvyříditvšechnysborymágů kumpanie a nechat je s vytřeštěnýma očima lapat po dechu. Byl na to dost silný. A když dojde na tohle, řekl mu Hrbáč, je čas, abychom se do toho vložili my, hraboši.

Hrbáčbylzáškodníkadoststarý,abymělrozum.Bylteadole

25


ve sklepěa jednoruč se oháněl krumpáčem.Anebyl sám – sním

pracoval i zbytek deváté čepele po boku několika dalších, které

vybral seržant Kopál. Všichni kladivy, špičáky a krumpáčiodsekávaliskálu.

Vítr hodil Kyleovi do obličeje déš] a on se zachvěl. Podle něj bylahloupost,žeotomnikomuneřekli. Nechceme, aby nás někdo předběhl, říkal Hrbáč a křenil se jako blázen. Ale oni se všichni křenilijakoblázni,kdyžStopařtenplánpředložilKopálovi.Věřili, že jeho místopisné znalosti pocházejí z této strany Hledačovy hlubiny, stejně jako Kyle sám. Stopaře zverbovali před pár lety, kdyžtudytímtokrajemgardaprocházela.Znalzdejšínářečíabyl obeznámený s místními tradicemi. Kyle věděl, že se to od zvěda čeká.

Jeho garda koupila od nabrajské otrocké karavany, aby jípomohlpřicestěpřesstep.Onalejižníjazykyneznal.JeholidéNa- brajanyspíš přepadali,než bys nimimluvili.

Kylesipřitáhlpřednízáhybpláštěúžejiktělu.Tuzerádbylépe rozumělitalijštině,rodnémujazykugardy.KdyžsiHrbáč,Kopál aStopařsedliadalihlavydohromady,připlížilse,abylépeslyšel, co si šuškají. Ale jejich nářečí mu dělalo potíže. Musel si slova obracet tam a zase zpátky, než mu začala dávat smysl. Stopař si zřejmědaldohromadyrůznélegendy:tuoprastarémascendentu, kterýúdajněvyzdvihlOstruhuazapočalzlatývěk,atusoučasnou o„vláděnoci“, stroskami.Odtéchvílebyl sostatnímivpodzemí, kde rozebírali zdi a kamenné podlahy. Hrbáčsibezpochyby mumlal něco o předbíhání. Kyle zašeptal krátkou modlitbičku otcivětru,strážnémuduchovisvéholidu.Soudil,žepokudtovy- jde,bude ječekatněcomnohem horšího.

Paktubylatazáležitostsesoupeřenímažárlivostístarégardy. Nechápal z toho nic, třebaže byl s gardou už skoro rok. Podle tradicebylajehodevátáčepellegendární,založenádobřepředsto lety,aprvnímvelitelembyl bájnýStahovač. Hrbáčtěmtopověstem přikládal velkou váhu. Dychtivostí přeskakoval z nohy na nohu,když je líčilsborugardových mágůa utajovaným Šálům.

Užliloopravdupořádněapadalydotohoikroupy.Nasetmělé oblozesepřevalovalymrakyaKyleovupozornostcosiupoutalo– pohyb.Nejasnéobrysypoletující podmračným stropem.Okřídlenídémoni,kterépovolal ŠenzOstruhy.Kolemkřižovalyjasné blesky,aleonijenlínězakroužilipřisestupu.Kylejesledoval,jak

26


nadnímsroztaženýmikřídlyaplanoucímaočimapřelétali.Mod-

lilse květru,abyletělidál.

Potom, jako kdyby jej rozpárala nějaká neviditelná čepel,vedoucístvořenípukloodbrady potřísla.Rozplynulosevoblaku inkoustovéhokouřeajehospolečnícipolekanězavřískli.Jakoje- den sklopilikřídla a obrátili seke zdroji útoku.

Kyle zamumlal další modlitbu, tentokrát děkovnou. Dneska musel mítslužbu Kutna–pouze hlavnímág kumpanie byzvládl tak silný útok.

Přes vzdušnou bitvu Kyle zívl a protáhl se. Mokré šaty se mu lepilynakůži,ažsezachvěl.Předrokembyhotakováukázkaza- hnala do úkrytu. Jako kdyby ožily nejhorší příběhy jeho lidu: démonzanoci,lidévládnoucíšamanskýmisilami,avšakobrácení kezlu, zaklínači.Tehdysekrčilpod zničenoustřechou.Tea,po měsícíchkouzelnýchsoubojů, sehrůzytakovýchtostřetůdočista vytratily.Ohňostrojpokračovalpůlzvonění–ohňostroj,dalšívěc, s níž se Kyle nesetkal, dokud se neupsal gardě. Tea, jako kdyby to byloprojeho zábavu,pozoroval zelenéarůžovékruhymihotající se nad jednou budovou v kupecké čtvrti. Démoni se k ní prudcesnášelisdrsnýmkřikem,téměřvýsměšným.Aútočili.Je- denpodruhémmizeli–zničeníčizahnanínebosesamivrátilina temnou oblohu. A pak tu nebylo nic, jen šumící déš] a neustálé tiché duněníhromu,které Kyleauspávalo.

Kroky od věže v rohu střechy ho přiměly se obrátit. Nahoru přišelStopař.Vkónicképřílběvypadalvyšší,dokonceelegantní, s hedvábnou šňůrou ovinutou kolem přílby. Dnes v noci nemělpláš]–místotohosiobléklkarmínovýgardovývarkočpřeskoženoubrigantinu pobitouplechyaobvyklékoženémokasínysaha- jící ke kolenům. Přimhouřil oči ave větru popotáhl nosem. Pod plavýmkníremsemurtyzkřivilydolínéhopoloúsměvu.Stopařův úsměvKyleaodzačátkuzneklidňoval.Možnáproto,žejehoústa na něj zjevně nebyla zvyklá a nikdy se mu neobjevil v jasných, oříškověhnědých očích.

„Dobrá,“ohlásilzkrytéhoschodiště.„Jsmepřipravení.Všichni dolů.“

Kyleshodilzhlavykápiaškrábalsepřesrozlámanétaškyadíry ve střeše. Stopařužse vracel potočitémschodišti,takže hoKyle následoval. Byli v polovině sestupu, než si uvědomil, že když se Stopařusmíval,díval se na Ostruhu.

27


***

Sklepeníbylo spíšjenjeskynísklenutýmstropem.Ozbrojenci tu stálinamačkanítěsněvedlesebe.Bylojichasitřicet.Kyleznal sotva polovinu. Z některýchstoupala pára a mísila se sčadivým kouřem z pochodní a luceren. V oparu začaly Kyleovi slzet oči. Protřelsije rukoua zhlubokasi odkašlal.

Dohladcesesazenýchkvádrůvpodlazebylavyraženádíraavní Kylevidělschody.Zvlasůmuzakrkspadlakapkaaonseotřásl. Všichni zřejmě čekali. Kyle přešlápl a zakašlal do ruky. Opodál mluvil jakýsi mohutný, širokoplecí muž se seržantem Kopálem. Tea se obrátil ke Kyleovi. Tomu se zadrhl dech, když poznal zploštělýnos,silnérty ahlubokozapadlé, modrošedé oči.Poru- číkŠedohřív.Nikolivskutečnáelitagardy,alehneddalšívpořa- dí.Rukouvrukaviciukázalnajámuapavoukovitýchlapíkvhru- býchhnědýchšatechsrozcuchanými,kudrnatýmičernýmivlasy, začal sestupovat jako první. Kyle si vzpomněl, že se jmenuje Dejmal.Mág,původnípřísežník–jedenzasidvacítkypřeživších vtomtooddíle,kteřísložilipřísahuvěčnévěrnostizakladatelitéto žoldnéřské kumpanie,K’azzovi D’Avore.

Muži scházeli dolů. Za Šedohřívem se vydal seržant Kopál, Hrbáč,Měkoň,Harman,Grere,Pocesta,Bělák,Ambrozaostatní, které Kyle neznal. Chystal se právě zařadit, když ho Stopař zastavil.

„Mydvajsmezadní stráž.“

„Paráda.“

Kylesiříkal,žejakozvědovédeváté by mělibýtvzadu,vzhle- demktomu,coječekalovepředu.Ohňostrojepozorovaliužpří- lišdlouhoaviděli,jaksekobraněslézásbormágůzcelékumpa- nie. Kyle moc rád přenechá nadcházející střet těžkooděncům v čele.

Schody končily v dlouhé chodbě na stopu zalité stojatouvodou.Postěnáchzopracovanéhokamenestékalyčůrky.Krysyve voděpištělyapanikařilyalidékleliakopalidonich.Podletoho, coKylevšeruviděl,vedlachodba zřejměrovnoukOstruze.Před- stavoval si zástup tmavých postav jako shromáždění duchů – přízrakyunaveně čvachtající vstřícsetkánís osudem.

Vmyšlenkáchsevrátilkesvýmmladistvýmnočnímnájezdům. Bratři,sestryakamarádivjednébanděprotimladýmválečníkům sousedníhoklanu.Šlohlavněozískáníkořisti,zkouškudospělos-

28


ti,adnesmohlpřiznat,ženicmocjinéhonapráciprostěneměli. Nabrajanovéneustálezabíraliúzemíjeholidu.Osadybylyjen

sbírkou usedlostí, ale rostly. Jeho poslední nájezd skončil, když

s bratry a sestrami narazili na něco, pro co ani neměli výraz: na

vojenskou posádku.

ZástupsenáhlezastavilaKyledrcldoholohlavéhomužepřed sebou.Ten seobrátilablýsklponěmúsměvem.Zubyměl křivé, ale ve tmě bílé. Jmenoval se Ogilvy. Hlas měl tak drsný, až byl téměř neslyšný.„Dvaatřicátá.“

„Kyle.Devátá.“

Ogilvy kývl, ohlédl se na Stopaře a znovu kývl. „Tentokrát mámešpiona.StarejŠedák dostane Kutnova kozla.“

Kutna.Kromětoho,žebyl nejobávanějšímmágemkumpanie, byl přísežník také zástupcem velitele pod Mihal a vůdcem Šálů, zatvrzelých zabijáků, jaké si Kyle ještě před rokem ani neuměl představit.Tytodvavelitelevídaljenzdálkyadoufal,žepřitom zůstane.

Stopař se nedůvěřivě zamračil. „Tenhle Šedohřív byradši měl bejt takdobrej,jakvšichniříkají.“

Ogilvyseuchechtlavočíchmuzazářiltajnývtip.„Najehohla- vuvypsalicenuKorelriovéiMalažani.Proobajeodpadlík.Říkají mu Mečonoš. Slyšel jsem, že jeho hlava stojí sud plnej černejch perel.“

„Proč?“ chtěl vědět Kyle.

Ogilvy pokrčil statnými rameny. „Oba je zradil, ne? Jednou snad zjistím,jakpřesněto udělal. Hele,“mrkl na Kylea,„vydva jste zdejší,ne?“

Kylepřikývl.Stopařnikoliv.Vůbecse nepohnul.

Ogilvysipřejel dlaníjizvykřižujícíjehoholoulebku. „No,už jsem ugardynějakejch deset let.Upsal jsemse v Genabakis.“

Kyle otomhodněslyšel.Byltoposlednívelkýkontrakt,který kumpanieuzavřela,askončilpředlety,kdyžsemalazskáofenziva rozpadla. Všichni staří braši hudrali, že Malazská říše už není, co bývala.Atřebaževeteráni ani neceklio minulosti své i gardy, Kylesi dal dohromady, žeprotiMalažanům stálicelkemčasto.

„Tenhleten kontrakt je náramně divnej,“ pokračoval Ogilvy. „Akorátsedržímepřizemi,co?Zatímcosisbor mágůnacvičuje vyfukování kouře prdelí. To není náš styl.“ Významně se na ně podíval. „A taky jsmeverbovalijak zjednaný.“

29


Zástupseznovu pohnula Ogilvyodčvachtal.

„Cotomělobýt?“zeptalseKyleStopaře,kdyžopětvykročili.

„Netuším.Ogilvyjeugardydesetletaanionnicneví.Hodně jsemposlouchal.Tahlekumpaniejezřejměrozdělená–staříproti nováčkům.“

Vysoký hubený zvěd sevřel Kyleovi ruku pevně, jako by ho kousl pes. Zastavili se a ticho Kyleovi zazvonilo v uších. „Ale tohletipovím,“řeklanaklonilseblíž,takžejehoobličejpohltily stíny, „někteří v týhle Rudý gardě jsou lidi, co se po zemipotulujou už hodně dlouho. Nasbírali moc a znalosti.A podlemě se jich nehodlají vzdát. Je to stará historie – a já doufal, že před ní uteču.“

PustilKyleaašeldál.Nechalhostátvetměatichutunelu.Kyle sitosnažilpřebrat,ažsenakonecjednakrysaosmělilaapokusila semuvylézt ponoze.

NašelStopařeuzkroucenéželeznémříže,kterámuselauzavírat chodbu.Sklánělse, abysi ji mohlprohlédnout, vdlanischovaný kouseksvíčky.

„Co jeto?“zašeptal Kyle.

„Troska.Aledůležitějšíjeodkdy.Tohlejenový.Železojeještě teplý,coho ohnuli.Slyšeljsiněco?“

„Měljsem dojem,že něco slyším...předtím.“

„Ano.Játaky.“Zašilhaldomatnězlatézářelucerny,zanížmi- zelzadekzástupu.Stisklkoženýváčeknakrkuapřetřelho.Kyle sitohounějvšimluždřív.„SlyšeljsemotomŠedohřívovivyklá- dat.Prejjemnohem víc, než na co vypadá...“

Kylesiprohlíželohnutou azkroucenoumříž.Tyčebyly tlusté jako půlka jeho zápěstí.Snaží se snad seveřannaznačit, že jeŠedohřívprostěodstrčilstranou? Odfrkl si.Směšné!

Stopařovyočivplamenizazářily,kdyžsenanějupřely.„Nesua takrychle.Bojovaljsemsmnohatvoryaviděljsemspoustuvěcí, kterým pořádnevěřím.“

Kyle se chtěl zeptat na všechny ty ostatní bitvy, ale Stopař se tvářil ustaraně. Dvakrát se na Kylea podíval s obavami v očích, jakobylitoval,že něco řekl.

VesvětleStopařovysvíčkyKylerozeznávalkrátkéschodištěza bránou. Tmavě se lesklo – černý čedič, kámen Ostruhy. Schody bylyuprostředsilněošlapané.Kylesenarovnalarukajakobyse

30


musamaodsebesevřelanajílcitulvaru.Stopařzatřepánímzhasl

svíčkua Kylepo chvíli rozeznalvepředu záři lucerny.

SetkalisesOgilvym,kterýukázalnahoruaužaslehvízdl.Tunel se otevíral do kruhovité místnosti vytesané ve stejné skále jako schody.Dalšíčernýčedič,samotnáskálaOstruhy.Rozměrykom- natydělalyKyleovistarosti,nežsiuvědomil,žejetospodekkulaté schodištníšachty.Nazačátkuschodištěblikalypochodně.Schody stoupalypotěsnéspirálekolemstěnykomnaty.Kylevzhlédlavi- dělpomalupostupujícídvojstups Dejmalema Šedohřívemvčele. Postavil se doprostřed a podíval se přímo vzhůru. Nad nimi, vysokonahoře,splývalotmavomodrésvětlosmrholením.Kapky líbalyjehozdviženýobličej. Maličký, jakomincevelkýkotouček na vrcholku skalní šachty ozářil blesk. Kyleovi se zatočila hlava. Opřelseoslizkou,studenoustěnu.Vdálcevylvítrjakopesuvá- zanýna řetěze aobčasho podtrhlo zaduněníhromu.

Stopařbezeslovazamířilkeschodům,jílecmečevruce.Kože- némokasínynevydávalynaohlazenémkamenižádnézvuky.Ogil- vypláclKyleapozádech.„Notak,chlapče.Jenkousekcesty,než skončí noc, hele.“ Azasmálse.

PodvacátéotočceseKyle zadívalnazaoblenésymbolynepravidelněvyrytédostěnyvevýširamen.Bylysoučástípanelu,který stoupalspoluseschody.Tam,kdeněkdoodstranilmechapavu- činy,bylzčástividět.Zřejměvyprávělypříběh,aleKyletyhleznač- kyneznal.Poznalpouzejedinou:zatočenouspiráluvětru.Totem jeho lidu.

Po čase přestal cítit nohy a dech se mu krátil. Co tam na ně čeká? A důležitější bylo, co s tím hodlají Dejmal se Šedohřívem udělat? Ogilvy těsněpřednímbručel ahlasitědýchalzploštělým nosem.Udržovalkrokipřeskroužkovoučapku, košili asuknici, kterášustilaa chřestila přikaždém kroku. Kyleovizbrojsložená zodloženýchkusůrozdíralakrkadřelaramena.Mělnasoběpří- lišvelkoubrigantinuzrohovinyakostí, podníprošívanici,aru- kávy z měkké kůže pošité ocelovými kroužky – z nichž nejeden chyběl – apřeskoženékamašepobitousuknici,rukaviceskovovýmihřbety a železnoupřilbicischráničem nosu,takvelkou,až mu málem seděla na ramenou. Aby mu aspoň trochu pasovala, strčilsipodnihadr. Stoutíhoubylostoupánídoschodůmučením. Ale toho rána před rokem, když mu Hrbáč naházelnesou>31


rodékouskydoklína,secítiljakonejbohatšíčlověkvcelémBae-

lu.Dokonceaniválečnývůdcejejichkmenesenemohlpyšnittakovousbírkou. Adnes se cítiljakožebrákahlupák.

Soustředilse,kamšlape,asnažilsepotlačitsílícíbolestvesteh- nech, odřených ramenou a pálících plicích. Mezi bratry abratrancibylpovažovánzajednohoznejsilnějšíchběžců,schopného utíkatodsluncevýchodudosetmění.Nenecháseodtohostarého veteránaztrhat.

Nahoře kdosi vykřikl a Kyle se zastavil. Rány zněly společně spoplašnýmkřikem.Zbraněvyjíždělyzpochev.Kylesezaklonil, aby viděl ústřední šachtou,ale nerozeznal, cose děje. Obrátilse kOgilvymu,aletenhoposunkemumlčel.Očisemuvetměleskly avrucedrželtasenýmeč.Legráckyaškádlenískončily,najejich místo nastoupil připravený chladnokrevný zabiják, usmívající se rtybylynyní stisknutévzuřivémúšklebku.Bylatomrazivápro- měna.

Zástup se opět pohnul, ocel se přískoky otírala o kámen. Tři otočkypřivedlyKyleadomělkéhovýklenkuvezdi.Nazemiležely pozůstatkymrtvolyvezbroji,starécelévěky.Vysušenémasozískalobarvutmavé,vydělanékůže.Kylezíral,dokudhoOgilvyne- postrčil.

„Kdo to ve jménuvětrubyl?“zeptal sezaraženě.

Ogilvy už chtěl pokrčit rameny, ale zarazil se a místo toho si odplivl přesokraj.„Strážce.Umrlec.Slyšeljsemo nich.“

Kyleapřekvapilo, že máv ruce tasený tulvar. Nevzpomínal si, žebyho vytahoval zpochvy. „Byl... mrtvý?“

Ogilvy sihopřeměřilpohledem.„Teaužje.Taksklapni a oči mějotevřený.Brzopřijdou potíže.“

„Jak to poznáš?“

„Jakorybavsudu.“Trhlhlavoudozadu.„Spustilijsme poplach, ne? Budetady, nebo bymělbejt. Drž se mezimnoua stěnou.“

To se Kyleovi zamlouvalo. Už se chtěl zeptat proč, když ho oslepil záblesk světla shora, následovaný rachotem, který otřásl schody.Ogilvyhochytilzarukávskroužkyastáhlhoodotevře- néhookrajeschodů.Zatahalzanějvítr,jakseprázdnýmprosto- rem uprostřed prohnalo cosi velkého. Ticho následující pozahřmění protrhl výkřik. Kyleovi se vidění vrátilo právě včas, aby zahlédl,jaksedotmyřítíjedengardista–hlavuakrkmělnakaši. Ogilvyvedle něj pěnil.

32


„Stahujenás jednohopodruhým! Kde jeŠedák?“

Kylesezadívalvzhůru.Jelikožbyliužskoronahoře,kamspolu smrholenímpronikaloměsíčnísvětloablesky,viděllépe.Tmavý obrys. Zaklínač Šen. Gardisté se rozháněli pochodněmi a meči. Onstálnaničem,vzpřímený,zahalenýdopřesouvajícíchsestínů. Ruce měl jako velké, světlé spáry. Sáhl po dalším muži, ale byl smetenstranou.Zavrčelamávlrukou.Vzplálblankytnýzáblesk. Gardistase složil, jako byhobodldobřicha.Překotilse a padal jako socha, letělkolem tak blízko,že málem botou zasáhl Kylea doobličeje.

Gardistézařvalivzteky.Vrhanézbraněašipkyzkušíseodštíh- lé, vzpřímené postavy jen odrážely. Šen se zasmál. Přesunulpohlednadalšíhovřadě.Kylesepředklonil,nakolikseodvážil,ařval bezmocnýmvztekem astrachem.

„MistrKápětěstáhnidolů,tynelidskýhovno!“hulákalOgilvy a hrozil pěstí.

Dejmal se natáhl k Šenovi, ruce rozepjaté, dlaně vúrovnibřicha.Gardistélemujícítočitéschodištěsizvedalirucepředobličej.

„Hlavyvzhůru!“ štěklOgilvy astáhl Kyleaza brigantinu.

Všachtěvybuchlyplameny.PřevalilysepřesKyleajakotekutý kov.Nasálžhavývzduchazakrylsitvář.Jakobyseocitlvevýhni. Plameny mu hučely v uších a spalovaly mu hřbety rukou. Pak, jakozávanvětru,zněhožzalupevuších,plamenyzmizelyaonjen lapal po dechu. Kouřem a zápachem spálených chlupů a ožehlé kůže slyšel Ogilvyho skřehotání. „Pro Toggovy zuby, Dejmale. Trochu to stáhni.“

Dívalisenahoru,pátralivkouřiponějakéznámcepozaklínači. Mračnasepřevalovala,zatočilase,jakokdybyjenasálvítr,azmi- zela. Očividně nezraněný Šen se dál vznášel v prázdnotě. Zvedl svůj jantarový pohled k Dejmalovi a natáhl světlou ruku sdráy.Kylechtělbýttamnahoře,pomoctDejmalovi,jedinémumá- govi, který je doprovázel. Už mu bylo jasné, že jsou beznadějně mimo.

K Dejmalovi se natáhla ruka. Zaklínač ohnul bledé prsty,pokynul.Muži poblíž sekali,alek ničemuto nebylo.Pakseobjevil hromotlukŠedohřív,vystoupilzestínuabodlširokoučepelípří- mopředsebe.NapíchlŠenanasvůjobouručnímeč.Zaklínačjen užasle otevřel ústa a otevíral je stále víc a vyrážel uši drásající skřekasevřelmečoběmarukama.Vrhlsedozaduasklouzlzče>33


pele.NežmohlŠedohřívbodnoutznovu,vystřelilzaklínačotvo-

rem vzhůru.

Ogilvyseškrábalnabraděahloubavěvzhlíželvzhůru.„No,to nebylotakšpatný,co?“ prohlásilamrkl.

Kyleoněmělezíral.Zděšeněasúlevoupotřásalhlavou.Paksi vzpomnělatrhlsebou.„Stopař!“zapátralmezimužiazahlédlho poblíž Šedohříva. Jejich pohledy se setkaly, pak Stopař odvrátil zrak.

Ogilvy frkl a vrátil meč do pochvy. „Poprosil mě, a] na tebe dohlídnu.Ještě tam dole.“

„Nepotřebuju,aby na mě někdo dohlížel.“

„Potom se musíš naučit jedno, jestli chceš v tomhle povolání přežít.“Ogilvysiodplivl.„Přijmoutpomoc,kdyžtijiněkdonabízí,páč to nebude často.“

Zástupseznovu pohnula Ogilvyvykročildo schodů.

Venvyšlizrohovévěženaohrazenénádvoří.Déš]přicházelze strany, hnaný vichřicí, jako by to byl písek. Muži se choulili ve skupinkáchvšudetam,kdebylnějakýúkryt.Kylesesnažilnatáh- nout si koženou pláštěnku, jak utíkal k zídce kolem přetékající nádržkyapřitisklsedochatrnéhozávětří.Pevnostzakrývalmrak jako mlha. Vítra hromobití bylytak hlasité,žemuži těsněvedle sebesimuseliřvátdoucha,abyseslyšeli.Vtéměřneustávajících blescíchKyleviděl,žespíš než pevnostje to ohrazenésoukromé bydlení.Ústřednínádvoří,zdi,lavičky,budovy;všebylovytesané přímo z černého čediče Ostruhy. Kyle žasl nad tím, kolik práce to muselo všechno dát.

Pouze Šedohřív stál vzpřímeně, rozkročené nohy jako kmeny stromůadlouhéšedévlasyvlajícízpodpřílby.Mávnutímrozdělil muže dooddílů. Kylebyrádvěděl,coudělalstímmečem,který použilprotiŠenovi,protoženemělpochvudostvelkou,abyzbraň pojala –upasumuviseljen úzkýmeč.

NajednouseobjevilDejmalahnalsekeKyleovijakobouřkou poháněnávrána.Promáčenéšatysemulepilynahubenétělo.Čer- né vlasy, splácnuté deštěm, propůjčovaly jeho úzkému obličeji šílený výraztopící sekrysy.

„Ty seš zvěd, Kyle?“ houklmágochraptěle.

Kylekývl.

Mág se otřásl, neš]astně se zamračil a přitáhl si mokré šaty

34


kolemkrku.Přesobličejmustékalyčůrkyvody.Ukázalnačtveřici

vedleKylea.Tikývli,žerozumí.Kyleznichznalpouzejednoho,

Geddina, mohutného šermíře, kterého mělrádpoblíž sebe.

Dejmal se naklonil ke Kyleovu uchu. I v dešti, promočený na kůži,znějstálezáhadněvycházelpachkouřezedřevaarozpále- néhokovu.Ukázalkostnatýmprstemnazeazadlouhýmkrytým sloupořadím, celým vytesaným z čediče. Střecha, sloupy i černé průchodyotevírajícísedomístností.„Zkontrolujemetyhlemíst- nosti.Tyjdešprvní.“

Všiml si Kyleovy reakce a zasmál se. Smích přešel v prudký kašel.

Kyletasil tulvara pátral ponějakémúkrytu.První.Výborně.

„Počkej.“ Dejmal ho chytil za rukuse zbraní.

Kyle se mu málem vytrhl, ale vzpomněl si na Ogilvyho slova aovládlse.Mágsezamračilaprohlíželsičepel.Kylenejistěčekal. Co to zas má být? Déš] mu bušil do ramenou. Mágův stisk byl nepříjemněhorký.Dejmalseobrátilazadívalsekmístu,kdestál sesvouskupinkouŠedohřív.ClonamideštěKyleviděljenrozma- zané obrysy. Dejmal zvedlKyleovu rukusmečem a zdvihlobočí vnevyslovenéotázce.Kylemhouřiloči,alezeŠedohřívovavýra- zunerozeznalnic.Mágzabručel,očividněnějakouodpověaviděl, a ze šatů vylovil ocelovou jehlu. Zaškrábal po zakřivené čepeli. „Chcešněco? Jméno?PřízeňOponn? Možná oheň?“

Kylesi vybavilsvůjtotem.„Vítr.“

Jehlasezastavila.Déš]padaljakostřelyzpraku.Dejmalvzhlédl apřivřenýmaočimapátralvKyleověobličeji.Pakpředvedlspik- lenecký úsměv. „Viděl jsi ty historky cestou nahoru taky, co? Dobrávolba.“Vyryldočepelespiráluvětru.Kalenéželezosepod jeho tlakem kupodivu tavilo jako vosk. Jílec se Kyleovi v dlani ohřál.

Déš]šumělazčepelestoupalapára.Mághopustil.Cotomělo znamenat? Co s větrem? Co to říkávaljeho otec... „Všichni jsou větru vydaní na milost?“

Kylevzhlédl a Dejmalhonetrpělivě popohnal.

Místnostivyhloubenédočedičebylyprázdné.Kyleodkopával tlejícílistíazbytkyrozpadléhodřevěnéhonábytku.Cítilzklamá- ní,aletaky,kesvémuzahanbení,úlevu.Cítilsenechráněný,bez- mocný.Co byprotitomuzaklínačiasimohldělat?Žaludekměl

35


stažený do pevného uzlu plného kyseliny a údy se mu třásly

napětím.

Přednímsténalvítramlžnýzávojvdeštiprozrazovalotvorna druhou stranu. Vstoupil do místnosti se třemi stěnami a čtvrtou otevřenounadokrajemOstruhy.Opřelsedonějprudkývítraon semuselzachytitrámu.Podpříčnýmtrámemviselavelkádřevěná a provazová klec, kterou zřejmě bylo možné spustit přes okraj. Provaz vedl od klece do výklenku ve střeše a znovu sestupoval vzadníčástimístnosti,kdebylnavinutýkolemrumpáluvysokého jakočlověk.

Dejmal mu nahlédl přes rameno a poplácal ho po zádech. „Našecesta dolů.“

„Nevtomhlevětru,“zabručelkdosizaDejmalem.„Rozmlátilo by násto na cucky.“

Dejmalsezamračeněobrátilnagardistu–snadjedinéhovcelé kumpanii,kterýbylmenšínežon.„Pořádsistěžuješ,co,mladej?“

Kamenempodjejichnohamaotřáslvýbuchadalšířečiumlčel. Byloslyšet,jakvdálcepuká skála,zčehožKylearozbolelyzuby. Dejmal se vzpamatoval a zachechatl se. „Starej Šedák ho vytáhl ven!“

Do skály udeřil druhý výbuch. Kyle by přísahal, že cítí,jak se celáOstruhakymácí.Narovnalse.Kleczkonopnýchlanadřeva sekolébala,vrzalaabouchala.Dejmalsepřestalkřenitasetřelsi vodu zobličeje. „Myslím.“

„Vra]mese,“radildalšígardista,jehožKyleneznaljménem.Po- užívalrodnýjazykkumpanie,talijštinu.„Bratřísidělajístarosti.“

Dejmalsezatahalzapromočenéšatyasouhlasnězabručel.Kyle si neznámého gardistu prohlížel. Bratří, řekl ten muž. Slyšel to slovopoužítuždřív.Měloněcospolečnéhoselitouvgardě,spů- vodnímičleny,spřísežníky.Nebotomožnábyljinývýrazproně, jaký používali pouze mezi sebou? Kyle si chlapíka dál úkosem prohlížel. Otlučená šupinová zbroj, na zádech velký štít,dlouhý mečvpochvě.Doceladobřemohlbýtsámpřísežníkem–nenosili žádnékruhyčiodznaky hodnosti.Nepoznalijstejeodostatních gardistů. Hrbáč vysvětloval,že je tozáměr: strach, tvrdildědek. Nikdo neví, proti komu stojí. Proto si to dvakrát rozmyslí.

Když se vrátili do vnitřních komnat, gardisté už místnostizabrali.Vypadalotojakopředemdohodnutémístokeshromáždění.

36


ObloukymezikamennýmisloupyKylepozorovalžoldnéřemířící

do komplexu místností. Klouzali, tápali na kluzkém leštěném

kameni.Kyleseobrátilkmalémužoldnéřivedlesebe.„Coseděje,

mladej?“

PodokrajempřílbyovinutépromočenoulátkounaKyleamuž upřeločivykulenérozhořčením. „Nejmenujuse mladej,“procedil skrze za]atézuby.

Kyle vduchu proklínalsvou hloupostatapodivnácizíjména. „Promiň.Dejmalti takřekl.“

„Dejmal můžekaždýmu říkat,jak se mu zlíbí. Tybysmělprokazovat větší úctu...“

„Promiň,já –“

Kdosi Kylea zatahal za brigantinu. Otočil se a uviděl Hrbáče. Starýsapérnanějmrkl.„NebudemetadyTobolaobtěžovatotáz- kama.Nenímoc nápomocnej.“

Tobol roztáhl rty ještě víc do psího úsměvu. Sklonil hlavu směremkHrbáči,odstrčilseodzdiaprotlačilsenakrajzástupu.

„O co šlo?“ šeptl Kyle.

„Vlastně ani pořádně nevím,“ přiznal veterán upřímně.„Musíme počkat, až to zjistíme. V tomhle podnikání to tak většinou chodí, víš.“

A co je to vůbec za podnikání? téměř se zeptal Kyle, ale muži senajednoupostavilidopozoru,zbraněpřipravené.Kylesezma- teně rozhlížel. Co se děje? Pročse to vždyckydozvídá jakoposlední? Vypadalo to, že se narovnali všichni zároveň, jako loutky na jednom provázku. Jako kdyby veteráni sdíleli tichý jazyk či instinktajemutoscházelo.Nespočetněkrátsedělvmístnostiasle- dovalkartyčidřímalvkasárnách, kdyžmužinajednou zbystřili, jako kdyby zachytili zvuk bubnu. V takových chvílích byli on aostatníčerstvírekrutivždyckypřipraveníjakoposlední,vždyc- ky šlivzadu.

TentokrátsiKylevšiml,ževšichniupírajípozornostnaotevře- nédveřehlavníbudovynadruhéstraněstřešnízahrady.Mužise shromáždili podél sloupořadí a namířili na vchod nabité kuše. Přední řada zaklekla a zadní stála nad ní. Kyle žádnou takovou zbraňneměl,protožejich nebylodost.

„Už jdou,“zamumlalHrbáč.

ClonoudeštěKylerozeznaloddílvycházejícízedveří.Šedohřív se vynořil jako poslední. Úplně sám dokázal zavřít kamennou

37


desku tvořící dveře. Muži klusali přes přilehlé zahrady a terasy.

Vrhalisezalavičkyakamennékvětníky,vnichžrostlyjenpomlá-

cené zbytky uschlých keřů. Gardisté kryli vchod, zatímco jejich

druhové se rychle přesouvali do druhé části nádvoří. Stopař byl

mezinimi,kušidrželvysoko.Šedohřívšelposlední,pomaluaztěžka,

jako by byl zamyšlený. Ani jednou se neohlédl. Stoupala z něj

větrem zmítaná mlhajako praporec.

Gardistédosáhlikrytuvesloupořadí.KdyžseŠedohřívvynořil zdeš]ovéclony,Kylesivšiml,žejepokrytývrstvouledu–zesuk- nice jeho šupinové zbroje visely rampouchy. Malazský odpadlík sepoplácalanazemizachřestilyledovéstřepinky.Páraznějstou- palajako kouř.KeKyleově úžasuto nikdo nekomentoval.

DejmalpopošelkŠedohřívovi.„Klecnemůžempoužít,“křikl. „Mocfouká.“

Šedohřív unaveně kývl. „Po schodech to nepůjde. Šen tozařídil.“

Kámen pod Kyleovýma nohama nadskočil, jako by ho někdo nakopl.Jedenslouppraskl,rozštíplsejakosuchýstrom,alidése vrhali dostran. Kyleav nosezaštípalkamenný prach.

„Jevzhůru,“odpovědělŠedohřívnanějakouDejmalovunevy- slovenouotázku.„Budetukaždouchvíli.“Obrátilsekhlavníbu- dově, dlouhému, nízkému černému bunkru bez oken či ozdob. „Šen ho probudil, než jsem mu v tom stačil zabránit, ta špinavá pijavicezchodeb.“SeržantKopálvedleŠedohřívamávlnamuže, a] se rozestoupí. Odšourali se do stran, krčili se v úkrytu, kuše namířené.

Dejmal si hladil knír tenký jako krysí ocásek a hryzal si dolní ret. „Možnábysmemělisehnat Kutnu.“

Šedohřívoviseblýsklovesvětlýchočích,paksijepřetřelrukou v rukavici a povzdechl si. „Ne. Ještě ne.“ Zkřížil paže na prsou. „Podívámese,co jsmevyrušili.“

Kylemálempromluvil.Coseděje?Tidvazřejmědovedlivšechny na pozici, odkud není úniku. Co se stalo se schodištěm? Hrbáč, jakobymučetlmyšlenky,upoutaljehopohledaukázaločimana zadní místnosti.Kylekývl.

SetkalisesHrbáčemuposledníhoprůchodu,odkudbylovidět nanádvoří. Přednimi seza sloupykrčili gardistés připravenými kušemi. Potichu se mezi sebou bavili a unaveně si měřiliŠedohříva. Kyle v hukotu deště dokonce zaslechl smích. Napadlo ho,

38


jestli snad polovina tohohle žoldnéřského povolání není prostě

otom,koliklhostejnostidokážetesebrattvářívtvářhrozícísmrti.

Hrbáč se povzbudivě usmál a otřel si ruku o stehno. „Co se děje,chlapče?Vypadáš,jakobytiprávěchcípl oblíbenej kůň.“

Kyleprotisvévůlivyprsklsmíchy.Velkývítrhochraň.Copak se ten člověk zbláznil? „Jsme v pasti, že? Není cesty ven aUštěačnádvojčatasamavědí, co se nás chystásežrat.“

Hrbáčzvedlobočí.Stáhlsipřílbuzvařenékůžeapoškrábalse na hlavě. „A] se propadnu jako trouba. Člověk zapomíná, víš. Kdyžsestejnýmalidmasloužíšdostdlouho,dokážešjimčístmyš- lenky.“Chvílisihmatalpookrajivlasů na ježkaacosirozmáčkl mezi prsty. Podíval se Kyleovi do očí. Měl je tak světlé, až byly skoro bezbarvé. „Promiň, chlapče. Zapomněl jsem, jakej sešzelenáč.Anavícjsemtězverbovaljá!Totodopadlo.“Odvrátilzrak a zasmálse.

„A?“ pobízel hoKyle.

„Aha! Ano. No, chlapče. Víš, Šen – ten zaklínač – je mrtvej. Šedohřív ho vyřídil. Ale to, čeho se Kutna s Dejmalem bojí, by mohlobejttadynahoře. Šen ztohoneustále nasávalsílu.Akdyž umíral,takto probudil.Je to mocnýa zatraceně starý.“

„A co jeto?“

„Nějakej mocnejmág. Magus.Možná dokoncenějakejascendent. Mistrchodby Serc.“

Ascendent–Kyletoslovoužněkolikrátslyšel–člověkspřevelikoumocí?Věděl,jakjehokmenříkáchodbám.Někteřístařeši- novépořádumanutěpoužívali„držby“.Aleneznaltalijskájména. „Serc.To jeco za chodbu?“

„Nebe.“

Jakokdybyhosebralvítrvyjícíkolemakutálelsním,zatímco seokolnířevproměnilvhromovýsmích.Hlavumělplnouracho- tu, který vyháněl všechny myšlenky. Vzpomínal si, jak jeho otec říkával,žehromjevítrsmějícísedomýšlivostilidíajejichnesmy- slným zápasům. Zorné pole se mu zúžilo do maličkého tunelu, jakokdybyopětvyhlíželschodiš]ovoušachtouOstruhy.Zamrkal a potřáslhlavou.Mělpocit, jako by se stáletočil.

Hrbáč se už díval jinam. „Musím padat, chlapče.“ Bez čekání na odpověa poplácal Kyleapo rameni a prošelmezimuži.

Kyleseopřelozea,kolenamělstrnulá.Zvedlsitulvarkočím. Zeznačkypro vítr,vyrytédoželeza, stékala voda.Jetomožné?

39


Můžebýttatobytostjednouznich?Zakladateljeholidu?Požehnanýduchvětru?

Déš] slábl a Kyle hleděl do stěny z pevného mraku. Ostruha zřejmě pronikala do nějaké jiné říše – světa břidlicově šedých mračenanelítostnéhovětru.Jaksetakdíval,vítrzesílilvevichřici arozhánělloužedeš]ovévody.Všechnyzahnaldoúkrytu.Pouze Šedohřívzůstalstát,rozkročený, a rukousi zakrýval tvář.

Dveředohlavníbudovyserozletěly,jako byjevyrazilvýbuch moranthské munice, o níž Kyle slyšel vyprávět. Rozprskly se na úlomky,kterélétalyvzduchemaodráželyseodsloupůastěnjako šipkyzkuše.Kyleseboutrhl,jakmu jedenúlomeksjelpo noze. Jeden gardista přepadl, ztuhlý a bez hlesu, takže se nikdoneobtěžoval sklonitkuše,abyse na nějpodíval.

Venvystoupilmuž.Kyleaohromilo,jakpůsobilpevně,třebaže nebyl zdaleka tak rozložitý jako Šedohřív. Vlasy měl husté, bílé jakokostaspletené–avítrsnimianinepohnul.Ple]mělbledou jako sníh. Vlněné roucho plné záhybů a třásní mu ve vrstvách spadalozplecínazem.Anijedinýzáhybčilemsenezavlnily.Jako kdybypřebýval v oáze kliduuprostředbouře.

Prohlédl si obličeje před sebou, jeden po druhém. Když jeho stříbřitýpohleddopadl naKylea, tenmusel odvrátitzrak.Očise ho chopily, jako by jim patřil, a děsilo ho, co zřejměslibovaly. Z nějakého důvodu mu tváře zahořely hanbou – jakokdyby byl nějak nedostatečný. Vítr ustal, vytí utichlo. Převalující se hustá mračna jako by se stáhla, jako by sbírala síly na poslední útok.

DotohokliduvstoupilDejmal.Jehosandálypleskalynamokrém kameni.Magus– aKyle vnejmenším nepochyboval,že bytostje přinejmenším tohle – mužíka sledoval se zřejmým pobavením. Dejmal poklekl a cosi dělal rukama nad kamennou podlahou. Z dlaní mu pomokréskále vyletělyplameny. Oheňmířilkupředu, připomínal hada a blížil sek příchozímu. Magusto sledoval s jakousi trpělivou zvědavostí. Nepatrně naklonil hlavu, jako by musel přesunoutpohled,aby semu plamenneztratilzezorného pole.

Kdyžseohniváčárapřiblížilakjehosandálům,rozdělilasena dvěčásti,kteréhoobklopily.BytostzvedlazrakkDejmalovi,jenž pod jeho tíhou ucukl. Magus luskl prsty a plameny se rozletěly jako skleněné střepy. Dejmal odletěl, jako by dostal ránu pěstí.

40


KlouzalpomokrémkameniazastavilseuŠedohřívovýchnohou.

„Něcotakovýhonevidíškaždejden,“zasupěl.Magussenehýbal,

aleŠedohřívznějnespustiloči,abysepodívalnaDejmala.„Měli

jsme zavolat jeho,“zavrčelmág,když se škrábal na nohy.

Maguspomalurozpřáhlruce,jakobybylptákachystalseod- letět.Šedohřívsenadechl,žepromluví,alezarazilseaprudcese podívaldoprava.Sloupořadímseblížilitřilidé,dvamužiažena, všichnivtmavýchpláštíchvlajícíchvevětru.Kylesibylnaprosto jistý,že ti třinepřišlis nimi. Šedohřívtiše zaklel.Dejmalsifoukl dodlanía třel sije o sebe.

Gardisté trojici ustupovali z cesty. Kyle poznal Kutnu s ostře řezanýmirysy,modrýmikudrlinkamivytetovanýminabraděazmě- tí perle]ových jizev od nože na krku, jenž šel v čele. Usoudil, že jehozástupcebudeKeitil,tmavý planiňan,stejně jakoKyle sám, alezmístazvanéhoZáchlumí.SnimišlaIša,široká,svalnatážena sdlouhými,hrubýmitmavýmivlasyspletenýmidocopu.Všichni tři byli Šálové, tajnívrazi–nájemní asasíni.

Šedohřív střelil pohledem po Dejmalovi, jenž pouze pokrčil rameny.„Bratřízaním museli zajít.“

„Vidím, žejsteoněcopokročili!“zavolalKutnanaŠedohříva.

Odpadlík senahrbila spolklodpověa.Nakoneczavrčel:„Po- moc odvás nechci.“

Kutnamávlrukouvrukavici.„Potomtotedyuzavři,taknebo tak.Pokud to ovšem dokážeš.“

Šedohřív zvedl oči k nehybné bytosti. „Vaše řešení je pokaždé stejné. Nevyžadujemyšlení...“

„Něco jeve vzduchu,“ varovalho Dejmal.

Magus se zaklonil, aby viděl na mraky. Zvedl paže ještě výš, dlaněnahoru,prstyroztažené.Rukávyzpevnéhosuknamusklouz- ly a odhalily modré tetování tvořené spirálami a vlnami kolem paží –odprstů ažponahá ramena. Sestavené ze symbolů větru.

„Ne!“ vyjekl Kyle. Duch větru! Musí to být on! Požehnaný předek – tak to tvrdilo učeníkmene. Vyrazilaotevřelústakvýkřiku.Varování?Prosbě?

AleKutnazařval: „K zemi!“

Magus zvedl paže ještě výš, jako by se snažil dosáhnout na mraky. Za]alruce v pěst ašvihl jimi.

Ostruhouproletělasalva blesků.Palba jakobyzarazilakámen podjejichnohamaoněconíž.Všudeseozývalřev,hlasyprostou-

41


penéskutečnouhrůzou.Kylemělpocit,jakobyhoskálanakopla.

Blýskáníhooslepilo.Leželtamsrukamapřeshlavu,ječelaprosil,

a]to skončí.

Bouřepominula.Hromprásklavalilsenalígydalekopookol- ních pláních. Kyle zvedl hlavu a zamrkal. Měl pocit, jako by ho celéhozmlátiliholí.Gardistékolemseškrábalinanohy,omámení a sténající. Šedohřív ale zůstal stát. Neuvěřitelné. Kyle si říkal, jestlihovůbecněcodokážesrazitnazem–třebažemrkalahlavu měl pootočenou, jak sistínil oči.Dejmal ležel nehybně na zemi. Hrbáčdržel jeho hlavu v dlaních a prohlížel muoči.

Magus se vůbecnepohnul.Jen tamstál,srukama zkříženýma na prsou.

Kylese připlazilk Hrbáčovi.„Budev pořádku?“

Hrbáčmágapropleskl.„Nejspíš jo.Je to tvraák.“

Kyle se rozhlédl. Kutna a jeho dva společníci byli pryč. „Kde jsouŠálové?“

„Dělajísvou práci.“

Kylese narovnal.„Co to znamená? Svou práci?“

Starý záškodník trhlhlavousměrem kmagovi.

„Ne!“ Kylesezvedl.

„Chlapče?“Hrbáčna něj zašilhal.„Coseděje, chlapče?“

„To nesmí.Nesmí...“

Hrbáč ho popadl za ruku. „Démon ohrožuje všechny.Napomohlijsme tomu,že seprobudil,tak teamusíme–“

„Ne!On nikoho neohrožoval.“

Hrbáč jen kroutil hlavou. „Promiň. Ale takhle to nefunguje. Nemůžemeto riskovat.“

Kylese vymanil apotácel se po nádvoří.

„Chlapče!“

Jak Kyle utíkal, cukal sebou při každém kroku. Bylsi jistý, že hokaždouchvílíspálíblesknauhel.Alenicsenestalo.Nezablýsk- lose,nepřiletělašipkazkuše–takysebálokamžitéspravedlnosti gardyzasvouneposlušnost.Ozývalsekřik,hlasyměnilvyjícívítr. Magus stál nehybně jako další kamenná socha zdobící nádvoří. Hlavu s výrazným obočím měl nakloněnou na stranu, jako by poslouchal.Poslouchal nějakouvzdálenou zprávu.

Kylepřeskakovallavičkyahnalsepomozaicezbíléhoarůžovéhokamene. Cestou tasil meč–možnátonebylonejmoudřejší, když se hnal na maga či dokonce možného ascendenta. Ale aby

42


ho mohl vrátit do pochvy, byl by se musel zastavit, a nedokázal

seanipřiměthozahodit.NěkdetučíhalKutnaajehodvaŠálové.

„Prastarý!“hulákaldoporyvůvětru. „Pozor!“

Bytostnarovnalaruce.Pokřivenýúsměvserozšířil.Vtomseza ním objevil Kutna. Prostě vykročil jen tak ze vzduchu. Kyleovi cosi neviditelného podrazilo nohy, až se chvíli kutálel a klouzal pokluzkéskále.Kutna zaútočil,jehoruce bylyvidětrozmazaně.

Kyle řval marným vztekem. Svět vybuchl ve střepech bílého světla.VevýbuchuseKyleroztočil.Rachotseodráželmnohoná- sobnouozvěnouaproměňovalsevděsivý,světemotřásajícísmích, jenžneustával,zatímcoseKylekutálelapadal,strachembezsebe, žetonikdyneskončí,nebožesekaždouchvíliroztřískánaskalách na kusy.

Vdálcepodtímburácenímslyšel,jaksenějakáženaptárodným jazykem gardy:„Co to při úsměvustínubylo?“

„Netuším,“ odpověděl jakýsimuž.

„Spojili jstese?“

„Kupodivu ano. Pevně. Ale nakonec – divný. Každopádně je nadobro pryč.Tímjsemsi jistý.“

Žena promluvilaznovu, blíž.„Acotenhle?“

Ruka, chladnáavlhká,mu přidrželabraduazakývalamuhlavou. „Slyšíš mě?“zeptala se žena.

Kyle nedokázal odpovědět. Jako kdybyztratilveškeréspojení sesvýmtělem.Pomalusekolemznovuuzavřelatemnota.Hebká, hřejivátma,kterázavalilajehovědomí.Ženamluviladál,alejejí hlas zněl jakomumlání.Apak serozhostilo ticho.

Probralohobodnutíbolesti.Děsivěhopálilovpravéruce.Zvedl si ji ke krví podlitým očím a zjistil, že ji má ovinutou hadrem. Zamračilse, snažilse na něco rozpomenout.

„Už jsizase s námi?“ zeptalse známý ochraptělý ženský hlas.

Zdvihl hlavu a sykl, jak mu lebkou projelo prudké píchání. VedlenějsedělHrbáč.Bylivjednézmístnostívytesanýchdoče- diče. Za ním se o zea vsedě opíral jakýsi gardista. Obličej měl obvázaný;bylomuvidětjenjednohnědéoko,atonanějupíral, jako by to bylsignálníoheň na pláni za noci.

Kyleodvrátilzrak a polkl.„Co – co se stalo?“

Hrbáč pokrčilrameny a z váčku u pasu vytáhl hliněnoudýmku.„Kutnatohomaganeboascendentanebocotozkultutragé-

43


die bylo propích. V tom momentě přišly blesky jako na samým

konci stvoření, co o něm žvaněj některý náboženství, a když to

skončilo,stáliakorát Šálové. Potomprevítovinebyloani stopy.

Shořel na popel. Máš zatracený štěstí, žes to přežil. Levou ruku

mášale na škvarek,jako spálenoukoroptev.“

Kylese zadívalna obvazy. Pryč?Zabitý? „Jak je to možné?“

Hrbáč si palcem nacpával dýmku. „Nó, ty neznáš Kutnu tak jakojá.Nenínasvětěnicživýho,cobynedokázalzabít.“Naklonil seblíž.„Řekljsemjim,žesestamhnal,abyshovyřídilsám.Víš – udělalsisjménoatak.Něcojako,Tenpitomeczatracenáshořící rukou‘.Něcotakovýho.Jestli mirozumíš.“

Kylevyprsklsmíchy,alehned sechytilzabolavouhlavuazasténal.„Jo.Rozumím.Tak co budetea?“

Hrbáčstisklfajfkumezizuby.„Teabudemečekat.Vítrutichá. Brzobudedostbezpečnýspustitsedolůvtomkoši.Náškontrakt tímtovypršel.“

„Podařilose vám to?“

Hrbáčsvraštilhuňatéobočí. „Podařilo? Kamtímmíříš?“

„Nenechalijste sepředběhnout?“

Starýsabotérsivzdychl,vytáhldýmkuzústavrátiljidováčku. „No,chlapče, nenechse–“

„Věděli jste, že tady nahoře něco nebo někdo je, že jo? Celou dobu.“ Zvedlse na loktia pokoušelse opřít okoleno. Hrbáčho podepřelazvedl.Kyleseopřelochladnou,osvěžujícístěnu.Při- tisklsilevourukunačelo,abysemupřestalamotathlava.„Proto jste sem vlastně přišli, že? Vzali jste tenhle kontrakt – i když byl progardudostdivnej.“

HrbáčstálvedleKyleapropřípad,žebyomdlel.„Nemusíšhned- ka vypěnit.Jasně, že jsme tušili,žetadybudeněco,conám stojí za námahu. Jinakbysmešlirovnou dál.Mrzímě,žejstebylioba zaslíbený větru.“

Kylese zasmál. Zaslíbení!

„Prostě smůla. To je všechno. Jsme přece vojáci, jsme na to zvyklí. Polovina lidí, co jsem kdy zabil, byla zaslíbená Toggovi, stejnějako já.Nicto neznamená, chlapče.“

Kylezavrtělhlavou.„Tytonechápeš.“Jakbymohlněkdo,kdo nenízjeholidu,vidět,žetabytostmuselabýtsamotnýduchvět- ru?Aonihozabili.AlejakmohlKutna,obyčejnýsmrtelník,zabít ducha?To přece není možné.

44


„No, možná tomu nerozumíme. Nakonec Baelemjenomprocházíme. Tak to je. Ale je tu jedna věc, kterou my chápeme a ty ne.“Ukázalnazápad.„Gardavedebojnaživotanasmrtsvelikou mocností,chlapče.Sesílou,kterábyceloutuhlezemizničila,jen abynás dostala.“

„Malažani.“

„Správně.Jedobrývidět,žedávášpozor.No,mocjemoc.Vě- děli jsme, že ten zaklínač Šen není ani zdaleka tak schopný, aby spustiltakovouhlebouřku.Ovlivnilapočasínacelýmkontinentě. Vašepláněvysychají,protožedéš]topřitahujesemaodtudvoda tečenavýchodnípobřeží.Doufalijsme,ženěcotakovýhobudeme moct použít ve válce proti těm zatraceným Malažanům. Ale jak jsi sámviděl, byl to nějakejvšivej snící magus.“

„Snící?“

„Ano.PodleKutnytohlevšechno–tubouřku–povolalaudr- žoval jenom svýmsněním.Jensito představ!“

Kylesenanějmálemvrhl. Hlupáci! Zabili jste boha mého lidu! Ale v lebce mu bušila oslepující bolest a on si zdravou rukou zuřivě přetřel čelo.

„Není tinic,chlapče?“

Kyletrhaněkývl. „Hodil byse mičerstvej vzduch.“

Hrbáč ho vzal za ruku a pomohl mu přes chodbu. Venku za sloupořadímsenalavicíchakvětináčíchpovalovaligardisté,roz- právěli,odpočívaliamazalisizbraněazbroj.HrbáčKyleaposadil naširokéschodyvedoucídozapuštěnéterasy,znížsestalapách- noucí tůň plná hnijícího listí a větví. Vršek Ostruhy stáleobkloovaly mraky azřejměsetuještěnějakoudobuzdrží.Alebouře utichla.Hromužnetřískalaneburácelnadpláněmirozkládající- misedole.Bleskysemíhalyapřehánělyvysokonanebi,skákaly a svítily bez zvuků.

Tonení možné.Jak bymohlo být?Bylo to nemožné. Usoudil, že odtea se ho už nic nedotkne. Ale něco se stalo. Prohlížel si obvázanouruku.

Nicnecítil,jentupoubolest.Muselimujiněčímnamazat.Všiml si,žemunějakáohleduplnáduševrátilatulvardopochvy.Neob- ratněhotasil.Kůženajílcimuvdlaniodpadávalajakosuchák



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist