načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Návrat k ájurvédě - Sharadini A. Dahanukar; Urmila M. Thatte

Návrat k ájurvédě
-11%
sleva

Elektronická kniha: Návrat k ájurvédě
Autor: ;

Ájurvéda je jedinečným propojením vědy a náboženství, rozumu, víry a těla a mysli. Je léčebným systémem s bohatou tradicí a filozofií, v němž se skrývá nesmírné bohatství ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  125 Kč 111
+
-
3,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 209
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Ayurveda revisited
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Martina Laštovková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-4948-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorky se v této knize pokusily dosáhnout sblížení ájurvédy s moderní medicínou - jak z terapeutického, tak z výzkumného hlediska. Dobrat se současného pohledu na ájurvédu bylo velmi obtížné. Indičtí lékaři, kteří prošli alopatickým vzděláním, přistupují k léčbě západním způsobem a ztratili tak kontakt s hlubším významem ájurvédy. Autory většiny současných komentářů k historickým ájurvédským textům byli oproti tomu (až na pár vzácných výjimek) ájurvédští lékaři.

Popis nakladatele

Ájurvéda je jedinečným propojením vědy a náboženství, rozumu, víry a těla a mysli. Je léčebným systémem s bohatou tradicí a filozofií, v němž se skrývá nesmírné bohatství pradávné moudrosti. Systémem, jenž dokázal odolat té nejnáročnější zkoušce – zkoušce času. Autorky se v této knize pokusily dosáhnout sblížení ájurvédy s moderní medicínou – jak z terapeutického, tak z výzkumného hlediska. Dobrat se současného pohledu na ájurvédu bylo velmi obtížné. Indičtí lékaři, kteří prošli alopatickým vzděláním, přistupují k léčbě západním způsobem a ztratili tak kontakt s hlubším významem ájurvédy. Autory většiny současných komentářů k historickým ájurvédským textům byli oproti tomu (až na pár vzácných výjimek) ájurvédští lékaři. Pro tato díla je přirozeně nevýhodou, že byla napsána lidmi úzce spjatými se zmiňovaným předmětem, a že tak postrádají objektivní pohled. Autorky jsou absolventkami moderní medicíny a jejich postgraduálnímu studiu farmakologie se věnovaly způsobem, který se v tomto oboru vyvinul v posledních několika stoletích.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

NÁVRAT

K ÁJURVÉDĚ



2013

Dr. Sharadini A. Dahanukar

Dr. Urmila M. Thatte

NÁVRAT

K ÁJURVÉDĚ

Ájurvéda ve světle moderní medicíny


S. A. Dahanukar a U. M. Thatte

Návrat k ájurvédě

Ayurveda Revisited

Copyright © S. A. Dahanukar a U. M. Thatte, 1989

Translation © Martina Laštovková, 2013

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2013

ISBN 978-80-87249-48-2

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Dahanukar, S. A.

Návrat k ájurvédě : ájurvéda ve světle moderní medicíny / S.A. Dahanukar a U.M.

Thatte ; [z anglického originálu ... přeložila Martina Laštovková]. -- 1. vyd. v českém

jazyce. -- Praha : Maitrea, 2013. -- 215 s.

Název originálu: Ayurveda revisited

ISBN 978-80-87249-48-2

615.8(5) * 14(540) * 615.8(34) * 165.191 * 616 * 159.9.016.1 * 613 * 17.02

– ájurvéda

– indická filozofie

– indické lékařství

– vědecké poznání

– klinické lékařství

– mysl a tělo

– zdravý životní styl

– péče o zdraví

– životní harmonie

– pojednání

615.8 – Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství [14]


Mým učitelům,

Prof. U. K. Shethovi,

jenž mě naučil zvídavému a otevřenému vědeckému uvažování,

a

ájurvédskému áčárjovi, vaidjovi Venimadhavshastrimu Joshimu,

bez něhož by se mi neotevřel přístup k bohatému dědictví ájurvédy.

Sharadini Dahanukar

Mým rodičům,

již jsou mi inspirací

a

mému manželovi,

jenž je mi oporou.

Urmila Thatte



VII

PODĚKOVÁNÍ

našemu děkanovi

Dr. G. B. Parulkarovi

našim kolegům

Dr. S. M. Karandikarovi

Dr. Nirmale Rege

Dr. Ravimu Bapatovi

našim výzkumným asistentům

Anne Issac

Sunitě Chhabria

Neele Pai

Male Kulkarni

Sanjeevanimu Malagimu

Vilasini Sarang

Pradeepovi Moremu

Jyoti Arya

Niveditě Gavaskar

našim rodinám

Zvláštní poděkování

Dr. G. V. Satyavatimu, zástupci ředitele ICMR

Prof. Rameshovi Kherovi z Wilson College v Bombaji

a

Vishramovi a Malati Bedekarovým



IX

PŘEDMLUVA

Ájurvéda představuje jedinečné propojení vědy a  hluboké duchovnosti.

Je léčebným systémem s dávnou tradicí a filozofií a odkazem nesmírného

bohatství moudrosti.

Zatímco většina hlavního proudu západní medicíny stále ještě na

všechno tradiční hledí buď s  opovržením nebo přinejmenším s nezájmem, autorky knihy se ve snaze vysvětlit některé důležité principyájurvédy z pohledu moderní medicíny vydaly cestou opravdovostia poctivého výzkumu.

Na první pohled se tato kniha nemusí zdát nijak zvlášť přitažlivá, ani

není pozoruhodná svou čtivostí. Její síla spočívá v otevřenosti uvažování

a nezaujatém přístupu autorek. Závěry, k nimž je tato cesta dovedla, jsou

významné pro každého z  nás i  pro celospolečenské povědomí v  oblasti

medicíny:

• Určité důležité koncepty, které dnes „objevujeme“, pracně„dokazujeme“ a složitě pojmenováváme, již dávno ve svých dílech podrobně

a uceleně popsali zakladatelé ájurvédy.

• Současný lékařský pohled na ájurvédu ukazuje, že se jednáo mimořádně přesnou vědu, jež objasňuje v logických souvislostech složité

jevy a  spletité faktory, jejichž chápání je nezbytné pro zachování

zdraví. Tyto jevy jsou součástí širšího tajemství přírody, jež dávní

vědci odhalili, aniž by k tomu potřebovali nástroje experimentální

analýzy.

• Celistvé vidění člověka umožnilo dávným učencům rozvinoutpojetí pozitivního zdraví, jež v západní medicíně dodnes nemá místo. X

Návrat k ájurvédě

• Pojetí léčby, k němuž dospěli ájurvédští lékaři, je hlubší,komplexnější a mnohem šetrnější než dosavadní západní pojetí.

• Přezkoumávání účinků tradičních léků moderními metodami musí

nutně doprovázet dobrá znalost ájurvédských principů a  jejich

uplatnění při výzkumu, jinak se dochází k mylným závěrům.

• Léky nemohou nahradit dobrou, životadárnou stravu. Žádný systém léčby nesplní naše očekávání, nebude-li se opírat o  vhodnou

stravu.

• Sblížení ájurvédy a moderní medicíny a směřováník integrovanému systému, z  něhož by měl pacient ten největší užitek, je nejen

žádoucí, nýbrž také možné.

Nejhlubší aspirace lidské duše ani základní uspořádání a  inteligence

našeho těla se po tisíciletí nezměnily a nezměnila se ani role, kterou musí

sehrávat medicína a výzkum – má sloužit člověku a pomáhat mu kezmírnění utrpení. Práce Dr. Dahanukar a  Dr. Thatte představuje odvážnou

a etickou výzvu ke smysluplnému nasměrování západního lékařskéhovýzkumu. Přestože kniha vyšla v originále již v roce 1989, považujeme ji za

významný milník a možný zdroj inspirace nejen pro zdravotnickou obec

a  studenty všech směrů medicíny, nýbrž i  pro ty, kteří u  nás rozhodují

o budoucí podobě lékařské péče a lékařského vzdělávání.

Praha Dr. George P. Eassey

2013 Hana Eassey


XI

PŘEDMLUVA AUTOREK

Indové byli vždy hrdí na svou bohatou tradici. Ájurvéda, náš tradiční

léčebný systém, představuje nesmírný odkaz lékařského vědění. Dnes se

však ájurvéda ve vědeckém světě netěší stejnému postavení, jako mívala

v  dobách Sušruty a  Čaraky. Může to být způsobeno mnoha příčinami.

Hlavní z  nich je jistě jazyk, v  němž byly původní texty zaznamenány

(sanskrt). Výrazně také přispělo, že ájurvédské závěry nejsou podloženy

takovými experimentálními důkazy, které dnešní vědecký svět pokládá

za nezbytné. Alopatičtí lékaři považují ájurvédské terapie za alternativní

způsob léčby, na niž přesouvají případy, ve kterých moderní medicína

selhala. Proti tomuto názoru však svědčí skutečnost, že v Indiii v sousedních zemích je řada vyškolených, částečně vyškolených i nevyškolených

lidí, kteří ájurvédské léky předepisují – ájurvéda tedy nikdy nebylavykořeněna a stále se těší široké oblibě.

Utvořit si moderní pohled na ájurvédu bylo velmi obtížné. Indičtí lékaři, kteří prošli alopatickým vzděláním, přistupují k  léčbě západním způsobem a ztratili kontakt s hlubším významem ájurvédy. Oproti tomu autory většiny současných komentářů k historickým ájurvédským textům jsou (až na pár vzácných výjimek) ájurvédští lékaři. Jsou to lidé úzce spjatí s daným předmětem, a jejich pohled proto postrádá určitý odstup.

My obě jsme absolventkami moderní medicíny a naše postgraduální studium farmakologie jsme prošly způsobem odpovídajícím vývoji tohoto oboru v posledních několika stoletích. Ájurvédou jsme se původně začaly zabývat pouze okrajově. Braly jsme ji jako koníčka, abychom si rozšířily rozhled. XII

Návrat k ájurvédě

Nakonec se však pro nás studium ájurvédy v její původní formě stalo obrovskou hnací silou. Čtení a rozbor Čarakových, Sušrutovýcha Vágbhatových textů, stejně tak jako pozdější komentáře jejich děl (uvedené v seznamu literatury na str. 144 a dále), v nás vyvolaly značné nadšení. Cítily jsme, že máme v rukou rozsáhlý zdroj lékařských vědomostí,které zůstaly zahaleny aurou tajemství. Lékopis, řada terapií a  hlavně teorie patogeneze onemocnění se ve světle novodobých znalostí ukázaly být hlubokou studnicí moudrosti. Přišlo nám proto nezbytné naše úvahy zaznamenat.

Díky této snaze jsme si nejen vyjasnily počáteční mlhavé představy, nýbrž i  určily směr a  oblasti našeho výzkumu. Potřebu podělit se o  své závěry s dalšími lidmi jsme zároveň vnímaly jako možnost probuditmnohem širší zájem o tento lékařský systém.

Tato kniha je tedy výsledkem našeho vědeckého snažení. Prošly jsme základní principy ájurvédy a  prozkoumaly možnosti, jak je vysvětlit ze současného vědeckého pohledu. Část našich závěrů je podloženavýsledky vlastního výzkumu, část se opírá o  důkazy jiných výzkumníků. Jedním z důležitých cílů této knihy je podnítit výzkum v oblasti ájurvédy. Formulovaly jsme zde proto také několik, svou povahou do jisté míry hypotetických, otázek.

Ájurvédu je třeba navrátit na celosvětovou mapu medicíny. Jenezbytné ji uplatňovat jako hlavní způsob léčby, přinejmenším u těchonemocnění, u kterých moderní medicína selhala a ájurvédské léčebné postupy se naopak ukazují jako účinné.

Doufáme, že tato kniha přesvědčí naše čtenáře, že ájurvéda nenípouhou filozofií bez vědeckého obsahu. Abychom to doložily, odkazujeme se v textu na různé citace. Na konci každé kapitoly uvádíme původní verš v sanskrtu s jeho doslovným překladem (protože se jedná o doslovnýpřeklad, může občas působit gramaticky nesprávně).

XIII

Pěedmluva autorek

Pocítí-li po přečtení této knihy lékař vzdělaný v  moderní medicíně

potřebu prozkoumat prospěšnost ájurvédského systému, naše snahane

byla marná. Stejně tak, uvědomí-li si ájurvédský lékař nezbytnost prů

běžného ověřování dávných hypotéz dostupnými moderními metodami.

A vyústí-li jejich činnost ve vzájemnou spolupráci mezi oběma systémy,

naše úsilí bude korunováno úspěchem.

Bombaj S. A. Dahanukar

1. ledna 1989 U. M. Thatte

XV

OBSAH

Poděkování ................................................................................. VII

Předmluva ....................................................................................IX

Předmluva autorek ........................................................................XI

1. Úvod ..............................................................................................1

2. Přehled historického vývoje ájurvédy ........................................... 13

3. Postavení ájurvédy v moderním lékařském světě .......................... 35

4. Základní principy ájurvédy ......................................................... 49

5. Léčebné postupy ......................................................................... 93

6. Současný stav ............................................................................ 163

7. Výhled do budoucna ..................................................................183

Seznam literatury ....................................................................... 195

Autorky ...................................................................................... 199

Božská a všepojímající věda,

jež nemá začátku ani konce

a je určena ke všeobecnému dobru.

Věčný a vševědoucí systém ájurvédy,

jenž je hoden celoživotního studia.

1

1

ÚVOD

Od samého počátku své pohnuté historie člověk hledal různé způsoby,

jak si poradit s nemocemi. Všechny společnosti pátraly po látkácha po

stupech, které by dokázaly ulevit od bolesti a  pozvedly ducha nemoc

ných. Každá ze starodávných civilizací si vyvinula svůj vlastní léčebný

systém. Léčebné systémy byly nejen odrazem konkrétní filozofie, nýbrž

se zdá, že je zároveň ovlivňovaly tehdejší společenské názory a přístupy.

Prakticky každá země s vlastní tradiční medicínou se může pochlubit

jedinečným systémem, jenž je uzpůsoben tak, aby byl v souladus budou

cím vývojem země a zároveň sloužil k uspokojení potřeb jejích obyvatel.

Na setkání Světové zdravotnické organizace (WHO) v Brazzaville v roce

1976 definovala skupina odborníků tradiční medicínu jako „...souhrn

všech vysvětlitelných i nevysvětlitelných znalostí a postupů, které sepou

žívají při diagnostice, prevenci a odstraňování fyzické, duševní a sociální

nerovnováhy, a které se opírají výhradně o praktické zkušenostia pozo

rování předávané ústní nebo písemnou formou z generace na generaci“

(1)

Součástí tradičního systému je také lidové či kmenové léčitelství. Toov

šem nepociťuje jako podstatné ani strnulé požadavky na formálnílékař

ské vzdělání, ani nutnost úředního povolení či úsilí o  objasnění příčin

účinků určitého léku. I přesto se indické nauky ájurvédy, siddhy i junáni

vyznačují vysokou mírou  formálního uspořádání a  mezi tradičními lé

čebnými systémy patří k těm nejorganizovanějším.

Návrat k ájurvédě

Řada vědců se domnívá, že ájurvéda má své počátky v podstatnědřívějším období než siddha nebo junáni. K  rozkvětu junáni došlo díky chalífům z Bagdádu v průběhu 8. století př. n. l. Zejména chalífovéHarun Al Rašíd a Al Mansur se zasloužili o překlad mnoha lékařských děl ze sanskrtu a řečtiny do arabského jazyka. Siddhu lze považovat zatamilskou verzi ájurvédy. Tyto tři systémy jsou si ve svém přístupu ke zdraví a nemoci v zásadě podobné.

Není tedy překvapením, že ájurvédská filosofie a její přístup hluboce ovlivnily životní styl obyvatel Indie. Téměř každá rodina zná ájurvédský způsob ošetření běžných onemocnění. Mnoho domácností běžně používá celou škálu léčivých bylin. Ájurvédské principy zdraví jsou součástíkaždodenního života a často se udržují v podobě posvátných rituálů.Ájurvédské zásady se uplatňují při různých činnostech, např. při využívání koření v tradiční indické kuchyni. Indická lidová medicína ve skutečnosti velmi úzce souvisí s  ájurvédou. Mnozí příslušníci starší generace žijící na venkově přemýšlí a hovoří v duchu ájurvédských zásad a předepisují ájurvédské léky, i když to, co dělají, označují za lidové léčitelství. V žádné jiné zemi se lidová tradice tolik nepodobá oficiální medicíně jako v Indii. Ájurvédský lékopis je velmi bohatý a rozmanitý a za své silné postavení vděčí tomu, že se zrodil a dozrával na indické půdě. K jeho velkémuobohacení došlo zejména proto, že lidé, jimž byl určen, s ním byliv nepřetržitém kontaktu. Významně napomohlo i vzájemné prolínání ájurvédy s lidovým léčitelstvím.

Ájurvéda, jak již samotný název napovídá (áju – život, véda – věda), je naukou o zdravém způsobu života, a tudíž se neomezuje pouze na léčbu nemocí. V  Indii je značně rozšířená a  uspokojuje potřeby téměř 75 % populace.

(2)

Ájurvédská farmakopéa, o  níž jsme hovořily v  předchozím

textu, je bohatým dědictvím herbální tradice. Popis léčebných postupů

při využití více než 600 bylin je shrnut v sedmdesáti knihách, jež obsahují


3

1. – Úvod

zhruba 8 000 receptů složených léčivých přípravků. V léčbě onemocnění

bylinnými přípravky zaujímá Indie i v dnešní době první místo na světě.

Zajímavostí je, že výše obratu z prodeje domorodých léků v Indii téměř

1,5krát převyšuje výši obratu prodeje moderních léčebných prostředků.

Vypovídá to o  vysoké míře závislosti indických obyvatel na tradičních

systémech medicíny.

(3)

Na celosvětové mapě lékařské péče je přesto postavení ájurvédy prozatím zanedbatelné. Podstatným důvodem je nedostatek průkazné dokumentace o  účinnosti jejích léčebných opatření. V  době, kdy moderní medicína zavedla metody experimentálního ověřování a statistickéhohodnocení veškerých výsledků, utrpěla ájurvéda silnou újmu. Až do počátku 19. století se všechny léčebné postupy prováděly „tradičním způsobem“. Po uplynutí počátečních let 19. století, v  období velkého rozmachu vědy, se ve všech lidských činnostech začal uplatňovat kartesiánský vědeckýmaterialismus. Tato změna nezbytně vnesla pochybnosti tam, kde dříve panovala víra, a umocnila vliv intelektu na úkor emocí a intuice.

Tradiční medicína je souhrnem reálných praktických zkušenostía obsahuje mnoho bystrých pozorování a propracovaných receptů, jež jsouvýsledkem spojení inspirace, intuice, pevných skutečností a výsledků. Když však moderní medicína začala pátrat po důvodech, které tradiční doktory vedly k předepisování určitých přípravků, tradiční medicína nebylaschopna vlastní zkušenosti zanalyzovat a poskytnout dostatečnou odpověď.

„Alopatický“ lékařský systém, častěji nazývaný „moderní“ či„západní“ medicína, se výrazněji rozvinul v technologicky vyspělýchspolečnostech. Alopatii lze definovat jako systém medicíny, který podává lékyvyvolávající účinky odlišné od účinků dané nemoci.

Při pohledu na historii alopatické medicíny zjistíme, že určit dobu, kdy došlo k oddělení moderní medicíny od takzvané medicíny tradiční, je obtížné.

Návrat k ájurvédě

I moderní lékařské pojetí se zjevně muselo vyvinout z „tradičního“ systému. Za povšimnutí stojí citace Johna Canaryho v  publikaci Světové zdravotnické organizace (WHO), v  níž zmiňuje, že prvopočátky moderní medicíny „obsahují detailní popis různých zdravotních stavů včetně diabetu, přičemž tyto popisy odpovídají védským spisům“.

(4)

Také Americká encyklopedie (Encyclopedia Americana, 1985) uvádí,

že „odkaz klasické indické medicíny lze vysledovat v  Hippokratových

dílech stejně tak jako v Platónově Timaiu“. Při důkladnějšímprozkoumání postupného vývoje moderní medicíny je zřejmé, žecharakteristickými rysy jejího strmého růstu v posledních 25–30 letech jsou prudký

rozvoj a uplatnění komplikovaných, přesných a citlivých analytických

metod měření, použití radionuklidů a  znalost imunologie. Jedním

z podstatných rysů moderní medicíny, který ji odlišuje od ájurvédy, je

metoda rozložení složitých jevů na jednotlivé součásti a  následné nakládání s  každou z  nich odděleně. V  diagnostice se například jedná

o snahu určit jedinou příčinu a v terapii se pátrá po jednom aktivním

principu. Moderní medicína tak postupně rozvinula redukcionistický

přístup a zapomíná léčit pacienta jako celek.

Podobně neodmyslitelným rysem moderní medicíny se stalskepticismus v oblasti výzkumu.

Dnešní lékař v  důsledku svého vzdělání nepovažuje nic za předem dané a  odmítá všechna pozorování, která nebyla prokázána vědeckými metodami. Metodika kontrolovaných pokusů zahrnuje: Pozorování Formulaci hypotézy Vypracování experimentálního postupu k ověření hypotézy Konečné vyvození logických závěrů založených na pevných faktických výsledcích

1. – Úvod

Vzhledem k  tomu, že ájurvéda oplývá pozorováními a  závěry (byť i geniálními), které nejsou podloženy vědeckými důkazy ani statistikou, v dnešním sofistikovaném světě ji zástupci moderní medicíny považují za „intuitivní a emocionální“, stejně jako ostatní tradiční léčebné systémy.

Podíváme-li se však na ájurvédu ve světle současného lékařskéhouvažování (což je i  naší snahou v  této knize), ve skutečnosti zjistíme, že se jedná o mimořádně přesnou vědu. Logicky objasňuje mnoho spletitých věcí a představuje systém, který klade důraz na podporu a zachovánízdraví. Moudrost dávných vědců, kteří pomocí podložených hypotéz odhalili tajemství přírody, aniž by k  tomu potřebovali experimentální analýzu, nutně člověka přivádí k  úžasu. Každá skutečnost, každé pozorování se po mnoho staletí nepřetržitě přezkoumávaly. Některé tehdejší koncepty jsou za hranicemi našich současných možností racionální a experimentální analýzy.

Čaraka říká: „Přímým důkazem se dá zjistit jen velmi málo. Oblast přesahující přímý experimentální důkaz je nesmírná“.(citace 1) Této sféře lze porozumět pouze metodou logického odvozování. Mnoho současných vědců neuznává koncept váty, pitty a kaphy, protože se podle nich jedná o „neověřitelnou“ hypotézu. Tyto jevy nelze změřit. Ájurvédapoisuje mnoho takovýchto jevů. Naznačuje to, že se při svém metodickém přístupu spokojila se vzájemným porovnáním popisu a pozorování.

Neznamená to však, že by v minulosti nedošlo k žádné snaze o vědecké prozkoumání ájurvédských terapií. První průkopníci v  této oblasti (mezi něž se řadí např. Watts, Amslie, Roxburg a  Dymock v  19. století a  dále pak Kirtikar, Basu, Chopra, Mhaskar, Fr. Caius, Jai Krishna Indraji, W. G. Desai, Yadavji Acharya and Mukherji na počátku 20. století) se ve svých pracích jednak zabývali zkoumáním, identifikací a distribucí léčivých bylin a jednak pátrali po alkaloidech a jejich možném izolování. Experimentální farmakologické studie vycházely z teorií působení léků a tehdy dostupných



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist