načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Návrat duše -- Šamanská cesta do minulosti a ozdravení budoucnosti – Alberto Villoldo

Návrat duše -- Šamanská cesta do minulosti a ozdravení budoucnosti
-16%
sleva

Kniha: Návrat duše
Autor: Alberto Villoldo
Podtitul: Šamanská cesta do minulosti a ozdravení budoucnosti

Poskytuje způsoby, jak léčit sama sebe a své blízké s využitím praktik šamanů na území amerického kontinentu. Dávní šamani tomuto způsobu terapie říkali "cestování". V knize jsou jednoduché a podrobné popisy jak má člověk postupovat, aby ... (celý popis)
Titul je skladem 2ks
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  350 Kč 294
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 81.1%hodnoceni - 81.1%hodnoceni - 81.1%hodnoceni - 81.1%hodnoceni - 81.1% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » ANCH BOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 259
Rozměr: 21 cm
Vydání: České vydání
Skupina třídění: Ezoterismus. Okultismus
Jazyk: česky
Vazba: kniha, brožovaná vazba
Datum vydání: 01.09.2015
ISBN: 9783945803011
EAN: 9783945803011
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Poskytuje způsoby, jak léčit sama sebe a své blízké s využitím praktik šamanů na území amerického kontinentu. Dávní šamani tomuto způsobu terapie říkali "cestování". V knize jsou jednoduché a podrobné popisy jak má člověk postupovat, aby znovuzískal svou duši a vrátil se na cestu svého opravdového předurčení. Každý může být svým vlastním šamanem. Během několika sezení můžete pomocí mentálního "cestování" dosáhnout výsledků, které u psychoterapeutické léčby trvají celé roky. Psycholog a lékařský antropolog dr. Alberto Villoldo vysvětluje léčení mimo čas a prostor. Ukazuje, jak lze vstoupit do bezčasé přítomnosti a uzdravovat události, které nastaly v minulosti.

Popis nakladatele

Psycholog a lékařský antropolog dr. Alberto Villoldo vysvětluje léčení mimo čas a prostor. Ukazuje, jak lze vstoupit do bezčasé přítomnosti a uzdravovat události, které nastaly v minulosti, a jak můžeme opravit svůj osud a změnit jeho průběh v životní předurčení. V knize poskytuje způsoby, jak léčit sama sebe a své blízké s využitím praktik šamanů na území amerického kontinentu. Dávní šamani tomuto způsobu terapie říkali "cestování".

V této knize se dozvíte, že naše duše se skládá ze čtyř komnat, stejně jako naše srdce sestává ze čtyř komor.

V první komnatě odložíte vzpomínky na zranění, které vás odklonila od vašeho životního předurčení; ve druhé odkryjete všechny své omezující přesvědčení a představy, což jsou smlouvy vaší duše, jež jste uzavřeli v době, kdy jste ji po částech ztratili; ve třetí komnatě získáte zpět duševní rovnováhu a důvěru a díky tomu dosáhnete úplnosti; a ve čtvrté se rozpomenete na povolání a poslání, které je v tomto životě vaším skutečným předurčením. (Dr Villoldo použil v knize legendu o Parsifalovi a jeho pátrání po Svatém grálu jako příklad hrdinské cesty člověka za svou ztracenou duší, aby ji získal zpět a nalezl své skutečné předurčení).

V knize jsou jednoduché a podrobné popisy jak má člověk postupovat, aby znovuzískal svou duši a vrátil se na cestu svého opravdového předurčení. Každý může být svým vlastním šamanem. Během několika sezení můžete pomocí mentálního "cestování" dosáhnout výsledků, které u psychoterapeutické léčby trvají celé roky.

Autor vysvětluje, že čas je jako řeka, která se líně ubírá k moři, a jejímiž proudy se dá většina lidí unášet. Avšak hluboko pod povrchem se působením přílivu obrací proud zpět ke svému zdroji a vstříc věčnosti. Popisuje, jak se dávní "mudrci" známí jako Laikové naučili využívat tyto proudy času nebo časové linie. Ukáže vám, jak objevíte své vlastní časové linie a můžete po nich cestovat. ("Každý má svou budoucnost," píše doktor Villoldo, "ale jen někteří z nás žijí své předurčení."

Tato kniha vám ukáže, jak najdete a naplníte své životní poslaní, své skutečné předurčení. (šamanská cesta do minulosti a ozdravení budoucnosti)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Alberto Villoldo - další tituly autora:
Šamanská léčba duchem -- Prastaré postupy pro dokonalé zdraví Šamanská léčba duchem
Šaman, mudrc, léčitel Šaman, mudrc, léčitel
 (e-book)
Šaman, mudrc, léčitel -- Jak léčit sebe i druhé energetickou medicínou původních obyvatel Ameriky Šaman, mudrc, léčitel
Srdce Šamana Srdce Šamana
Přechodové rituály -- Posvátná cesta ke zralosti Přechodové rituály
 (e-book)
Přechodové rituály Přechodové rituály
 
Ke knize "Návrat duše -- Šamanská cesta do minulosti a ozdravení budoucnosti" doporučujeme také:
Záchrana ztracené duše -- Uzdravování roztříštěného já Záchrana ztracené duše
 
Recenze a komentáře k titulu



... 2017-05-30 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Dokonalá publikace, pokud chcete pochopit svou duši. Její anatomii, kam pro co jít, s čím kde pracovat. Často to nevíme. Bloudíme sami v sobě a nenapadne nás třeba jen jednoduchá věc, abychom k sobě přitáhli to, co potřebujeme, musíme tomu utvořit prostor. Myšlenky, záměry, čas, dát tomu péči. Tady jsem se naučila krom jiného – jak pečovat o duši, jak pečovat o prázdný prostor, který je připraven pro něco nového. Jsem si nakonec jista, že každého čtenáře osloví tato kniha jinak a jinde. A že paralely nejen s lidskou duší – tu jsou.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ANCH BOOKS

duše

návrat

a

ozdravení budoucnosti

Šamanská cesta do minulosti

Alberto Villoldo


Alberto Villoldo, Ph. D., psycholog

a lékařský antropolog se již více než

pětadvacet let zabývá výzkumem

přírodní léčby v oblasti Amazonie

a praktikami šamanů z kmene Inků.

Pracoval jako mimořádný profesor

na Státní univerzitě v San Francisku.

Během svého působení založil Labo

ratoř biologické samoregulace pro

výzkum vlivu mysli na psychosoma

tické zdraví a nemoci lidí.

Dr. Villoldo založil společnost

The Four Winds Society, kde vyučuje

zájemce z USA a z Evropy praktikám

šamanské energetické medicíny.

© Matt Morrissey



Návrat duše

Šamanská cesta do minulosti

a

ozdravení budoucnosti

Alberto Villoldo

ANCH BOOKS


OBSAH

Předmluva 7

Úvod 10

I. ČÁST – PŘÍPRAVA NA ZNOVUZÍSKÁNÍ DUŠE

1. Fyzikální stránka osudu 23

2. Přeměna osudu v předurčení 35

3. Mapování duše 53

II. ČÁST – DOLNÍ SVĚT

4. Komnaty zranění 77

5. Komnata smluv duše 99

6. Komnata milosti 12 5

7. Komnata pokladů 141

8. Silová zvířata 157

III. ČÁST – HORNÍ SVĚT

9. Jak najít směr svého předurčení:

láska, moc, peníze a zdraví 17 7

10. Obětování posvátnych krav 195

11. Cesta k vašemu předurčení 207

12 . Vytvoření nového těla 233

Doslov 255

Poděkování 257

Poznámky 258

Přeloženo z anglického originálu:

Alberto Villoldo:

Mending the Past and Healing the Future with Soul Retrieval

Copyright 2005 by Alberto Villoldo

Originally published in 2005 Hay House Inc., USA

Internetové rádio Hay House na: www.hayhouseradio.com

České vydání 2015

ANCH BOOKS

www.anch-books.eu

Přeložila © Karolina Slamová (Textyhezkycesky.cz)

Redakce: Ingrid & Anton Modory

Jazyková redakce: Daniela Pilařová (Textyhezkycesky.cz)

Grafická úprava a návrh obálky: ANCH BOOKS

Tisk: Helbich, a. s.

ISBN 978-3-945803-01-1


Mé matce Eleně Villoldo, která mi

ukázala cestu lásky, a La Lobě.


7

Předmluva

T

ato kniha je výsledkem mého pětadvacetileté

ho výzkumu a studia u šamanů na americkém

kontinentě. Prošel jsem iniciačními rituály vysoko v Andách i v amazonských džunglích. Každý z nich vycházel z dávných tradic a vyžadoval měsíce příprav. Při pátrání po léčitelských tradicích tohoto kontinentu mě provázel starý příslušník kmene Inků don Antonio. O svých dobrodružstvích po boku proslulého léčitele píši ve svých předešlých knihách Shaman, Healer, Sage (=Šaman, léčitel, mudrc); Dance of the Four Winds (=Tanec čtyř větrů) a Island of the Sun (=Ostrov slunce).

Techniky znovuzískání duše v této knize jsou mojí interpretaci dávných léčitelských praktik. Jsou do dnešních dnů živé na území Severní a Jižní Ameriky. Mezi hispánskými a původními indiánskými komunitami po celých Spojených státech je zvykem brát děti, které zažily děs či hrůzu a trpí susto (=neboli chorobným strachem), na speciální místo. Tam mohou získat nazpět část své duše, již ztratili nebo jež jim byla zcizena; tyto praktiky jsem upravil a převedl do moderního vědeckého kontextu.

Většina domorodých společností už dnes tyto rituály k znovuzískání či nalezení svého skutečného předurčení neovládá. Poštěstilo se mi však strávit mnoho let ve společnosti skupiny Laiků, proroků národa Inků, 9 od nichž jsem se tyto postupy naučil. Mějte na paměti, že praktiky, o něž se s vámi v této knize chystám podělit, mají mimořádnou sílu a účinek. Pokud je použijete, nutně byste se měli řídit nejšlechetnějšími etickými měřítky a zásadami. Skutečnost je taková, že značná část dlouhého šamanského zaškolování obnáší právě rozvíjení (a praktikování) přísných etických zásad založených na hluboké úctě k veškerému životu. Teprve pak lze techniky a postupy dobře zvládnout a využívat je k léčení druhých. Lékař, který pracuje se západní medicínou, se také učí své profesi nejméně pět let.

Je tedy moudré, abychom své tělesné a dušení zdra

ví svěřili někomu, kdo absolvoval o víkendu seminář šamanismu nebo energetické medicíny? Tuhle otázku by si měl položit každý obyvatel západního světa, neboť umění léčit se nedá naučit v rychlokurzech o víkendu. Cítíte-li to jako své poslání a zabýváte se léčitelskými praktikami, školte se u učitelů, jejichž etické a žité zásady, moudrost a odborné znalosti vám pomohou rozvíjet vaše duchovní schopnosti.

Na počátku mého zájmu o šamanismus stála touha

po dosažení celistvosti. Při léčení vlastních duševních zranění jsem se naučil milovat sebe i druhé. Prošel jsem cestou zraněného léčitele. Naučil jsem se proměnit zármutek, bolest, zlost a stud ve svém nitru ve zdroj síly a soucitu. V mé Healing the Light Body School podnikne proto každý ze studentů nejprve výpravu do svého nitra k sebeuzdravení. V tomto procesu transformuje zranění své duše ve zdroj energie a moudrosti. Studenti se dojdou k poznání, že příležitost objevit sílu a moudrost na cestě k vlastnímu uzdravení je jeden z největších darů, které mohou nabídnout svým klientům.

Nejsem samozřejmě první, kdo vynáší na světlo lé

čitelské metody amerického kontinentu. Průkopnicí pro

ty, kdo kráčí jako my ve šlépějích jeho šamanů, byla an

tropoložka Margaret Mead. Má kolegyně Sandra Inger

man, která patří mezi mé přátele, nás ve své knize Soul

Retrieval: Mending the Fragmented Self (=Znovuzískání

duše: zhojení roztříštěného Já) jako první upozorňuje

na půvab těchto dávných léčitelských praktik. Součas

ně je její kniha průvodcem na cestě k sebeuzdravení.

Na vybudování mostu, který umožnil mnoha lidem pro

niknout do říše domorodého ducha, se i podílela řada

dalších autorů včetně Hanka Wesselmana a Johna Per

kinse.

Na závěr bych rád upozornil na to, že léčebné meto

dy v této knize jsou mou vlastní syntézou a interpretací

dávných léčitelských praktik. Nemluvím za své učitele,

za národ Inků ani za indiánské šamany. Přestože se mi

dostalo té výsady, abych se učil od nejlepších šamanů,

mužů i žen národa Inků, nečiním si nároky na to repre

zentovat jejich tradice. Postupy při znovuzískání duše

a nalezení své předurčené cesty jsou mojí vlastní úpra

vou šamanských technik, které jsem se naučil během

školení, a nesu za ně plnou odpovědnost.

Alberto Villoldo, Ph.D.

www.thefourwinds.com


10 11

Úvod

V

osmdesátých letech minulého století jsem strá

vil bezpočet hodin v laboratoři. Studoval jsem

lidskou mysl a hledal hmatatelné důkazy vědomí, které přebývá v šedé hmotě našeho mozku. Fascinovala mě neobyčejná moc mysli způsobit psychosomatické choroby. Toto zaujetí mě přivedlo na pole psychologie a později k lékařské antropologii.

Po čase jsem dospěl k jinému názoru. Namísto

hledání vědeckého vysvětlení prostřednictvím milionů nervových spojení v mozkové kůře jsem se raději pustil do zkoumání různých přístupů studia lidského vědomí. Začal jsem s teorií, že může-li mysl zapříčinit psychosomatické choroby, měla by být rovněž schopna způsobit také psychosomatické uzdravení. Začal jsem tedy pátrat po odbornících, kteří by mi pomohli hlouběji porozumět otázce, jak může člověk trénovat svou mysl, aby se sama uzdravila a byla schopna vyléčit i tělo.

Při studiu antropologie jsem se dozvěděl, že v Již

ní Americe existují domorodé kmeny, jejichž šamani provádějí zázračné uzdravování, a to jak přímo, tak na dálku. Rozhodl jsem se, že se za nimi vydám a že se nechám na této výpravě vést svou vědecky vyškolenou myslí, ale současně zůstanu otevřený vůči novým objevům. Opatřil jsem si kvalitní lovecký nůž a pár pevných bot do terénu. Opustil jsem svou labora

toř na Státní univerzitě v San Francisku a podnikl cestu

do nitra amazonských džunglí. Ta mě nakonec přivedla

k šamanům kmene Inků, kteří obývají odlehlé vesnice

vysoko v peruánských Andách.

Byl jsem jeden z prvních antropologů, kterému se

podařilo vést s těmito mudrci, známými jako Laikové,

dlouhé rozhovory. Laikové patří mezi poslední příslušní

ky kmene Inků. Mají téměř minimální kontakt s okolním

světem, a z tohoto důvodu není jejich učení pozname

náno přítomností misionářů ani jinými západními vlivy.

Pro mé studium má význam především skutečnost, že

Laikové dodnes praktikují léčitelské postupy staré tisí

ce let. Jejich předkové je pěstovali a předávali z učitele

na žáka.

Zpočátku nejevili šamani ve vesnicích, jež jsem na

vštívil, přílišnou ochotu se se mnou o své dědictví po

dělit. Byl jsem pro ně příslušník západní kultury a na

prosto cizí člověk. Postupně jsem si však přece jen získal

jejich důvěru. Při svých prvních cestách jsem si všiml,

že mnoho dětí ve vesnicích trpí civilizačními nemocemi.

Kromě jiných měly potíže s trávením, což trápilo hlavně

nemluvňata. Místní bylinná léčba na tyto nemoci neza

bírala. Začal jsem proto brát s sebou i léky a ty jsem pak

podával dětem. Časem mě pak vesničané začali pokládat

za léčitele, seznámili mě se svými léčiteli a skrze ně jsem

se seznamoval i s dalšími.

Mým hlavním učitelem se stal don Antonio Mora

les. Byl příslušníkem kmene Inků a působil na univerzitě

v Cuscu. Provázel mě horskou krajinou And a meditova

li jsme na posvátných místech i ve starodávných chrá

mech. Učil jsem se i u horských šamanek. Pověděly mi

o energetických zvířatech a ukázaly mi, jak mohu pro- 13 pojit své vědomí s vědomím kočky bažinné či kondora. Navzdory poznatkům, jež jsem nabyl při studiu západní vědy, jsem se naučil otevírat i své vnitřní vidění. Objevil jsem cestu k Dolnímu světu naší minulosti a k Hornímu světu naší proměny, postupy znovuzískání duše a nalezení skutečného předurčení, svého poslání. Těmto praktikám vás naučí tato kniha.

Rozdílné světy

Laikové dělí kolektivní nevědomí celého lidstva

na tři části: Dolní svět, Střední svět a Horní svět. Nejedná se o doslovná místa, nýbrž o archetypální a energetické říše. Jak napsala June Singer, uznávaná jungovská analytička: „Na kolektivním nevědomí je úžasné to, že je v něm obsaženo vše, veškeré legendy a historie lidstva, se všemi nevymýcenými démony a dobrotivými svatými, se všemi záhadami a moudrostí, a to vše v sobě nosí každý z nás – mikrokosmos uprostřed makrokosmu. Zkoumání tohoto světa je mnohem větší výzva než výzkum vnějšího vesmíru.“

Svět, jejž obýváme, kde pracujeme a vychovává

me potomky, je Střední svět; Horní svět je neviditelná říše našeho předurčení (či osudu) a našeho ducha; Dolní svět, v němž se uchovává kompletní lidská historie, představuje říši duše. Ve Středním světě vnímáme čas lineárně – zítřek vždy následuje dnešek. Z toho důvodu nám připadá obtížné si představit, že bychom mohli cestovat v čase do minulosti či budoucnosti. Podrobně si však ukážeme techniky, díky nimž se přeneseme do Dolního a Horního světa, což jsou právě místa časových přesmyček (=anglicky time loops) a červích děr

(=anglicky wormhole) do minulosti a budoucnosti.*

V této knize vás naučím, jak cestovat do Horního světa.

Tam naleznete své nejvyšší předurčení, což vám umožní

dát životu smysl. Podnikneme však také cestu do Dolní

ho světa, kde přebývá naše dětství a dřívější životní eta

py. Zde najdete ztracené části své duše. Mají lidské podo

by vystrašeného sedmiletého dítěte, ztrápené matky či

tyranského šéfa. Dozvíte se jejich příběhy, zhojíte jejich

zranění a uzavřete pár dohod, které je zbaví zátěže; poté

tyto uzdravené části duše získáte nazpět a přenesete je

do přítomnosti. Objevíte své skryté dary či talenty, jež

můžete využít ve svém každodenním životě ve Střed

ním světě, a přinesete si s sebou energetické zvíře, které

ve vás obnoví přirozené instinkty.

Čtyři komnaty Dolního světa

Dolní svět představuje dávný Eden, o který jsme

podle legendy přišli. Je to pozemský ráj, kam se můžete

kdykoli vrátit. Ztracené části naší duše zde zůstaly v mi

losti a zachovaly si nevinnost. Tato říše má čtyři komna

ty, z nichž každá obsahuje záznamy o historii vaší duše.

1. Tou první je Komnata zranění. Tam objevíte,

jaké zranění vás připravilo o část vaší duše, takže jste

sešli z cesty svého předurčení. Nebudeme ale hledat ne

* Jsou to oblasti časoprostoru, které jsou v časovém rozmě

ru částečně nebo úplně uzavřeny do sebe samých. Události uvnitř se

cyklicky opakují. Časoprostor je pojem teorie relativity – sjednocení

času a prostoru do čtyřrozměrného objektu. Ve fyzice je to teoretic

ky možný konstrukt vytvářet v prostore a čase zkratky mezi dvěma

místy kdekoliv v univerzu – poznámka redakce. 15 dávné projevy tohoto zranění v podobě nevydařeného vztahu či osobní krize, nýbrž jeho zdroj. Může to být něco, co se vám přihodilo v dětství, či událost, která se stala ještě v prenatálním období, kdy jste se nacházeli v matčině lůně. Častým případem je traumatický zážitek z dřívějšího života.

Každý z nás má nějaké prvotní či prapůvodní zra

nění, které na sebe bere nejrůznější podoby. Toto téma se pak v našem životě neustále opakuje napříč několika generacemi. Často mívá formu hmotné nouze, ztráty (někoho či něčeho), nedostatku lásky, zrady nebo odchodu někoho z rodiny.

2. Druhou je Komnata dohod. V ní zjistíte, k čemu

se vaše duše zavázala. Mnohé z těchto slibů představují děsivé úkoly, které jste na sebe vzali ještě před narozením a jichž si dnes nejste vůbec vědomi. Většinu těchto předsevzetí jste učinili v době, kdy jste prožívali strach a napětí spojené s původním zraněním. O existenci těchto traumat často nemáte nejmenší tušení. V této komnatě můžete změnit (původně) nesprávně či nevhodně formulovanou dohodu, v jejímž důsledku opakovaně trpíte.

3. Třetí je Komnata milosti. Tam najdete uzdra

venou část své duše, která se k vám může vrátit spolu s veškerou svou životní energií. Milost je tím, co vás v životě pohání kupředu, co přináší radost a pokoj. Nestačí však na této šamanské cestě hledat a nacházet pouze neblahé důsledky našich zranění; měli bychom rovněž hledat krásu, harmonii a jedinečné schopnosti své duše.

Při práci se svými klienty někdy zjišťuji, že jejich

životní síla se podobá malému plamínku, jenž zůstal po velkém, mocném žáru. Skomírající plamínek dokáže jen

stěží poskytnout duši dostatek tepla. (Často jsou to je

dinci, kteří trpí chronickou únavou, úzkostí či depresí.)

Získá-li tato osoba chybějící část své duše zpět, dojde

u ní k obnově přirozeného stavu milosti a znovu se

roznítí její životní radost a nadšení.

4. Čtvrtou je Komnata pokladů. Obecně máme

sklony toužit po hodnotách, které leží blíže pod povr

chem, což nám pro každodenní život víceméně postaču

je. Ale chceme-li najít i nejcennější poklady, zlato a stří

bro, je třeba hledat mnohem hlouběji. To nejcennější lze

stejně jako diamanty získat jen s vynaložením značného

úsilí. Pracuji-li na znovuzískání duše s někým, kdo má

potíže dát najevo, kým se chce stát, vstoupím do této ko

mory, abych mu pomohl získat nazpět nevyslovený tvůr

čí či umělecký dar, ukrytý zde, hluboko v nevědomí. Poté

může tento člověk objevit zdroj, jenž mu umožní plnější

život. Naleznu pro něho/ni také silové zvíře, které mu/jí

pomůže obnovit jeho přirozené instinkty.

V každé z těchto komnat si přečtěme svazek

z „knihovny svého života“ a odhalíme hluboko ukrytá

zranění, dohody, dary a talenty.

Cesta do minulosti a do budoucnosti

Naučím vás, jak získat zpět ztracené části své duše

a obnovit její původní čistotu a jas. Proplujeme na své

„cestě“ všeprostupující sférou světla, světelným matri

xem, jenž organizuje čas na minulost, přítomnost a bu

doucnost. Naše putování bude zvláštním stavem vědo

mí, do nějž můžete vstoupit řízenou meditací a pomocí

dechových cvičení. Putování vám umožní navštívit vaši 17 minulost, zahojit události, které se udály kdysi dávno, a najít pro sebe a své blízké vhodnější realitu přítomnosti a tím i budoucnosti.

Kvantová fyzika dokázala, že existuje nekauzální,

avšak smysluplné propojení mezi minulostí a budoucností. V Amazonii jsem došel k poznání, jak mohu tyto fyzikální objevy použít ve vlastním životě. Tak například můj nakladatel se domnívá, že kniha, kterou právě čtete, vznikla sepsáním dvanácti kapitol. Já se však na to dívám jinak: než jsem se pustil do psaní, vydal jsem se do budoucnosti. Šel jsem po stopách svých životních předurčení a na jedné z těchto možných linii jsem našel jednu, jež obsahovala dokončenou knihu. Jinými slovy, psaní rukopisu šlo prakticky samo, vedla mě při něm již vydaná kniha. Díky putování do své budoucnosti jsem se dokázal oprostit od toho, abych žil výhradně v lineárním čase. To mi umožnilo vysledovat velkolepější linii svého předurčení než tu, jež mi napsala moje dosavadní minulost.

Domorodé kultury v různých částech světa, jež

vnímají přírodu jako živé, pulzující energetické pole, praktikují hledání své předurčené osudové či životní linie. Australští domorodci například věří, že svět vznikl ze „snových stezek“, za něž pokládají neviditelné stopy, které po sobě zanechali jejich předkové, zatímco svým zpěvem „tvořili“ svět.

Podobnou pouť za svým osudovým předurčením

podnikli v sedmdesátých letech devatenáctého století Osageové. Tento domorodý indiánský kmen na americkém kontinentě chtěl vědět, kam mají přesídlit: jejich náčelník pak vysledoval nejvhodnější z osudových linii předurčení svého lidu a vybral území na východě Okla

homy. Říká se, že Země ke kmeni promluvila a ujistila

jeho příslušníky, že se o ně vždy postará. A vskutku – bě

hem ropné konjunktury ve dvacátých letech minulého

století se Osageové stali nejbohatším kmenem na světě

v přepočtu na jednotlivce. Na jejich území se totiž našly

velká ropná naleziště. Do dnešního dne mají Osageové

smlouvy s největšími producenty ropy v zemi.

V této knize se dozvíte, že zahojíte-li svou minulost,

uzdravíte také svou budoucnost, a to pokud vysledujete

nejlepší linii svého (osudového) předurčení. Podobně

jako Osageové pak objevíte místo, které je pro váš život

nejlepší, najdete práci, jež vám přinese největší uspoko

jení, i vztahy, které vás budou zcela naplňovat.

Umění uzdravit

Během posledních dvaceti let, kdy jsem stovkám

svých klientů pomáhal při znovuzískání jejich duše,

jsem si uvědomil, že hluboké uzdravení může být otáz

kou dnů nebo týdnů a nemusí trvat měsíce ani léta. To

byla ta „pravda“, kterou jsem hledal a po celou tu dobu

jsem se ji snažil pochopit — že naše mysl dokáže pře

konat hranice fyzického těla, stává se nástrojem vědomí

a strůjcem našeho zdraví i našeho osudového předurčení.

Po dvou desetiletích svých výzkumu v Amazonii

a v Andách jsem tyto starodávné postupy upravil tak,

abychom je mohli použít k uzdravení své minulosti

a změnit linii svého předurčení. Tyto zmodernizované

postupy mají vědecký základ, protože využívají poznat

ky z anatomie, fyziologie, biologie a fyziky.

V mém školicím středisku The Four Winds Society


18 19

se každý rok učí stovky studentů využívat tyto techniky k uzdravení sebe samých i druhých.

Co to však znamená uzdravit svou budoucnost? Vý

raz uzdravit má totiž jiný význam než léčit. Ačkoli uzdravení často doprovází léčba, samotná léčba zřídkakdy vede k uzdravení. Mnozí z vás například znáte osoby, které se nechaly operovat – buď to byl koronární bypass, nebo nádor, nedaly si však do pořádku své problematické vztahy ani nezměnily jídelníček. Po několika měsících či letech se u nich zdravotní problém objevil znovu. Také jste se nejspíš setkali s jedinci, kteří se již léta zabývají psychoterapií, stále však nejsou schopni najít či vytvořit zdravý vztah nebo překonat pocit hněvu vůči rodičům. Možná jste však slyšeli i o lidech, kteří tvrdí, že jim rakovina zachránila život. Poskytla jim totiž příležitost přehodnotit každou stránku svého života počínaje stravou a konče vztahy a prací.

Jinými slovy, léčba je záležitostí medicíny a zahrnu

je odstranění symptomů. Uzdravení je však praktikování zdravého životního stylu odstraněním příčiny potíží a nemoci a jeho důsledkem je vytvoření linie smysluplného osudového předurčení. Naším cílem je uzdravení.

Západní medicína léčí tělo, psychologie se zabývá

myslí, avšak uzdravování bere v potaz také duši a ducha.

Laikové věří, že fyzický svět přebývá v říši naší my

sli, jež má sídlo v oblasti duše a ta spočívá v záhybech ducha. Duch je pramenem všeho ostatního: Je to čisté světlo.

Laikové jsou jasnovidní a vnímají neviditelný svět

energie a ducha. Chápou a vědí, že všechno ve vesmíru sestává ze světla, které tvoří hmotu. V některých objek

tech je světlo velmi zhuštěné, například ve stromech

a kamenech, zatímco třeba ve vodních tocích nebo slu

nečních paprscích má řidší konzistenci. Dnešní vědecké

poznatky to potvrzují – pokud prozkoumáme nejhlubší

podstatu hmoty, dospějeme k vibracím a světlu.

Budeme-li pracovat přímo s duší a duchem, mů

žeme přivodit změny na všech ostatních úrovních těla

a mysli. Změna na úrovni ducha proměňuje svět.

Jak využít tuto knihu

Mějte prosím na paměti, že proces znovuzískání

duše nelze brát na lehkou váhu. Vždy svým studentům

kladu na srdce, aby se v tom nepokoušeli vést nikoho ji

ného, dokud si tuto techniku dostatečně neosvojí sami

na sobě. Postupy popsané v této knize vám pomohou,

ale může jít zpočátku o velmi zneklidňující zkušenost.

Možná už mnozí z vás zapomněli (či chtěli zapomenout),

jaká zranění vám původně způsobila ztrátu duše. Tento

proces vám dopomůže k tomu, abyste nakonec sjednoti

li všechny stránky své duše.

Postupy popsané v této knize jsou praktické a leh

ce proveditelné. V každé kapitole je průvodce meditací,

s jehož pomocí můžete začít ihned pracovat na svém ži

votě. Čím více budete tyto techniky procvičovat, tím se

v nich více zdokonalíte a tím účinněji budete schopni

sami sebe uzdravit a vysledovat stopu svého opravdové

ho předurčení. Chápu, že může být pro někoho náročné

přečíst si často dosti obsáhlé pokyny k pomyslné cestě

a pak zavřít oči a vybavit si každý krok zpaměti. Mů

žete si proto zhotovit mluvenou nahrávku s každým

cvičením, a když se pak rozhodnete podniknout cestu

20

do svého nitra, jednoduše si ji přehrajte.

Prvním krokem by mělo být pochopit a uvědomit

si, že náš mozek a duše vnímají čas rozdílně a že zraně

ní, jež jsme utrpěli, mají vliv na naše čakry (energetická

centra). Tyto souvislosti si vysvětlíme v příští kapitole.

75

Druhá část

Dolní svět 77

4

Komnaty zranění

P

o mnohaleté terapii jsem měl za to, že se mi po

dařilo prozkoumat všechna má zranění z dětství.

Namísto toho jsem si však do nich jen sypal sůl, abych vůbec něco cítil. Včera večer jsem jen o vlásek přežil obřad, při němž se pije ayahuasca. Myslím, že jsem něco takového vyzkoušel poprvé a naposledy. Na smrti je prý zvláštní to, že ji všichni přežijeme, tvrdil mi stále dokola ten starý muž. Po většinu večera jsem měl pocit, jako bych měl mozek vmáčklý do škvíry v dřevěné podlaze, zatímco jsem sledoval, jak se mé tělo rozkládá, kůže se po částech odlupuje, až ze mě zbyly jen kosti – zářivě bílé kosti. Pak už jsem viděl jen svou kostru a obrazy někoho, v kom jsem poznal sebe sama v Řecku, v Pompejích a ve válce Severu proti Jihu. Byly to vždy jiné osoby, ale vždy jsem to byl jenom já. Každá z nich byla probodnuta oštěpem, kopí či bajonetem, byla zastřelena či skonala podobnou smrtí.

„Tyto příběhy v tobě přežívají,“ pověděl mi stařec dnes ráno. „Smrt, jež přebývá v tvém nitru, můžeš zapudit jen tak, že poznáš, jak jsi žil a zemřel v minulých životech.“

Z Albertova deníku 79

Biblický příběh o Adamovi a Evě se sice obecně po

kládá za historku o „prvotním hříchu“, spíše je to však popis našeho „prvotního zranění“. První kniha Mojžíšova vypráví o tom, jak Bůh postavil prvního muže a ženu do zahrady Eden. Mohli si dělat, co se jim zlíbilo, s jednou jedinou výjimkou: měli zakázáno jíst ovoce z určitého stromu (=Stromu poznání). Had jednoho dne svedl Evu, aby ovoce ochutnala, a Eva poté přiměla Adama, aby ji následoval.

Když první lidé podlehli pokušení a pojedli zaká

zané ovoce, byli z ráje vyhnáni, neboť porušili Boží příkaz. Ztratili svůj dokonalý svět a za trest vedli život plný utrpení. Eviným údělem se stalo rodit v bolestech, což patří k nejmagičtějším zážitkům v životě ženy. Adam se musel lopotit na neúrodné půdě. Zatímco zahrada Eden oplývala spoustou nejrozmanitějších rostlin a zvířat, první lidský pár na Zemi měl kolem sebe jen samé trní a bodláky. Když ztratili svůj rajský domov, v Bibli se mluví o tom, že „upadli v nemilost“, se jejich světem stala nehostinná pustina... tolik biblický příběh.

Svedením viny na Evu, vytvořenou z Adamova žeb

ra (čímž se jí dostalo druhořadého postavení), nás toto vlivné židovsko-křesťanské podobenství učí, že za vyhnání z ráje nese odpovědnost žena. Evě je přičítáno na vrub prvotní zranění, v jehož důsledku všichni trpíme – prvotní „poranění matky“.

Ztráta posvátné ženskosti, jejímiž symboly jsou

v naší kultuře rajská zahrada a Eva, znamená kolektivní ztrátu duše pro nás jako lidské bytosti, ať už se tato ztráta projevuje neúctou k ženám či znevažováním matky Země. Démonizujeme-li ženský princip, žijeme ve světě, který je zbaven všeho zdravého čili posvátné

ho. A pak uvěříme tomu, že to, na čem záleží, je hmota

neboli materiální svět, a nikoli duchovno. Koneckonců

pojem matter (=anglický výraz pro hmotu) pochází z la

tinského kořene mater, což znamená „matka“. Při boření

mýtu posvátného ženství jsme nakonec dospěli k pře

svědčení, že (hmotné) věci mají mateřskou povahu, a že

se tedy o nás postarají. Jenže hmota není totéž co duch;

oblečení od světových návrhářů nás (asi) nepovznese

na duchu. A tak náš rozchod s ženským principem zna

mená hluboké, prapůvodní zranění, jež si každý z nás

nosí ve svém nitru.

Prvotní zranění a zranění po předcích

Psychologové interpretují toto prvotní zranění jako

ztrátu nevinnosti. Každé dítě ji prožije v době dospívání

jako nezbytný přechod k dospělosti. Maminka už nemů

že pofoukat bolístku a je načase, aby dítě „odešlo z ráje“,

osamostatnilo se a dospělo. To lze vnímat jako osobní

upadnutí v nemilost, trochu podobné příběhu o Adamo

vi a Evě. Mnohé děti však bohužel utrží zranění v době,

kdy nejsou dostatečně vyspělé na to, aby jim rozuměly.

Namísto (harmonického) přechodu k dospělosti to má

za následek ztrátu duše. Dítě pak chápe jen to, už nemů

že mít pocit bezpečí, protože svět je plný bolesti a trau

mat.

Například když sedmiletá dívenka sleduje, jak její

matku odnášejí na nosítkách po automobilové nehodě,

nedokáže porozumět tomu, že se tak děje s ohledem

na matčino dobro – jednoduše má za to, že nějací zlí lidé

jí někam berou maminku navěky. Podobné trauma pro

žité v dětství pak vede k tomu, že se i v dospělosti v cito- 81 vě vypjatých situacích zachová jako sedmileté dítě; pokud jí někdo bude brát něco, co miluje, bude se vzdorně mračit. A očekává, že někdo (tatínek, vláda, manželský partner či Bůh) dají její svět zase do pořádku.

Naše prvotní zranění nemusí však nutně pramenit

ze skutečné příhody, stejně jako ztráta rajské zahrady nepopisuje opravdové historické události; jde spíše o to, jak se nám věci jeví očima dítěte. V době, kdy se zranění přihodilo, rozumělo vystrašené dítě jen tomu, že už se ve světě nemůže cítit bezpečně. Tento vjem je sice iracionální, ale velmi intenzivní. Je velmi pravděpodobné, že nejspíš kvůli němu podléháme (později) depresím, setrváváme ve zničujících vztazích či zůstáváme v zaměstnání, jež nás obírají o radost a kreativitu. Žijeme v pocitu, že jsme byli vyhnáni z ráje, a po celou dobu se snažíme zmírnit bolest, jež je důsledkem tohoto „upadnutí v nemilost“.

Také můžeme mít zranění po předcích, která se

předávají z generace na generaci. Možná se přihodila během holokaustu, za hospodářské krize ve třicátých letech či během nějaké revoluce. Ať už je zapříčinilo cokoli, zdědili jsme po svých předcích určitá přesvědčení a přijali je za vlastní. V těchto zraněních mohou mít svůj původ naše negativní postoje k hojnosti, nedostatku, úspěchu či neúspěchu, bezpečí, sexualitě nebo intimitě. Pokud je tento typ ztráty duše jedné generace předáván té následující, děti se trápí záležitostmi, které vůbec nezažily, a přesto kvůli nim propadají zoufalství a pocitům viny.

Zranění si také můžeme přinést s sebou z minulé

ho života. Možná jsme uvízli v ledu a umrzli, byli jsme vykázáni z rodné vesnice nebo ztratili milovaného člo

věka – v k aždém takovém případě jde o psychicko-du-Ǥ

chovní dynamiku nedokončených situací, které si znovu

vytváříme v tomto životě. A tyto situace podobně jako

traumata z našeho dětství způsobují, že jsme náchylní

prožívat jisté „osudové“ zážitky.Ǥ

Ǥ

Ǥ

-

-

-


82 83

-

-

-

Vzpomínky na Eden

Každý z nás trpí nějakým zraněním a každý nese

ve svém nitru i vzpomínky na rajskou zahradu Eden, kam se toužíme vrátit. Možná jsou to chvíle, kdy nás matka ukládala k spaní, domov, kde jsme vyrůstali, první láska či životní období, jež se nám jevilo jako bezstarostné. Dá se to dokonce pojmout tak, že jsme prvou část svého života prožili ve snaze zbavit se nevinnosti a po zbytek života se ji snažíme získat nazpět. To však není vždycky jednoduché. Koneckonců se Parsifalovi podaří znovu vejít do Hradu Svatého grálu až na sklonku svých dnů.

Mnozí mí klienti věnují celá léta hledání Svatého

grálu. Ve skutečnosti však jen bezcílně bloudí v lese plném dětí, zaměstnání, manželství, úspěchů a neúspě

chů. Tráví roky psychoterapií, aby porozuměli svému

poslednímu a nejnovějšímu zranění, namísto toho, aby

se uzdravili z prvotního. Často mi povídají o bolestné

události, která se jim přihodila nedávno. A já jim vysvět

lím, že je to možná už dvacátá sedmá verze jejich prvot

ního zranění, která u nich vytvořila právě ta přesvědčení

a vzorce chování, které jim nyní působí potíže. A přesně

tohle zranění chceme spolu uzdravit, nikoli jeho sedma

dvacet pozdějších verzí.

Ve skutečnosti je v našem životě pouze několik té

mat, jež si žádají uzdravení, a všechna (nějak) souvisí

s našimi prvotními zraněními. Zbytek našich psychic

kých či tělesných potíží – ať jsou sebenepříjemnější –

jsou pouze příhody, které tyto témata zrcadlí v nejrůz

nějších formách a projevech a podobají se filmovým

kopiím téhož scénáře. Jakmile porozumíme ústřednímu

tématu a přijměme je, pak se nám podaří ho mistrovat,

distancovat se od jeho zápletek a stát se autory vlastní

ho příběhu.

Pokud budeme zranění, jež nás poznamenala, pro

žívat stále dokola, předáme je i svým dětem. Laikové

tomu říkají generační prokletí. Lze je prolomit jen tak,

že se uzdravíme. Pokud se nám to podaří, má to domino

vý efekt do budoucnosti i do minulosti. Naše děti i naši

předkové dojdou odpuštění a úlevy.

Trpíme jen tehdy, zůstáváme-li spoutaní se svou

minulostí. Podle Laiků trpí i naši předkové, dokud je ne

přestaneme obviňovat a neuzdravíme zranění, jež na nás

přenesli. Cestování nám pomůže najít prvotní zranění

a změnit smlouvu s našimi předky, uzdravit se a nastou

pit cestu svého skutečného předurčení.

Poté se budeme moci těšit i ze své rajské zahrady.


84 85

Z očí nám spadnou klapky, jež nám bránily v poznání, že jsme ji ve skutečnosti nikdy neopustili.

Na rozdíl od židovsko-křesťanské tradice, která učí,

že jsme ztratili svoji původní dokonalost, šamanské mytologie mluví o tom, že naše bytostní jádro je neustále intaktní, a tudíž dokonalé. Židovsko-křesťanskou myšlenku o vyhnání z ráje ve skutečnosti nesdílí ani řada jiných náboženských systémů. Například podle australských domorodců, subsaharských národů, Indiánů či kmenů obývajících deštné pralesy v Brazílii a ostrovy v Pacifiku nebyl člověk z ráje nikdy vyhnán. Všechny tyto národy mají za to, že stále žijí v ráji, protože promlouvají k řekám, stromům a k Božství. Domorodé mytologie jdou ještě dál a tvrdí, že lidé byli stvořeni právě k tomu, aby o rajskou zahradu pečovali a byli jejími správci.

Zatímco tito lidé žijí v souladu s přírodou po celá

tisíciletí, naše západní kultura vnímá přírodu jako nepřítele, kterého je potřeba drancovat a dobývat, nebo jako „přírodní zdroje“, jež slouží pouze k naší spotřebě. Zjevně se domníváme, že všechny rostliny a zvířata byly stvořeny k tomu, aby sloužily potřebám člověka – že všechna potrava na Zemi náleží jen nám. Již tisíce let si ospravedlňujeme planýrování přírody: srovnali jsme se zemí rozsáhlé evropské pralesy; provádíme ropné vrty v Arktidě. Například v Izraeli, který tři významná světová náboženství pokládají za nejposvátnější místo světa, dostoupilo znečištění řek takového rozměru, že lidé, již do nich upadli, následně zemřeli. Kde jsou ty doby, kdy měl křest svatého Jana Křtitele očistné účinky...

Pokud se mytologie ocitne v úpadku, tak jako je

tomu v případě té západní, vznikne nová. V současnosti

proto hledáme nové modely udržitelnosti a ekologické

ho způsobu života. Na naší cestě za uzdravením prvot

ního zranění a znovunabytí toho, co jsme ztratili, se tyto

nové modely bezpochyby dostanou do popředí.

Jak objevíte své prvotní zranění

Chcete-li uzdravit svou minulost, musíte nejprve

vstoupit do Komnaty zranění a objevit příběh, jenž se

váže k vašemu prvotnímu zranění – jak a kdy k němu

došlo, kdo vám je způsobil a jak tento příběh žije dál

ve vašem nitru. V této komnatě jsou informace o prapů

vodní příčině našich škodlivých emočních a zdravotních

vzorců. Vzpomínka na onu příhodu často zůstává potla

čená, a jestliže si ji znovu oživíte, může to samo o sobě

být značná úleva. Sama cesta do této komnaty vás ov

šem neuzdraví – k tomu dojde až později. Dozvíte se zde

o okolnostech prvotního zranění své duše, což je teprve

první krok na cestě k uzdravení.

V Komnatě zranění budete svědky jakéhosi diva

delního představení sestávajícího z příběhů, jež se ode

hrávají ve vašem nitru a jež řídí vaší realitu, váš svět.

Možná neplatí doslovně, ale jsou pravdivé po citové

stránce. Jsou to podprogramy, které váš limbický mozek

přehrává stále dokola. Podvědomí, jak známo, promlou

vá jazykem snů a pohádek. Nebo řečeno jinými slovy –

to, co naleznete v Komnatě zranění, se možná ve skuteč

nosti vůbec nepřihodilo. Vy si to ale takhle pamatujete

a tahle vzpomínka určuje běh vašeho života. Podrobnos

ti příběhu mají význam jen v tom ohledu, že nám odha- 87 lují skryté vzorce vytvořené prvotním zraněním. Příběh sám o sobě nemá žádnou hodnotu (jak si totiž později uvědomíte, nejste totéž co vaše příběhy či vaše historie). Můžete však rozmlouvat s postavami, které tam potkáte, abyste porozuměli tématům či problémům, jež jsou skryté v hlubinách vaší duše.

Již jsem se zmínil o tom, že vzpomínky na minulé

události nám mohou působit velkou bolest, protože odrážejí naše vlastní vnímání oné příhody v době, kdy k ní došlo. Jedna z mých klientek například trpěla pocitem opuštěnosti, protože když jako osmnáctiměsíční dítě trpěla kolikami, rodiče ji nechali na týden u prarodičů, aby si trochu odpočinuli. Její mysl batolete si však vyložila situaci jinak a uvěřila, že se maminka s tatínkem už nikdy nevrátí, což ji hluboce ranilo.

Jedinci, kteří trpí posttraumatickou stresovou

poruchou, si po celý život uchovávají živé vzpomínky na citové trauma, způsobené stresujícími zážitky. Mohou to být válečné události či citové nebo tělesné týrání, přestože se odehrály v dávné minulosti. Je to tím, že limbický mozek nezná čas a hodiny, takže vypjatá situace v zaměstnání může vyvolat sled stresujících vzpomínek, které se přehrávají v synaptických spojích naší mysli. Proto chceme při cestě do Komnaty zranění danou událost pouze sledovat, ale nemáme v úmyslu nechat se do ní znovu vtáhnout. Oživení traumatizujícího zážitku může být bolestnější než zážitek samotný, protože jsme při tom nuceni znovu prožít nepříjemné emoce, ovšem vytržené z daného kontextu.

Jsou události, jež nás trvale citově traumatizují

a které se udály v některém z předchozích životů. Zde se mohu zmínit o studentce Sally. Při vstupu do Komnaty

zranění spatřila, jak upalují na hranicích mladou ženu,

která v dnes již obtížně srozumitelné galštině vykřiko

vala, že je nevinná a že miluje Boha. Má klientka si to

vyložila jako událost z minulého života, kdy byla pro

následována kvůli podezření z čarodějnictví. Okamžitě

se jí nesmírně ulevilo. Konečně totiž pochopila, proč ji

pořád pronásledují neopodstatněné obavy z toho, že

příbuzní a přátelé odhalí její zájem o léčitelské praktiky

a duchovno. Také se tím vysvětlilo, proč má fobii z ohně.

Její manžel v zimě s oblibou sedával u krbu, ale ona ve

dle něho vydržela jen malou chvíli a pak musela odejít,

protože se jí prudce rozbušilo srdce.

Při znovuzískání duše můžeme změnit to, jak vní

máme prvotní událost, která nám způsobila zranění.

Tím změníme i všechny své budoucí citové a fyziologic

ké reakce – dokonce můžeme přesměrovat nervové drá

hy v mozku tak, abychom namísto bolesti pociťovali ra

dost. Pokud tedy usilujeme o znovuzískání duše, chceme

z toho mít prospěch na úrovni ducha, duše, mysli i těla.

Nestačí nám situaci pochopit jen rozumem. Přejeme si

přehodnotit od základu své přesvědčení, chování, ba

dokonce svou neurofyziologii. Mimochodem po znovu

získání duše dokázala Sally s rodinou otevřeně rozmlou

vat o svém zaujetí pro energetickou medicínu. Dokonce

si už užívá i společné chvíle s manželem u krbu – přesto

že se má před ohněm stále na pozoru.

Mé prvotní zranění

Nyní se s vámi podělím o svůj vlastní příběh, který

vám nastíní, jaký může mít znovuzískání duše nesmírný

dosah: 89

Narodil jsem se na Kubě, a když mi bylo deset let,

vypukla revoluce. Zemi zachvátila válka a nikdo nevěděl, kdo je nepřítel, protože všichni mluvili stejnou řečí a stejně se oblékali. Jednoho dne mi otec dal svou pistoli ráže 45, jakou používala americká armáda. Ukázal mi, jak se s ní zachází, usadil mě ke vchodu do našeho domu a vysvětlil: „Když nebudu doma, jsi jediný muž v rodině a máš za úkol chránit svoji sestru, maminku i babičku. Pokud by se někdo pokoušel dostat dovnitř, střílej přes dveře!“

Hlídkoval jsem u dveří několik týdnů, zatímco pár

bloků od nás se ozývala střelba. Jednoho dne přišli k našemu domu tři vojáci. Nejprve zaklepali, ale když nikdo neotvíral, pokusili se je rozkopnout. „Mám střílet přes dveře, nebo mám počkat, až budou uvnitř?“ uvažoval jsem horečně. A pak jsem se zachoval tak, jak by se dalo čekat od desetiletého dítěte: odložil jsem zbraň a zamířil k oknu. Jeden z mužů mi pohlédl do očí a spatřil vystrašeného malého chlapce. „Nikdo tam není,“ řekl ostatním. „Jdeme pryč.“

Toho dne jsem přišel o své dětství. Během těch ně

kolika týdnů, kdy jsem seděl s otcovou pistolí u dveří, jsem velmi rychle dospěl. Dočista jsem zapomněl, jak se cítí bezstarostné dítě, a stal jsem se vážným malým mužem. A také jsem začal mít strach z neznámých lidí – opakovaně mě pronásledovaly noční můry, v nichž se do našeho domu někdo dobývá a připravuje mě o všechny mé blízké.

Pomocí cestování jsem se mohl vrátit zpět a zno

vu se setkat s chlapcem, který ve svých deseti letech čelí smrti. V Komnatě milosti (navštívíte ji v šesté kapitole) jsem malého Alberta ujistil, že je všechno v pořádku, že

se o něj postarám a že se v žádném případě nemusí cí

tit zodpovědný za ochranu své rodiny. Jakmile jsem ve

svých třiceti letech znovu získal své desetileté Já, vrátilo

se mi i ztracené dětství. Překonal jsem nedůvěru k ne

známým lidem, přestal jsem cokoliv v životě brát smrtel

ně vážně a už jsem nevnímal každou situaci jako otázku

života a smrti. Přeladil jsem režim přežití a začal si uží

vat života.

Proměna prostřednictvím cestování

Při cestování jsem si oživil onu příhodu z doby, kdy

mi bylo deset let, spolu s mnoha dalšími událostmi, kte

rým jsem plně nerozuměl. Poznal jsem sám sebe jako

vyděšeného mladíka uprostřed bitevní vřavy; vypadalo

to, že prožívám stále dokola tytéž události v jednom ži

votě za druhým. Také jsem zjistil, že důvěrně známé mo

tivy mají tendenci se opakovat: nedůvěra vůči učitelům,

sklon ubližovat lidem, kteří mě milují, či pocit, že pokud

potkám někoho, na kom mi záleží, musím onu osobu

chránit za cenu vlastního života. A po celou tu dobu jsem

pociťoval zášť vůči otci kvůli tomu, že ve mně ony pocity

vyvolal.

Podle indiánské mytologie část našeho Já po celou

dobu přebývá u Božství a část Božství je naší trvalou

součástí. Utrpíme-li ztrátu duše, máme pocit, že jsme se

Božství vzdálili – jinými slovy, že jsme upadli v nemilost.

Díky uzdravení jsem svou duši získal zpět a došel k po

znání, že jsem v mnoha předchozích existencích pomysl

ně hlídkoval s pistolí u dveří. Nadále jsem se ztotožňoval

se svým dávným příběhem a opakovaně jsem jej neu

stále prožíval. V důsledku toho jsem zapomněl na svou 91 opravdovou, nekonečnou podstatu a své spojení s božským principem. Proto je velmi důležité, abychom ztrátu duše řešili nyní, a tedy předtím, než své prvotní zranění předáme svým dětem či tělu, které budeme možná používat v příští existenci.

Když jsem svou duši získal zpět, přestal jsem se

ztotožňovat s příběhem desetiletého Alberta, který sedí u dveří s pistolí v klíně a chystá se střílet na každého vetřelce. Díky cestě do Komnaty zranění jsem pochopil, proč onen malý chlapec nedokázal odložit zbraň a nenaučil se důvěřovat lidem. (V Komnatě milosti si zvykal na to, že mi může věřit, a já jsem se naučil žít bez pocitu strachu.)

Jeden z mých studentů jménem Barry pracuje jako

kaskadér pro film a televizi. Přestože přišel jako dítě při nehodě o ruku, s oblibou natáčí zdánlivě nebezpečné kaskadérské kousky, při nichž se ovšem důkladně jistí. Svou cestu popsal následovně:

Sestoupil jsem k tůni, do níž ústila řeka. Tam jsem

se setkal se strážcem prahu. Byl to vysoký chlapík s velkýma hnědýma očima, který vypadal jako domorodec z Tichomoří. Ke svému překvapení jsem zahlédl v životní velikosti párek v rohlíku ve slunečních brýlích! Zatímco jsem přemítal, co by ty symboly mohly znamenat, vytanuly mi na mysli vybídky typu „buď v pohodě“, „dej si pohov, kámo“. Popravdě nic z toho jsem si už hezky dlouho nedopřál.

Otevřel jsem oči a najednou se mi rozsvítilo: vyba

vila se mi příhoda z doby, kdy mi bylo něco kolem devíti let. Místní omladina se často potulovala kolem nároží,

kde prodávali párky v rohlíku. Když jsem tam jednou

odpoledne jezdil po parkovišti na kole, znenadání se od

kudsi vynořilo auto a srazilo mě.

Neutrpěl jsem sice žádná vážná zranění, ale toho

dne jsem přišel o značnou část své energie. Z dříve bez

starostného dítěte se stal roztřesený uzlíček nervů. Ztra

til jsem skoro všechny přátele a dodneška vedu spíše sa

motářský život. Neustále si dělám starosti, co všechno

by se mohlo přihodit – snažím se „vidět i za roh“, abych

se vyhnul příštímu „autu“. A v důsledku toho všechno

také důkladně zvažuji a rozebírám.

Za několik měsíců začal Barry rozpoznávat vzorce,

jež ho měly chránit před citovým zraněním, přestože

po fyzické stránce byl jako kaskadér zvyklý se překoná

vat. Začal projevovat odvahu v osobních vztazích a záhy

zjistil, že skutečné kaskadérské výkony se neodehrávají

před kamerou, nýbrž v regionech srdce – bez záchranné

sítě.

Příběhy a stíny

Už jste téměř připraveni na cestu do Komnaty zra

nění. Vězte, že k tomu jsou potřebné klid a ticho – čím

více jich naleznete ve svém životě, tím více toho na své

cestě pochopíte.

Jakmile objevíte své prvotní zranění, uvolní se

energie, jež přebývá hluboko ve vaší duši. Zažijete totéž

co já, když jsem našel sám sebe – desetiletého Alberta,

jak hlídkuje u dveří, zatímco venku zuří revoluce. Před

tím jsem si na tu událost vůbec nepamatoval a kdysi dáv

no potlačil. Až když jsem získal zpět svou duši, jsem si ji

znovu vybavil. Otec mi potvrdil, že se to všechno oprav- 93 du odehrálo. Nato se mé vzpomínky postupně oživily a mně došlo, jak osamělý jsem se cítil.

Při své praxi zjišťuji, že skutečné pochopení je mož

né jen v případě, kdy objevíme své prvotní zranění. Na Západě trpíme tím, že se uchylujeme k „předčasným závěrům“. Čím rychleji však něco zaškatulkujeme, pojmenujeme, zařadíme do kategorie a snažíme se (rychle) tomu porozumět, s tím větší pravděpodobností obcházíme hluboké procesy neustálé proměny.

Při cestování naleznete své původní zranění, jež se

vám vyjeví prostřednictvím příběhu. Při vstupu do komnaty se možná budou před vámi odehrávat složité scény: lidé, kteří na sebe pokřikují, někdo, kdo strká druhému do ohně ruku, budete slyšet v dálce křičící hlasy, uvidíte sedící stařenu s pletením a tak podobně. Zdánlivá složitost má však jednu velkou výhodu: každou z těchto osob můžete oslovit a zeptat se jí: „Co se to tady děje? Oč se jedná? Jaký za tím stojí příběh?“ A ona vám odhalí, v jaké formě ve vás prvotní zranění stále přežívá, přestože vám to možná (symbolicky) znázorní způsobem, jenž nebude zcela odpovídat tomu, co se doopravdy stalo.

Některé události, které tam objevíte, vám možná

nebudou připadat povědomé. Je to proto, že se možná setkáte s těmi částmi duše, jež jsou natolik odcizené a potlačené, že je pro vás příliš bolestné se s nimi ztotožnit. Jsou to stínové části vašeho Já, které potlačujete a snažíte se je projektovat do druhých. V důsledku toho pak určité jedince odsuzujete, protože u nich vidíte vlastnosti, jež se vám protiví u vás samých. Jestliže se tedy v Dolním světě setkáte se svým stínovým Já (a současně se zraněními, která utrpělo), možná v něm nepoznáte sama sebe.

Vzpomínám si, že při jedné ze svých prvních cest

jsem spatřil postavu v kápi, jak švihá prutem malého

chlapce. Předpokládal jsem, že mou ztracenou částí

duše je onen chlapec. Když jsem ho oslovil, řekl mi, že

jsem ve skutečnosti přišel uzdravit muže v tmavém pláš

ti. Tenkrát jsem měl za to, že jde o omyl, že se nejspíš

jedná o příběh někoho jiného, protože projevy násilí se

mi vždy příčily a vždy jsem se spíše ztotožňoval s oběť

mi. Po návratu z cesty jsem si však uvědomil, že tenhle

násilník netyranizoval druhé – terčem jeho útoku jsem

byl já sám. Byl to MŮJ stín, část mé bytosti, již jsem mu

sel přijmout za svou a uzdravit.

Tyto stínové části přebývají v nás všech, a dokonce

je měla i Matka Tereza. Když se jí jednou kdosi zeptal,

proč přijela do Kalkaty, odpověděla, že ji k tomu přimělo

to, že objevila ve vlastním nitru Hitlera.

Jako můžeme svá zranění přejímat po předcích,

jsou tyto stíny neboli popírané části duše i součástí ko

lektivního vědomí. Tak například Německo prodělávalo

během dvacátých let minulého století období ekonomic

ké stagnace, avšak židovská komunita v zemi vzkvétala

a dosahovala velkého pokroku v hudbě, vědě a filozofii.

Nacisté projektovali vlastní stagnaci (=svůj stín) do Židů

a poté se pokusili tento stín zlikvidovat. A ztratili při tom

lidskost, což se přesně děje v případě ztráty duše.

Do druhých osob můžeme stejným způsobem pro

jektovat také pozitivní části svého Já, a náš stín může mít

vlastnosti, které bychom si přáli mít: naši lepší, krásněj

ší, chytřejší či mocnější verzi. (O tohle se všichni snaží

me v naší kultuře, jíž vévodí celebrity.) 95

Autorka Marianne Williamson velmi výmluvně po

pisuje strach ze světlejší stránky našeho Já. „To, co nás děsí nejvíc, není naše temná stránka, nýbrž naše světlo,“ napsala. Mínila tím, že bychom se měli naučit žít se světlem, jež září v našem nitru, a vnímat jeho mocnou a často neznámou energii. Pokud toho nejsme schopni, promítáme své zidealizované Já do někoho jiného – možná do duchovního vůdce či učitele – a to nám brání, abychom tyto vlastnosti realizovali sami. Proto každý šaman, který chce léčit druhých – stejně jako psycholog či psychiatr – podnikne nejprve cestu za svým vlastním uzdravením. Tím se vyhne nebezpečí, že svůj stín či světlo promítne do druhých.

Při cestě za znovuzískáním duše se naučíme vyza

řovat světlo na stinnou stránku svého Já – naším cílem je získat nazpět popírané části své bytosti. Až se vydáme na cestu, mějte k tomuto procesu důvěru a pamatujte, že opouštíte sféru rozumu a logiky a vstupujete do říše magie a intuice.

Cvičení: Cesta do Komnaty zranění

Připravte se na cestu otevřením posvátného prosto

ru: pohodlně se usaďte, zadívejte se uvolněně do neu

rčita, například do podlahy (nebo zavřete oči), a sep

něte ruce před srdcem jako při modlitbě. Vyjasněte si

záměr své cesty a pomalu vytáhněte ruce podél stře

du těla přes čelo a zastavte sepnuté dlaně nad hlavou

v místě osmé čakry. Poté rozmáchněte pažemi, jako

když páv roztahuje ohon – tím vaše zářící „slunce“

může prostoupit celé vaše tělo. Složte si ruce do klína.

Oslovte čtyři světové strany: hada, jaguára, kolibří

ka i orla a také nebesa a Zemi. Proveďte cvičení typu

malá smrt (sedmkrát se nadechněte a vydechněte –

pokaždé zadržte dech a počítejte do sedmi) a vykroč

te na cestu do Dolního světa do své rajské zahrady.

Vyšlete vaše zářící tělo do nitra země a vnímejte do

teky kořenů velkých stromů. Pocítíte pod nohama

oblázky a kyprou, vlhkou půdu. Postupujte dál podlo

žím, až narazíte na podzemní řeku či potok. Položte

se uvolněně jeho vod a pociťte, jak vás příjemně tlačí

do zad oblázky a jak vás omývá chladivá, osvěžující

a očišťující voda. Nechte se unášet proudem, pokud

vás nevyplaví na břehu posvátné zahrady.

Postavte se a rozhlédněte kolem sebe. Přímo před

vámi je zahrada s nádhernou zelenou loukou. Vstup

te na ní a představte si kolem sebe záplavu květin

a poslouchejte, jak v nedalekém lese štěbetají ptáci.

Přejděte k balvanu u pramene, chvíli na něm poseďte

a vychutnávejte si zelenou nádheru, jež vás obklopu

je. Můžete se sem vrátit, kdykoli budete potřebovat

uzdravení nebo vzpruhu.

Zavolejte na strážce prahu, Vládce života a smrti,

správce Dolního světa, který přijímá po smrti duchy

našich předků a přivádí je zpět k Matce. Oznamte

mu svůj záměr, že chcete vstoupit do Komnaty zra

nění. Strážce prahu se vás možná zeptá?: „Proč bych

ti měl dovolit vejít tam, kam má přístup jen ten, kdo

zemřel?“ Musíte mu odpovědět, že se chcete nechat

vést ke svému prvotnímu zranění, jinak vám nedovolí

vstoupit. Může se stát i to, že vám odpoví: „Dnes není

na takovou cestu vhodný den.“ Pokud to řekne, dejte

na jeho slova. Strážce prahu vnáší do chaosu Dolního

světa soulad a sám nejlépe ví, kdy je vstup do něj pro 97 vás bezpečný. Pokud vám dovolí vstoupit, poproste ho, aby vás do Komnaty zranění doprovodil. Přišli jste sem, abyste objevili prvotní zranění, jež ve vás přežívá a jež má pro vaše uzdravení zásadní význam. Požádejte ducha svého těla o vytvoření obrazu toho, co na vás čeká v jeskyni. Poté vstupte do Komnaty zranění a sledujte hru, jež se odehrává před vašima očima. Vkročte přímo na jeviště mezi aktéry; některé z nich možná poznáte, jiné ne. Pak se zadívejte do zadního prostoru komnaty: vidíte tam oheň? Kdo je ta osoba ve stínu? Na co se to práší na policích v knihovně? Prostě – rozhlédněte se a zkoumejte vše kolem sebe. Chybí-li vám představivost, snažte se zapojit jiný smysl. Nechte se řídit například dotekem nebo čichem, případně poslouchejte svou intuici, která vám napoví, co se děje nebo může dít. To může být sice obtížnější, ale i účinnější, protože vás nebude rozptylovat všechno to vizuální dění. Vaše zraněné Já může být cokoliv – malý chlapec nebo děvče, batole, starý člověk, ba dokonce i osoba opačného pohlaví, než jste vy sami. Tyto části duše představují stránky vaší bytosti. Zeptejte se svého zraněného Já: „Kdo jsi?“ „Kdy jsi odešel/la/lo?“ a „Proč jsi odešel/la/lo?“. Mějte na paměti, že nevezmete sebou zpět vaše zraněné Já. Získáte zpět své uzdravené Já, s nímž se setkáte v Komnatě milosti. Nyní se připravte na odchod. Opusťte Komnatu zranění toutéž cestou, kudy jste do ní přišli. S Vládcem života a smrti se rozlučte slovy: „Děkuji, že jsi mi umožnil vstoupit do své říše, kam mohou jen ti, kdo překročili práh smrti.“ Ponořte se do vody, jež vás odnese k místu, kde jste

prve spočívali. Zbavte se a očistěte (od) energií, které

nepatří do Středního světa. Poté se vydejte na cestu

podložím, kolem kořenů velkých stromů, mezi obří

mi balvany, kyprou, vlhkou půdou zpět do místnosti.

Dlouze se protáhněte, promněte si ruce a tvář, ote

vřete oči a vraťte se do svého těla. Uzavřete posvátný

prostor.

Cvičení: Rozhovor s vaším zraněným Já

Na své cestě jste se setkali s některými příběhy své



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.