načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: NAty - Jakub König

NAty
-4%
sleva

Elektronická kniha: NAty
Autor:

Kdyby se vyhlašovaly ceny za něhu, novela Jakuba Königa by stála na bedně. Napsat originální milostný příběh je čím dál těžší, ale pořád možné. A König k tomu nepotřebuje ani ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: V letu
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788087791035
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kdyby se vyhlašovaly ceny za něhu, novela Jakuba Königa by stála na bedně. Napsat originální milostný příběh je čím dál těžší, ale pořád možné. A König k tomu nepotřebuje ani úchylky, ani zločin nebo politiku, jen dva mladé lidi, tajemné město uprostřed Země a smysl pro dobře vypointovanou krutost. Jestli některá česká próza z posledních let stojí za přečtení, je to tahle.  

Související tituly dle názvu:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jakub König NAty



Jakub König

NAty

V letu, Praha 2013

První vydání


ISBN 978-80-87791-03-5 (PDF)

ISBN 978-80-87791-04-2 (ePub)

ISBN 978-80-87791-05-9 (mobi)

Jakub König, 2013

Štefan Švec, 2013

Obsah

kapitola první - NaHOře 5

kapitola druhá – dOLE 20

kapitola třetí – SlavNosTI 38


5

kapitola první - NaHOře


6

Nevim, jestli to znáš U sudu. Jestli jo, tak ti asi

nemusim nic říkat. Jestli ne, těžko ti to popíšu.

Nemám moc talent na popisování věcí. Ani na

udržení nějaký stálý formy vypravování.Vždycky, když se snažím říct něco jednoduchýho,

párkrát přitom někam odbočim, někdy si něco

přimyslim, někdy něco zapomenu. Nechám se

strhnout nějakým nápadem a za chvilku zjistim,

že vyprávim úplně jinou historku... Měl bych se

tomu třeba zkusit nějak víc věnovat, ale to zase

proč, žejo. Psaním se živit nebudu. Jestli někdy

budu dělat něco jinýho, než sedět na zadku

v kanclu a pomalu přibírat na váze, chtěl bych

bejt muzikant. Jenže už tahle věta je špatněvytvořená. Když to někomu řekneš, každýmu se

vybaví, jak stojíš na pódiu v roztrhanejchkalhotech a vytahanym triku, máš mastný vlasy...

nebo třeba taky ne... každej má tu představujinou... ale v něčem jsou ty představy stejný. Jsou

úplně zcestný.

Ale o tom jsem nechtěl mluvit. Chtěl jsemmluvit o tom, co se mi stalo U sudu. Je to na rohu

Lazarský a Vodičkovy. Vlastně je blbost řikat, že

se to stalo tam, ale každopádně to tam začalo. Bydlim v Praze už asi pátej rok, jinak jsem z Český Lípy. To je takový malý město na severu Čech, nějakejch 50 000 lidí, náměstí, vobchoďá­ ky, silnice, lidi. Docela se tam chlastá. A hulí. Ale to se mě tak úplně netýká, protože jsem vyrůstal v sice rozvedený, ale jinak fajn rodině, takovej slušnej zrzoun brejlatej. Každej si do mě rád drbnul, tak jsem moc kalit nechodil, spíš až tady v Praze. Někdy pořádáme s kámošema (mám říct s kámošema, nebo s kamarádama,

nevim, do jaký míry ten jazyk chci stylizovat,

vlastně moc nechci. Ale znamená to bejt

spisovnej, nebo nespisovnej? Nebo jak kdy? No

teď abych začal novou větu, protože ten konec

tý původní si sice ještě pamatovat můžeš, ale je

to zbytečný. Kurva, jak já tu formu nesnášim.

Kdybych nebyl tak zodpovědnej a srab, asi bych

byl normálně anarchán, jenže mám pocit, že by

to u mě nebyla ani tak politická orientace, jako

spíš určitej druh lenosti.)

Někdy pořádáme s klukama akci, jenom sami,

bez holek. Tudíž se víc chlastá. A hulí. Ale mě se

to fakt zase až tak moc netýká. Protože vydržim

strašně málo. Takže kdo je vždycky první nasrač

8

ky, dělá vostudu, hučí do cizích lidí píčoviny?Ji

řík. Jo. To jsem já. Tak takhle se mě to netýká.

Nojo. Někdy se to vymkne z rukou. Neříkej, že se

ti to ještě nestalo. Sedíš za stolem a poslouchášně

jakou debatu, chvilku stíháš, chvilku nestíháš.Ko

lem je kravál, relativně šero, protože... protože seš

dole U sudu. Jojo, ještě si pamatuješ, jak jste sem

přišli těma chodbičkama, Honzik něco vypráví

o vlnovejch dýlkách. Zavíráš oči. Zavírám oči.Ma

linko se kejvu ze strany na stranu. Ale to je vpo

hodě. Kolik jsem toho vypil? Dvě piva? Možná tři?

Spíš tři, určitě jsem upíjel. A pak jsme si dali na

Karláku malýho špíčka. Ale vydatnýho. No. A co?

To se vlastně zatim ještě nijak zvlášť nevymklo

z rukou. A bylo by dobrý, kdyby to tak zůstalo.Je

žiš ­ minule. Pár zmatenejch vzpomínek. Většinou

dost nepříjemnejch vzpomínek. Vstávám a jdu na

záchod. Když jsem v hospodě, častokrát chodim

na záchod, i když nemusim úplně nutně. Člověk

se za A projde, za B zkontroluje, jak na tom je, za

C znova se ujistí o tom, že existuje ještě ten okolní

svět, i když je to zatim jenom mikrosvět hospody,

vlastně navážeš spojení s realitou. Vyšel jsem pár schodů k baru a pak ještě vejš... „vem mi ještě jedno.“ „a mně džus.“ Jo, tohle je trochu nevýhoda toho vstávání a těch výprav na záchod. „Jakej?“ „Jakej maj?“ Voláme na sebe s Jendou přes dva stoly. „Prosimvás, jaký máte džusy?“ Hubená holka s černejma vlasama na mikádo, v bílým triku a s kroužkem v obočí ukázala naceduli za sebou.

„Pomerančovej!“

„Tak pomerančovej.“

Většinou chodim první domů. Ale někdyzůstávám a piju a pořád si pochvaluju, jak mi to nic

nedělá. Dokud nejsem úplně na sračky, nezačnu

balit servírku a nevyhoděj mě z hospody.


10

***

„Hele, mně je to blbý, ale já nevim, jestli už sem se

tě ptal, jak se jmenuješ?“

„Naty.“

Znělo to trochu jak nety.

„To je český méno?“

Zavrtěla hlavou, nandala na tácek piva a šla je

roznýst. Hlava mi ujela někam do háje, trochu

jsem přemejšlel, jak jsem na tom s prachama.

Trochu, jak jsem na tom celkově, přišlo mi, že to

docela jde, cos vypil, čtyři piva, nebo pět, jednoho

špeka, to neni tak zlý, můžeš si dát džus, nebo

kolu, nebo pivo? Co? Vracela se, černý úzký gatě

a takovej ten vychytanej, nijak zvlášť velkej, nijak

zvlášť malej zadek.

„Hele, prosimtě, ještě jedno pivo a zaplatim, jo?“

Opřela se o bar naproti mně. Koukala se mi doob

ličeje, dělilo nás asi tak třicet centimetrů, nevim,

možná míň, každopádně jsem hodně zřetelně viděl

ty její oči. Možná šedozelená, spíš to vypadalo, jako


11

že to neni úplně ustálený, že se jí mění podle fází

měsíce, což, jak jsem později zjistil, byla pravda.

„Dej si kolu, Jiří.“

„Né, hele...“

„Naty.“

„Já přece vim, dej mi ještě jedno.“

Trošku mě zlobila artikulace, ale to se mi stává

v týhle fázi večera. Často.

„A s kym tady budu, když se naleješ?“

„No tak jo.“

To řekla hezky, žejo. Na to, že mě vůbec neznala,

že jsem se jenom tak připotácel k baru... ani si

nepamatuju, že jsem se jí představoval. Otočila

se, sáhla do lednice a vytáhla kolu. Otevřela ji

a postavila přede mě. Levou rukou ještě vytáhla

odněkud skleničku.

„Dej si kolu.“

Pak začala točit další piva.


12

***

„Hele, Naty, a teď?“

Zavrtěla hlavou. Trochu se usmála, možnáušklíbla, někdy to u holky těžko poznáš.

„Ty seš strašnej, furt bys chlastal.“

„Nenene.“

„Ale jojo, podívej se, jak vypadáš.“

„To sou teda blbý fóry.“

„Holka tě pustila, kapela v prdeli, ty tady sedíš

a chlastáš. Všichni tví známí už spěj a ty si tady...“

„...dám panáka, hele, dej si se mnou a pakzaplatim.“

Utírala zrovna skleničku.

„Ale já nechci, abys zaplatil a šel domů. S kym si

tady mám povídat?“ máchla rukou do prostoru.

Otočil jsem se. V rohu seděl takovej velkej hranatej

chlap s blondýnkou a potichu se hádali, u stolku

vedle nich nějakej mladej student pospával, před

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist