načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Natáčíme a upravujeme video -- pro seniory - Ondřej Jirásek

Natáčíme a upravujeme video -- pro seniory
-15%
sleva

Kniha: Natáčíme a upravujeme video -- pro seniory
Autor:

Natáčet vlastní video pomocí digitální videokamery zvládnete s touto knihou i vy. Navíc se dozvíte, jak svými nahrávkami potěšit své blízké. Naučte se, jak uchovat své zážitky, ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2008-07-29
Počet stran: 208
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 207 stran : ilustrace , barev. fot.
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: ilustrace Jakub Dvorský
Vazba: brožovaná lepená
Téma: videokamery, videozáznamy, senioři, počítače, DVD, návody
ISBN: 9788025121740
EAN: 9788025121740
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Natáčet vlastní video pomocí digitální videokamery zvládnete s touto knihou i vy. Navíc se dozvíte, jak svými nahrávkami potěšit své blízké. Naučte se, jak uchovat své zážitky, dovolenou či rodinné oslavy stále živé.

Popis nakladatele

Natáčet vlastní video pomocí digitální videokamery zvládnete s touto knihou i vy. Navíc se dozvíte, jak svými nahrávkami potěšit své blízké. Naučte se, jak uchovat své zážitky, dovolenou či rodinné oslavy stále živé! Publikace vás postupně seznámí s ovládáním kamery, na názorných příkladech vás zasvětí do tajů filmařské práce a nakonec ukáže, jak vytvořit videodisk nebo poslat nahrávku přátelům pomocí Internetu. Srozumitelný výklad je přizpůsoben potřebám seniorů, nevynechává žádný důležitý krok, vyhýbá se zdlouhavým i náhlým skokům, látku odměřuje ve vhodných dávkách, aby se čtenář neztratil v záplavě novinek. Díky řešením častých problémů vás zároveň při natáčení nic nezaskočí. - S knihou se mimo jiné naučíte: - Ovládat jednotlivé části digitální kamery - Zvolit vhodnou kompozici obrazu a pracovat se světlem a stínem - Používat stativ, natáčet v pohybu, přibližovat a vzdalovat - Triky pro natáčení narozenin, Vánoc a cestování - Přenášet video z kamery do počítače - Stříhat nahrávky, opatřit je titulky, přechody a dalšími efekty - Vytvářet vlastní filmové CD či DVD - Posílat video pomocí e-mailu či Internetu - Knihu provází téměř 300 obrázků, které jednak přibližují digitální kameru, zejména jsou však návodem, jak tvořit a upravovat zdařilé záběry. O autorovi: Ondřej Jirásek je autorem několika knih o zpracování hudby a videa na počítači, včetně bestselleru Natáčíme a upravujeme video na počítači. Absolvoval obor Kompozice na brněnské JAMU, zabývá se využitím počítačů v hudbě a má řadu praktických zkušeností z natáčení, režírování, úpravy i mixu zvuku a obrazu.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ondřej Jirásek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

KAPITOLA 4

63

Objevme v sobě

kameramana

– krátký kurs

natáčení

První, co bychom si měli před natáčením vždy uvědomit, je, že jde

v podstatě o hru, o zábavu. U každé lidské činnosti, která je prová

děna s radostí, nadhledem, ale také se znalostí řemesla, se podobný

přístup musí projevit na výsledku.

U zahrádky, jejíž zahradník se vyzná nejenom v květeně, ale má navíc

hlavu plnou dobrých a zahradě užitečných nápadů, se kolemjdoucí

zastavují a radují, jak se dílo podařilo i jak dokáže být příroda krásná.

Jídla od kuchařky nebo kuchaře, kteří se ve vaření vyznají a současně

dokáží invenčně a osobitě vylepšovat vlastní recepty, ze stolu jen

mizí. A to je vlastně to největší vyznamenání. Pocta tomu, kdo dílo

vytvořil.

Nejinak je tomu v případě filmového řemesla, třebas amatérského.

Důležité je, aby splnilo svůj dokumentační nebo i umělecký účel. Aby

se na něj diváci – blízká rodina, vzdálenější příbuzní, přátelé, kole

gové i další rádi podívali. A to nejenom jednou, ale i vícekrát. Aby jim

poskytlo informace, které chtěl kameraman zachytit. Aby zaznamenal

jedinečnost okamžiku, atmosféru, která se již nikdy nebude opakovat.

Proto je důležité osvojit si bezpečně základy a naučit se pracovat

s hlavními prvky obrazu. Tyto prvky jsou stejné u obrazu nehýbají

cího se (kresby, malby, fotografie) i u obrázků v pohybu (film, ani

mace). V případě obrazů nehýbajících jsou naopak ještě důležitější


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

64

– především proto, že podléhají mnohem přísnějšímu soudu. Oko

diváka objeví chybu – nepoměr stran, neladící barvy – u statických

předmětů daleko rychleji.

Kompozici obrazu vytváří prostor zaplněný předměty nebo živými

bytostmi. Ty mají různé barvy a stojí vůči sobě v různých tvarových

poměrech. Obraz je rovněž složen z různých rovin, nezastupitelnou

roli v něm hraje světlo a stín.

Vyberme vhodnou kompozici obrazu

Před natáčením bychom se měli rozhodnout, jaký druh obrazuvybereme. Nejčastějšími jsou dva obrazy, typické poměrem šířky vůči

délce – 4 : 3 nebo 16 : 9.

Obrázek 4.1 Televizní formát 4 : 3 Obrázek 4.2 Širokoúhlý formát 16 : 9

Televizní formát 4 : 3 je přizpůsoben proporcím televizní obrazovky.

Je vhodný pro zaznamenávání dokumentů, zpravodajství, ale osvědčil

se i v seriálech nebo jiné televizní tvorbě.

Širokoúhlý formát 16 : 9 je upřednostňován v umělecké filmové sféře.

Je vyzkoušeno, že na diváka oproti televizní obrazovce ohromné

filmové plátno v proporcích 16 : 9 působí mnohem vyrovnaněji, že

z něho dokáže odečíst větší množství informací.

Tip: Protože budeme točit a stříhat videozáznamy tak, aby šly přehrávat na běžné

televizní obrazovce nebo počítači, pro usnadnění naší práce zvolme záznam 4 : 3.


Tvary a jejich rozložení

65

Tvary a jejich rozložení

Jestliže před sebou máme krajinu nebo třeba pokoj, které se chystáme

filmovat, měli bychom si nejdříve uvědomit, co asi tvoří tzv. centrum

obrazu. To je hlavní bod, kterého si divák všimne prvně. Může to

být například důležitá osoba (budete-li natáčet hudební besídku, pak

třeba houslista), nebo důležitý předmět (vaše chata na louce s lesem).

Aby obraz působil harmonicky a vyrovnaně, tento hlavní bod by

měl být umístěn v obraze tak, aby jeho pozici ostatní předměty nebo

osoby přirozeně podporovaly.

Obrázek 4.3 Centrum obrazu tvoří žena i dům

Upozorňujeme, že hlavní bod nemusí být ve středu obrazu. Naopak,

vynikající umělecká díla jej mají položen na tzv. zlatý řez (latinsky

sectio aurea, označuje se jím poměr o hodnotě přibližně 1 : 1,618).

K tomuto bodu by potom měly nenásilně směřovat všechny ostatní

přímky. Ať již ty vodorovné, horizontální


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

66

Obrázek 4.4 Důležité vodorovné linie v obraze

nebo i přímky svislé neboli vertikální.

Obrázek 4.5 Důležité svislé linie v obraze

Samozřejmě, že k hlavnímu bodu mohou směřovat a podpoří jej

i přímky šikmé nebo třeba oblouky či elipsy.


Tvary a jejich rozložení

67

Obrázek 4.6 Důležité oblouky v obraze

Jak ale poznáme, kam máme hlavní bod na obrazovce kamery co

nejlépe umístit? Jak se správně rozhodnout? Platí, že cvik dělá mis

tra. Obvykle budete mít na výběr z více možností. Choďte a zkou

šejte houslistu či vaši chatu filmovat z různých úhlů, různých pozic,

z různé výšky. Měňte přitom umístění hlavního bodu v rámci obrazu

4 : 3. Vyzkoušejte všechny možnosti a rozhodněte se, které umístění

působí nejuceleněji. Čím více si takových možností projdete, tím

budete mít větší zkušenost. Dokážete předvídat a dopředu poznat, že

tohle umístění nebude nic moc a naopak jiné je velmi slibné!

S hlavním bodem souvisí, jak již bylo řečeno, celková kompozice

obrazu. Velmi citlivou záležitostí jsou okraje obrazovky, které vlastně

obraz uzavírají neboli lemují. Ohlídejte si pečlivě, co okraje ořezávají

a v jakém vztahu je tento předmět nebo postava k hlavnímu bodu

obrazu. Předmět oříznutý kolem jeho půlky působí totiž docela plně

a co do hmotnosti pevně.


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

68

Obrázek 4.7 Předmět oříznutý v polovině působí stále ještě vyrovnaně

Naopak předmět oříznutý na samém svém začátku nebo až konci

působí nestabilně. Mohli bychom říci jako nevyřknutá anebo naopak

nedořečená myšlenka.

Obrázek 4.8 Předmět oříznutý na samém konci nepůsobí plně a vyrovnaně


Tvary a jejich rozložení

69

Nepodporuje stabilitu a vyváženost kompozice, naopak ji narušuje,

podrývá. Pokud je to možné, vyvarujte se takových záběrů.

Ono se to lehce řekne, že ano, ale vždyť se postava bude hýbat a vy

ji musíte kamerou sledovat a ještě u toho myslet na takové poměry.

Nemožné?!

Jistě, máte pravdu, navíc, když nevíte, co třeba živé zvíře nebo dítě

během vteřiny udělá.

V řadě případů, když budeme filmovat něco z dálky, můžemevyrov

nanou kompozici připravit a dosáhnout jí bez toho, že nám někdo

nebo něco ze záběru vyleze. V případě, že budene kamerou sle

dovat nepředvídatelně se hýbající postavu, pamatujme, že alespoň

výchozí záběr by mohl být kompozičně vyrovnaný. Pokud bychom

dokázali skončit i na podobně vyrovnaném záběru, sláva, je téměř

vyhráno. Divák pozoruje film v čase a není přísný na každý snímek.

Podvědomě si všímá začátku a konce tzv. sekvence (záběru). Pokud

mezi nimi někdo nebo něco částečně vystoupí ze záběru, nemusí to

cítit jako vážnou chybu.

Obrázek 4.9 Jízda kamery začala na polocelku vnučky pijící džus, pokračovala přes detaily

ostatních členů rodiny a skončila znovu na polocelku – na dědečkovi modlícím se před

večeří – taková jízda má rámec a smysl

Velmi důležitými věcmi, které nám kompozici obrazu podstatně

dokreslují a které bychom si měli při filmování určitě uvědomit,

jsou plány neboli také jednotlivé roviny obrazu. Něco podobného

jako kulisy v divadle. Jestliže se podíváme na krajinu, můžeme ji co

do hloubky pohledu rozdělit do řady plánů: v prvním, tom nejblíže,

objevíme postavy a předměty ostré a čitelné, druhý plán působí čás

tečně nezaostřeně a třetí je pak již vybledlý a rozmazaný. Samozřejmě,

že záleží, jak daleko stojíme od plánu prvního a jak ten je vzdálen od


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

70

rovin dalších. Čím je první plán blíže k objektivu a další plány dále,

kamera se podobně jako lidské oko zaměří na blízký předmět avzdá

lenější plochy budou o to rozmazanější.

Obrázek 4.10 Vlevo: Turistická značka se zalesněným hřebenem tvoří první plán, vzdálené

pohoří plán druhý. Vpravo: první plán je tvořen ženou, druhý nábřežím, třetí vzdálenou věží

S kompozicí obrazu souvisí i způsoby záběru hlavní postavy nebo

předmětu. Jsou jimi celek, polocelek a detail.

O celku mluvíme, zabereme-li celou postavu nebo předmět. V případě

polocelku je v obraze jen polovina postavy nebo předmětu (přičemž

divák by si měl uvědomovat, že jde víceméně o polovinu). Detail

zabírá a přibližuje jen dílčí část postavy či předmětu.

Obrázek 4.11 Postavy lidi v pořadí: polocelek (dívka vepředu), detail hlavičky


Odkud přichází světlo a jaké vykreslí stíny?

71

Všechny tři způsoby využívá dobrý filmař funkčně. Celek tehdy, když

potřebuje zaznamenat, co dělá celá postava – tančí, jde, jede na kole,

odpaluje hokejkou. Polocelek tehdy, když je druhá polovička jeho těla

v klidu nebo není podstatné, co dělá – manželé spolu mluví u stolu,

milenci Kamil a Kamil jedou vedle sebe na kole a libě spolu cvrlikají.

Detailem nasměrujeme divákovu pozornost na místo, kterého by si

jinak nevšimnul (otisk na prstu po snubním prstenu, houpající se

náušnice s acháty a rubíny).

Odkud přichází světlo

a jaké vykreslí stíny?

Práce se světlem a stíny podstatně dokresluje celou kompozici.

Na prvním místě bychom si měli uvědomit, odkud přichází zdroj

světla a jak působí na postavy nebo

předměty.

V případě přímého světla zepředu

(jakoby od kamery) budou všechny

blízké postavy a předměty nasvíceny rovnoměrně. Výhodou je, že

žádná část postavy nebo předmětu

nebude ve stínu, nevýhodou, že tvar

postavy nebo předmětu nebude

nijak vykreslen. Přímé přední

světlo totiž nevyvolá na postavě

nebo předmětu žádný vnitřní stín.

Půjde-li přímé přední světlo

seshora, vyvolá za postavou napodlaze spodní stín, půjde-li zespod

a bude-li za objektem zeď, vyvolá

horní přímý stín.

Obrázek 4.12 Přímé světlo zepředu nevytváří

žádný stín


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

72

Zadního světlo (tzv. protisvětlo)

zmohutní a lépe vykreslí obrysy

postavy či předmětu. Ve velké

intenzitě může být ovšem nebezečné. Může filmovaný objekt

„přebít“ a zahltit. Zůstanou jen

obrysy a zmizí vnitřní vykreslení

předmětu či postavy.

Jak se takové situaci vyhnout? Na

prvním místě můžete změnit pozici

kamery – místo, ze kterého natáčíte. Postavit se k přímému protisvětlu jakoby bokem. Nejde-li to,

pracujte s nastavením jasu. Uberte

intenzity jasu, tím zeslabíte příjem

přemíry světla do CCD převodníku a dosáhnete lepšího vykreslení objektu před světlem. Obrázek 4.13 Středně vysoké světlo zezadu vytváří dlouhý přední stín Obrázek 4.14 Nízké protisvětlo zahltí objekt


Odkud přichází světlo a jaké vykreslí stíny?

73

Obrázek 4.15 Boční světlo zepředu Obrázek 4.16 Nízké boční světlo způsobí dlouhé

vykreslí lépe postavu a vytvoří boční stíny

i zajímavý stín

Boční světlo je kompromisem, který dokáže jak postavy nebo před

mět nasvítit, tak také vykreslit jejich tvary. Může svítit z ostřejšího

nebo méně ostrého úhlu a tím docilovat více nebo méně vnitřního

stínu.

Přichází-li z výšky, vytváří krátké stíny, podobně jako slunce okolo

poledního času. Je-li směrováno z bodů níže položených, vytváří

stíny dlouhé, podobně jako ráno slunce vycházející nebo večer slunce

zapadající.

Jak tyto poznatky využít prakticky? Předtím, než začnete například

filmovat rodinnou oslavu, podívejte se, odkud přichází hlavní zdroj

světla – zdali z okna, proti němuž se chystáte točit. Změňte svou

pozici tak, aby okno bylo naopak za vámi a to nejlépe aby svítilo

z boku a vykreslovalo pěkně postavy, které točíte.


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

74

Nezapomeňme na to, že máme možnost kombinovaného nasvícení.

Zvláště v uzavřené místnosti můžete zapojit světla na stropě nebo

stolní lampičky. Každým novým nepravidelně postaveným světlem

přispíváte k tzv. rovnoměrnému rozptýlení světla v místnosti, které

prokreslí všechny postavy a předměty stejnou měrou. Na druhé

straně právě takové světlo snižuje tajemnost a atmosféru, a protože je

umělé, ubírá i na přirozené jakosti barev.

Barevné spektrum se skládá

ze 3 hlavních barev

Barvy tvoří po tvarech a světle třetí pilíř, na kterém obraz stojí.

V případě digitálního videa si uvědomme, že se barevný obraz skládá

ze tří základních barev, tzv. systému RGB:

Red – červené barvy

Green – zelené barvy

Blue – modré barvy

Jak je vlastně dokáže kamera rozlišit

a sejmout? Každá z těchto tří základních barev má totiž jinou vlnovou délku

a buňky na CCD převodníku dokáží

tuto délku rozpoznat a samostatně

zapsat. Kombinací čistých barev potom

vznikají barvy smíšené – oranžová,

fialová, černá ad., podobně jako když

malíř míchá na paletě různé odstíny.

Obrázek 4.17 Barvy smíšené

Poznámka: Jiný počet barev pak funguje u tiskovin. Tam se skládají barvy 4, tzv.

CMYK. Kdybyste chtěli snímek z kamery vytisknout, program určený k tomuto

účelu (například Photoshop) jej převede do čtyř barev režimu CMYK. Ten funguje

v souladu s tiskárnami ručními i tiskárnami velkými – plošnými a rotačkami.


Přibližujeme a vzdalujeme obraz (ZOOM)

75

Důležitým okamžikem je rovnováha tří filmařských barev. Aby žádná

z nich nepřevládala, nýbrž byla s ostatními dvěma sestrami v souladu.

Potom působí různé barevné valéry/odstíny velice pestře a pěkně.

Jak toho dosáhneme? Mimo jiné zvolením vhodného režimu barev.

Výrobci digitálních kamer na to pamatují a vybavili přístrojepřipravenými šablonami: jinak je kamera nastavena pro filmování v místnosti za umělého světla (absorbuje více červené barvy, typické pro

světlo umělé), jinak je nastavena na točení v terénu za světlapřirozeného (zde je posíleno přijímání barvy modré). Více o těchtonastaveních budeme hovořit v kapitole 5.

V malířské i filmařské mluvě můžete

narazit na to, že mluvíme o barvách

teplých a studených. Oč se jedná?

K barvám teplejším patří hlavně červená a žlutá, stojící na krajích tzv.

barevného spektra, k barvám studeným modrá, pohybující se ve středu

spektra.

Obrázek 4.18 Barvy teplé a studené Mimo jiné toto hodnocení vychází z našeho tělesného pocitu,spojeného s ohněm (teplem) a ledem či sněhem (chladem). Přibližujeme a vzdalujeme obraz (ZOOM) Nyní, když jsme probrali nastavení jednotlivých snímků, ať jde o tvary, světlo či barvy, přejděme k činnosti složitější, jíž je pohybování objektivem. Základní pohybovou činností je tzv. zoom. V angličtině tímto slovem mimo jiné rozumíme přibližování zaměřeného objektu – postavy či předmětu. Jak jsme se již zmínili v kapitole 2, přibližování se provádí tzv. kolíbkou. Zmáčknutím kolíbky k sobě předmět přibližujeme, zmáčknutím kolíbky od sebe jej vracíme do původního pohledu.

teplé

studené


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

76

Obrázek 4.20 Přibližování filmovaného Obrázek 4.21 Oddalování filmovaného

předmětu předmětu

Ve filmařské hantýrce tato operace zdomácněla jako zoomování.

Funguje vlastně na principu dalekohledu. Objekt, který je od nás

vzdálen desítky ba stovky metrů, přiblížíme pomocí nastavení čoček,

že působí jakoby na dosah ruky. V případě digitální kamery zde hraje

samozřejmě roli automatické nebo mechanické zaostřování, o kterém

budeme mluvit níže.

Pamatujme na to, jaký pocit může přibližování a zpětné vzdalování vyvolat. V případě, že bude rychlé a stále se opakující, budí

dojem neklidu, rychlého přemisťování, u někoho může vyvolat až

nevolnost.

Zaostřování napodobuje činnost oka

Zaostřování patří mezi další vděčné filmařské prostředky. Napodobuje

vlastně činnost oka. Pokud oko nestačí předmět zaostřit, vidíme jej

rozmazaně, pokud jej naopak zaostří, vnímáme jej ostře. Na kameře

máme dva režimy zaostřování – automatické a mechanické.

Řešení problému: Často se dostaneme do situace, že musíme kameru zapnout

a ihned točit „z vody“. Není zkrátka čas nic připravovat! Jaký režim zvolit? V takové

chvíli oceníme automatické zaostřování, kdy jsou všechny hodnoty v mžikuoptimalizovány.


Zaostřování napodobuje činnost oka

77

Automatické zaostřování provádí totiž kamera sama. V podstatě

výpočtem zjistí, jaká plocha v obraze převládá, a tu co nejrychleji

zaměří, zaostří. Může to však na druhé straně znamenat, že zaměří

rovinu, předmět či postavu, kterou vlastně ostrou nechceme.

V takové chvíli stojí za to přepnout do režimu manuální zaostřování.

To provádíme otáčením prstence na objektivu směrem zleva doprava.

Čím více jej otáčíme doprava, tím zaostřujeme na vzdálenější body,

čím více doleva, tím na body bližší.

Obrázek 4.22 Poloha ON zapne automatické zaostřování, poloha OFF jej vypne

Jak jsme již výše zmínili, obraz se skládá z jednotlivých rovin, plánů,

jež jsou od sebe vzdáleny. Je dobré uvědomit si, že když zaměříme

plán bližší, rovina vzdálenější bude rozmazaná.

Obrázek 4.23 Zaměření plánu bližšího


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

78

Naopak když zaměříme plán vzdálenější, rozmaže se rovina blízká.

Stejně tak by se chovalo lidské oko.

Obrázek 4.24 Zaměření plánu vzdálenějšího

Přechod – zaostřování z jednoho plánu do druhého působí velmi

plynule a jemně. Zkrátka filmařsky. Rozmazáním určitých pasáží

na obraze nasměrujeme divákovu pozornost na předmět zaostřený.

Navíc rozmazání vnese do obrazu nové hebké odstíny barev. Podobně

jako bychom na malířské paletě míchali a spojovali různé barvy azískávali nečekané valéry a odstíny.

Důležité: Uvědomme si však, že točení zaostřovacím prstencem (pokud je jím

kamera vybavená) zvyšuje nestabilitu obrazu. Proto je dobré použít je tehdy,

když máme kameru pevně připevněnou na stativ a otáčení prstencem nevyvolá

cukání nebo třes. Jízda z předmětu na předmět neboli švenkování Jestliže spojíme dvě věty k sobě, vznikne souvětí. Mezi větami funguje určitý vztah – jedna doplňuje druhou, ať ji stupňuje, vyvrací neboli jí odporuje, upozorňuje na příčinu či hodnotí důsledek. Jednoduše souvětí odněkud vychází a k něčemu se dostává. Podobně je tomu


Točíme ze stativu a z ruky

79

u kombinovaného záběru, jehož cílem je rovněž někde začít a někam

se dostat.

Ve filmařské řeči se takovému záběru říká jízda neboli švenkování.

Výhodou švenkování je jeho uzavřenost a logika. Prostě odně

kud vychází – např. zaměříme obličej vnoučka sedícího za oknem

kuchyně, jak se dívá ven, a někam dojde – sjedeme kamerou dolů do

ulice, kde přichází maminka s nákupem. Na bodu výchozím(vnouč

kovi na parapetu) i na cílovém (přicházející maminka s taškami)by

chom se měli chvíli kamerou zastavit – použít statický záběr.

Obrázek 4.25 Statický záběr – kamera se nehýbá, obraz stojí a je zaměřen na jeden objekt

Právě proto, aby si divák uvědomil ono odkud i ono kam. Ač se to

nezdá, i v takovém záběru je kus příběhu, který o postavách i pro

středí dokáže hodně prozradit. Protože je uzavřený (záběr nekončí

uprostřed jízdy na rozmazané omítce domu), přináší divákoviucele

nou a do jisté míry úplnou informaci.

Točíme ze stativu a z ruky

Točení můžeme provádět buď ze stativu, nebo z ruky.

Kamera umístěná na stativu má řadu výhod – stojí pevně na jed

nom místě, umožňuje použít mechanické doostření či transfokátor

(přibližování a vzdalování) bez toho, že bychom obraz roztřásli.


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

80

Kamerou můžeme taktéž plynule otáčet

podélně i seshora a dolů. Stabilitu obrazu

navíc podpoří stativ vybavený ručkou. Na

ní totiž bývá umístěn jak červený spínač

pro spuštění nahrávání, tak i transfokátor.

V případě stativu si celou jízdu můžeme

připravit, nacvičit a provést potom velmi

plynule.

Jeho nevýhodou je ovšem fakt, že stojí na

jednom místě a nejde přemístit. Musíme

točit ze stále stejného místa.

Obrázek 4.26 Kamera na stativu – obraz

nebude roztřesený Opakem je tzv. točení z ruky, v případě mohutnějších kamer potom z ramene. Umožňuje nám kameru snadno přemisťovat, měnit její pozici. Vlastníme-li malou ruční kameru, snadno ji zvedneme nad hlavu nebo se naopak skloníme a posuneme ji až k zemi. Také ji rychle přemístíme z ruky do ruky. Obrázek 4.27 Točení z ruky shora a zespodu


Typy jízd a kdy je vhodné který použít

81

Na straně druhé si takové přemisťováni můžeme dopředu jen těžko

připravit. Pohyby mohou kameru snadno roztřást a znehodnotit

obraz. I přestože zapneme režim Steady Cam, určený právě k tomu,

aby případné otřesy vyrovnával a eliminoval.

Typy jízd

a kdy je vhodné který použít

Nakonec se podívejme na různé typy jízd.

1. Jízda horizontální z boku na bok vlastně napodobí otáčení

hlavou. Jde o pohyb jednoduchý, při kterém máme dojem, že

stojíme nohama pevně na zemi. Navozuje proto klid. Říká se,

že protože probíhá podobně jako čtení, jízda zleva doprava

působí logicky a racionálně. Naopak jízda zprava doleva už

v podvědomí takový pocit nemusí vyvolat. Jde zkrátka proti

proudu.

Obrázek 4.28 horizontální jízda z prava doleva

2. Jízda zespoda nahoru působí částečně jako vzlet nebo jakoby

směřování k něčemu vyššímu. Statický záběr směřovaný zespodu

nahoru může pak podpořit pocit určité podřízenosti.

3. Jízda shora dolů působí v podvědomí jako pád k zemi, klesání.

Statický záběr vedený shora dolů může potom navodit určitý

pocit objektivity, ale také nadřazenosti.


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

82

Obrázek 4.29 Jízda zespoda nahoru Obrázek 4.30 Jízda shora dolů

Samozřejmě, že záleží na dalších okolnostech, zda záběr v divákovi

takové pocity vyvolá. V žádném případě nejsou poučky žádnýmdogmatem jako spíše doporučením, co bychom si měli při práci skamerou uvědomit a co můžeme využít.

Nastavme správně zvukový vstup

Velice důležitý je při nastavení kamery okamžik, kdy ovlivňujeme

vstupní úroveň zvuku, aby zůstal co nejvěrnější. Při této operaci bychom si měli uvědomit tyto základní veličiny:

užitný signál je ten zvuk, který se chystáme zaznamenat (mluvené slovo, zpěv slavíka, hra na housle)

každý nahrávací systém, kam patří mikrofon, kabel, převodník,

ať je sebedokonalejší, generuje určitou míru hluku

¾

¾


Nastavme správně zvukový vstup

83

Obrázek 4.31 V každé nahrávce je i za úplného ticha určitá míra šumu a hluku

Vtip spočívá v tom, abychom vstupní citlivost (propustnost)nenasta

vili příliš slabě. Užitný signál tak nahrajeme slabě, šumů však

v záznamu zůstala stejná míra. Dodatečně pak musíme slabě nahraný

signál při míchání vytáhnout – zesílit. Se slabým užitným signálem

však zesílíme i šumy, které najednou vystoupí a ruší!

Druhým extrémem je přílišné otevření vstupní citlivosti. Užitný sig

nál je hlasitější než vstupní citlivost. Záznamové zařízení tak špičku

signálu ořeže.

Obrázek 4.32 Nalevo nezkreslená zvuková vlna, napravo ořezaná, a proto zkreslená vlna

Takový signál pak ztrácí svou původní podobu – je zkreslený, pras

kající jakoby chraptící. Ostatně určité přirovnání nalezneme v oblasti

hudby či lidského hlasu – jestliže příliš křičíme, svaly hlasivek nestačí

užitný signál

šum

ořezání

ořezání


Kapitola 4 – Objevme v sobě kameramana

84

kmitat pravidelně, brání se a vynechávají – takový hlas potom chraptí.

Podobně když zabereme na strunu větší silou, než unese, nevylou

díme krásný tón (kdy struna kmitá pravidelně), ale drnčení.

I u mikrofonu musíme nastavit citlivost tak, aby bral co nejvíceužit

ného signálu v co nejvěrnější podobě a co nejméně šumů a ruchů.

Mimo jiné se toho dá docílit i tak, že se mikrofon snažíme co nejvíce

přiblížit a nasměrovat ke zdroji zvuku.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist