načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Naštěstí (ne)máme mléko - Neil Gaiman; Chris Riddell

Naštěstí (ne)máme mléko

Elektronická kniha: Naštěstí (ne)máme mléko
Autor: Neil Gaiman; Chris Riddell

- Prožijte jedno neobyčejné ráno v představách mistra fantasy Neila Gaimana. - - Představte si úplně obyčejné ráno: vstanete, nasypete si do misky křupinky a chcete si je zalít mlékem. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 145
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval Chris Riddell
přeložil Petr Eliáš
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-4042-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Bláznivé a zábavné cestování časem s krabicí mléka (i bez ní) v Leto-kulo-lido-noši profesora Stega. Pro děti od 7 let. Jednou ráno dojde mléko, na rohu před obchodem vás nasaje světelný paprsek do létajícího talíře a zelená blemcavá stvoření po vás chtějí, abyste jim vydali vaši planetu. Co se asi stane, když projdete dveřmi s velikým nápisem "za žádných okolností neotvírat"? Nebýt vynálezce profesora Stega e jeho Leto-kulo-lido-noše, kdo ví, jak by to dopadlo. Nikdy nepouštějte krabici mléka z rukou!

Popis nakladatele

Prožijte jedno neobyčejné ráno v představách mistra fantasy Neila Gaimana.

Představte si úplně obyčejné ráno: vstanete, nasypete si do misky křupinky a chcete si je zalít mlékem. Ale ouha, mléko došlo. Co by hodný tatínek pro své děti neudělal! Jde a koupí mléko. Jenže kde je tak dlouho?

V tu chvíli se obyčejné ráno změní ve zcela neobyčejný den. Nejsou to děti, kdo zažívá jedno prapodivnější dobrodružství za druhým. S vesmírnými příšerami, nejobludnějšími obludami, stegosaury a poníky se nesetkávají děti, ale… táta. A co to mléko?

Zařazeno v kategoriích
Neil Gaiman; Chris Riddell - další tituly autora:
Vraždy a housle Vraždy a housle
Hvězdný prach Hvězdný prach
Hugo a podivuhodné vzduchosaně -- Dobrodružství z předalekých dálek II. Hugo a podivuhodné vzduchosaně
Sandman 11 - Věčné noci Sandman 11
Ničitel – Zóna chaosu Ničitel – Zóna chaosu
 (e-book)
Ničitel – Zóna chaosu Ničitel – Zóna chaosu
Ada a hrůzostrašná slavnost Ada a hrůzostrašná slavnost
Severská mytologie Severská mytologie
Nejlepší britské krimipovídky Nejlepší britské krimipovídky
Pan Podpostel Pan Podpostel
Marvel 1602 Marvel 1602
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Albatros


„KROMOBYČEJNĚ POTŘEŠTĚNÉ“

Deník mezigalaktické policie

„Po přečtení tohoto strhujícího příběhu je jasné,

že žádný člověk by se neměl k horkovzdušnému balonu

určenému k cestování časem nikdy ani přiblížit.“

Časopis Vír

„Nesmírně inspirativní inkoustovo-papírová entita

s nejmoudřejším dinosaurem prehistorie v hlavní roli.“

Hermiona Stegová (žádný příbuzenský vztah),

Ph.D., KBE, ČKSVSS*

*Členka Královské společnosti vědecky smýšlejících stegosaurů


NEIL GAIMAN

NAŠ

T

Ě

S

(N

E)

ME

ML

É

KO

ILUSTROVAL

CHRIS RIDDELL

Albatros


Přeložil Petr Eliáš

Copyright © 2013 by Neil Gaiman

Translation © Petr Eliáš, 2015

Illustrations copyright © Chris Riddell, 2013

ISBN 978 -80-00-04042-4


Věnuji svému zesnulému otci Davidovi,

který by tenhle příběh se zalíbením vyprávěl,

a synu Michaelovi, který by mu nevěřil ani slovo.

S láskou.

N. G.

Pro Jacka

C. R.




8


9

V

ledničce už byl jen pomerančový

džus. Nikde nic, co by si člověk mohl dát ráno na křupky, leda by se podle něj na Křupínos hodil kečup, majonéza nebo lák od okurek, a to se tedy podle mě nehodí. Myslí si to dokonce i moje sestra, a ta už za život snědla pěkně divné věci, například žampiony v čokoládě.* * Vlastně jí moc nechutnaly. A já jí tak docela neřekl, že v té čokoládě nějaké žampiony jsou. Byl to takový pokus.


10

„Došlo mléko,“ prohlásila ségra.

„No jo,“ přitakal jsem a pro jistotu jsem nakoukl i za skleničku s marmeládou. „Žádné tu není.“


11

Máma odjela na konferenci.

Přednášela tam cosi o ještěrkách. Než

vyrazila, nakázala nám, co je všecko

potřeba udělat, až bude pryč.


12

Táta si přitom četl noviny. Podle mě ho svět kolem dvakrát nezajímá, když si čte noviny.

„Slyšels mě?“ zeptala se ho máma

s určitým podezřením. „Co jsem říkala?“


13

„Nezapomenout vzít děti zítra na

zkoušku orchestru, ve středu večer se

chodí na housle, na každý den jsi nám

dala do mrazáku večeři a označila ji,

náhradní klíč od domu je


14

u Nicolsonových, instalatér přijde

v pondělí ráno a do té doby se nesmí

používat ani splachovat horní záchod,

máme nakrmit rybičku, líbáš nás

a vrátíš se ve čtvrtek,“ odříkal táta.

Mámu to nejspíš trochu překvapilo.

„Ano, správně,“ řekla. Všechny nás

olíbala. „Jo,“ napadlo ji

ještě, „a dochází mléko.

Budete si muset dojít

koupit.“ Když odešla,

táta si uvařil čaj.

To tam ještě

mléko bylo.

Rozmrazili

jsme si Večeři

č. 1, ale trochu

se nám to


15

vymklo z ruky, a tak jsme vyrazili na

jídlo do indické restaurace. Než jsme šli

spát, táta nám udělal horkou čokoládu,

aby se nám tolik nestýskalo po mámě.

To bylo včera večer.


16

Teď táta vešel do kuchyně. „Koukej se nasnídat,“ řekl. „A nezapomeň, že máš odpoledne zkoušku s orchestrem.“

„My se ale nemůžeme nasnídat,“ opáčila smutně ségra.


17

„To bych rád věděl proč,“ na to táta.

„Máme spoustu cereálií. Jsou tu Křupínos a taky müsli. Misky taky máme. Lžíce jakbysmet. Lžíce jsou skvělá věc. Trochu jako vidlička, jen ne tak špičaté.“

„Došlo mléko,“ řekl jsem.

„Došlo mléko,“ přidala se ségra.

Pozoroval jsem tátu, jak se nad tím zadumal. Už už to vypadalo, že navrhne, abychom si k snídani dali něco, k čemu není mléko potřeba, jako například párky, ale pak si zřejmě vzpomněl, že bez mléka si nedá ani čaj. Nasadil totiž svůj čajeprostý výraz.

„Nebohé děti,“ prohlásil. „Dojdu tady za roh do krámu a to mléko koupím.“

„Děkujeme,“ špitla ségra.


18

„Hlavně ne odstředěný,“ ozval jsem se

já. „To chutná jako voda.“

„Dobrá,“ přitakal táta. „Hlavně ne odstředěné.“

Vyšel na ulici.

Nasypal jsem si křupky do misky. Pak jsem se na ně zadíval a čekal jsem.


19


20

„Jak dlouho už

je pryč?“ nadhodila

ségra.

„Strašně dlouho,“

odvětil jsem.

„To jsem si

myslela,“ řekla.

Pili jsme

pomerančový džus. Ona cvičila na

housle. Já jí řekl, ať toho nechá, a tak

toho nechala.

Pak na mě dělala obličeje.

„Jak dlouho je to teď?“ zeptala se.

„Strašně, strašně dlouho.“

„A co když se vůbec nevrátí?“

zajímala se.

„Tak asi sníme okurky.“

„Okurky se přece k snídani nejedí,“


21

namítla. „A vůbec, já je nerada. Co když se mu stalo něco hrozného? Bude to na nás.“

„Nejspíš potkal v krámě kamaráda,“ řekl jsem, „a zapovídali se spolu.“

Učinil jsem pokus a snědl suché Křupíno. Docela ušlo, ale s mlékem bylo lepší.

Ode dveří se ozvalo buch a třísk a dovnitř vešel otec.

„Kdes byl tak dlouho?“ zeptala se ségra.

„Ehm,“ na to táta. „Ech, totiž, ano. Zajímavá otázka.“

„Ty jsi potkal nějakýho známýho, viď,“ řekl jsem, „a zapovídali jste se spolu.“


22

„K

OUPIL JSEM MLÉKO,“

řekl otec. „A opravdu jsem se

krátce pozdravil s panem Ronsonem,

co bydlí přes ulici, byl si tam pro

noviny. Pak jsem vyšel z obchodu

a zaslechl jsem takový zvláštní zvuk,

přicházel jakoby shora. Zněl asi

takhle: DZUMM DZUMM.

Vzhlédl jsem a nad Hvězdářskou

ulicí se vznášel obrovitý stříbrný

talíř.


23


24

Helemese, řekl jsem si pro sebe. To se nevidí každý den. A pak se stala taková zvláštní věc.“

„A to předtím ti zvláštní nepřipadalo?“ optal jsem se.

„Tohle bylo ještě zvláštnější,“ řekl táta.

„T

otiž z toho talíře vyšlehl paprsek

světla – třpytivý, mihotavý

paprsek světla, který bylo vidět, i když byl bílý den. Ani jsem se nenadál, a už mě to vtahovalo do talíře. Naštěstí jsem stihl mléko strčit do kapsy u kabátu.

Paluba talíře byla kovová. Velká byla jako hřiště, možná ještě větší.

‚Přiletěli jsme na vaši planetu z velmi, velmi vzdáleného světa,‘ říkali mi tam lidi.


25


26

Říkám ‚lidi‘, ale byli trochu zelení a poněkud blemcaví a velmi nevrlí.

‚A teď tě jako zástupce svého


27

druhu žádáme, abys nám vydal celou

planetu. My ji předěláme.‘

‚A to já vám ji teda nedám,‘ řekl

jsem.


28

‚V tom případě,‘ pokračoval jeden z nich, ‚sem dovezeme všechny vaše nepřátele a ti vám budou zatápět, dokud se nenecháte přesvědčit a planetu nám nevydáte.‘

Chystal jsem se je upozornit, že žádné nepřátele nemám, když vtom jsem si všiml velkých kovových dveří s nápisem

A tak jsem je otevřel.


29

‚Nedělej to,‘ řeklo zelené blemcavé

stvoření. ‚Vždyť sem vtrhne

časoprostorové kontinuum.‘

Ale bylo pozdě – to už jsem ty dveře

otevřel.

Skočil jsem.

A

p

a

d

a

a

a

l

j

s

e

e

e

e

m

.


30

Naštěstí jsem to mléko pevně držel, takže když jsem sebou šplouchl do moře, neztratil jsem ho.

‚Co to bylo?‘ ozval se ženský hlas. ‚Macatá ryba? Mořská panna? Anebo špión?‘

Chtěl jsem říct, že nic z toho nejsem, ale pusu jsem měl plnou mořské vody. Cítil jsem, jak mě někdo vleče na palubu

malé lodi. Okolo stálo několik mužů

a jedna žena a všichni vyhlíželi

dost načuřeně.


31


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její

plné verze je možné v elektronickém obchodě

společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist