načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Naši prapředkové nežili zdravěji a mravněji -- Ze smolných knih panství pardubického - Karel Kýr

Naši prapředkové nežili zdravěji a mravněji -- Ze smolných knih panství pardubického

Elektronická kniha: Naši prapředkové nežili zdravěji a mravněji -- Ze smolných knih panství pardubického
Autor:

Ještě dnes si mnozí lidé myslí, že naši předkové žili mravněji a zdravěji. Což není pravda, je to mýtus. Před několika stoletími se žilo jinak. Lidé více pili, dá se říci, že ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 55
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ještě dnes si mnozí lidé myslí, že naši předkové žili mravněji a zdravěji. Což není pravda, je to mýtus. Před několika stoletími se žilo jinak. Lidé více pili, dá se říci, že doslova chlastali. Píše o tom například Jakub Arbes a profesor Vladimír Vondráček.
V českých dějinách 16. - 18. století měla kriminalita vzestupnou tendenci. Ovšem nešlo o nějaké naše specifikum. Podobné problémy měli i v jiných částech Evropy. V té době byly nejrozšířenější majetkové delikty, které tvořily u většiny soudů skoro polovinu jejich trestné agentury. Neúprosné ekonomické zákony přivedly mezi zloděje, loupežníky a pytláky zchudlé šlechtice a zejména řadu městských a venkovských lidí. Tito lidé neuměli jiným způsobem řešit snížení své životní úrovně a existenční nejistotu. K nim ovšem musíme připočítat i skupiny žijící na okraji společnosti, které téměř organizovaně kradly, loupily a pytlačily a úzce spoupracovaly s překupníky.
Autor vybral třicet tři případů z východních Čech, o kterých si myslí, že jsou pro svou dobu typické a navíc se neskromně domnívá, že čtenáře nejen pobaví, ale i poučí.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Karel Kýr

NAŠI PRAPŘEDKOVÉ NEŽILI

ZDRAVĚJI A MRAVNĚJI

Ze smolných knih panství pardubického


3

Copyright:

Autor: Karel Kýr

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-87976-59-3 (ePub)

978-80-87976-60-9 (mobipocket)

978-80-87976-61-6 (pdf)


4

1. O PARUBICKÝCH SMOLNÝCH KNIHÁCH

Ve východních Čechách známe smolné knihy z Bystrého, Dobrušky, Smidar a

Solnice. Dále z Broumova, Havlíčkova Brodu, Chlumce nad C., Náchoda,

Vysokého Mýta. Kdysi existovaly i v Heřmanově Městci, Hradci Králové, Seči.

V Pardubicích, které byly poddanským městem, si hrdelní pravomoc vyhradila

vrchnost. Ale často byli k soudu jako další přísedící zváni i zástupci městské

rady. Nejstarší zpráva o popravě v Pardubicích pochází z roku 1494. Vilém

z Perštejna dal popravit čtyři zloděje na Hůrkách, nedaleko lomu zvaného „Na

babě“. Jinak bylo popraviště na mírném návrší jižně od města, v místech, kde

ústila Karlova ulice na Jesničanskou stezku. Dnes je v těchto místech ulice Na

spravedlnosti. Tady byla postavena šibenice (dnes je tam policie) již před

rokem 1537, měla kamennou ohradu jeden sáh vysokou, 4 sáhy a 2 stopy

dlouhou, z rohů vystupovaly do výše 3 sáhů a 4 stop kamenné pilíře, spjaté

nahoře čtyřmi dubovými trámy. Delikventi, kteří měli být vpleteni do kola, se

stavěli na zvláštní kůl nedaleko šibenice, kde byl hřbitůvek k pohřbívání

popravených osob. Tato šibenice stála až do roku 1788, potom byla zrušena a

návrší rozvezeno r. 1819 při stavbě chrudimské silnice. Dle místní tradice se

popravovalo i na tzv. katově dvorečku v pardubickém zámku. Tento malý

dvorek při západním úpatí zámecké hlásky spíše sloužil jen k provádění

výslechů případně i mučení. Protože v té době se popravovalo za městem.

Menší přestupky byly trestány pranýřem, který je v Pardubicích v archivech

připomínán již roku 1551 jako „kroužek pro klevetné ženy“. Do svého

odstranění roku 1760 stával před pardubickou radnicí.

Smolné knihy pardubické jsou uchovány ve třech knihách a dvou umělých

zlomcích. Časově zabírají úsek 1538 – 1626 a první knihy patří k nejstarším

v Čechách. Nejčastější delikty zachycené ve smolných knihách jsou krádeže,

loupeže na svobodných silnicích, dále pak odložení a zabití dítěte, vraždy,

cizoložství, dvojženství, žhářství, svatokrádež, čarodějnictví, falšování mincí

nebo listin, sodomie, smilnictví, znásilnění atd.

Vynesené rozsudky odsuzovaly delikventy k smrti oběšením, stětím mečem,

upálením, zahrabáním za živa a probitím kůlem, vpletením do kola, trhání


5

kleštěmi; lehčími tresty byl například pranýř, mrskání metlami nebo označení

cejchem.

Ve smolných knihách se také často setkáváme s výrazem sodomie. Tehdy tímto

výrazem bylo označováno více „úchylek“. Sodomií byla označována jednak jiná

nepovolená poloha partnerů při pohlavním styku (církev povolovala jen jednu

polohu) a jednak forma homosexuálního styku nazývána vlašské sodomilství.

Sodomií je zároveň označován nepovolený styk mezi člověkem a zvířetem.

Právě tato třetí forma sodomie je ve smolných knihách dosti zastoupena mezi

sexuálními delikty.

Obžalovanými byli muži, kteří se z různých důvodů ukojovali na zvířatech.

Nejčastěji šlo o krávu, kobylu a ovci. Tehdejší společnost toto provinění

trestala konstantně – upálením za živa i se zvířetem. Pouze při udělením

milosti byl sodomista popraven oběšením nebo stětím. Malý dodatek:

De facto až do roku 1579, kdy byla vydána Práva městská Pavla Kristiána

z Koldína, existoval v právním systému značný partikularismus. Koldínova

práva byla prvním zákonem, který byl postupně přijat na celém území českého

státu a který zůstal právní pomůckou hrdelního soudnictví zhruba přes dvě stě

let.

Dlužno dodat, že smolné knihy se také jmenují: knihy (registra) černé,

lotrovské – knihy, v nichž se zapisovala vyznání zločinců.


6

2. ZA KRÁDEŽ V KOSTELE POD KATŮV MEČ

Roku 1612, ve středu po památce svatého Řehoře, byl Matěj, syn nebožtíka Vańka

Konšelského, předveden k výslechu. Za přítomnosti pana Buriana Volanského J. M.

C. místohejtmana v Pardubicích, Jiřího Hubka, vyslaného místo pana Jana

Dobřenského z Dobřenic, pana Jana Jaroměřského, Bartoloměje Brandejského,

Jana Slumba a jiných úředních osob z města Pardubic.

Když Matěj sloužil u Petra Vondráčka v Lipolticích, vydal se o posvícení do

krčmy. Když vyšel ven, přidal se k němu Jiřík, syn Janského ze Lhotky, který

sloužil na gruntech Adama staršího Valdštejna na Žahučicích a řekl mu:

,,Chtěl jsem s tebou mluvit již dříve. Byl bych rád, kdybys mi přinesl z lipoltického

kostela z oltáře třásně od ubrusu a potom vodu z křtitelnice. Když mi to dodáš,

povím ti, k čemu to budu užívat.“

Po těchto slovech Jiřík vešel do krčmy, Po chvilce přišel za Matějem pacholek od

toho Jiříka, kterého neznal. Řekl mu?

,,Půjdeme do toho kostela spolu ráno a svítání.“

A tak šli. Přes vrata na hřbitov a z toho hřbitova do kostela, kde vysadili okno a

tímto oknem tam vlezli. U výslechu vypověděl:

,,Nevzali jsme nic jiného, ani jsme nic neřezali, nežli z truhličky -u které jsme

urazili zámek- šest a půl kopy. Potom jsme se s tím Vaškem o ně rozdělili za

rybníčkem ve volšinkách a rozešli jsme se. Já jsem šel k Hoře, ale kam šel ten

druhý, zase-li na posvícení, čili ne, to nevím, protože jsem se s ním od té chvíle

nesetkal. Za ty peníze jsem si koupil plátno na košili. A to plátno je u švagrové ve

vsi u Svatého Mikuláše na gruntech pana Kašpara ze Žerotína.“

V truhličce nebyly jen peníze, ale také nějaké listiny. O nich Matěj

řekl; ,,Kdybychom věděli, že v těch listech jsou zapečetěné peníze, vzali bychom je

také. Všiml jsem si jich, ale mysleli jsme si, že to jsou jen nějaká lejstra.“

Téhož dne byl Matěj vydán k útrpnému právu. Víc z něho nedostali. Řekl:

„Nic jiného nevím, na tom chci umřít. Skrze žádného jiného jsem k tomu nepřišel

jen skrze ty lotry, toho syna Janského a toho Vaška. Oni mne k tomu naváděli.“


7

Ortel

Ačkoliv ne tak přílišně velká krádež při tomto jistým Matějovi, synu Vańka

Konšelskýho z městečka Bohdanče se nachází a maje rozum, že k tomuto lotrovství

tovaryši svými k neslušnému a nenáležitému oučinku kdádežnému povolil,

poněvadž taková kostelní svatokrádež skutečně se od vrchnosti trestati má, z té

příčiny podle právního vyměření svrchu dotčený Matěj mečem na hrdle trestán býti

má. Stalo se ve středu po neděli postní léta Páně 1612.


8

3. NAŠI PRAPŘEDKOVÉ NEŽILI ZDRAVĚJI A MRAVNĚJI

Ještě dnes si mnoho lidí myslí, že naši předkové žili mravněji a zdravěji. Což

není pravda, je to mýtus. Před několika stoletími se žilo úplně jinak. Lidé více

pili, dá se říci, že doslova chlastali. Ještě v 19. století. Píše o tom například

Jakub Arbes a profesor Vladimír Vondráček. PhDr. Jindřich Francek v úvodu ke

své knize „Dějiny loupežnictva“ připomíná, že se k problematice obecné

mravnosti se výstižně vyjádřil v jedné ze svých posledních prací historik Josef

Janáček (1925-1994), když napsal:

„...naši pili nepochybně mnohem více, než bylo zdrávo, veselili se častěji a

bujařeji, než připadalo vhodné kritikům veřejných mravů, a utráceli za své

požitky mnohem více peněz, než bylo radno pro jejich měštce. Na první pohled

bylo zřejmé, že pohoršlivých jevů ve veřejném životě přibývalo. Nezřízené

zábavy v krčmách, hazardní hry a frejírská dobrodružtví byly doprovázeny

pranicemi a násilnostmi, opilství a bezohlednost způsobovaly mnoho

tragických nehod. Jestliže však pokles mravních hodnot představoval jednu

stránku procesu, jeho účinky na druhé straně vyrovnávala stránka druhá, totiž

nástup nového vztahu ke kulturní a estetickým hodnotám, k hospodářské

podnikavosti a k cílevědomějšímu chápání politických poměrů. To všechno

byly původní jevy české renesance, která plodila své bouřliváky, ale také

utlačovala slabší povahy tak tvrdě, že zmizely v propadlišti dříve než stačily

něco dokázat.“

V českých dějinách 16. - 18. století měla kriminalita vzestupnou tendenci.

Ovšem nešlo o nějaké naše specifikum. Podobné problémy měli i v jiných

částech Evropy. V té době byly nejrozšířenější majetkové delikty, které tvořily

u většiny soudů skoro polovinu jejich trestní agentury.

„Neúprosné ekonomické zákony přivedly mezi zloděje, loupežníky a pytláky

zchudlé šlechtice a zejména řadu městských a venkovských obyvatel,“ píše

Jindřich Francek v knize Dějiny loupežnictva. „Tito lidé neuměli jiným

způsobem řešit snížení své životní úrovně a existenční nejistotu. K nim ovšem

musíme připočítat i skupiny žijící na okraji společnosti, které téměř




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist