načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: NARNIE – Princ Kaspian - C. S. Lewis

NARNIE – Princ Kaspian

Elektronická kniha: NARNIE – Princ Kaspian
Autor: C. S. Lewis

- 4.díl bestselleru, který nadchl miliony čtenářů po celém světě! - - PRINC BOJUJE O SVOJI KORUNU - NARNIE… kde zvířata mluví… kde stromy chodí… kde právě začíná bitva. Princ ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 240
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 3. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Pauline Baynesová
z anglického originálu Prince Caspian přeložila Veronika Volhejnová
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2327-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Fantasy příběh, ve kterém se sourozenci Pevensieovi dostanou zpět do Narnie, kde pomohou nynějšímu princi získat trůn. Pro starší děti. Petra, Zuzanu, Edmunda a Lucii magie opět vtáhne do Narnie, do země, kde kdysi bývali králi a královnami. Mnoho století však od té doby uplynulo a oni se stali pouze mýtem. Zemi dobyli Telmařané a zahnali původní obyvatelé říše do hlubokých lesů. Mladý princ Kaspian, jeden z Telmařanů, touží však žít s ostatními bytostmi v Narnii v míru. Musí ale uprchnout z hradu svého strýce, který ho hodlá zabít. Sourozenci Pevensieovi, bývalí vládci Narnie, mu však přispěchají na pomoc, aby mohl usednout na trůn jako právoplatný dědic.

Popis nakladatele

4.díl bestselleru, který nadchl miliony čtenářů po celém světě!

PRINC BOJUJE O SVOJI KORUNU
NARNIE… kde zvířata mluví… kde stromy chodí… kde právě začíná bitva. Princ Kaspian, oloupený o své právo na trůn, shromažďuje armádu, aby zbavil zemi falešného krále. Ale nakonec je to čestný souboj mezi dvěma muži, který má rozhodnout o osudu celé země.

Je spousta dveří, ale pouze jedny vedou do jiného světa. Projděte s námi do země zázraků a kouzel - do Narnie! Magická síla navrátila sourozence Petra, Zuzanu, Edmunda a Lucii do Narnie, kterou ničí občanská válka. Zachránit ji může jen mladý princ Kaspian, ale potřebuje pomoc. Podaří se mu s podporou dětí a lva Aslana zachránit Narnii a vrátit jí dávno ztracené časy svobody a štěstí?
Nenechte si ujít fantasy bestseller, který nadchl miliony čtenářů na celém světě.

"Jestliže důvtip a moudrost, styl a učenost mají být nezbytné pro cestu k nebeské bráně, pak Lewis bude jedním z andělů."
- The New Yorker

Zařazeno v kategoriích
C. S. Lewis - další tituly autora:
K jádru křesťanství K jádru křesťanství
Bůh na lavici obžalovaných Bůh na lavici obžalovaných
Velký rozvod nebe a pekla Velký rozvod nebe a pekla
Rady skúseného diabla Rady skúseného diabla
 (e-book)
NARNIE – Lev, čarodějnice a skříň NARNIE – Lev, čarodějnice a skříň
Dokud nemáme tvář Dokud nemáme tvář
 
K elektronické knize "NARNIE – Princ Kaspian" doporučujeme také:
 (e-book)
NARNIE – Plavba Jitřního poutníka NARNIE – Plavba Jitřního poutníka
 (e-book)
Kůň a jeho chlapec Kůň a jeho chlapec
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Narnie

Princ Kaspian

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

C. S. Lewis

Narnie – Princ Kaspian – e-kniha

Copyright © Fragment, 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Princ KasPian

Pevensieovy děti posmutněle čekají na nádraží na vlak,

který je odveze zpátky do školy. Lucie náhle ucítí, jak ji

cosi táhne. Vzápětí se totéž stane Edmundovi a pak i Pe­

trovi a Zuzaně. V okamžení je nádraží to tam a oni se

ocitnou v přerostlém lese u moře, poblíž zříceniny svého

bývalého hradu Cair Paravelu. Jsou zpátky v magické

zemi Narnii, kde prožili tolik krásných let jako králové

a královny v příběhu Lev, čarodějnice a skříň.

Muselo se tu ale stát něco hrozného. Jejich nádherný

hrad je v troskách a všude kolem je podivné ticho a prázd­

no. Až s překvapivým příchodem trpaslíka se dozvědí, jak

smutný osud Narnii postihl. Zemi ničí občanská válka,

protože statečný princ Kaspian si uvědomil, jak podle se

chová jeho strýc král Miráz, a snaží se získat zpět králov­

ství, které mu právem patří. Kaspian ale potřebuje pomoc

a děti se s Aslanovou podporou rozhodnou Narnii zachrá­

nit a vrátit jí dávno ztracené časy svobody a štěstí.


V edici LetoPisy narnie Vychází taKé:

ČarodějůV synoVec

LeV, Čarodějnice a sKříň

chLaPec a jeho Kůň

PLaVba jitřního PoutníKa

stříbrná židLe

PosLední bitVa


Princ KasPian

C. S. Lewis

Ilustrovala Pauline Baynesová


C. S. Lewis

Princ Kaspian

Prince Caspian

Copyright © C.S. Lewis Pte Ltd. 1951

Inside illustrations by Pauline Baynes; copyright © C.S. Lewis Pte Ltd, 1951

Cover art by Cliff Nielsen; copyright © C.S. Lewis Pte Ltd. 2002

ISBN 0-00-711-556-3

The Chronicles of Narnia®, Narnia® and all book titles, characters and locales original

to The Chronicles of Narnia are trademarks of C.S. Lewis Pte Ltd.

Use without permission is strictly prohibited.

www.narnia.com

www.facebook.com/fragment.narnie

Published by Fragment under license from the C.S. Lewis Company Ltd.

Z anglického originálu Prince Caspian

přeložila Veronika Volhejnová.

Redakční úprava Vladana Hallová

Odpovědná redaktorka Helena Klečková

Technická redaktorka Alena Suchánková

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4, číslo publikace 23 132

Sazbu zhotovilo Grafické a DTP studio Fragment

Translation © Veronika Volhejnová, 2005

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

ISBN tištěné verze 978-80-253-2327-4 (3. vydání, 2015)

ISBN e-knihy 978-80-253-2688-6 (1. zveřejnění, 2016)


Věnováno Mary Clare Havardové


obsah

1. Ostrov 11

2. Stará pokladnice 23

3. Trpaslík 39

4. Trpaslík vypráví o princi Kaspianovi 50

5. Kaspianovo dobrodružství v horách 65

6. Ti, kdo žili ve skrytu 82

7. Stará Narnie v ohrožení 94

8. Jak opustili ostrov 110

9. Co viděla Lucie 125 10. Návrat lva 141 11. Lví řev 159 12. Čarodějnictví a náhlá odplata 174 13. Nejvyšší vládce se ujímá velení 189 14. Jak měli všichni plné ruce práce 203 15. Aslan udělá dveře ve vzduchu 221

Mirázův hrad

Bobří hráz

Mapa

NARNIE

a přilehlých

území

Planina

Lucerny

NARN

Velká řeka

Aslanův vrch

Taneční

louka

Lanýžníkova jeskyně

Domov mohutných

medvědů

ARCHENLAND

SEVERNÍ DIVOČINA

Beruna

Cair Paravel

SKELNÉ VODY

Říčka

Bystrá

IE

• 11 •

KaPitoLa 1

Ostrov

Z

K

dysi žily čtyři děti a jmenovaly se Petr, Zuza­

na, Edmund a Lucie, a jak si můžete přečíst v jiné knížce s názvem Lev, čarodějnice a skříň, prožily báječná dobrodružství. Otevřely dveře kouzelné skříně a ocitly se ve světě úplně jiném, než je ten náš, a v tom jiném světě se všichni čtyři stali králi a královnami v zemi jménem Narnie. V Narnii vládli celé dlouhé roky, ale když prošli dveřmi zpátky a ocitli se znovu v Anglii, zdálo se, že neuplynul vůbec žádný čas. V každém přípa­ dě si nikdo nevšiml, že byli pryč, a oni to nikdy nikomu neřekli, až na jednoho velice moudrého dospělého.

To všechno se seběhlo před rokem a te všichni

čtyři seděli na lavičce na nádraží, kolem sebe na­ stavěné kufry a krabice na hračky. Byli totiž prá­ vě na cestě zpátky do školy. Společně cestovali až na tuhle stanici. Za pár minut přijede vlak, který odveze dívky do jedné školy, a za dalších pár mi­ nut přijede další, kterým do své školy odjedou

 Princ KasPian 

• 12 •

chlapci. První část cesty, ta společná, jim vždycky připadala ještě jako prázdniny, ale te, kdy už se brzo budou muset rozloučit a odjet každý jinam, měli všichni pocit, že volno opravdu skončilo. Za­ čínali si už te připadat jako ve škole – nikomu nebylo moc do smíchu a nikdo nevěděl, co říct. Lucie jela do internátní školy poprvé.

Bylo to prázdné, ospalé venkovské nádraží a na nástupišti byli jen oni sami.

Náhle Lucie vyjekla, jako by ji bodla vosa.

„Co se děje, Lucko?“ zeptal se Edmund – a na­ jednou sám vykřikl: „Au!“

„Co propána...“ začal Petr, ale už nedopověděl to, co se chystal říct. Místo toho zvolal: „Pus, Zuzko! Co to děláš? Kam mě to táhneš?“

„Ani jsem se tě nedotkla!“ ohradila se Zuzana. „Někdo tahá mě. Au – au – ne – nech toho!“

Všichni si všimli, že tváře ostatních jsou najed­ nou úplně bílé.

„Já jsem měl úplně stejný pocit,“ zajíkavě po­ tvrzoval Edmund. „Jako by mě někdo táhl. Úplně hrozně – au! Už to zase začíná.“

„Mě taky,“ potvrdila Lucie. „To se nedá vydržet!“

„Pozor!“ vykřikl Edmund. „Chyte se za ruce a držte se pohromadě. To je magie – ten pocit znám. Honem!“

 ostroV 

• 13 •

„Jasně,“ souhlasila Zuzana. „Musíme se držet. Kdyby to tak chtělo přestat – ááá!“

Vzápětí zavazadla, lavička, nástupiště i celé ná­ draží zmizely. Děti, které se stále ještě držely za ruce a sotva popadaly dech, se ocitly mezi hustý­ mi stromy – mezi tak hustými stromy, že se jim větve zarývaly do těla a že se skoro nemohly po­ hnout. Promnuly si oči a zhluboka se nadechly.

„Co myslíte,“ napadlo Lucii. „Bylo by možné, že jsme zpátky v Narnii?“

„Můžeme být kdekoli,“ odpověděl Petr. „Mezi tou spoustou stromů není vidět ani na metr. Poj­ te, zkusíme se odtud dostat ven, na nějakou lou­ ku – jestli tu něco takového je.“

Nebylo to jednoduché a utržili přitom pěkných pár žahnutí od kopřiv a škrábanců od trnů, ale nakonec se z houštiny vydrápali. A čekalo je další překvapení. Všechno bylo najednou mnohem jas­ nější, a když po pár krocích vyšli z lesa ven, ležela pod nimi písčitá pláž. Jen pár metrů daleko na ni naráželo velice klidné moře a jeho vlnky byly tak maličké, že skoro nebyly slyšet. V dohledu nebyla žádná pevnina a nebe bylo bez mráčků. Slunce stálo asi tam, kde bývá kolem desáté dopoledne, a moře mělo oslnivě modrou barvu. Zastavili se a čichali vůni moře.

 Princ KasPian 

• 14 •

„No páni!“ zvolal Petr. „To je něco!“

Za pět minut už byli všichni zutí a brouzdali se v chladné čisté vodě.

„Tohle je mnohem lepší, než sedět v zapráše­ ném vlaku na cestě zpátky k latině, francouzštině a algebře!“ prohlásil Edmund. Nikdo další pak dost dlouho neřekl nic, všichni se jen šplouchali a hledali krevety a kraby.

„No ale stejně,“ začala po chvíli Zuzana, „asi bychom si měli rozmyslet, co dál. Za chvíli bude­ me potřebovat něco jíst.“

„Máme sendviče, co nám dala maminka na ces­ tu,“ připomněl Edmund. „Aspoň já je mám.“

„Já ne,“ zavrtěla hlavou Lucie. „Moje byly v té malé tašce.“

„Moje taky,“ přidala se Zuzana.

„Já mám ty svoje v kapse u saka, támhle na plá­ ži,“ řekl Petr. „To znamená dva obědy pro všech­ ny čtyři. Moc velká legrace to tedy nebude.“

„Zrovna te bych se spíš něčeho napila, než na­ jedla,“ řekla Lucie.

Žízeň najednou dostali i všichni ostatní, jak už to tak bývá, když se brodíte slanou vodou pod horkým sluncem.

„Je to, jako když někdo ztroskotá,“ napadlo Ed­ munda. „V knihách vždycky trosečníci najdou na

 ostroV 

• 15 •

ostrově pramen dobré sladké vody. Asi bychom se měli taky po nějakém podívat.“

„Budeme se muset vrátit do toho hustého lesa?“ zeptala se Zuzana.

„Vůbec ne,“ řekl Petr. „Jestli tu jsou nějaké po­ toky, tak určitě stékají do moře, a když půjdeme po pláži, musíme na nějaké narazit.“

Všichni vylezli z vody a vykročili nejdřív po hladkém, mokrém písku a pak na suchý drolivý písek, který se člověku lepí na prsty, a začali si obouvat ponožky a boty. Edmund a Lucie je chtěli nechat na místě a vyrazit bosky, ale Zuzana pro­ hlásila, že by to bylo pěkné bláznovství. „Taky už bychom je nemuseli najít,“ připomněla jim, „a jestli tu budeme ještě večer, až se ochladí, bu­ dete rádi, že je máte.“

Obuli se a vykročili po pobřeží s mořem po levé straně a lesem po pravé. Občas zakřičel racek, ale jinak tu bylo velice ticho. Les byl tak hustý a za­ rostlý, že do něj nebylo skoro vidět. Vůbec nic se v něm nepohnulo, ani pták, dokonce ani hmyz.

Mušle, chaluhy, mořské sasanky a malí krabi ve slaných jezírkách v prohlubních kamenů, to je všechno moc hezké, jenomže když máte žízeň, brzo vás to přestane bavit. Nohy, které si děti te už nemáchaly v chladné vodě, jim připadaly hor­

 Princ KasPian 

• 16 •

ké a těžké. Zuzana a Lucie musely nést baloňáky. Edmund si odložil kabát na nádražní lavičku těs­ ně před tím, než je uchvátilo kouzlo, a střídavě s Petrem te nesli Petrův těžký svrchník.

Po chvíli se pobřeží začalo stáčet doprava. Asi o čtvrt hodiny později přelezli skálu vybíhající do moře. Za ní moře dost ostře uhýbalo. Tu část moře, kterou uviděli, když prvně vyšli z lesa, měli te za zády, a když se podívali přes vodu, spatřili tam jiné pobřeží, zalesněné stejně hustě jako to, které právě zkoumali.

„Zajímalo by mě, jestli je to ostrov nebo jestli tam za chvíli dojdeme,“ uvažovala Lucie nahlas.

„Těžko říct,“ odpověděl Petr a všichni se vydali na další cestu.

Pobřeží, po kterém šli, se tomu protějšímu stále víc přibližovalo, a za každým výběžkem očekávali, že konečně uvidí místo, kde se obě setkají. Čekalo je ale zklamání. Došli ke skalám, které museli přelézt, a z jejich vrcholu měli rozhled daleko před sebe. „A hrome!“ ulevil si Edmund. „K tomu druhému lesu se vůbec nedostaneme. Jsme na ostrově!“

Byla to pravda. Průliv mezi nimi a protějším břehem byl tady jen asi třicet nebo čtyřicet metrů široký, ale te viděli, že je to nejužší místo. Dál se jejich vlastní pobřeží znovu stáčelo doprava a me­

 ostroV 

• 17 •

zi ním a pevninou uviděli otevřené moře. Bylo jasné, že už obešli víc než polovinu ostrova.

„Koukejte!“ vykřikla náhle Lucka. „Co je tám­ hleto?“ Ukazovala na dlouhou stříbrnou hadovi­ tou věc, která se táhla přes pláž.

„Potok! Potok!“ volali ostatní. I když byli una­ vení, netrvalo jim dlouho slézt po skále dolů a roz­ běhnout se k sladké vodě. Věděli, že bude chut­ nější proti proudu, dál od pláže, a tak okamžitě zamířili do míst, kde potok vytékal z lesa. Stromy byly husté jako všude jinde, ale potok si vyryl hlu­ boké koryto mezi vysokými mechovitými břehy, takže když jste se sehnuli, dalo se kolem něj jít jakoby tunelem z listí. Všichni padli na kolena u první hnědé tůňky a pili a pili, pak ponořili do vody tvář a ruce až po lokty.

 Princ KasPian 

• 18 •

„Tak,“ řekl Edmund, „a co si te dát ty send­ viče?“

„Neměli bychom si je radši schovat?“ namítla Zuzana. „Později je můžeme potřebovat mno­ hem víc.“

„Byla bych docela ráda,“ začala Lucie, „když už te nemáme žízeň, abychom ještě neměli takový hlad.“

„Tak co ty sendviče?“ opakoval Edmund. „Nemá cenu je schovávat, dokud se nezkazí. Nezapomínej­ te, že je tady mnohem tepleji než v Anglii a máme je v kapsách už několik hodin.“ Vytáhli tedy oba balíčky a rozdělili je na čtyři porce, takže nikdo ne­ byl úplně nasycený, ale pořád to bylo mnohem lep­ ší než nic. Pak začali plánovat, kde vzít další jídlo. Lucie se chtěla vrátit k moři a nachytat krevety, dokud jí někdo nepřipomněl, že nemají síky. Ed­ mund navrhoval vybrat rackům z hnízd vajíčka, ale když o tom důkladněji přemýšleli, nikdo si ne­ vzpomněl, že by nějaká racčí vejce viděl. A i kdyby nějaká našli, neměli by jak si je uvařit. Petr si po­ myslel, že jestli jim nepomůže šastná náhoda, bu­ dou brzo ještě rádi jíst vejce syrová, ale neviděl dů­ vod říkat to nahlas. Zuzana podotkla, jaká je škoda, že ty sendviče snědli tak brzo. Málem si všichni trochu vjeli do vlasů. Nakonec Edmund řekl:

 ostroV 

• 19 •

„Koukejte, můžeme udělat jenom jednu věc. Musíme prozkoumat ten les. Poustevníci a potul­ ní rytíři a tihle lidé vždycky najdou v lese něco k jídlu. Hledají kořínky a bobule a tak.“

„Jaké kořínky?“ ptala se Zuzana.

„Já vždycky myslela, že to znamená kořeny stromů,“ přiznala Lucie.

„Pojte,“ vyzval je Petr. „Eda má pravdu. Musí­ me se pokusit něco udělat A tohle bude lepší než chodit zase ven do toho vedra.“

Zvedli se a vykročili podél potoka. Nebylo to jednoduché. Protahovali se pod větvemi, přelé­ zali je, prodírali se velikými houštinami něčeho, co připomínalo rododendrony, roztrhali si šaty a namočili si nohy. Celou dobu neslyšeli nic jiné­ ho než šplouchání potoka a hluk, který dělali oni sami. Když už z toho začínali být hodně unave­ ní, ucítili náhle jakousi krásnou vůni a vysoko nad sebou na pravém břehu zahlédli něco barev­ ného.

„No ne!“ vykřikla Lucka. „To je přece jabloň!“

A byla. Vydrápali se na příkrý břeh, prodrali se ostružinami a ocitli se u starého stromu, jehož větve se ohýbaly pod záplavou zlatožlutých jablek tak pevných a šavnatých, jaká si jen dokážete představit.  Princ KasPian 

 ostroV 

• 21 •

„Tahle jabloň tu není sama,“ upozornil Ed­ mund s pusou plnou jablka. „Koukejte támhle – a támhle.“

„Vážně, jsou jich tady desítky,“ potvrdila Zuza­ na. Odhodila ohryzek prvního jablka a utrhla si další. „Kdysi dávno tady asi býval sad, ještě než to tu zplanělo a zarostlo lesem.“

„Znamená to, že ostrov býval nejspíš obydlený,“ dodal Petr.

„A co je támhleto?“ ukázala Lucie před sebe.

„No ne! To je přece ze,“ řekl Petr. „Stará ka­ menná ze.“

Prodrali se mezi větvemi plnými ovoce až ke zdi. Byla velmi stará a místy zřícená, porostlá mechem a popínavými rostlinami, a stejně vyso­ ké jako ona byly jen ty nejvyšší stromy. Když do­ šli až těsně k ní, našli velký kamenný oblouk, ve kterém zřejmě kdysi bývala brána. Te oblouk téměř vyplňovala největší ze všech jabloní. Aby se kolem ní protáhli, museli olámat několik vět­ ví, a když se jim to povedlo, všichni zamrkali, protože kolem nich bylo najednou mnohem víc světla. Ocitli se na velikém prostranství obehna­ ném zdí. Nebyly tu stromy, jen nízká tráva a sed­ mikrásky, břečan a šedé zdi. Bylo to světlé, uta­ jené a tiché místo, a také dost posmutnělé.

 Princ KasPian 

• 22 •

Všichni čtyři došli až doprostřed a byli rádi, že

se konečně můžou pořádně narovnat a volně se

hýbat.

• 23 •

KaPitoLa 2

Stará pokladnice

Z

T

ohle nebyla zahrada,“ podotkla po chvíli Zuza­

na. „Byl to hrad a tohle muselo být nádvoří.“

„Máš pravdu,“ potvrdil Petr. „Jasně. Tohle jsou zbytky věže. A támhle bývaly schody, které vedly na hřeben té hradby. A koukejte na tyhle druhé schody – ty nízké široké – támhle k tomu oblou­ ku. To musel být vstup do hlavní síně.“

„Ale už hodně dávno, když te vypadá takhle,“ usoudil Edmund.

„Ano, hodně dávno,“ kývl Petr. „Kdybychom tak mohli zjistit, kdo a kdy v tom hradě bydlel.“

„Mám z toho divný pocit,“ řekla Lucie.

„Ty taky, Lucko?“ obrátil se k ní Petr. „Já totiž taky. Je to ta nejpodivnější věc, co se za tenhle div­ ný den stala. Vážně bych rád věděl, kde to jsme a co to všechno znamená.“ Během řeči přešli přes nádvoří a vešli do míst, která kdysi bývala hlavní síní. Te byla skoro stejná jako nádvoří, protože střecha dávno zmizela a ze síně se stal jen další kus trávníku se sedmikráskami, až na to, že tenhle „

 Princ KasPian 

• 24 •

byl kratší a užší a stěny vyšší. Na protilehlé straně byla část podlahy asi o metr výš než zbytek.

„Tak nevím, byla to vážně síň?“ zapochybovala Zuzana. „Co támhleta terasa, nebo co to je?“ „Co­ pak to nechápeš, ty hloupá?“ odpověděl Petr, kte­ rý začínal být podivně rozčilený. „Tohle byl přece stupínek, kde stál hlavní stůl a kde sedával král a nejvyšší šlechtici. Jako bys zapomněla, že i my sami jsme kdysi byli králové a královny a v naší trůnní síni jsme sedali právě na takovémhle stu­ pínku.“

„Na našem hradu Cair Paravelu,“ pokračovala Zuzana zasněným a zpěvavým hlasem, „u ústí Velké řeky v Narnii. Jak bych mohla zapome­ nout?“

„Všechno se mi to zase vybavuje,“ přidala se Lucie. „Mohli bychom dělat, že jsem opět na Cair Paravelu. Tahle síň se musela hodně podobat té, ve které jsme hodovali.“

„Jenže tady bohužel žádná hostina není,“ při­ pomněl Edmund. „A už je pozdě. Jen se podívejte, jak dlouhé jsou stíny. A všimli jste si, že už není tak horko?“

„Jestli tady máme strávit noc, potřebujeme oheň,“ souhlasil Petr. „Sirky mám. Pojte se po­ dívat, jestli tu někde nasbíráme nějaké suché

• 25 •

 stará PoKLadnice 

dřevo.“ Všem bylo jasné, že je to rozumný ná­

pad, a příští půlhodinu se činili. Sad, kterým do

zřícenin přišli, nebyl na sbírání suchého dřeva

zrovna to nejlepší místo. Zkusili tedy opačnou

stranu hradu – zamířili ze síně malými postran­

ními dveřmi do bludiště kamenných hrbolků

a prohlubní, které kdysi jistě byly chodbami

a menšími místnostmi, ale te už tu zbyly jen

kopřivy a šípkové růže. Za nimi, v hradební zdi,

objevili širokou trhlinu. Tou prošli do lesa plné­

ho temnějších a větších stromů a našli velkou

spoustu suchých větví, ztrouchnivělého dřeva,

větviček, suchého listí a borových šišek. Běhali

do hradu a zpátky s plnými náručemi, dokud ne­

měli na vyvýšeném stupínku pořádnou hroma­

du. Při páté cestě objevili hned vedle velké síně

studnu. Byla zarostlá plevelem, avšak když ho

odstranili, zjistili, že studna je hluboká, čistá

a s dobrou vodou. Z poloviny ji obklopovaly zbyt­

ky dlážděného chodníku. Dívky pak šly natrhat

ještě pár jablek a chlapci zapálili oheň – na stu­

pínku a skoro až v rohu, protože si říkali, že tam

bude nejútulněji a nejtepleji. Bylo to dost obtíž­

né a spotřebovali spoustu sirek, ale nakonec se

jim to povedlo. Konečně se všichni usadili zády

ke stěně a tváří k ohni. Zkoušeli péct jablka na

 Princ KasPian 

klacku, jenže pečená jablka bez cukru za mnoho

nestojí a kromě toho jsou nejdřív tak horká, že

se nedají jíst prsty, a když dost vychladnou, tak

už zase nejsou dobrá. Museli se tedy spokojit se

syrovými jablky a Edmund při tom poznamenal,

že si takhle člověk uvědomí, že školní večeře na­

konec nejsou tak zlé. „Te bych se vůbec nezlo­

bil, kdyby mi někdo dal pořádný krajíc chleba

s margarínem,“ dodal. Ale ve všech sílil pocit

dobrodružství a nikdo z nich nestál o to, být ra­

ději ve škole.

Dojedli poslední jablka a Zuzana se šla ještě ke

studni napít. Když se vrátila, nesla něco v ruce.

• 27 •

 stará PoKLadnice 

„Podívejte,“ řekla trochu zajíkavě, „co jsem na­ šla u studny.“ Podala to Petrovi a sedla si. Vypa­ dalo to, že má co dělat, aby se nerozplakala. Ed­ mund a Lucka se dychtivě naklonili dopředu, aby viděli, co má Petr v ruce – něco malého, lesklého, co se ve světle ohně blýskalo.

„No, to mě podržte,“ řekl Petr a i jeho hlas te zněl divně. Podal tu věc ostatním a všichni uvidě­ li, co to je – malý šachový jezdec, obvyklé velikos­ ti, ale neobvykle těžký, protože byl vyrobený z čistého zlata. Kůň měl oči ze dvou malých rubí­ nů – nebo spíš jen jedno, protože druhý kámen byl vypadlý.

„Páni,“ vykřikla Lucie, „to je úplně stejná zlatá šachová figurka, jakými jsme kdysi hrávali, když jsme byli králové a královny na Cair Paravelu.

„No tak, Zuzano, seber se,“ naklonil se Petr k sestře.

„Já si nemůžu pomoct,“ odpověděla Zuzana. „Vybavily se mi všechny ty krásné doby. Vzpo­ mněla jsem si, jak jsme hráli šachy s fauny a s hod­ nými obry, a v jak v moři zpíval mořský lid, a na svého krásného koně a – a...“

„Víte co?“ řekl Petr docela jiným hlasem. „Mys­ lím, že je nevyšší čas začít používat hlavu.“

„Jak to myslíš?“ zeptal se Edmund.

 Princ KasPian 

• 28 •

„Copak vážně nikdo z vás ještě neuhodl, kde to jsme?“ podivil se Petr.

„Pokračuj, pokračuj,“ pobízela ho Lucie. „Už hodiny mám pocit, že tohle místo v sobě má něja­ kou úžasnou záhadu.“

„Povídej,“ přidal se Edmund. „Všichni tě po­ sloucháme.“

„Jsme v troskách samotného Cair Paravelu.“

„Počkej,“ namítl Edmund, „jak jsi na tohle při­ šel? Tady to přece musí být už celé věky opuště­ né. Jen se podívej na ty veliké stromy, kterými zarostla brána. Koukni na ty kameny. Na první pohled je jasné, že tady už stovky let nikdo ne­ bydlel.“

„Já vím,“ kývl Petr. „To je na tom právě to těž­ ké. Ale to nechme zatím být. Chci to probrat pěk­ ně jedno po druhém. Za prvé: Tahle síň má přesně stejný tvar a velikost jako hlavní síň na Cair Pa­ ravelu. Jen si tady představte střechu a barevné dláždění místo té trávy, na zdech gobelíny a máte naši královskou hodovní síň.“ Nikdo nic neřekl.

„Druhá věc,“ pokračoval Petr. „Studna je přes­ ně tam, kde byla ta naše, jižně od hlavní síně, a má přesně stejnou velikost a tvar.“

Zase žádná odpově.

„Za třetí: Zuzana našla jednu z našich starých

• 29 •

 stará PoKLadnice 

šachových figurek – nebo takovou, která je jí po­ dobná jako vejce vejci.“ Ještě pořád nikdo neod­ povídal.

„A za čtvrté: Vzpomínáte si – bylo to přesně den před tím, než přišlo poselstvo krále z Kalor­ menu – vzpomínáte si, jak jsme u severní brány hradu sázeli sad? Největší ze všeho lesního lidu, samotná Pomona, nám ho přišla požehnat dob­ rým kouzlem. Díry tenkrát kopali ti dobří chlapí­ ci krtci. Neříkejte mi, že si nevzpomínáte, jak se tehdy jejich vůdce, legrační starý Rukavička, opřel o rýč a prohlásil:,Věřte mi, Veličenstvo, jed­ nou budete rád, že tady ty ovocné stromy jsou.‘ A to tedy měl rozhodně pravdu.“

„Já si vzpomínám! Vzpomínám si!“ zatleskala Lucka.

„Ne, počkat, počkat,“ odporoval Edmund. „To musí být všechno nesmysl. Přece jsme nevysázeli sad až těsně k bráně. Tak hloupí bychom snad ne­ byli.“

„Jistě že ne,“ souhlasil Petr. „Ale od té doby se sad k té bráně rozrostl.“

„A ještě něco,“ pokračoval Edmund. „Cair Pa­ ravel neležel na ostrově.“

„Ano. O tom jsem taky uvažoval. Ale byl na po­ loostrově. A to už je skoro ostrov. Nemohl se z něj

 Princ KasPian 

• 30 •

od našich časů stát ostrov? Třeba někdo prokopal průplav.“

„No a to je třetí věc,“ vpadl mu do řeči Edmund. „Ty pořád říkáš od našich časů. Ale vždy je to teprve rok, co jsme se z Narnie vrátili. Chceš mi tvrdit, že za jeden jediný rok se hrady zřítí, vyros­ tou veliké lesy a z malých stromečků, které jsme sami viděli sázet, je velký starý sad, a kdo ví co ještě? To přece není možné.“

„Něco mě napadlo,“ ozvala se Lucie. „Jestli je tohle Cair Paravel, tak tady na tom konci stupín­ ku by měly být dveře. Vlastně bychom je te měli mít přímo za zády. Vzpomínáte? Na ty dveře, kte­ ré vedly do královské pokladnice?“

„Na dveře to tu moc nevypadá,“ podotkl Petr a vstal.

Ze za nimi byla úplně porostlá břečanem.

„To brzo zjistíme,“ prohlásil Edmund a popadl větev, kterou si připravil k přiložení na oheň. Za­ čal s ní bušit do porostlé zdi. Ťuk-uk, klepala vě­ tev o kámen a znova: uk-uk, a pak najednou: bum-bum, docela jiný, dutý, dřevěný zvuk.

„Hele!“ vykřikl Edmund.

„Musíme strhat ten břečan,“ rozhodl Petr.

„Nenecháme toho radši?“ namítala Zuzana. „Můžeme to zkusit ráno. Jestli tady musíme strá­

• 31 •

 stará PoKLadnice 

vit celou noc, tak nestojím o to mít za zády ote­ vřené dveře a velikou černou díru, z které může vylézt kdovíco, když už nemluvím o vlhku a prů­ vanu. A za chvilku se setmí.“

„No tak, Zuzko! Jak můžeš?“ řekla Lucie s ká­ ravým pohledem. Oba chlapci byli už tak rozčile­ ní, že Zuzaninu radu snad ani neslyšeli. Pracovali na břečanu rukama a Petrovým kapesním no­ žem, dokud nožík nepraskl. Pak používali Ed­ mundův. Místo, na kterém předtím seděli, bylo za chvilku celé zasypané břečanem. Konečně dveře odkryli.

„Samozřejmě jsou zamčené,“ zjistil Petr.

„Ale dřevo je ztrouchnivělé,“ upozornil Ed­ mund. „To za chvilku rozsekáme na kousky a ješ­ tě budeme mít čím přikládat. Jdeme na to.“

Trvalo to déle, než čekali, a než byli hotoví, ve velké síni se zešeřilo a vykoukly první hvězdy. Zu­ zana nebyla jediná, které trochu přejel mráz po zádech, když chlapci stáli nad hromadou dřevě­ ných třísek, otírali si z rukou špínu a hleděli do chladného temného otvoru, který vytvořili.

„Chce to světlo,“ zavelel Petr.

„K čemu je to dobré?“ namítala Zuzana. „A jak říkal Edmund...“

„Už nic neříkám,“ přerušil ji Edmund. „Ještě

 Princ KasPian 

• 32 •

pořád to nechápu, ale to můžeme probrat později.

Jdeme dolů, ne?“

„Musíme,“ odpověděl Petr. „Seber se, Zuzko.

Jsme zpátky v Narnii, tak se nemůžeme chovat

jako děti. Tady jsi královna Zuzana. A když tu zá­

hadu nevyřešíme, stejně nikdo nebudeme moci

spát.“ Zkoušeli použít dlouhé větve jako louče, ale

• 33 •

 stará PoKLadnice 

to bylo k ničemu. Když je člověk držel hořícím koncem nahoru, tak zhasly, a když je sklonil dolů, pálily mu ruku a kouř ho štípal do očí. Nakonec použili Edmundovu baterku. Naštěstí ji dostal k narozeninám ani ne před týdnem a baterie byla skoro nová. Šel tedy první a svítil. Pak šla Lucie, za ní Zuzana a průvod uzavíral Petr.

„Došel jsem ke schodům,“ hlásil Edmund.

„Počítej je,“ radil Petr.

„Jeden – dva – tři,“ odpočítával Edmund nahlas a opatrně sestupoval. Zastavil se u šestnácti. „Jsem na konci,“ křikl.

„To vážně musí být Cair Paravel,“ řekla Lucie. „Tam jich bylo šestnáct.“ Nikdo už nepromluvil, dokud všichni nestáli v jednom hloučku u paty schodů. Edmund pomalu posvítil baterkou kolem dokola.

„Á­á­á­á!“ vydechly všechny čtyři děti najednou.

Všichni už totiž věděli, že jsou skutečně ve sta­ ré pokladnici Cair Paravelu, kde kdysi vládli jako králové a královny Narnie. Uprostřed bylo něco jako cestička (podobné bývají ve skleníku) a po obou stranách v pravidelných rozestupech stála přepychová brnění jako rytíři střežící poklad. Mezi brněními byly po obou stranách uličky poli­ ce plné vzácných věcí – náhrdelníků, náramků,

 Princ KasPian 

• 34 •

prstenů, zlatých mís a talířů, dlouhých sloních

klů, broží, čelenek a zlatých řetězů a hromady

nezasazených kamenů, jen tak ledabyle nakupe­

ných, jako by to byly kuličky nebo brambory – di­

amanty, rubíny, granáty, smaragdy, topasy a ame­

tysty. Pod policemi ležely veliké dubové truhly

obité železnými pásy a s velikými zámky. Byla tu

nepříjemná zima a takové ticho, že slyšeli vlastní

dech. Všechny poklady pokrývala taková vrstva

prachu, že dokud si neuvědomili, kde jsou, a na

většinu věcí si nevzpomněli, nebyli by vůbec po­

znali, že jsou to poklady. Celé to místo bylo smut­

né a trochu nahánělo strach, protože vypadalo

tak strašně dávno opuštěné. Aspoň minutu nikdo

nic neřekl.

Po chvilce ale začali přecházet sem a tam, brát

do rukou jednotlivé věci a prohlížet si je. Bylo to

jako setkávat se s velmi dávnými přáteli. Kdybyste

tam byli, slyšeli byste je říkat věci jako: „Koukejte!

Naše korunovační prsteny – vzpomínáte, kdy jsme

je měli poprvé? – A tady je ta malá brož, co jsem

myslela, že se ztratila. – Podívej, není tohle to br­

nění, co jsi měl na sobě na tom velkém turnaji na

Osamělých ostrovech? – Vzpomínáš na toho trpas­

líka, co mi tohle dělal? – Vzpomínáš, jak jsme pili

z tohohle rohu? – Vzpomínáš, vzpomínáš?“

• 35 •

 stará PoKLadnice 

Náhle se ale ozval Edmund: „Počkejte, nesmí­ me úplně vybít baterii, kdo ví, kolikrát ji ještě bu­ deme potřebovat. Neměli bychom si radši vzít, co chceme, a jít zase ven?“

„Musíme si vzít dary,“ rozhodl Petr. Kdysi dáv­ no dostal on, Lucie a Zuzana v Narnii k Vánocům jisté dary, kterých si cenili víc než celého svého království. Edmund žádný dar neměl, protože s nimi tehdy nebyl. (Mohl si za to sám a vy si o tom můžete přečíst v té druhé knížce.)

Všichni s Petrem souhlasili a prošli uličkou na druhý konec pokladnice. Dary tam samozřejmě dosud visely na zdi. Lucie měla ten nejmenší – malou lahvičku, vyrobenou z diamantu, a ne ze skla, a stále ještě napůl plnou kouzelného léku, který vyléčí skoro každé zranění a každou nemoc. Lucie – te znova královna Lucie – neřekla nic, ale tvářila se velice slavnostně, sejmula svůj dar ze zdi, zavěsila si řemínek přes rameno a znovu ucítila lahvičku u boku, tam, kde kdysi visívala. Zuzana tehdy dostala luk, šípy a roh. Luk tam ještě byl, i toulec ze slonoviny plný opeřených šípů, ale – „Zuzko,“ řekla Lucie, „ kde je roh?“

„Ale zatrápeně,“ sykla po chvíli přemýšlení Zu­ zana. „Už si vzpomínám. Vzala jsem si ho sebou ten úplně poslední den, když jsme vyjeli lovit bílé­

 Princ KasPian 

• 36 •

ho jelena. Musel se ztratit, když jsme narazili tam na to druhé místo – tím myslím Anglii.“

Edmund hvízdl. To byla skutečně nenahraditel­ ná ztráta. Roh byl totiž kouzelný a když jste na něj zatroubili, vždycky se objevila nějaká pomoc, a jste byli kdekoli.

„Zrovna něco takového by se na tomhle místě mohlo hodit,“ podotkl Edmund.

„No nic,“ řekla Zuzana. „Pořád ještě mám luk.“ A vzala ho do ruky.

„Nebude tětiva zpuchřelá?“ ptal se Petr.

V ovzduší pokladnice bylo snad nějaké kouzlo nebo něco podobného – luk byl dosud v pořádku. Střílet lukem a plavat uměla Zuzana výborně. Nejdřív luk ohnula a pak brnkla o tětivu. Zadrn­ čela a ozvěna rozechvěla celou místnost. Ten jedi­ ný zvuk vrátil dětem staré časy víc než cokoli ji­ ného předtím. Všechny bitvy, lovy a hostiny se jim vybavily, jako by to bylo včera.

Zuzana – královna Zuzana – pak luk povolila a zavěsila toulec k pasu.

Poslední sňal ze zdi svůj dar Petr – štít s velkým červeným lvem a královský meč. Foukl na ně a po­ klepal jimi o zem, aby je zbavil prachu. Zavěsil si štít na paži a meč si zavěsil k pasu. Zpočátku měl strach, zda nezrezivěl a nezadrhl se v pochvě. Ale  stará PoKLadnice 

 Princ KasPian 

• 38 •

kdepak. Jediným rychlým pohybem tasil a zvedl meč do výše, až se ve světle baterky zaleskl.

„To je můj meč Rhindon,“ řekl, „kterým jsem zabil vlka.“ V jeho hlase se ozval nový tón a ostat­ ní cítili, že je skutečně znovu Nejvyšším vládcem Petrem. Chvilku bylo ticho a pak si všichni zase vzpomněli, že musejí šetřit baterii.

Vystoupili zpět nahoru po schodech, pořádně přiložili na oheň a lehli si u něj těsně k sobě, aby se zahřáli. Podlaha byla tvrdá a nepohodlná, ale nakonec přece jen usnuli.

• 39 •

KaPitoLa 3

Trpaslík

Z

N

ejhorší na tom, když spíte venku, je, že se

vzbudíte hrozně brzo. A když už se vzbudí­

te, musíte vstát, protože zem je tak tvrdá, že je vám nepohodlně. A ještě horší to je, když k sní­ dani nemáte nic než jablka a včera k večeři jste také neměli nic než jablka. Když Lucie řekla – celkem popravdě – že je nádherné ráno, bylo to tak asi všechno, co se v té chvíli dalo hezkého říct. Edmund vyslovil to, co si všichni ostat­ ní mysleli: „Musíme prostě z tohohle ostrova pryč.“

Napili se ze studny a omyli si obličeje. Potom všichni znova sešli podél potoka k pobřeží a hle­ děli na průliv, který je odděloval od nedaleké pevniny.

„Budeme muset přeplavat,“ řekl Edmund.

„Zuzana by klidně mohla,“ kývl Petr (jeho se­ stra získala ve škole několik cen v plavání). „Ale jestli i my ostatní, tím si nejsem tak jistý.“ Slovy ‚my ostatní‘ myslel vlastně Edmunda,

 Princ KasPian 

• 40 •

který ve školním bazénu ještě neuplaval ani dvě délky, a Lucii, která neuměla plavat skoro vů­ bec.

„A stejně,“ přidala se Zuzana, „může tam být proud. Otec říkal, že je nerozum koupat se někde, kde to neznáš.“

„Poslyš, Petře,“ napadlo Lucii, „já vím, že do­ ma – myslím v Anglii – plavu hrozně. Ale tenkrát dávno jsme přece všichni plavat uměli – jestli to tedy je dávno, co jsme byli králové a královny Narnie. Taky jsme uměli jezdit na koni a vůbec spoustu věcí. Nemyslíš?“

„No jo, ale tenkrát jsme byli vlastně dospělí,“ připomněl Petr. „Vládli jsme celé roky a všechno jsme se to naučili. Jenže te je nám zase tolik co v Anglii, ne?“

„Páni!“ řekl Edmund takovým tónem, že všich­ ni přestali mluvit a podívali se na něj.

„Zrovna mi to všechno došlo,“ prohlásil.

„Co ti došlo?“ zeptal se Petr.

„No to všechno,“ opakoval Edmund. „Víš, jak nám včera večer bylo divné, že jsme odešli z Nar­ nie teprve před rokem, ale přitom tu všechno vy­ padá, jako by na Cair Paravelu nikdo nebydlel už stovky let? No copak to nechápete? Vzpomínáte si přece, že jsme v Narnii žili hrozně dlouho, ale

• 41 •

 trPasLíK 

když jsme se pak vrátili šatníkem zpátky, neuply­ nula mezitím ani minuta?“

„Povídej,“ pobídla ho Zuzana. „Myslím, že to začínám chápat.“

„To tedy znamená,“ pokračoval Edmund, „že jak z Narnie odejdeš, nemáš vůbec ponětí, jak běží narnijský čas. Proč by nemohly v Narnii uběh­ nout stovky let, kdežto nám v Anglii jen rok?“

„Jasně, Edo,“ vytřeštil oči Petr, „tys na to asi přišel. Když to vezmeš takhle, tak to asi vážně jsou stovky let, co jsme žili na Cair Paravelu. A te se do Narnie vracíme, asi jako kdyby se do moderní Anglie vrátili křižáci nebo Anglosasové nebo staří Britové!“

„Všichni budou úplně bez sebe, až nás uvidí...“ začala Lucie, ale do toho ostatní spustili „Pšt!“ nebo „Koukejte!“ Něco se totiž dělo.

Na pevnině trochu napravo od nich byl zalesně­ ný výběžek a všichni si byli jistí, že hned za tím výběžkem musí ležet ústí řeky. A právě v tom místě vyplula loka. Když obeplula mys, otočila se a zamířila přes průliv směrem k nim. Na palu­ bě byli dva lidé: jeden vesloval, druhý seděl na přídi a držel nějaký balík, který sebou škubal a hýbal se, jako by byl živý. Vypadalo to, že ti dva jsou vojáci. Na hlavách měli ocelové přilbice a na

 Princ KasPian 

• 42 •

sobě lehké drátěné košile. Oba byli vousatí a tvá­ řili se zle. Děti couvly z pláže do lesa a bez hnutí se dívaly.

„Tady to bude dobré,“ řekl voják na přídi, když loka doplula skoro až k dětem.

„Co mu přivázat kámen k nohám, desátníku?“ navrhoval ten druhý a složil vesla.

„Pche!“ zavrčel ten druhý. „Žádný jsme si ne­ přivezli a ani to není potřeba. Ten se utopí i bez kamene, jestli jsme ty řemeny dost utáhli.“ S tě­ mi slovy vstal a zvedl balík. Petr spatřil, že je to skutečně živé a že je to vlastně trpaslík. Měl svázané ruce a nohy, ale bránil se, jak mohl. Vzápětí to vedle Petrova ucha zadrnčelo a voják z ničeho nic rozhodil ruce, upustil trpaslíka do člunu a sám sletěl po zádech do vody. Začal se

• 43 •

 trPasLíK 

neohrabaně plácat k protějšímu břehu a Petr si všiml, že ho do přilbice zasáhl Zuzanin šíp. Ohlé­ dl se a viděl, jak velice bledá Zuzana opět zaklá­ dá do luku další šíp. Ten už ale použít nemusela. Když druhý voják uviděl svého společníka pad­ nout, vykřikl, vyskočil z loky do vody a podob­ ně neobratně se plácal vodou (ve které zřejmě taktak stačil). Nakonec zmizel v lese na protější straně.

„Honem! Než uplave!“ vykřikl Petr. On i Zuza­ na se, tak jak byli v šatech, vrhli do vody, a než jim voda sahala k ramenům, už loku drželi za boky. Za pár vteřin ji vytáhli na břeh, vyzvedli z ní trpaslíka a Edmund mu hned začal přeřezá­ vat pouta kapesním nožem. (Petrův meč by býval ostřejší, jenže meč je pro takovouhle práci hodně nešikovný nástroj, protože ho nemůžete držet níž než za jílec.) Když byl trpaslík konečně volný, sedl si, zamnul si paže a nohy a vykřikl:

„No, a si říká kdo chce co chce, nepřipadáte mi jako duchové.“

Jako většina trpaslíků byl podsaditý a měl širo­ kou hru. Kdyby stál, měřil by něco pod metr, a měl tak obrovitý plnovous a knír ze silných re­ zavých vousů, že už mu z obličeje nebylo vidět víc než nos, zahnutý jako zobák, a jasné černé oči.

 Princ KasPian 

• 44 •

„Tak nebo tak,“ pokračoval, „duchové neducho­ vé, zachránili jste mi život a já jsem vám velice zavázaný.“

„Proč bychom měli být duchové?“ divila se Lucie.

„Celý život mi namlouvali,“ vysvětloval trpas­ lík, „že v těchhle pobřežních lesích je tolik duchů co stromů. Tak se to říká. A proto, když se chtějí někoho zbavit, většinou ho dovezou sem (jako dneska mě) a tvrdí, že ho nechali duchům. Vždyc­ ky jsem si ale říkal, jestli je náhodou sami neutopí nebo jim nepodříznou krk. Nikdy jsem na duchy moc nevěřil. Jenže ti dva zbabělci, co jste je zrov­ na střelili, na ně věřili určitě. Báli se víc toho, že mě sem musí dojet popravit, než jsem se bál já!“

„Aha,“ řekla Zuzana. „Proto oba utekli.“

• 45 •

 trPasLíK 

„Co? Cože?“ divil se trpaslík.

„Zmizeli,“ vysvětloval Edmund. „Na pevninu.“

„Mířila jsem tak, abych je nezabila,“ dodala Zu­ zana. Nechtěla, aby si někdo myslel, že na tak krátkou vzdálenost netrefila.

„Hm,“ zachmuřil se trpaslík. „To je horší. Z to­ ho ještě můžou být potíže. Leda by ve vlastním zájmu drželi jazyk za zuby.“

„Proč tě vlastně chtěli utopit?“ zeptal se Petr.

„Já jsem totiž hrozně nebezpečný zločinec,“ od­ pověděl trpaslík vesele. „Ale to je na dlouhé poví­ dání. Tak mě napadá, nepozvali byste mě na sní­ dani? Nemáte ponětí, jak člověku při takové popravě vyhládne.“

„Máme jen jablka,“ odpověděla Lucie smutně.

„Lepší než nic, ale není nad čerstvé ryby,“ řekl trpaslík. „Vypadá to, že budu muset pozvat na snídani já vás. V člunu jsem zahlédl nějaké rybář­ ské nářadí. Stejně budeme muset ten člun odtáh­ nout na druhou stranu ostrova. Co kdyby někdo na pevnině přišel na břeh a všiml si ho.“

„Taky mě to mělo napadnout,“ souhlasil Petr.

Čtyři děti a trpaslík došli ke břehu, poněkud s obtížemi dostrkali člun do vody a nastoupili. Tr­ paslík se okamžitě ujal velení. Vesla byla samo­ zřejmě příliš veliká, než aby je mohl použít, takže

 Princ KasPian 

Petr vesloval a trpaslík kormidloval průplavem

na sever a potom na východ, za výběžek ostrova.

Odtud děti viděly nejen přímo do ústí řeky, ale

také všechny zátoky a mysy za ním. Měly pocit,

že tu a tam něco poznávají, ale les od jejich časů

tak vyrostl, že všechno vypadalo jinak.

Když vypluli na volné moře na východ od ostro­

va, pustil se trpaslík do rybaření. Za chvíli nalovi­

li spoustu nádherných duhově zbarvených pavích

ryb a vzpomněli si, že je jídali na Cair Paravelu.

Když jich nachytali dost, zamířili s člunem do ústí

malého potoka, kde ho přivázali ke stromu. Tr­

paslík, který byl velice schopný (ostatně, i když

člověk občas potká zlého trpaslíka, nikdy jsem ne­

• 47 •

 trPasLíK 

slyšel o trpaslíkovi, který by byl hloupý), ryby rozřízl, vykuchal a řekl:

„Potřebujeme dříví na oheň.“

„Na hradě nějaké máme,“ řekl Edmund.

Trpaslík hvízdl. „Vousy vidličky!“ řekl. „Tak on tam vážně je hrad?“

„Je to jen zřícenina,“ vysvětlovala Lucie.

Trpaslík se rozhlédl po všech čtyřech s podiv­ ným výrazem na tváři.

„A kdo pro všechno na...?“ začal, ale pak se za­ razil a mávl rukou. „To je jedno. Nejdřív jídlo. Ale ještě něco, než půjdeme. Můžete mi přísahat, že jsem opravdu živý? Víte jistě, že jsem se neutopil a že nejsme duchové všichni?“

Když ho o tom ujistili, vyvstala otázka, jak od­ nést ryby. Neměli je na co pověsit a neměli ani košík. Nakonec použili Edmundův klobouk, pro­ tože nikdo jiný klobouk neměl. Kdyby neměl tak strašný hlad, tak by se kvůli tomu rozčiloval mno­ hem víc.

Trpaslík byl nejdřív na hradě trochu nesvůj. Pořád se rozhlížel, čenichal a říkal: „Hm. Přece jen to tu vypadá poněkud strašidelně. A duchy taky trochu cítím.“ Ale rozveselil se, když se za­ pálili oheň a on jim předvedl, jak opékat čerstvé ryby v popelu. Jíst horké ryby bez vidliček a s jed­

 Princ KasPian 

• 48 •

ním kapesním nožem na pět lidí je dost nešikov­ né, a než byli po jídle, odneslo to několik spále­ ných prstů. Ale protože už bylo kolem deváté a oni byli vzhůru od pěti, nikomu spáleniny neva­ dily tolik, jak byste čekali. Všichni zakončili jídlo jablkem a pořádným douškem vody ze studny, tr­ paslík vytáhl dýmku velkou jako jeho paže, na­ cpal ji, zapálil, vyfoukl velký oblak voňavého kou­ ře a řekl: „Ták.“

„Nejdřív nám vyprávěj svůj příběh ty,“ vybídl ho Petr. „My ti pak povíme ten náš.“

„No,“ kývl trpaslík, „protože jste mi zachránili život, je celkem spravedlivé, aby bylo po vašem. Jenomže já moc nevím, kde začít. Především – jsem posel krále Kaspiana.“

„Kdo je to?“ zeptaly se čtyři hlasy naráz.

„Kaspian Desátý, král Narnie, kéž dlouho vlád­ ne!“ odpověděl trpaslík. „Totiž, on by měl být králem Narnie a my doufáme, že jím i bude. Za­ tím je jen králem nás Staronarnianů...“

„Jak to myslíte, Staronarnianů?“ zeptala se Lucie.

„No, to jsme my,“ odpověděl trpaslík. „Asi by se dalo říct, že jsme vzbouřenci.“

„Aha,“ kývl Petr. „A Kaspian je nejvyšší Staro­ narnian.“

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její

plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti

eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist