načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Napravená - Lucia Sasková

Napravená
-15%
sleva

Kniha: Napravená
Autor:

Probudí se po havárii z kómatu a nepamatuje si vůbec nic, posledních několik let jako by neexistovalo. Neví, že už je jí sedmadvacet, svého přítele Frajera nepoznává a jen postupně se ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  369 Kč 314
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-10-31
Počet stran: 360
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 357 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Eva Macháčková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-44
ISBN: 9788026709572
EAN: 9788026709572
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Mladá žena se po havárii probudí z kómatu a nepamatuje si vůbec nic, posledních několik let jako by neexistovalo. Neví, že už je jí sedmadvacet, svého přítele Frajera nepoznává a jen postupně se nechává přesvědčit, že s ním dřív žila v jeho domě. Frajer se k ní chová královsky, kupuje jí drahé oblečení, bere ji na večírky a utrácí za ni peníze. Že by tohle byl její život před nehodou? Proč ale naráží na Frajerovy zákazy a nesmí po minulosti pátrat? Proč nemá dovoleno hledat staré přátele a kdo byl ten muž, který na ni nenávistně zíral z auta? Amnézie všechno komplikuje, ale ona se nevzdává. Jakou ženou vlastně bývala? A může si teď vybrat úplně jinou, novou budoucnost? Slovenská autorka volně navazuje tímto románem na svůj předcházející příběh o ctižadostivé prodavačce z klenotnictví.

Popis nakladatele

Probudí se po havárii z kómatu a nepamatuje si vůbec nic, posledních několik let jako by neexistovalo. Neví, že už je jí sedmadvacet, svého přítele Frajera nepoznává a jen postupně se nechává přesvědčit, že s ním dřív žila v jeho domě. Frajer se k ní chová královsky, kupuje jí drahé oblečení, bere ji na večírky a utrácí za ni peníze. Že by tohle byl její život před nehodou? Proč ale naráží na Frajerovy zákazy a nesmí po minulosti pátrat? Proč nemá dovoleno hledat staré přátele a kdo byl ten muž, který na ni nenávistně zíral z auta? Amnézie všechno komplikuje, ale ona se nevzdává. Jakou ženou vlastně bývala? A může si teď vybrat úplně jinou, novou budoucnost?

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Napravená" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

JE TO ZVLÁŠTNÍ POCIT, ocitnout se v tom záhadném

duševním i fyzickém stavu, ve kterém nejste schopnifun

govat, pohnout kteroukoli částí těla, otevřít oči ani siuvě

domit, co se s vámi vlastně děje. Všichni mluví o černém

tunelu, na jehož konci je světlo. Ale co s tím, když se v té

tmě nedokážete ani pohnout? Ohlédnout se, jestli ten

světlý bod opravdu existuje. Prý vás k němu táhnenezná

má síla. Má mi tam být příjemně a má mě obklopovatne

uvěřitelný klid a ticho. Bla, bla, bla. Nic takového. Možná

nejsem vhodná kandidátka na cestu do nebe. A možná

ani do pekla. Proto mě nechal ten, který o tom rozhoduje,

trčet někde uprostřed. Neschopnou uvažovat, rozhodovat,

případně slibovat možné i nemožné, jen aby mě zbavil

hříchů. Moje duše bloudí v nekonečném zmatku a neumí

se rozhodnout, kterým směrem jít. Nemá nikoho, kdo by

do ní aspoň jemně šťouchnul jako do balonu poletujícího

mezi záhony růží s trny a příjemně měkkým anglickým

trávníkem, na kterém se ještě třpytí ranní rosa. Navzdory

všemu si nic z toho neuvědomuji a v podstatě mi je fajn.

Nemyslím na nic, hlavu mám úplně prázdnou, nevnímám

klid ani neklid, světlo ani tmu...

///

Hlas? Slyším hlas? Odkud přichází? Poslouchámpozor

něji, téměř ani nedýchám, aby mi nic neuniklo. Jako by

zazníval odněkud vysoko nade mnou. Anebo hluboko

pode mnou? Z nějaké vzdálené černé místnosti? Co to


6

říká? Neslyším dost dobře, abych rozeznala slova. Někdo

mluví plynule a klidně. Do řeči mu pravidelně skáčepípání, které slyším výrazněji než cokoli jiného. Je tonepříjemný zvuk. Nechci ho poslouchat! Zaostřování sluchu

někam do neznáma mě za několik sekund úplněvyčerá. Je mi příjemně teplo, cítím se v bezpečí, můžuklidně usnout. Anebo už spím a všechno je to jen sen. Sním

tedy dál.

/// Co se to se mnou zase děje? Proč mi už není takpříjemně? Kde to jsem? Nemám pocit, že ležím ve svéposteli. Kolem mě už není černočerná tma, nabývázvláštní odstín šedé. Pronikavé pípání už nevnímám, zvykla jsem si. Cítím však zvláštní vibrace v celém těle. Vlastně počkat, já cítím své tělo? Vnímám svoje paže, nohy, krk, bodavou bolest v levé ruce. Chci otočit hlavu a podívat se, co to je, ale tělo mě neposlouchá. Ze všech sil se snažím udělat nějaký pohyb, ale bezvýsledně. Jsem připoutaná? Zkouším pohnout alespoň prsty u rukou. Zdá se, že se mi to daří. Přes uzounkou škvírku mezi víčky vidím šero, strop, vypnutou neonovou zářivku, osvětlenou slaboučkým odrazem světla pronikajícího bůhví odkud. Opět zkusím pohnout malíčkem. A opět nejsem schopnázkontrolovat, jestli se mi to podařilo. Cítím se jako velryba uvízlá na mělčině. Chci něco říct, nedokážu se však ani zhluboka nadechnout. Bude to sen, určitě. I v něm někdy chce člověk křičet a nedaří se mu to. Přestanu zaostřovat na vypnuté světlo nad sebou, zavřu oči a doufám, že mi znovu bude tak dobře jako předtím.

/// Sedím na horkém písku při západu slunce a nohy mi ochlazují přílivové vlnky. Kolem mě pobíhají lidé,mávají a něco mi říkají. Snažím se zachytit význam slov, ale zbytečně, nerozumím jim. Nerozeznávám ani řeč, kterou mluví. Přemýšlím, jak je anglicky poprosit, aby na mě nemávali, že nevím, co ode mě chtějí, a ať mi nezaclánějí ve výhledu na zapadající slunce. Kazí moji idylku a klid, který nemá být ničím rušený! Užuž se mi derou slova na jazyk. Kam se vša k poděly moje hlasivk y? Najednou mám sucho v ústech a nedokážu ze sebe vydat jedinou slabiku, jediný zvuk, nic. Jen šepot, který nikdo neslyší a každý překřičí. Po několika pokusech to vzdávám. Ať si tam ty lidičky poskakují. Zkusím se podívat na západ sluncezítra. Přece jen je už pozdě a jsem unavená. „JEJÍ TĚLESNÉ FUNKCE SE OBNOVILY, mohli jsme odpojit většinu přístrojů. Zdá se, že je vše na dobrécestě. Moudřejší budeme, až se úplně probere a bude moct podstoupit další vyšetření.“

„Děkuji, děkuji vám moc, pane doktore.“

Přemýšlím, komu patří utrápené vzlykání.

„Má silný, zdravý organismus, z nejhoršího je venku. Zvládne to.“

Mluví o mně? Já přece všechno slyším a vnímám!

„Kdy se asi probere?“ Uslyším další neznámý hlas.

„Těžko říct. Její mozek pracuje, je velicepravděpodobně, že nás vnímá i v této chvíli. Můžete na ni mluvit, každé slovo, laicky řečeno, nutí její hlavu pracovat, a tím urychluje její přirozené probuzení.“

Nadechnu se, chci se k tomu taky vyjádřit, hlasivky však stále nefungují. Přestávám se snažit... Hlasy utichly.

///

Opět vnímám pravidelný pípavý zvuk, ale jako by ho

někdo dal hlasitěji. Dokážu i dnes pohnout malíčkem?

Jasně, jen mi ho něco svírá. Něco příjemného a teplého.

Ruka! Hladí mě něčí ruka! Je to máma? Snažím se tu ruku

stisknout, ale netuším, jestli se mi to podařilo.

„Jsem tady,“ zašeptá ten člověk téměř neslyšně amačká mě dál.

„Pohnula rukou! Je možné, že pohnula rukou?“ ptá se.

„Poslední dny dělá obrovské pokroky.“

„Můžu tady ještě chvíli zůstat?“

„Jistě.“

Slyším, jak se potichu zavírají dveře.

„V š e c h n o b u d e d o b r ý.“

Po tváři mě hladí ruka. Najednou nejsem zmatená, cítím se v bezpečí. Ať je to kdokoliv, mohl by se v mých snech objevovat častěji.

Podle všeho se opět otevřely dveře – na tváři jsemucítila závan vzduchu. Chtěla bych vědět, kdo vešel dovnitř, ale nemůžu otevřít oči. Ani se o to nepokouším, protože vím, jak mě to vyčerpává. Chci si ještě užít blízkost toho člověka a jeho uklidňujících doteků.

„Co ty tady děláš?“ Ne. Moji ruku už nehřeje teplá dlaň. „Může za ní chodit pouze její rodina, a pokud vím, to ty nejsi.“

„A ty jsi co? Její otec?“ Postřehnu v hlase ironii. Vestejném hlase, kterému jsem ještě před chvílí pozorněnaslouchala a který byl tak něžný.

„Jsem člověk, který má na to, aby se o ni skutečněpostaral.“

O koho? O mě? Je třeba se o mě starat?

„Prosím vás, tyhle věci si řešte někde jinde,“ zamíchal se do rozhovoru další hlas. A po něm se dveře znovupřivřely a zůstalo ticho. Do háje. Chci ještě poslouchat, co se tady děje a kdo o mně mluví jako o nějaké věci, která je na obtíž.

///

O té příjemné teplé ruce a milém hlasu se mi užnezdálo. Vlastně se mi už nezdálo téměř nic. Moje snaha hýbat se

rostla. A moje kondice se zlepšovala. Už mě tak ne unavovaly

pokusy otevřít oči. Zkoušela jsem to znovu a znovu.

PROBŮH, JÁ JSEM V NEMOCNICI? Co se sta lo? Inf uze?

Nesnáším jehly! Tělo jsem měla jako z olova. S obrovskou

námahou jsem dokázala otočit hlavu jen o párcentimetrů. Pípající přístroj jako by se zbláznil, vřískal stálehlasitěji a rychleji. Nešlo mi do hlavy, proč jsem tady, co tady

dělám. Cítila jsem se jako pokusný králík v laboratoři,

který se omylem probral z narkózy. Vtom vešlasestřička, rozsvítila tlumené světlo a zavřela dveře za doktorem,

který vešel dovnitř hned za ní.

„Je sice hluboká noc, ale jsem rád, že vám můžu popřát dobré ráno.“ Usmál se na mě a kontroloval papír,vycházející z přístroje u postele. „Jak se cítíte?“

„Já...“ Bylo pro mě neuvěřitelné, že mi z hrdlaopravdu vyšel zvuk. Že mluvím! Každé slovo jsem ze sebe vypouštěla opatrně, zkoušela jsem, jestli to opravdufunguje. „Jako by po mně přejel parní válec.“ Zaostřila jsem pohled na jeho sympatickou tvář. „A navíc ještě couvl,“ dodala jsem zničeně. Lékař se sestřičkou se zasmáli. „Kde vlastně jsem?“

„V soukromé nemocnici,“ odvětil klidně. „Měla jste autonehodu.“

„Autonehodu?“ Auto? Vzpomněla jsem si na zkoušky v autoškole.

„Nepamatujete si?“

„Ne.“ Chtěla jsem zakroutit hlavou, ale nešlo to.

„Víte, jaký je dnes den?“

„Netuším.“

„Rok?“

„Jasně, dva tisíce...“ Z hlasu se mi vytratila sebejistota. „Devět?“ Sestřička se podívala na doktora a já věděla, že to nevěstí nic dobrého. „Počkejte, ne!“ Mysli! Přikazovala jsem si v duchu. Silvestr. Poslední silvestr jsme přeceslavili na chatě u Miškina přítele. „Dva tisíce deset.“

„Kolik je vám let?“

„Dvacet dva, bude mi dvacet tři.“ Na tom měnenachytá, datum vlastních narozenin se nezapomíná.

„Víte, jaké je roční období?“ Instinktivně jsem upřela oči na okno, tma za ním mi však moc nenapověděla.

„Nevím.“ Vzdala jsem to. „Co se se mnou děje? Prosím vás, řek něte mi to.“ Nemusela jsem mít titu ly před jménem a za ním, abych věděla, že se na mně lékaři něco nezdá.

„Sestřičko, přineste pacientce léky, prosím.“ Napsal něco do papírů a podal jí je. Když odešla, sedl si na kraj mé postele, prohmatal mi ruce, narovnal je a zeptal se, jestli něco cítím. Potom mi nadzvedl hlavu.

„Jsem celá ztuhlá.“

„To je normální. Jste při vědomí, a to je momentálně nejdůležitější. Nemáte žádné trvalé poškození, jakozázrakem je všechno na svém místě. Tělo se zregeneruje,začneme na tom pracovat, hned jak to bude možné. Zanedlouho budete fungovat jako předtím.“ Povzbudivě se usmál.

„Tak proč jste se tak zatvářil?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist