načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Napoleonské války - Mgr. Libor Jůn

Napoleonské války

Elektronická kniha: Napoleonské války
Autor:

Napoleonské války od základů proměnily evropskou společnost a vytvořily pomyslný most mezi starým „feudálním“ světem a světem rodící se občanské společnosti. Interpretace ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 200
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4594-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Napoleonské války od základů proměnily evropskou společnost a vytvořily pomyslný most mezi starým „feudálním“ světem a světem rodící se občanské společnosti. Interpretace událostí spojených s mocenským vzestupem tehdejší Francie, reprezentované fenomenálním vojákem Napoleonem Bonapartem, je do dnešních dnů nejednoznačná a v mnohém i výrazně rozporuplná. Kniha je hlavně shrnutím nejdůležitějších událostí napoleonských válek a upozorněním na společenské a politické změny vyvolané tímto dlouhodobým konfliktem v evropském i celosvětovém měřítku.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON



Dějiny do kapsy

Libor Jůn

Napoleonské války




Libor Jůn

Napoleonské války

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována,rozmno

žována ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

Mgr. Libor Jůn

© Libor Jůn, 2004

© TRITON, 2005

cover © Eva Bystrianská, 2005

Vydalo Nakladatelství TRITON, s.r.o.

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.triton-books.cz

ISBN 80-7254-594-9


Obsah

Namísto úvodu ...................................................................... 9

Kapitola 1. Revoluční prolog ............................................. 14

Kapitola 2. Generál Buonaparte ........................................ 26

Kapitola 3. Anglický nepřítel ............................................. 42

Kapitola 4. Konflikt ............................................................. 54

Kapitola 5. Maltu nebo válku! ........................................... 70

Kapitola 6. Cesta na vrchol ................................................ 92

Kapitola 7. Rozdělená Evropa ......................................... 113

Kapitola 8. Katastrofa v Rusku ....................................... 134

Kapitola 9. Pád .................................................................. 147

Kapitola 10. Sto dní ......................................................... 159

Kapitola 11. Vídeňský kongres ........................................ 172

Exkurs: Proč byl Napoleon poražen? ............................. 184

Základní chronologie událostí z let 1792 až 1815 ...... 191

Doporučená literatura ...................................................... 196



Namísto úvodu...

Přes 600 kilometrů na jih od Káhiry, v staroegyptském

chrámu bohyně Isis na nilském ostrově Fílé, je k vidění

omšelý nápis: „Šestého roku republiky 13. messidoru se

francouzská armáda pod velením Bonaparta vylodila

u Alexandrie a po dvaceti dnech porazila mameluky upy

ramid. Desaix, velitel první divize, je pronásledoval až za

první katarakt, kam přišel 13. vendémiairu roku 7...“

Daleko odtud na jihu Evropy v okolí španělskéhopřísta

vu Cádizu jsou dodnes patrné pozůstatky tzv.„francouz

ských zákopů“ – památky na téměř dvouleté marné

francouzské obléhání. A ve sbírkách moskevskéhoStát

ního historického muzea se nachází empírový čestnýpo

hár – dar pro ruského generála Ostermanna-Tolstého

s krátkým oslavným nápisem: „Udatnemu Ostermannowi

od Čechyň k pamieti na Chlumec dne 17/29 srpna 1813.“

Všechny tyto artefakty upomínají na jednu znejdra

matičtějších epoch evropské a světové historie – nakoa

liční, respektive napoleonské války. Tento konflikt přinesl

mnoho velkých změn, včetně změn v mezinárodnípoliti

ce, na mapě světa, ve vojenství, v kultuře a v životě celé

společnosti. Byl zásadním předělem v dějinách Evropy

a jako pokračování událostí spojených s Francouzskou

revolucí se stal prostředníkem změny dřívější agrární či

feudální společnosti na společnost průmyslovou akapi

talistickou, na pospolitost, v níž se postupně stále více

a více prosazovaly principy občanské společnosti. Rozsah

těchto válek a hloubka změn takto vyvolaných vyloučily

možnost trvalejšího společenského regresu ajednoznač

9


ně určily směr dalšího evropského vývoje. Na tom nicnezměnil ani dočasný charakter Napoleonovy vlády a nástup

evropské reakce po jeho definitivní porážce. A právě tím

se napoleonské války od samotného počátku výrazněodlišily od všech předchozích konfliktů a až do dnešních

dnů na sebe poutají zaslouženou pozornost.

Nikoho asi nepřekvapí, že k tématu napoleonských

válek bylo vydáno na celém světě zhruba už na 220 000

knižních titulů, další stále přibývají a určitě po dlouhý

čas ještě i přibývat budou. O složitosti problému svědčí

mimo jiné i to, že nepanuje shoda ani v tak obecnézáležitosti, jakou je časové vymezení tohoto konfliktu – spor

je veden kolem otázky, do jaké míry je do něj nutnozačlenit války revoluční, jejichž nemalou část výrazně ovlivnil hlavní protagonista dalšího vývoje – NapoleonBonaparte. Vždyť jím vedené kampaně z dob existenceFrancouzské republiky – v Itálii a v Egyptě – ve skutečnosti svými strategickými a politickými cíli více zapadají do politického rámce následujících let než do v podstatě obranných bojů republikánských armád. Proto kolísá i název celého období – nejčastěji mezi koaličními anaoleonskými válkami. Také sám Napoleon bude patrně už provždy hodnocen zcela protichůdně a rozdílně.

V této obrovské záplavě knih nejrůznějšího zaměření

i kvality mají své místo i původní česká díla. Tak například

první česká zpracování Napoleonova životopisu vznikla

už relativně velmi brzy po ukončení napoleonskýchválek. Šlo o knihu publicisty a literáta Karla Sabiny –Napoleon Buonaparte. Okus žiwotopisný, vydanou u B. Haase

v Praze roku 1848, a dvoudílný Napoleonův životopis

vlasteneckého novináře Jakuba Malého – NapoleonBo>10

NAPOLEONSKÉ VÁLKY


naparte, císař francouzský, vydaný J. Pospíšilem rovněž

v Praze v letech 1848 až 1849. Malého spis se dočkal

následně i druhého vydání v roce 1929 a Malý do češtiny

přeložil nejen Mignetovu Historii revoluce francouzské

1789 až 1814, ale i bonapartistický pamflet LudvíkaBonaparta – Idey napoleonské. Ani doba vydání obouživotopisů nebyla náhodná a odrážela v sobě vzrušený čas

revolučního pokusu o demontáž evropských pořádků,

kdysi diktovaných vídeňským kongresem, jenž uzavřel

napoleonské války. S neúspěchem revoluce zapadla i obě

díla a dnes jsou nezaslouženě zapomenuta.

Více poznání o napoleonských či koaličních válkách

tak domácímu publiku přinesla až moderní českáhistoriografie. Z nejrůznějších důvodů se zaměřila hlavně na

vztah českého (případně evropského) prostředí krevoluční Francii, přičemž Francie napoleonská stála po dlouhý

čas jakoby v pozadí. I přes toto určité omezení ve volbě

tématu vznikla celá řada pozoruhodných textů.Jmenovitě je nutno připomenout například Čechy aFrancouzská revoluce, publikaci, jež vzešla roku 1959 z pera

Květy Mejdřické a v pozdější době knihu MiroslavaHrocha a Vlasty Kubišové – Velká francouzská revoluce

a Evropa z roku 1990. Dosud nepřekonaným textem je

studie Josefa Polišenského – Napoleon a srdce Evropy, vydaná už v roce 1971. Polišenský zde Napoleona vylíčil nejen ze „středoevropské perspektivy“, ale upozornil i na nepřeberné množství pramenů, jež se v domácích archivech vztahují k těmto událostem. Bohuželpramenů až do dnešních dnů výrazně nevyužívaných.

Mimo těchto prací „obecnějšího“ charakteru vzniklo

i mnoho prací speciálních – věnovaných ponejvícevojen>11

NAMÍSTO ÚVODU...


ské stránce konfliktu. Zde je nutno připomenoutúspěš

ný titul Dušana Uhlíře Slunce nad Slavkovem z roku

1984, věnovaný bitvě u Slavkova, a z roku 2001 sborník

Napoleonské války a české země shrnující nemalou

část současných poznatků české historiografie o tomto

dramatickém čase. O čtenářské přitažlivosti událostí

ohraničených lety 1792 až 1815 svědčí mj. i stáledo

plňované množství překladové literatury, úspěchzasvě

ceného, byť populárního líčení Jiřího Kovaříka v celéřa

dě jeho knih nebo existence problematických kompilací

Luboše Taraby. Naopak česká beletrie vztahující se kna

poleonské tematice je dnes takřka úplně zapomenuta.

A to ať už se jedná o poněkud naivní román Františka

Josefa Čečetky Orlové velké armády, s podtitulemRo

mán Napoleonovy lásky, slávy a jeho pádu, vydaný

v Praze u J. R. Vilímka v roce 1928, některé povídky

Aloise Jiráska, či strhující román Františka NeužilaRa

něné pole, vydaný v pražském Melantrichu v roce 1981.

Při této existenci více jak 200 000 knižních titulůvě

nujících se nejrůznějším aspektům tohoto období,včet

ně výše zmíněné nemalé domácí produkce, je nutno si

položit otázku, proč vznikla další kniha s tímtotéma

tem? Jedna z možných odpovědí je skryta už vcharakte

ru napoleonských válek. V jejich zásadním vlivu naevrop

skou společnost a politiku, kdy v mnohém tyto události

předznamenaly stále aktuální problémy dnešního světa.

Odpovědí může být i tzv. „napoleonská“ legenda,vytvá

řející zvláštně pokřivený, idealizovaný a romantickýpo

hled na děje z přelomu 18. a 19. století. Legenda asinejlé

pe zhmotněná ve známém Davidově obrazu „Napoleon

překračující průsmyk sv. Bernarda“ z roku 1801. Na

12

NAPOLEONSKÉ VÁLKY


tomto Davidově plátně promlouvá kult vojenskéhohrdi

ny, dobyvatele a zachránce Francie, mj. zcela potírající

historickou skutečnost dané události (Napoleon průsmyk

překonal na mezku, za pěkného počasí, a ne za vichřice

na bělouši).

Konečně jde o tu samou legendu, nutící nemálosou

časných mužů a žen čas od času zaměnit svůj civilní oděv

za uniformu vojáka či markytánky napoleonských válek

a prožít odlesk dávno skončeného dramatu na vlastní

kůži – tu na pláních u moravského Slavkova, tu napřed

městích německého Lipska nebo v lesích u norského

Langnes ... Další odpovědi by měly být koneckoncůob

sahem této knihy.

13

NAMÍSTO ÚVODU...


Kapitola 1

Revoluční prolog

Když neustálé soupeření s Angličany přivedlo vojákyfran

couzského krále Ludvíka XVI. na americký kontinent,

aby pomohli místním „rebelům“ setřást moc Londýna,

nikdo netušil jak i pro samotnou Francii bude tento boj –

tato odplata za francouzské ponížení Velkou Británií

v sedmileté válce – osudný. A následky vítězství vpodiv

né koalici se vzbouřenými kolonisty na sebe nedalydlou

ho čekat. Pro Francouze se zrodili nejen noví hrdinové,

jako Rochambeau či La Fayette, ale zároveň s tím se vše,

co pocházelo ze zámoří, stalo vyhledávanou módou. Ta

výrazně proměnila např. tehdejší uniformy, ale hlavně

se postarala o „přenos“ nebezpečného vzoru na zbavení

se nepružné a zkorumpované moci. Hluboká krize,ko

rupce a nespokojenost – to byla nejlepší charakteristika

Francie konce 18. století a příklad zámořských „rebelů“

jen přilil oleje do ohně v neutěšené všední francouzské

realitě.

Důmyslné plány na zlepšení neduživých státníchfi

nancí a na odstranění všeobecné nespokojenosti sehrou

tily jeden za druhým a tak zbylo řešení jediné – revoluce.

Krize společnosti byla všeobecná – sociální,hospodář

ská, politická a především finanční. Války a marnivost

dvora vyprázdnily státní pokladnu a vyvolaly závratnou

inflaci. Absolutistický královský režim začal býtpociťo

ván jako nesnesitelný a Ludvík XVI. (panující od roku

1774) nebyl rozhodně mužem schopným situaci vyřešit.

14


Aby mohl vypsat nové daně a zdanit oba dvaprivilego

vané stavy – šlechtu a duchovenstvo, byl nucen porušit

princip absolutistické vlády a na 5. května 1789 svolat

Generální stavy – stavovské shromáždění nezasedající

už od roku 1614. Vedle šlechty a kléru zde zastoupený

neprivilegovaný tzv. třetí stav, reprezentovaný vznikající

buržoazií, dostal jedinečnou příležitost formulovat své

politické požadavky. Výsledkem byl vznik tzv.Národní

ho shromáždění, které se prohlásilo za jediné legitimní

zastoupení francouzského národa.

Události spojené s jednáním stavů, předevšímpoža

davek na vypracování ústavy, vzbudily mezi Francouzi

velký ohlas a naději na zlepšení životních podmínek.

Když si však král začal pohrávat s myšlenkou vojenského

zásahu proti Národnímu shromáždění, reagovalaner

vózní veřejnost násilím. Dne 14. července 1789 dobyl

dav starou královskou pevnost, vězení a symbolabsolu

tismu – Bastilu. Aby se zabránilo radikalizaci „ulice“,

přijalo Národní shromáždění řadu revolučníchrozhod

nutí – a ta od základů přetvořila celou společnost. Byla

zrušena feudální práva a schválena deklarace lidských

a občanských práv. Kromě toho byl zestátněn majetek

katolické církve a jako tzv. národní majetek nabídnut

k prodeji. Konečně v září 1791 byla vyhlášena ústava.

Francie se stala konstituční monarchií a králi zbyla jen

moc výkonná. Král však nebudil důvěru, což vyvrcholilo

v červnu 1791, kdy se Ludvík XVI. pokusil uprchnout

z Paříže. Dne 10. srpna 1792 zaútočil rozzuřený dav na

Tuilerie, královu rezidenci, a zajal Ludvíka XVI. i sman

želkou Marií Antoinettou. Ve stejný čas bylo uvězněno

přes 3 000 údajných příznivců monarchie, z nichž mnozí

15

REVOLUČNÍ PROLOG


padli za oběť takzvaným zářijovým masakrům. Díky této

„druhé revoluci“ získali nemalý vliv ve státě tzv.jakobíni, představující radikální křídlo revoluce. Monarchie,

byť konstituční, se stala přežitkem.

Nově zvolený Národní konvent deklaroval na svém prvním zasedání 21. září 1792 zrušení monarchie aprovolání republiky. Mimo jiné byl zaveden revolučníkalendář jako znamení nového věku. Dne 22. září 1792 začínal rok jedna republiky. Nejvyšší suverenitu v zemi získal Konvent pověřený vypracováním republikánské ústavy. V Konventu se střetly dvě politické frakce: girondisté,zvaní podle francouzského departementu Gironde, amontagnardi, členové tzv. hory, jejíž název upomínal na to, že v Národním shromáždění zaujímali místa v horních lavicích. Girondisté upřednostňovali umírněnou formu revoluce. Prosazovali rovnost před zákonem, ochranu soukromého vlastnictví a samosprávnost provincií.Pokusili se také zkrotit vliv extrémních levicových sil anacházeli oporu u měšťanstva. Montagnardi a obzvláště jejich radikální křídlo, jakobíni, podporovali naprotitomu požadavky nejnižších sociálních vrstev obyvatelstva a požadovali vzhledem k všeobecné bídě centralistickou vládu a reglementovanou hospodářskou politiku.

Už při procesu s králem se ukázala slabostgirondistů. Proti jejich vůli (o jeden hlas) byl králi Ludvíkovi XVI. uložen hrdelní trest. Král byl 21. ledna 1793 popraven a o něco později byla sťata i jeho manželka MarieAntoinetta. Francie zabředla do občanské války. Ve Vendée a v Bretani revoltovali králi a duchovenstvu věrnívesničané, na jihu země se bouřili příznivci girondistů, kteřínyní našli společný jazyk s monarchisty. Navíc k občanské 16 NAPOLEONSKÉ VÁLKY


válce přistoupilo nebezpečí ze zahraničí, neboť Francie

se od roku 1792 nacházela ve válce se silnou koalicí

evropských mocností. Králova smrt vyostřila krizi státu,

kterou měla překonat vlna revolučního teroru. Kumírněnosti vyzývající girondisté byli v červnu 1793vyloučeni z Konventu a nejvíce moci získal radikální jakobín

Maximilien de Robespierre, stojící v čele tzv. Výboruveřejného blaha, který se fakticky stal revoluční vládou.

Teror byl hlavním nástrojem moci v rukou Robespierra a brzy se proti „hrůzovládě“ zformovala opozice i mezi montagnardy. Georges Danton, Fabre d’Eglantine aCamille Desmoulins se obrátili proti Robespierrovi, který je bez okolků nechal popravit. Přesto se v Konventu proti němu dokázalo spojit několik frakcí (včetně dřívějších aktivních protagonistů teroru) a ty provedly úspěšný tzv. thermidorský převrat: 10. thermidoru (28. července 1794) byl Robespierre spolu se svými nejbližšími druhy popraven. Moc v Národním konventu převzali umírnění, ti zrušili rovnostářská hospodářská opatření a záhyzastavili i revoluční teror. V září 1795 obdržela Francienovou ústavu – pět direktorů představovalo mocexekutivní a dvoukomorový parlament moc legislativní.

Po celou tuto dobu Francii ohrožovala nejen občanská válka, ale také vnější nepřítel v podobě zahraničníintervence. Cílem intervence nebylo nic menšího nežrestaurovat předrevoluční pořádky. Zprvu evropské mocnosti přijímaly výbuch Francouzské revoluce značně lhostejně, ale to nemělo mít dlouhého trvání. Zásada rakouského kancléře, hraběte Kaunitze: „Zabránit, aby francouzské ideály překročily hranice, a připustit, aby Francie stále více pustla“, byla brzy opuštěna. Vážné oslabení jedné

17

REVOLUČNÍ PROLOG


z evropských mocností nemohlo být trvale akceptováno

a navíc přední francouzští emigranté, zejména bratři

Ludvíka XVI., hrabě z Artois a hrabě z Provence,naléha

li na vojenskou intervenci. Z Francie uprchnuvší šlechta,

mezi ní mnoho vojáků, postavila v zahraničí armádu,

aby Francii „vysvobodila“ z rukou revolucionářů. Hrozící

pád monarchie ve Francii přiměl Rakousko a Prusko

k jednání. V konvenci z Pillnitzu z 27. srpna 1791 obě

mocnosti nevyloučily vojenský zásah ve Francii. Císař

Leopold II. s případným vstupem do války ovšem nijak

nepospíchal a omezenou koncentraci vojsk na hranicích

Francie považoval spíše jen za nástroj „odstrašení“.Ná

rodní shromáždění, zděšené z emigrantských jednotek

na Rýně, přesto vyhlásilo v dubnu 1792 Rakušanům

válku.

Počínající válka s „českým a uherským králem“Fran

tiškem (František vystřídal předčasně zemřeléhoLeopol

da) ve Francii výrazně prohloubila protimonarchistické

smýšlení a přesvědčení, že zemi uchrání jen zničenísta

rých pořádků v celé Evropě. První boje s nepřítelem ale

odhalily fatální nepřipravenost francouzské armády na

válku. Šlechtický důstojnický sbor neměl zájem naúspěš

ném vedení války a mnoho důstojníků odešlo doemigra

ce. Nebezpečně se uvolnila disciplína a přestalofungo

vat zásobování bojujících jednotek. Problémem byla

i nejednotnost armády, vedle příslušníků řadovýchjed

notek v tradiční královské bílé tu bylo i mnohodobro

volníků a národních gardistů v elegantních červených

uniformách, lépe placených a v boji zcela nezkušených.

Pestrobarevná směsice uniforem nejlépe vystihovala

chaotický a zubožený stav francouzské armády. Přesto

18

NAPOLEONSKÉ VÁLKY


se Francouzi ještě před koncem dubna 1792 bláhově

pokusili o ofenzivu proti Rakušanům.

Útok proti Rakouskému Nizozemí trval jen dva dny a skončil hanebným fiaskem. Ani na Rýnu se Francouzi neprosadili, a když 6. července 1792 vyhlásilo válku Francii i Prusko, zdál se být osud revoluce zpečetěn. V kritických okamžicích se východiskem z krize stalaživelná radikalizace revoluce, vyjádřená heslem „Vlast v nebezpečí!“ – to znamenalo nejen masový přílivdobrovolníků do armády, ale i definitivní pád monarchie. Do francouzského vnitrozemí zatím vyrazily třiintervenční armády – pruská, rakouská a hesenská,podporované 8 000 vojáky emigrantů. Největší nebezpečípředstavovalo 42 000 Prusů vévody brunšvického. Brunšvik se bez výrazných potíží dostal hluboko do nitra Francie a ohrožoval Paříž. K rozhodnému postupu mělo jehotažení ovšem velmi daleko. Rozvleklost této kampanězpůsobilo nejen deštivé počasí, ale hlavně zjevnábezradnost Prusů a Rakušanů v otázce, co si počít s celým nejistým intervenčním podnikem.

Teprve 20. září 1792 se ustupující Francouzipostavili Prusům do cesty u Valmy. To už měli početní převahu (54 000 Francouzů proti 30 nebo 34 000 interventů) a bitva se omezila na vzájemný dělostřelecký souboj. Opatrný Brunšvik, mající obavy spíše z Rakušanů než z podivného nepřítele, raději ustoupil, a tím rozhodl o krachu první fáze intervence. Bitva z 20. září nebyla ničím jiným než potyčkou, ale následky měladalekosáhlé. Už o devět dní později zahájili Prusové všeobecný ústup a na ústup zatroubili i Rakušané. Ani oni senechtěli vystavovat zbytečnému nebezpečí a šetřili své vojáky.

19

REVOLUČNÍ PROLOG




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist