načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Náladové a protivné - Julie Hollandová

Elektronická kniha: Náladové a protivné
Autor:

Průlomový průvodce pro ženy všech věkových kategorií, jenž ukazuje, že přirozená náladovost je síla, nikoliv slabost. (pravda o: spánku, který ne a ne přijít, sexu, který nemáte,


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  318
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  339 Kč
6%
naše sleva
10,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Cosmopolis
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 330
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran
Spolupracovali: protivné : pravda o: spánku, který ne a ne přijít, sexu, který nemáte, lécích, které užíváte, tom, z čeho opravdu šílíte / Julie Hollandová
z anglického originálu Moody bitches ... přeložila Monika Kittová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5640-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Průlomový průvodce pro ženy všech věkových kategorií, jenž ukazuje, že přirozená náladovost je síla, nikoliv slabost. (pravda o: spánku, který ne a ne přijít, sexu, který nemáte, lécích, které užíváte, tom, z čeho opravdu šílíte)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Julie Hollandová - další tituly autora:
Náladové a protivné Náladové a protivné
Hollandová, Julie
Cena: 339 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky











NÁLADOVÉ & PROTIVNÉ
MOODY BITCHES
THE TRUTH ABOUT THE DRUGS YOU’RE TAKING,
THE SLEEP YOU’RE MISSING, THE SEX YOU’RE NOT HAVING,
AND WHAT’S REALLY MAKING YOU CRAZY










BOHUMIL ŽDICHYNEC
BOHUMIL ŽDICHYNEC
Průlomový průvodce pro ženy všech
věkových kategorií, který ukazuje,
že přirozená náladovost je síla,
nikoliv slabost.
Jako ženy se již od útlého věku dozvídáme, že naše „nálady“ jsou
problém. Chceme-li v životě uspět, musíme mít všechno pod
kontrolou, tedy i své hormony a přirozené tělesné reakce. Ale
naše těla jsou moudřejší, než si představujeme. Kolísání hormonů
v průběhu cyklu nám dává jasné podněty, a pokud se je naučíme
poslouchat, můžou nám v lecčems pomoci.
Přesto miliony žen po celém světě své hormony, a tím pádem
i emoce drží „pod prášky“. Ty nám však ve skutečnosti nejen
nepomáhají, ale dokonce mohou mít na naše zdraví devastující
účinky.
Doktorka Julie Hollandová předkládá čtenářkám informace
o výhodách a nevýhodách jakýchkoliv léků, mluví o přímé
souvislosti mezi jídlem a náladami, připomíná některé překvapivé
a vysoce účinné přírodní terapie, které nám mohou pomoci, a nabízí
všem ženám neocenitelné informace, jak žít lépe a být vyrovnanější
v každé životní fázi.
Grada Publishing, a. s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400
e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz





Upozorn ění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena v
papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu
nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Moody Bitches
The Truth About the Drugs You’re Taking, the Sleep You’re Missing, the Sex You’re Not
Having, and What’s Really Making You Crazy
Julie Holland, M.D.
Copyright © 2015 by Julie Holland
Translation © Monika Kittová, 2016
© Grada Publishing, a. s., 2016
Z anglického originálu Moody Bitches. The Truth About the Drugs You’re Taking, the
Sleep You’re Missing, the Sex You’re Not Having, and What’s Really Making You Crazy,
vydaného nakladatelstvím Penguin Press v roce 2015, přeložila Monika Kittová
Redakce Dana Řezníčková
Korektura Barbora Srncová
Obálka Jakub Karman, Art007
Grafická úprava a sazba Tomáš Brejcha
Vydala Grada Publishing, a. s. v Praze roku 2016 pod značkou Cosmopolis
jako svou 6189. publikaci
Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
Grada Publishing, a. s.,
U Průhonu 22, Praha 7
ISBN 978-80-271-9151-2 (ePub)
ISBN 978-80-271-9150-5 (pdf)
ISBN 978-80-247-5640-0 (print)





Sáře Starr Wolffové,
učitelce, terapeutce a zahradnici,
která to, co měla, chtěla, a říkala, co si myslela.
A jejímu synu Jeremymu,
jehož vroucí láska a přijetí
mi dovolují kvést.










9
ÚVOD
D
nešní ženy jsou přehlížené a vysílené. Jsme úzkostlivé a strašně se snažíme,
ale přesto jsme však deprimované a vyhořelé. Naše nálada a libido se na -
cházejí někde na dně propasti, naše životní energie se vyčerpává tím, jak se
snažíme stihnout svou práci, rodinu a stovky „přátel“ on-line. Klademe si za vinu,
že se cítíme špatně, a  domníváme se, že bychom to všechno měly samozřejmě
zvládat. Namlouváme si, že bychom měly být dokonalé; dokonce se snažíme,
aby to vše vypadalo jako udělané bez námahy. Ve skutečnosti však nikdy nebylo
záměrem, abychom fungovaly takto stabilně a  staticky. Jsme od přírody
dynamické, cyklické  – a  také náladové. Jsme náladové a  protivné a  v  tom tkví naše
síla, nikoli slabost!
Z hlediska evoluce k tomu máme docela dobré důvody; hormonální
kolísání je totiž základem naší citlivosti, která nám umožňuje reagovat na okolí. Naše
dynamičnost nám umožňuje být flexibilní a přizpůsobivé. Neměnnost a ztuhlost
by nám přežití nezajistily. V přírodě platí, že se buď přizpůsobíme, nebo
zahyneme. Jestliže budeme vědět, jak má fungovat náš mozek a  tělo, budeme mít
k dispozici obrovské poznání a rozhostí se v nás mír. Náladovost – to znamená
citlivost, hluboký zájem o druhé a občasná naléhavá nespokojenost –
představuje náš přirozený zdroj síly.
Přesto se nám tvrdí pravý opak. Od dětství jsme poučovány, že náladovost
a vše, co se k ní pojí, je něco špatného. Učíme se omlouvat za své slzy, potlačovat
vztek a bát se, že nás někdo označí za hysterky. Stres v životě žen a očekávání ze
strany dnešního světa narušuje jejich zdraví a hormonální cykly ve velké i menší
míře a následkem toho cítí spousta žen nespokojenost. Ale to lze změnit.
Kniha Náladové a protivné je vlastně návodem na to, jak vzít do svých
rukou své nálady, a tím i svůj život. Když spojíme dávnou moudrost s moderní
vědou, je možné zvládat nálady. Jestliže porozumíme svému tělu, svým přirozeně
cyklicky působícím hormonům a  tomu, jak současná medicína narušuje naše





10
NÁLADOVÉ & PROTIVNÉ
dokonale vyvážené ústrojí, pak budeme moci informovaně rozhodovat o tom,
jak lépe žít.
Ženské hormony jsou neustále v  pohybu. Během měsíčního cyklu se po
dobu několika desítek let plodnosti proměňuje jejich hladina, nevyzpytatelně
kolísají zvlášť v období dospívání a perimenopauzy, jež představují jaro a pod -
zim života. Porovnejte to s takřka stále stabilní hladinou hormonů u mužů. Naše
hormonální proměnlivost nám umožňuje být empatické a intuitivní – vůči okolí,
potřebám dětí a záměrům partnera. Ženina emočnost je normální. Je známkou
zdraví, a nikoli nemoci, a znamená též naši největší výhodu. Přesto se každá
čtvrtá americká žena rozhodne užívat psychiatrické léky, aby se emočnosti zbavila,
a následky toho jsou mnohem dalekosáhlejší, než si většina z nich uvědomuje.
Ať už je to jídlo, alkohol, chemické látky, mobilní telefony nebo nakupování,
spoléháme všechny na něco, co by nás v náročných obdobích poněkud otupilo.
Ať už je zvolenou látkou cokoli, nabízí vítaný příslib: že jakmile ji spolknete,
vše bude jiné a lepší. Nikdy však nemůžete mít dost něčeho, co téměř funguje,
a vzhledem k tomu, že naším řešením jsou obvykle syntetické, a nikoli přírodní
látky, přicházíme zkrátka. Máme pak pocit, že nejsme ve své kůži, že nejsme
v  kontaktu s  tím, po čem ve skutečnosti toužíme; nejsme v  pohodě doma, ani
v  práci, ani v  roli matek, ani v  roli pečovatelek svých starých rodičů. Těžce se
suneme vpřed a myslíme si, že můžeme uniknout úzkosti tím, že pořád budeme
mít „strašně moc práce“.
Ve své psychiatrické praxi se setkávám s tím, že mým pacientkám –
podobně jako většině žen – chybějí základní informace o lécích, které užívají, a o tom,
jak léky mohou ovlivňovat jejich pocity. Kniha Náladové a protivné
představuje odpověď na oba problémy. Vyjmenovávám jednotlivé chemické látky a  léky
(uvádím, které léky mám ráda a kterým se naopak vyhýbám) a diskutuji o jejich
skutečných vedlejších účincích, které jsem pozorovala – váhový přírůstek, ztrátu
libida, zlhostejnění –, a o tom, co s nimi lze dělat. Otevřeně mluvím o zlepšení
pohlavního života, o přímé spojitosti mezi jídlem a náladou, o rozhodnutí začít
pravidelně cvičit nebo dodržovat spánkový režim a o tom pravděpodobně
nejdůležitějším: o naladění se na vlastní tělo, tak abychom byly opět v kontaktu se
svou přirozeností.
Když jsem před dvaceti lety začala pracovat jako lékařka, přicházely ke mně
ženy, které byly zmateny svými symptomy a  nevěděly, co dělat. Stěžovaly si na
to, jak je těžké opět začít dobře spát, nebo se vzrušit, nebo si pořádně poplakat,
ale nevěděly, co se s  nimi stalo. Pomáhala jsem jim pojmenovat jejich přízna-





11
ÚVOD
ky a vysvětlovala jim, že existují léky, které jim mohou pomoci. Tenkrát je bylo
mnohem víc třeba poučovat o povaze a následcích užívaných léků a také je víc
držet za ruku. Závěrečných deset či patnáct minut úvodního hodinového vyšet -
ření jsem obvykle uklidňovala plačící ženy, které se bály začít užívat něco, co jim
změní chemické procesy v mozku.
Dnes ke mně chodí nové pacientky, které s jistotou vědí, že potřebují léky
na nervy nebo na své nálady podobně jako jiné ženy, které znají. Chtějí ode mne
pouze pomoc s výběrem těch, které se hodí konkrétně pro ně. Dříve vyjadřovaly
svůj zmatek slovy: „Nechápu, proč se stále budím ve čtyři ráno,“ „Nejsem
schopná vstát ráno z  postele  – a  vlastně mi na ničem nezáleží,“ „Mám pořád vztek,
a netuším proč.“ Ale během let se obsah hovoru změnil, takže začínají obvykle
takto: „Můžete mi říct, jaký je rozdíl mezi Wellbutrinem a Effexorem?“, „Nevím,
zda mám ADD (poruchu pozornosti), nebo OCD (obsedantně kompulzivní
poruchu),“ „Znáte tu reklamu se ženou na koni, která jede po pláži?“, „Je ten nový
prášek na spaním s motýlem lepší než Ambien?“ Anebo přijdou s otázkou,
kterou jsem od svých dlouhodobých pacientek slyšela častěji, než si dokážete
představit: „Existuje něco nového, co bych mohla vyzkoušet?“
Farmaceutické společnosti začaly v 80. letech 20. století zaměřovat reklamu
přímo na spotřebitele. Nedlouho poté, v  polovině 90.  let, kdy jsem si otevřela
soukromou praxi, už reklama nebyla tak silně regulovaná jako dřív. V  televi -
zi a  v  časopisech se to začalo hemžit reklamami, které propagovaly nejnovější
antidepresiva a  prášky na spaní. S  tím jsem se vezla také, když se v  90.  letech
v  Americe ztrojnásobilo předepisování psychiatrických léků všeho druhu
následkem zmíněného účinného marketingového tažení. V  roce 2006 vydělalo
antidepresivum Zoloft trojnásobně víc než prací prášek Tide a  mně začalo být
jasné, že se děje něco, co zatím nemělo obdobu. Farmaceutické firmy utratily
miliardy dolarů na to, aby se normální lidské zkušenosti, jako je strach nebo
smutek, proměnily v lékařsky uznané choroby. A přitom na ně nevyrábějí léky – jen
si vytvářejí zákazníky. Problém netkví v tom, že máme emoce; problém spočívá
v tom, že jsme přesvědčováni, že se jich pomocí léků máme zbavit.
Poslední novinka je obzvlášť děsivá. Na trh s  antidepresivy pronikl lék
Abilify, původně vyvinutý k léčbě lidí trpících schizofrenií, a ve Spojených
státech je nejvíce prodávaným léčivem, a to nikoli jen v rámci psychiatrických léčiv.
Číslem jedna v lécích, které vydělávají, se tedy stalo antipsychotikum. Jako
psychiatrička musím říct, že to je skutečně šílené. V klasické řečtině existuje slovo
farmakon, které znamená protichůdné věci: je to jak něco posvátného, tak i lék





12
NÁLADOVÉ & PROTIVNÉ
a  také jed. V  medicíně se běžně traduje, že léčba má někdy horší účinky než
samotná nemoc. Existuje mnoho způsobů léčení (dobrým příkladem je chemo -
terapie), které v  menších dávkách pomáhají nebo léčí, ale ve větším množství
jsou nebezpečně toxické. Rovněž platí, že máme k dispozici velmi účinné léky,
jež je na místě použít u určité diagnózy, ale u jiné diagnózy působí jako zabijáci.
Předepisovat antipsychotika na depresi je mimořádně „mimo“, zvlášť když
uvážíme rizika nevratných vedlejších účinků, jako je vznik cukrovky nebo
pohybových poruch, které s sebou tento druh léčiv nese.
Obyvatelstvo Spojených států představuje 5 procent světové populace, ale
„zobe“ 50 procent všech léků užívaných na celé Zemi. (Spotřebujeme rovněž
80 procent všech léků proti bolesti.) Kromě toho neustále roste procento lidí,
u nichž byla stanovena psychiatrická diagnóza. Je možné, že během našeho
života skutečně nastala epidemie duševních nemocí a postižení, nebo jen lékaři příliš
rychle sahají po svém bločku s recepty, místo aby nabídli náročnější řešení potíží
svých pacientů? Lékařské časopisy jsou plné reklam jednoho druhu: vidíme tam
stránky plné informací o nejnovějších léčivech a rad, jak přesně je předepisovat.
Čtyři pětiny lékařských předpisů na antidepresiva dokonce nepředepisují ani
psychiatři, nýbrž praktičtí lékaři, a bývá obvyklé, že je navíc předepíšou
pacientům, kteří ve skutečnosti diagnózu deprese nemají. A  co je zvlášť znepokojivé:
z výzkumu primární lékařské péče vyplývá, že lékaři obecně přeceňují možnosti
antidepresiv. Podléhají tak reklamě jako zbytek americké populace.
Stejně jako když své malé dcerušce nabízíte, ať si vybere mezi červenými
a modrými šatičkami, díky čemuž se posunete v hovoru s ní vpřed a vynecháte
fázi „Musíš si vzít šatičky“, bombardování reklamou na antidepresiva posouvá
otázku od „Mám vůbec užívat antidepresiva“ ke „Které z nabízených
antidepresiv mám užívat?“. Nedovolte farmaceutům, aby měnili způsob, jak se
vypořádáváte se svou náladovostí. Jsem tu, abych vám řekla, že existují zdravější metody
léčení deprese, úzkosti a podrážděnosti, které žádné prášky nezahrnují.
Naši náladu neurčuje jen koktejl neurotransmiterů; víc než cokoli jiného ji
ovlivňuje způsob života. Jak se cítíme, můžeme zlepšit tak, že změníme své
chování v oblasti stravy, sexu, cvičení, závislostí a rovnováhy mezi prací a rodinou.
Když budeme brát „prášky na štěstí“ a zůstaneme při starém, má to háček, který
spočívá v tom, že to není o nic lepší než zametání smetí pod koberec. Chci,
abyste ten běhoun srolovali a šli ho pořádně vyklepat.
Ale nebojte se, nejde o žádnou řeholi. Začneme uvědoměním, přirozeným
procesem, kdy se znovu spojíme se sebou a svým tělem. Když pochopíme, jaký





13
ÚVOD
mají naše nálady smysl a jak jsou užitečné, posilní nás to. Navážete-li znovu kon -
takt se svým autentickým, přirozeným já, pocítíte, jak je to osvobozující. Nejen
pro vás, ale také pro vašeho partnera, rodinu a celé okolí.
Tato kniha začíná informacemi o  našem složitém vnitřním fungování,
o  tom, jak věda vysvětluje, proč jsme se my ženy jako ty, které poskytují péči,
vyvinuly tak, že myslíme a cítíme jinak než muži. Vysvětlím důmyslnost
skutečnosti, že máme hluboké prožívání a emoce, a popíšu nebezpečí, jež nám hrozí,
jestliže se od této hloubky odřízneme. Podíváme se blíže na to, proč s sebou náš
osmadvacetidenní cyklus nese pláč či neukojitelný hlad (a také na to, co se s tím
dá dělat) a  jak perorálně užívaná antikoncepce a  antidepresiva mohou narušit
naše přirozené fáze touhy a propojení proto, že potenciálně vedou k tomu,
abychom si vybraly „pana Nesprávného“, nebo se dokonce rozhodly si vůbec
žádného partnera nevybírat.
Druhá část se zabývá vztahy a rodinou a zaměřuje se speciálně na to, jak se
v náladách ženy zrcadlí kritické transformační momenty v jejím životě. Od
menarché (prvních měsíčků) až k  pohlavnímu životu, od mateřství k  menopauze
naše stále proměnlivé hormony nejen určují naše chování, nýbrž na ně též
reagují. Testosteron může způsobit, že se vás zmocní touha a vy si chcete za každou
cenu najít muže, ale ještě pravděpodobnější je, že když se budete stýkat s novým
přitažlivým mužem, vaše hladina testosteronu následkem toho stoupne. Máme
sklon si myslet, že láska a sex jsou odlišné věci, nicméně hluboce a náhle se do
někoho zamilovat je fyzická zkušenost stejně intenzivní jako zkušenost
s jakoukoli drogou měnící vědomí, a orgasmický sex může spustit vylučování hormonů,
které změní vaši připoutanost k partnerovi a víceméně náhodné spojení
poněkud zkomplikují. Uřídit první stadia vztahu je dost těžké, ale dlouhodobý
svazek má zase jiné zádrhele. V Náladových a protivných najdete nezastíraná fakta
o monogamii, o touze a také o tom, proč vám SSRI (tj. selektivní inhibitory
zpětného vychytávání serotoninu; jmenovitě antidepresiva jako Paxil nebo Zoloft)
s největší pravděpodobností neprospějí v ložnici. Vysvětluji zde rovněž fyzické
a emoční důsledky těhotenství a vychovávání dětí; stát se matkou nezmění jen
tělo, ale také mozek.
Změny jsou v životě žen neustálé a ze všeho nejvíc to platí
o perimenopauze, což je přechodné období před koncem plodných let ženy, které v mnoha
ohledech připomíná pubertální zmatky. Kniha Náladové a protivné podrobně
rozebírá biologickou stránku stereotypu „pumy“ (anglicky cougar, což je termín pro
starší ženy vyhledávající sexuální vztahy s mladšími muži) a obsahuje informace





14
NÁLADOVÉ & PROTIVNÉ
o bylinách a výživových doplňcích, které pomáhají zažehnat typické návaly hor -
ka a vyšlapat cestičku, která vede k míru a svobodě, jež čekají na druhé straně.
Třetí část, nazvaná Návod na přežití pro náladové a  protivné, představuje
manuál s  pokyny a  radami, jak být v  pohodě v  každém věku. Začíná
zevrubnou definicí fenoménu zánětlivosti, která je základem takřka každého
onemocnění včetně depresí. Stres a  zánětlivost jsou vzájemně neoddělitelně propojené
a klíčem k překonání obou je něco, o čem jste pravděpodobně nikdy neslyšely:
endokanabinoidní systém. Když se octnete ve stavu takřka úplného
odrovnání stresem, pomáhá vám vnitřní kanabinoidní systém dát se zase dohromady.
I kdybyste nikdy nekouřily „trávu“, váš mozek a tělo používá molekuly podobné
konopí, abyste byly schopny odolávat stresu, podobně jako endorfinový systém
tlumí přirozeným způsobem bolest. Tyto kanabinoidy potlačují v  těle záněty
a reaktivitu a udržují správné fungování látkové výměny a imunity, učení i růst.
Endokanabinoidní systém je zmiňován v celé této knize, protože je zapojen
takřka do všeho, co děláme – jíme, spíme, cvičíme, milujeme se, rodíme nebo
kojíme.
Pro nastolení a zachování duševního a tělesného zdraví je zásadně důležité
dodržovat postupy popsané v  Návodu na přežití; jsou určeny ke snížení stresu
a zánětlivosti a ke zvětšení fantastické schopnosti našeho těla skýtat rozkoš
a radost. Dozvíte se spoustu informací o tom, co znamená přirozeně jíst, takže
budete moci přestat s dietami a začít jíst pro zdraví, a o tom, co to znamená normálně
spát, takže si budete moci zvolit ke spánku hodiny, které tělu prospívají nejvíce.
Ve skutečnosti je tomu tak, že lepší spánek, lepší výživa a pravidelné cvičení na
slunci může nahradit SSRI, a to úplně. Návod na přežití obsahuje rovněž
praktické rady ohledně sexu, který opravdu funguje, a pojednává o hlavních
překážkách, s nimiž se ženy potýkají při dosahování orgasmu. Když se dostaneme do
svého těla a máme z něho radost, ať už prostřednictvím sexu, cvičení nebo bdělé
pozornosti (to je přímo technický termín!), pomáhá nám to dosáhnout
rovnováhy a harmonie, jichž se dožadujeme.
Kniha Náladové a protivné představuje záchranné volání po novém způsobu
života. Náš život není v  souladu s  přirozeností ani s  přírodou. Obávám se, že
čím víc se vzdálíme od toho, co je pro nás přirozené, tím budeme nemocnější.
Právě naše odpojení od přirozenosti nám způsobuje patologické stavy v  životě
i  oblasti zdraví. Potřebujeme být zase v  souladu se svým tělem a  přírodou
kolem nás. Naše digitální kratochvíle vede k tomu, že jsme zapomněli na základní
skutečnost: totiž že se cítíme lépe díky čerstvému vzduchu, slunečnímu světlu





15
ÚVOD
a  pohybu. Každodenní střídání světla a  tmy prospívá našemu spánku víc než
jakákoli pilulka, ze všeho nejvíc ohrožuje naše zdraví sedavý způsob života a při -
cházíme o  strašně moc, jestliže dovolujeme, aby se naše vztahy odehrávaly jen
ve virtuálním světě.
Kniha Náladové a  protivné staví na vědeckém výzkumu a  k  jejímu
napsání přispěly i  mé vlastní zkušenosti z  práce s  mými pacientkami. Zdraví začíná
u  správného pochopení a  mým cílem je demystifikovat vnitřní život žen, aby
mohla nastat změna. Mluvím jako psychiatrička, jako manželka, jako pracující
matka dvou dětí; rady, o něž se tu dělím, fungovaly mně i mým pacientkám.
Naše tělo je moudřejší, než jsme schopné si vůbec představit, a spousta věcí,
které mu škodí, spolu vzájemně souvisí. Nadměrné užívání léčiv nás připravilo
o  pocit kontroly a  moderní život nás oddělil od regeneračních rytmů přírody.
Je pochopitelné, když reagujeme na člověkem vytvořené šílenství tohoto světa
slzami a frustrací; tyto pocity utrpení zároveň představují cestu ke zdraví
a celistvosti. Potřebujeme být vnímavé vůči nepříjemným pocitům, a nikoli je
potlačovat. Citlivost, podrážděnost a pojmenovávání našich potřeb a frustrací vede ke
zlepšení našeho života.
Jakmile začneme naslouchat svému tělu a  sblížíme se se svou náladovostí,
můžeme začít něco dělat. Například to, že vyzkoušíme nějaký druh přírodní
léčby poté, co jsme se spoléhaly jen na předepisované léky. Nebo že přehodnotíme
všechny ty role, které od sebe jako od žen očekáváme. Odpověď bude pro každou
z  nás jedinečná. Ale všechny se potřebujeme zastavit a  naslouchat, jakmile
začneme být protivné. Jestliže akceptujeme své nálady, budeme nakonec šťastnější.
Musíme začít znovu, znovu se spojit se svým tělem a naučit se o ně dobře
pečovat. Je na čase prakticky uplatňovat moudrost a  poznání, které se nachází
v přirozenosti a přírodě a v našem animálním aspektu. Kniha Náladové
a protivné vám ukáže cestu a dodá vám nástroje, jež budete potřebovat k tomu, abyste se
o sebe uměly dobře postarat.










ČÁST I.
NÁLADOVÉ
OD PŘÍRODY





*





19
1. KAPITOLA
Naše nálady
V
zhledem k  tomu, že většinu pracovního dne trávím individuálními kon -
zultacemi s  pacienty, vystupovala jsem za uplynulá léta několikrát v 
televizi jako odbornice na psychiatrii. Nedávno jsem jednoho odpoledne seděla
v  televizním studiu naproti moderátorce zpráv a  předtím, než začalo natáčení,
jsme si chvíli povídaly. Působila na mne jako odvážná, energická žena, která je
v kontaktu se svými emocemi. Okamžitě jsme si padly do noty a ztišeným
hlasem jsme spolu vtipkovaly; potom jsem si ale všimla jejích nehtů: byly úplně
okousané. Když jsem se jí na to zeptala, řekla mi, že jí psychoterapeut neustále
radí, ať začne užívat „prášky na uklidnění“, ale ona že se tomu brání.
Opáčila jsem: „Možná vám úzkost pomáhá v práci. Musíte být mimořádně
citlivě naladěná na to, abyste odhadla, jakou nit hovoru je vhodné sledovat,
a jakou ne, a natolik vnímavá, abyste věděla, kdy a jak pokládat během rozhovoru
určité otázky. Také bych tipovala, že máte trochu sklon k obsedantnímu chování,
které vám pomáhá mít věci účelně uspořádané a nic neopomenout.“
Podívala se na mne, jako bych jí opravdu rozuměla, a  vyhrkla: „Ano.“ Stále
na mne zírala a  znovu přitakala: „Ano! Jsem přesně taková: nervózní, ustrašená.
Vždycky jsem taková byla. Proč bych měla brát léky na své základní povahové rysy?“
Ano, opravdu: proč?!
Víc žen než kdykoli dříve užívá psychiatrické léky, čímž se vytváří nová
normalita, která vůbec není normální. Nesouhlasí s naší biologickou stránkou. Náš
mozek funguje jinak než mužský mozek a  díky svým hormonům jsme prostě
náladové.
Ženy toho cítí víc a jsou pro to dobré důvody. Z hlediska evoluce je ženský
mozek utvořen tak, aby povzbuzoval k empatii, intuici, emotivnosti a citlivosti.





NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
20
Jsme dárkyněmi života a těmi, kdo se starají o druhé. Naše schopnost rozpoznat
potřeby a nálady ostatních a reagovat na ně je klíčová pro jejich i naše přežití, je
základem rodiny, společnosti a  propojenosti. Potřebujeme intuitivně cítit, kdy
jsou naše děti v  ohrožení nebo něco potřebují nebo kdy muži v  naší blízkosti
mají zlé úmysly. Podřídíme se, když je to nejbezpečnější, ale rovněž agresivně
ochráníme ty, které máme na starosti, ať už jsou to členové rodiny nebo přátelé.
Od žen se odjakživa vyžadovalo, aby zastávaly náročnou práci, a  naše těla
jsou na takovéto úkoly dobře vybavená. Ale žít s takovými mechanismy, jako je
náladovost a  naléhavé pocity, může znamenat každodenní zkoušky. A  jako by
toho nebylo málo, ještě je na nás  – podobně jako na onu zprávařku  – vyvíjen
neustálý tlak, abychom svůj citový život a přirozenou sílu potlačovaly.
Změněné státy americké:
jeden národ, kterému je zle
Za naši větší náladovost ale nemohou jen hormony. Je to též farmaceutický prů -
mysl, který využívá tento biologický aspekt prostřednictvím reklam. Ženám se
nezřízeně vnucují antidepresiva, čímž se deprese stigmatizuje jako ženské
onemocnění, což vede k  tomu, že muži trpící depresí pak vyhledávají lékaře
řidčeji, a k tomu, že jsou ženy pobízeny, aby je užívaly denně, tak aby mohly vařit
svým rodinám a zbožňovat své děti. Reklamy na antidepresiva (a na
antipsychotika užívaná na depresi) se běžně objevují v ženských časopisech, jako je Good
Housekeeping a Better Homes and Gardens, i v talk shows vysílaných během dne.
Obvykle v nich vidíte smutně se tvářící ženu, která hledí z okna a není schopna
hrát si se svými zanedbanými a mračícími se dětmi nebo si posílat textové zprávy
s kamarádkami. (Jak bych byla ráda, kdyby to poslední zmíněné byl jenom vtip!)
Na obrázku u  jednoho inzerovaného antidepresiva znázorňujícího stav „poté“
byla žena užívající nyní ony léky, která se šťastným výrazem v  tváři někomu
esemeskuje. Mnoho reklam nyní povzbuzuje ženu, ať požádá lékaře, aby zvážil
předepsání antipsychotika, které by se přidalo do koktejlu již užívaných prášků,
poté, co po pouhých šesti zkušebních týdnech antidepresivum „nezabralo“.
Zatímco počet Američanů na antidepresivech rok od roku stoupá,
v minulosti došlo ke dvěma významným skokům v prodeji. První nastal, když se v roce
1997 rozšířila reklama orientovaná přímo na spotřebitele, což zorganizovaly
nátlakové skupiny farmaceutických firem. K dalšímu skoku došlo po 11. září, kdy
farmaceutický trh zaútočil na ženy ještě víc. Onoho září se ženy, které jsem viděla





NAŠE NÁLADY
21
ve své ordinaci, nacházely ve stavu akutní úzkosti a bály se o bezpečí svých man -
želů pracujících na Wall Street nebo svých dětí, které chodily do základních škol
v centru New Yorku nedaleko útoku. Byly velmi nervózní, vylekané
a neschopné usnout. Shodou okolností přišli v  té době výrobci Paxilu (léčiva užívaného
na depresi, obsedantně-kompulzivní poruchu a úzkost; pozn. překl.) s tištěnou
reklamou, na které je zobrazená žena na přelidněné ulici svírající kabelku, se
zaťatými zuby a obklopená slovy jako „potíže se spaním“ a „obavy“ a se sloganem
„Milionům by bylo lépe s  Paxilem“. Výrobci léčiv využili 11.  září jako
marketingovou příležitost. V říjnu 2011 zdvojnásobila firma Glaxo (GlaxoSmithKline,
jedna z největších farmaceutických firem na světě; pozn. překl.) svou reklamu na
16 milionů dolarů v porovnání se říjnem 2010, kdy na reklamu vynaložila 8
milionů dolarů. To jen za jeden měsíc, kdy se do reklamy investovaly peníze na to,
aby se „zaháčkovaly“ všechny ženy, které měly přirozený strach z teroristického
činu. A tyto peníze se velice vyplatily. Ženy si nakoupily léky a už na nich zůstaly.
Veškerá tato reklama zaměřená přímo na spotřebitele vyvolala v mnohých
z nás, zvlášť pak v lidech, kteří v 90. letech dosáhli plnoletosti, přehnaný pocit,
že jsme vlastně takoví laičtí psychofarmakologové. Viděli jsme dost reklam, tak
přeci musíme vědět, u  kterých léků je nižší výskyt vedlejších účinků
dopadajících na pohlavní život (Wellbutrin, antidepresivum, které nezvyšuje hladinu
serotoninu) a  u  kterých je naopak hlášeno vyšší riziko náhlého úmrtí (Abilify,
antipsychotikum předepisované na depresi; riziko vzniká, když jej užívají starší
pacienti s demencí). Moje matka často říkávala: „Znát věci málo může být
nebezpečné.“ Generace lidí narozených v 60. až 80. letech 20. století má tendenci
pohotově začít užívat léky, které tito lidé dostali od kamarádů, nebo které si našli
na internetu, nebo které jim dali praktičtí, a nikoli odborní lékaři; poté je
rozdávají zase svým kamarádům a  rodině. Jak bylo vysvětleno v New York Times:
„Rozhodli se při léčení depresí spoléhat na svůj vlastní výzkum a vzájemné
zkušenosti... podle nich je lékařské vzdělání užitečné, ale nikoli nezbytné.“
V  tento okamžik užívají antidepresiva už všichni včetně jejich koček. To
myslím vážně: jedna má pacientka měla vyhublou kočku, které bylo předepsáno
antidepresivum Remeron, protože může vyvolávat větší chuť k jídlu. V dnešním
zdravotnickém systému, opírajícím se o pojišťovny, je pro lékaře nejjednodušší
způsob, jak rychle vyprovodit z  ambulance pacienty, to, že jim předepíšou lék
a pozvou si dalšího. To rovněž zajišťuje, že se k nim pacienti vracejí kvůli
bezproblémovému předepisování dalších dávek léků. Kratší návštěvy u lékaře, jež jsou
nyní normou, bohužel zároveň znamenají delší dobu, po kterou se odstraňují





NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
22
symptomy pomocí prášků, ale zároveň příliš málo času věnovaného skutečnému
zkoumání, co by daný problém vyřešilo. Ve skutečnosti se vůbec nemluví o ná -
ročnějších, avšak zdravějších způsobech léčení symptomů. Dobrým příkladem
jsou léky snižující cholesterol zvané statiny. Lékař může buď strávit dvacet minut
tím, že poučí pacienta, jak má změnit své stravovací zvyklosti a jak cvičit, což by
obojí mohlo snížit hladinu cholesterolu. Anebo mu může předepsat prášek,
který lékaři vnutí každý obchodní zástupce prodávající léky, jenž ho navštíví
v ambulanci s podnosem plným drahých pochoutek.
Tato tendence nadměrného předepisování léků dopadá zvlášť na ženy.
Z  řady lékařských zpráv trvale vyplývá, že lékaři předepisují s  větší
pravděpodobností psychiatrické léky ženám než mužům, zvlášť pak ženám mezi 35. a 64.
rokem života, které za nimi často přicházejí se potížemi, jako je nervozita, potíže
se spánkem, sexuální dysfunkce nebo málo energie. Nedávno se mne zeptal
jeden pacient, zda má užívat antipsychotikum Risperdal na svou nervozitu,
protože mu jeho kolegyně v  práci řekla, že jí pomohl s  úzkostnými myšlenkami.
Risperdal byl původně vyvinut na schizofrenii, ale lidé trpící schizofrenií tvoří
pouze 1 procento světové populace. Mnohem lepší obchod byl zjevně zaměřit se
na 50 procent populace: ženy. Tohle je farma-podvod v akci.
Tím ovšem nechci říci, že veškeré užívání psychiatrických léků je
kontraproduktivní. Lidé, kteří ve skutečnosti tyto léky nepotřebují, je užívají, kdežto
lidé, kteří doopravdy trpí psychiatrickým onemocněním, zůstávají bez
stanovené diagnózy a  bez léčby, často kvůli socioekonomickým faktorům. Je jasné,
že někdy potřebujeme použít těžký kalibr. Vegetativní deprese, které trvají celé
tý dny a při nichž pacienti nejsou schopni vstát z postele, sami se vykoupat nebo
najíst, se nevyřeší zpytováním duše. U manických epizod, kdy člověk nespí
několik dní za sebou, je třeba nasadit stabilizátory nálady. V Americe jsme se však
nyní octli v situaci, kdy antidepresiva a anxiolytika (léky proti úzkosti) užívá
nakonec více žen, a tím se snižuje laťka pro nás všechny v tom smyslu, že se vytváří
nová normalita, která je definována pózou nezranitelnosti a emočním otupením,
a co je ještě důležitější, mění se tak okamžik, kdy i ostatní ženy vyhledají
chemickou pomoc.
Kosmetická psychofarmakologie se příliš neliší od plastické chirurgie. Čím
víc žen má prsní implantáty, tím víc máme my ostatní pocit, že máme plochou
hruď. A podobné platí o rostoucím množství žen užívajících antidepresiva
a anxiolytika. Náhle jste divné, jestliže se nechováte jako vaše kamarádky, které cosi
užívají, aby „se trochu otupily“, nebo vám dají něco na povzbuzení, abyste ustály





NAŠE NÁLADY
23
všechny potíže a  překážky. Stále víc žen se cítí mizerně a  začne užívat psychi -
atrické léky, na nichž pak zůstávají mnohem déle, než měly původně v  plánu.
A navíc jim ani nemusí být lépe.
Náladovost byla záměrem
Vnitřní život žen je složitý a proměnlivý. Naše neurotransmitery a naše
hormony – zvlášť pak estrogen – jsou neodmyslitelně propojeny. Když klesne hladina
estrogenu, jako u  premenstruačního syndromu (PMS), po porodu nebo v 
období přechodu, obvykle se zhorší i  nálada. Stoupající a  klesající hladiny
estrogenu nám pomáhají být víc emotivní, umožňují nám snáze plakat, a  dokonce
se i  zhroutit, jestliže jsme přetížené. V  celém mozku se nacházejí estrogenové
receptory, které ovlivňují naši náladu i chování, a v mozku existují složité
interakce mezi estrogenem a serotoninem, což je hlavní neurotransmiter související
s úzkostí a depresí. Přestože je to složitější, než to nyní líčím, je užitečné, když
budeme serotonin a estrogen považovat za přímo úměrné. Když je hodně
jednoho, je pravděpodobné, že bude hodně i toho druhého. Takže si nic nevymýšlíte.
To, kde se nacházíte v plodném cyklu, jak v rámci měsíce, tak v rámci života, je
enormně důležité pro to, jak se cítíte.
Serotonin můžeme definovat například jako chemickou sloučeninu
v mozku, která nám sděluje, že „všechno je v pohodě“. Když by ho bylo příliš, přestaly
byste mít o cokoli zájem, a když by ho bylo málo, pak by všechno znamenalo
problém. Když je hladina serotoninu nižší, jak se stává při premenstruačním
syndromu, zvyšuje se emoční citlivost. Cítíme se méně chráněné a následkem toho jsme
nevrlejší, podrážděnější a nespokojenější. Nejběžnějšími antidepresivy, jež se
používají rovněž k  léčení úzkosti, jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI). Jde o léky (například Prozac, Zoloft, Paxil, Celexa a Lexapro),
které brání tomu, aby v mozku docházelo k přirozené recyklaci serotoninu
zpátky do nervových buněk, takže se ho víc dostane k nejbližšímu neuronu. Jestliže
máte hladinu serotoninu neustále uměle vysokou, hrozí nebezpečí, že přijdete
o emoční citlivost, díky níž jste samy sebou. Už se tak snadno v práci
nerozpláčete ani si nebudete kousat nehty až „do masa“, ale zároveň pro vás bude těžší citově
reagovat na druhé a plně se s nimi propojit, zvlášť při pohlavním styku.
SSRI mají nejen dopad na chování, ale mění rovněž vnímání okolního
prostředí. Jestliže vám mozek zaplavuje chemická látka navozující pocit, že „všechno
je v pořádku“, budete se doopravdy snažit něco napravit? Při vyšších dávkách
naNÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
24
vozují SSRI někdy apatii a lhostejnost. Pacienti vypovídají, že cítí celkově menší
motivaci cokoli dělat. Když se stane, že jednu z mých pacientek „už nic nebaví“,
je to pro mne známka, že nejspíš užívá nadměrnou dávku léků „na dobrou ná -
ladu“ a že je čas dávku snížit. Když si člověk chemicky navodí větší spokojenost
a apatii, může to mít na jeho život katastrofální následky jak doma, tak v práci.
Někdy se stává, že když vidím pacientku s ochromující depresí nebo úzkostí,
je pro ni předepsání SSRI přesně to pravé, ale i když je to na místě na začátku,
nemusí se tento lék předepisovat trvale. Když se nás zmocní intenzivní pocity,
nemusí být vždy snadné se v nich zorientovat, ale zároveň nám to velmi prospívá
na pracovišti i doma a pro náš vývoj je to naprosto nezbytné. Jsme ustrojeny tak,
abychom byly mimořádně chápavé a  reaktivní, a  vědět o  tom znamená první
krok k získání vlády nad svým vnitřním životem i zdravím.
Nemůžeme necítit
Mozek ženy se vyvíjí jinak než mozek muže a  tyto odlišnosti vedou k 
hlubokým rozdílům v tom, jak zpracováváme a dáváme najevo emoce. Oba mozky se
v mateřském lůně vyvíjejí stejným způsobem, což se ale změní v osmém týdnu
u  chlapců, kdy začnou mít funkční varlata. Do směsi pohlavních hormonů se
dostane testosteron a prudký nárůst hladiny tohoto mužského pohlavního
hormonu zničí množství buněk v  komunikačních centrech a  podnítí růst většího
množství neuronů určených k akci, agresi a pohlavnímu pudu. U mužů zabírají
tyto oblasti mozku až dvaapůlkrát větší prostor než u žen.
Ještě víc změn v mozku nastává po narození v období dospívání, kdy dojde
k prudkému nárůstu pohlavních hormonů, a to vede k ještě větším rozdílům mezi
pohlavími. Když se vyvíjí ženský mozek, vytváří se víc prostoru a víc mozkových
buněk pro jazyk, sluch a paměť. Naše paměťové centrum, hipokamus, je větší než
u mužů; možná to odráží evoluční výhodu, již představuje zapamatování si
detailů emočních událostí a rozhodujícího chování našich potenciálních partnerů,
zvlášť když to, co řekli, je v rozporu s tím, co se skutečně stalo. Naše vzpomínky
mají vliv na naše emoce. Hipokampus může zklidnit reakce amygdaly, když nám
vstávají vlasy hrůzou, přičemž amygdala je oblast mozku související se strachem,
agresivitou a hněvem. Muži mají amygdalu větší; nacházejí se v ní též
testosteronové receptory.
Položily jste si někdy otázku, jak je možné, že nejprve vybuchnete a poté se
uklidníte, ale tyto emoce se vzhledem k  vašemu manželovi stále připomínají?





NAŠE NÁLADY
25
Skutečnost, že ženy mají větší hipokampus a  menší amygdalu, může přispívat
k  tomu, že mají větší kontrolu nad svými emočními výbuchy než muži, zvlášť
jde-li o akci zahrnující strach nebo agresivitu. Možná jsme emočně zareagovaly,
ale potom jsme se díky hipokampu zase vzpamatovaly.
Nežijeme však ve světě, který by takovýto druh reakce přijímal právě laska -
vě. Když se nacházíme akutně ve stresu, aktivuje se amygdala, a hipokampus se
naopak deaktivuje, což je jednou z příčin, proč se nás zmocní panika a proč si
nejsme s to na nic vzpomenout, jakmile se octneme pod tlakem. Největší
problémy nastávají s chronickým stresem, kdy se hipokampus nejen deaktivuje, ale
snižuje se i  počet jeho buněk. Hipokampus atrofuje, již není schopen uklidnit
rozbouřenou amygdalu a všechny reakce na stresory se znásobují. Tohle
můžeme pozorovat u posttraumatické stresové poruchy a rovněž u každého člověka,
který prochází chronickým stresem.
Intuitivní vnímání motivů a  pocitů druhých lidí je zásadní sociální
dovedností, kterou uplatňujeme podvědomě a  automaticky a  která patří
neodmyslitelně k  ženě. Čím jasněji umíme vnímat známky tělesného vzrušení
(kupříkladu cítit tep svého srdce), tím jsme lepší v  posuzování emocí u  sebe
i u druhých lidí. Insula, jež je považována za sídlo sebeuvědomování, empatie
a mezilidských zkušeností, nám pomáhá chápat druhé a je u žen zřetelně větší.
Insula nám nejen pomáhá zpracovávat „vnitřní pocity“, zjišťovat, jaké máme
my a druzí emoce, nýbrž nám rovněž umožňuje zakoušet a rozpoznávat tělesné
vjemy. To, co se často označuje za „ženskou intuici“, pomáhá odedávna ženám
naplňovat jejich tradiční roli pečovatelky a živitelky. Schopnost intuitivně
vycítit emoce a přání druhých pomáhala ženám lépe předpovídat, zda se muž může
začít chovat násilnicky a opustit děti nebo zda naše nemluvňata mají hlad nebo
je něco bolí.
Muži nejsou uzpůsobeni k takové citlivosti jako ženy. Ženy mají víc
mozkových spojů nejen k  používání řeči a  projevování emocí, nýbrž i  ke
zpozorování emočních nuancí a  k  anticipaci toho, co druzí cítí. Vzhledem k  tomu, že ve
schopnosti empatie existuje mezi pohlavími tak výrazný rozdíl, není to
pravděpodobně jen vaše bujná fantazie, že váš přítel z padesáti procent vůbec netuší, co
cítí (což se nazývá alexitymie), a ještě méně je schopen o tom mluvit. Testosteron
oslabuje empatii a  schopnost intuitivně vycítit emoce druhých pohledem do
očí. To, že si uvědomujeme potřeby druhých, nebo je naopak přehlížíme, nutně
ovlivňuje, jak moc je člověk dávající, což je jeden z důvodů, proč možná partnera
považujete za sobce.





NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
26
Registrujeme konflikt hlubinněji než muži a  rovněž nás víc stresuje.
Nepochybně je část toho naučeným chováním, protože jako děvčata jsme byly čas -
to povzbuzovány víc než hoši, abychom zachovaly klid a udržely mír, nicméně zde
hraje roli i výrazně biologická komponenta. Když jsou muži ohroženi, jejich tělo
se dostane do režimu „bojuj, nebo uteč“ a prudce jim stoupne hladina adrenalinu,
tak aby jejich svaly měly víc energie. Když jsou silnému stresu vystaveny ženy,
převládá u nich často chování ve stylu „pečujte a pomáhejte“. U žen je
pravděpodobnější, že se tváří v tvář nesnázím spolčí s druhými, protože větší počet znamená
větší sílu a lepší možnost ochránit děti i sebe navzájem. Oxytocin, hormon, který
se u žen vylučuje po orgasmu a během mazlení nebo kojení, podporuje
prosociální, důvěřivé chování, kdežto testosteron vybuzuje obvykle agresivitu a  páření.
Vylučování oxytocinu ovlivňuje ženy víc než muže, a tím nám pomáhá být
štědřejší a provázanější s druhými. Pomáhá nám rovněž zjistit, kdo se nachází v našem
okruhu kontaktů, v našem kmeni, a kdo do něj nepatří. V nepřátelském prostředí
nebo s neprospěšnými kontakty může oxytocin ve skutečnosti ještě zvýšit
stresové reakce, a  dokonce vést k  agresivnímu chování vůči cizím lidem. Kupříkladu
ochranná mateřská agresivita je dávána do souvislosti právě s oxytocinem.
Děvčata se houfují a udržují mezi sebou sociální harmonii, často
prostřednictvím řeči. Když si mezi sebou udržují kontakt prostřednictvím klevetění
a slovní důvěrnosti, vede to u dospívajících dívek k mohutnému vylučování
dopaminu a oxytocinu. Estrogen spouští u dívek v pubertě tvorbu dopaminu
a oxytocinu. Uprostřed cyklu je hladina těchto hormonů nejvyšší, což se projevuje
také výřečností a touhou po intimitě. Ženy mají tendenci probírat tíživé
záležitosti se svými kamarádkami, kdežto muži zpracovávají své problémy spíše sami
a beze slov. To může odrážet rovnováhu oxytocin versus testosteron. Testosteron
brání mluvení a  puzení se družit. Chlapci si spojují sebevědomí s  nezávislostí,
a nikoli se vzájemnou propojeností. Chlapci nejsou tak komunikativní ani je
tolik nevykolejí konflikty a soupeření. Patří to k tomu, kdo jsou, a možná stejně tak
důležité je, že i k tomu, kým se podle očekávání mají stát.
Spoje mezi oblastmi mozku, kde se zpracovávají emoce, jsou u žen aktivnější
a rozsáhlejší. Ženy mají devět oblastí věnovaných této funkci, v porovnání
s pouhými dvěma oblastmi u mužů. U žen dochází rovněž víc k bilaterálnímu
zpracovávání emocí v mozku, které přechází zleva doprava, zprava doleva a které
propojuje analytickou a citovou oblast, kdežto muži mají tendenci zůstávat víc buď
v jedné, nebo ve druhé hemisféře. Takže bychom mohli říci, že ženy používají celý
mozek, kdežto muži používají pokaždé jenom jednu polovinu mozku. Ženy jsou





NAŠE NÁLADY
27
podle všeho skutečně lepší ve zvládání více úkolů najednou než muži. Muži mají
nejen větší potíže se vypořádat s více prioritami, ale jsou také pomalejší a méně
organizovaní než ženy, když přecházejí od jednoho úkolu ke druhému.
Mozek mužů se vyznačuje více spojeními s jejich mozečkem (cerebellum),
což je kontrolní centrum pohybu, takže u mužů může být kratší doba mezi spat -
řením a jednáním než u žen. Muži mají tendenci podávat lepší výkon než ženy
v úlohách zahrnujících motoriku a prostorovou orientaci, kdežto ženy jsou
rychlejší v emoční identifikaci a neverbálním uvažování. My zase překonáváme muže
rovněž v „nacházení ztracených klíčů“; možná se nás právě proto všichni
v rodině ptají, kde se co nalézá, a – což je samozřejmě důležitější – my právě proto
známe i odpověď. Vzhledem k tomu, že muži byli primárně lovci a my jsme střežily
ohniště, bylo zásadně důležité, abychom si pamatovaly, kde jsme naposledy našly
dobrou potravu.
Je zřejmé, že diskutovat o rozdílech mezi pohlavími musíme velice opatrně,
protože v  rámci každého pohlaví existuje mnoho rozdílností a  faktor výchovy
a kultury hraje téměř stejnou roli jako vrozené vlohy. Mezi našimi přirozenými
schopnostmi a tím, jak jsme byli formováni a jak nám bylo nařizováno se chovat,
dochází ke vzájemnému působení, takže to vlastně ani nelze důsledně oddělit.
Případové studie dětí s nejednoznačnými pohlavními orgány, které byly
vychovávány jako chlapci nebo jako dívky, přestože měly i fyzické dispozice
opačného pohlaví, jsou velmi vzácné, ale přesto nám pomáhají pochopit jedno: vliv
biologických skutečností nelze podceňovat. Často nám naše rovnováha hladiny
testosteronu a  estrogenu diktuje, jak moc budeme agresivní, až se neformálně
zapojíme do košíkové (nebo jestli během hry budeme úplně nepoužitelné), a to
víc, než jak nám kdy rodiče vštěpovali.
Nevýhody hlubokého prožívání
Přestože jsou ženy biologicky obdařeny řadou typických vlastností, počínaje
strukturou mozku a  konče hormony, které jsou výhodné pro naše tradiční role
v pečování a starostlivosti, má to i háček. Tytéž typické vlastnosti mohou rovněž
způsobovat, že máme větší sklon k depresím a k úzkosti. V dětství neexistuje mezi
děvčaty a chlapci žádný rozdíl ve větším výskytu depresivních poruch.
V dospělosti je u žen dvakrát větší pravděpodobnost než u mužů, že zažijí depresi,
a dvaaž čtyřikrát větší pravděpodobnost, že u nich bude diagnostikována některá
úzkostná porucha, jako například panické ataky nebo generalizovaná úzkost.





NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
28
Zvýšené nebezpečí začíná v dospívání, když udeří puberta. Trvá do 60. roku
života, kdy ustává hormonální cyklus. Přestože některé případy zvýšeného výskytu
deprese u žen mohou vzniknout následkem společenských faktorů, jako například
tlaku na jejich vzhled, nebo jejich většího sklonu vyhledat pomoc při duševních
potížích, nebo též diagnostické zaujatosti na straně lékařů, existují jasné důkazy, že
značná část rozdílů v poruchách nálad mezi pohlavími souvisí s hormony.
Některé ženy více podléhají dopadům proměnlivé hormonální hladiny než
jiné. Existuje podskupina žen, kterým hrozí tzv. reprodukční deprese, tj. změny
nálad způsobené změnami v  množství vylučovaných hormonů, jako například
před menstruací nebo po porodu. Jestliže jste typ trpící PMS, je u  vás rovněž
pravděpodobnější, že budete trpět poporodní depresí nebo náladovostí při peri -
menopause. Některé ženy se vyznačují specifickou citlivostí na tyto hormonální
změny, kdežto jiné, ty šťastnější, nikoli, což je možná dáno geny řízenými měnící
se hladinou estrogenu. Dobrá zpráva zní, že když se u vás hormonální hladina
nemění, jako například po menopauze, zvýšené riziko depresí nehrozí. Po
menopauze se toto riziko vyrovnává, zvlášť dva roky po posledním měsíčním
krvácení, když se vše zklidní. Je něco pravdy na představě, že roky po menopauze
jsou pro mnoho žen skutečně nejlepší, a to jak v oblasti pracovní, tak osobní.
Opět bych však ráda zmínila, že pro proměnlivost nálad spojenou s výkyvy
hormonální hladiny existují evoluční důvody. V první polovině menstruačního
cyklu dochází k  pozitivní náladě (označované jako eutymie) a  dochází k 
ovulaci, která povzbuzuje ženu ke spojení s partnerem a k početí. Druhá polovina
cyklu je depresivnější a  vyznačuje se vyšší hladinou progesteronu, jež pomáhá
zajišťovat bezpečí možná plozeného života tím způsobem, že v  ženě vyvolává
pasivitu, opatrnost a tendenci se vyhýbat nebezpečí. Hladina progesteronu, jenž
se ve druhé polovině cyklu vylučuje vyšší měrou, stoupne ještě víc v případě, že
bylo vajíčko skutečně oplodněno. Progesteron je hlavní hormon, který udržuje
těhotenství. Podílí se na premenstruačním syndromu, poporodní depresi
a dystymii, chronické subdepresi. Zvýšený výskyt depresí a úzkosti během
těhotenství (zvláštně v  prvním trimestru) a  bezprostředně po porodu nastává během
rozhodujících období pro dítě, kdy opatrnější chování matky, která se zároveň
více izoluje, slouží ku prospěchu dítěte a  jeho přežití. Jestliže se ženy skutečně
takto chovají, ať už tím, že si šetří vzácnou energii nebo že se vyhýbají
nebezpečným situacím, pak se tyto rysy předávají dalším generacím. Ať žije Darwin.
Chování vyvolané úzkostí a  depresí přežilo v  našich genech celá tisíciletí
kvůli adaptibilitě, jíž se vyznačuje. Nese s sebou výhodu pro přežití naše i našich





NAŠE NÁLADY
29
potomků. Úzkostlivá a  obsesivní sběračka nejen nachází více potravy, ale také
se bezpečně vrátí domů. Je u ní rovněž pravděpodobnější, že uchrání děti před
nebezpečím. Podobně se i žena se subdepresí rychleji stáhne z neperspektivních
projektů, ať už jde o  hledání potravy, nebo muže, a  šetří si energii. Možná je
právě tohle základem sezonní afektivní poruchy, kterou provází nižší motivace
a energie v období, kdy je nejméně potravy.
Když se my ženy cítíme ohroženy, pomáhá nám estrogen „udržet se nad
vodou“, vytrvat a poté začít znovu. Takto vlastně estrogen působí jako stresový
hormon. Jeden ze způsobů, jak estrogen posiluje vytrvalost, je zvyšování hladiny
serotoninu, což nám pomáhá, abychom se cítily neohrožené, klidnější, rozum -
nější a  méně emocionální. Působení serotoninu je výraznější při vyšší hladině
estrogenu. Když prudce stoupne estrogen, vyvolá to větší vylučování serotoninu
a  rovněž tvorbu serotoninových receptorů. Ale jak už to u  většiny věcí v  těle
bývá, to, co vzroste, jednou zase klesne. Přirozený proces, kdy stres spustí růst
hladiny estrogenu, má v sobě zabudovaný mechanismus, který posléze hladinu
serotoninu normalizuje.
SSRI představuje nejběžnější způsob léčby deprese a úzkosti, ale jestliže
užíváte SSRI, a  máte tudíž stabilní hladinu serotoninu, nezažíváte toto přirozené
stoupání a klesání hladiny serotoninu v reakci na estrogen. Zůstáváte
racionálnější a méně podléháte citům. Díky proměnlivému vylučování serotoninu jsme
citlivé. SSRI naši citlivost umrtvuje.
Depresí trpí víc žen než mužů a nejspíš s tím souvisí právě estrogen. Tento
hormon ovlivňuje to, jak serotonin funguje v mozku. Ženy jsou citlivější na
kolísání hladiny serotoninu a více reagují na chemické látky a léky ovlivňující
serotonin. Je to jedna z příčin toho, že ženy na sobě mohou víc než muži pociťovat
vedlejší účinky SSRI působící na jejich pohlavní život. Takže to, ve které fázi
menstruačního cyklu nebo perimenopauzy se nacházíte, bude mít dopad na vaši
náladu v tom smyslu, do jaké míry jste podrážděné, citlivé nebo impulzivní,
protože toto chování je ovlivňováno serotoninem. Jak uvidíte v následující kapitole,
je normální zažívat v rámci cyklu období, kdy máte málo estrogenu, což
znamená, že bude také málo serotoninu a vy se budete cítit mizerně. Je to však dočasné
a je to přirozené. Není nikterak třeba, abyste tyto nálady zastíraly každodenním
užíváním antidepresiv.
U lidí se závažnou depresí mohou SSRI odvést skvělou práci a musím uznat,
že mé pacientky vítají jejich působení, přinejmenším zpočátku, nicméně SSRI
mohou spoustu pocitů také odstranit úplně. SSRI obvykle spíše otupují negativní





NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
30
pocity, než aby posilovaly ty pozitivní. Když užíváte SSRI, není pravděpodobné,
že budete skákat radostí a blaženě se při tom usmívat; způsobí jen, že už nebude -
te tolik plačtivé, podrážděné a zoufalé. Lidé na SSRI sdělují, že jim ubylo
mnoho dalších lidských rysů: chybí jim schopnost plakat, rozčílit se, dělat si starosti
ohledně toho, jak se cítí druzí, být smutní, mít erotické fantazie, být tvořiví, být
překvapení, rozhněvat se, vyjádřit vlastní emoce a znepokojovat se.
Jedna z mých nejlepších přítelkyň mi vyprávěla, jak jí byl kdysi poprvé
předepsán Prozac. „Vyloženě mne to připravilo o  empatii. Vzhledem k  tomu, že
jsem byla hodně mladá, cítila jsem se vždycky špatně, když se cítil špatně někdo
jiný. O Velikonocích jsem nechávala druhé najít poschovávaná velikonoční
vajíčka, protože jsem měla pocit, že o ně stojí víc než já. Vzpomínám si, že když
jsem začala užívat Prozac, viděla jsem plakat nějakou ženu a pomyslela jsem si:
Ta vypadá, že má nějaký problém. Ještě že se nemám tak hnusně jako ona. – Takhle
se asi cítí někdo, kdo si myslí, že je zkrátka borec.“ SSRI ovlivňují zpracovávání
emocí a  tlumí empatickou reakci. To může mít zničující dopad na schopnost
vychovávat děti nebo si udržet vztahy.
Plakat a rozzlobit se je zcela v pořádku
Antidepresiva lze použít jako výchozí bod, tak aby bylo možno s úspěchem
zahájit psychoterapii nebo změnit způsob života, ale jakmile se vytvoří nové
a prospěšnější způsoby chování, je často možné a někdy i nutné antidepresiva vysadit.
Jestliže si zlomíte nohu, nebudete mít přeci sádru nebo ortézu navždy. Předtím
než si necháte celoživotně předepisovat SSRI, se zamyslete nad tím, že se tím
vzdáte i dynamické škály emocí.
Mé pacientky užívající SSRI vám řeknou: „Vím, že ta situace byla
znepokojivá. Předpokládalo se, že budu smutná, ale nebyla jsem s to plakat.“ Pláč ale není
jen vyjádřením smutku. Pláčeme, když jsme frustrované, když se zlobíme, když
vidíme nespravedlnost, když nás hluboce dojme lidská zranitelnost. A  některé
ženy se rozpláčou snáze než jiné. To je normální. Takhle fungujeme
a neznamená to, že jsme slabé nebo že se neovládáme.
Pláč nám umožňuje hluboce prožít to, co cítíme, a  pak jít dál. Je to
crescendo, které přirozeně vede k  rozpuštění i


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.