načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Najděte mě - Michelle Knight; Michelle Burford

Najděte mě
-16%
sleva

Kniha: Najděte mě
Autor: ;

Psychopat Ariel Castro unesl, věznil, týral a znásilňoval Michelle přes deset let. Jako další unesl Amandu a pak čtrnáctiletou Ginu. Dívky zažívají nepředstavitelná muka. Když mu ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  269 Kč 226
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Médium / forma: Tištěná kniha
Počet stran: 238
Rozměr: 205mm x 135mm x 26,5 mm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: Michelle Burford
z anglického originálu Finding me přeložila Eva Konečná
Jazyk: česky
Vazba: pevná s přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2015-23
EAN: 9788074666896
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autobiografické vyprávění mladé Američanky, která byla unesena a téměř jedenáct let společně se dvěma dívkami vězněna sadistickým psychopatem. Michelle Knightová vyrůstala v 80. a 90. letech 20. století v neutěšených poměrech. Chudá rozvětvená rodina často měnila bydliště v západní části Clevelandu ve státě Ohio. Dívka se musela starat o mladší bratry-dvojčata a bratrance a sestřenice. Jeden muž z příbuzenstva ji roky sexuálně zneužíval. Ve škole vinou častých absencí příliš neprospívala, několikrát propadla a spolužáci ji šikanovali. V patnácti letech utekla z domova, přespávala pod mostem a vydělávala si peníze jako poslíček dealera drog. V roce 1999 v osmnácti letech porodila syna, který jí byl o tři roky později odebrán a svěřen do pěstounské péče. Nemohla najít práci a byla závislá jen na sociálních dávkách. V srpnu roku 2002, kdy se měla zúčastnit setkání se sociálními pracovníky, byla unesena Arielem Castrem, dvaačtyřicetiletým řidičem školního autobusu hispánského původu, který ji pod záminkou, že má štěně pro jejího syna, vlákal do svého domku v Seymour Avenue. Od této chvíle ji čekalo jen věznění, bití, znásilňování, mučení hladem i nucené potraty. Stejný osud potkal i sedmnáctiletou Amandu Berryovou, unesenou Castrem v dubnu roku 2003, a čtrnáctiletou Ginu DeJesusovou, kterou trýznil od dubna 2004. Nepředstavitelné utrpení tří mladých žen skončilo až 6. května roku 2013, kdy se Amandě podařilo utéci a zavolat na policii.

Popis nakladatele

Psychopat Ariel Castro unesl, věznil, týral a znásilňoval Michelle přes deset let. Jako další unesl Amandu a pak čtrnáctiletou Ginu. Dívky zažívají nepředstavitelná muka. Když mu Amanda porodí dítě, věznitel ji prohlásí za manželku a poněkud poleví v ostražitosti. Jednou je zapomene připoutat, a tak se zuboženým dívkám podaří pekelné vězení opustit. (10 let ve spárech zvráceného únosce)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Michelle Knight; Michelle Burford - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Najděte mě" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky



Najděte mě „Ani se nehni!“ zařval mi ten chlap do tváře, zatímco jsem ležela na zemi. Do očí mi prskly jeho sliny a v jeho dechu jsem cítila pivo. Popadl moji tašku a mrštil s ní do rohu růžového pokoje. „Hned sem zpátky!“ Vyběhl do vedlejší místnosti. Slyšela jsem ho, jak se přehrabuje ve skříni. Pokusila jsem se vykřiknout, ale když jsem otevřela ústa, nevyšel z nich žádný zvuk. Myslím tím opravdu žádný. Ruce se mi třásly, jako bych trčela v epicentru zemětřesení.

Propadla jsem totální panice. Tělo bylo paralyzované, ale mysl jela na plné obrátky. No tak, holka, udělej něco, pomyslela jsem si. Zrak mi padl na dva kovové sloupky, každý na jedné straně pokoje. Mezi nimi bylonatažené lano jako šňůra na prádlo. Ani ne za sekundu se ten chlap vracel zpátky a vlekl dveřmi masivní židli. Postavil ji těsně vedle mě. V ruce držel dvě oranžové prodlužovací šňůry. Srdce mi tlouklo jako splašené, až jsem se bála, že mi vypadne z hrudi. Začala jsem se škrábat na nohy.

„Zůstaň ležet!“ zaječel.

Zvedl se mi žaludek a málem jsem se pozvracela. Castro se posadil na židli a chytil mi obě nohy. Zdivočela jsem, mlátila sebou a pokoušela se s ním zápasit, ale byl na mě příliš silný. Utáhl jednu šňůru kolem mýchkotníků tak pevně, až se mi zařezávala do kůže. Během svazování nepronesljediné slovo, jenom ztěžka funěl. Můj mozek šílel: Jak se mi to může dít? Jak se odtud dostanu? Zatímco mi dál omotával kotníky, po bradě mu stékal pot

a kapal mi na tričko. Páchl jako odporná směs moči a motorového oleje.

Po svázání jsem nohy přestala cítit. Když jsem se pokusila křičet a praštit ho pěstí do obličeje, strhl mi paže zpět za záda.

„Prosím, pusťte mě!“ žadonila jsem a po tvářích mi stékaly slzy.

„Drž zobák, jinak tě fakt zabiju!“ okřikl mě.

Pokračoval spoutáním mých zápěstí, pak přitáhl moje ruce ke kotníkům

a svázal je k sobě. Potom vedl šňůru smyčkou kolem mého krku.




Na j d ě te m ě

„Přestaňte!“ pokusila jsem se vykřiknout. Ale smyčka mi přiškrtila dech. Ležela jsem bezmocná na podlaze a došlo mi, že mě chce pověsit mezi ty kovové tyče. Ale on si najednou rozepnul zip na džínách, spustil kalhoty a vytáhl penis. Zpod flanelové košile mu viselo břicho a neměl spodní prádlo.

„Pobudeš tady se mnou jenom chvilku,“ prohlásil a začal onanovat. Při každém pohybu mu kalhoty sklouzávaly o něco níže. Čím prudčejipumoval rukou, tím rychleji mlel. „Chci, abysme byli kámoši,“ chrlil. „Žena a děti mě opustily a já tu chci někoho mít. Potřebuju tě.“

Můj pulz nekontrolovaně tepal. Ruce a nohy jsem měla zdřevěnělé,obličej mokrý od slz. Teklo mi z nosu. Byla jsem k smrti vyděšená užmnohokrát předtím, ale nic z toho se nepodobalo hrůze, kterou jsem pociťovala,

zatímco jsem ležela na té podlaze. Nepochybovala jsem, že umřu. Ach Bože,

proč se mi tohle děje?

V zoufalství jsem otevřela oči a podívala se na okno. Přesně v tomokamžiku namířil penis přímo na mě. „Jóóó!“ zaječel. Jeho sperma serozrsklo po celých mých šortkách.

Dosedl zpět na židli a dlouho pouze odpočíval. Džíny se mu svezly až ke kotníkům. Opřel hlavu o růžovou stěnu a několikrát se zhlubokanadechl.

„Teď musíš bejt v klidu, abych tě moh zvednout mezi ty tyče,“ ozval se konečně. Vstal a vytáhl si kalhoty. Potom mi začal zouvat sandály. Pustila jsem se do odříkávání jediné modlitby, kterou jsem znala: „Dřív... nežli... k spánku... ulehnu,“ recitovala jsem, „k Bohu... svou duši... pozvednu...“

„Přestaň dělat rámus!“ okřikl mě. „Stejně tě nikdo nemůže uslyšet!“ Ale já

pokračovala. „Nemám-li se... ráno probudit...“ Praštil mě z boku do hlavy

a já opravdu ztichla.

Odhodil moje sandály do kouta k tašce. Když jsem se pokusila odkulit

z jeho blízkosti, převalil mě zpátky na břicho. Vzal druhou oranžovou šňůru

a přivázal ji k té, kterou mi omotal kotníky, zápěstí a krk. Potom zvedl moje

tělo mezi dvě kovové tyče a přivázal šňůru za mými zády k lanu. Kdyžskončil, visela jsem asi třicet centimetrů nad podlahou s obličejem otočeným

k oknu. Měla jsem pocit vystavení na odiv – jako nějaká trofej na zdi.Následně mi nacpal do úst smradlavou šedou ponožku, a aby držela na místě,

omotal mi kolem hlavy lepicí pásku. Skrze ponožku jsem mohla pouzesténat – a doufat, že mě někdo uslyší.




Na j d ě te m ě

„Zajdu nám pro něco k snědku,“ sdělil mi naprosto klidným hlasem. Pan

Hyde najednou zmizel a vystřídal ho doktor Jekyll. „Zůstaň, kde si,“přikázal mi. „Nesnaž se uvolnit. A nevydávej žádný zvuky.“

Jak bych mohla vydávat nějaké zvuky, když mám pevně zalepená ústa,pomyslela jsem si horečně. Zapnul rádio stojící na prádelníku a pustil naplno

zvuk tak, až mě bolely bubínky. Pak za sebou zabouchl dveře a dupal po

schodišti dolů.

I přes hlasitě puštěné rádio jsem slyšela motor jeho auta. Napadlo mě, že

bych možná mohla uvolnit šňůry, proto jsem se začala houpat dopředu adozadu. Ale podařilo se mi způsobit si pouze silnou závrať. Z místa, kde jsem

visela, jsem viděla okna domu přes ulici. Může mě někdo vidět? Jelikož jsem

neměla brýle, neviděla jsem moc zřetelně. Znovu jsem se pokusila zakřičet,

ale v podstatě mi bylo jasné, že přes dunivý zvuk rádia mě těžko někdozaslechne.

Rozhlédla jsem se po pokoji, jestli bych nedosáhla na něco, co by mipomohlo uniknout, ale při tom způsobu svázání to ani nebylo možné.Otevřenými dveřmi skříně jsem viděla nějaké dětské oblečení. Vzpomněla jsem

si, že se Emily zmínila o mladší sestře Rosie, takže tohle asi byl její pokoj,

než se matka s nimi odstěhovala. Na podlaze se válel obrázek mořské panny

očividně nakreslený dítětem. Pod mořskou pannou bylo napsáno „Ariel“.

Možná ji jeho dcera namalovala pro něho. Jak mi tohle může dělat muž se

dvěma dcerami, z nichž jedna je moje kamarádka? Emily si zřejměmyslela, že její otec je naprosto v pořádku – netuší, že je úchylný? Teď už jsem

věděla, že lhal o dceřině přítomnosti v domě, ale možná sem Emily dorazí později. Vrátí se Deanna domů a řekne všem, že jsem zmizela? Hlavou se mi honily tyto myšlenky a věřila jsem, že už nyní mě hledají. Jak čas plynul, strnulost mého těla se změnila v pocit, jako by mi do něho

někdo vpichoval tisíce špendlíků a jehel. Z hlasitě puštěného rádia mi začalo

tepat v hlavě. Zapadalo slunce a psychouš se stále neobjevil. Začínala jsem

mít jistotu, že až se vrátí, zabije mě. Dokázala jsem myslet jenom na svého

miláčka Joeyho – a zda ho ještě někdy uvidím.

Přišlo ráno, pak odpoledne, pak uplynula další noc. Nechal mě tam viset

po dobu, která vypadala mnohem delší než pouhý den. Žaludek mě bolel

hladem. Měla jsem větší žízeň než kdykoliv v životě a ústa zacpanáponož

Na j d ě te m ě

kou byla neuvěřitelně vyprahlá. Vnímala jsem zápach, protože jsem sepočurala. Dvakrát. A se šňůrou škrtící můj krk jsem několikrát omdlela. Pokud

se během té doby někdy vrátil domů, nikdy jsem ho neslyšela. Buď jsem

ztratila vědomí, nebo jsem ho nemohla slyšet, protože rádio tak řvalo. Když

konečně vtrhl do dveří, nesl nějaký sendvič ve žlutém obalu z McDonaldu.

„Musíš něco sníst,“ oznámil. Vypnul rádio. Potom mi nečekaně strhl pásku z hlavy a vytáhl ponožku. S páskou mi vyrval i nějaké vlasy a já vykřikla, protože to hrozně zabolelo. Sundal obal ze sendviče se salámem a pokusil se mi ho vrazit do úst, ale já pevně stiskla rty a vrtěla hlavou ze strany na stranu. Popadl mě za čelist a chtěl mi jídlo vnutit.

„Musíš jíst!“ zařval.

Co když je v jídle droga? Co když mě chce otrávit? Držela jsem ústazavřená tak pevně, až nakonec odhodil sendvič na zem.

Odvázal šňůru, kterou jsem byla připevněná k lanu, a já bolestivě spadla

na podlahu. Rozbrečela jsem se a pokusila se posadit. Údy jsem měla tak

strnulé, že jsem je vůbec necítila.

„Lež klidně, ty couro,“ vyhrkl. Jednou rukou odmotal šňůru z mého krku a druhou mě přidržoval na zemi. Když mi rozvázal kotníky, na chodidla mi stékala krev.

„Potřebuju, abys vstala,“ vybídl mě.

„To myslíte vážně? Nedokážu vstát!“ vykřikla jsem.

Než jsem mohla říct cokoliv dalšího, zvedl mě a přehodil přes rameno. S mručením mě odnesl do vedlejšího bílého pokoje. V rohu ležela flekatá

dvojitá matrace bez prostěradla. Hodil mě na matraci a svlékl ze mě všechno

oblečení. Následující hodinu jsem nepřetržitě křičela, zatímco měznásilňoval. A pak znovu. A znovu. A znovu. Zraňoval mě tak, že matrace nasákla

mojí krví. Zpočátku jsem se ho snažila odkopnout a drásat mu obličej nehty,

ale moje drobné tělo nemělo proti tak velkému chlapovi nejmenší šanci.

„Prosím, neubližujte mi už,“ zavzlykala jsem, když se zdálo, žezpomaluje. Napadlo mě, že když budu mluvit mile, možná mě pustí. „Chci sejenom vrátit domů,“ sdělovala jsem mu. „Nemyslím, že jste zlý člověk –jenom jste udělal chybu. Když mě pustíte, můžeme na to celé zapomenout.“

Jenže v tu chvíli složil svoje zpocené nahé tělo vedle mě a začal mluvit, skoro tak, jako by mě považoval za svoji přítelkyni.

„Opravdu si přeju, aby sem ti todle nemusel dělat,“ prohlásil tiše. Vzdychl a dokonce krátce zavzlykal. Doktor Jekyll byl zpátky.



Na j d ě te m ě

„Manželka mě opustila. Nechtěl sem ji mlátit, ale jako bych s tím nemoh přestat.“ Podívala jsem se na něho. „Jako děcko mě sexuálně obtěžovali. A nikdo s tím nic neudělal. Tenkrát sem začal onanovat a dívat se na porno. Chci jenom mít někoho, kdo by tu se mnou zůstal.“

Zatímco pokračoval s těmito nesmysly, upírala jsem oči na dveře. Doufala

jsem, že bych mohla rychle seběhnout po schodišti. Ale tím, jak mě svým

tělem uvěznil v rohu matrace, nemohla jsem kolem něho proklouznout. Ze

začátku jsem mlčela, ale pak jsem řekla: „Proč jste si nenašel přítelkyni?

To, že jste měl ošklivé dětství, ještě neznamená, že mi musíte tohle dělat.

Spousta lidí má těžký život.“

Nepodíval se na mě. Najednou vyskočil z matrace, natáhl si džíny a vytáhl

z jedné kapsy peníze. „Todle sou prachy za tvý služby,“ prohlásil a hodil na

zem několik dolarových bankovek. Potom vyšel z pokoje.

Za moje služby? Neměla jsem ponětí, o čem mluví. Šel dál po chodbě. Pracně jsem se postavila na nohy, ale než jsem stihla dojít ke dveřím, vrátil se. „Kam chceš jít?“ zeptal se. Couvala jsem zpět na matraci.

Držel moji tašku. Vysypal její obsah na podlahu. „Kolik ti je?“ chtěl vědět. Neodpověděla jsem. „Jaký máš datum narození?“ Pořád jsemmlčela. A tak se sehnul a prohledával moje věci, dokud nenašel peněženku.

Vytáhl můj identifikační průkaz a dlouho na něho zíral. „Tobě jejedenadvacet?“

Přikývla jsem.

Zahleděl se na mě. „Myslel sem, že si mnohem mladší!“ zařval. „Myslel sem, že si prostitutka!“ Asi mě opravdu považoval za šlapku. Možná proto po mně hodil těmi penězi. Možná mě teď nechá jít. Byl tak rozezlený, že mrštil mým průkazem na druhý konec místnosti. Po chvilce došel ke mně a posadil se na kraj matrace. „Podívej, ty a já budeme kámoši, jo?“ Začaly se mi třást ruce. „Nebudeš tady se mnou dlouho. Možná jenom do Vánoc.“

Zatočila se mi hlava. Do Vánoc? Pro všechno na světě, nemůžu tady být až do Vánoc! Rozbrečela jsem se a pravdivost toho, co se mi děje, mězasáhla jako tisíce nožů do břicha. Můj bože. Jsem uvězněná v domě tohoto psychopata.

„Nejdřív zjistím, jesli ti můžu důvěřovat.“ Podal mi tričko a spodníprádlo, ale šortky ne. Pozoroval mě, jak se oblékám. Prádlo tělové barvy, které

jsem milovala, protože mělo natištěného motýla, bylo mokré močí aposkvrněné krví. Tričko stále páchlo jeho odporným potem.




Na j d ě te m ě

Jakmile jsem byla oblečená, položil mi ruku na rameno. Odstrčila jsem ji, ale popadl mě za vlasy a zvedl z matrace.

„Ne!“ vykřikla jsem. „Nechte mě jít!“

Nevšímal si toho a vlekl mě ke schodišti. Nevěděla jsem, kam mě vede, ale neuměla jsem si představit, že by to mohlo být o moc horší než to, čemu mě už vystavil. Mýlila jsem se.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist