načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Náhradnice z Ukrajiny - Eva Kadlecová

Náhradnice z Ukrajiny

Elektronická kniha: Náhradnice z Ukrajiny
Autor:

Po souboru povídek Chce to jen pobavit se (Eroika 2010) přichází Eva Kadlecová s novelou, jejímž ústředním motivem je tzv. náhradní mateřství. Toto téma v současnosti vyvolává velké ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  94
+
-
3,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EROIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 119
Rozměr: 20 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-874-0920-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Novela se zabývá velice křehkým tématem náhradního mateřství na pololegální úrovni. Ukrajinka Alina pracuje v Čechách jako ošetřovatelka. Snaží se vydělat peníze na zaplacení operace pro svého těžce nemocného bratra. Aby získala potřebné peníze na zaopatření své rodiny na Ukrajině, přistoupí i na ne zcela legální nabídku - za úplatu má porodit dítě bezdětnému manželskému páru. Toto rozhodnutí Alině přinese peníze, ale i trápení. Drsný příběh ze života, který se s hlavní hrdinkou nemazlí, působí velmi autenticky. Poukazuje na nelehký osud ukrajinských žen u nás a otevírá zajímavé téma. Ač se v příběhu lidé chovají k Alině mile a slušně, přesto je zde něco v nepořádku...

Popis nakladatele

Po souboru povídek Chce to jen pobavit se (Eroika 2010) přichází Eva Kadlecová s novelou, jejímž ústředním motivem je tzv. náhradní mateřství. Toto téma v současnosti vyvolává velké diskuse, které probíhají na různých úrovních i v naší zemi. A to mimo jiné i kvůli tomu, že se věci s tím související často odehrávají na pololegální či nelegální rovině.


Hrdinka novely, Ukrajinka Alina, odjíždí do Česka, aby vydělala peníze na operaci, kterou nutně musí podstoupit její bratr, ochrnutý po úraze. Práce ošetřovatelky v nemocnici však přináší kýžený výsledek jen velmi pozvolna. Když se Alina náhodou dozví o náhradním mateřství, zvolí tuto cestu a stane se jednou z žen, které se rozhodnou za úplatu porodit bezdětným manželům potomka. Jenže ne vždy probíhá vše podle plánu, a tak je Alina, podobně jako další aktéři příběhu, vystavena stále těžším životním dilematům...

Zařazeno v kategoriích
Eva Kadlecová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2


3

Eva Kadlecová

Náhradnice z Ukrajiny

Eroika


4


5

Eva Kadlecová

Náhradnice z Ukrajiny

Eroika | Praha | 2013


6

© Eva Kadlecová, 2013

© Eroika, 2013

ISBN 978-80-87409-20-6


7

Žiju v Kyjevě, na Ukrajině, kde jsem se narodila. Mám

krásný byt na předměstí, práci v nemocnici, pár přátel,

se kterými si mohu vyjít, když se mi chce. Mám bílé

skříně, plné jemného prádla. Můžu si koupit, co se mi

líbí. Jsem za vodou, tak nějak se to říká. Má matka

pochází z Ugljaně, ze vsi vzdálené od Kyjeva asi čtyřicet

kilometrů. Žije v domě, kde jsem vyrůstala a se mnou

Igor, můj milovaný bratr.

Máminy skříně jsou temné, vrzavé, plněnétajemstvím a voněj tymiánem. Odjakživa.

S matkou vycházím dobře. O minulosti, o tom, co

se stalo, nikdy nemluvíme. Ale je to v každém našem

setkání: To, co se stalo Igorovi. Můj pobyt v Praze; dva

roky ve městě, které mi učarovalo od prvního dne, od

toho dne, kdy jsem vystoupila z vlaku, rozhlédla se po

peróně plném spěchajících lidí a řekla si: To se zvládne.

Jmenuji se Alina

Vlastně jsem nečekala, že se mi ozvou, a když se to

stalo, zpanikařila jsem. Zvažovala jsem všechna pro

a proti, tisíckrát za den jsem si říkala, že toneudělám, ve skutečnosti jsem ale byla už rozhodnutá.

To neudělám, říkala jsem si za bílou plentou

v odlescích naleštěné ordinace, polonahá, oněměla

jsem. Mlčela jsem jako zařezaná, když se mědotýkaly aseptické ruce doktora, který mělzdokumentovat mé zdraví. Od té chvíle jsem ze sebe nevydala

hlásku. V noci jsem se v myšlenkách vracela domů.

Odtud jsem slýchala výstřely, odtud za mnoupřicházela má matka a za ní, v závěsu, její zmrzačený

syn.

Někdy jsem spala hlubokým spánkem beze snů

a probouzela se klidná. Sladce odpočatá jsem se

nemohla nabažit lenošení. Bylo tak snadnézanechat práce v nemocnici, kde jsem pomáhala sestrám

s nejtěžšími pacienty. Zvedala jsem ochablá, vyhublá

těla, pomáhala jim s hygienou, povlékala postele.

Dělala jsem to ráda, dělala jsem práci, kterou mi

sestry rády přenechaly.

Bylo nutné opustit dům, kde jsem se narodila?

Znovu a znovu opouštím matku a bratra. Zazavřenými víčky vidím jejich tváře, gesta, úsměvy, laskavé doteky. Ještě pořád se ke mně vrací obraz krajiny mého dětství a cítím vůni malin, mokro našeho sadu a pach starých, dřevěných skříní.

Byt v Praze

Poprvé v životě mám svůj vlastní byt. Čistá bílágarsonka. Zdi bělostné, zněžnělé sluncem. Koupelna –

žlutá a modrá, srpnové pole. Modré talíře a hrnky se

sluníčky. Žluté záclony, jemné jako dech. Studenými

prsty se dotýkám nové, kované postele. Nikdypředtím jsem takové věci neměla. Co se mi stalo?

Tady to začíná

Eva Fárová byla právnička. Poprvé jsem ji spatřila

s velkou černou aktovkou, které se myslím říkádilomatka. „Ahoj,“ řekla a položila ji na stůl. Vlasy

dorezava, s pihami kolem nosu, elegantní. Zvedla

oči, usmála se a mě strach okamžitě přešel.

Byla to dobrá čtvrť. Žluté a růžové listí. Když jsem šla k Evě Fárové do kanceláře, foukal studený vítr. Neměla jsem čas učesat si vlasy.

Seděla za stolem a pozorovala mě.

„Svlékni si kabát,“ řekla. „Tak a teď se otoč. Jsi hezká.“

Ruka mi vyjela k rozcuchaným vlasům.

„Máš krásné vlasy. Ale to asi víš.“

Na krátký okamžik mám pocit, že tu stěny mají oči. Tápu pohledem od podlahy k lustru, od okna ke dveřím, od obrazu, který mi přijde známý, k tváři té ženy. Když zvedla oči, vydechla jsem úlevou.

„Jsi nejen hezká, ale podle lékařské zprávy izdravá jako řípa. Takže zbývá jen podepsat smlouvu.“ Z aktovky vytáhla několik lejster a podala mi je.

„Pozorně si to přečti. Nespěchej. Kdybys něčemu nerozuměla, jsem tady, abych ti všechno vysvětlila.“

Ze všeho nejvíc se soustředím na sumu, která bude převedena na můj účet, až bude po všem. Je to bod č. 7.

Pokračuji dál, bod po bodu. Vše jasné,srozumitelně rozepsané.

– Pokud námi určený lékař potvrdí, že nedošlo k oplodnění, zůstává byt 1+kk po dobu dvou let vevýhradním užívání níže podepsané Aliny Kyrovové.

„Když tedy neotěhotním, garsonka mi zůstane?“ vypálím tu otázku skoro proti své vůli.

Eva Fárová kývne. „Ano, garsonka ti zůstane dva roky. Ale jakékoli finanční vyrovnání bude v tom případě už nereálné. Vypij si kávu. Cukr? Smetanu?“

Natáhnu ruku po modré krabičce a káva v mé sklenici téměř zbělá. Káva Evy Fárové je antracitově černá. Zachytí můj pohled a pokrčí rameny. „Já ji mám takhle ráda.“

Vycením na ni zuby a rychle zas sklopím víčka.

Je tu opravdu všechno, na nic nezapomněli.

– Zdravotní komplikace biologické matky a plodu:

a) v případě, že se dítě narodí postižené...

b) v případě, že se dítě narodí mrtvé...

A pak tam bylo něco, s čím jsem nepočítala.

e) úmrtí biologické matky...

Zvedla jsem oči k Evě Fárové a ona rychle řekla: „Je to nepravděpodobné, ale i to se stává.“

Věděla přesně, na co odpovědět.

Ženské našeho rodu neumíraly při rození dětí, odcházely ze světa utrápené, nemocné dřinou. Jejich muži umírali dřív. Jsem tady, abych to zastavila.Potřebuji ty peníze pro svoji matku a bratra. Co se mi může stát? Žena na druhé straně stolu mlčí. Má oči plné lidských osudů.

Řidič

Stojím u okna a koukám dolů na ulici. Auto zajelo

k obrubníku a zastavilo se. Řidič vystoupil a zamířil

k našemu domu. Před chvílí jsem spěšně zabalila

věci, které jsem ráno sebrala ze sušáku nabalkoně. Mám ráda hezké věci, hebké voňavé prádlo.

Těch pár kousků, kterým jsem v obchodě neodolala,

máčím v mydlinkách a přepírám v ruce. Holky na


12

ubytovně, kde jsem dřív bydlela, nemohly pochopit,

že to dělám ráda. Nořím ruce do mydlin jako kdysi

do hlíny na našem poli. Nikdy jsem nenašla odvahu

říct jim, co při tom cítím.

Moje velká černá kabela stojí uprostřed pokoje. Je v ní všechno, co jsem. Až zatáhnu zip, už to nebude platit.

Zvuk domovního zvonku vnikne do prostoru jako nezvaný host. A spolehlivě mě rozpohybuje.Oblékám si krátký teplý kabát, okolo krku si obtočím šálu a s kabelou lehkou jako pírko vycházím z pokoje ven. Když zamykám byt, čára v mé dlani se vychýlí.

V autě mi řidič podal balíček, a zatímco jsem ho rozbalovala, taktně pročítal nějaká lejstra.. V balíčku byla kreditní karta a nový mobilní telefon. Telefon je stříbrný a tenký jako papír.

Řidič se otočil. „Můžeme vyrazit?“ zeptal se s úsměvem a mně došlo, že kdybych řekla ne, že se chci ještě hodinu dloubat v nose, že by bez mrknutí oka čekal.

Konečně vyjíždíme z Prahy a míříme na sever.

Sedím s tváří obrácenou k východu, odkudpocházím a odkud stále přicházejí muži a ženy odhodlaní

změnit svůj osud.

Řidič zkoumá mé mlčení. Řekli mu o mně?Nevím. Ve zpětném zrcátku vidím jeho oči. Není v nich



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist