načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Na skok v Angole - Jiří Chromý

Na skok v Angole

Elektronická kniha: Na skok v Angole
Autor:

Kniha pojednává o cestě entomologa a stavaře do země, která má v Africe velkou budoucnost a v případě spolupráce by znamenala výrazného obchodního parnera. Celá řada angolských ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy hned
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 148
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-753-6058-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha pojednává o cestě entomologa a stavaře do země, která má v Africe velkou budoucnost a v případě spolupráce by znamenala výrazného obchodního parnera. Celá řada angolských studentů nás má ještě stále ráda. Autor po letech studia i podpory průzkumů před touto cestou tak realizuje svůj dávný sen, vidět na vlastní oči místo na Zemi, které považuje za unikát - "Entomologickou laboratoř snů" díky takřka čtyřicetileté totální absenci výzkumu brouků, ale také jako skvělou příležitost pro brněnské firmy, kterým vymyslel plán na propojení jihu a severu Angoly železnicí. Úspěšně vede misi Sudopu Brno a po jednání na ministrestvech se vrací plný nadšení a plánuje další cestu. Kniha je doplněna o celou řadu unikátních fotografií míst, která existovala jen chvíli. Tajemná atypická Manticora ze sbírky autora je zde jakoby průvodcem i hledaným broukem. Kniha také dokumentuje houževnatost rodáků z České republiky, kteří zasvětili celý život práci pro Angolu i pro svoje sny, a stali se symbolem našeho umu nejen v Kuitu.

Zařazeno v kategoriích
Jiří Chromý - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ostrava 2011

Jiří Chromý

v Angole

na skok


Na skok v Angole

Autor textu a fotografií © Jiří Chromý, 2011

Grafická úprava Repronis s.r.o., Ostrava

Redakce Lukáš Krečmer

1. vydání jako e-kniha © Lukáš Vik, 2015

ISBN PDF formátu: 978-80-7536-058-8 (PDF)

Konverze do elektronických formátů:

grafik a webdesignér Lukáš Vik

www.lukasvik.cz

Dovolil bych si tuto knihu věnovat paní MUDr.

Hudečkové a jejím dětem. Současně bych touto formou

rád poděkoval i paní Kosové.


OBSah

1. Luanda 4

2. Caxito a trošku i Luanda 15

3. Okruh na jih od Luandy –

úvodní část z Luandy přes Waco Cungo po Kuito 28

4. Kuito 40

5. Z Kuita do Huamba a dál 51

6. Alto Catumbela 58

7. Po Benguelu 62

8. Odbočka z Benguely na Saco 64

9. Zpáteční cesta z Benguely do Luandy 68

10. Kissama 79

Závěrem 83

Použitá literatura 84

Obrazová příloha 85


4

Na skok v Angole

1. LuaNda

Hned po příletu do hlavního města Angolské republiky, kdy jsem si užil i situaci,

jak letadlo dosedá na letiště mezi domky, si mne Afrika uchopila všudypřítomným

teplem a už mne nepustila. Pro zimomřivé lidi, jako jsem já, je to pohoda a – pokud

nefoukalo – mohl jsem sundat i svůj pověstný šátek ze své bezvlasé hlavy. Takže

pohoda v prosinci, kdy u nás mrzlo, až praštělo, v tomhle „čase dešťů“ a zdejšítak

řka bezprašné období plné života hmyzu mi tady opravdu sedí. A z literatury vím,

že je tu v taxonomii hmyzu dodnes hodně neznámého, protože nikomu se tady

do bádání nikdy moc nechtělo. Tedy do činnosti, která není zkrátka výnosnější než

prosté pěstování zemědělských plodin na vývoz.

Vždyť právě pro tu neprobádanost bych zde rád založil naši brněnskou vý

zkumnou a oficiální entomologickou základnu, ale ve finále bych tu rád viděl i nové

„Angolské muzeum hmyzu“, které by bylo díky své prospěšnosti přímo finančně

podporované angolskou vládou a které bude jistě kralovat mezi jinými africkými

muzejními ústavy, hlavně díky mezioborovým výzkumům v entomologii.

Kniha „Na skok v Angole“, dnes předkládaná čtenářům, bude zejménapopiso

vat moje pocity a postřehy z celé cesty roku 2010, aby na uvedené trasy (a mnou

také osobně prověřené) mohli začít jezdit i jiní a taky tu bádat. A protože by měla

zároveň sloužit i jako návod, v češtině totiž není uveřejněn ani dostatek základních

informací z terénu, popisuji možná budoucím zájemcům o návštěvu této zajímavé

země i zdánlivé zbytečnosti a jasné věci. A někdy uvádím i zdánlivě nesouvisející

údaje, ale jsem přesvědčen, že mohou být poutníkovi touto zemí k potřebě.

Do dalších pokračování knih o Angole bych jednou rád více rozpracoval, zde

třeba jen zmínkou uvedená a nastíněná jednotlivá témata z krajiny i dějin.

Už teď by se dala napsat kniha o angolských stromech. Třeba ten „krvavý strom“,

nebo možná lépe „ohňový strom“, mne uchvátil už na parkovišti před letištěm po pří -

letu do Luandy. Tam jsem neměl čas fotografovat, ale pak jsem si to vynahradil

na jiných místech, třeba při prozkoumávání Luandy. Můj první snímek tohoto stromu

v barevné příloze je tedy z prvního zkoumání našeho okolí domku, kde jsme vsou

kromí bydleli. Tak tohle je typ stromu, který se mi stále líbil a líbí, zrovna nádherně

kvetl, a který jsem se stále pokoušel nafotografovat. Na snímku trošku vyčnívají moji

dva kolegové ze Sudopu Brno, se kterými jsem se do Angoly vydal, a jelikož jsem nyní

už zase OSVČ, tak doufám, že se jim tam i líbilo. Jako klíčoví se při této cestě – právě

v Angole na místě – však ukázali moji přátelé, Ivo a Glorie, kteří vytvořili pevný základ

výkonného týmu, na kterém jsem mohl postavit a realizovat celý plán této průzkumné

akce se zaměřením na to, co by mohla Angola nabídnout ČR (a naopak), i na zjištění

stavu obnovy Angoly. A k mému nakouknutí k angolským broukům.


5

V předvánoční době na téhle cestě nebyla nouze o komické situace, a jelikož

se dalo pěkně dovolat z Luandy do Brna, zásobil jsem v období mezi Mikulášem

a Štědrým dnem i svoji rodinu napřímo některými historkami už z hlavního města

Angolské republiky.

Mise ANGOLA 2010 byla postavena na dřívějších průzkumech a zjištěních, které

nejen realizovala a.s. GEOtest, která má i zpracovanou geologickou situaci celé

Angoly, ale i na aktuálních údajích, které mi zajistil samostatným průzkumem jejich

hydrogeolog. A přátelé Ivo a Glorie neustálou aktualizací všech údajů. Samozřejmě

spolu s poznatky z let minulých, které mám zajištěny od rodiny Hudečkových, a to

přímo od dětí paní doktorky Hudečkové a také od paní Kosové, které byly v Angole

v letech mého studia.

A důležité africké postřehy mi předali i moji kolegové amatérští entomologové,

kteří v okolních zemích Angoly v oboru brouci už řadu let bádají. A tak mi z toho

všeho vyplynulo, že Angola je díky bílým místům a prolínání vlivů právě dnes ideální

prostor pro uplatnění mezioborové spolupráce a dlouhodobá studia z Brna.

Předešlé úvodní poznámky je nutno stále zdůrazňovat, protože na těchtoúda

jích stála celá mise, která byla námětově sjednocena naším zájmem o všechno, co

se týká obnovy a železnice. Jako fandové jsme měli spoustu všetečných dotazů

a zde v této knize je uveden výsledek mého náhledu.

A tak už něco z cesty...

Ve dnech, kdy jsme pobývali v Luandě, jsme ji poctivě několikrát křížem krá

žem projeli. Z výchozího místa našeho ubytování (dál už všude zvaném „Domeček

CZ“) jsme denně vyráželi za poznáním, ale kromě křižování přes všechny čtvrti Luandy,

kde se snoubí nejen jednoduchost života v příbytcích přistěhovalců s luxusem centra,

ale také běžná sériová výstavba velkoplošných areálů státních domků spolu stypizova

nými bytovými domy na okraji města s pohodou celých čtvrtí pěkných domků ihonos

ných vil, jsme se uměli i zastavit. Díky ubytování v rodině jsme si často povídali s česky

mluvícími Angolany, při jídle spokojeně probírali zážitky a neustále nám na našem dvorku

hrála hudba. Což bylo velice příjemné a my zároveň viděli skutečný život v Luandě.

Když si vzpomenu na první překvapení už první večer, musím se pousmát,

protože takto načasovanou zábavu hned vedle domu by nevymysleli ani v tom

nejmazanějším seriálu. Popři

vítání klasickým angolským

jídlem a sdělení zážitků z cesty

jsem si – tak asi jako další moji

souputníci – říkal, že sevyba

lím. Byl večer, a tak jsem bez

otálení začal. Ivo, který tu byl

o týden dříve a vše vzorně

připravil, nachystal mi byd

lení i místo na našem pokoji,

a tak jsem v pohodě vybalo

val (a to i při naší domácímu

zice a občasném tanci vedle), Večerní posezení v Domečku CZ S


6

až do doby, kdy už se začínalo stmívat. Najednou vše začalo. Vedle plotu vyvstalo

DISCO..., pro některé asi rachot.

Ale po zjištění příčiny hluku za plotem domku ze mne opadla veškerá únava.

Přišli mladí lidé, zavřeli celou ulici vedle, napojili se v našem domku na elektřinu, aniž

by se přišli domluvit na připojení předem, a jak to začalo, tak to do ranních hodin

pokračovalo. DJ měl velice moderní aparaturu se silnými reproduktory a začal chrlit

jeden jihoamericko-africký rytmus za druhým. Tanec takřka nepřetržitě pokračoval

do rána na ulici předělené rákosem, kde se vybíralo vstupné, vesele tančilo a u při

nesených stolků se podávalo jídlo a alkohol. A to vše za noci tanců, kdy i měsíc

ležel na lopatkách ve tvaru písmene „U“ spolu s občasným výpadkem provizorního

napojení elektřiny a občasnými drobnými konflikty mezi tanečníky.

Druhý den ráno jsme společně vyrazili na obhlídku okolí Domečku CZ, kde jsme

si cvičně zdokumentovali stav vozovek i veřejných ploch v okolí, přilehlé skládkyod

padků i neuvěřitelně (plastovými) odpadky zanesenou vodoteč. V kalužích na silnicích

a v otevřených kanálech doposud stála voda, kde, už při zběžném pohledu, nemůže

nic žít. Pozor, ani komáří larvy, a tak je tu komárů velmi málo, a když, tak jaksineduži

vých. Kaluže jsou totiž tak černé a plné ropných produktů všeho druhu, že ani v čer

ném bahně nic nepřežije. Musím však v myšlenkách odskočit ještě k jinému bahnu...

Nelze zapomenout na moji přítomnost při čištění našeho septiku na dvorku, kdy

jsem si blahořečil, že mám s sebou preparát na bázi „guaninu“, což je nový bez

chlorový desinfekční prostředek (já ho používám ve 2% anebo 4% roztoku s vodou

a směs má zajímavé složení a složitý název – Alkydimethylbenzylamonium apolyhe

xamethylenguaninhydrochlorid – jako totální nejedlá desinfekce). Mám ho ještě z roku

2009, kdy jsem jej testoval v České republice, no a díky výbornému výsledku v Angole,

jsem mohl ukončit svoje testování i na zahraničních cestách.

Přivolaný fekální vůz nezvládl letité kaly na dně septiku, a tak nám jej dvaobě

tavci z řad Luanďanů druhý den vybírali ručně. A kal se roznosil všude po dvorku,

Noční tanečky před Domečkem CZ S


7

což mi nedalo a celý dvorek jsem

hned vystříkal svým „guaninovým“

roztokem. Proto jsem se asi vrátil

zdráv.

No a vrátím-li se k naší komáří

situaci venku, kde nám v noci dýmila

smetiště i naše vykuřovadla, nebyla

to žádná tragédie. Takže i v období

dešťů je tu v Luandě komárů málo.

Toto pozitivní zjištění z tak negativní

věci se mi moc líbí. Trošku mne

mátly všude poletující vážky, takže

kdybych byl u nás v Brně, klidně

bych si do diáře a deníku postřehů

napsal „Období vážek“.

Z pásu malých domků (vizsní

mek) postavených z betonových tvárnic, který obepíná celý střed Luandy, a který

je pomalu nahrazován poctivými bytovými domy, je vidět všude běžně rostoucí

papáju (Carica papaya), která tu často trčí mezi staveními. Papáje jsem ostatně

v tomto „rychlokvasném pásu“, jak jsem toto místo nazval, potkával neustále.Ji

nak v okolí našeho domku je dost volných prostranství, a proto se tu dá dobře

parkovat.

A taky jsou tu venku skvěle umístěné krámky všeho druhu, přímo v našem

sousedství tak máme, kromě obchodu, který jsem si přejmenoval na „Angolskýko

loniál“, a Gloriinina kadeřnictví vedle nás, také drobné stánky, kde mají stále dobře

vychlazené pivo značky Cuca a přímo na ulici vaří a pečou kuřata a ryby. To jsou

ostatně dvě základní masa prostého lidu, přičemž ryb je tu opravdu hodně druhů

a mohutná nabídka. Mají otevřeno dlouho do noci, nakupování je příjemné, protože

poprchává jen pozdě v noci a k ránu. Takže i to počasí nám přálo.

I na ten úklid jsme měli štěstí. Hned dopoledne druhého dne po našem pří

jezdu probíhala úklidová směna v naší čtvrti, která nejkřiklavější odpad průběžně

zlikvidovala.

Na našem dvorku, který je mírně profukující, je stále příjemně pod stříškou zvl

nitého plechu a nosné konstrukce z vyřazených vodovodních trubek a při posezení

se sklenicemi plnými slivovice a šťávy z manga se pohodově plánují další dny. To

stejné posezení s ochlazením je i v obýváku našeho Domečku CZ, kde je vyloženě

průvan. Před Salonem krásy – Salao BELA nám roste krásný fíkovník, z jehož plodů

se prý jí semena, a často na něm posedávají malí bílí čápi. Patří k místní úklidové četě

na přilehlém smetišti a sem létají odpočívat a vyhlížet kořist. V kořenech našehofí

kovníku sídlí miniaturní ještěrky, tady nejvážnější konkurenti entomologa. Večer jsem

viděl jiné ještěrky při akci a jejich mihnutí znamenalo jistou smrt švábovu. Kolem

koruny ale v poledne poletují krásní zlatohlávci, na které bohužel pro vědunedo

sáhnu, a tak to mají tedy spočteno pouze jako potrava. A to kdekoliv, číhají tu na ně

kromě ještěrek i kočky, nebezpečno je pro brouky nejen na zemi, ale i ve vzduchu,

Papája na dvorku vedle nás S


8

protože ptáci ve dne a netopýři

v podvečer a v noci tu loví bez

odpočinku. A právě po jednom

přemítání při chladivé koupeli,

jak nějakého zlatohlávka vysoko

v korunách ulovit, ve mně voka

mžiku, kdy jsem vyšel z kou

pelny ven a pohlédl na regály

s květinami na dvorku, uzrála

myšlenka na zřízení odchovu

brouků právě tady v Domečku

CZ ve skvěle situované polici

s květinami na dvorku. Právě

tady a na této adrese. A pak to

časem dostalo spád.

Okolí domku umožňuje zří

zení záhonků na rajčata i pa

priky, zdejší běžnou zeleninu,

nebo vysazení něčeho jiného,

a při využití „recyklátu“ nyní

volně rozprostřeného kolem

domku je jím možno leccos

opravit, neposloužil by tedy jen na vybudování zídek záhonů. Vyšší zeleninu nebo

ovocné stromky raději ne, protože je potřeba mít na mysli zkušenost našichdomá

cích, že ovocný stromek tu může být zdrojem problémů se střechou. Ovocný strom

tady dříve byl, ale už ho tu nebude asi nikdo raději vysazovat, protože kameny

srážející ovoce už jednou znamenaly díry ve střeše. Ten původní ovocný strom

se musel skácet právě kvůli ovoce chtivých spoluobčanů.

Při kontrole stropů Domečku CZ jsem si uvědomil, že je nejen zajímavé, jak

stavitelé domku podcenili i v horké Africe vliv vody na uhnívání trámků – termiti

tu příčinou nejsou, bojovní mravenci zde žijící by je jistě zlikvidovali – ale při -

šlo mi poučné i to, jak je možno i dnes žít doma pod tak chatrnou skořápkou

podhledu. Na barevném snímku vzadu je vidět upadlý strop v obývacím pokoji.

Oprava je samozřejmě nutná, ale vlastní práce je tu hodně drahá. Ovšem kubík

eukalyptových desek stojí kolem 400 USD. „Skořepinové podhledy“ zde pro

vedené jen tenoučkou omítkou na rákos jsou díky zatečení popraskané, občas

kusy vypadnuté, je nutno je nejen opravit, ale raději bych je vyměnil všude

a celé za pevnější, takže opravy – sečteme-li materiál a práce – nebudou levné.

A Domeček CZ to potřebuje a stále hledá investora.

Při cestách v Luandě jsem nafotil odvážné stavby i zácpy v ulicích. Jsou todoku

menty z angolského života. V Luandě třeba dlouhé čekání kvůli chybějícím tunelům.

Na následném snímku je každodenní realita Luanďanů při cestě do práce.

Všiml jsem si, že na poutačích se často objevovaly stavební firmy ODEBRECHT

a COSTA, bilboardy tu má i Sigma Group.

Vstup k nám S


9

Hlavní bulvár s kruhovou křižovatkou patří zakladateli státu a je vzorněudržo

vaný. Snímek za jízdy to trošku dokumentuje.

Sjedeme-li do centra dolů, mineme jeden malý historický park ve svahu, anebo

se dáme serpentinami dolů kolem rozestavěných výškových budov a pak si musíme

projet kolem nádherně rozkvetlých stromů na ústředním hřbitově.

Občas míjíme pěkně upravený historický dům anebo i původní úřad, jehožbu

dova vystupuje z šedi nízkých domů kolem starého centra.

Často však míjíme rozestavěné výškové budovy, které tu jako houby po dešti

rostou kolem celého středu, přičemž jedna fotografie „mrakodrapu“ je vidět hned

následně. A tak vidím další do nebe

stoupající budovy, vše ubíhá stále

dokola, nehledě na spoustu nových

pořádných základů, které jsem připro

jížďkách po Luandě objevil, zřejmě

pro další výškové budovy.

Bylo tam spousty krásných míst,

a tak jsem rád, když se zpětně naně

které fotografie dívám, a je dobře,

že jsem se už tehdy rozhodl, ženě

které vydám jako pohlednice sám.

A pokud bude zájem, už mám několik

dalších adeptů na pohlednice – nejen

z Luandy – do tisku vybraných. Ko

nec konců už jsem vydal přítiskovou

„známku“ s angolským broukem, jejíž

Stavba a zácpa v dopravě u centra S

Pomník zakladatele státu S


10

zrod, respektive důvody vytvoření

celého aršíku ke dni zahájení spo

lupráce s Angolany, jsem popsal

ve svém občasníku ED 9, vydaném

k 1. lednu 2009, tak pevně věřím,

že je možné vydávat pro Angolu

i pohlednice. Broučí přítisky už kolují

na mých studiích jako doklad opra

vosti dokumentů.

A všude kolem se zase buduje

a staré nahrazuje novými paláci,pře

vážně se staví opět výškové budovy.

Fasády starších i nových domů jsou

opupínkované samými klimatizač

ními bedýnkami, no a tak nakolem

jdoucí stále padají nějaké kapky. Moc

jsem tu na hlavu kapající vodu neměl

rád, snad by pomohly zavěšené truhlíky s květinami. Snaha je vidět na každém

kroku, jsou tu vidět do růžova natřené fasády s bílými lemy kolem oken a k tomu

čerstvě nabílené vily i bledě modře natřená kasárna. Opravy zářící novotou se

na sluníčku krásně vyjímají. Někde je ještě co dělat se zatékáním do fasád nebo

je potřeba opravit sklony střech, ale všude se spravuje a stále staví. Mám třeba

v archivu ABCJCH nafocený komplex PLAZA, který se mi moc líbil, ale s ohledem

na pozůstatky nedůvěry po válce, všeobecnou nechuť k pochopení pozitivní úlohy

fotografie pro turistický ruch i další investory, vše jsme raději fotografovali pouze

z auta. Proto kvalita není často moc dobrá, třeba u té následující.

Centrum se všemi starými i novými bankami a výškovými budovami je většinou

pěkně uklizené. Velmi jsem se zaradoval, když jsem náhodou našel v pěknémpar

číku nedaleko od sídla těžařské firmy SONANGOL i vzorně uchovaný pomníkza

kladatele Luandy, po kterém město

nese již dlouhou dobu jméno, byl

jím S. Paulo da Assuancao deLo

anda, 1575–1589. Barevné fotogra

fie vzadu to dokumentují. V parčíku

bylo příjemně i v odpoledním pro

hřátém městě.

Jdeme-li dál směrem do cen

tra, převládají banky podporující

obnovu země, BCI – BANCO DE

COMERCIO E INDUSTRIA nebo

BAI – BANCO AFRICANO DEINVES

TIMENTOS, případně BDA – BANCO

DESENVOLVIMENTO DE ANGOLA.

V centru vedle luxusní restaurace

Rozestavěný výškáč u centra S

Výstavba kolem středu města S


11

MANGAIS, kde jsme byli na obědě,

jsem našel i stejnojmenný obchůdek,

kde byly vystaveny mezi vyřezávanými

předměty z historie Angoly (nábytek,

dveře i s bohatě zdobeným rámem)

také výstavní nádherné rohy angol

ského národního symbolu, antilopy

vrané (Hippotragus niger), a něco jsem

nafotografoval. Rohy jsou to krásné,

jak ukazuje fotografie.

Musím se ještě zastavit u očko

vání. Do Angoly jsem vyjížděl velmi

dobře proočkovaný, žlutý mezinárodní

průkaz se záznamy o očkování mám

hezky zaplněn a jen připomenu vše,

co jsem neponechal náhodě. Předně

jsem se ujistil, zda mám platné očko

vání na tetanus, a nechal senaočko

vat na klíšťovou encefalitidu. A pak to

u MUDr. Strakrleho, kterého považuji

za nejlepšího specialistu na tyhle vý

jezdy u nás, šlo hezky pěkně popo

řádku. Měl jsem očkování proti těmto

nemocem – žloutenka A+B, žlutá zim

nice, tyfus, cholera, vzteklina, meningokok, dětská obrna (která tu útočí na dospělé

muže po čtyřicítce) a samozřejmě jsem dostal s sebou antimalarika na celou dobu

pobytu.

Pro jistotu jsem byl pořádně připojištěn i s kauční doložkou na celý pobyt

u GENERALI.

Pro Brňáky mám jeden postřeh, v Luandě jsem si z auta při pohledu na stavební

práce na vozovce připomněl stejnou firmu, jakou máme v Brně, pracovníci měli

na zádech mně dobře známou zkratku BCOM, která tu na mne zapůsobila jako náš

BKOM. Zda to bylo vlivem Brňáka z Brněnských komunikací, to nevím.

A mám ještě jeden postřeh, při projížďkách městem jsem zřejmě zahlédl těžit

ropu v hlavním městě, což se hned tak nevidí. Zařízení působila nenápadně a jsou

zde sporadicky, ale ropa tam tedy je. Jen ty stavební práce v podzemí v Luandě

budou asi zajímavé...

A jaké jsem měl léky s sebou?

Na svém oblíbeném nosiči USB se značkou CORSAIR mám uloženy tyto údaje:

postřik proti hmyzu, na desinfekci oděvů i moskytiéry, dále pak mast na potírání

všech míst na pleti, která vylézá, prostě jsem si natíral všechna místa, kam může

komár bodnout. Všechno to, co jsem měl s sebou, jsem použil a využil a bylo to

skvěle fungující. (Měl jsem je na doporučení přátelské ordinace „e-globals“ u nás

v Brně od pana doktora Strakrleho.)

Rohy národního symbolu S


12

No a moji klasickou výbavu do terénu: kouzelné růžové tablety IBALGIN 400,

které mi vyléčily spoustu problémů od bolesti hlavy až po záněty všeho druhu, ty

protizánětlivé vedlejší účinky tohoto léku jsou skvělé.

Vitamínové tablety pro posílení organismu.

MOBILIN, případně pro odstranění všech bolestí kloubů, svalů po velké námaze.

A nesmím zapomenout na opalovací krémy s ochranným faktorem 12 a 50.

Pitralon, který považuji za náš rodinný lék, a i mým dětem pomáhá při všech

povrchových zraněních, která nasbírají při vrcholovém orientačním běhu doma

i ve světě. A sám ho používám na jakýkoliv zánět i na boj s plísněmi, třeba unasbí

raných brouků.

Etér na likvidaci hmyzu a chloroform do mého úspěšného automatického lapače

hmyzu, který naštěstí nebylo nutné používat. Mračna komárů se totiž nekonala.

No a samozřejmě moji oblíbenou novinku, kterou jsem na desinfekci právě zde

ve své vlastní směsi využil a moc se mi osvědčila, zbytek guaninové směsi svo

dou – směsi v koncentracích od 0.5 do 2 % a 4 % – z testování na broucích i plísni

v podzemí i na stěnách paneláku doma.

Kromě toho jsem si sebou do Angoly přivezl celé spektrum výrobků zgua

ninu, desinfekce povrchu i vody na koupalištích pod obchodní značkou GUAPEX.

A osvědčily se mi. O tom ale až v mém občasníku ED 12.

Tohle všechno všem dalším poutníkům po Angole velice doporučuji, díky těmto

mým pomocníkům jsem měl stále klid a věděl jsem, že se umím proti nástrahám

Angoly bránit. Jako zpovykaný Evropan vím své.

Ještě dnes se často musím usmívat, co jsme všechno řešili, třeba i to, že i čer

noch se může na slunci spálit a má po

užívat krém na opalování. Tohle není

z mé hlavy. Jde o zkušenosti jednoho ze

známých hostů, při večerním povídání to

připomínaly černošské ženy. To jsem fakt

nevěděl.

Ale zpět k procházce po městě.

Samostatnou luandskou kapitolou

je pevnost Fortaleza de Sao Miguel

nad Luandou, která tu na vysokém os

trohu dlouho znamenala jen utrpení. Místní

pevnost je neblaze proslulá jako místo, kde

vzniklo otroctví v nové době a odkud pu

tovali otroci do celého světa.

Výjezd je mírně krkolomný a na ná -

městíčko před vstup do pevnosti se jede

do poměrně strmého svahu. Ale z terasy

pod hradbami se na celém okruhu otevírá

nádherný výhled obrovského staveniště

v Luandském zálivu. A pohled na místo

zvané na mapách Baia de Luanda s lesem Nádherné řezby rámu dveří S


13

jeřábů, které tu budují celý houf mrako

drapů, je úchvatný.

Na další fotografii je ze stejného ná

dvoří při pohledu na druhou stranusmě

rem do staré části přístavu vidět malé

domky a právě tímto pohledem na tuto

část si lze představit minulost, dobu jak

se tu asi ještě v nedávné historii města

krčily malé domky pod dobře střeženou bývalou portugalskou pevností. Pevnost

právě prodělává stavební obnovu, a proto tam nebylo možno vejít. Před nověna

třenou pevnostní zdí stály dva staré pěkně renovované letouny bývalé koloniální

správy a hned vedle se skvěly nádherné krvavé stromy.

Při přepisování rukopisu se mi vybavilo, jak každý den ráno ženy napouštěly

vodu do kádí, pro případ, že by netekla. Potřebovaly jí hodně na praní. Dozorem

nad napouštěním byly pověřeny děti, které se tu moc dobře bavily. Každý den se tu

Panorama II. Z pevnosti – kus staré Luandy S

Vstup do pevnosti Fortaleza de Sao Miguel S

Panorama I. Z pevnosti – S

výstavba nové Luandy


14

totiž na dvorku pralo prádlo, takřka celý den, a tak mezi vařením byly ženy stále

v jednom kole, navíc udržet čiperné a všetečné děti bylo taky velikým psychickým

záběrem. Nevím, zda to byla náhoda, ale všiml jsem si a připadlo mi zajímavé,

že jakmile zapršelo, voda netekla. Možná to byl záměr, aby si tady lidé chytalidešťo

vou vodu – jakási výchova k šetrnosti – nevím, ale platilo to s urputnou pravidelností,

a tak se nám vžilo přísloví „Bude pršet, voda nepoteče, prší – voda neteče“.

Dost jsem se těšil na první výjezd za město i přes zajímavé zážitky v Luandě.

A protože jsem byl kromě dalšího vybaven i zajímavými údaji z knihy „Afrika“, byl

jsem zvědavý zvláště na místa, kde mohly žít kmeny tajemných Džagů, kteří tu

na území Angoly v dávném období vytvořili pás malých výbojných válečnických

ministátečků, ale kteří se také sami zničili. Nikdo je neporazil, ale způsob jejichvlast

ního zániku je v mnohém i pro naši dobu i naši civilizaci poučný. A nakonec jsem

jejich prostorem skutečně projížděl.

Stále se ujišťuji, že moje kniha není jen popisem cesty, ale měl by to být po

třebný cestovatelský mix zjištěného, souhrn mých pocitů a souvisejících úvah,

myšlenek, které se mi po cestě vybavily. Hlavně chci, aby zájemci u nás měli ko

nečně nějaké ověřené údaje a uvědomili si i možnosti našich zemí ze středu Evropy.

Spousta jiných států, a to velkých i malých, zkrátka různých zemí světa, užangol

ský potenciál dřímajícího tygra (ostatně stejně tak se to před lety říkalo o Brazilii)

hlásí – OBJEVENO.

Ručně vyráběné ozdobné misky z tržnice na okraji Luandy S


15

Na skok v Angole

2. CaxIt O a trOšku I LuaNda

Tuto část jsem začal psát v klidné Literární kavárně v Moravské zemské knihovně

v Brně a bylo to dost výhodné v tom, že po ruce jsem měl celou řadu speciali

zovaných výtisků, kde bylo možno ověřit, jak na tom se znalostmi o Angole jsme.

A nejsme na tom zrovna slavně.

Moje nastudované trasy i poznatky mých předchůdců byly v den odjezdu chabé.

A tak se rád opět podělím o svoje druhé angolské pocity, trošku doplněné o moje

nové údaje.

Na naši cestu do Caxita na sever od hlavního města jsme vyrazili plni zvědavosti.

Putování jako vždy začalo úvodním kličkováním mezi místními bouráky zaplněnými

ulicemi na trase z našeho „Domečku CZ“ k magistrále, ale řidič to zvládl rychle

a na jedničku, a tak jsme pelášili na sever velice svižně. Jeli jsme po magistrále, kde

mne mile překvapil nejen kvalitní asfalt, ale také důkladně (monolitickým betonem)

zpevněné odvodňovací příkopy podél komunikací. Musím se zmínit i o dlouhých

řadách sloupů vysokého napětí, nových vedení přenosové sítě elektrické soustavy,

které směřovaly do hlavního města. Míjeli jsme rozestavěné stavby rodinných

domků – a to buď jednotlivě – vždy s dokonalým oplocením stavby z vlnitého

plechu, anebo celé stovky rozestavěných typových domků ve velkých satelitních

čtvrtích na okraji Luandy. Fotografii pohledu na masivní výstavbu tu mám, sice

ne z našeho výjezdu na Caxito, ale ze stejného směru.

Následující snímek je z našeho plnění úkolu pro angolskou hostitelskou rodinu,

kterého jsme se velice rádi chopili, s ohledem na průzkum do míst, kam by nás

Výstavba kolem středu města S


16

ani nenapadlo vyrazit. Je z hledání domu rodiny, odkud jsme měli přivézt živý dar,

kozu pro doplnění darů k zásnubám, které se tu berou důkladně a poctivě.

Jestliže žena má dítě s jiným mužem ještě před svatbou, musí se snoubenci

za tento hřích i poskvrnu rodiny vykoupit většími dary při zásnubách. Rodina si to

už pohlídá.

A tak jsme měli možnost vypátrat a po velkém úsilí najít mezi těmito domky –

stále stejnými a bez označení ulic – právě jejich dostavovaný dům, který je možno

získat, ale bez jakýchkoliv přípojek. Ty se zde dělají až nakonec po obsazení všech

domů, což vede majitele domků k vybudování vlastních zásobáren na pitnou vodu,

kterou si dováží, na postavení vlastního septiku, na zajištění vlastního dieselagre

gátu pro zajištění elektřiny, a tak je z domku po čase naprosto soběstačný satelit.

Ale zpět k cestě na Kongo.

Po nově vybudované magistrále začala místa úprav, oprav a nové výstavby, kde

se čile stavělo. A potkávali jsme i celou řadu rozestavěných objektů doplňujících

dopravní infrastrukturu.

Po nově vybudovaných úsecích i nově vybudované magistrále přišel úsek, kde

se stavělo její pokračování a realizovala se nová poctivá silnice „po našem způsobu“.

Precizně zhutněná pláň, podkladní vrstvy neošizené a vše srovnáno tak, jak má být.

Při objížďkách jsme si vyzkoušeli i jízdní terénní vložky a ukázalo se, že auto ido

morodý řidič s terény nebudou mít problém.

Kupodivu to ze začátku vůbec nebylo potřeba, musím uznat, že silnice byly

opravdu skvěle vybudovány a většina, po kterých jsme jeli, vypadala nově. Uvě

domil jsem si, jak výhodné je nemít mráz. I na starých konstrukcích z betonu bylo

postupné „zvětrávání “ minimální a stavby vypadaly jako nedávno postavené. A to

píšu nejen o dopravních stavbách,

zejména silnicích, ale i o vodohos

podářských stavbách a mostech, kdy

některé určitě pamatují ještě portu

galské kolonizátory. Mráz tu zkrátka

nedělá negativní divy.

Na cestě jsme dokonce viděli

ještě jeden funkční železniční most

staré dráhy, viz následné foto.

Jeli jsme tam do Caxita pro

zkoumat, zda ještě existuje alespoň

kousek staré železnice a nějaké tylo

komotivy, protože stroje z afrických

železnic jsou pro mne opravdové

historické technické unikáty a af

rické železnice jsou grandiózní díla.

Místy se zdálo, že nějaký ten násyp

podél silnice do Caxita je od pů

vodní železnice, ale s jistotou se to

říct nedalo. Železnice spojovala toto Pohled z pod mostu silničního na most železniční S


17

město a jeho cukrovar s přístavem v Luandě, ale teď tu jsou jen v krajině roz

troušené nádherné baobaby s nepatrně využívanými pastvinami, s nepatrnýminá

znaky železničního násypu a v savanách kolem strží všude neprostupné houštiny

se stromovými kaktusy. Občas byl

vidět u vesničky i malý rybník. Před

městem Caxito jsme přijeli kudržo

vanému odpočívadlu s památníkem

s obrovským krokodýlem, snad tu

byl proto, že dříve jich tu v řece měli

hojně a byli prý velicí. Kousek dál

byl náš cíl cesty, a tak jsme zvolnili

tempo.

A motali se kolem areálu starého

cukrovaru, kde bylo spoustazajíma

vého, viz fotografie.

Nedaleko správního střediska

jsme jeli kolem místa, které mne za

ujalo pro nezvyklé řešení plně zpev

něného příkopu. Byl upraven tak, aby se zde dalo prát prádlo, koupat se, a bylo tu

zřejmě stále dost vody s ohledem na posazení a úpravu propustku. Koupající neradi

viděli, jak fotografujeme, a tak jsem toho nechal a mám jen jeden snímek. V první

chvíli jsem si myslel, že nový mostek má poddimenzovaný profil potrubní propusti

a vše je zbytečně obetonované, ale pak mi došlo, že nový mostek je zároveň hrázkou

na zadržení dostatku vody na praní i hygienu i v období sucha a má důmyslněumís

těnou škrticí trať. Proto ten masivně opevněný propustek s malým profilem potrubí.

A tak jsem se v duchu projektantovi omluvil.

V tomto místě, což je na samém okraji Caxita, bylo vše velmi pečlivě upraveno

i s parčíkem a s bulvárem se stromořadím z palem, fotografie je v barevné příloze.

Na křižovatce v sousedství se čile stavělo, na jedné straně hotel a na druhé straně

naproti obchodní centrum. Do třetice ve prospěch všem na této křižovatcevévo

dil u silnice nádherný košatý strom, poskytující pocestným i zájemcům o svezení

pěkný stín. Díky čekajícím na dopravu tu byla rázem malá improvizovaná tržnice.

V závěru jsme pak našli i hledaný zbytek násypu bývalé železnice, který slouží

nyní jako písečná cesta a jako jedna z hrází zdejšího zavlažovacího příkopu. Je to

stále celkem kvalitní pláň a po položení traťového svršku stačí už jen položit nové

koleje. Mám fotku tohoto bývalého železničního násypu a věřím, že tu jednou

povede obnovená trať severním směrem na Kongo – vše je jakoby nachystané, jen

obnovit trať železnice souběžně se zavlažovacím kanálem, který je dobře opev

něný a udává směr.

Zavlažovací příkop byl po celé trase v místě bývalého nádraží u cukrovaru

na předměstí Caxita pečlivě zpevněn a dobře se tu všude a všem pralo prádlo.

Cukrovar, kvůli kterému sem kdysi železnici přivedli, nás přivítal pouze zbytky

budov se dvěma komíny. Je však nutno připomenout, že vedle už bylo nově vy

budované skladové hospodářství různých firem. Bezútěšnost zbytku areálu mi

Mostek se škrticí tratí na předměstí Caxita S


18

připomněla všechno to, co se stalo s cukrovary u nás, jen s tím rozdílem, že u nás

byl hluboký mír, a tady byla občanská válka.

Nedaleko, asi to bylo v prostoru bývalého nádražního komplexu, stál zřejmě

i dům správce cukrovaru (dnes trosky), na jehož fasádě ve štítě jsme našlinádher

nou modrou kachli s Pannou Marií, která se jako jediná zachovala z celého velkého

domu s hospodářstvím.

Procházel jsem se rozvalinami a byl v bývalé kuchyni i dávném obývacím pokoji,

zavítal do bývalých chlívků a odhadoval, na co všechno byly ty různé přístavky.

Kolem se válely spousty přezrálých plodů manga, na kterých si pochutnávalapo

lodivoká prasata, a nikdo je kupodivu nechtěl. Tak mne tu napadlo, jaký náramně

chutný džus by se z nich dal v Angole vyrábět, jen tu mít loupací četu a lis navy

mačkání šťavnaté sytě oranžové dužiny.

Určitě by chutnala šťáva z nich i dalším lidem v České republice, a nejenom mě.

Rozhodně to nejsou ty plody, které se dají koupit u nás v supermarketu. Napřilo

žené fotce to asi vidět není, ale ten přetížený strom se doslova prohýbal pod tíhou

krásných plodů, škoda jen, že je zde žrala prasata. Stromy mangovníku stályprav

děpodobně ve zbytku zahrady, která se tu vedle domu správce zachovala.

Tady jsem měl možnost zamyslet se nad otázkou o původnosti a prospěšnosti

druhů v krajině. Vždyť sám mangovník je z Barmy a Indie, chlebovník je z Tichomoří

a východní Indie a maniok, universální jídlo v Angole a národní pokrm, je ze Střední

Ameriky. Připomenu-li si papáju, která je také ze Střední Ameriky, nebo kokosovou

palmu, která prý pochází z jižní Indie, Oceánie nebo Indonésie. Ptal jsem se sám

sebe, co tu vlastně jedli před příchodem Evropanů? Na doplnění zamyšlení ještě

připomenu ty, které se nejí a taky tu nejsou původní: Agáve/sisal je ze Střední

Ameriky, Eucalyptus (blahovičník) je z Austrálie, borovice je původní na celé severní

Jediná kachle to tu vydržela S


19

polokouli. Jen snad ten kávovník

je africký a spolu s aloe se drží

jako typické původní africké rost

liny. Dal jsem si za úkol vypátrat ty

původní.

Snímek hezké úřední budovy

na předměstí Caxita ukazuje, že tu

staví pěkně.

Místo mezi správním centrem

oblasti, tímto domem na snímku

a upraveným zavlažovacím kaná

lem bude zřejmě v brzké době

novým moderním minicentrem

a místem častého shromažďování,

protože nedaleko u silnice byla

malá tržnice a celý prostor se nachází nedaleko správního střediska s parkem.Upra

vený zavlažovací kanál, kolem kterého jsme jeli nazpět, byl také často běhempokra

čování trasy zpevněný v plném profilu a byl upraven tak, aby měl stále hodně vody,

aby se tu dalo prát prádlo, koupat a bylo tu dost vody i na její odběr.

Při cestě tam jsme křížili řeku a já zahlédl peřeje, tak jsem si velice přál, abychom

se tam zastavili na cestě zpět. Což se mi po jedné vložené zastávce splnilo.

Tou vloženou zastávkou bylo tržiště se vším, co nejen vesničané potřebují. Jezdili

tam totiž i lidé z města, autobus sem dokonce jezdil až z Luandy pro čerstvé ovoce

a zeleninu.

Na prostranství, dalo by se říci takřka na mýtině v lese u silnice, zemědělci

a sběrači ovoce rozbili svoje stánky anebo jen na plachtě na zemi prodávalinasbí

rané plody – banány na vaření, maniok ve všech možných variantách – kořen vcelku,

oloupaný a nastrouhaný, případně drcený jako manioková mouka. Mně osobněma

nioková kaše chutná, při představě, že je ten kořen vlastně jedovatý a musí se z něj

po nastrouhání vymýt jed (a po usušení je to už jedlý prášek), se z něj stává trošku

adrenalinové jídlo. Asi jako naše houby václavky. A zároveň mi ta kaše připadá jako

takové hutné nic, které zasytí. Vždyť právě proto jako jídlo schopné nasytit davy

sem byla kdysi přivezena.

Tento sušený maniokový prášek se na kraji tržnice v improvizovaných kuchyních

v době naší návštěvy vařil jako manioková kaše v obrovských kotlích. Měli tu iku

kuřičnou mouku a vařili z ní taky kukuřičnou kaši. Samozřejmě tu byla řada stánků,

které vařily i jiná hotová jídla, protože my tu byli kolem poledne. V pytlích byla nejen

mouka, ale i cukr na vyžádání a k tomu spousta kokosových ořechů, med veskle

ničkách i palmový kvas. Zásoby byly opravdu veliké, protože stále bylo všeho dost,

a to včetně rajčat, různých paprik, do pyramid naskládaná manga, ananasy i různé

melouny. Mísila se zde pestrá směs ovoce i zeleniny od sběračů plodin a pěstitelů

všeho možného.

Tak jsme nakoupili nějaké ty papriky a rajčata do zásoby do kuchyně našeho

Domečku CZ. A pak jsme se konečně vraceli k mostu, odkud jsem viděl ty peřeje.

Správní budova na předměstí Caxita S


20

Fotili jsme z mostu přes fialové květy dole se koupající děti v řece, kde měli být

krokodýli, a nic se nedělo. Asi už v té řece, která se probíjela lesem, žádný nebyl.

Fotili jsme taky proti proudu už opravdový prales, a protože i kolegové chtěli

vidět peřeje, tak jsme k nim vyrazili, respektive popojeli na hráz u řeky, a já už začal

tušit, že jsme na začátku velmi chytře promyšleného vodohospodářského systému,

který tu zdánlivě opuštěn a nikým nevnímán už celá léta pomocí jezu jímá vodu

pro životodárný zavlažovací kanál, který má nejen vlastní jímací objekt na jedné

straně jezu, ale také má pro případ přívalů bezpečnostní boční přepad, možná

s prostorem pro malou vodní elektrárnu.

Je to zároveň místo pro odpočinek, protože

tam byla nejen vyhlídková terasa schlebov

níkem vysazeným doprostřed, ale stál tam

kousek vedle na hrázi i stan pro zábavu.Ko

lem rostly i spousty mangovníků, hlavněko

lem zavlažovacího kanálu. Za vodou už byl

pěkný prales, respektive galeriový les podél

toku, ale tady v civilizaci stál pěkný domek

a hučel tu jez jako doma. Na vegetaci kolem

žraly krásné kobylky jako o život, létala sa

rančata a podivné kořeny stromů ve snaze

uchytit se pořádně ve svahu nad jezem

objímaly kameny. A tak vytvářely dojem

všudypřítomných hadů škrtičů mezi kame

ním v hrázové zdi na břehu u zavázání jezu

do přilehlého svahu.

Prostě to tu žilo. A kousek čněly krásné

stromy, tak jsme se vydali za pořádnýmiba

obaby, které mne tady opravdu nadchly. Pár

Pohled z mostu na děti ve vodě S

Hadový kořen u jezu S


21

obrázků tu je, ale ten pocit pod nimine

jde ani popsat, ani zachytit nafotogra

fii, snad alespoň ta velikost na snímku

vynikne.

Když pak v dálce vykoukl les stro

mových kaktusů, byl dojem divočiny

úplný. My však, ač se mi nechtělo, po

kračovali. V průběhu cesty jsme sedo

hodli, že by stálo zato vidět i na severu

celý pobřežní geologický profil s útesy

a že na zpáteční cestě odbočíme smě

rem k moři. A tak pod dojmem této

nádhery mi i skromné vesničky kolem

zavlažovacího kanálu připadaly hezčí,

mimochodem kostely tu mají výstavní.

Na zpáteční cestě jsme se vraceli přes

místa s políčky s kukuřicí i cukrovou

třtinou (asi kdysi právě tady velicepěs

tovanou rostlinou, zřejmě pro ten náš

cukrovar). Návrat byl zajímavý i tím,

že jsem u silnice viděl rozestavěnéryb

níky na sladkovodní ryby, které budou napájeny z námi sledovaného zavlažovacího

kanálu. A bylo jich tady hodně. Vraceli jsme se kolem solitérních baobabů kod

bočce na Barro do Dande, která nás zavedla do delty řeky, kde ani zvýšená hladina

v deltě neodradila rodiny rybářů opustit domky na písečné kose u nového mostu.

Dramatičnost místa podtrhovalo několik dohořívajících dřevěných domků na břehu

a chtělo to zdokumentovat, ale my museli dál. Mířili jsme do přístavu za známými

v deltě řeky Dando, kde kromě rybářských člunů a bárek, moderních lodí iry

bářských lovných pramic ležela kanoe, kterou přinesla voda z pralesů na horním

toku řeky. Ležela tu na boku už notně poničená, po přívalových deštích na břehu

vyplavená, ale pro mne doklad, že na odlehlých místech Angoly ještě tyhle kanoe

vydlabané z jednoho kusu dřeva používají.

A zase tu měli na nádvoří přístavu krásné krvavé stromy, které mi učarovaly aje

jichž nafocený detail jsem si přivezl. A obrázek je vzadu mezi barevnými snímky.

Po této krátké zastávce jsme se vyvezli autem na vyhlídku na plošinu nadmo

řem a míjeli obnažené sledy geologických vrstev, kde byly patrné krásně vrstvené

detaily geologického profilu. Až jak jsme vyjeli nahoru, tak jsem si plně uvědomil tu

velikost srázu. Po bleskové obhlídce terénu podél strmého srázu s okrajem skve

toucími opunciemi, kde blbli nádherní pestrokrevečníci, jsme při pohledu namoř

ský břeh uviděli pás s obrovskými zvláštními placáky dole pod námi, za kterými

nás nalákala z dálky viditelná cesta do zátoky, která se tu před námi rozprostírala.

A kde určitě kdysi probíhala nějaká rekreace, protože základy výletní restaurace byly

při pohledu shora velice dobře patrné, a tak když byl vidět náš zájem, pan řidič nám

nabídl, že nás tam zaveze.

Hrdý baobab S




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist