E-kniha: Na prahu atomové války -- Svět mohl být mnohokrát zničen, aniž to tušil - Milan Syruček

Na prahuatomové války

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

4

12.11.2008 22:02:54

Milan SyručekNa prahuatomové válkySvět mohl být mnohokrát zničen,aniž to tušil Nakladatelství EPOCHA

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

3

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

7

12.11.2008 22:02:57

Copyright © Milan Syruček, 2008Cover © Josef Kroupa, 2008Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2008ISBN 978-80-87027-86-6

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

4

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

7

12.11.2008 22:02:57

5

Obsah

Nad raketovou základnou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9Uvnitř raketové základny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Rizika vědy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2. Od teorie k výrobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Skryté síly atomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17Proč Hitler nevyvolal jadernou apokalypsu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22Výbuch těžké vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29Měli, nebo neměli jadernou nálož? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32Nacistická fi

liálka v Argentině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Zbraň posledního soudu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35Podivná plavba ponorky U-234 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39Japonský háček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40Britský a francouzský program . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45Americké fi

nále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Čech u zrodu americké bomby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52Jak se objevila sovětská bomba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59Nálože pro mírové účely? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66Zamoří Junkom Azovské moře? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70Od atomové k vodíkové a neutronové bombě . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72Sovětský politický urychlovač. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79Test první sovětské atomové bomby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

5

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

7

12.11.2008 22:02:57

6

Sověti předstihují Američany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86J

aderný mrak zasáhl celý SSSR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

Druhý výzkumný mozek na Urale . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

3. Jaderné zbraně a jejich nosiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

Letadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97„Ztracené“ bomby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101Ponorky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102Na mořském dnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105Rakety. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

4. Raketové programy velmocí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Spojené státy americké. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117Výbuch nádrže v Titanu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123Sovětský raketový program . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126Polygony Kapustin Jar a Bajkonur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134Neúspěchy a katastrofy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135Co s kosmonautem neslušného jména . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

Děravý raketový deštník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138Podzemí Balaklavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141Vlak mezi vlaky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

5. Spojenci a ti druzí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

Ukrajina třetí jadernou mocností? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151Jak to dopadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156Světově unikátní muzeum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158Nosiče jaderných zbraní na území satelitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161Jaderné zbraně v Československu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

6. Noví členové atomového klubu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

Kdo patří do atomového klubu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171Ostrov jako letadlová loď. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173Atomová Marianna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176Čínský atomový drak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182

14.11.2008 11:19:5714.11.2008 11:19:57

7

Jaderní kohouti Indie a Pákistán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188Se srdcem si neradno hrát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192Díra v poušti Kalahari . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

7. Stavy ohrožení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

Havárie v rozsahu výbuchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205Odpočítávané kritické minuty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208Před startem stovky B-52. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212Internetoví teroristé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215„Černé kufříky“ prezidentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217Ve víru studené války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221Poválečné soupeření. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224Teorie prvního úderu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227Nejnebezpečnější kubánská krize. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232Neuskutečněné hrozby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239Operace RJAN. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241Omezená jaderná válka? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243Varovné hlasy tvůrců jaderných bomb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247Cesta do pekel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248Politický realismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

8. Chronologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 9. Strategické jaderné zbraně (stav v roce 2004) . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 10. Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

7

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58

Z pozemní základny startuje jedna z nejnovějších variant americké balistické rakety LGM-118 Peacekeeper, vybavená hlavicí systému MIRV. Byla vyvinuta v roce 1986 v rámci systému protiraketové obrany, aby byla schopná prorazit i zpevněná sila raket protivníka, ale podle smlouvy START-2 byla poslední z padesáti vyrobených střel zlikvidována 19. září 2005

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

8

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58

9

Nad raketovou základnouJe to hrůzostrašný pohled. Letět nad základnou raket schopných zničit lidstvo v důsledku jediného rozhodnutí... vyvolává pocit skryté nevol-nosti z lidského stavu. Jsou zde zbraně, jaké historie dosud nepoznala a jejichž užití a účinky nelze ověřit v praxi... Žádná předchozí genera-ce státníků nemusela řídit svou politiku v prostředí tak neznámém, na hranicích apokalypsy. A jen velice málo nejvyšších činitelů věnovalo ze svého volna tolik hodin studiu různých

stránek nukleární strategie, kolik

let jí věnovali příslušní experti... Zakoušel jsem muka před skutečností, že přežití naší civilizace je svěřeno technologii, jež je v ostrém rozporu s naší zkušeností a naší schopnos

tí porozumět všem jejím nástrahám.

Henry Kissinger po přeletu základny

amerických strategických zbraní

v Severní Daktotě, červenec 1974

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

9

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58

Start sovětské balistické mezikontinentální rakety R-36,

která se v terminologii NATO nazývala SS-9 Scarp

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58

11

Uvnitř raketové základnySedím v křesle, které bylo původně určeno pro sovětskou stíhačku JAK 40. Podplukovník Jurij Vitaljevič Lysych mě připoutává. Po mé levé straně je obrazovka, na níž se objevuje signál „Poplach“. Po něm následuje šes-timístná šifra, která dovoluje vyjmout ze sejfu po mé levici zapečetěnou obálku, také se šestimístnou šifrou. Shoduje se pouze jediné, poslední číslo. Signál z Moskvy je tedy správný. Ze sejfu vyjímám klíč a zasunuji do panelu přede mnou. Druhou ruku přikládám na žlutý knoflík. Vedle mne, ve stejném křesle a před stejným panelem, sedí podplukovník a opa-kuje tytéž pohyby.

Začneme odpočítávat: Pět, čtyři, tři, dva, jedna – „pusk“. V ten okamžik,

ve stejné vteřině, musíme oba otočit klíčem a stisknout žlutý knoflík.

Na povrchu se během osmi vteřin odkrývá do úhlu 85 stupňů stotuno

vé betonové víko, z pod něhož, ze sedmatřicetimetrové šachty, vyčuhuje špice rakety RS-22. Pod ní se zapaluje výbušná směs a třístupňová raketa o váze 104,5 tuny se zvedá do výše. Po dvaadvaceti metrech se zapaluje vlastní motor a raketa se dostává na svou letovou dráhu. Ve špici nese de-set jaderných hlavic, samostatně naváděných na cíl, každá o výbušné síle 0,4 megatuny. Na Ameriku míří jen ze stanoviště tohoto pluku, z deseti sil rozmístěných ve vzdálenosti 10 až 20 km, čtyři megatuny, které by mohly zničit dvě stě Hirošim. Cíl raket však nezná ani velitel pluku, příslušný kód dostávají nálože přímo z Moskvy.

To není fikce. Sedím opravdu na velitelském stanovišti jedné ze zá

kladen 34. raketové armády zřízené v roce 1959, která z ukrajinského města Vinnice řídila deset divizí – šest na území Ukrajiny, tři v Bělorusku a jednu na Kavkaze. Každá divize měla deset takových podzemních sil s velitelským stanovištěm, jako je to, v němž sedím.

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

1

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58

12

Jen obrazovka je temná, šifra z Moskvy nepřichází. Místo rakety je

v šachtě zemina pod rysku minus sedm metrů, ještě zalitá betonem. Po ostatních silech raket zbyly jen nevelké nerovnosti v terénu, které už za-rostly travou.

Pervomajsk, léto 2007

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

2

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58

13

1. ÚvodRizika vědyNepíši učebnici atomové fyziky, na takovou práci bych se ani neodvážil. Mne na tomto tématu především zaujalo, do jaké míry může cesta za poznáním a využitím energie skryté

v atomovém jádru lidstvu prospět,

nebo naopak uškodit. Nelze ovšem obejít elementární vysvětlení atomové energie a jejího využití pro vojenské

účely. Ale více než samotné výsledky

znepokojuje fakt, zda atomová zbraň byla – po vyzkoušení jejích účinků v Japonsku – skutečně dále zdokonalována jen proto, aby se zabránilo jejímu dalšímu použití. Tak to alespoň tvrdí všichni politici. I ti, kteří uva-žovali o eventuálním prvním úderu. Nebo ti, kteří po usilovném zbrojení zahájili neméně složitá jednání o omezení těchto zbraní, v ideálním pří-padě až do jejich úplné likvidace. Neb

ude však jejich likvidace ještě rizi

kovější než jejich současné skladová ní? V mnoha vládách a parlamentech

světa se vedou diskuze o tom, jak současné narůstání státních rozpočtů kvůli mandatorním výdajům zatíží následné generace. Je pozoruhodné, že nikdo, ani zelení, nevystoupí s reálným faktem, že budoucí generace jsme už nejen zatížili, ale dokonce

přetížili jaderným arzenálem. Ten je

schopen z modré planety v sekundě udělat jen jeden veliký houbovitý mrak, jenž se místo průzkumných sond vydá na cestu vesmírem jako hrozivé svědectví, kam až svět zavedla nekonečná tupost tolika moud-rých. Ať už učiníme cokoliv, tenhle hřích z nás nikdo nesmaže. Nedá se schovat pod koberec, umýt saponem, ani před ním nelze zalézt do psí boudy. Můžeme se přít s Václavem Klausem, zda civilizace způsobila či

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

3

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58 N A PRAHU ATOMOVÉ VÁLKY

nezpůsobila oteplení na naší planetě a zda hrozí ekologické důsledky. Je však naprosto zřejmé, že naše civilizace zaneřádila planetu něčím, co jí zůstane po dalších tisíc let jako Kainovo vypálené znamení.

Což není už v samotném faktu existence atomových bomb a náloží

a jejich faktické nezničitelnos

ti zárodek vlastního sebezničení?

V čem spočívají další možná rizika?To první je v samotném zápalu vědců pro vědecký výzkum. Tak jako

dítě rozbíjí hračku, aby přišlo na kloub jejímu mechanismu, vědci po-kračují v objevování a poté rozbíjení atomu, aby se dopátrali konečného cíle – jaká energie se tam skrývá. Vě

da už je taková, že chce proniknout

k jádru jader bez ohledu na to, co to může vyvolat. Manželé Curieovi se neohlíželi na to, že záření, které objevili, je samotné postupně ničilo. Je-den z vědců přítomných prvnímu pokusnému výbuchu americké atomo-vé bomby vyběhl z bunkru, aby lépe viděl její účinky a smetla ho tlaková vlna. Stejně tak se jiní nakazili ve snaze najít příčiny nákazy. Pronikáme do tajů našich životních kódů a snažíme se měnit naši genetiku, aniž bychom domýšleli všechny možné důsledky takových mutací. Motorem

Albert Einstein, autor teorie relativity

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

4

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58 Ú VOD

vědeckého výzkumu není přece úvaha

o jeho prospěšnosti, ale neodbyt

ná touha dopídit se, co je na jeho konci. Bez ohledu na to, zda to bude užitečné či naopak nebezpečné. Nebrojím proti vědě, to by bylo stejně nesmyslné, ale proti tomu, nač up

ozorňovali už Albert Einstein, Robert

Oppenheimer a další, když uviděli, kam došli: nepusťte vědu ze řetězu, bude se chovat jako vzteklý pes. Tím řetězem mysleli prostě míru poznání, co je člověk schopen v dané době zvládnout a co se mu může vymknout z rukou. Jinak řečeno: jestli na to má, nebo ještě ne, ještě musí sám vy-zrát. Nejen ve vědění, ale i chování. V pudu sebezáchovy.

To je jedna stránka věci.Tou druhou je, že spustíme-li určitý neznámý mechanismus, těžko

můžeme odhadnout, jak se zachová. A sám mechanismus výroby a skla-dování jaderných bomb, vývoje a výroby jejich nosičů a začlenění do příslušných složek armády je tak složitý a do hry vstupuje tolik faktorů, subjektivních a objektivních, že je těžko odhadnout, zda i v tomto pro-cesu nemůže nastat samovolná, neřiditelná reakce, tak jako nastává při štěpení atomu.

Může selhat kterýkoliv článek lidského faktoru, který je do procesu

zapojen. Může selhat kterýkoliv prvek technického zařízení, který tento proces řídí a kontroluje. A čím více předáváme toto řízení do rukou počí-tačů, které nemají cit ani mozek, aby racionálně zhodnotily důsledky, tím více se vystavujeme nebezpečí, že se tento proces může vymknout lidské kontrole. Spisovatelé sci-fi

předvídali různé okolnosti takového selhání.

Ale ani ten nejfantastičtěji uvažující spisovatel nepřišel na ty konkrétní, reálné případy, které se skutečně staly. Prostě jsme už jednou vypustili džina z lahve a teď ho zpět nedostaneme.

Jadernou zbraň poprvé použili Američané, aby ukončili druhou svě

tovou válku dřív a s menšími ztrátami a ostatní zastrašili tak, aby se neodvážili rozpoutat třetí. Paradoxně se však stala příčinou toho, že USA se od této chvíle poprvé ve své historii staly zranitelnými na ce-lém svém území. Až dosud žily v přesvědčení, že Ameriku nemůže nic a nikdo zasáhnout, a pokud do nějaké války vstoupily – první či dru-hé světové války, důvodem nebylo bezprostřední ohrožení amerického území (japonský útok na Pearl Harbor zasáhl jen jeho cípeček a sotva

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

5

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58 N A PRAHU ATOMOVÉ VÁLKY

mohl dosáhnout na Washington či New York), ale důvodem byly ame-rické globální zájmy.

Američané se také o několik let přepočítali v odhadu sovětských

schopností vyrobit atomovou bombu, ale to v podstatě není rozhodu-jící. Jaderné zbraně totiž vyprovokovaly potřebu jejich nosičů, a tak se dostáváme do éry, kdy zranitelnou se stává celá zeměkoule. Tyto zbraně také poznamenaly všechny poválečné vojenské doktríny a pohlcovaly stále větší část státních rozpočtů. Místo trvalého bezpečí jsme vstoupili do éry permanentního strachu. Do takové míry, že dokonce i podzemní dráhy a komunikace se budují především nikoliv s ohledem na pohodl-nost městské dopravy, ale hlavně jako protiatomové kryty. I pražské metro tvoří pilíř v systému protiatomové ochrany, počítající se zabezpečením 300 000 obyvatel v případě prvního úderu. Nejen v minulých letech, ale též v současnosti.

A právě o tom všem je tato kniha. Vlastně nepojednává o válce, pro

tože jaderná válka dosud nevypukla. Ale vypráví, jak jsme jí byli – a do-sud jsme – blízko, aniž bychom to tušili. Popisuje nejrůznější okolnosti, kdy k tomu mohlo – a stále ještě může – dojít. Líčí pokušení těch nej-mocnějších, kteří se v určitém okamžiku domnívali, že mohou risknout první úder, aby se stali všemocnými. Neomlouvá, že to třeba chtěli uči-nit proto, aby odstranili napětí, pr

amenící z obav, že to riskne protivník.

Zachycuje i ony okamžiky, kdy si to věru nikdo nepřál, ale už nemohl zajistit, aby nedošlo k takovému selhán

í, tak jako už nejde vrátit vystře

lený náboj zpět do hlavně.

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

6

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58

2. Od teorie k výroběSkryté síly atomuJiž staří Řekové a Římané znali pojem atom, ústřední problém atomové fyziky a tedy i atomových zbraní. Filozof Démokritos psal o atomech jako o nepatrných, nevnímatelných tělíscích, z nichž je tvořena hmota. Atom v řečtině znamenalo nedělitelný, protože řečtí atomisté se domnívali, že atom je tak nepatrný, že se dál nemůže dělit. Římský básník a myslitel Titus Carus Lucretius popisoval ve své knize

De rerum natura ( O přírodě)

atomy jako prvopočátek věcí, které „nemají ani barvu, ani zápach nebo sladkost, ani teplo, ani chlad“. Teprve na přelomu 18. a 19. století vědci Louis Proust, John Dalton a Joseph Louis Guy Lussac, inspirováni Isaacem Newtonem, přišli k poznání, že všechny látky se skládají z atomů, váza-ných k sobě přitažlivými silami. Dospělo se k periodicitě prvků, k objevu dynamiky záporně nabitých částic –

elektronů, a nakonec neutrálních

částic – neutronů. Mezitím výzkum magnetovce dovedl petěrburského vědce Vladimira Vernadského k otázce: „Nemůže se stát, že bychom ve hmotě nalezli a prob

udili neznámou, stra

šlivou energii?“

Jeho úvahy se ovšem týkaly elektromagnetismu. Pak Berlíňan Mar

tin Heinrich Klaproth objevil v jáchymovském smolinci oxid uraničitý. Myslel si, že je to prvek a pojmenoval jej podle planety uran. Ten v čisté podobě získal Eugéne Pélligot a Dmitrij Mendělejev mu ve své tabul-ce prvků přiřadil číslo 92, atomovou hmotnost 240 a předpověděl mu velkou budoucnost. Vynález plynové trubice umožnil objevit katodové paprsky jako proud urychlených elektronů, které bylo možno vychýlit

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

7

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58 N A PRAHU ATOMOVÉ VÁLKY

v magnetickém poli. Od rentgenových paprsků už byl jen skok k „ura-novým paprskům“. Manželé Irène a Frédéric Joliot-Curieovi nazvali nové záření radioaktivním. Další pokusy je přivedly k objevu nových prvků, polonia a radia, jehož radioaktivita převýšila aktivitu uranu milionkrát. Jeho nebezpečí pro lidský organismus poznaly ženy, které během první světové války nanášely svítící nátěr na ciferníky hodinek a leteckých pří-strojů a špičky štětců přitom zahrocovaly svými rty. Rozbor tohoto záření odhalil jeho tři složky – kladně na

bité částice označované alfa, záporně

nabité jako beta a neutrální v magnetickém poli – gama. Tím se dospělo k planetárnímu modelu atomu – podle něj obíhají kolem jádra s kladně nabitými protony záporně nabité elektrony stejně tak, jako krouží pla-nety kolem Slunce.

Manželé Jolit-Curieovi v Radiovém insitutu v Paříži

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

8

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58 2. O D TEORIE K VÝROBĚ

Vzpomínám si, že v knize

Fysika bez počítání

a

Fysika jako věda a zákon

,

kterou jsem míval ve své dětské knihovně a jejíž autor se myslím jmenoval Emil Braunweiler, se velikost elektronu porovnávala následovně: kdyby se zvětšil na velikost špendlíkové hlavičky, bylo by to totéž, jako zvětšit tloušťku listu papíru na vzdálenost mezi Zemí a Měsícem.

Konečně Albert Einstein dokázal, že hmota a energie nejsou dva na sobě

nezávislé jevy, ale energie je jednou z forem hmoty. Tím teoreticky zdů-vodnil možnost, že z atomového jádra lze uvolnit neuvěřitelné množství energie. Zbývala už jen zdánlivě technická otázka: jak ji získat? Poslední cihlu k tomu položil objev neutronu jako další elementární částice atomo-vého jádra o přibližně stejné hmotnosti,

jakou má proton, ale s nulovým

elektrickým nábojem. Jeho předností je, že lehce proniká do atomových jader těžkých prvků a vyvolává jadernou reakci. Enriku Fermimu se do-konce podařilo vyvolat první řetězovou reakci v uranu.

Proto Frédéric Joliot-Curie při přebírání Nobelovy ceny v roce 1934

prorokoval: „Smíme právem myslet na možnost, že vědci, kteří dovedou podle libosti prvky sestavovat a rozbíjet, uskuteční i jaderné přeměny vý-bušné povahy... Dokážeme-li, aby se takové přeměny samy sebou v hmotě šířily, uvolní se patrně neobyčejně

velké množství užitečné energie.“

Uvolňování energie tedy vzniká jak při dělení jader těžkých, tak při

slučování jader lehkých. Při obou reakcích je výsledná hmotnost jádra menší než hmotnost jádra výchozího, neboť se uvolňuje obrovské množ-ství energie. Ta se rovná zmenšení hmotnosti vynásobenému čtvercem rychlosti světla. Z jednoho gramu látky se tak získá stotisíckrát více ener-gie, než například při jejím hoření.

To se děje, když se třeba jádra vodí

ku sloučí v jádra hélia. Dělí-li se jádro uranu, uvolňují se neutrony, které provokují dělení sousedních jader uranu. Tak vzniká řetězová reakce, při níž se štěpí veškerý uran, v němž došlo k reakci. Ke stejným výsledkům dospěl koncem třicátých let jak Frédéric Joliot-Curie ve Francii, tak En-rico Fermi v Itálii. Ten však před Mussoliniho fašismem uprchl do USA, kde pokračoval v těchto výzkumech společně s Léo Szilardem a dalšími fyziky. První řetězovou reakci se mu podařilo vyvolat v Chicagu v roce 1942. Obvykle se to nazývá „rozbitím atomu“, ale asi přesnější by bylo,

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

1

9

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

8

12.11.2008 22:02:58 N A PRAHU ATOMOVÉ VÁLKY

že vědci našli způsob rozbití atomového jádra – hmoty, skládající se z neutronů a protonů ve středu atomu. Dochází přitom ke ztrátě malého množství hmoty a jak předpověděl

Einstein, zároveň se uvolňuje značné

množství energie ve formě tepla. Pokud probíhá tato reakce rychle, do-jde k výbuchu, což je příklad atomové bomby. Probíhá-li pomalu a je-li řízena, je to princip atomové elektrárny. V ní se vzniklým teplem voda ohřívá na páru, která pohání turbíny propojené s generátory elektřiny. Řada vědců tvrdí, že atomový věk nenastal objevem atomové bomby, ale výstavbou jaderné elektrárny.

Bombardování jádra uranu pomalými neutrony skutečně vedlo ke

vzniku nových prvků, protože se při tom toto uranové jádro rozpadlo. Vzniklá energie odpovídala Einsteinově teorii. Nelze však použít jakýkoliv těžký prvek, nýbrž jen ty, které mají relativně velká, nestabilní jádra. Toto

Enrico Fermi, italský jaderný fyzik

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59 2. O D TEORIE K VÝROBĚ

poznání mělo zásadní význam pro vznik a vývoj jaderných zbraní. Vždyť izotop uranu nazvaný U-235, který při tomto štěpení vznikl, se štěpil až desettisíckrát rychleji než U-238, tedy původní uran. Hrudka uranu při jaderném štěpení vydá až dvoumilionkrá

t více energie, než kolik by se

uvolnilo spálením stejně velké hrudky uhlí. Aby nastala štěpná reakce, musí hmotnost štěpného materiálu překročit určitou hodnotu, nazýva-nou kritická. Pro uran-235 je to padesát kilogramů.

V roce 1939 se v Německu objevil první projekt jaderného reaktoru.

Vzniká tím nová generace neutronů, které dokáží štěpit další jádro uranu a vyvolat řetězovou reakci, jež se projevuje jako exploze nesmírně niči-vé síly. Tato reakce se v atomové bombě vyvolává tím, že se výbušninou přibližují k sobě dva kusy štěpného

materiálu, z nichž každý má nižší

kritickou hmotnost, ale celková hmotnost obou je vyšší. Pak se štěpná reakce šíří rychle a vzniká exploze. Jaderný reaktor Enrika Fermiho byl vytvořen z grafi

tových bloků a hrudek uranového paliva. Vědec postupně

přidával další grafi

t a uran, až ho bylo dost pro udržení řetězové reakce.

Grafi

t jako moderátor zpomaloval neutrony, a tím je činil účinnějšími.

Uran ve Fermiho reaktoru se skládal z 0,7 procenta uranu-235 a 99,3 procenta uranu-238 (v jednom atomu má 92 protonů a 146 neutronů). Když jeho jádro absorbuje jeden neutron, získáváme uran-239. Ten se dál neštěpí, ale vyzařuje fotony ve formě gama-záření. Po rozpadu dvou jeho neutronů na fotony emituje elektrony. Výsledné jádro má 94 protonů a 145 neutronů a je to izotop dosud neznámého prvku, který byl objeven v roce 1941 – plutonium-239.

Teoreticky už nic nebránilo tomu, aby byla sestavena první jaderná

bomba. Cesta k ní byla zdlouhavá a dláždily ji mnohé Nobelovy ceny udělené vědcům různých oborů, protože každý nový objev představoval nezaměnitelnou kostku z celé stavby. Možná škoda, že nebylo vyslyše-no Einsteinovo varování, že tato cesta vede do pekel a že by možná bylo lepší po ní nejít, než jí dojít k Hirošimě. Einstein na konci svého života také řadu svých výpočtů spálil, protože se domníval, že lidstvo k nim nedozrálo.

Albert Einstein takto vysvětloval podstatu jaderné energie: „Atom – to

je skoupý boháč, který za svého života peníze (energii) vůbec neutrácí.

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

1

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59 N A PRAHU ATOMOVÉ VÁLKY

V závěti zanechává svoje jmění dvěma synům M ́ + M ́ ́ s podmínkou, že společnosti dají malou část – asi jednu tisícinu – jmění (hmotnosti energie). Jmění, které získají synové, je tedy o něco menší než jmění, které měl otec (součet hmotnosti M ́ + M ́ ́

je o něco menší než hmotnost M

dělícího se atomu). Ač je společnosti odevzdaná část relativně nevelká, je natolik obrovská, že společnosti přináší hrozbu neštěstí. Odstranit tuto hrozbu se stalo nejnaléhavějším problémem naší doby.“

Bohužel platí obecné pravidlo, že největší impulz rozvoji vědy dávají

války. Jestliže první světová válka přispěla k vytvoření nových generací chemických látek, urychlila vývoj motorů, a tím pomohla jak tankům, tak letadlům, druhá světová válka nastartovala nebývalý vývoj jaderné energie a jejího praktického použití.

Celý vývoj samozřejmě urychlila obava, aby nacistické Německo k ja

derné zbrani nedospělo dřív než Spoj

enci. To vědci chápali a věnovali

tomu všechnu svou energii. Ale ve chvíli, kdy už bylo jasné, že to Německo nedokáže a bude stejně poraženo, mnozí doporučovali celý vývoj zasta-vit. Politici a vojáci však už byli opojeni možnostmi nové zbraně a žádné varování je nedokázalo zastavit před jejím vyzkoušením. Jako první však nebyli použiti zkušební králíci, nýbrž lidé.Proč Hitler nevyvolal jadernou apokalypsuTak jako němečtí vědci sehráli prim v chemii, byli takovými pionýry i v oblasti atomových výzkumů. Podkladem k tomu byl Uranový program, přijatý v době okupace Československa a plánovaného útoku na Polsko. Iniciátorem se stal Paul Harteck, který společně s dalšími kolegy už v roce 1934 v Cambridgi objevil termonukleární syntetickou reakci a o pět let později upozornil nacistické vedení na její nebývalé možnosti. Rok před-tím fyzik Otto Hahn prokázal, že se při ozařování pomalými neutrony štěpí uran-235 na dvě lehčí jádra a uvolňuje se energie podle Einsteinova vzorce o ekvivalenci hmoty a energie.

Napsal o tom, protože v té době

ještě nacističtí pohlaváři netušili, oč

jde a necenzurovali takové materiály.

V Institutu císaře Viléma v Berlíně pracoval s řadou jiných vynikajících

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

2

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59 2. O D TEORIE K VÝROBĚ

vědců. Jedním z nich byl Werner Heisenberg, který v roce 1925 navrhl první konzistentní kvantovou teorii. Heisenberg se stal jednou z vůdčích osobností celého uranového projektu. Je poněkud pikantní, že v létě 1939 byl na přednáškovém turné v USA. Dlouhé hodiny diskutoval například se svým přítelem Enrikem Fermim, italským vědcem, jenž se později stal jedním z vůdčích osobností Manhattanského projektu (projekt věnovaný atomovému výzkumu). Ještě pikantnější je, že se také setkal se Samuelem Goudsmitem, který bude o pár let později ve službách CIA pátrat po skry-tých tajemstvích německé jaderné bomby, tedy po Heisenbergových sto-pách. To však není tak udivující, uvědomíme-li si, že před válkou se všichni vědci, pracující ve stejném oboru, vzájemně znali. I proto bylo možné, aby se po válce znovu dali dohromady. Sp

ojovala je věda, nikoliv politika.

Werner Heisenberg referoval 4. července 1942 na zvláštní poradě

v Berlíně, na níž ministr zbrojní výroby Albert Speer pozval kromě vědců i špičky wehrmachtu. Mnozí důstojníci poprvé slyšeli o možnosti vyrobit

Otto Hahn, německý chemik

a objevitel štěpení uranu

Werner Heisenberg, vedoucí

německého uranového projektu

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

3

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59 N A PRAHU ATOMOVÉ VÁLKY

výbušninu milionkrát účinnější než dynamit. Šokovalo je, když jim pro-fesor vysvětlil, že ke zničení Londýna by

stačila nálož ve

velikosti většího

banánu. Problém byl jen v tom, jak ji skutečně vyrobit.

Jeho asistentem byl Carl Friedrich Freiherr (svobodný pán) von Weiz

säcker, syn diplomata Ernsta von Weizsäckera, zapleteného do atentátu proti Hitlerovi v roce 1944. Jeho mladší bratr Richard von Weizsäcker se později stal německým prezidentem. Carl

Friedrich studoval fyziku, ma

tematiku a astronomii v Berlíně, Göttingenu a Lipsku. Už tehdy se znal s Wernerem Heisenbergem a Nielsem Bohrem, kteří byli jeho patrony. Spolu s Hansem Bethem popsal nukleární procesy ve hvězdách – jejich jménem se také jmenuje příslušná formule. Tak podrobně se o tom zmi-ňuji jen proto, abych na tomto příkladu ukázal, jak si všichni vědci byli pracovně blízcí a jak byli ve svých výzkumech vzájemně propojeni.

Koncem roku 1938 předložili Otto Hahn a profesor Fritz Strassmann

chemický důkaz jaderného štěpení. Jen neuvedli spo

lupracovnici Lise Meit

nerovou, protože byla Židovka a z Německa uprchla přes Nizozemsko do Stockholmu. V roce 1944 obdržel profesor Hahn Nobelovu cenu za chemii, ale dověděl se o tom až po válce, když se ocitl v americkém zajetí. Fyzikál-ní důkaz předložil v roce 1939 profesor Otto Robert Frisch, synovec Lisy Meitnerové, který však ještě před válkou emigroval do Anglie. Štěpením jádra se v hamburském ústavu zabýval tým pod vedením Manfreda von Ardenna, později zajatého Sovětskou armádou, který dožil v NDR.

Velitel zvláštního oddílu SS Otto Skorzeny ve své knize vzpomínek

Moje velitelské operace

uvádí, že Hahn, Heisenberg a Weizsäcker odmítli

nabídku ministra zbrojní výroby Albert

a Speera na neomezenou pomoc při

výrobě jaderné bomby. Zdůvodňovali to tím, že třetí říše nemá na takový projekt dost prostředků ani výrobní a intelektuální kapacity. Skorzeny ve své knize cituje údajný Hitlerův výrok, v němž se vůdce hrozil pomyšlení, že by Němci vynalezli něco, co by moh

lo zničit planetu. Jakkoliv tvrdí, že

ta slova byla pronesena právě k němu, lze vážně pochybovat o tom, že by Hitler bral takové ohledy, pokud by tím nebyli dotčeni přímo i sami Němci. A v tom je právě ten háček. Hitler nechtěl povolit zkoušky takové zbraně do té doby, dokud nebude vynalezena protizbraň, respektive, pokud nebude jisté, že takový prostředek nemůže být použit i proti Němcům.

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

4

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59 2. O D TEORIE K VÝROBĚ

Naopak je dost Hitlerových a zejména Goebbelsových výroků o tom,

že Němci chystají „super tajnou zbraň“. Po porážce u Stalingradu dokon-ce tvrdili, že jen taková super zbraň může otočit průběh války, pro ně tak nepříznivý. Z toho mnozí vyvozují, že práce na uranovém projektu se ne-zastavily. K jejich realizaci se pracovalo ve dvou směrech a na dvou růz-ných místech – možnost využít jaderné reakce pro pohon motorů a jako výbušné látky. Uranový projekt soustředil řadu nejvýznamnějších vědců, laureátů a nositelů Nobelových cen. Proč nakonec nebyl realizován?

Někteří, jako Robert Jungk, autor proslavené knihy

Jasnější než tisíc

sluncí

, vystoupili s domněnkou, že vědci záměrně zpomalovali výzkum,

aby Hitler nedostal do rukou tak ničivou zbraň. Ale výpovědi vědců in-ternovaných po válce a další dokume

nty svědčí o tom, že spíše než tato

vědomá sabotáž vědců to způsobilo malé nasazení tvůrčích sil, fi

nanč

ních a dalších prostředků. Ve srovnání s Američany uvolnili Němci na tento výzkum dvěstěkrát méně peněz a tisíckrát méně lidí než USA. Jed-ním z důvodů také bylo to, že nacistické špičky nebyly jednoznačně pře-svědčeny o úspěšnosti projektu, zejm

éna pochybovaly, že zbraň dostane

armá da včas. Takové váhání způsob

ily jak počáteční úspěchy na západní

a východní frontě, tak později nemožnost vědců určit přesně, kdy z jejich laboratoří vzejde první produkt schopný praktického použití.

Pozornost se soustředila především na vývoj raketové techniky, která

také přinesla své plody, ať už v podobně V-1 nebo později V-2, vůbec první balistické rakety na světě. Toto označení „V“ si vymyslel Goebbels a bylo odvozeno od slova Vergeltung (odplata – rozumí se za spojenecké bombardování Německa). Třebaže byly poměrně nepřesné a ničivý radi-us byl 25 metrů, zabily při letech na Londýn téměř 6000 lidí a zničily či vážně poškodily na sto tisíc objektů. Škody by byly podstatně vyšší, kdy-by z 8070 vystřelených raket jich na

cíl nedoletělo jen 2420. Asi pětina

z nich vybuchla hned po startu, čtvrti

nu sestřelila letadla a stejně tolik

protivzdušná obrana. Mnohé rakety minuly předpokládaný cíl i proto, že je Němci zaměřovali podle údajů svého agenta Eddieho Chapmana

*)

,

kterého však získala britská rozvědka, a tak udával falešné cíle.*)

Viz kniha z EDICE MAGNET, Otto Hora „Kasař dvojitým agentem“ (2008)

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

5

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59 N A PRAHU ATOMOVÉ VÁLKY

Už v roce 1937 se Wernher von Braun přesunul z Berlína i se svými

spolupracovníky na ostrov Usedom v Baltském moři a na místě rybářské vesnice Peenemünde postavili zkušební polygon. Nejbližším von Brauno-vým spolupracovníkem byl Walter Robert Dornberger, který byl v první světové válce francouzským zajatcem, po válce studoval v Charlotten-burgu fyziku a balistiku a v třicátých letech byl pověřen vedením vojen-ského raketového výzkumu. Rakety nejdříve zkoušeli v Kummersdorfu, pak se přemístili na Usedom. Úspěšná byla až raketa A-4, u předchozích modelů se neosvědčil buď motor, nebo řídicí systém či sama konstrukce a většinou ani neodstartovaly.

První úspěšné pokusné lety střel začaly v říjnu 1942. Britové se dověděli

o komplexu na ostrově Usedom jak z leteckého pozorování a rádiového odposlechu, tak především ze zpráv členky francouzského hnutí odporu, třiadvacetileté Jeanne Rousseauové. Ta informovala o tom, že se rakety zkoušejí a pro jejich odpálení na Anglii Němci na severní části francouz-ského pobřeží staví celkem 108 odpalovacích ramp. Splnit tento úkol měl právě 155. ženijní pluk, kde Jeanne pracovala jako tlumočnice.

Dne 7. června 1942 byli vědecký šéf projektu Peenemünde Wern

her von Braun, jeho vojenský velitel generál Walter Dornberger a hlav-ní konstruktér motorů Artur Rudolf pozváni k Hitlerovi. Pověděli mu o své práci a promítli fi

lm ze zkušebních startů. Hitler chvíli mlčel a pak

řekl: „Es war doch gewaltig!“, tedy asi v tom smyslu, že to bylo úchvatné. Vůdce ještě na večer svolal velení a oznámil jim, že rozhodl, aby se tento projekt stal pro wehrmacht prioritním, třebaže vzhledem k nepřesnosti střel nebyly hlavním výsledky vojenské, ale psychologické. Proto Hitler nařídil zaměřit se na Londýn a například nezasahovat střelami anglické přístavy, kam připlouvaly americké lodě s vojenským materiálem a poz-ději vojáci pro invazi na pevninu.

V noci na 18. srpen 1943 vzlétlo šest set anglických bombardérů, aby

Peenemünde pohřbily v troskách. Britové nálet zopakovali ještě ve větším měřítku. Stejně tak bombardovali závody fi

rmy Zeppelin ve Friedrich

shafenu, kde se od roku 1943 střely masově vyráběly. Den před Vánoce-mi zasypalo 1300 bombardérů zápalnými bombami startovní základny raket na pobřeží kanálu La Manche. Ale upřímně řečeno, bombardování

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

6

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59 2. O D TEORIE K VÝROBĚ

Peenemünde velkou paseku nenadělalo, spíše zničilo pomocné technické objekty, a tak tu výzkum pokračoval i nadále.

Po prvním britském náletu přešel komplex v Peenemünde pod velení

vojsk SS a sám von Braun dostal hodnost sturmbannführera (majora). Tím Hitler projektu velmi ublížil, pro

tože na rozdíl od bystrého ministra

Speera byl Heinrich Himmler (Říšský vůdce SS a ministr vnitra) dosti tupý esesák, který všude dosazoval ještě tup

ější esesáky. O jeho krátkozrakosti

svědčí například fakt, že dal von Brau

na zavřít do štětínské věznice. Do

mníval se, že tento konstruktér myslí

stále více na kosmické rakety než

na ty, které měly ničit Londýn. To sice byla do jisté míry pravda, ale bez von Brauna by se Němci nikam nehnuli. Na přímý Hitlerův příkaz se von Braun vrátil na své pracoviště a do své funkce. Artur Rudolf se s novým šéfem Peenemünde, fanatickým esesmanem Hansem Krammlerem, také neshodl, a tak byl jmenován šéfem výroby na Dora-Mittelwerke. Tento přísně utajovaný esesácký podzemní závod na výrobu raket v Nordhau-senu v Durynsku využíval jako p

racovní sílu vězně z koncentračního

Německá raketa V-2

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

7

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59 N A PRAHU ATOMOVÉ VÁLKY

tábora Dora, fi

liálky Buchenwaldu. Vězni tu umírali následkem krutých

pracovních podmínek po stovkách, a proto závod postavil vlastní ply-novou komoru na likvidaci jejich těl. Celkem tu zahynulo 30 000 vězňů, tedy více, než kolik lidí rakety pohřbil

y v cíli svého letu. Jednalo se tu

především o výrobu V-2, která pro svět znamenala šok. Vždyť dosahovala pětinásobné rychlosti zvuku a mohl

a nést 900 kilogramů trhavin. Rake

ta a všechny její komponenty se staly pro další konstruktéry „klasikou“, učebnicí, bez níž se neobešel ani americký, ani sovětský výzkum.

Jak z uvedených faktů vyplývá, před spoluobjevitelem štěpení urano

vého jádra Otto Hahnem dostal přednost tvůrce rakety Wernher von Braun. Bezpilotní křídlaté střely V-1 a V-2 měly sice rychlost jen kolem 600 km v hod. a dolet od 240 do 300 km, ale německý konstruktér už vyvíjel jinou, dvoustupňovou balistickou raketu A 9/10 s doletem 4500 až 5500 kilometrů. Z francouzského pobřeží by zasáhly Washington či New York za 35 minut. Uvažovalo se, že současně by Japonci vypustili ze svých ponorek několik V-1 na San Francisko a Los Angeles. Pravda, raketa A 9/10 by na let spotřebovala 70 tun paliva a mohla by nést jen jednotunovou nálož srovnatelnou s ná

loží na V-1, ale i tak by způsobila

nevídaný psychologický efekt. A kdyby měla atomovou hlavici...

To nebyla fantazie, což dokazuje fakt, že se FBI podařilo v New Yorku

zadržet dva německé vyzvědače, které k americkému pobřeží dopravi-la ponorka. Poté se musely jejich cesty rozejít, ale cíl měli společný: na některém z newyorských mrakodrapů umísit radiostanici, která by tuto střelu naváděla na cíl – z pozemní základny v Německu už to na takovou vzdálenost nebylo možné. Mnoho by

sice nezničila, ale

psychologický

efekt by byl skutečně velký. Jednoho špiona se americkým policistům podařilo zadržet poměrně brzo, třebaže se FBI z počátku zdráhala vů-bec připustit, že by se nějaký německý agent dostal do srdce Ameriky. Ten druhý, o němž věděli z výpovědí zatčeného, však stále unikal, ačko-liv tentokrát byla zmobilizována celá městská policie a její agenti. Nalé-hali na prvního agenta, aby si vzpomněl na nějaký detail, který by jim pomohl ho odhalit. A ten si skutečně vzpomněl na jeho zvyk dávat si drobné do kapsičky saka, kam si obvykle muži dávají ozdobný kapes-ník či šátek. A když se před Vánocemi objevil u jednoho z novinových

A

t

o

m

o

v

á

v

á

l

k

a

_

r

e

l

.

i

n

d

d

2

8

1

2

.

1

1

.

2

8

2

2

:

2

:

5

9

12.11.2008 22:02:59