načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Na horizontu pekla -- Druhý díl trilogie Město - Darren Shan

Na horizontu pekla -- Druhý díl trilogie Město
-11%
sleva

Kniha: Na horizontu pekla -- Druhý díl trilogie Město
Autor:

Na horizontu pekla je drsný urbánní thriller pro dospělé od autora úspěšné Demonaty. I v druhé knize Shanovy trilogie vládne Městu nelítostný Kardinál, a Al Jeery byl po léta ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 355
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011-11-02
Počet stran: 420
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 418 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Hell’s horizon
Spolupracovali: přeložil Tomáš Bíla
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025900628
EAN: 9788025900628
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Druhý díl volné Trilogie Město je drsným urbánním thrillerem o manipulaci, touze po moci, osudové lásce a zradě. Město zůstalo stejně děsivé jako v předchozím příběhu Procesí mrtvých. Kardinál žije dál a je stejně nelítostný. Hlavní hrdina Al Jeery byl po léta spolehlivým členem jeho osobní stráže. Jeho loajalita se ale začne drolit ve chvíli, kdy dostane za úkol vyšetřit brutální vraždu. Postupně odhaluje děsivá tajemství, která se dotýkají inckých zakladatelů města, samotného Kardinála, ale především pověstného zabijáka Paukara Wamiho. Wami je zlověstná, nepostižitelná bytost, která se řídí vlastními pravidly, zabíjí neúprosně, bez obav z trestu- jako neosobní smrtící stín. Al Jeery se brzy dozví, že s ním má společného víc, než by se zdálo. Čím víc se dozvídá, tím blíž se dostává k horizontu pekla.

Popis nakladatele

Na horizontu pekla je drsný urbánní thriller pro dospělé od autora úspěšné Demonaty. I v druhé knize Shanovy trilogie vládne Městu nelítostný Kardinál, a Al Jeery byl po léta spolehlivým členem jeho osobní stráže. Jeeryho loajalita se ale začne drolit ve chvíli, kdy dostane za úkol vyšetřit brutální vraždu. Postupně odhaluje děsivá tajemství, která se dotýkají inckých zakladatelů města, samotného Kardinála, ale především pověstného zabijáka Paukara Wamiho. Wami je zlověstná, nepostižitelná bytost, která se řídí vlastními pravidly, zabíjí neúprosně, bez obav z trestu jako neosobní smrtící stín; a Al Jeery se brzy dozví, že s ním má společného víc, než by se zdálo... a čím víc se dovzídá, tím blíž se dostává na horizont pekla. (druhý svazek trilogie Město)

Další popis

Detektivní příběh plný napětí, nenadálých zvratů, nečekaných nebezpečí a pohledných žen, městské fantasy pro dospělé. Druhý díl trilogie pojednávající o tajemné struktuře Gardy ovládající život celého města.

Hlavní hrdina Al Jeery je vyslán velitelem gardistů, aby vyšetřil vraždu ženy v hotelu – tím je zároveň vtažen do tajemného mystéria, záhad kolem starých Inků a přiblíží se i legendárnímu fantómu, nemilosrdně vraždícímu Pukaru Wamimi, s nímž, jak se nakonec ukáže, má společného víc, než se zprvu mohlo zdát.



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Darren Shan - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11

1

Bill navinul vlasec a vyměnil na konci háček. Rybařili jsme

už od pátku a to jediné, čím jsme se zatím mohli pochlubit, byl podvyživený pstruh, kterého bychom kdykoli jindy

hodili zpátky do vody.

„Myslíš, že ti tenhle háček přinese štěstí?“ zeptal jsem se ho.

„Nejspíš ne,“ povzdychl si Bill a zatahal se za límec bundy. Moc dobře se nebavil. Mně stačilo sedět a čekat, ale Bill byl náruživý rybář, a když se věci nedařily tak, jak sipředstavoval, začal být netrpělivý. „Říkal jsem ti, že na to není vhodná doba.“

„Přestaň si stěžovat,“ odsekl jsem. „Co jinýho bys dělal? Četl by sis nebo by sis ve sklepě hrál s ohňostrojem. Takhle jsme aspoň na čerstvým vzduchu.“

„Na to jsme nemuseli jezdit až sem,“ zabručel Bill.

„A taky je tu pěkný výhled,“ namítl jsem a pokývl hlavou dál po proudu, kde se rozkládaly lesy a pole. V dálce jsme viděli siluetu města, ale byla tak drobná, že okolní přírodě neubírala na její kráse.

Bill se nechal trochu obměkčit. „Víš, co bysme měliudělat? Postavit si tu chatu a odstěhovat se sem. A rybařit od rá na do večera.“

„Já bych byl pro, Hucku Finne.“

Bill se zasmál a zkusmo zatahal za vlasec. „Tak bysme to měli udělat.“

„Já do toho jdu s tebou.“

„Ale neuděláme to, viď?“ povzdychl si.

„Ne.“ Tvářil se tak zdrceně, že jsem se musel smát. „Jsme

Na horizontu pekla.indb 11Na horizontu pekla.indb 11 11.10.2011 14:35:2911.10.2011 14:35:29


12

kluci z města. Vždyť bysme se tady v divočině nedokázali ani

vychcat.“

„Mluv za sebe,“ odsekl, ale dobře věděl, že mám pravdu. Bill byl ukázkový městský člověk. Odtrhnout ho od bzukotu velkoměsta, tak by chřadl a nakonec umřel.

Oba jsme chvíli mlčky zírali na hladinu a každý sám pro sebe přemýšleli o tom, co nás vlastně tak láká na venkovském životě. A pak to najednou Bill celé pokazil. „Jak se má Kardinál?“

„Víš, že se s ním moc často nestýkám,“ zamumlal jsem.

„Ještě je čas z toho všeho vypadnout,“ řekl. „Existuje spousta bezpečnostních agentur a člověk s tvejma schopnostma by...“

„Nech toho, Bille.“

Překvapeně nakrčil obočí. „Snad v tobě nehlodá svědomí, Ale?“

„Už jsme se o tom přece bavili. Mám svou práci rád.Neodejdu.“

„A co jestli ti jednoho dne řeknou, abys někoho zabil?“

Povzdychl jsem si a zadíval se do hlubin studené vody.

„Možná už se to dokonce stalo,“ dodal Bill tiše.

Dál jsem zarytě mlčel.

„Ty už jsi pro tu stvůru vraždil, Ale?“

Otočil jsem se a zpříma mu pohlédl do očí. „Opravdu bys to chtěl vědět?“

Bill se kousnul do rtu, chvíli mě pátravě pozoroval a pak za vrtěl hlavou. „Ne. Asi ne.“

Bill byl policajt. Já pracoval pro gangstera. Naše přátelství přetrvávalo jen díky tomu, že jsme se spolu nebavili o práci. Teď se k tomu tématu dostal jen proto, že jsme za sebou měli dlouhý víkend a on byl podrážděný.

Podíval jsem se na hodinky. „Pondělní ráno se blíží. Zachvíli budeme muset vyrazit, jestli se chceme vyhnout špičce.“

„Měl jsem si vzít den volna jako ty,“ řekl Bill s lítostí.NaviNa horizontu pekla.indb 12Na horizontu pekla.indb 12 11.10.2011 14:35:2911.10.2011 14:35:29


13

nul vlasec a začal rozebírat svůj prut. Postavil se, zadíval se

směrem k městu a dodal: „Zase ta mlha.“

Pohlédl jsem stejným směrem a spatřil cáry zelené mlhy, klenoucí se nad střechami města jako barevná kupole. Byl to všeobecně známý úkaz, kterým se město proslavilo po celé zemi. Zcela nahodile, jako by se chtěla vysmívatmeteorologům, se v něm objevovala tahle zelená mlha.

„Skvěle,“ zavrčel jsem. „Tak to bude cesta zpátky hned o pár hodin delší.“

„Touhle dobou bývá všude klid,“ řekl Bill. „Moc nás to nezdrží. Budu řídit, jestli chceš.“

„Řídil jsi sem. Teď je řada na mně.“

„Já vím, ale je to moje auto – nechci, abys ho někdeomotal kolem stromu. Jestli chceš, klidně budu řídit.“

Zavrtěl jsem hlavou. „V pořádku.“

„V tom případě si dám ještě jedno pivo.“

Zatímco Bill otevřel novou plechovku a pomalu z níupíjel, já začal všechno uklízet. Netrvalo to dlouho. Zeptal jsem se ho, jestli si vezme toho pstruha, ale on řekl, že mi ho klidně přenechá. Naložil jsem ho do ledu a spolu s náčiním ho odnesl do kufru.

Znovu jsem se zadíval ke vzdálenému obrysu města, téměř dokonale ukrytého v mlze. Někdo zdaleka by snad aninevěřil, že to je město. Snad by to považoval za opar nad nějakým jezerem.

„Zdá se, že ta mlha nějakou chvíli vydrží,“ poznamenal jsem.

„Jo,“ přikývl Bill, sroloval spacák a hodil ho do auta. „To bude na dlouho.“

Sotva jsem dorazil domů, odebral jsem se do postele.Další den jsem měl volno, takže jsem nezapínal budík a dopřál si luxus, který jsem si mohl dovolit jen málokdy – spal jsem až do oběda. Kolem dvanácté jsem se probudil, ale ještě dobrou

Na horizontu pekla.indb 13Na horizontu pekla.indb 13 11.10.2011 14:35:2911.10.2011 14:35:29


14

hodinku jsem nevytáhl paty z postele. Poslouchal jsem ruch

na ulici před domem. Byl tišší než obvykle. Mlha spoustu

lidí přiměla k tomu, aby raději zůstali doma.

Zapnul jsem si rádio. Moderátor zrovna zpovídal nějakou posluchačku, která trpěla hemeroidy a jíž vadilo, že to s sebou přináší společenské stigma. Chtěla žít ve světě, kde by se lidé o takových problémech mohli otevřeně bavit a nebáli se posměchu ostatních. Moderátor s ní souhlasil a požádal ostatní posluchače, aby se mu ozvali, pokud sami mají nějaké podobné trápení.

Vyzkoušel jsem několik frekvencí. Narazil jsem na debatu politiků, kteří se dohadovali o naší zelené mlze. Jeden z nich se dožadoval vysvětlení, proč se město nesnaží svým občanům nějak usnadnit život, když začne tohle „zelenézatmění“. Požadoval silnější pouliční osvětlení, posílení hromadné dopravy a rozvoz jídla domů pro seniory a svobodné matky.

Na odpověď jeho protivníka jsem nečekal. Takovýchrozhovorů už jsem v minulosti vyslechl tucty. Kdykoli na město padla mlha, do rádia okamžitě zamířil někdo, kdo se chtěl vypovídat z toho, jak se proti tomu nic nedělá a co všechno by se proti tomu dělat mělo. Věděl jsem, že kdybych ještě chvíli hledal, narazil bych na nějaké jiné stanici nauspávající hlas profesora čehokoli, který bude vysvětlovat, jak taková mlha vzniká, jak dlouho můžeme čekat, než zmizí, a co by lidé měli do té doby dělat, aby se vyhnuli rizikovýmsituacím.

Vypnul jsem rádio a šel na záchod. Vypil jsem sklenicivody, našel si dobrou knížku, rozsvítil lampičku na nočním stolku a připravil se na pár hodin s krásnými ženami audatnými muži.

Odpoledne jsem zavolal Ellen.

„Co se děje?“ zeptala se.

„Jen jsem se chtěl zeptat, jestli ten dnešní večer platí.“ Byli

Na horizontu pekla.indb 14Na horizontu pekla.indb 14 11.10.2011 14:35:2911.10.2011 14:35:29


15

jsme domluvení, že si společně vyrazíme na večeři doZlatého měsíce – nechám tam sice téměř celou týdenní mzdu, ale

Ellen za to rozhodně stojí.

„Proč by neměl?“ odsekla.

„Poslední dobou jsi měla hodně práce. Napadlo mě, že třeba nebudeš mít čas nebo náladu.“

„Měla jsem hodně práce, ale nejsem otrokyně. Budu tam. Sejdeme se v devět?“

„Dobře,“ souhlasil jsem a ona zavěsila.

Pak jsem zavolal Nik. Chtěla s námi jet rybařit a trochu se jí dotklo, když jsem řekl, že to je pánská jízda. Chtěl jsem si ji udobřit, ale nezvedala to. Nechal jsem telefon zvonit, dokud se neozval záznamník, a pak jsem zavěsil – neradnechávám zprávy.

Vyndal jsem z lednice pstruha, prohlédl si ho a povzdychl si. Připadalo mi jako ztráta času takovou nedomrlou rybu vůbec čistit a smažit. Ale na druhou stranu jsem ho nechtěl vyhodit – vychovávali mě s tím, že jídlo se nevyhazuje. Tak jsem se dal do práce.

Když jsem rybě uřízl hlavu, všiml jsem si, že má něco vtlamě. Silou jsem jí roztáhl čelisti a našel mezi nimi maloučernou kuličku. Vypadala trochu jako černá perla, jen po stranách měla dvě malinké zlaté šmouhy. Jak se tomu chudákovi vůbec podařilo spolknout návnadu, když měl v tlamě tohle?, pomyslel jsem si, ale odložil jsem kuličku na polici a dál se věnoval rybě.

O několik hodin později jsem vyšel na ulici v elegantním oděvu, který si šetřím na zvláštní příležitosti, mávnul na taxi a vyrazil na schůzku s Ellen, teď už ofi ciálně mouexmanželkou.

Mlha se začala trhat rychleji, než jsem předpokládal, a tak mě taxikář zavezl na místo o něco dřív. Čekal jsem na Ellen

Na horizontu pekla.indb 15Na horizontu pekla.indb 15 11.10.2011 14:35:2911.10.2011 14:35:29


16

u vchodu do Zlatého měsíce, naší oblíbené restaurace. Od

doby, kdy jsme se tady scházeli, sice výrazně podražili, ale

jinak se tu nic nezměnilo. Bylo to jedno z mála pout, která

přetrvala a připomínala nám šťastnější okamžiky naší společné minulosti.

Ellen dorazila přesně v devět a jako vždy vypadala velmi elegantně. Políbila mě na obě tváře a dlouze objala – všiml sem si, jak na mě ostatní muži vrhají závistivé pohledy. To se mi na společné večeři v dobrém podniku zamlouvalo úplně nejvíc – sám jsem možná vypadal jako ovce krátce předstříháním vlny, ale pořád jsem měl po boku nejkrásnější ženu ve městě.

„Mohl sis vzít oblek,“ řekla kriticky, když mě pustila.

„Kdybych si vzal oblek, ještě bys příště chtěla, abych seoholil. A skončili bychom u toho, že bych si denně čistil zuby.“

„Což by pochopitelně bylo nesnesitelné,“ zasmála se a upravila mi kravatu. „Tu košili máš ode mě?“

„Nejspíš jo.“ Byla to tmavě fi alová saténová košile.Samozřejmě jsem ji měl od ní – upřímně jsem ji nenáviděl, a nebýt od ní, nikdy bych ji nevzal na sebe.

„Sluší ti,“ pošeptala mi a společně jsme vyrazili dovnitř. Odměřený číšník nás odvedl ke stolu. Objednali jsme si dřív, než jsme se posadili. Kdysi jsme k jídlu vypili dvě i tři láhve dobrého vína, ale dnes jsme si poručili jen láhev minerálky.

„Jak bylo na rybách?“ zeptala se.

„Ani se neptej,“ ušklíbl jsem se.

Povídali jsme si o zaměstnání – většinou o tom jejím,protože o práci gardisty nikdy nechtěla moc slyšet – a o starých známých. Ani slovo o mém pití a o všech těch případech, kdy jsem ji zklamal. Ellen nebyla v tomhle smyslupomstychtivá ani zahořklá.

Byla to moje chyba, že se naše manželství rozpadlo.Choval jsem se jako kretén. Příliš jsem se zažral do práce. Večer,

Na horizontu pekla.indb 16Na horizontu pekla.indb 16 11.10.2011 14:35:2911.10.2011 14:35:29


17

místo abych se vrátil k Ellen, jsem s klukama vysedával po

barech. Byl jsem jí nevěrný. Choval jsem se k ní, jako kdyby

nebyla nic víc než ozdoba. Něco takového nemělazapotřebí. Byla to krásná, inteligentní a cílevědomá žena, která si,

pokud šlo o partnery, mohla vybírat. Kdysi si vybrala mě,

protože jsem byl mladý, vášnivý a připravený naslouchat jí,

být s ní, když mě potřebovala. Když jsem začal pít a chovat

se jako idiot, vykašlala se na mě přesně tak, jak by to na jejím

místě udělala každá rozumná ženská.

Donesli nám jídlo a my jsme se do něj pustili. Oba jsme odjakživa sdíleli vášeň pro dobré jídlo, takže jsme mocnemluvili, dokud talíře nebyly prázdné.

Rozhlédl jsem se po restauraci a povšiml si, jak málo lidí mé rasy tu s námi sedí. Město otevírá své brány lidem všech barev a vyznání, ale pokud si myslíte, že bílé a černé od sebe ve společnosti nedělí tlustá čára, je nejvyšší čas se probudit. Ve Zlatém měsíci – stylovém podniku pro bohatou klientelu – jsem působil jako transvestita v kostelním sboru.

„Tak co se vlastně děje?“ zeptala se Ellen a tiše si říhla.

„Nic. Jen jsem zatoužil po společné večeři se ženou mých snů.“

„Nekecej mi, Jeery,“ odfrkla si. „Dobře vím, jak uvažuješ. Neděláš nic, co by nemělo svůj důvod. Posledně jsi měpozval na rande v den, kdy uzavřeli náš rozvod. Potřebuješpeníze? Nebo právníka?“ Pracovala pro advokátní kancelář, jednu z nejlepších ve městě.

„Víš, že s něčím takovým bych tě neobtěžoval,“ řekl jsem. Trochu se mě dotklo, že ji to vůbec napadlo.

„Dělala jsem si legraci,“ usmála se a položila svou drobnou bílou dlaň přes mou tmavou zaťatou pěst. „Tak se nerozčiluj, Ale.“

Opětoval jsem jí úsměv, obrátil ruku a polechtal ji nadlani, jak to mívala ráda. „Víš, co je dneska za den?“

Na horizontu pekla.indb 17Na horizontu pekla.indb 17 11.10.2011 14:35:2911.10.2011 14:35:29




Darren Shan

DARREN SHAN


2. 7. 1972

Darren Shan, vlastním jménem Darren O'Shaughnessey, je irský spisovatel fantasy a hororu. Podle svého pseudonymu pojmenoval i hlavního hrdinu své knižní série Darren Shan.

Narodil se 2. července 1972 v Londýně. Když měl 6 let, přestěhoval se svými rodiči a mladším bratrem do irského do města Litmerick, kde dodnes žije. Po vystudování základní a střední školy, odjel zpět do Londýna studovat sociologii a angličtinu na Roehampton University.

Zpočátku pracoval v televizní společnosti v Litmericku, ale jen pár let poté se rozhodl stát spisovatelem. Svůj první psací stroj si koupil, když mu bylo čtrnáct a psal krátké povídky, komiksy a knihy, které však nikdy nedokončil. V patnácti přišel jeho první úspěch, když získal druhé místo v soutěži pro rádio Telefís Éireann s černou komedií nazývanou A Day in Morgue.

Všechny jeho počáteční knížky psal pro dospělé, myslel si, že psaní pro děti je sice hezký nápad do budoucnosti, ale knížky pro dospělé byly jeho hlavní cíl. První průlom byl v knížce Ayuamarca, která byla vydána v únoru 1999, ale moc dobře se neprodávala.

Poté napsal první dětskou knihu Cirque Du Freak, což ho vyhouplo mezi nejlépe prodávané autory a tak začal ságu Darren Shan, kterou po pěti letech dokončil dvanáctou knihou. Po Darren Shanovi začal vydávat novou sérii Demonata.

Roku 2006 byli jeho knížky na prodej v 20 zemích a více než 30 jazycích. Stal se dětským bestsellerem v USA, Velké Británii, Irsku, Holandsku, Norsku a mnoha dalších zemích.





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist