načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Na cestě od lilie k růži -- aneb Skutečná pedagogika začíná tam, kde se učitel učí přinejmenším tolik jako dítě - Táňa Smolková

Na cestě od lilie k růži -- aneb Skutečná pedagogika začíná tam, kde se učitel učí přinejmenším tolik jako dítě

Elektronická kniha: Na cestě od lilie k růži -- aneb Skutečná pedagogika začíná tam, kde se učitel učí přinejmenším tolik jako dítě
Autor:

Publikace o netradičně tradicionalistické metodě výchovy, založené na zásadách waldorfské pedagogiky a čerpající z duchovního odkazu českého pedagoga Přemysla Pittera, je určena ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 125
Rozměr: 21 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-4902-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorka - propagátorka waldorfského pojetí pedagogiky - přibližuje takový koncept výchovy, kdy dospělý formuje dítě nikoli direktivně, ale spíše vlastním příkladem. V dítěti podporuje rozvoj přirozených vloh a dovedností. Cílem výchovy je utváření intelektuálně i emocionálně vyrovnané osobnosti. Kniha je rozdělena do sedmi zastavení - kapitol, které rozvíjejí duchovní obsah význačných údobí a svátků křesťanského církevního roku. Ve výchově dítěte i v sebevýchově těch, kteří s dětmi pracují, zdůrazňuje význam tradic, duchovních ideálů, lásky a soucitu s bližními. Knížka je doplněna imaginativními fotografiemi. Připomíná rovněž úzké sepětí duchovní symboliky a každoročně se opakujících přírodních procesů. Sváteční období křesťanského roku a jejich duchovní rozměr jako zdroje inspirace pro výchovu dítěte v příručce pro vychovatele i rodiče.

Popis nakladatele

Publikace o netradičně tradicionalistické metodě výchovy, založené na zásadách waldorfské pedagogiky a čerpající z duchovního odkazu českého pedagoga Přemysla Pittera, je určena všem, kdo pečují o děti předškolního věku – rodičům, vychovatelům, učitelům. Její autorka, zkušená pedagožka Táňa Smolková přesvědčeně a přesvědčivě líčí výchovný koncept strukturovaný podle křesťanského roku a inspirovaný duchovním obsahem jeho sedmi klíčových úseků.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Táňa Smolková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Na cestě od lilie

k růži


Na obálce: Prsten


Táňa Smolková

Na cestě od lilie

k růži

aneb

skutečná pedagogika začíná tam,

kde se učitel učí přinejmenším tolik

jako dítě

2008


Táňa Smolková: Na cestě od lilie k růži

© Táňa Smolková 2008

Photographs © Vlasta Fišrová 2008

Published by MAITREA a.s. Praha 2008

ISBN 978-80-87249-02-4

K ATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Smolková, Táňa

Na cestě od lilie k růži, aneb, Skutečná pedagogika začíná tam, kde se učitel učí přinejmenším tolik jako dítě / Táňa

Smolková. -- 1. vyd. -- Praha : Maitrea, 2008. -- 136 s.

ISBN 978-80-87249-02-4

37.03-053.2 * 27-47 * 39 * 502.1 * 316.472.4 * 159.923.5 * 371.4

- výchova dítěte

- křesťanská výchova

- zvyky a obyčeje

- člověk a příroda

- interpersonální vztahy

- rozvoj osobnosti

- waldorfská pedagogika

- populárně-naučné publikace

37 - Výchova a vzdělávání [22]



Obsah

Předmluva..........................................9

Úvod

O scholé .......................................15

Výchova je především vztahem ......................23

O sebevýchově učitele .............................35

Zastavení první: Advent ..............................45

Zastavení druhé: Od zimy k předjaří, od Vánoc k Nasopustu....53

Zastavení třetí: Velikonoční cesta světla...................65

Zastavení čtvrté: Letnice ..............................75

Zastavení páté: Svatojánské ohně........................85

Zastavení šesté: Václavská rozvaha.......................95

Zastavení sedmé: Martinova služba .....................109

Ještě jedno zastavení na závěr .........................119

Literatura ........................................124


J. Locke:

„...člověk se formuje svou vlastní duchovní aktivitou...“


9

Na cestě od lilie k růži

Př edmlu va

Kniha, kterou jste právě vzali do ruky, je jednou z těch

vzácných prací, jež se snaží trpělivě rozmotávat letité uzly

a nánosy, vytvořené tak zvanou moderní výchovou, kteroustaré tradice označují výstižněji jako ochočování... Zatímco staré

domorodé kultury dávají přednost jakémusi (pro násnepochoitelnému) postupnému přirozenému vrůstání dítěte dospolečenství (jak o tom svědčí třeba kniha Duše Indiána odOhiyasha anebo Koncept kontinua od Jean Liedlof fové), náš systém

tvrdošíjně trvá na vychovávání jaksi zvenčí, lpí na vedení

a ovlivňování dítěte. A protože mnozí z nás nestačili dospět, nevšimli jsme si, že dětem pak vnucujeme svou vlastnídětinskost. Výsledky tohoto působení známe: napětí, spory,posuzování, hodnocení, známkování, napadání, obviňování, lhaní, vzájemné nepochopení a nedůvěra , hledání viníků , potřeba trestu. Takový je často svět naší výchovy.

Moudré domorodé kultury od pradávna vědí, že stejně tak,

jako jsou v semínku rostliny obsaženy všechny informace amohoucnosti, potřebné k jejímu růstu , rozvoji a rozkvětu , tak

i člověk v hlubině svého tajemného těla skrývá všechnypotřebné informace ke svému přirozenému rozvoji. Domorodci věří,

že člověk není méně schopný než květina . Proto jejich výchova

nespočívá ve vnějším působení, tedy v omezování, ochočování,

napravování a trestání, nýbrž ve vytváření příznivéholáskylného prostoru a vhodného prostředí pro samostatný rozvoj


10

Na cestě od lilie k růži

bytosti. Prozíravý zahradník kypří půdu a dbá , aby rostlinka

měla dostatek vláhy a slunce. Učí se trpělivým pozorováním.

Netouží zasahovat přímo do průběhu růstu.

Rostlinná bytost přece ví, co má dělat. Umí to. Nekonečné

pradávné kontinuum života je plné zkušeností a přirozenýchočekávání. Rostlina se spojuje kořenovým systémem se Zemí a míří

k Slunci. Dosáhne rozkvětu a odevzdá své plody zase Zemi, aby

mohly růst další rostliny. Kontinuum je zachováno.

Zakořenění a propojení se Zemí a cesta za Světlem jsou

i cestou člověka. Tato cesta je Tajemstvím (jak o tom znamenitě píše Anick de Souzenelle ve své knize Symbolismus

lidského těla). Každý člověk ji zahajuje vždy znovu a znovu

sám, nikoli osamocen. Je k tomu vybaven celým kontinuem.

Nepotřebuje únavný a vysušující příval většinou zastaralých

poznatků, provázený neustálým hodnocením a známkováním. Dítě netouží po prostředí plném napětí a obav. Tento

systém ho na cestě k poznání spíše brzdí, odchyluje aumrtvuje. Dítě potřebuje lásku, vláhu a světlo. A řádněprokypřenou půdu. A čas. Neuspěchané přirozené prožívání času, jeho

cyklů a rytmů. Pak roste a rozvíjí se s radostí. Jeho zvídavost

je nekonečná. Nebojí se dělat chyby, neboť za ně nenípeskováno ani zesměšňováno. Teprve pak se jimi může opravdu

učit. Dítě se totiž ve vhodném prostředí v pravý čas spontánně naučí k našemu překvapení vše potřebné samo. Každé

svým tempem a ve svém sledu zkušeností, které nemusejívůbec odpovídat netrpělivým zprůměrovaným nárokům snaživých vychovatelů. Náš výchovný systém, založený na strachu

Předmluva

a zastrašování, je v tomto smyslu svazující a omezující jak

pro děti, tak pro vychovatele.

Systém lze jistě měnit velice ztuha , ale každý z nás může v tomto odumírajícím systému začít osobně, sám u sebe. V tom

nám nikdo nemůže zabránit.

Milé čtenářky a milí čtenáři, ještě než otevřete tuto knihu ,

otevřete, prosím, svá srdce. A pak začněte číst.

Jaroslav Dušek

15

Na cestě od lilie k růži

Ú vOd

O scholé

Slovo škola – scholé (z řečtiny) znamenalo v původním smyslu

prázdeň, přestávku, odpočinek. Scholé byla místem něčehoslav

nostního, svátečního, ba posvátného. Pobývat ve školní instituci

znamenalo tedy otevřít ve svém nitru prostor pro slavnostní,ne

všední okamžiky, otevřít prostor pro otázky, které nesouvisejí s naší

každodenní péčí o živobytí. Ve svých počátcích tak byla školamís

tem posvátna, místem, kde se odehrávají výjimečné věci. Co je však

onou výjimečnou kvalitou posvátného, kde a ve kterém okamžiku ji

dnes můžeme v našich školních institucích objevovat? Jak můžeme

my dospělí svým lidským i odborným působením tuto kvalitupo

svátna vytvářet? Má něco takového v dnešním světě ještě pro nás

a naše děti nějakou hodnotu a smysl?

My dnešní dospělí máme sklon vše, co se týká dětské duše,po

suzovat podle svých vlastních měřítek. Cítíme se být povoláni a vy -

baveni k tomu, dítě něčím naplnit, k něčemu je vést, a hodnotit

výsledek tohoto úsilí jako dobrý nebo špatný – ovšem v kategoriích

našeho vlastního očekávání. Pokud odhalíme něco, co považujeme

za chybu, ihned se to snažíme opravovat a věříme, že to děláme pro

„dobro“ dítěte. Vskutku je to pro jeho dobro? A je náš pocit po

volanosti a kompetence na místě? Našim dospělým životům jako

by vyschly přítoky z pramenů dětství, kterými proudí schopnosti

tvořit, radovat se a prožívat náladu úžasu v jeho každodennosti.

Svět je přece plný výzev a překvapení, zdrojem úžasu nad vším,

Na cestě od lilie k růži

co můžeme v každém okamžiku objevit, poznat nebo změnit.Zaomínáme úžas, radost a překvapení dopřávat nejen sami sobě, ale

i našim dětem. Místo toho naplňujeme své životy schematy ajednáním diktovaným konvencí. To ale nejsou kvality, které jsouvlastní dětskému světu. V osobnosti dítěte existuje něco, co jako vychovatelé a učitelé jen velmi obtížně dokážeme uchopit, a tím je jeho osobní tvořivý impuls, jeho osobitý příspěvek pro náš společný svět. A tento impuls bychom měli hledat, ten bychom měli svými výchovnými kroky probouzet.

Tato nálada úžasu, osobní tvořivý impuls, který je uložen

v každém dítěti, je pro nás první zprávou z oblasti posvátna.

Přivádí nás do scholé.

Dnes více než kdy dříve si uvědomujeme, že každé dítě je jiné,

že musíme ke každému z nich hledat jinou cestu a jiným způsobem vytvářet prostor našich vzájemných vztahů. Jako vychovatelé

potřebujeme umět spojovat péči, pozornou úctu a vědoucí porozumění pro individuální životní situaci jednotlivých dětí. To však

předpokládá základní proměnu našeho postoje, a nikoli jen pár

předsevzetí.

schopnost měnit své návyky a postoje a celoživotně serozvíjet patří rovněž k posvátným darům lidského ducha. Měla by

tedy přirozeně patřit i do výbavy každého vychovatele.

Jednou ze základních potřeb předškolního dítěte je potřebajistoty, přijetí a otevřené budoucnosti. Tím, kdo tyto potřeby dítěti

naplňuje, jsou jeho nejbližší osoby, ty, ke kterým má nejintenzivnější vztah, ke kterým lne nejsilnějším poutem. Jsou bezpečným

zázemím, ze kterého žije, ale které současně vybízí k expedicím


17

Úvod

a výpravám do neznáma a nejista. Dítě zkouší a zkoumá, kde leží

hranice domácího území, a kde se již pohybuje na nejisté, ale pro

něj lákavě dobrodružné půdě. To je jeden z úkolů raného dětství –

uskutečňovat první kroky k vlastnímu osamostatnění. V prostoru,

kde panuje největší důvěra a nejhlubší jistota, se rodí také největší

odvaha a iniciativa ke zkoumání možností a hranic. Běžné„zlobení“ dítěte, jeho neposlušnost, neposednost i odmítání jsou tak pro

nás svým způsobem určitým vyznamenáním – jsme to my, s kým

má dítě nejdůvěrnější vztah a v kom zažívá největší míru jistoty.

Posíleno prožívanou jistotou svého bytí pak může svobodně hledat

a zkoumat nové souvislosti bez pocitu vnějšího ohrožení. Proto je

trpělivost a odolnost těch nejbližších osob tolik zkoušena – dítě se

svým chováním dotazuje dospělých, kým jsou jako lidé... Dítě si

neustále ověřuje, co se vlastně skrývá pod příkrovem nejrůznějších

omezení, která mu v jeho „bádání o životě“ ukládáme, – jsou to konvence, je to strach a naše nejistoty nebo jenom našepohodlnost? Nebo se jedná o hranice, které jsou vnímány jakovymezení prostoru nějakého všeobecně přijímaného řádu? Člověk není významným ve světě tím, co dělá, ale působí především tím, co je – kým je. Pro dnešní dítě je nejzajímavější na jeho vychovateli právě toto. Neúprosně zkoumá platnost a opravdovost všechlimitů a hranic – a nejvíc u toho, koho má nejraději. V dnešní době,

jíž všeobecně vládne rychlost, změna a jakási „klipovitost“, je jen

málo věcí, na které se můžeme spolehnout. Tento způsob života

jako by po nás ani nevyžadoval, abychom trpělivě na něčem až

do detailu pracovali, něco krok za krokem usilovně budovali –

a my nemáme na podobné „drobnosti“ čas. Dítě v předškolním


18

Na cestě od lilie k růži

věku však prožívá skutečnost jinak – pouze trpělivé, jednoduché,

smysluplné a čitelné jednání vychovatele mu poskytuje možnostpo

rozumět, o co se ve světě dospělých vlastně jedná. Nechce nás vidět

jako dobře fungující mechanické loutky, které spolu účelně nebo

nezúčastněně komunikují, chce v nás spatřit to, v co má ono samo

vyrůst, předobraz sebe sama ve vzdálené budoucnosti. Neumíme-li

mu ho dát, říká si o něj nekompromisně a způsobem, který nás

z naší nezúčastněnosti a zdánlivého pohodlí spolehlivě vyvede.

výchova malého dítěte je dnes především otázkou citu. Cit

a porozumění jsou onou další kvalitou posvátna, kterádoká

že proměnit školu na scholé.

Učení v předškolním věku probíhá především prostřednictvím

nápodoby. Ta je pro dítě zdrojem přijímání základních vzorcůlid

ského chování, možností, jak pochopit svět jako takový a působení

člověka v celém tomto systému. Napodobování však není jenme

chanickým opakováním něčeho, co dítě vidělo a zažilo. Schopnost

napodobování je mnohem významnější výbavou, která souvisíprá

vě s obrovskou mírou důvěry ve svého vychovatele. Čím větší je

důvěra a čím silnější a hlubší je vztah mezi dítětem a jeho blízkou

dospělou osobou, tím je schopnost napodobovat silnější. Malé dítě

ze své hluboké důvěry, odevzdání se a lásky ke svému vychovateli

jej následuje ve všech jeho gestech, postojích, výrazech a také vjed

nání. Je zcela bytostně přesvědčeno, že jeho „dospělák“ vše, co dělá,

dělá naprosto správně. Dětské napodobování znamená vnitřníná

sledování, ztotožnění se s druhým člověkem, schopnost odevzdat

se s důvěrou a plně druhému člověku – svému dospělému. Jsme si

toho dostatečně vědomi? Jsme hodni takové míry důvěry? Vyvolává




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist