načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Mustangy a stíhací esa 8. letecké armády - Jerry Scutts

Mustangy a stíhací esa 8. letecké armády
-15%
sleva

Kniha: Mustangy a stíhací esa 8. letecké armády
Autor:

North American P-51 Mustang, nepochybně nejlepší americká stíhačka 2. světové války, sloužila u 8. letecké armády USAAF v Evropě od konce roku 1943 do konce války a právě na ní ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2010-11-29
Počet stran: 72
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: 95 stran : ilustrace (některé barev.), portréty
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Mustang aces of the Eight Air Force
Spolupracovali: překlad Ivo Rušák
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025129913
EAN: 9788025129913
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

North American P-51 Mustang, nepochybně nejlepší americká stíhačka 2. světové války, sloužila u 8. letecké armády USAAF v Evropě od konce roku 1943 do konce války a právě na ní létala většina stíhacích es tohoto bojiště. S touto knihou, bohatou na fotografie i barevné ilustrace, poznáte nejen osudy tohoto letounu, ale i příběhy pilotů, kteří se stali obávanými soupeři německých es luftwaffe.

Další popis

Představuje stíhačku North American P-51 Mustang, její nasazení v Evropě u 8. letecké armády USAAF a seznamuje s příběhy jejích pilotů.



Předmětná hesla
Spojené státy americké. Army Air Forces. Air Force, 8th
* 1939-1945
Stíhací jednotky -- Spojené státy americké -- 1939-1945
Stíhací letci -- Spojené státy americké -- 1939-1945
Stíhací letadla -- Spojené státy americké -- 1939-1945
North American P-51 Mustang
Druhá světová válka (1939-1945) -- Spojené státy americké
Související tituly dle názvu:
Rytíři nebes Rytíři nebes
Hampton Dan
Cena: 444 Kč
Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací letce Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací letce
Vystavěl Stanislav
Cena: 320 Kč
Průkopník letecké dopravy Josef Sedlář (1898-1930 ) Průkopník letecké dopravy Josef Sedlář (1898-1930 )
Dub Michal ,Sedlář Miloš
Cena: 214 Kč
Proti Rudému baronovi Proti Rudému baronovi
Ditrych Břetislav
Cena: 61 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

16

2. KAPITOLA

S  párem P-51D-5 přidělených ke 335.  FS,

4. FG, letí společně stroj od 336. FS. Všechny

tři mustangy jsou vybaveny v  Británii vyráběnými „papírovými“ přídavnými nádržemi

na 108 gal (491 l).

nakonec všechny stíhací skupiny na tomto bojištipřidělené k 8. AAF, jakož i řadu těch, které bylysoučástí nové taktické 9. AAF. Ke konci května 1944 mělo

VIII.  FC kompletní sestavu skupin, přičemž příletem 479. FG, stíhacího útvaru s nejvyšším číselným

označením, jenž mu měl být přidělen, dával celkový

počet 15 a navíc 354. FG, která prozatím zůstane pod

jeho velením. Tou dobou již 352. FG v Bodney, 355.

ve Stepple Mordenu, 359. v East Wret ha mu a 361. FG

v Bot t isha mu přešly na P-51B. Při posi lová ní rov něž

i  bombardovacích sil mělo budoucí vedení letecké

války nad Evropou bez nadměrných ztrát mnohem

lepší vyhlídky než o šest měsíců dříve.

STÍHÁNÍ PODLE RAF

Po příchodu do Anglie si 8. AAF „vypůjčila“techniky a postupy stíhacího letectva RAF, takže stíhací

skupiny USAAF prováděly operace v podobnémsložení jako jejich spojenci – tyto počáteční bojové lety

si tedy ponechaly i britské kódové označení. Časem

byly zavedeny obměny těchto misí, ta k že byly přidá ny

i nové americké názvy, protože některé typy stíhacích

sweepů byly u 8. AAF víceméně jedinečné.Nejobvyklejší bojové lety měly kódová označení Ramrod,

Circus, Jackpot a Rodeo. VIII. FC také převzalostandardní operační turnus RAF 200 letových hodin pro

stíhacího pilota. Toto měřítko šité na krátké sweepy

podnikané většinou britských jednotek nad západní

Evropou mělo pro Američany určité nevýhody,protože splnění doprovodu nad Berlín trvalo často 4 ho-

diny – a tak měli někteří piloti záhy „přečerpáno“.

Proto USAAF zvýšila počet hodin na jedenturnus na 300 nebo počet misí na 75. Piloti mohlipožádat o prodloužení (a často to opravdu dělali), tento

systém však především znamenal, že k  frontovým

perutím stále přicházeli čerství piloti. Takže když

dostali možnost volby, zda nadále riskovat svůj krk,

nebo jít domů, mnoho bojových veteránů přirozeně

Tika IV. ze 361. FG provádí odval od letounu s fotografem, aby mu umožnil zhlédnout spodníplochy P-51D, které byly i přes trvalou péči mechaniků vždy potřísněné olejem a špinavé od tuku

unikajícího při operačních letech ve velkých výškách (USAF).


17

NOVÁ KREV

volilo druhou možnost. Možná trochu přek vapivě to na stíhací sílyneůsobilo negativně, ale rozhodně to znamenalo, že jen relativně málo

amerických pilotů, podobně jako u ostatních západních spojenců, bylo

schopno dosáhnout vysokého bojového skóre. Pouze 10 pilotůsestřelilo 20 a více nepřátelských letounů a většina z nich pouze tak, žeodlétali rozšířený turnus.

A ani na špičkové bojové piloty v podstatě nebyl vyvíjen mocvelký tlak, aby zůstávali. Jak válka pokračovala, produkovali spojencitolik pilotů díky výcviku v USA i ve státech Commonwealthu, že bojové

jednotky nikdy netrpěly jejich nedostatkem. Bojový výcvik pro danou

oblast a obvyklá praxe, kdy si nováčci přivykali na požadavkyevropského válčiště „cvičnými lety“, tedy bojovými lety do malé hloubky,

při nichž se nepředpok ládalo, že by se nepřítel projevil v plné síle,rovněž napomáhaly tomu, aby byl jejich přechod co nejbezproblémovější.

Díky tomu bylo vždy možné potlačit obavy z  prvního bojového

střetu, jež nový pilot pociťoval. Evropské bojiště mělo děsivou pověst,

která je provázela po celou válku. Němci byli nejhrozivějšími ze všech

nepřátel a trojnásobné eso Col. Clarence „Bud“ Anderson shrnul své

pocity z přípravy na první misi takto:

Když jsem šel toho rána k letounu a lezl do kabiny, hrál mi tep sólo

jak Gen Krupa*. Jakmile jste byli připoutaní a seděli tam tak zoufale sami

a čekali na nahození a pojíždění a na start v řadě, plazily se minuty jak

pěšáci v bahně po břiše. Nikdy jsem nepatřil k těm, co se obírají černými

* Gen Krupa – americký jazzový, swingový bicista polského původu, žil v letech 1909–1973.

Stroj esa 374.  FS, 361.  FG, Wallace Hopkinse

byl od poloviny do konce roku 1944 častofotografován, obvykle s  podvěšenými atrapami bomb ráže 500 lb (227 kg) podobně jako

v  tomto případě. Výzbroj jiná než kulomety

se u 8. AAF nosila nepravidelně na vyžádání,

protože jinak bylo taktických stíhaček více než

dost k dispozici u 9. AAF. Hopkins během svého

turnusu o 76 bojových letech sestřelil 6letounů právě na tomto P-51D (44-13704), který

byl jeho osobním strojem od června 1944,

a který měl přezdívku Ferocious Frankie,stejně jako jeho předchozí verze P-51B (USAAF).

P-51D, 44-13586, prvního esa 364. FSRicharda Petersona předvádí 14 z jeho 15,5 sestřelů

a  je  – stejně jako jeho druhý mustang (44-

-14868) – pojmenovaný úslovím, kterýmjeho manželka končívala své dopisy. Peterson

se narodil ve městě Alexandra ve státěMinnesota. Většinu ze svých sestřelů dosáhl od září

1944 do dubna 1945 (via J. Ethell).


18

2. KAPITOLA

myšlenkami, a ten čas vždycky budu využívat k tomu,

abych se soustředil na misi, myslel na to, co je před

námi, a připravoval se na trať jako atlet na závody.

Ale toho 8. února 194 4 jsem na tyhle věci nemělzrovna moc pomyšlení. Měl jsem v deníku už 893 letových

hodin, za dva roky víc než hodinu a 20 minut denně.

Ale jen 30 hodin a 45 minut z toho bylo napépadesátjedničkách. Věděl jsem, že se mám ještě hodně co

učit. A před tím, než jsem probudil merlinak životu, jsem myslel na to, jak se neztratit, nic nepodělat.

Víc než smrti jsem se bál, abych něco nezvoral.

Andersonova poslední poznámka odráží onen

základní přístup, tak zásadní pro efektivnífungování jakýchkoli ozbrojených sil, které kladoustavovskou čest nade vše. Nikdo nechtěl zmařit ten přínos

k válečnému úsilí, který si zvolil, nechat padnou svou

vlast, rodinu a  přátele tam doma. Pokud se člověk

přihlásil dobrovolně, chtěl to všecko dotáhnout až

do konce. A díky správnému nasměrování mladistvé

sebedůvěry a nespornému vzrušení z létání v mnoha

skvělých letadlech neměla US Army v rámcicelkového válečného úsilí o piloty nouzi. Pro mladé muže

vyrůstající v éře strojů byla touha létat bojově –a ještě za to dostat zaplaceno – zcela neodolatelná.

Jakmile byl nový pilot přidělen k jedné zeskuin VIII. FC, rychle zjistil, že se stal součástívysoce profesionální organizace. Toto specifi cké zaujetí

se přenášelo i na pozemní personál, který obvykle

podepisoval smlouvu na dobu určitou a nepodléhal splnění operačních turnusů jako piloti. Hrdost

na příslušnost k  jednotce se projevovala různými

způsoby včetně výtvarných projevů. Když VIII. FC

zavedlo v roce 1944 daleko viditelné barevnéoznačení skupin, bylo to z  praktických důvodů rozpoznávání ve vzduchu jak stíhači vlastního útvaru, tak

osádkami bombardérů. Kromě toho byly výrazně

vyzdobené mustangy svým způsobem vyjádřením toho, kam domů směřovaly pilotovy myšlenky, a tím podobnosti zdaleka nekončily. Nablýskaný

automobil vydržel déle, ale vyleštěný P-51 měl ještě

praktičtější výhodu, že letěl o pár uzlů rychleji, což

v boji nad dokupovanou Evropou častorozhodovalo o životě a smrti.

Osobní v ý zdoba st í haček se tolerova la a velení ji

ofi ciálně prostě nebralo na vědomí. Mnozí velitelé

zjišťovali, že letadla vyzdobená německýmivlaječkami představujícími vítězství vnášela žádoucího

ducha soutěživosti zejména mezi pozemní obsluhu,

jejíž příslušníci se chlubili tím, že právě to „jejich“

pilotní eso se počítá k nejlepším v celé peruti čiskuině. Hrdě dávali na odiv značky sestřelů, které byly

právě tak poctou jejich tvrdé práci jako bojovému

duchu příslušného pilota. Na kongresmanya ostatní „potentáty“, kteří základny navštěvovali, taková

výzdoba taky notně zapůsobila, i  když odvážnější příklady výzdoby letadel byly cudně uschovány Lt. Col. Andrew Evans Jr. pózuje propropagandistické foto v plné výstroji pro dálkovédoprovodné lety v P-51D svého mateřského útvaru, 357.  FG, v  Leistonu v  hrabství Suff olk. Konec války jej zastihl jako ostříleného bojovéhoveterána se 6 sestřely (M. Olmsted via M. Bowman).

Evans Jr. velel 362. FS od roku 1944. Jeho osobní P-51D (44-64851) nesl pojmenování LittleSwee>tie 4. Jak je jasně patrné, pod kabinou je umístěna jeho kombinovaná výsledková tabulka letounů

zničených ve vzduchu i na zemi. 357. FG byla prvním útvarem s P-51 přiděleným k 8. AAF a vskutku

zaznamenala i více vzdušných vítězství než kterýkoli jiný útvar s mustangy na evropskémbojišti. Jejích 609 vítězství ji řadilo na celkově druhé místo hned za 56. FG s perutěmi thunderboltů,

která nárokovala 674 sestřelů (M. Olmsted via M. Bowman).


19

NOVÁ KREV

Jedním z prvních útvarů, přidělených k VIII. FC

již v  srpnu 1943, byla 20.  FG, která lpěla na

svých P-38 po celou dobu až do příchodu P>-51C v  červenci 1944. Tyto mustangy 77.  FS

byly vyfotografovány v  rozptylu na východním konci své základny v Kingscliff e v hrabství

Northhamptonshire záhy poté, co si skupina

koncem léta 1944 vyzvedla P-51D (Ethell).

Krásný let ve formaci kvarteta mustangů

od 362.  FS, 357.  FG, vedených Capt. Harvey Macem za řízením Sweet Helen alias 44-

-13558/G4-B. Druhý P-51 v řadě (přezdívaný

Wee Willy) nese značky 4 sestřelů.

v  hangárech, aby se tak předešlo případným rozakům pozorovatelů. Váleční korespondenti nic

nemilovali více než fotografování a fi lmovánípilotů v kabinách lemovaných řadami svastik, neboť bylo

jen málo způsobů, jak ukázat, čím Američanépřispívají k válečnému úsilí v Evropě.

Letadla zdobil spíše pozemní personál než sami

piloti, a to během odstávky kvůli údržbě, a naněkterých základnách působili jednotlivci, jejichžumělecké nadání bylo natolik žádané, že se vyřizováním

takových zakázek zabývali víceméně na plný úvazek.

Praktičtějším využitím výzdoby byla kromětaktického označení také aplikace jmen pilota,šéfmechanika a  zbrojíře, tedy těch, jejichž práce celodenně

souvisela s konkrétním letounem.

Kdy ž V III. FC zača lo do reper toá r u sv ých st íhacích skupin přidávat postřelování pozemních cílů,

došlo k některým nečekaným problémům. Luft waff e

již dávno stáhla podstatnou část svých stíhacích sil

zpět do Německa, aby zůsta ly převá žně mimo dosa h

P-47, zatímco naopak posilovala jednotky fl aku, aby

si poradily s bombardéry nad okupovanou Francií.

Takže pro velení vyvstal jeden úkol, vyhotovit plán,

jak postřelovat německá letiště, ale i další úkol, jak

je všechna lokalizovat. K zakreslení oněch známých

se použily mapy RAF, ale velitelé skupin pilotům

zdůrazňovali, že po napadení letišť musí býtpřiraveni najít si a případně i probojovat cestu domů

individuálně. Navigace nad nepřátelským územím

s přeletem přes moře před přistáním v Anglii byla

dost problematická a tento aspekt boje se přivýcviku zrovna moc nezdůrazňoval.

A taky trvalo nějakou dobu, než bylyzdokonaleny techniky postřelování tak, aby byla odstavená

letadla, zařízení a vozidla opravdu zničena,a nikoliv jen poznamenána několika snadno opravitelnými

průstřely. Tahle dovednost se nezískávala snadno,

protože většina skupin byla cvičena k  provádění

výškových letů, nikoli protizemních útoků.A přestože byla německá letiště chráněna protiletadlovými

zbraněmi, nebyla v této etapě války zrovnapřecpaná stíhačkami.

Proto si piloti oprávněně začínali myslet, že si

vybírají trvale vzrůstající daň od bombardérů,transortních a  spojovacích letounů, ale nikoli od těch

nejdůležitějších letounů  – stíhačů. Byla pravda, že

Kepnerovou myšlenkou bylo eliminovat letouny luft -

waff e jakéhokoli druhu, ale nedostatek kvalitních

cí lů v podobě st í haček na zemi zna mena l, že skupiny

P-51, které nyní prováděly doprovody bombardérů,


20

2. KAPITOLA

se neustále utkávaly se silnými formaceminepřátel

ských stíhaček ve vzduchu. Jak měly některéz počá

tečních misí ukázat, dolet mustangu však znamenal,

že piloti byli teď schopní přistihnout německé stíhací

letectvo i na „jeho zadním dvorku“.

Mnoho německých stíhaček bylo rozhodněni

čeno na zemi, ale jaksi se nepočítalo s tím, ženepří

tel bude nadále ještě zvyšovat výrobu letounů bez

ohledu na bomby svrhávané na průmyslové závody.

Stejně důležité, ba možná ještě důležitější, bylo, že

se spojenečtí piloti občas dostali i  mezi německá

cvičná letadla a  snadno sestřelovali nešťastné bu

doucí stíhací piloty.

Jak šel čas, dařilo se vytvářet velmi přesný obraz

o využívání letišť luft waff e, ale jak je tomu u všech

velmi mobilních sil, Němci byli schopní základny

rychle střídat, a tak byl nutný trvalý dohledfotoprů

zkumnými stroji. A i v této oblasti byly pro velitele

8.  AAF velmi cenné zprávy z  dešifrovacího systé

mu Ultra, neboť pohyby německých jednotek ne

vyhnutelně vyvolávaly značnou intenzitu rádiového

provozu před přesunem i během něj. S tímtozpra

vodajským zařízením bylo pro spojence relativně

snadné zjišťovat, kde jsou jednotky dislokované a na

jakých letounech létají.

Postřelování si však mezi mustangy brzy začalo

vybírat svou daň, neboť stíhačky byly sestřelovány

jen několika dobře mířenými ranami, zejména byl-li

zasažen chladicí systém merlinu. Capt. DuaneBee

son, jedno z prvních es na P-51B od 336. FS, 4. FG,

byl zasažen fl akem a sestřelen 5. dubna připostřelo

vání a průletu napříč přes letiště u Brandenburgu –

zbytek války strávil v zajetí.

SBOHEM, DONE GENTILE

Další velkou ztrátou byl pro 8. AAF sotva o týden

později Capt. Don Gentile, byť si jej nepřipsali na

konto Němci, ale americký systém rotace pilotů.

13. duben 1944 byl jak pro Gentileho, tak pro jeho

velitele Lt. Col. Dona Blakesleeho dnem plnýmsmí

šených pocitů. První z nich vyhrál soutěžo nejlep

ší eso, tedy „Ace Race“, když porazil legendárního

Addieho Rickenbackera z doby „velké války“ s jeho

26 sestřely (avšak 6 z Gentileho 27,83 vítězství byly

letouny zničené na zemi), a  k  setkání s  vedoucím

esem 8. AAF po jeho posledním bojovém letu se

v Debdenu shromáždil početný dav zástupcůmíst

ních i amerických médií.

Po návratu na základnu v Essexu se Gentilepro

hnal nad plochou tradičním způsobem a nádherně

vyzdobený letoun Shangri La ohýbal trávua přítom

ní napětím otvírali pusy. Ale Gentileho posledníníz

ký průlet byl až příliš nízký a mustang s červenou

přídí přeoral chladičem zem, právě když míjelno

vináře. Gentile bojoval o získání vlády nad strojem

a podařilo se mu s P-51B nouzově přistát a opustit

jej doslova bez jediného škrábnutí  – avšak letoun

byl na šrot. Blakeslee již dříve prohlásil, že pokud

někdo odepíše letoun svým nezodpovědnýmjedná

ním, bude okamžitě odeslán domů. Takže Gentile

byl opravdu odeslán zpět do Ameriky, i  když měl

již odslouženo.

O dva dny později vynesla velká akce typuJack

pot pro VIII.  FC rekordní čistý zisk. Hlášeno bylo

58  vítězství (18 ve vzduchu a  40 na zemi) poté, co

stíhači napadli letiště ve Francii a v Nizozemí.

353. FG z Raydonu v Suff olku létala odlisto

padu 1944 do bojů s  P-51D s  černožlutými

šachovnicemi na přídích. Útvar byl původně

vyzbrojený P-47. Stasia II (44-15587) byla

součástí 352.  FS a  pravidelně s  ní létal Capt.

A. R. Rosatone.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist