načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Můj milý deníčku 2. rok - Proč mám řešit blbosti? - Jim Benton

Můj milý deníčku 2. rok - Proč mám řešit blbosti?

Elektronická kniha: Můj milý deníčku 2. rok
Autor:
Podnázev: Proč mám řešit blbosti?

- Jmenuji se Jamie a už druhý rok si píšu deník. Ale ne abyste si ho četli! Jsem totiž dost rozhozená. - Myslela jsem si, že takový divný spolek, jakým je Výbor všímavých školáků, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 137
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Jim Benton’s Tales from MacKerel Middle School: Dear dumb diary, year two, 4, What I don’t know might hurt me přeložila Eva Brožová
Skupina třídění: Americká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2669-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další kniha humorných deníkových zápisků školačky Jamie, která si už druhým rokem píše deník. Tentokrát vstoupí do Výboru všímavých školáků. Pro čtenářky od devíti let. Jamie musí vstoupit do několika školních klubů, protože si to přeje její strejda Dan - jinak zástupce ředitele školy. Spolu s Isabellou založí jako spoluprezidentky Výbor všímavých školáků, bod za vstup se totiž vždycky může hodit. Naneštěstí se do záležitosti s tímto klubem vloží Angelina, která se rozhodne, že sežene další členy a naplánuje program. Zdá se, že Výbor nebude moci jen tak nenápadně "v tichosti zemřít důstojnou smrtí". Čtvrtá kniha druhého roku.

Popis nakladatele

Jmenuji se Jamie a už druhý rok si píšu deník. Ale ne abyste si ho četli! Jsem totiž dost rozhozená.
Myslela jsem si, že takový divný spolek, jakým je Výbor všímavých školáků, může v tichosti zemřít důstojnou smrtí. Jenže se do toho vložila Angelina. Chce ukázat, že se o NĚCO zajímá. A samozřejmě, nemůže to být něco zábavného, jako je třeba lakování nehtů, případně návod na to, jak odstranit lak z uší našeho psa. (Mami, jestli to čteš, nepřiznávám se k ničemu. Ta srdíčka mu tam mohl namalovat kdokoli!). Je opravdu tak uvědomělá nebo to dělá jenom proto, aby se blýskla před učiteli?

(příběhy z Mackerelské základní školy od Jima Bentona : druhý rok. Proč mám řešit blbosti?)
Zařazeno v kategoriích
Jim Benton - další tituly autora:
Můj milý deníčku (2. rok) - Nikdo není dokonalý. Ale já jsem blízko! Můj milý deníčku (2. rok)
 (e-book)
Můj milý deníčku (2. rok) - Nikdo není dokonalý. Ale já jsem blízko! Můj milý deníčku (2. rok)
Můj milý deníčku (2. rok) - To se můžeš vsadit! Můj milý deníčku (2. rok)
Můj milý deníčku (2. rok) - Všichni jsme padlí na hlavu! Můj milý deníčku (2. rok)
 
K elektronické knize "Můj milý deníčku 2. rok - Proč mám řešit blbosti?" doporučujeme také:
 (e-book)
Můj milý deníčku (2. rok) - Všichni jsme padlí na hlavu! Můj milý deníčku (2. rok)
 (e-book)
Můj milý deníčku (2. rok) - To se můžeš vsadit! Můj milý deníčku (2. rok)
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Můj milý deníčku ™ (2. rok)

Proč mám řešit

blbosti?

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Jim Benton

Můj milý deníčku ™ (2. rok) – Proč mám řešit

blbosti? – e-kniha

Copyright © Fragment, 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Příběhy z Mackerelské základní školy

od Jima Bentona

PROČ MÁM ŘEŠIT

BLBOSTI?

Jamie Kellyová


DEAR DUMB DIARY™ (YEAR TWO) – WHAT I DON ́T KNOW MIGHT HURT ME.

Copyright © 2013 by Jim Benton


Pro Dickyho Flartsnutta v nás všech.

No a co má být, Kristen LeClercová,

Shannon Penneyová,

Abby McAdenová, Anno Bloomová,

Jackie Hornbergerová

a Yaffo Jaskollová.


ŠKOLA:

VÝROBA KOŠÍČKŮ

MACKERELSKÁ ZÁKLADNÍ

NA KOHO SE MŮŽU SPOLEHNOUT:

Isabella,

máma, táta, Prevít, Prévinka,

Angelina

TENHLE DENÍK JE MAJETKEM

Jamie Kellyové

ÚŽASNÉ NADPŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:


do mého deníčku

a začít si

v něm číst?

Myslíš si, že

se můžeš

Z

A

S

T

R

A

ŠO

V

Á

N

Í

M

V

N

UT

I

T


Ty troubo,

známe

způsoby,

jak

s

TYRANY

,

i když si nejsem úplně jistá, jaké to jsou.


Milý čtenáři mého deníčku, vím, že si myslíš, že číst můj deník je v pořádku, a vím, že si myslíš, že to v žádném případě nezjistím.

Ale já vím, že to zjistím, a až to zjistím, vím, že toho budeš litovat, protože takové věci prostě vím. Víš?

Nedozvíš se, kdy to zjistím nebo kde budeš, až to zjistím, ale v žádném případě tomu neunikneš – a ty to víš.

S jasným vědomím

Jamie Kellyová



11

Neděle 01

Milý deníčku, dneska byl nejlepší den, jaký jsem kdy zažila.

Nikomu jsem to neřekla.

Máma mě vysadila u Isabellina domu, protože je neděle, což znamená náš hlavní den, kdy si děláme domácí úkoly, které jsme měly odevzdat ve čtvrtek. Ale dostaly jsme na odevzdání den navíc a potom ještě jeden, protože Isabella řekla učitelce, že jim vyloupili dům a lupiči naše úkoly ukradli. Zase.

Myslím, že tomu učitelka uvěřila, protože Isabella jí ukázala obrázek toho lupiče. Vypadal fakt oficiálně, protože mě přinutila, abych nakreslila Abrahama Lincolna s dlouhými vlasy. Isabella si myslí, že předtím, než se stal prezidentem, byl možná lupičem. (Myslí si, že bradka bez kníru je podezřelá.)

Často děláme naše čtvrteční/nedělní úkoly u nás doma, ale protože máma se snažila uvařit večeři, bála jsem se, že nás bude nutit, abychom ji snědly, a tak jsem se tomu pokusila vyhnout. Isabellina máma, na druhou stranu, je tak dobrá kuchařka, že by mohla pracovat i v Burger King nebo v nějakém podobně úžasném místě.

Bohužel, Isabellini zlí starší bratři existují a byli doma, což znamenalo, že všichni měli nejvyšší pohotovost. Isabella a její bratři pozorně poslouchali, jestli někdo neřekl něco:

1) urážlivého,

2) velice urážlivého.

A když někdo z nich řekl něco urážlivého, ostatní odpověděli něco:

1) velice urážlivého,

2) šíleně urážlivého,

3) natolik urážlivého, že by se to dalo opakovat

psychologovi až za dvacet let.

Potom byl zase na řadě ten, kdo si začal. Trochu to připomínalo tenis, ale místo tenisového míčku používali použitou plenku plnou vos a granátů.

12


Jeden z těch bojů vypukl (protože vždycky vypukne) a rozhořel se tak, že v jednu chvíli si vyměňovali urážky o svých matkách.

„Tvoje máma je tak ošklivá, že si zrcadla připočítávají přirážku, aby se do nich mohla dívat,“ vyštěkla Isabella.

„Jasně, tvoje máma je tak tlustá, že má jiný počasí vepředu než vzadu,“ zaječel jeden z bratrů.

Pochop: Isabella a její bratři mají stejnou mámu a ta vešla dovnitř právě v okamžiku, kdy na sebe pokřikovali tyhle urážky.

13


14

„Tak tohle si o mně myslí moje děti?“ zeptala se rozzlobeně.

„Nemyslí, mami,“ odpověděla Isabella, rozběhla se k ní a pevně ji objala.

„Takže ty si myslíš, že jsem tlustá?“ řekla její máma tiše, takovým způsobem, že syčící zápalná šňůra na kusu dynamitu je šíleně tichá.

„Nemyslím, mami. Copak si to nepamatuješ? Já o tobě řekla, že jsi ošklivá.“

Než k nim dorazila moje máma, Isabellina máma vřískala, dokud neochraptěla, a já jsem musela jet dřív domů a sníst večeři, kterou moje máma uvařila (hromadu salátu, který nějak strašně připálila). Navíc jsem musela sama dodělat domácí úkol, což je jeden z devíti nejhorších způsobů, jak dělat domácí úkol.

DEVĚT NEJHORŠÍCH ZPŮSOBŮ,

JAK DĚLAT DOMÁCÍ ÚKOL

6. když po tobě někdo dupe

7. bez hudby

8. obklopený pšoukem

9. pomocí hieroglyfů

10. je jich jenom devět

1. sama

2. při požáru

3. poctivě

4. když jsi pohřbená

5. bez zubů


15

Pondělí 02

Milý deníčku, možná si vzpomínáš, že jsme se s Isabellou minulý měsíc přihlásily do nějakých klubů, protože můj strejda Dan (který je taky zástupcem ředitele na naší škole) to tak trochu vyžadoval.

Člověk vlastně neví, jak oslovovat svého strejdu, který je taky zástupcem ředitele. Mimo školu používám strejdo Dane. Ve škole používám oslovení pane Devone nebo pane zástupce ředitele. Soukromě mu říkám dozorce Devon.*

Ve skutečnosti nevyžadoval, abych se přihlásila do klubů. Udělat tu věc, kdy dospělí řeknou, že podle nich by bylo něco dobrý nápad, ale ty v hloubi duše víš, že je to tak trochu, jako když ti řekne pirát, že zaplavat si by byl dobrý nápad, a pak tě donutí projít se po prkně. Nikdo doopravdy nežádá, aby sis zaplaval. Rozhodneš se sám. „Plav,“ řeknou potom, „jestli si myslíš, že je to to nejlepší.“ * Ve skutečnosti jsem to zatím neměla možnost

použít.


Jenže potíž s kluby spočívá v tom, že v nich očekávají tvoji účast. Isabella navíc považuje za podvod, že nám nenabízejí skutečné kluby, ale to je jiný příběh.

Přihlásila jsem se do Kuchařského klubu, který vede moje nádherná učitelka výtvarné výchovy slečna Andersonová. Učili jsme se připravovat úžasně dobrá jídla, která jsou tak krásná na pohled, že je skoro hřích je jíst, stejně jako by lidem připadalo divné jíst krásné obrazy.

Isabella začala chodit do kroužku videoher, ne proto, že ji videohry tak baví, ale protože ví, jak moc to bude štvát její zlé starší bratry, když bude hrát tak dobře, že je porazí. Taky se jí líbí, že je nejkrásnější holkou v celém klubu.

Tak jo, jedinou krásnou holkou.

Tak jo, jedinou holkou.

Tak jo, osobou připomínající holku.

„Krása je otázkou vkusu

a také chuti.“

TO BY

MĚLO BÝT

NAŠE

MOTTO.

16


Kromě toho jsme s Isabellou spoluprezidentkami Výboru všímavých školáků, což je klub, který jsme založily, abychom získaly bod za vstup do klubu. Původně jsem byla prezidentkou jen já, ale měly jsme s Isabellou dojem, že bychom měly být prezidentkami obě, a já chtěla, aby mi slezla z břicha.

Zní to děsně oficiálně a člověk by si myslel, že každý klub, který založíme, bude šíleně zábavný – ale upřímně, už nás trochu nudí. Jen tam sedíme a diskutujeme o tom, čeho jsme si všimly, a ukázalo se, že toho moc není.

Jako prezidentky jsme se s Isabellou rozhodly, že by se klub měl scházet ve středu, kdy obě navštěvujeme jiný klub, takže na schůzky Výboru všímavých školáků nemůžeme dorazit. To sekretářku klubu Angelinu naštvalo, ale řekly jsme jí, že kdyby si někdy něčeho všimla, může nám napsat e-mail a my zvážíme, jestli si toho všimneme taky. Problém vyřešen.

17

Isabella a já jsme

se spolurozhodly,

že budeme

spoluprezidentky.


18

Zjistily jsme, že v tomhle období školního

roku vedou všechny kluby kampaň, kdy se snaží

naverbovat další členy. Škola totiž finančně

odmění ten klub, jemuž počet členů vzroste

o nejvíc procent.

Důvod je tenhle:

1) Škola prostě takové věci dělá.

2) Jiný důvod neexistuje.

3) Proč ten seznam pořád čteš? V bodu dvě

jsem ti vysvětlila, že žádné jiné důvody

neexistují.

Nechápu, k čemu to je dobré.

ŠKOLY ČASTO DĚLAJÍ NESMYSLNÉ VĚCI.

Výuka probíhá

odpoledne, kdy

jsi unavený

a úplně tupý.

Oběd se podává

v poledne, kdy

jsi unavený

a nemáš hlad.

Výuka probíhá

brzy ráno, kdy

jsi unavený

a úplně tupý.


19

Úterý 03

Milý deníčku, Angelina samozřejmě musí přijít a něčeho si všimnout. Právě když jsem byla přesvědčená, že můžeme nechat Výbor všímavých školáků tiše zesnout důstojnou smrtí, jako nějakého majestátního starého slona nebo Taneční klub čtverylky, Angelina si musí něčeho všimnout. Super.

A samozřejmě to nemohlo být nic zajímavého jako lak na nehty nebo proč by měl být ve škole speciální předmět o lacích na nehty a jak ho dostat z ucha bígla. (Mami, jestli to čteš, k ničemu se nepřiznávám. Do ucha mu mohl namalovat srdíčko někdo jiný.)

Angelina si prostě musela všimnout jedné z těch ZÁLEŽITOSTÍ, KTERÉ SE LÍBÍ DOSPĚLÝM.

Prevít taky při tom zkrášlování pravděpodobně

vylil lak na podlahu v kuchyni.

Promiň,

Prevíte,

ale máš

průšvih.


Zastavila se přímo před kanceláří, kde čirou náhodou stál zástupce ředitele Devon. Jo, přesně tak. Jako by si tohle předem nenaplánovala. Zřejmě rozmístila nějaké návnady, které lákají zástupce ředitele, třeba kravaty namočené v kávě.

„Pane Devone,“ vyjekla, „napadlo mě, jestli by Výbor všímavých školáků mohl počítat s vaší podporou při akci, do které se chceme pustit v souvislosti se šikanou.“

Isabella udělala krok dopředu.

„Koho potřebuješ zešikanovat, Angelino? Zařídím to.“

JSI VŽDYCKY

PŘIPRAVENÁ

PŘISPĚCHAT

NA POMOC!

20

ACH,

ISABELLO!


21

Strejda Dan se podíval na Isabellu, jako by se právě nabídla, že mu krkne na snídani.

Potom prohlásil, že můžeme spoléhat na jeho podporu, protože učitelský sbor neustále hledá způsoby, jak šikanu omezit.

Angelina na mě kývla a zářivě se usmála, jako bych měla v úmyslu její kývnutí a úsměv opětovat, jako ti trapáci v trapných televizních pořadech o trapácích, kteří se chovají ve škole totálně trapně.

Promiň, bloncko, tohle není můj šálek kávy. Tiše syknout koutkem úst v předstíraném souhlasu při předstíraném úsměvu bylo to jediné, co jsem mohla udělat.

Nechtěla jsem být negativní a tak.

Jsem vždycky pozitivní,

dokonce i když bych

radši olizovala plíseň

z očních bulev mrtvé

krysy vytažené

z popelnice

v opuštěném ústavu

pro choromyslné,

protože jsem

decentní a nóbl.


Středa 04

Milý deníčku, takže dneska po vyučování jsem šla do Kuchařského klubu. Vede ho, jak jsem se už možná zmínila, slečna Andersonová, která je mimořádně roztomilá, a proto je mezi námi zvláštní pouto, které bývá mezi opravdu krásnými lidmi.

Vždyť to znáš, milý deníčku. Uvidíš nás, jak spolu stojíme opodál, vypadáme úžasně a svůdně se smějeme něčemu hezkému, a pomyslíš si: „Páni! Proč nemůže být takhle okouzlující celý svět?“ Ale nikdy bys to neřekl nahlas, protože kdybys to udělal, podívaly bychom se na tebe zpod svých deseticentimetrových řas a okouzlujícím způsobem se uculily. Ty by ses okamžitě scvrknul a rozpadl v prach a my bychom se zvonivě chichotaly nad tvými zuhelnatělými ostatky.

V tvém případě, milý deníčku, bychom také pravděpodobně probíraly, jak je divné, že deník mluvil.

Zuhelnatělé

ostatky

nepřitažlivých lidí

jsou taky šíleně

nepřitažlivé.


Slečna Andersonová se dnes zaměřila na saláty, protože díky všem barvám a texturám jsou tak trochu jako kytice, které můžeš jíst. Teda v případě, že si je poliješ dresinkem.

Isabella zelenině moc neholduje. Tvrdí, že zelenina není jídlo – zelenina je to, čím se jídlo živí. Asi je dobře, že nechodí do našeho klubu.

Na konci hodiny nám slečna Andersonová řekla, že máme zkusit najít nějaké lidi, kteří by se zapsali do našeho klubu, protože chce moc vyhrát tu soutěž týkající se počtu členů. Kuchařský klub navštěvuje jenom devět dětí a ve škole je ještě spousta takových, které mají středeční odpoledne volná.

Dala nám úkol: do příštího týdne máme všichni přivést do klubu další tři děti.

Měla by to být hračka.

KROMĚ ŠPINAVÝCH

PONOŽEK SVÝCH BRATRŮ.

ISABELLA SNÍ VŠECHNO,

CO MÁ SRDEČNÍ TEP,


Člověk si odmítá připustit, že na lidech, které

má rád – jako babička, táta nebo on sám –, je

něco špatného. Dokážu si představit Drákulovu

vnučku u soudu s jejím dědečkem, jak říká něco

jako: „Jo, spousta lidí má zřejmě šíleně chutnou

krev, a je to jejich chyba.“

A tak si odmítám připustit, že moje babča není

Drákula, ale Smistesmýho. To je jeden z těch

starých lidí, který křičí na děti, když jim přejdou

nebo přejedou na kole po trávníku.

Další staříci,

SUZYMARYFRED

nikdy neřekne tvoje

jméno správně.

KDEMÁMSVOJE

pořád něco hledá.

Kde mám

svoje brýle?

Kde mám

svoje brýle?

GRAMATIBABČA

A GRAMATIDĚDA

tě pořád opravují.

Ne... řekni:

„Isabella a JÁ

chceme ukrást

koalu.“

BILBO

MARY

FREDE

SUZY


„Smistesmýhotrávníku!“ hulákají a pak výhrůžně zvednou hůlku do vzduchu, jako by chtěli ugrilovat všechny neviditelné děti, které se přiblížily moc blízko.

Smistesmýho mají dojem, že tráva – i když přežije závěje sněhu, palčivé slunce, bouřky a vichřice, okamžitě uschne, jakmile na ni vkročí třicetikilové dítě. Jako by příroda narušila tuhle delikátní rovnováhu, takže staří lidé vyvádějí kvůli svým trávníkům, a naopak, trávníky jim poskytují důvod, proč vyvádět.

Dneska jsem zjistila, že moje babička chtěla vyděsit nějaké dítě, vyběhla ho ven seřvat, udělala několik legračních kroků směrem k nebi, zřítila se z verandy a zlomila si kyčel – to je kost, kterou si staří lidé lámou nejčastěji (potom co jim rupnou nervy).

26

Táta prohlásil, že máma se asi bude muset

na nějakou dobu přestěhovat k babičce, protože

teta Carol bydlela u babičky před dvěma lety.

Tehdy si babička zlomila po pádu z verandy

druhou kyčel, když vyběhla ven seřvat můru,

která se zřejmě chystala přistát na jejím trávníku.

Takže nějakou dobu budeme doma jen my

s tátou. Určitě to bude v pohodě.

BABIČČIN CHOROBOPIS,

Vypadlá čelist,

když hulákala

při reality show.

Vymknuté

rameno, když si

zkoušela plavky,

které byly o šest

čísel menší.

Poraněné koleno,

když se jím

snažila otevřít

dveře označené

nápisem „táhni“.

Odřený jazyk, když

intenzivně cucala

karamelu.

Vymknuté druhé

rameno, když si

ty plavky svlékala.

Zlomený prst,

když jím

zběsile vrtěla

při rozzuřeném

kázání.

Mozoly, protože

staří lidé si na ně

očividně potrpí.

Co jsou sakra zač?

Čtvrtek 05

Milý deníčku, dneska při obědě mi Angelina přednesla pár svých nápadů týkajících se kampaně Výboru všímavých školáků proti šikaně.

„Šikana je obrovskej problém,“ prohlásila.

„Proč?“ zeptala se Isabella a ukousla si sendvič, který před chvilkou získala od mnohem menší spolužačky.

„Jak by se ti líbilo, kdyby tě někdo šikanoval?“ chtěla vědět Angelina.

Isabella si odfrkla a já si odfrkla taky. Spoluodfrkly jsme si.

Jsem přesvědčená, že náš SPOLUODFRK

je pro ostatní zničující.

FR K

27


„Isabella má zlý starší bratry, který jsou největší tyrani na světě,“ řekla jsem. „Isabella ví o šikaně víc než všichni ostatní.“

Angelininy velké krásné modré oči se zvětšily, zkrásněly a zmodraly, což bylo nechutné.

„Jsi pro kampaň naprosto ideální!“ pronesla tak vysokým hlasem, že jsem si strčila prsty do uší. Někde čural pes...

„Prozraď mi, Isabello,“ vyhrkla Angelina dychtivě, „co by podle tebe měli lidi dělat, aby je někdo přestal šikanovat?“

„Vyzkoušela jsem spoustu věcí, Angelino, ale zatím nic nefungovalo,“ přiznala Isabella a pomalu ukusovala sendvič.

Angelině se propadl obličej jako pytlík mouky se šíleně hezkou pletí.

28

je vaší

POVINNOSTÍ

vypadat

TROCHU

OŠKLIVĚ,

LIDIČKY.

HEJ,

LIDIČKY,

když vás

něco

TRÁPÍ...


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její

plné verze je možné v elektronickém obchodě

společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist