načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Můj brácha robot - Roboti se zbláznili! - James Patterson Juliana Neufeldová

Elektronická kniha: Můj brácha robot - Roboti se zbláznili!
Autor:

Pokračování světového bestselleru Můj brácha robot. Sammy Hayes-Rodriguez žije v domě plné robotů. Snídani mu nepřipravuje maminka, ale snídaňobot, o zahradu se stará robot Semínko a ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  130
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  139 Kč
6%
naše sleva
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Počet stran: 313
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Juliana Neufeldová
přeložila Olga Turečková
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-4403-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pokračování světového bestselleru Můj brácha robot.

Sammy Hayes-Rodriguez žije v domě plné robotů. Snídani mu nepřipravuje maminka, ale snídaňobot, o zahradu se stará robot Semínko a o úklid robotický uklízeč pan Leština. Sammy má ale nejraději Éčka, robota, který chodí do školy místo Sammyho nemocné sestry. Sammy a Éčko jsou skoro jako bratři. Jenže jednoho dne se Éčko zblázní a ostatní roboti spolu s ním.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Můj brácha robot:
Roboti se zbláznili
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.albatros.cz
www.albatrosmedia.cz
James Patterson, Chris Grabenstein
Můj brácha robot: Roboti se zbláznili – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





Ilustrovala Juliana Neufeldová
MŮJ BRÁCHA
ROBOTI SE ZBLÁZNILI!










MŮJ BRÁCHA
ROBOTI SE ZBLÁZNILI!





vi





1
KAPITOLA
1.
A
hoj! Jsem Sammy Hayes-Rodriguez, a  jestli vám
dělá potíže se ve školní dny ráno vyhrabat
z postele, měli byste udělat to, co dělám já: žít s roboty!
Je to tak. Náš dům je plný robotů, potulují se kolem,
bzučí a  hrčí a  všechny je stvořila moje máma. Máma
není žádná šílená vědkyně, ale nemá k tomu daleko.
Vymyslela jednoho robota, co se jmenuje Bzučák,
a jeho jedinou povinností je vtrhnout každé ráno přesně
v sedm do mého pokoje, kroužit kolem postele
a nesnesitelně hlasitě bzučet. Když zkusím nahmátnout
knoflík a  zvuk ztlumit, jeho detektory pohyb ruky zachytí
a Bzučák uhne stranou. Bezmocně plácám do vzduchu,
jenže protivné bzučení neutichne, dokud se moje nohy
nedotknou podlahy.
Proto se obvykle probouzím přesně minutu
po sedmé.





2
Dokonce moje skříň a  prádelník jsou napůl roboti.
Ve chvíli, kdy otevřu šuplík, vyjede připravená
hromádka spodního prádla a ponožek. Skříň, která je napojená
na zařízení sledující počasí, ví, kterou košili, svetr nebo
mikinu si mám vzít. Je také vybavená čichačem kalhot
a hodí po mně nejčistší džíny.





3
Proč se mě všichni ti roboti snaží dostat včas do školy?
Je to hlavně kvůli mojí mladší sestře Maddie.
Chodí do  třetí třídy a  věřte mi, není na  světě dítě,
které by bylo víc nadšené než Maddie
Hayesová-Rodriguezová z toho, že může chodit do školy. Ve školní
dny se chová jako ostatní děti v době, kdy je škola
zavřená kvůli sněhové kalamitě. Všichni roboti kroužící
po domě Maddie zbožňují stejně jako já a zacházejí s ní





4
jako s malou princeznou. Zvlášť Geoffrey, zbrusu nový
vrchní sluha-bot. Máma ho vybavila britským
přízvukem, takže zní trochu afektovaně.
„Dobré jitro, děti,“ říká Maddie a  mně. „Podává se
snídaně.“
V momentě, kdy to řekne, spustí se snídaňobil —
jeden z máminých nejpotrhlejších vynálezů na přípravu
jídla — a mrskne po nás několik plátků bílého chleba,
jako by servíroval volejbalový úder. Pak nám ještě hodí
pár kelímků sirupu a  několik hrudek másla.
Nechtěli byste být poblíž snídaňobilu, když podává knedlíky
s omáčkou.
Když Maddie něco potřebuje — a může to být
cokoliv — mámini roboti přispěchají na pomoc.





5
Když potřebuje ořezat tužku, ohryže ji Aport, náš
robotický pes, do perfektní špičky.
Když potřebuje pomoc s domácím úkolem,
nasměruje ji úča-bot Drmolín, její starý, hlučný
počítač-učitel, správným směrem.
Když potřebuje po škole svačinu, hodí po ní
snídaňobil nějakým ovocem.
Jak už nejspíš vidíte, je moje sestra hodně jiná než
ostatní děti jejího věku.
Za prvé, je úžasná.
Za druhé, přestože už je ve třetí třídě, začala poprvé
chodit do  školy teprve před měsícem, dávno poté, co
pro většinu dětí škola už začala.
Vysvětlím později. Slibuji.
Ale nejdřív se musíte setkat s Éčkem.
Je to můj bra-bot.





6
KAPITOLA
2.
T
ohle je Éčko.
Když ho máma vytvořila a řekla mi, že ho musím
brát s sebou každý den do školy, myslel jsem si, že Éčko
znamená Enormní omyl — jako  největší, nejhroznější,
nejkolosálnější chyba, která se kdy stala. A  ze začátku
byl můj život ve škole kvůli němu pěkně nanic.
Ale pak jsem zjistil, proč má Éčko ty veliké modré
oči.





7
No jo, zase. Já vím, že kresba je černobílá. Ale věř -
te mi, Éčkovy oči jsou nebesky modré. Stejné, jako má
Maddie.
Víte, máma stvořila Éčka (říká, že Éčko znamená
Expert), aby sloužil Maddie jako oči, uši a hlas
na základce Creekside, ve třetí třídě učitelky Traceyové.
Proč nejde Maddie jednoduše do školy sama?
Nemůže. Mohla by z toho vážně onemocnět.
Já vím, spousta dětí říká, že z chození do školy se jim
zvedá žaludek. Zvlášť v dny, kdy ve školní jídelně
páchne rozvařené hovězí a uleželý sýr.
Kdyby moje sestřička šla do  školy, byla mezi
dětmi a  dýchala vzduch se všemi jejich bacily, mohla by
z toho vážně onemocnět. Maddie má totiž SCID, což je
zkratka pro závažnou kombinovanou imunodeficienci.
V  podstatě má velké potíže bojovat s  infekcemi. Když
někdo blízko ní zakašle a  zapomene si přikrýt ústa,
může Maddie skončit v nemocnici.
Co to tedy všechno znamená? Znamená to, že
Maddie skoro nikdy nevychází z domu. Ve skutečnosti
dokonce sotva kdy vychází za svého pokoje. Proto má
naše rodina místo živého psa robo-psa bez bacilů.
Proto pan Leština, robot s  mnoha končetinami a  mnoha
povinnostmi, neustále všechno leští a dezinfikuje.





8
Proto také pro Maddie jediný způsob, jak jít do školy
je, že tam jde Éčko místo ní.
„Pospěšte si, vy dva! Nebo přijdete pozdě.“
To je můj táta. Noah Rodriguez, světoznámý autor
kreslených seriálů. Pracuje doma, takže nikdy pozdě
nepřijde.
„Tvůj otec má pravdu,“ řekne Éčko. „Nesmíme
otálet.“





9
No jo. Éčko zní někdy hrozně robotově. Ale nemůže
si pomoct. Máma ho tak udělala. Hádejte, co sestavuje
teď? Nejsem si na  sto procent jistý, ale myslím, že to
bude pomáhat panu Leštinovi drhnout záchodové mísy.
„Pojď, Sammy.“
To je Maddie, mluví pomocí Éčka, stejně jako to
bude dělat ve škole.





10





11
Až poprvé zazvoní, bude řídit Éčka z  důmyslného
ovládacího panelu, který má v pokoji.
Jen doufám, že nenařídí Éčkovi, aby udělal něco
hrozně holčičího, třeba aby vykřikoval něco o klučičích
kapelách nebo se roztancoval jako baletka.
Alespoň ne v mojí přítomnosti.





12
KAPITOLA
3.
O
uvej.
Myslím, že dneska přijdeme s  Éčkem do  školy
trochu pozdě.





13
Když vyjdeme zadními dveřmi a  pospícháme dolů
po schodech — mimochodem to je něco, v čem je Éčko
neuvěřitelně dobrý, i když je robot — narazíme na dav
lidí, co na nás čeká na příjezdové cestě.
Nejspíš se rozkřiklo, co Éčko pro Maddie ve  škole
dělá. Pár tváří v  houfu znám. Rozeznám jednoho, co
učí nebo pracuje na Notre Dame, to je univerzita, kde
je máma profesorka matematické informatiky
na fakultě inženýrství. Vidím také nejznámější reportéry z 
televizního zpravodajství u  nás ve  městě, South Bendu
v Indianě.
Pak jsou tam ještě další, které neznám, ti mají
většinou obleky s kravatou.
Máma je tam pochopitelně taky, má bílý laboratorní
plášť a hrdě se usmívá.
„Expertíku, co kdybys tady přítomným předvedl, co
umíš?“ navrhuje.
„S radostí,“ přikývne Éčko.
A předvede po příjezdové cestě moonwalk ke garáži,
kde táta připevnil basketbalový koš.
„Přihraj balon, Sammy,“ volá Éčko. „Hoď to o zem.
Rozehraj.“
Ojoj. Naučil jsem Éčka všechnu basketovou hantýr -
ku, co znám.





14
Házím mu míč. Otočí se, vyskočí a střílí. Chytí míč,
když se odrazí od  desky, a  přistane na  pokrčená
hydraulická kolena. Pak znovu vyskočí, jako by měl
v patách raketový pohon — a VŽUM, PRÁSK — zasadí míč
do koše.
Davy jásají.
„Počkejte, umím toho víc!“ říká Éčko a  zní přitom
jako televizní reklama se známou osobností. „S pomocí
Maddie jsem se naučil správně hláskovat všechna slova





15
na tento týden. Například roztát R-O-Z-T-Á-T. Teď ho
použiju ve větě. ‚Máslo na mém toustu roztaje.‘ A když
už mluvíme o toustu, umím také v opékači opéct
plněné šátečky, je to dobrá svačinka po škole.“
Uhádli jste. Teplé pečivo zdobí polevou, kterou
vystřikuje ušima.
„Paní doktorko Hayesová,“ říká boubelatý muž
s mohutným břichem, které hrozí každou chvíli vystřelit
knoflíček od košile. „Váš výtvor je velkolepý.“
„Děkuji vám, pane Riley.“
Ouvej. Slyšel jsem
mámu a tátu už dřív
o panu Maxu
Rileyovi mluvit u  večeře.
Z toho, co jsem mezi
sousty makaronů se
sýrem zachytil, je pan
Riley velmi důležitý a  velmi
bohatý absolvent univerzity
Notre Dame, který své staré
škole dává spoustu peněz.
„Jako největší sponzor
fakulty inženýrství,“
pokračuje pan Riley, „musím říct,





16
že tohle je pro Notre Dame velký den! A  dovolte mi
citovat legendárního autora Kurta Vonneguta: ‚Vědy, to
jsou kouzla, která fungují.‘ Takže třikrát sláva paní
profesorce Elizabeth Hayesové a jejímu kouzelnému
robotickému výtvoru. Ať žije Éčko, náhradní student!“
Když asi tucet lidí začíná zpívat „sláva, sláva“, část
z  bojové písně Notre Damu, naskakujeme s  Éčkem
na kola. Rychle vyjíždíme, až se za námi rozvíří závěje
spadaného listí. Éčko neodolá a  předvádí všechny
akrobatické kousky, které se naučil z DVD, co mu máma
šoupla do přehrávače.





17
KAPITOLA
4.
C
estou do školy se k nám přidává můj dávný
druhý nejlepší kamarád, starý dobrý Harry Hunter
Hudson, Trojité H.
Všichni mu říkáme
jednoduše Troják.
Vidíte, jaké má Troják
omlácené kolo? Nechci být
jedovatý nebo tak, ale
Troják je hrozné
nemehlo. V  jednom kuse
do  něčeho naráží.
Jednou narazil do 
lavičky v  parku, protože
si myslel, že zatáčí
doprava.





18
Když Troják zrovna neprovádí nějakou
neohrabanost či nemotornost nebo si nepouští něco těžkého
na  vlastní nohu, říká často něco hrozně nevhodného
v naprosto nevhodnou chvíli. Jako jednou v zoologické
zahradě řekl: „Budeš to jíst?“
Ty g rov i.
A když je řeč o jídle, Troják si každý den nosí
k obědu sendvič s burákovým máslem a s plátky banánu. Nic
jiného. Třeba obyčejný banán nebo balíček burákových
sušenek. To ne, je to BM&B od  pondělka do  pátku.
O víkendu taky. (Byl jsem u nich na obědě. Jeho máma





19
kupuje banánů celé ty ohromné trsy, rovnou jak rostou
na banánovníku.)
Některé děti u nás ve škole si dělají z Trojáka legraci
kvůli jeho praštěnému oblečení a  praštěnému batohu
s dinosaurem, kvůli jeho dechu, který páchne
po burákovém másle a banánech, nebo jeho potrhlé
neohrabanosti, ale já ne. Myslím, že kamarádit s ním je legrace.
Vždycky to má něco do sebe.
Troják a já jsme si navzájem druhým nejlepším
kamarádem už od školky. Tehdy si namáčel svoje BM&B
do sklenice se škrobovým lepidlem.
Mít za  kamaráda někoho jako je Troják, vás nedělá
ve škole zrovna populárním.
Ale pak se objevil Éčko. A teď se s námi všichni chtějí
kamarádit, protože si myslí, že Éčko je děsně senzační.
Proto je Troják poslední dobou ze školy celý
nadšený.
„Tohle byly nejlepší dva týdny mýho života,“ povídá
mi. „A to počítám i výlet do Disney Worldu.“
Troják mi oznamuje, že si dneska přibalil extra
sendvič s burákovým máslem a banánem.
„To je pro Éčka. Když ho bude jíst, nikdo si už
nebude myslet, že jsem praštěný, protože všechno, co dělá
Éčko, je senzační.“





20
„Ehm, Éčko nejí normální jídlo,“ připomínám
Trojákovi.
„No a? Může to jen předstírat. Může ho schovat
v otvoru, co má místo pusy.“
„To nejde. Má tam reproduktory, sendvič by mu je
zalepil.“
Éčko nám oběma připomíná, že jeho „prvotním
úkolem“ je Maddie, protože slouží jako její oči, uši a pusa.
„Lituji, Trojáku, ale nemůžu připustit, aby se chleba,
burákové máslo a banány pletly do mého poslání.“





21
„To je pravda,“ povídá Maddie. Její hlas vychází
z Éčkovy pusy. Kdyby tam měl jeden z Trojákových
sendvičů s burákovýn máslem a banány, řekl by její hlas něco
jako „ho he phavda“.
„Mimochodem,“ pokračuje Maddie, „dívala jsem se
zrovna u sebe v pokoji na ranní zprávy.“
V jejím hlase slyším úsměv.
„A?“ ptám se.
„Připrav se,“ říká a směje se. „Čeká vás velké
překvapení. Maddie končí.“





22
KAPITOLA
5.
T
ak dobře.
Za  tohle překvapení asi můžeme my: děsná
dopravní zácpa u  chodníku před školou, kde se
normálně vystupuje a kde se dneska všichni nahromadili, aby
uvítali Trojáka, mě, a  — jejda, málem jsem zapomněl
— Éčka!





23
Auta jsou jedno na druhém. Klaksony troubí.
Rodiče zuří.
A všechno kvůli Éčkovi.
Tohle je absolutně super!
„Sesedat, kamarádi,“ říká Éčko. „Podle pravidel
o bezpečnosti jízdy na kole bychom měli kola přes
každou rušnou křižovatku vést.“
„Tohle není křižovatka,“ povídá Troják. „To je
parkoviště! Eh, eh, eh.“
Už jsem se zmínil, že se Troják směje obráceně? Zní
přitom jako mula, co má astma.
„S dovolením,“ říká Éčko, když vedeme kola
ke stojanu. „Předjíždím zleva.“ Pak zacinká jako zvonek
na kole, CINKY LINKY, CINK, CINK.
Dav se rozestoupí.
Na chodníku vytvořili děti ze školy, učitelé
i ředitelka Reyesová špalír až ke vchodu.
Éčko jim pomalu a vážně „pohybem umývače oken“
kyne.
Skoro všichni tleskají a  provolávají slávu. Některé
děti mají dokonce namalované transparenty.
Troják to všechno hltá. „Tohle je lepší než pravý
sendvič s burákovým máslem a s dvojitou dávkou
banánů!“





24
Fajn. Doufám, že nikdy něco takového nepřinese
do školy.
Reportéři z  místní zpravodajské stanice nás zblízka
natáčejí a posílají naše záběry přes satelit do živého
vysílání.
Přestože 99,9 procent všech přítomných Éčka miluje,
zachytím i  pár zlých pohledů a  otrávených
povzdychnutí od  Penelopy Pettigrewové, která chodí s  Maddie
do třetí třídy.
Nevadí mi, že je protivná na mě, je to jen rozmazlená
malá holka, kterou obvykle ignoruju. Ale děsně mě
namíchne, když si začne dělat legraci z Maddie.
Éčkovi se to naštěstí nelíbí taky.





25





26
KAPITOLA
6.
„O
dvedu tvoji mladší ‚sestru‘ do  třídy,“ řekne
Penelope, když vejdeme do školy.
Popadne Éčka za paži.
Zastoupím jí cestu. „Ehm, to je dobrý. Slíbil jsem
našim, že Éčka, vlastně Maddie, každé ráno odvedu
do třídy sám.“
Penelope se ušklíbne a  zapře si ruku v  bok. „Ale já
tam jdu přece taky!“ Protočí na mě znechuceně oči.
Penelope Pettigrewová dokáže všechno náramně
dramatizovat.
„Dík za nabídku,“ říkám jí, „ale já to slíbil.“
Penelope protočí oči. Znova. Protáčí je tak často, že
si myslím, že se snad ráda dívá nahoru do  vlastního
mozku.
„Fajn,“ odsekne. „Odveď si ‚Maddie‘ do  třídy sám.





27
Aťsi. Je mi to fuk. Ale tvoje sestra robot už nemůže
sedět v  přední řadě. Neviděli bychom přes ni. A  navíc
páchne jak šátečky z opékače.“
Vzdychne, zavře oči a nakrčí znechuceně nos.
„Tááákový hnus.“
A odkluše do třídy Traceyové.
„Pojď, Éčko,“ říkám, „za chvíli bude zvonit.“ Otočím
se k  Trojákovi, protože jsme ve  stejné třídě. „Drž mi
místo.“
„Chceš sedět vedle mě?“





28
„Ale jo.“
„No problemo. Vedle mě stejně nikdy nikdo nechce
sedět.“
Troják odejde do naší třídy a já s Éčkem pospíchám
chodbou houfem prvňáků, druháků a  třeťáků.
Zdržují, chtějí si skoro všichni se mnou a s Éčkem plácnout.
Mrknu na hodinky.
Přesně za minutu převezme Maddie kompletně
kontrolu nad naším bra-botem.
U  dveří do  třídy se zeptám Traceyové, kam chce
Maddie posadit.
„Dopředu, jako vždycky,“ usměje se Traceyová.
„Nechceme, aby jí něco stínilo ve  výhledu na  interaktivní
tabuli.“
„No jo,“ slyším zašeptat Penelopu. „Mazlíček naší
učitelky.“
„Díky za oficiální doprovod,“ řekne Maddie z Éčka.
„Teď už si to převezmu.“
Řekneme si ahoj a  Maddie zručně provede Éčka
uličkou mezi lavicemi. Jeho hydraulické nohy se s 
tichým ŽRUM-KLIK-ŽRUM obratně posunují. Většina
dětí ve třídě, ty, které nejsou Penelope Pettigrewová, se
na Éčka — chci říct na Maddie — smějí a mávají jí.
„Ahoj Maddie,“ volají.





29
„Ahoj všichni,“ řekne Maddie z Éčka. „Kdo chce se
mnou dneska o přestávce hrát košíkovou?“
Všechny ruce (kromě jedné, pochopitelně) vystřelí
nahoru.
„Já!“
„Já taky!“
„Zvedneš mě zase, abych to mohl napálit rovnou
do koše?“





30
„Jasně,“ říká Maddie a Éčko si sedá do první lavice.
Zazvoní a  já, přestože bych měl upalovat chodbou
do třídy, postávám ještě pár vteřin u dveří. Je senzační
vidět, kolik má Maddie díky Éčkovi nových kamarádů.
Éčko je opravdu to nejlepší, co kdy máma vytvořila.
Tedy to si myslím dneska.
Koncem příštího týdne?
To už bude slabší.





31
KAPITOLA
7.
B
ěhem vyučování, zatímco Maddie je ve třídě
Traceyové, my s  Trojákem sedíme na  druhém
konci chodby ve třídě Kunkelové.





32
Ještě před několika dny sedával Éčko v  mojí třídě,
aby ho mohla máma pro Maddie pořádně otestovat.
Vidíte, jak se mračíme? Éčko nám oběma děsně
chybí.
Pravda, býval někdy trochu praštěný a  pořád chtěl
hláskovat Kyrgyzstán, i když ho o to nikdo nežádal, ale
byla s ním taky spousta legrace.
Kunkelová nám řekla, že si máme otevřít
učebnice a  chvíli si tiše číst, ona že musí zajít „na  minutku“
do ředitelny za Reyesovou o něčem se domluvit.
Ředitelka Reyesová a moje máma jsou kamarádky. Dokonce
spolu hrají v rockové kapele, co se jmenuje Skoro dost
špatná. Myslím, že by ji měli přejmenovat na  Otřesně
hlučná, protože je opravdu otřesná. A  vyhrává pěkně
nahlas.
V momentě, kdy Kunkelová zmizí, Jacob Gorski,
který je předsedou školního Klubu robotů, přehodí páčku
na své nejnovější vymyšlenosti a dálkovým ovladačem
pošle podsaditého robota na hraní přes třídu ke mně.
Trvá mu to celou věčnost.
Napůl očekávám, že než se přeštrachá kolem dvou
lavic a pak ke třetí, dojdou mu baterie.
Když konečně drcne o  nohu mojí židle a  převalí se
na bok (jeho nohy přitom přešlapují dál), všimnu si, že





33
Gorskiho plastový robot má k hranaté ručce přilípnutý
vzkaz; na rozdíl od Éčka nemá Gorskiho doma
vyrobený robot místo rukou něco jako kleštičky.
Vezmu si psaníčko a čtu, co Gorski napsal:





34
Bezva.
Gorski mi říká jménem, kterým mi říkával můj
největší nepřítel v celém vesmíru Cooper Elliot: „Hňupe.“
Cooper už s námi do Creekside nechodí. V září ho
za Éčkovo „robotové zdřímnutí“ ze školy vyloučili.
Teď je polovina října a vypadá to, že Jacob Gorski se
rozhodl Cooperovo místo převzít.
No jo. Ztratil jsem robota a získal jsem nového, ještě
horšího tyrana.





35
KAPITOLA
8.
M
addie (v  podobě Éčka) je teď u  nás ve  škole ze
všech nejpopulárnější.
Za celou školní historii. A škola byla v South Bendu
ve státě Indiana po desítky let. Je
starší než moje rodiče a  ti už
jsou prastaří. Je jim hodně
přes třicet.





36
S Maddie nejen že je spousta legrace, ale když
venku prší, může o  přestávkách přes dálkově ovládaného
robota bezdrátově přehrávat z  jeho flešky filmy na 
tabuli. Maddie dbá, aby měl Éčko na svém pevném disku
vždycky velký výběr filmů z  Pixaru. A  Ledové
království. Třeťáci se můžou dívat na Ledové království celý
týden znovu a znovu. Rádi si zpívají tu písničku. Znovu
a znovu a znovu.
Co dělá Éčka/Maddie ještě populárnější než kdy
předtím, je fakt, že on (nebo snad bych měl říct ona)
nemluví jako robot. Od  osmi do  tří, od  pondělka
do pátku robot mluví, směje se a hihňá jako normální
holka ze třetí třídy. Během celého dne ve škole je Éčko
Maddie. Spolu se zúčastní konkurzu do  školního
pěveckého sboru. Zkouší spolu také postavu Squanta pro
živý obraz ke Dni díkůvzdání.
My dva s  Trojákem se mezitím pomalu vracíme
zpátky k tomu, jak se měly věci předtím.
Jedovatý vzkaz od Jacoba Goreckiho má pravdu. Bez
Éčka už nejsem super populární.
Ve školní jídelně sedíme u stolu sami, jak to bývalo
d ř ív.
Zase nám pořád někdo říká „hňupové“ a „bráchové
pitomci“.





37





38
Bez Éčových šikovných instrukcí se v tělocvičně hra
na  jelena stává hrou na  mordování. Naše zadky plné
modřin jsou toho důkazem.
Navíc musíme každý den po škole poslouchat nářky
Penelopy Pettigrewové, když se Maddie vypne a  Éčko
se stává opět Éčkem.
„Nechte si ten váš kus šrotu s počítačem zítra doma!“
říká nám. „Zapáchá čím dál víc. Přestal opékat plněné





39
šátečky a  místo toho peče pizza rolky. Ty, co páchnou
jako by byly plněné houbami a smradlavými
ponožkami!“
Takže jak už jsem řekl, jsem rád, že se má Maddie
ve škole tak báječně.
Ale poslední dobou si tak trochu přeju, abych tam
nemusel chodit s ní.





40
KAPITOLA
9.
J
asně že do školy chodím dál.
Především si myslím, že je na to v Indianě zákon.
Jako dítě musíte buď chodit do školy, nebo pěstovat
popcorn.
Ale do školy chodím hlavně kvůli Maddie.





41
Po  všem, co musela kvůli své nemoci vytrpět —
všechny ty návštěvy u  doktorů, cesty na  pohotovost
uprostřed noci, a to nemluvím o kanelách, které jí doma
zavádějí do žíly, a o celkové osamělosti „dívky
v bublině“, uvězněné v dezinfikovaném domě — je na čase, aby
měla nějakou legraci a  dostala s  pomocí našeho
úžasného robota s modrýma očima šanci žít aspoň trochu
normální život.
Pokud jsem vám to ještě neřekl, musím vám teď
povědět, že Maddie Hayesová-Rodriguezová je nejlepší
sestra, jakou můžete mít. A  přestože je mladší než já,
zdá se mnohem rozumnější. Vždycky mi říká, že si
nemám dělat tolik starosti, že je to „plýtvání
představivostí“. Také mi pomáhá vypořádat se se strachem (spíš
hrůzou ) z výšek. Minulý týden jsem s její pomocí
vydržel stát na čtvrté příčce žebříku celých pět minut.
Za  starých časů (asi tak před třemi týdny) jsem
sedával po  večeři u  Maddie v  pokoji a  povídal jsem jí
o svém dni ve škole. Teď když dojíme, má spoustu práce
s  domácími úkoly, musí klábosit po  telefonu a  posílat
si esemesky se svými novými kamarádkami, a  tak už
nemáme tolik času si spolu povídat. Ale jak říkám, je to
všechno dobré.
Většinou.





42





43
A je tu další pondělí. Začíná nový týden. Svěží
a jasný podzimní den. Halloween za rohem. Věci nemůžou
být lepší, pravda?
Omyl.
Ve třídě Kunkelové se objeví nový kluk. Jmenuje se
Eddie Ingalls. Přistěhoval se s rodinou do South Bendu,
protože jeho táta, profesor Ignatius „Iggy“ Ingalls,
dostal skvělé místo na místní vysoké škole, zvané
Indianská robotová a automatická technika (IRAT).
A Eddie nepřišel do školy sám.
Jeho táta ho poslal do školy s robotem.
Je to tak. Po chodbách naší základky teď opravdu
sviští dva roboti. Nový robot má metr osmdesát, jmenuje
NS-10T a  vypadá jako mohutný superhrdina. Trochu
mi připomíná Stormtroopery z Hvězdných válek.





44
„Viděli jsme v televizi tu holku, co má robota, který
za ni chodí do školy,“ vysvětluje Eddie ve třídě
Kunkelové, když se představuje. „Tak jsem si taky jednoho
přivedl. Tenhle se jmenuje Náhradní student deset tisíc —
krátce NS-10Téčko. Můj otec ho sestrojil pro mého
bratra Freddyho. Freddy a já jsme dvojčata, ale on měl
nehodu a  nemůže chodit do  školy, tak za  něj chodí
NS-10Téčko. Pozdrav se se všemi, Freddy.“
„Ahoj všichni,“ řekne mohutný Stormtrooper. Zní
jako GI Joe.
Je mi pochopitelně Freddyho líto. Vypadá to, že je
v pěkné kaši, stejně jako Maddie.
Taky na Eddieho trochu žárlím.
Má senzačního robota a já už ne.





45
KAPITOLA
10.
K
dyž začne přestávka, vyběhneme s  Trojákem ze
dveří a  pospícháme za  Eddiem Ingallsem a  jeho
zářícím robotem stejně jako všichni ostatní z naší třídy.





46
„Tenhle NS-10Téčko musí být nejúžasnější robotový
zázrak, jaký kdo vynalezl!“ prohlašuje Jacob Gorski. „Je
daleko lepší než ta hromada šrotu Éčko.“
Pak se praští do čela, jako by dostal ten nejúžasnější
nápad.
„Hele, kluci, mám senzační nápad! Někdy po  škole
by měl Klub robotů uspořádat boxerský zápas robotů
Kdo s koho! Byla by to životní verze těch počítačových
her. NS-10Téčko a Éčko můžou boxovat, až jeden
padne.“
„Skvělý nápad,“ rozplývá se Penelope
Pettigrewová. „Mohl by to být zároveň benefiční podnik.
Všechny získané peníze můžeme dát zdravotnickým chari-





47
tám — hlavně té, kterou bude Éčko zaručeně
potřebovat, až mu NS-10Téčko urazí hlavu!“
Po škole jsem řekl Trojákovi, že bych chtěl jet domů
na kole s Éčkem sám.
„Jasně, chápu,“ přikývne Troják. „Potřebujete se
poradit o strategii zápasu Kdo s koho.“
„Přeskočilo ti, Trojáku? V  žádém případě
nedovolím Éčkovi, aby vlezl do boxerského ringu a postavil se
svalnaté mašině, jako je tahle. Éčko byl postavený, aby
chodil za Maddie do školy, ne aby se s někým pral.“
„Máš pravdu. Dostal by nakládačku. Ahoj zítra.“
Troják odjíždí.
Cestou domů, když Maddie už Éčka neovládá, mu
o praštěném nápadu Jacoba Gorskiho povím.
„Zajímavý nápad,“ povídá Éčko. „Nemám nic proti
pár kolům boxu, když to bude na dobročinné účely.“
„Ale viděl jsi ho. NS-10Téčko je obrovský.“
„To je pravda. Ale ten zápas bude pro zábavu.“
„Já nevím. Tenhle nový robot mi nepřipadá moc
‚záb a v n ý ‘. “
Éčko mi položí lehce ruku na rameno. „Jak by
řekla Maddie, nedělej si tolik starosti, Sammy. Roboti jsou
tví přátelé. Jsme tu, abychom pomáhali. Proto jsme byli
stvořeni. Abychom pomáhali.“





48
Možná. Ale nemůžu se zbavit myšlenky, že můžou
taky ublížit.
Zlvlášť když tě praští do čelisti.





49
KAPITOLA
11.
N
ejspíš řeknete, že si odporuju.
Nebo jsem zmatený. Možná obojí.
Na jedné straně si myslím, že je fantastické, že
brácha Eddieho Ingallse může s  pomocí robota chodit
do školy stejně jako Maddie.
Na druhé straně si myslím, že trochu žárlím.
Eddieho robot je větší a silnější než můj. A můj robot už není
můj robot. Celý den ve škole patří Maddie.
Možná bych mohl poprosit mámu, aby dala Éčkovi
víc svalů. Míň úsměvů. Víc úšklebků.
A místo té potrhlé baseballové čepice by mohl Éčko
nosit masku a pelerínu jako nějaký superhrdina, nebo
tak. To nevadí, že během školy patří Éčko Maddie.
Spousty holek jsou taky superhrdinky.
Rozhoduju se, že tyhle nápady na  předělání s 
mámou proberu.





50
Zamířím do  její dílny vedle našeho domu. Vím, že
tam je, přestože je už dávno po večeři.
„Promiň, drahoušku,“ říká, „ale
mám spoustu práce. Pan Riley
a  ještě jeden štědrý dárce z  Notre
Damu chtějí prodat patent mého
výzkumu použitého při vývoji
Experta společnosti v 
Kalifornii, která chce začít
velkovýrobu robotů -
-náhradníků pro lidi,
kteří nemohou vycházet
z  domu. Musím tyhle
papíry rychle dokončit.
Vypadá to, že mám
silnou konkurenci.“
„To tedy máš. Nový
kluk u  nás ve  třídě
dneska přivedl do školy zrovna
takového, co dělá pro jeho
nemocného bráchu to samé, co
Éčko pro Maddie.“
„Syn doktora Ignatia Ingallse?“
„Jo. Ty ho znáš?“





51
„Ano, ano. Chodili jsme s  dr.  Ingallsem na  stejnou
střední školu.“
„Vážně?“
„No jo. Tehdy mu většina děvčat říkala Slizák.“
„Proč?“
„To není důležité, Sammy,“ usmála se máma.
„Slyšela jsem, že se sem dr.  Ingalls přistěhoval a  nastoupil
v IRATu. Ale nevěděla jsem, že už má
robota-pomocníka hotového.“
„Jmenuje se Náhradní student deset tisíc. Krátce
NS-10Téčko.“
„To znamená, že si musím s  prací hodně pospíšit.
A  pilně pracovat. Chtěl jsi se mnou o  něčem mluvit,
Sammy?“
„Ne, to je dobrý. Zeptám se táty.“
Jdu zpátky domů a  najdu tátu, jak mačká náčrtky
na svém kreslicím stole.
„To je hrozný,“ mumlá si.
Jejda. To nebude dobré. Víte, můj táta Noah
Rodriguez je taky Saša Nee. To je jeho pseudonym, který
používá pro své senzační úspěšné kreslené seriály
komiksů Skvělí Ninja roboti, které píše a ilustruje.
Obrázky, které nakreslí, se mu obvykle líbí. Dneska?
Dneska vůbec ne.





52
Když zmačká další nákres a  přidá ho ke  sbírce
papírových koulí rozházených po  podlaze, všimne si, že
okouním u jeho stolu.
„Sammy!“ obrátí se ke mně. „Slyšel jsi děti ve škole
mluvit o tomhle novém komiksu Úžasní samurajští
válečníci?“
Přikývnu, protože slyšel.
Táta se zděsí. „Líbí se jim to?“





53
„Myslím, že jo,“ pokrčím rameny. „Slyšel jsem
nějaké páťáky říkat, že se přestrojí za samurajské válečníky
na Halloween.“
Když to řeknu, začne se táta tahat za vlasy.
„Hrom do toho!“ vykřikne a začne něco zuřivě
čmárat do  svého skicáku. Tohle obvykle říkají lotři v  jeho
komiksech. A  to jen tehdy, když vědí, že jsou totálně
v pasti, že není úniku.
Dobře. Asi to není nejvhodnější chvíle na řeč s tátou.
Ale musím si o tom s někým popovídat, nebo se mi
rozskočí hlava, a  ani mě nemusí NS-10Téčko praštit
do zubů.
A tak udělám to, co vždycky, když si nutně potřebuju
popovídat.
Zamířím do pokoje k Maddie.





54
KAPITOLA
12.
V
ětšina lidí, co přijde k Maddie do pokoje, musí
nosit sterilní nemocniční roušku.
Já ne. Nejspíš máme stejné bacily.
Ale musím si vždycky pečlivě umýt ruce a postříkat
je dezinfekcí z jedné z mnoha zásobních lahviček
rozvěšených po celém domě.
Zaťukám na dveře.
„Pojď dál!“ volá Maddie. „Děláme domácí úkol!
Úžasný, senzační úkol! A  víš, co bude zítra? Budeme
mít diktát! Ho-hó!“
No jo. Maddie chodí opravdu, opravdu, opravdu
ráda do školy. Myslím, že bych taky chodil rád do školy,
kdybych nemohl vycházet ze svého pokoje.
Vidí mě, jak se krčím ve dveřích.
„Je ti něco, Sammy?“





55
„Ne, nic mi není.“
„Vypadáš, jako bys měl starosti. Už zase.“
„Mám.“
„Možná bych ti mohl pomoct,“ nabízí Éčko. „Řekl
ti někdo, že máš vylézt někam hodně vysoko?
Samozřejmě dobře víme, že věci, které by mohly spustit tvůj
strach z výšky — například mrakodrapy, letadla, horská
dráha...“





56
Uuuf. Jen z těch slov se mi zvedá žaludek.
„...jsou neuvěřitelně bezpečné.“
„Není to můj strach z  výšky,“ řeknu co nejrychleji,
protože cítím, jak blednu. „Je to nový robot u nás
ve třídě. NS-10Téčko.“
„Jsi naštvaný, protože je tak populární?“ zeptá se
Maddie.
„Trochu.“
„Já ne. Teď když není Éčko nejproslulejší robot
ve škole, máme víc klidu na učení.“
„Ale někteří ve škole chtějí,“ říkám, „aby NS-10Téč-
ko s Éčkem zápasil.“
„Ale to je směšné,“ zahihňá se Maddie. „Éčko je
vzdělanec, ne zápasník.“
„Už jsem vysvětlil Sammymu,“ pokračuje Éčko, „že
nemám nic proti účasti v boxerském zápasu pro
dobročinné účely. Boxu se říká ‚sport králů‘, i když si
nevzpomínám, že bych kdy viděl vstoupit do ringu dva krále,
aby poměřili své síly.“
„Taky trochu žárlím,“ přiznávám. „NS-10Téčko na sebe
přitahuje všechnu pozornost, kterou dřív měl Éčko.“
„Ve škole je místo pro víc než jednoho robota,
Sammy,“ namítne Maddie. „A  nejde o  to, kdo je
nejpopulárnější.“





57
„Asi ne...“
„Hele, měl by ses zeptat mámy, jestli bys nemohl vzít
do školy některé jiné její roboty.“
„Ale já nepotřebuju robota.“
„Všichni lidé potřebují roboty,“ namítá Éčko.
„Všechno vám trochu usnadňujeme, včetně vzdělání.“
„Také přitahují velké davy,“ dodává Maddie.
Poprvé za celý den se usměju.
Možná kdybych měl svého vlastního robota, byl
bych zase ve škole mnohem víc populární.
Docela se mi ten nápad zamlouvá. Možná taky
potřebuju robota-pomocníka.
Takového, který by mi pomohl být zase oblíbený.





58





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její
plné verze je možné v elektronickém obchodě
společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.