Můj atlas Česka - Jiří Votruba; Ondřej Hník

7 6 předmluva
Můj atlas Česka není nic víc a nic míň, než můj, tedy
dětský atlas Česka. Napsaly ho děti a spolu s nimi básník
a učitel. Jak jistě víte, básníci jsou velmi vybíraví, vybírají
si ze všeho zkrátka jenom něco. A učitelé také nemohou
chtít všechno, a  už vůbec ne všechno najednou. Dobrý
učitel vždycky říká nebo nabízí jen něco málo a  ví, že
míň je víc. No a děti? Ty jsou úžasné. U něčeho by trávily
celé hodiny nebo dny, u  něčeho zase dlouho nevydrží.
Jednou mají náladu na  prohlídku hradu, jindy na 
nějaký hrad nebo zámek nechtějí ani pomyslet a  už se vidí
ve  vodě. Některé děti zajímají takové podrobnosti, jiné
zase makové podrobnosti. Některé děti milují čísla
a dokážou si zapamatovat třeba přesný rozchod železničních
kolejí v  České republice nebo kolik váží Tatra T815, jiné
na  takové technické věci nemají hlavu. Můj atlas Česka
musí uspokojit ty i ony, jinak to ani nejde. Nedělá si
nárok na úplnost a už vůbec ne na přísnou systematičnost.
Ostatně je to dětský atlas, a  ne učebnice. Proto v  této
knize není všechno, je v  ní jen něco. A  tak se třeba ne -
divte, že v  naší knize sice najdete nenápadnou
zříceninu Žerotín, ale ne třeba Cheb, že v  ní je kostel Svatého
Václava na  Proseku, a  ne třeba Královská cesta, že v  ní
není Český Krumlov, ale naopak tu najdete třeba
Nasavrky. To je zkrátka básnická licence autora spojená
s představou o potřebách dětského čtenáře a taky s vědomím,
že v  ničem na  světě nelze dosáhnout úplnosti. Zatímco
učebnice je přísná a  nezná slitování, Můj atlas Česka je
spíš hravý a slituje se nad každým. Má především
motivovat k  poznávání naší země, ne sloužit jako pomůcka
pro osvojování znalostí, nebo dokonce biflování. I tak ale
autor doufá, že se z Mého atlasu Česka mnoho dozvíte
a děkuje dětem za to, že s ním Můj atlas Česka vytvářely.
A děkuje také Jirkovi Votrubovi, protože bez něho a jeho
ilustrací by Můj atlas Česka nebyl ani Mým, ani atlasem,
zkrátka by vůbec neexistoval.





9
Jak budeme putovat?
Začneme Slezskem, pak bychom měli pokračovat na Moravu. Moravou se protouláme do Čech a nakonec
se octneme v hlavním městě: Praze. Takže vřele doporučuji směr jih. Co třeba udělat takového pomyslného
hada napříč našimi kraji?
Vzhůru do
Moravskoslezského kraje!
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ – ZLÍNSKÝ KRAJ – JIHOMORAVSKÝ
KRAJ – OLOMOUCKÝ KRAJ – PARDUBICKÝ KRAJ – VYSOČINA –
JIHOČESKÝ KRAJ – STŘEDOČESKÝ KRAJ – KRÁLOVÉHRADECKÝ
KRAJ – LIBERECKÝ KRAJ – ÚSTECKÝ KRAJ – KARLOVARSKÝ KRAJ
– PLZEŇSKÝ KRAJ – JEŠTĚ JEDNOU STŘEDOČESKÝ KRAJ Z DRUHÉ
STRANY – PRAHA.





Moravskoslezský
kraj
kapitola
1





13 12
SLEZSKO
Na Slezsko se často zapomíná. A když nezapomíná,
tak je chudák úplně na konci. Nejen na konci naší
republiky, když cestujeme od západu na východ, tře -
ba z Aše do Jablunkova, ale i na konci trojice Čechy,
Morava a Slezsko. A proto Slezskem v našem atlase
začínáme, aby se mu dostalo aspoň někde o trochu
víc pozornosti. Protože pozornost si jistě zaslouží.
Je Slezsko české?
Říkáme Slezsko a myslíme, že je naše, ale pozor, ne celé
Slezsko leží na území České republiky. Největší část
Slezska leží v Polsku, kousek taky v Německu. Takže
jenom část Slezska leží u nás, v České republice, a tohle
české Slezsko se tak dokonce jmenuje: České Slezsko.
Něco jiného je Moravskoslezský kraj: ten je samozřejmě
celý náš.
Proč si Slezsko zaslouží pozornost?
Slezsko proslulo výrobou varhan ve městě Krnově, ale
třeba i tím, že se tady narodil Sigmund Freud,
zakladatel psychoanalýzy. A to ve městě, které se jmenuje
dost zvláštně: Příbor. Dobře si to zapamatujete, protože
příbory má každý z vás určitě doma. Jestli jíte
hůlkami, nevadí, i ty se dají považovat za něco jako příbor.
Ze Slezska pochází také básník Petr Bezruč, narodil
se v Opavě. Je to nefalšovaný básník Slezska, protože
o Slezsku a jeho obyvatelích psal. Ale Slezsko si zaslouží
pozornost i proto, že je to krásný kraj sám o sobě.
Beskydy jsou drsné a krásné zároveň. Vyšlápněte si třeba
na Lysou horu, Smrk nebo Radhošť a pak si dopřávejte
ten měkký pohled.
Medvědů se nebojte
Žijí v České
republice medvědi? Ano, žijí,
přišli sem ze Slovenska.
Můžeme je potkat právě
v Moravskoslezském kraji,
v Beskydech
a v Jeseníkách. Kromě toho také v sousedním Zlínském kraji
v Bílých Karpatech. Do Jihomoravského kraje nedávno
snad jen zabloudili. Medvědi se člověka bojí, proto
potkat medvěda je opravdu velká vzácnost. Klidí se vám
z cesty daleko dřív, než na něj stačíte vůbec pomyslet.
Takže medvědů si spíš užijete v zoologických zahradách
nebo takzvaných medvědáriích, často u hradů a zámků,
kde je chovají třeba v hradním příkopě.
Příbor
Když se podíváte na Příbor z výšky, a dneska už to díky
internetu není problém, je docela zelený. Přinejmenším
pokud si najdete jarní nebo letní záběr. Takže když řek -
nu, že Příbor je svěží město, není to žádná fráze. K jeho
svěžesti jistě přispívá řeka Lubina svými příjemnými
obloučky, i náměstí s kašnou a podloubím.
Štramberk
Jestli znáte dobrotu zvanou Štramberské uši, měli byste
také poznat i samotný Štramberk. Ale pozor, jsou dva:
město Štramberk a hrad Štramberk. Hrad je už dávno
zpustlý, ale můžete navštívit jeho kulatou věž. Je z ní
totiž dneska rozhledna. A uvidíte, že je na co se dívat!
Jestli vám nestačí pohled na okolní krajinu, zvlášť
na Beskydy a Jeseníky, nabízím jeden pohled do minulosti
hradu: pověst praví, že ho postavili templářští rytíři.
Štramberské uši
Ještě se na chvíli vraťme ke štramberským uším. Ale
pozor, je to jen pro silné povahy: název štramberské dobroty
vznikl proto, že tahle pečená sladkost připomínala uši.
Za vším stojí, alespoň podle pověsti, usekané lidské uši.
V dávných dobách vpadli na Moravu Tataři a ti pobitým
křesťanům usekávali uši. Pak uši nasolili a poslali v pytlích
svému panovníkovi, aby mu ukázali, kolik křesťanů se jim
podařilo pobít. Štramberské uši se tak pečou
„na památku“ těchto dávných událostí.
Radhošť
Radhošť je hora, která tě ráda pohostí. Když ovšem není
nehostinné počasí. Je vysoká 1129 m. n. m., což jsou tři
Bílé hory nad sebou. Mohli bychom taky říct, že Radhošť
není ani o 500 m nižší než Sněžka a že je skoro o 700 m
vyšší než Říp. Nešermujme tu ale s čísly,
slovní hříčka
Na světě, tedy i v České republice, tedy i v Morav -
skoslezském kraji, existují hříčky přírody a slovní
hříčky. Hříčkou přírody je v Moravskoslezském
kraji třeba skalní útvar Čertovy Mlýny, slovní hříčkou
třeba řeka Odra, do které když vhodíte písmenko
N, už to není řeka, ale vlastní jméno: Ondra.
Nabídnu vám ještě jednu slovní hříčku:
JAK NÍZKÝ JE SENÍK?
Libovolně si s těmito čtyřmi slovy pohrajte: srazte
je k sobě, některá slova si odmyslete, jiná
přimyslete, přidávejte a odebírejte písmenka. Na otázku
a další vzniklé otázky při hře se pokuste
odpovědět.
Jeseník
Když se zadíváte do mapy, často se pohoří a horské
masivy dělí na Malé a Velké, třeba Malá a Velká Fatra
na Slovensku, Nízké a Vysoké Tatry, rovněž
na Slovensku. S Jeseníkem je to malinko jinak, jak už jste asi
zjistili při hře se slovy nízký, je a seník. Blíž k Ostravě
je Nízký Jeseník, dál od Ostravy, tedy blíž k městům
Jeseník nebo Šumperk, leží Hrubý Jeseník. Pojmenování