Kniha: Můj atlas Česka - Ondřej Hník

76 předmluva

Můj atlas Česka není nic víc a nic míň, než můj, tedy

dětský atlas Česka. Napsaly ho děti a spolu s nimi básník

a učitel. Jak jistě víte, básníci jsou velmi vybíraví, vybírají

si ze všeho zkrátka jenom něco. A učitelé také nemohou

chtít všechno, a  už vůbec ne všechno najednou. Dobrý

učitel vždycky říká nebo nabízí jen něco málo a  ví, že

míň je víc. No a děti? Ty jsou úžasné. U něčeho by trávily

celé hodiny nebo dny, u  něčeho zase dlouho nevydrží.

Jednou mají náladu na  prohlídku hradu, jindy na nějaký hrad nebo zámek nechtějí ani pomyslet a  už se vidí

ve  vodě. Některé děti zajímají takové podrobnosti, jiné

zase makové podrobnosti. Některé děti milují číslaa dokážou si zapamatovat třeba přesný rozchod železničních

kolejí v  České republice nebo kolik váží Tatra T815, jiné

na  takové technické věci nemají hlavu. Můj atlas Česka

musí uspokojit ty i ony, jinak to ani nejde. Nedělá sinárok na úplnost a už vůbec ne na přísnou systematičnost.

Ostatně je to dětský atlas, a  ne učebnice. Proto v  této

knize není všechno, je v  ní jen něco. A  tak se třeba nedivte, že v  naší knize sice najdete nenápadnou zříceninu Žerotín, ale ne třeba Cheb, že v  ní je kostel Svatého

Václava na  Proseku, a  ne třeba Královská cesta, že v  ní

není Český Krumlov, ale naopak tu najdete třebaNasavrky. To je zkrátka básnická licence autora spojenás představou o potřebách dětského čtenáře a taky s vědomím,

že v  ničem na  světě nelze dosáhnout úplnosti. Zatímco

učebnice je přísná a  nezná slitování, Můj atlas Česka je

spíš hravý a slituje se nad každým. Má předevšímmotivovat k  poznávání naší země, ne sloužit jako pomůcka

pro osvojování znalostí, nebo dokonce biflování. I tak ale

autor doufá, že se z Mého atlasu Česka mnoho dozvíte

a děkuje dětem za to, že s ním Můj atlas Česka vytvářely.

A děkuje také Jirkovi Votrubovi, protože bez něho a jeho

ilustrací by Můj atlas Česka nebyl ani Mým, ani atlasem,

zkrátka by vůbec neexistoval. Jak budeme putovat? Začneme Slezskem, pak bychom měli pokračovat na Moravu. Moravou se protouláme do Čech a nakonec se octneme v hlavním městě: Praze. Takže vřele doporučuji směr jih. Co třeba udělat takového pomyslného hada napříč našimi kraji?

Vzhůru do

Moravskoslezského kraje!

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ – ZLÍNSKÝ KRAJ – JIHOMORAVSKÝ

KRAJ – OLOMOUCKÝ KRAJ – PARDUBICKÝ KRAJ – VYSOČINA –

JIHOČESKÝ KRAJ – STŘEDOČESKÝ KRAJ – KRÁLOVÉHRADECKÝ

KRAJ – LIBERECKÝ KRAJ – ÚSTECKÝ KRAJ – KARLOVARSKÝ KRAJ – PLZEŇSKÝ KRAJ – JEŠTĚ JEDNOU STŘEDOČESKÝ KRAJ Z DRUHÉ

STRANY – PRAHA.

Moravskoslezský

kraj

kapitola

1

1312

SLEZSKO

Na Slezsko se často zapomíná. A když nezapomíná,

tak je chudák úplně na konci. Nejen na konci naší

republiky, když cestujeme od západu na východ,tře

ba z Aše do Jablunkova, ale i na konci trojice Čechy,

Morava a Slezsko. A proto Slezskem v našem atlase

začínáme, aby se mu dostalo aspoň někde o trochu

víc pozornosti. Protože pozornost si jistě zaslouží.

Je Slezsko české?

Říkáme Slezsko a myslíme, že je naše, ale pozor, ne celé

Slezsko leží na území České republiky. Největší část

Slezska leží v Polsku, kousek taky v Německu. Takže

jenom část Slezska leží u nás, v České republice, a tohle

české Slezsko se tak dokonce jmenuje: České Slezsko.

Něco jiného je Moravskoslezský kraj: ten je samozřejmě

celý náš.

Proč si Slezsko zaslouží pozornost?

Slezsko proslulo výrobou varhan ve městě Krnově, ale

třeba i tím, že se tady narodil Sigmund Freud,zakla

datel psychoanalýzy. A to ve městě, které se jmenuje

dost zvláštně: Příbor. Dobře si to zapamatujete, protože

příbory má každý z vás určitě doma. Jestli jítehůlka

mi, nevadí, i ty se dají považovat za něco jako příbor.

Ze Slezska pochází také básník Petr Bezruč, narodil

se v Opavě. Je to nefalšovaný básník Slezska, protože

o Slezsku a jeho obyvatelích psal. Ale Slezsko si zaslouží

pozornost i proto, že je to krásný kraj sám o sobě.Be

skydy jsou drsné a krásné zároveň. Vyšlápněte si třeba

na Lysou horu, Smrk nebo Radhošť a pak si dopřávejte

ten měkký pohled.

Medvědů se nebojte

Žijí v Českérepubli

ce medvědi? Ano, žijí,

přišli sem ze Slovenska.

Můžeme je potkat právě

v Moravskoslezském kraji,

v Beskydecha v Jese

níkách. Kromě toho také v sousedním Zlínském kraji

v Bílých Karpatech. Do Jihomoravského kraje nedávno

snad jen zabloudili. Medvědi se člověka bojí, proto

potkat medvěda je opravdu velká vzácnost. Klidí se vám

z cesty daleko dřív, než na něj stačíte vůbec pomyslet.

Takže medvědů si spíš užijete v zoologických zahradách

nebo takzvaných medvědáriích, často u hradů a zámků,

kde je chovají třeba v hradním příkopě.

Příbor

Když se podíváte na Příbor z výšky, a dneska už to díky

internetu není problém, je docela zelený. Přinejmenším

pokud si najdete jarní nebo letní záběr. Takže kdyžřek

nu, že Příbor je svěží město, není to žádná fráze. K jeho

svěžesti jistě přispívá řeka Lubina svými příjemnými

obloučky, i náměstí s kašnou a podloubím.

Štramberk

Jestli znáte dobrotu zvanou Štramberské uši, měli byste

také poznat i samotný Štramberk. Ale pozor, jsou dva:

město Štramberk a hrad Štramberk. Hrad je už dávno

zpustlý, ale můžete navštívit jeho kulatou věž. Je z ní

totiž dneska rozhledna. A uvidíte, že je na co se dívat!

Jestli vám nestačí pohled na okolní krajinu, zvlášťna Be

skydy a Jeseníky, nabízím jeden pohled do minulosti

hradu: pověst praví, že ho postavili templářští rytíři.

Štramberské uši

Ještě se na chvíli vraťme ke štramberským uším. Alepo

zor, je to jen pro silné povahy: název štramberské dobroty

vznikl proto, že tahle pečená sladkost připomínala uši.

Za vším stojí, alespoň podle pověsti, usekané lidské uši.

V dávných dobách vpadli na Moravu Tataři a ti pobitým

křesťanům usekávali uši. Pak uši nasolili a poslali v pytlích

svému panovníkovi, aby mu ukázali, kolik křesťanů se jim

podařilo pobít. Štramberské uši se tak pečou„na památ

ku“ těchto dávných událostí.

Radhošť

Radhošť je hora, která tě ráda pohostí. Když ovšem není

nehostinné počasí. Je vysoká 1129 m. n. m., což jsou tři

Bílé hory nad sebou. Mohli bychom taky říct, že Radhošť

není ani o 500 m nižší než Sněžka a že je skoro o 700 m

vyšší než Říp. Nešermujme tu ale s čísly,

slovní hříčka

Na světě, tedy i v České republice, tedyi v Morav

skoslezském kraji, existují hříčky přírody a slovní

hříčky. Hříčkou přírody je v Moravskoslezskémkra

ji třeba skalní útvar Čertovy Mlýny, slovní hříčkou

třeba řeka Odra, do které když vhodíte písmenko

N, už to není řeka, ale vlastní jméno: Ondra.Na

bídnu vám ještě jednu slovní hříčku:

JAK NÍZKÝ JE SENÍK?

Libovolně si s těmito čtyřmi slovy pohrajte: srazte

je k sobě, některá slova si odmyslete, jinápřimys

lete, přidávejte a odebírejte písmenka. Na otázku

a další vzniklé otázky při hře se pokusteodpově

dět.

Jeseník

Když se zadíváte do mapy, často se pohoří a horské

masivy dělí na Malé a Velké, třeba Malá a Velká Fatra

na Slovensku, Nízké a Vysoké Tatry, rovněžna Slo

vensku. S Jeseníkem je to malinko jinak, jak už jste asi

zjistili při hře se slovy nízký, je a seník. Blíž k Ostravě

je Nízký Jeseník, dál od Ostravy, tedy blíž k městům

Jeseník nebo Šumperk, leží Hrubý Jeseník. Pojmenování