načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Mrtví & neklidní - Martin Friedrich

Mrtví & neklidní

Elektronická kniha: Mrtví & neklidní
Autor:

Děsivá monstra a jiné světy, které od toho našeho dělí jen tenká stěna, podivuhodné schopnosti zdánlivě běžných lidí, temné konspirace deformující běh (alternativních) dějin, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 219
Rozměr: 17 cm
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: neklidní / Martin Friedrich
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-5058-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Bizarní příběhy, podivné jevy, neuvěřitelně uvěřitelné neskutečnosti. Fantastika podaná v realistických kulisách, či alespoň s uvěřitelným vysvětlením přináší mrazení v zádech z pocitu, že tohle se vlastně může stát. Povídky v temném hororovém stylu s detektivními i vtipnými zápletkami přivádí na scénu svérázné hrdiny, kteří často nenacházejí klid ani po smrti. Sbírka převážně hororových povídek vychází v rámci edice časopisu Pevnost.

Popis nakladatele

Děsivá monstra a jiné světy, které od toho našeho dělí jen tenká stěna, podivuhodné schopnosti zdánlivě běžných lidí, temné konspirace deformující běh (alternativních) dějin, hrůzné pouto mezi krajinou a jejími obyvateli – to všechno najdete v příbězích nejrealističtějšího z českých autorů fantastiky. Jeho horory se mísí s detektivním pátráním, humorem i erotikou. Friedrichovi hrdinové málokdy končí šťastně a často nenalézají klid ani po smrti…   Martin Friedrich (1970), absolvent oboru historie a česká literatura na FF UK, se v současné době živí jako pedagog na téže fakultě. Publikuje populárně-vědecké články a studie, jako redaktor a překladatel z angličtiny spolupracoval s některými pražskými nakladatelstvími. Jeho povídky vyšly v Pevnosti, Ikarii a Fantázii, některé také zazněly v Českém rozhlase. Společně s Petrou Andělovou je pod pseudonymem Albert Kudělka autorem sbírky okultních detektivek Smrt & potěšení (2008; Edice Pevnost, sv. 41).

Zařazeno v kategoriích
Martin Friedrich - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Martin Friedrich

MRTVÍ & NEKLIDNÍ



Martin Friedrich

MRTVÍ &

NEKLIDNÍ


Copyright © Martin Friedrich, 2011

Cover © Lubomír Kupčík & Lukáš Tuma, 2011

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2011

ISBN 978-80-7425-058-3


PRAŽSKÁ BRÁNA


Americké úřady předaly českému ministerstvu zahraničních

věcí osobní věci dr. Stanislava Koubka, bývalého pedagoga

Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který před necelým

rokem odcestoval do Spojených států. Jeho batoh bylnale

zen kdesi hluboko v lesích na úpatí hor v západní částistá

tu Massachusetts, Koubek sám se ztratil beze stopy. Vpří

ručním zavazadle byl kromě jiných předmětů také deník

v hnědých koženkových deskách, dnes uložený v Archivu

Univerzity Karlovy. Některé záznamy z posledního půlroku

před Koubkovým odchodem do zahraničí by možná mohly

být klíčem k vyjasnění příčin jeho zmizení.

Pondělí 6. září 199*

Dnes jsme se na poradě katedry dozvěděli, že u nás budeje

den semestr hostovat profesor Jeremy Fletcher z katedry

antropologie Filozofické fakulty Miskatonické univerzity

v Arkhamu. Odhaduju, že to bude jeden z řady podivínů,

kteří k nám v posledních deseti letech přijíždějí z ciziny,

aby si užili exotiky tajuplné postkomunistické východníEv

ropy a případně u nás šířili osvětu v oblasti toho pravého

vědeckého bádání. Náš obor je stejně považován za natolik

esoterický, že kontakty s všelijakými potrhlíky jsou nafa

kultě obecně považovány pouze za dokreslenínesmyslnos

ti tohoto druhu studia.

Zpráva o brzkém příjezdu profesora Fletchera (má se

v Praze objevit už za týden) nevyvolala příliš živý zájem,

7


Martin Friedrich

nehledě na to, že nikdo z nás nikdy o nějakém Arkhamu ani

o Miskatonické univerzitě neslyšel. Jen nestor naší katedry,

stařičký profesor Matějíček, se při vyslovení těchto jmen

lehce zachmuřil a zdálo se, že usilovně po něčem pátrá

v paměti.

Pondělí 13. září 199*

Americký kolega včera přiletěl na ruzyňské letiště snepatrným zpožděním. Byl jsem to právě já, nejmladší z asistentů

naší katedry, kdo byl pověřen úkolem profesora Fletchera

přivítat a doprovodit jej do univerzitního hotelu vKamzíkově ulici, kde pro něj bylo připraveno apartmá. Totoubytování má být odedneška nahrazeno podnájmem u jehoznámého, který je zatím někde mimo Prahu.

Počátkem září se stmívá už po sedmé hodině, takže jsem na letiště přijel prastarou Škodou 120 L v podstatě už za úplné tmy. Letadlo z New Yorku mělo přistát deset minut po osmé. Prohlížel jsem si v příletové hale obličeje cestujících a v dlani mačkal fotografii profesora Fletchera. Z houfu turistů sekonečně vynořila vysoká postava v dlouhém kabátě a klobouku.

Když přišla blíž, poznal jsem vrásčitou tvář muže z fotky s pletí barvy ořechu a výrazným, zahnutým nosem.Největší pozornost ovšem budily jeho oči, s uhlově černýmipanenkami, až překvapivě úzkými, jejichž pohled se zdánlivě propaloval po nervových drahách až do nitra mého mozku. Klobouk se širokou střechou a poněkud z módy vyšlý šedý baloňák vytvářely obraz nepraktického profesora zhumoristických románů; pouze zcela současné cestovnízavazadlo, které se dá nést v ruce i vézt na kolečkách, tento dojem poněkud narušovalo. 8


Mrtví & neklidní

Stisk jeho ruky byl až překvapivě pevný, dokonce senezdráhám říct, že jsem si chvíli připadal jako ve svěráku.Pozdravil mě kultivovanou britskou angličtinou, jakou bych u pedagoga z provinční americké univerzity čekal jen stěží. Všechno na něm bylo tak trochu paradoxní.

Světla pouličních lamp se lámala na kapkách deště, které, vykrojeny stěrači, vytvářely na předním skle škodovkypodobu jakéhosi ptáka s rozepjatými křídly. Fletcher, sedící na zadním sedadle, mlčel. Projeli jsme Evropskou až naKulaťák, pak doleva na křižovatku u Prašného mostu a odtud na Letenskou pláň. Cesta byla jako obvykle ucpaná auty, což mi alespoň občas umožňovalo přejet ve zpětném zrcátku po Američanovi letmým pohledem. Jeho tvář se utápěla ve stínu, jen pravidelné záblesky světel, když jsme později projížděli Letenským tunelem, vykreslovaly kontury ostré čelisti s lehce namodralým stínem oholených vousů.

Zahraniční host opravdu nebyl příliš výřečný, na můj bodrý pokus pobavit jej výkladem o původu lidového označení tunelu, ke kterému jsme přijeli po nábřeží od Švermova mostu, reagoval pouze přitakávajícímmručením. Nebyl to asi dobrý nápad pokusit se přeložit cizinci název Husákovo ticho, zvláště bez možnosti pochopeníširšího historického kontextu, jak mi brzy došlo. Ne nadarmo jsem kulturolog.

Zanechal jsem veškerých pokusů o konverzaci a mlčky domanévroval sešlé vozidlo Revoluční třídou až ke Kotvě, v jejíchž podzemních garážích jsem zaparkoval. Dál už jsme museli pěšky. V recepci jsem vyřídil veškeréformality a doprovodil Fletchera k jeho pokoji. Stručnépoděkování a popřání dobré noci spolu s pevným stiskem rukyukončilo mé první setkání s arkhamským profesorem. Teprve až

9


Martin Friedrich

cestou domů do Holešovic ve mně začal hlodat podivnýpocit. Chvíli trvalo, než mi došlo, co to je.

Profesorovo zavazadlo. Vzhledem k chladnému počasí i dešti byl jeho pojízdný kufr až podezřele... teplý, ano,jinak to nejde říct. I když si na zavazadlo nenechal sáhnout a sám jej uložil do kufru auta, cítil jsem z něj jakési závany tepla. Hřál natolik, že dešťová voda se na něm velmi rychle odpařovala. Paměť mi zpětně přehrává okamžik, kdyFletcher před hotelem vytahuje kufr z auta a z povrchu tmavě modré látky se zvedají obláčky páry.

Snad tam nakonec nepřevážel nějaké zvíře? A jak by ho vůbec dostal v kufru přes letištní kontrolu, nemluvě o tom, že v nákladních prostorách letadla bývá v desetikilometrech asi pořádný mráz...?!

Sobota 2. října 199*

Neznám příliš dobře americký akademický život ani zvyky,

které provázejí počátek působení hostujících profesorů na

jejich univerzitách. Rozhodně je však slušností nového, byť

dočasného, kolegu nějak uvítat. Šéf naší katedry zpočátku

uvažoval o tom, pozvat Fletchera jednoduše na pivo dohosody U Klobouku, kam jsme obvykle chodívali s kolegy po

přednáškách (občas i mezi nimi), rychle si ovšem uvědomil,

že i univerzitní neformálnost by měla mít nějaké meze,

zvlášť když jde o významného zahraničního vědce. Byl

jsem tedy pověřen přípravou večírku na uvítanou, který se

měl konat přímo ve fakultních prostorách, konkrétně vnejvětší posluchárně, patřící naší katedře.

Včerejší oslava byla nakonec poměrně skromná – zakoupil jsem padesát chlebíčků, kolega Zikmund, který pochází z ji- 10


Mrtví & neklidní

homoravských Polešovic, obstaral dostatečné množství vína,

katedrový džbánek na pivo byl připraven k rychlémunaplnění přímo z pípy U Klobouku. Zúčastnili se všichni členové

katedry a dokonce i externisté; nikdo si nenechal ujítpříležitost seznámit se s člověkem, který má u nás přednášet o tak

obskurním tématu, jako je Vampyrismus v kontextu světové

kultury. Zájem skoro předčil rozruch kolem hostování jisté

italské teoretičky feminismu, která u nás pobývala předdvěma roky a jejíž přednáškový cyklus předčasně skončil její

hospitalizací poté, co ji inzultoval jeden rozběsněný macho.

Profesor Fletcher, ve velmi formálním oděvu, upjatý atakřka starosvětsky zdvořilý, se zdržel asi půldruhé hodiny, vypil dvě sklenky vína, s jistou opatrností ochutnal jeden chlebíček a velmi střídmě konverzoval s novými kolegy. V okamžiku, kdy se kolega Šebek chopil kytary a učebnou se začal nést sborový zpěv folkových songů a moravskýchlidovek, se Fletcher rozloučil a definitivně večírek opustil.

Skoro současně jsem odcházel z místnosti i já, i když pouze dočasně – za účelem návštěvy toalety –, a tak jsem měl možnost zahlédnout jeho vysokou postavu, lemovanou vlajícím baloňákem a shora rámovanou kloboukem, vosvětlené chodbě vedoucí ke schodišti. Kráčel rychle, s ažnepřirozeně rovnými zády, a za pár vteřin zmizel za rohem. Opravdu divný pavouk; jestli takhle na té jejich univerzitě vypadají všichni pedagogové, tak to tam musí vypadat jak v domě Addamsových.

Při návratu jsem zahlédl na podlaze nějaký papír. Byl to dopis, na obálce s arkhamskou adresou profesora Fletchera, který mu zřejmě vypadl z kapsy, když odcházel. Vrátil jsem se na večírek, pevně rozhodnut vrátit Američanovi dopis při první vhodné příležitosti.

11


Martin Friedrich

Úterý 5. října 199*

Teprve dnes, když jsem něco hledal v kapse bundy a narazil

tam na obálku, jsem si vzpomněl na nalezený dopis.Nemám v povaze slídilství, ale jistá atmosféra tajemství, která

se zdála obklopovat osobu hostujícího profesora zArkhamu, mne přiměla porušit zásady slušného chování anahlédnout do něj. Byl datován 3. září letošního roku v NewYorku a psán byl angličtinou, která pro mne, přiznávám, byla

místy méně srozumitelná. Takhle jsem si jej přeložil:

Vážený kolego a milý příteli,

zdá se, že náš experiment bude korunován úspěchem,neboť kolega H. z Budapešti potvrdil shodné výsledky i na své straně (podrobnosti Vám sdělím raději až osobně, buďte však ujištěn, že jde o zprávy více než pozitivní). Nyní tedy je na Vás, abyste k úspěchu naší věci přispěl také Vy svým dílem. Náš pražský přítel Vás bude očekávat na dohodnutém místě a v dohodnutou dobu.

Doufám, že přesun Objektu letadlem nezpůsobí nějaké technické problémy a že opatření námi učiněná budoudostatečná. Informujte mne včas o všech novinkách arozhodně neztrácejte čas, neboť, jak dobře víte, celá záležitost musí být realizována o zimním slunovratu. Práce je ještě mnoho a času kvapem ubývá...

Vyřiďte mé vřelé pozdravy našemu drahému příteli vPraze a ujistěte jej, že ani my zde nepolevujeme ve svém úsilí.

Váš oddaný

H. R. K. M.

12


Mrtví & neklidní

Co to ale vlastně má znamenat? Není ten Fletchernakonec zapleten do něčeho ilegálního, například do nějakého tajného výzkumu financovaného mafií? Už vidím, jak na naši katedru přijíždějí agenti FBI v černých oblecích azrcadlových brýlích a vyslýchají pedagogy i sekretářku!

Nepochybuji o tom, že podobné představy by některé mé kolegy donutily k smíchu a k poukazu na úroveň méoblíbené četby a filmů. Každý by však musel uznat, žeinformace, jež dopis obsahoval, jsou přinejmenším podivné,samozřejmě za předpokladu, že nejde o nějakou svéráznou hru nebo produkt Fletcherova černého humoru, o jehožexistenci bych si ostatně dovolil pochybovat.

Neděle 10. října 199*

Vzhledem k poněkud jiným starostem, které jsem mezitím

měl, jsem poměrně rychle pustil z hlavy podivný dopis

(který jsem mezitím někam založil a jeho příjemce hoevidentně nepostrádal) i amerického profesora. Včera začalsemestr a s ním i veškeré mé přednášky a semináře. Pohled na

rozvrh, vyvěšený na nástěnce před dveřmi sekretariátu, mi

mimo jiné prozradil, že Fletcherova přednáška připadá na

každé úterý od 17.15, což je doba, kdy mám volno.Zvědavost mě opět začala poštívat k dalšímu sledovánínemluvného Američana.

Ale než jsem se odhodlal navštívit Fletcherovupřednášku, zjistil jsem věc, která poněkud změnila mé plány.Podařilo se mi náhodou nahlédnout do sekretářčiných papírů, kde jsou také uvedeny seznamy adres všech pedagogůvčetně externistů. U jména amerického profesora už byl připsán onen podnájem, který si sám sehnal...

13


Martin Friedrich

Pátek 15. října 199*

Vím, že takováhle zvědavost má už blízko k obsesi a ževšetečnost je špatná vlastnost, ale nemohl jsem si pomoct.Včera v podvečer jsem se (po krátkém vnitřním boji) vypravil

do horní části Smíchova, kde teď profesor Fletcher bydlí.

Vystoupil jsem z tramvaje na Plzeňské, pod Klamovkou, a vyšlápnul kopec nad parkem až nahoru, kde jsem vpravo, v ulici Na Vršku konečně uviděl dům, jehož čísloodpovídalo Fletcherově nové adrese. Nakonec mě ani přílišnepřekvapila jeho zvláštní architektura.

Jednopatrová, okrově omítnutá stavba byla korunována sedlovou střechou se špičatým, po stranách vykrojenýmštítem. Největší pozornost na první pohled vzbuzoval tříboký arkýř, nad prostředním oknem zdobený jakýmsi podivným znamením, podobným snad nejvíce zednářskému symbolu kružítka a úhelníku. Reliéf připomínající arabské písmeno jsem zahlédl také v horním pásu vedlejší stěny, částečněporostlé popínavými rostlinami, které splývaly z dřevěného balkonu, obepínajícího dům ze dvou stran ve výši prvního patra. Okna byla temná a dům působil opuštěně a prázdně. Tak prázdně, jako by ani neměl vnitřek, jako by muchyběly místnosti a obvodové zdi a fasáda kryly pouze temnou prázdnotu, šířící se nekonečným prostorem.

Drobný, vytrvalý déšť mi stékal po krku a mě roztřásla zima. Nechtěl jsem zvonit u branky, ostatně nebylo proč, vlastně jsem ani nevěděl, proč mi ten Američan připadá tak divný. Ten dopis se dal vykládat různě, ostatně nenívyloučeno, že jsem mu špatně rozuměl, moje angličtina nenízcela dokonalá. A ten zvláštní vjem tepla z Fletcherova kufru? Počasí, a teplota vzduchu obzvlášť, dělají někdy různé divy; 14


Mrtví & neklidní

co o tom můžu vědět, a koneckonců, co je mi vůbec po tom,

co si americký učitel vozí s sebou?

Venku v tomhle počasí vcelku pochopitelně nikdo nebyl, pouze v zatáčce ulice jsem zahlédl zmoklého chlapíka, který vypadal, jako když hledá něčí dům. Na tu vzdálenost jsem z něj moc neviděl, snad jen nějaký nejasný bílý pruh na hlavě.

Otočil jsem se a chtěl jsem se vydat zase z kopce dolů, když jsem to uslyšel. Pod úrovní běžného městského šumu, který je v Praze slyšet i v těch nejklidnějších čtvrtích,znělo hluboké basové dunění, které jsem původně přisuzoval nahlas puštěné hudbě v některém z aut, projíždějícíchnedalekou Bělohorskou. Ale místo aby mizelo, naopak sílilo. Takovéhle basy by těžko zvládla i ta nejmodernějšíaparatura, pásmo zvuku se pohybovalo hluboko pod obvyklým tónovým rozsahem běžných reproduktorů. Jeho zdrojem byl očividně právě dům, před nímž jsem stál, dům, v němž se ubytoval Fletcher. Připomínalo to tlukot gigantického srdce někde v podzemí. Vibrace procházely z chodníku do podrážek bot, jako by stovky divošských bubeníků v dusné džungli bušily do nástrojů na pokyn skrytého šamana.

Pocit chladu za krkem se změnil v mrazení, procházející celou páteří. Podzemní záchvěvy skončily stejně náhle jako začaly. Nehodlal jsem před tím podivným domem zůstat už ani vteřinu. Z kopce už jsem skoro běžel. Teprve když jsem o deset minut později seděl v tramvaji, jedoucí k Andělu, zjistil jsem, že v kapse bundy křečovitě svírám klíče od bytu, od jejichž kovového přívěsku jsem si rozřízl kůži na dlani. Poté, co jsem si krev otřel kapesníkem, mi konečně začal fungovat mozek.

Co to, ksakru, bylo? V Praze přece obvykle nebývázemětřesení! Stejně tak pochybuju, že by takhle zněl zvuk

15


Martin Friedrich

třeba nějakých stavebních prací. Podvědomě jsem cítil, že

to je něco mnohem zlověstnějšího, něco, po čem bych asi

neměl pátrat...

Středa 20. října 199*

I přes tento znepokojivý zážitek mě zájem o počínánítajem

ného Američana nikterak neopustil, spíš naopak. Pokouším

se sledovat jeho počínání na fakultě, i když naše výuka se

kříží způsobem pro mne poněkud nevýhodným. Nechci

však do celé záležitosti zasvěcovat kohokoli jiného, kdo by

mi mohl při sledování pomáhat, protože jde o věc přílišne

obvyklou, než aby mi někdo uvěřil. Předpokládám, že

z Fletcherova chování, a třeba i z drobných indicií, nakonec

vyčtu něco, co mi pomůže vysvětlit všechny ty podivnosti,

které se k jeho osobě váží. V paměti mi utkvěla zmínka zdo

pisu jeho newyorského přítele o tom, že cosi musíproběh

nout o zimním slunovratu. Ať už to je cokoli, zbývají mi tedy

sotva dva měsíce na to, abych tuhle záhadu vyluštil...

Úterý 26. října 199*

Nevím to jistě, ale začínám mít pocit, že se mi profesor

Fletcher záměrně vyhýbá. Při setkání na chodbě sicepo

zdraví, ale vyhýbá se jakémukoli bližšímu osobnímukon

taktu. Na poradách katedry předstírá mrtvého brouka,ostat

ně tak jako po celou dobu svého dosavadního působení

u nás. Přesto se nemohu zbavit nejasného dojmu, žezejmé

na já jsem tou osobou, které se nějakým způsobem obává.

Tuší snad, že se zajímám o jeho tajemné poslání v Praze?

16


Mrtví & neklidní

Středa 27. října 199*

Dnes odpoledne, když jsem měl konzultační hodiny, jsem

zahlédl Fletchera něco kutit na chodbě. Nikdo nakonzultace nepřišel a já si, ani nevím proč, nechal pootevřené dveře

od kanceláře. Připravoval jsem si přednášku o mýtech astereotypech české obrozenecké společnosti, když do šumění

deště, narážejícího do střechy, zazněl z chodby podivný,

skřípavý zvuk. Opatrně jsem přešel ke dveřím a vyhlédl ven

škvírou mezi dveřmi a dveřním rámem.

Má pozorovatelna nemohla být umístěna výhodněji. Viděl jsem Fletcherova záda v šedém pulovru, jak se sklání před starou prosklenou skříní, v níž jsou již snad po desítky let uloženy staré svázané ročníky různých odborných časopisů. Američan si zřejmě prohlížel jeden ze svazků, protoževzáětí jsem viděl, že jej ukládá zpět do skříně a zatahujeposuvné sklo, které vydávalo zvuk, jenž mě vyrušil od práce. Uskočil jsem zpět do místnosti právě v okamžiku, kdy se Fletcher začal pokradmu rozhlížet, jako by se chtěl ujistit, jestli ho někdo neviděl. Mimochodem, na tuto dobu bylo v našem patře velmi klidno, už nejméně čtvrt hodiny po chodbě nikdo neprošel, ale zítra je koneckonců státnísvátek, tak asi proto. Vzápětí jsem zaslechl tiché, rychlé kroky, kterak se vzdalují za roh, kde podivínský profesor se dvěma kolegy sdílí kancelář. Vrátil jsem se zpátky k přípravě, ale na práci jsem se soustřeďoval jen těžko.

Uplynulo asi dvacet minut, když jsem uslyšel klapnutí jeho dveří a kroky v opačném směru. Prošel kolem mých dveří, takže jsem škvírou zahlédl baloňák mizící v šeru chodby směrem k východu. Počkal jsem ještě tři minuty a pak zvolna vyšel na chodbu a přistoupil ke skříni sčaso>17


Martin Friedrich

pisy. V místech, kde jsem viděl stát Fletchera, padal za

sklem prach na dlouhou řadu svázaných ročníků Zeitschrift

für Psychologie někdy z předválečné doby. Odsunul jsem

sklo a přejel pohledem hřbety. Jedna z knih bylapovysunuta z řady. Prach na vazbě byl místy setřený a za předsádkou

něco vězelo. Na zem vypadl přehnutý svazek papírů.Rozhlédl jsem se kolem, podobně jako před chvílí Fletcher,

a zmizel se svou kořistí na sekretariátu, kde naštěstí zrovna

nikdo nebyl. Okopírovat papíry a vrátit je zpátky do knihy

a tu do knihovny bylo dílem sotva deseti minut.

Zapomněl jsem na přípravu přednášky a vrhl jsem se na zkoumání nálezu.

Část písemností byla evidentně kopií stránek z deníku, podle písma tak asi dvě stě let starého. Mezi záznamy se občas objevovaly nákresy předmětů, které jsem nedokázal na první pohled identifikovat. Zbytek tvořily papíry stextem v současné angličtině, zřejmě Fletcherovy vlastnípoznámky. Závan chladného vzduchu z pootevřených dveří mne přinutil vstát a zavřít je. Venku už nastala úplná tma, prořezávaná jen svítícími okny a provazy deště.

Pokusil jsem se nejdříve vyluštit alespoň něco málo z onoho starého deníku. Písmo bylo místy těžko čitelné,obtíže mi činila i archaická angličtina, ale i tak jsem pochopil, že jde o část záznamů amerického kvakerského misionáře z konce osmnáctého století, který mezi posledníminovoanglickými indiány z kmene Pekotů sbíral legendy apověsti. Ebenezer Thompson (tak se jmenoval ten pastor) se zvláště zajímal o uctívání jakýchsi starých a obávaných božstev, s nimiž indiánští šamani vstupovali do kontaktu prostřednictvím rituálů, jejichž podobu se ovšem zdráhal popsat... 18


Mrtví & neklidní

Klepání na dveře mne vytrhlo ze čtení. Do kancelářenahlédl profesor Fletcher.

„Promiňte, pane kolego, moc se omlouvám, zřejmě jsem někde zapomněl deštník. Nezahlédl jste ho náhodou,prosím?“ Zdálo se mi, že si mě pátravě prohlíží, jeho pohled vzápětí sklouzl na psací stůl (papíry, které jsem četl, jsem v úleku instinktivně zasunul pod hromádku seminárních prací).

„Ne, bohužel.“ Uznávám, že jsem asi měl říct víc, ale leknutí z jeho neočekávaného návratu mě zbavilo řeči i duchapřítomnosti. A co horšího, bojím se, že to na mně bylo vidět.

„Nevadí.“ Gestem naznačil, že místo deštníku použije tašku, kterou držel v ruce, lehce se usmál a potichu za sebou zavřel. Než jsem se úplně vzpamatoval, zaslechl jsem z chodby i skrze dveře povědomé zaskřípění odtahovaného skla knihovny. Čekal jsem, jestli se ještě jednou nevrátí, ale vzápětí jsem uslyšel vzdalující se kroky. Sám jsem o sobě nevěděl, že jsem tak iracionální, vždyť co by nakonec mohl poznat? Pochybuji, že by kontroloval otisky prstů. I jeho podezřívavý pohled jsem nakonec začal považovat zavýlod svého strachu, i když nelze popřít, že za těchtopodivných okolností se lze nadít čehokoli.

Fakulta asi opravdu není nejlepším místem, kde jemožné studovat věci, k nimž jsem přišel způsobem ne zcela čestným. Pečlivě jsem kopie uložil do pevných papírových desek s chlopněmi, vložil je do batohu a vyrazil do deště. Doma bude větší klid.

19


Martin Friedrich

Čtvrtek 28. října 199*

Strávil jsem neklidnou noc. To, co jsem četl skoro do rána,

ve mně zanechalo pocit čehosi slizce hnusného a zároveň

dojem, že určitě musí jít o halucinaci nebo kolosálníkanadský žert.

Proboha, vždyť je konec dvacátého století, kosmické sondy létají k hranicím sluneční soustavy, počítačové systémy řídí dopravu, nemocnice a průmyslovouvýrobu... a v Arkhamu se skupina vědců, notabene z mého vlastního oboru, zcela vážně zabývá něčím tak šíleným!!! Pokud je to všechno vůbec pravda...

Před mýma očima se objevovaly nákresy bizarních oltářů složených z megalitů, které indiáni před mnohýmigeneracemi vystavěli v lesích Nové Anglie, aby mohlikomunikovat s bytostmi z hlubin času a vesmíru. Starý americký kněz se dokonce na jedné straně svého deníku pokusil napodobit původní výslovnost magických inkantací, jež bylo možné jen těžko připsat lidskému hrdlu. Podivná jména jako Yhe, Nug-Soth nebo Dho-Hna určitě neměla svůj původ vjakémkoli, byť dávno mrtvém indiánském jazyku.

Ještě větší znepokojení ve mně však vzbudilyFletcherovy poznámky. Pochopil jsem z nich, že studiumThompsonových záznamů doplnil informacemi z dalších, mnohdy značně obskurních knih (vedle Klíčků Šalamounových,Steganographie opata Trithemia a De Occulta Philosophia Cornelia Agrippy se dosti často odkazoval na prastarýNecronomicon šíleného Araba Abdula Alhazreda), abyrekonstruoval děsivé rituály, jejichž výsledkem mělo být vyzvání Těch z Venku, jak zde bylo doslovně napsáno. Celázáležitost byla navíc součástí výzkumu vědeckého týmu arkham- 20


Mrtví & neklidní

ské katedry antropologie (rád bych věřil, že jedině bezsouhlasu vedení zdejšího vysokého učení), plnícího úkoly,jejichž povahu jsem nedokázal z těchto poznámek dešifrovat.

Profesor Fletcher sám si vzal na starost Bránu Prudkého

horka, ať už to mělo znamenat cokoli.

Měl jsem pocit, že v pokoji prudce poklesla teplota, a já se začal chvět zimou. Vzhledem k sychravému podzimnímu počasí jsem nastavil i na noc termostat topení na devatenáct stupňů. Zkontroloval jsem ho, ale vše se zdálo být vpořádku. Při pomyšlení na to, že bych se vrátil k četbě těchohavností, mě takřka zachvátila prudká nevolnost. Zasunul jsem papíry pod hromadu knih na psacím stole, abych nebylnucen se na ně dívat, a šel jsem spát. Bylo za pět minut dvě a venku hustě pršelo.

Rozrušení z kuriózních zjištění a z otázek, které z nich plynuly, mi však nedovolilo usnout a nepokojně jsem se převaloval v posteli. Pod zavřenými víčky mi plulaznamení, jejichž výstřední názvy jako Voor, Kish nebo Kothvzbuzovaly ty nejmorbidnější fantasmagorické představy. „Učiň gesta, jež přivolají Staré a poručí jim znovu vkročit na Zemi...“ „Přivolej strašlivého Azathotha, až Sluncedostoupí znamení Skopce, Lva nebo Střelce...“ „Staří byli, Staří jsou a Staří budou. Přišli z temných hvězd dřív, než se zrodil člověk, neviděni a ohavní sestoupili na mladou Zemi...“

Proboha!

Čtvrtek 4. listopadu 199*

Nevím, jak dalece jsem ovlivněn všemi těmi podivnostmi,

které jsem před pár dny četl, nebo jestli se u mě už opravdu

21


Martin Friedrich

projevuje paranoia, ale mám pocit, že mne někdo sleduje.

Dnes jsem byl v rámci svého semináře, věnovanéhočeskému národnímu obrození, se studenty na exkurzi naOlšanských hřbitovech. Chtěl jsem jim ukázat náhrobky předních

obrozenců a pohovořit přitom o pohřbech slavnýchosobností devatenáctého století. Počasí bylo vpravdě dušičkové,

kapky deště pleskaly do vlhkého spadaného listí, kteréhnilobně páchlo, a oblak páry, kterou náš malý hlouček vevlhkém vzduchu vydechoval, se vznášel nad hroby jako výron

ektoplazmy při spiritistické seanci (sakra, už z toho asi

opravdu šílím!). Studenty moje vyprávění evidentně příliš

nebavilo, v tomhle počasí je určitě příjemnější sedět ugrogu nebo svařeného vína někde v hospodě, ale fakultníbodový systém byl nemilosrdný a body za jakýkoli, byť nudný

seminář se hodily.

Když jsme se zastavili před vysokou stélou Miroslava Tyrše, korunovanou plastikou sokola s rozepjatými křídly, a já líčil velkolepý pohřeb zakladatele národnítělovýchovné organizace, zahlédl jsem periferním viděním pohyb za řadou zadních stěn hrobek, které tvořily jakousi souvislou zeď, ohraničující náměstíčko kolem Tyršova náhrobku. Zpočátku ten člověk vypadal jako obyčejný návštěvník, možná hledající hrob příbuzného, ale záhy mi začalo být nápadné, že kamkoli jsme se přesunuli, vždycky jsem jej někde v pozadí zahlédl. Zjevně si dával pozor, aby senepřiblížil na kratší vzdálenost.

Nebyl o moc vyšší než já, v černé bundě a černýchkalhotách, neodhadnutelného věku, v podstatě nenápadnýčlověk, jakých chodí po ulici spousta. Jen jedna věc na něm byla i zdálky zvláštní – v tmavých vlasech, jejichž konce mu padaly až na límec bundy, se leskl sněhobílý pramen; 22




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist