načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Moučný mozek -- Překvapivá pravda o pšenici, sacharidech a cukru – tichých zabijácích vašeho mozku - David Perlmutter

Moučný mozek -- Překvapivá pravda o pšenici, sacharidech a cukru – tichých zabijácích vašeho mozku

Elektronická kniha: Moučný mozek -- Překvapivá pravda o pšenici, sacharidech a cukru – tichých zabijácích vašeho mozku
Autor:

Oproti obecnému přesvědčení nevyplývají mozkové poruchy a nemoci jen z genetické výbavy, ale převážně ze stravovacích návyků. Neurolog a dietolog David Perlmutter na základě své ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2% 90%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 342
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Grain brain
Spolupracovali: přeložila Barbora Chrudinová
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 558. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-743-2495-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

A zdaleka nejde jen o rafinovaný cukr nebo přemíru sladkostí, nýbrž i o zdravé celozrnné pečivo. Perlmutter dokládá, že základním zdrojem energie pro naše tělo jsou tuky, a ne sacharidy. Změnou jídelníčku se dají odvrátit nemoci, jako je hyperaktivita, úzkost, bolesti hlavy, deprese, nebo dokonce Alzheimerova choroba, a v každém věku máme možnost popohnat růst svých mozkových buněk, ovlivnit genetické dědictví a chránit své mentální zdraví. V závěru kniha poskytuje čtenáři praktické návody, jak krok za krokem přejít na nový způsob života a stravování. Kniha renomovaného neurologa otevírá téma, kterým se už léta zabývají vědecké studie, ale veřejnost o něm překvapivě stále nic neví: sacharidy škodí našemu mozku.

Popis nakladatele

Oproti obecnému přesvědčení nevyplývají mozkové poruchy a nemoci jen z genetické výbavy, ale převážně ze stravovacích návyků. Neurolog a dietolog David Perlmutter na základě své dlouholeté praxe dokazuje, že konzumace sacharidů, cukru a dokonce celozrnných výrobků může vést k demenci, hyperaktivitě, epilepsii, pocitům úzkosti, chronickým bolestem hlavy, depresi, poklesu sexuálního pudu a mnoha dalším problémům. Smyslem knihy přitom není jen populární výklad, ale především poskytnutí návodu, jak se těmto hrozbám bránit, včetně příkladu konkrétního čtyřtýdenního plánu, který pomůže vaší mysli, aby si uchovala svěžest a zdraví.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
David Perlmutter - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Moučný mozek -- Překvapivá pravda o pšenici, sacharidech a cukru – tichých zabijácích vašeho mozku" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

david perlmutter

ve spolupráci s kristin lobergovou

moučný moze K

zdravě bez pšenice, sacharidů a cukru,

tichých zabijáků vašeho mozku

NaKLaDatELství PasEKa

Praha – LitOMyšL


PŘELOŽiLa BarBOra ChrUDiNOvÁ

GRAIN BRAIN

This edition published by arrangement with Little, Brown, and Company, New

York, New York, USA. All rights reserved.

Copyright © 2013 by David Perlmutter, M.D.

Translation © Barbora Chrudinová, 2014

ISBN 978-80-7432-495-6 (váz.)

ISBN 978-80-7432-547-2 (epub)

ISBN 978-80-7432-549-6 (mobi)

ISBN 978-80-7432-548-9 (pdf)


Mému tatínkovi,

který ve svých šestadevadesáti letech začíná každý den tím,

že se oblékne na návštěvu svých pacientů –

přestože odešel do důchodu před více než čtvrtstoletím.


váš mozek...

váží asi jeden a půl kilogramu a je protkán

sto šedesáti tisíci kilometry cév.

Obsahuje víc nervových spojení,

než kolik je hvězd Mléčné dráhy.

Je nejtučnějším orgánem vašeho těla.

Možná právě v tuto chvíli chřadne,

aniž o tom máte tušení.


Obsah

Úvod

Slovo proti obilovinám ..... 11

Jak jste na tom

Vaše rizikové faktory ..... 25

ČÁST I

pravda o celozrnných potravinách

Kapitola 1

Úhelný kámen mozkových onemocnění aneb co nevíte o zánětu ..... 32

Kapitola 2

Lepivý protein: Role lepku při zánětech v mozku

(nejde jen o vaše trávení) ..... 56

Kapitola 3

Pokud jste závislí na sacharidech a máte fobii z tuků, pozor:

Odhalení skutečných nepřátel a dobrodinců našeho mozku ..... 82

Kapitola 4

Na vině nejsou ovocnáři, nýbrž váš mozek závislý na cukru ..... 117

Kapitola 5

Dar neurogeneze a ovládání hlavního spínače našich genů

aneb jak změnit své genetické dědictví ..... 141

Kapitola 6

Vykradač mozku: Jak lepek vás a vaše děti obírá o klid mysli ..... 165


ČÁST II

cesta k lepší činnosti mozku

Kapitola 7

Stravováním k optimální činnosti mozku:

Poslouží nám půst, tuky a základní doplňky stravy ..... 196

Kapitola 8

Lékařská genetika: Vycvičte své geny,

aby pomáhaly mozku lépe fungovat ..... 209

Kapitola 9

Dobrou noc, mozku, aneb ovládnutím leptinu

k podmanění vaší hormonální říše ..... 220

ČÁST III

sbohem, moučný mozku

Kapitola 10

Nový způsob života aneb čtyřtýdenní program pro zdraví ..... 234

Kapitola 11

Ke zdravému mozku podle vlastní chuti: Výživové plány a recepty ..... 260

Epilog

Mesmerismus a dnešek ..... 308

Poděkování ..... 312

Odkazy ..... 314

Literatura ..... 315

Rejstřík ..... 335


11

Úvod

Slovo proti obilovinám

Udržovat věci v pořádku, místo abychom napravovali škody,

to je základní princip moudrosti. Léčit nemoc, až když se

objeví, je jako kopat studnu, teprve až dostanete žízeň,

nebo si kovat zbraně, když už vypukla válka.

chuang-ti nej-ťing, 2. století př. n. l.

Kdybyste se mohli zeptat svých prarodičů nebopraprarodi

čů, na co lidé umírali v dobách jejich dětství, patrně by vám

řekli, že „stářím“. Nebo by vám možná pověděli o někom,

kdo dostal tuberkulózu, choleru, úplavici či jinounakažli

vou nemoc, která předčasně ukončila jeho život. O cukrovce,

rakovině, onemocnění srdce nebo demenci byste všakneu

slyšeli. Dnes už se do úmrtního listu ani nepíše, že dotyčný

zemřel „stářím“, poněvadž od poloviny 20. století musíme

uvést jako bezprostřední příčinu smrti jednu určitouchoro

bu. Přitom se současné nemoci zpravidla vyznačují tím, že

postupně přecházejí do chronického stadia, přinášejís se

bou degenerativní změny a časem se k nim přidružují dal ší

a další potíže. Proto se u osmdesátiletých a devadesátiletých

lidí obvykle nedá určit jedna konkrétní příčina úmrtí. Je to

jako u starého domu, který roky nahlodává zub času: vlivem

povětrnostních podmínek chátrá, potrubí a elektrické vedení

postupně dosluhují a ve zdech se začínají objevovat zprvu

nepatrné, neviditelné trhlinky. a přestože provádíteprůběž

nou údržbu a vždycky opravíte, co je potřeba, nebude takový

dům už nikdy jako kdysi, pokud ho nezbouráte a nepostavíte

znovu. všelijaké vyspravování a renovování vás stojí čím dál


12

víc času a nakonec si zoufale žádá úplnou rekonstrukci nebo

kompletní výměnu, na co se jen podíváte. Jako všechno na

světě se i lidské tělo prostě opotřebuje. Pak ho oslabí nějaká

nemoc a pomalu, ale nemilosrdně postupuje, až organismus

definitivně vypoví službu.

Platí to především pro poruchy činnosti mozku, včetně ze všech nejobávanější alzheimerovy choroby. tento strašák moderní doby pravidelně plní strán ky no vin. Jestliže se dá jmenovat jedno onemocnění, z něhož ma jí li dé ve stářínejvětší strach, pak je to právě tato nebo jiná forma demence, která člověka připraví o schopnost myslet a ve de ke ztrátě úsudku a paměti. Jak hluboce je v nás tento strachzakořeněný, ukazují výsledky výzkumu, který provedla roku 2011 společnost harris interactive pro pojišťovnu MetLife: 31 % dotázaných v anketě uvedlo, že se bojí demence víc než smrti nebo rakoviny.

1

a tyto obavy netrápí jen starší lidi.

Kolem degenerativních nemocí mozku, k nimž patříi alzheimerova choroba, panuje spousta mýtů: Můžou za ně geny, ve stáří se jim nikdo nevyhne, postihnou každého od osmdesáti výše.

Brzděte trochu.

Chci vám říct, že degenerace mozku není předurčenageneticky. Není nevyhnutelná. a pokud patříte k těm, kdo trpí nějakou jinou nemocí, která má svůj původ v mozku,naříklad chronickými bolestmi hlavy, depresí, epilepsií nebo výkyvy nálad, pak nemusí být na vině vaše zděděná DNa.

Souvisí to s tím, co jíte.

ano, čtete správně. Poruchy mozkových funkcí seodvíjejí od každodenní konzumace obilných výrobků – což mám

v úmyslu vám dokázat. Zopakuji to ještě jednou, protože si

uvědomuji, jak absurdně to zní: současné obilnépotraviny vám nepozorovaně devastují mozek. slovem „současné“

přitom nemyslím jen pečivo z bílé mouky nebo hlazenou

rý ži, proti nimž už nějakou dobu brojí zastánci racionální

vý živy; mám na mysli i všechny produkty, které mnozí z nás


13

považují za zdraví prospěšné: celozrnnou nebo vícezrnnou

mouku, naklíčené obilí, mouku mletou postaru mlýnskými

kameny a podobně. tu skupinu výrobků, po jakých ve snaze

o zdravé stravování ke své škodě saháme nejradě ji,v podstatě nazývám zabijáky našeho nejcennějšího orgá nu, mozku.

Dokonce zajdu tak daleko, abych vám ukázal, že sa charidy

v ovoci a jiných potravinách mohou představovat ne bezpečí

s dalekosáhlými důsledky na vaše zdraví – nejenže na páchají

škody ve vašem mozku, ale urychlí také proces stárnutívašeho těla zevnitř. Nejde přitom o žádnou science fiction; je to

dnes už prokázaný fakt.

Mým cílem při psaní knihy „Moučný mozek“ jeposkytnout čtenářům solidní informace, založené na poznatcích moderní vědy a vycházející z evolučního pohledu nafungování lidského těla. tato kniha boří laickou veřejnostípřijímané dogma, které jde na ruku zájmům výrobních korporací. Nabízí zcela nový způsob chápání základní příčinymozkových nemocí a přináší nadějnou zprávu: Poruchám činnos ti mozku se dá z velké části vyhnout rozhodnutími, jaká ve svém životě uči ní te. Jestliže jsem se stále nevyjádřil dostjasně, zdůrazňuji ještě jednou: Nejde o nějakou další knížku o výživě nebo všeobecnou příručku s radami, jak si zachovat zdraví, ale o zásadní změnu přístupu.

Každý den se dozvídáme o nějaké novince v předcházení nejrůznějším chronickým nemocem, zvlášť takovým, u nichž je nejdůležitější součástí prevence životní styl. ale museli byste být hluší a slepí, abyste si nevšimli, že navzdory všem informacím, jak si udržet štíhlou a souměrnou postavu, jsme rok od roku tlustší, a taky by vám dalo hodně práce najítněkoho, kdo neví o rostoucím výskytu cukrovky 2. typu nebo o tom, že nejčastější příčinou úmrtí jsou nemoci srdce, těsně následované rakovinou.

Měli bychom jíst zeleninu. Čistit si zuby. Jednou za čas se za potit. Dostatečně odpočívat. Nekouřit. víc se smát. Existují


14

jisté rozumné zásady, o nichž všichni víme, že bychom se jimi

měli řídit. avšak jde-li o zdravé fungování našeho mozkua na

še mentální schopnosti, jako bychom najednou předpokládali,

že na ně ve skutečnosti nemáme vliv – postihneli násv nejlep

ších letech nějaká porucha mozkové činnosti a později pak

stařecká senilita, je to jaksi věc osudu, jemuž se vyhneme jen

tehdy, máme-li štěstí na kvalitní geny nebo na nové možnosti

léčby. sice cítíme, že děláme dobře, když zůstanemev důcho

du duševně čilí, luštíme křížovky, nepřestáváme číst, chodíme

do muzea. Že by však existovala jasná, přímá spojitost mezi

poruchami mozkových funkcí a určitým životním stylem, jako

je tomu třeba u člověka, který vykouří dvě krabičky cigaret

denně a onemocní rakovinou plic, anebo je obézní, protože

se cpe smaženými hranolky? Jak už jsem zmínil, máme ve

zvyku posuzovat choroby spjaté s mozkem odděleně od jiných

zdravotních problémů, které přisuzujeme špatnéživotosprá

vě. Chystám se vám ukázat, že tento pohled je mylný a že

způsob života a riziko celé řady neuropsychiatrických obtíží –

z nichž některé se objevují v batolecím věku a jiné bývajídia

gnostikovány ve stáří – spolu souvisejí. Mám za to, že změna

našeho stravování, k níž došlo v průběhu minulého století,

tedy přechod od potravin s vysokým obsahem tuků a nízkým

podílem sacharidů k dnešní stravě založené na obilovinách,

která je na tuky chudá, ale bohatá na škodlivé sacharidy, je

zdrojem mnoha neduhů, jimiž v moderní době trpíme a které

mají spojitost s fungováním mozku: ať už jsou to chronické

bolesti hlavy, nespavost, úzkosti, deprese, epilepsie, poruchy

hybnosti, schizofrenie či aDhD, anebo určité poruchy paměti

u seniorů, dost často ohlašující vážný kognitivní pokles, který

postupně ústí v nevratnou, nevyléčitelnou demenci. Odhalím

vám, jak přímo a podstatně může strava tvořená obilovinami

působit právě teď, aniž byste si toho vůbec všimli.

Poznatek, že náš mozek je citlivý na to, jak sestravu

jeme, se poslední dobou nenápadně propracoval do těch


15

nejprestižnějších odborných časopisů z oblasti medicínya ří

ká si o to, abychom s ním seznámili veřejnost, která je stále

víc klamána průmyslem produkujícím potraviny všeobecně

považované za „výživné“. tato situace rovněž vede lékaře

a vědce jako já k tomu, abychom zpochybnili obecnoupřed

stavu o tom, co je „zdravé“. Co když mají nárůstkardiovas

kulárních nemocí, obezity a demence na svědomí sacharidy

a průmyslově zpracované rostlinné oleje s obsahempolyne

nasycených mastných kyselin, získávané například z řepky,

kukuřice, bavlníkových semen, arašídů, světlice barvířské,

sóji nebo slunečnice? Je odmítání nasycených tuků v rámci

boje proti vysoké hladině cholesterolu opravdu prospěšné

pro naše srdce a mozek? skutečně nemůžeme způsobemstra

vování ovlivnit zděděnou DNa svých genů? Dnes je poměrně

dobře známo, že trávicí systém malé části populace je citlivý

na lepek, bílkovinu obsaženou v pšenici, ječmeni a žitě; ale

není možné, že má tato látka ve skutečnosti negativní vliv na

mozek každého z nás?

Podobné otázky se mi začaly neodbytně honit hlavou před

několika lety, když se stalo toto téma součástí solidníhově

deckého výzkumu, zatímco stav mých pacientů se zhoršoval.

Jako ordinující neurolog přicházím dennodenně do kontaktu

s lidmi, kteří se ptají, co je příčinou mentálního úpadku,

a také s rodinami, které se snaží vyrovnat s tímto úpadkem

u někoho ze svých milovaných, a to mě nutí zabývat se daným

tématem do hloubky. Možná proto, že nejsem jen atestovaný

neurolog, ale jsem jako jediný neurolog v zemi zároveňřád

ným členem amerického sdružení pro výživu (aCN). Jsem

rovněž zakládajícím a řádným členem amerického výboru

pro integrační a holistickou medicínu (aBihM). Díky tomu

můžu pohlížet na vztah mezi naší stravou a fungovánímnaše

ho mozku z jedinečné perspektivy. Je to oblast, v níž se nikdo

moc nevyzná, a to včetně lékařů, kteří studovali léta předtím,

než tento nový vědní obor vznikl. Je načase, abychom se


16

tím začali zabývat, aby někdo jako já vstal od mikroskopu,

vyšel ze dveří nemocniční ambulance a začal zkrátka bít na

poplach. vždyť statistiky jsou alarmující.

Pro začátek uveďme, že cukrovka a poruchy mozkových funkcí zaujímají v americe z hlediska nákladů na léčbua doadu na zdraví populace první místo mezi všemi ostatními nemocemi, přestože se jim dá do velké míry předcházet, a že je mezi nimi jednoznačná souvislost: u diabetiků je dvoj násobné riziko alzheimerovy nemoci. Pokud ostatně ta to kniha jasně poukazuje na nějaký fakt, pak je to ten, že mnohá onemocnění postihující náš mozek majíspolečného jmenova te le. Může to vypadat, že cukrovka a demence spolu nijak nesouvisejí, stejně tak jako špatná snášenlivost lepku s depresí, chystám se vám ovšem ukázat, jak těsně jsou naopak všechny poruchy ohrožující náš mozekprovázány s nemocemi, které by v této souvislosti jen málokoho napadly. Mám také v úmyslu načrtnout překvapivé spojnice mezi velice rozdílnými poruchami činnosti mozku, například Parkinsonovou nemocí a sklony k impulzivnímu chování, které svědčí o tom, že řada psychoneurologických potíží má stejný prapůvod.

Přestože vliv průmyslově zpracovaných potravina rafinovaných sacharidů na vznik obezity a takzvanýchpotravinových alergií je dnes prokázaný, nikdo zatím nevysvětlil, jaký je vztah mezi obilovinami a dalšími složkami výživy a zdravým fungováním mozku – a v širším pohledu i DNa. Je to jednoduché: Geny určují nejen to, jak potravu trávíme, ale co je důležitější, i odezvu našeho těla na stravu, jakoupřijímáme. Nelze příliš pochybovat o tom, že jeden z největších předělů ve výživě novodobé společnosti s nejmasivnějšími následky na správnou činnost lidského mozku představuje rozšíření pšenice v naší stravě. Je sice pravda, že naši neolitičtí předkové tuto obilovinu v nepatrném množství konzumovali, jenže to, co dnes označujeme jako pšenici, se divoce rostoucí


17

jednozrnce, jíž si tehdy vzácně zpestřovali jídelníček, moc

nepodobá. Díky moderním metodám šlechtění a genovému

inženýrství je podobnost mezi oněmi zhruba 60 kilogramy

pšenice, které za rok spotřebuje průměrný američan,a pšenicí, na jakou mohli v přírodě narazit lovci a sběrači, po

stránce genetické i co do struktury a chemického složení zrna

jen mizivá. a v tom je ten problém: stále víc zatěžujeme svůj

organismus látkami, kterým nejsme geneticky uzpůsobeni.

Pro upřesnění dodávám, že tato kniha nepojednáváo celiakii (vzácné autoimunitní nemoci spočívajícív nesnášenlivosti lepku, jíž ovšem trpí jen malý počet lidí). Jestliže si teď myslíte, že se vás téma knihy netýká, protože: 1) vám nebyla diagnostikována žádná porucha či choroba, nebo 2) nevíte o tom, že byste trpěli přecitlivělostí na lepek, naléhám na vás, abyste přesto četli dál. týká se to každého z nás. Říkám lepku „tichý zabiják“: Dokáže trvale poškodit vaše zdraví, aniž si to uvědomíte.

Dnes už je známo, že potrava je nejen zdrojem kalorií, tuků, bílkovin či mikroživin, nýbrž také silnýmepigenetickým modulátorem – může změnit působení mnoha našich genů k lepšímu či horšímu tím, jak ovlivňuje jejich expresi. a z tohoto pohledu nevíme zatím o škodlivosti stravyzaložené na pšenici skoro nic.

Mnozí si myslí, že stačí vést život, na jaký jsou zvyklí, a když je pak začne trápit zdraví, obrátit se na doktory,kteří je rychle vyléčí tím nejnovějším, nejúžasnějším práškem. takový pasivní postoj nahrává přístupu, kdy se lékařsoustřeďuje na nemoc, protože jeho role spočíváv předepisování léků. tento přístup má však dvě vážná úskalí. Za prvé staví do centra pozornosti nemoc, nikoli zdraví. a za druhé s sebou samotné léky mnohdy nesou značná zdravotnírizika. Pro ilustraci můžeme uvést článek nedávno uveřejněný v prestižním časopise Archives of Internal Medicine, v němž se uvádí, že u žen po menopauze, jimž byly podávány statiny


18

ke snížení hladiny cholesterolu, se zvýšilo riziko diabetu na

téměř 71 % v porovnání s těmi, které lék neužívaly.

2

tento

konkrétní příklad ještě nabývá na závažnosti, vezmeme-li

v úvahu, že cukrovka zdvojnásobuje nebezpečí onemocnění

demencí alzheimerova typu.

v dnešní době si veřejnost stále víc uvědomuje, jakývýznam má pro zdraví i v prevenci chorob životní styl. Často

slýcháme o výživě pro zdravé srdce, připomíná se nám, že

vyšší obsah vlákniny ve stravě snižuje riziko rakoviny tlustého

střeva. Proč k nám však proniká tak málo cenných informací

o tom, co prospívá našemu mozku a jak můžeme uchránit

před onemocněním právě tento orgán? Je to proto, že homáme jaksi spojený s představou nehmotné mysli, takže se mylně

domníváme, že se takovému působení vymyká? Nebo je to

snad tím, že se farmaceutické společnosti snaží zastírat, jak

obrovský je vliv životních návyků na činnost mozku? Předem

upozorňuji, že nebudu psát o farmaceutickém průmyslu moc

pěkně. Znám mnohem víc případů, kdy lidi zneužil, než těch,

kdy jim pomohl. O některých z nich se dočtete nanásledujících stránkách.

v této knize se dozvíte, jak můžete už dnes změnit svůj životní styl, abyste si zachovali zdravý, svěží a bystrý mozek a zároveň podstatně snížili riziko, že ho v budoucnu postihne nějaká nemoc. Zabývám se výzkumem takových nemocí přes 35 let. Mé pracovní dny vyplňuje vytváření integračníchprogramů, které by napomohly lepší činnosti mozkuu pacientů s ničivým úbytkem poznávacích funkcí. Den co den se setkávám s lidmi, jimž podobná choroba člena rodiny nebo jiného blízkého rozvrátila život. Živě se dotýká i měsamotného. Každé ráno, než se pustím do úkolů, které mě toho dne čekají, chodím za svým šestadevadesátiletým tatínkem. Kdysi špičkový neurochirurg, který atestoval na prestižní Laheyově klinice, dnes žije v domě s pečovatelskou službou pár kroků od mé kanceláře. Není jisté, jestli si pamatuje mé


19

jméno, zato mi skoro nikdy neopomene zdůraznit, abych se

zastavil u všech jeho pacientů. Do důchodu odešel před víc

než 25 lety.

Na tom, co vám v knize předestřu, není nic zvlášťzávratného; jedno logicky vyplývá z druhého. hned na začátku

se zaměříme na to, jak jíte, a podíváte se na svůj životní

styl z úplně nového úhlu. Možná se právě teď ptáte: Není už

pozdě? tak jako se říká, že když se člověk v mládí spálí na

slunci, projeví se to na jeho kůži mnohem později, nemohly

se podobně podepsat všechny ty roky pojídání sladkostí na

vaší nervové soustavě? Jen klid. tahle kniha vás máv první řadě povzbudit, být vám průvodcem na cestě k lepšímu

fungování vašeho mozku. Jde jen o to, jak s nově nabytými

poznatky naložíte dál.

vysvětlím vám, co na základě desítek let klinickéhoa laboratorního výzkumu (včetně mého vlastního)a pozoruhodných případů vyléčení, jejichž svědkem jsem se stal zaposledních 30 let své lékařské praxe, o věci víme a jak se toho

dá využít. Nabídnu vám i čtyřtýdenní program, který vám

pomůže přejít na nový životní styl, z něhož nebude těžit

pouze váš mozek. Mohu vám slíbit, že tento program vám

dokáže pomoct i při všech následujících potížích:

— aDhD

— cukrovka

— deprese

— epilepsie

— chronické bolesti hlavy a migrény

— nadváha a obezita

— nespavost

— poruchy nálad

— problémy s pamětí a mírná kognitivní porucha, často

předznamenávající alzheimerovu nemoc

— problémy se soustředěním a pozorností


20

— střevní problémy včetně celiakie, citlivosti na lepek

a dráždivého tračníku — tourettův syndrom — úzkost a chronický stres — zánětlivé stavy a choroby, včetně artritidy — a mnoho a mnoho dalších i pokud žádnou z uvedených obtíží netrpíte, pomůže vám kniha udržet si dobré zdraví a duševní kondici. Je určena jak starým, tak mladým lidem, včetně žen, které plánujítěhotenství nebo už těhotné jsou. Zrovna teď, zatímco píšu tyto řádky, se objevila další studie, která ukazuje, že dětem narozeným ženám citlivým na lepek hrozí zvýšené riziko, že se u nich v průběhu života rozvine schizofrenie nebo jiné psychiatrické onemocnění. O takovém nebezpečí by všechny nastávající maminky měly vědět.

3

viděl jsem, jak u pacientů došlo k zásadnímu obratuk lepšímu, například když se třiadvacetiletý mladík po několika jednoduchých úpravách jídelníčku zbavil paralyzujícíhotřesu, a přečetl spousty případových studií, které popisují, jak pacienty s epilepsií přestaly trápit záchvaty ještě ten den, kdy ze své stravy vypustili obiloviny a nahradili je větším množstvím tuků a bílkovin. Jiným příkladem může býtžena krátce po třicítce, jíž se vrátilo zdraví, přestože by vý čet jejích obtí ží vydal na dlouhý seznam. Než ke mně přišla, tr pě la nejen krutými bolestmi hlavy, depresía neplodností, ný brž ta ké vzácným onemocněním zvaným dystonie, při němž se člo věk podivně kroutí následkem neovladatelných svalových stahů a které ji téměř vyřadilo z normálního života. Pár menších zásahů do jejích stravovacích zvyklostí umožnilo její mu organismu i mozku, aby se dokonale zotavily – a vše ještě završilo vytoužené těhotenství. tyto příběhy mluví samy za sebe a dávají naději milionům dalších lidí, jimž ztrpčují život zbytečné nemoci. Často se setkávám s pacienty, kteří


21

už „zkusili všechno“ a v naději na své vyléčení sepodrobili veškerým dostupným vyšetřením, jak neurologickým, tak

vy šetřením mozku pomocí různých zobrazovacích metod.

Drtivá většina takových lidí se uzdraví díky několika prostým

opatřením, aniž by museli brát léky, podstoupit operaci nebo

třeba jen absolvovat psychoterapii. O všech těchto opatřeních

se dočtete v téhle knize.

Ještě se stručně zastavím u toho, jak je kniha členěna. roz dělil jsem ji do tří oddílů a na začátek zařadil podrobný dotazník, s jehož pomocí se dozvíte, jaký vliv můžou mít vaše každodenní návyky na fungování vašeho mozku třeba i ve vzdálené budoucnosti.

v části i (Pravda o celozrnných potravinách) se vámpředstaví přátelé vašeho mozku a jeho nepřátelé, tedy ti, kteří připravují cestu mozkovým poruchám a nemocem. Obrátím klasickou americkou potravinovou pyramidu vzhůru nohama a popíšu vám, co to s mozkem dělá, když se živíte běžnou stravou tvořenou pšenicí, fruktózou (přírodní cukr obsažený v ovoci) a určitými druhy tuků. Uvidíte, že ideální výživa se skládá jen z malého množství sacharidů (ne více než 60 gramů za den, což odpovídá jedné porci ovoce denně), zato jsou v ní bohatě zastoupeny tuky. a přestože i to vám může připadat postavené na hlavu, doporučím vám, abyste začalinahrazovat pečivo máslem a vejci. Brzo budete konzumovat vícnasycených tuků a cholesterolu a v obchodě, kam chodítenakupovat potraviny, budete mířit k jiným regálům. Každého, kdo měl zjištěnou vysokou hladinu cholesterolu a užívástatin, čeká šok: vysvětlím vám, co se v takovém případě ve vašem těle doopravdy děje a jak tento stav snadno a úspěšně napravit bez použití léků. Podrobně vás se známíms převratným, vědecky podloženým pohledem na zá nět: Přesvědčím vás, že musíte změnit své stravování, abyste zvládli tutozkázonosnou biochemickou reakci, od níž se ne mo ci mozku odvíjejí (o všech degenerativních chorobách celého našeho


22

těla nemluvě). Ukážu vám, jak můžete vhodným způsobem

výživy ovlivnit expresi svých genů, a tak dostat zánět pod

kontrolu. a nemá smysl brát antioxidanty. Místo tohomusíme svému tělu dodávat látky, které nastartují jeho vlastní

účinné anti oxidační a detoxikační mechanismy. v části i se

také dozvíte, jak může podle nejnovějšího výzkumu každý

z nás působit na své genetické dědictví a ovládat pomyslné

„hlavní spínače“ své DNa. Je to výzkum natolik fascinující, že

nadchne i toho nejzarputilejšího odpůrce cvičení, závislého

na fastfoodech. Na konci části i se důkladněji zaměříme na

některé z těch nejobtížnějších psychických poruch a poruch

chování, jako je aDhD nebo deprese, a také na migrény.

Po radím vám, jak se jich dá v mnoha případech zbavit, aniž

bys te museli brát léky.

v části ii (Cesta k lepší činnosti mozku) se očima vědy podíváme na to, jaké životní návyky našemu mozkuprospívají. Pro jeho zdravé fungování jsou rozhodující tři hlavní oblasti: výživa a doplňky stravy, pohyb a spánek. to, co se dozvíte v této části, vám dodá motivaci, abyste se odhodlali ke čtyřtýdennímu programu, který uvádím v části iii(sbohem, moučný mozku). v oddílu iii najdete i návrh jídelníč ku, recepty a týdenní cíle. Chcete-li se dozvědět víc nebozískat aktuální informace, navštivte mé webové stránky www. DrPerlmutter.com. Najdete zde nejnovější studie, můj blog a různé materiály ke stažení, které vám pomůžou přizpůsobit výživová doporučení z knihy tomu, co máte rádi, jako třeba kalendáře s náměty na vaření, včetně receptů. Některéseznamy uvedené v knížce (například „Přehlížené zdroje lepku“) budou dostupné i na internetu, takže si je pak budete moci vyvěsit v kuchyni na nástěnku nebo na chladničku.

Co přesně tedy myslím termínem „moučný mozek“?Myslím, že už tušíte. sáhnu pro nejvýstižnější připodobněnítrochu do minulosti. Pamatujete si na velkou mediální kampaň z poloviny 80. let, v níž vláda varovala před užíváním drog?


23

Pokud ano, vybaví se vám vejce škvařící se na pánvi a k tomu

působivý komentář: To je váš mozek pod vlivem drog. a vášmozek pod vlivem moučných výrobků je na tom stejně. škvaří se a škvaří...

v této knize vám to chci dokázat. Pak už je na vás, zda si

to všechno vezmete k srdci a změníte svůj způsob života tak,

abyste si zachovali bystrý rozum a co nejlepší zdraví až do

stáří. My všichni můžeme mnohé ztratit, pokud nad tímto

poznáním mávneme rukou, ale naopak mnohé získat, jestliže

je vezmeme za své.


25

Jak jste na tom

Vaše rizikové faktory

Máme tendenci pohlížet na nemoci mozku jako na cosi, co

nás může kdykoli postihnout bez nějakého rozumnéhodů

vodu, pomineme-li genetické faktory. Jako by na rozdíl od

srdečních onemocnění, která vznikají na základě určitévro

zené dispozice v kombinaci s životním stylem, byly poruchy

mozkové činnosti dílem náhody. Některým z nás se vyhýbají,

kdežto jiní „jim neuniknou“. toto uvažování je však mylné.

Choroby mozku se ve skutečnosti od těch srdečních nijak

neliší. rozvíjejí se postupně na základě našich zvyklostía ži

votosprávy. Znamená to – a to je na tom pozitivní –, ženemo

cem své nervové soustavy i úbytku kognitivních schopností

můžeme vědomě předcházet právě tak jako nemocem srdce:

zdravou výživou a vhodnou pohybovou aktivitou. Zesou

časných vědeckých poznatků plyne, že mnohá onemocnění

spjatá s mozkem, od deprese po demenci, v podstatě úzce

souvisejí s naším způsobem stravování a životním stylem.

a přesto jen jeden člověk ze sta neonemocní během svého

života něja kou chorobou tohoto druhu, pokud v tonepočí

táme jednu či dvě migrény.

Než se pustím do výkladu vědeckých poznatků, které mě

dovedly k odvážnému názoru, že poruchy mozku jsou často

způsobeny špatnou výživou, i k mnoha dalším smělýmzávě

rům, začneme jednoduchým dotazníkem. Zjistíte v něm, jaké

životní návyky vám možná právě teď nepozorovaně škodí.

Pomocí tohoto dotazníku byste měli odhalit rizikové faktory,

které mohou být příčinou jak vašich současnýchpsychoneu

rologických potíží v podobě migrén, epileptickýchzáchva

tů, poruch nálady a hybnosti, sexuální dysfunkce či aDhD,

tak vážného úbytku rozumových schopností v budoucnu.


26

všechny otázky v mém dotazníku vycházejí z výsledkůnejno

vějších studií těch nejrenomovanějších vědeckých pracovišť.

Odpovídejte na ně co nejpravdivěji. Nepřemýšlejte nad tím,

jakou spojitost asi mají s nemocemi mozku, ale na každou

odpovězte podle pravdy buď „ano“, nebo „ne“.v následují

cích kapitolách začnete chápat, kam každou z nich mířím a na

jaké rizikové faktory si máte dát pozor. v těch případech, kdy

se nedokážete jednoznačně přiklonit ke kladné ani záporné

odpovědi a odpověděli byste „někdy“, zvolte „ano“.

1. Jím pečivo (jakéhokoli druhu). ano—ne

2. Piji ovocné šťávy (jakéhokoli druhu). ano—ne

3. sním víc než jednu porci ovoce denně. ano—ne

4. sladím častěji agávovým sirupem než cukrem. ano—ne

5. Při svých denních aktivitách se nezadýchám. ano—ne

6. Má hladina cholesterolu v krvi

nepřesahuje 3,9 mmol/l. ano—ne

7. Mám cukrovku. ano—ne

8. trpím nadváhou. ano—ne

9. Jím rýži a těstoviny (jakéhokoli druhu). ano—ne

10. Piji mléko. ano—ne

11. Pravidelně necvičím. ano—ne

12. v mé rodině se vyskytují neuropsychiatrická

onemocnění. ano—ne

13. Neužívám jako doplněk stravy vitamin D. ano—ne

14. Jím potraviny s nízkým obsahem tuku. ano—ne

15. Užívám statiny. ano—ne

16. vyhýbám se potravinám s vysokým

obsahem cholesterolu. ano—ne


27

17. Piji sladké nápoje

(slazené cukrem nebo umělými sladidly). ano—ne

18. Nepiji víno. ano—ne

19. Piji pivo. ano—ne

20. Jím obiloviny (jakéhokoli druhu). ano—ne

vyhodnocení: Nejlepším výsledkem, jakého se v tomto testu

dá dosáhnout, je rovná nula. Jestliže jste na jednu otázku

odpověděli „ano“, vašemu mozku – a celé nervové soustavě –

hrozí vyšší riziko onemocnění, než pokud vám vyšlo nulové

hodnocení. Čím víc kladných odpovědí jste napočítali, tím je

vaše riziko větší. Jestliže jste odpověděli „ano“ víc neždesetkrát, jste vystaveni nebezpečí vážných psychoneurologických

chorob, kterým se dá předejít, nedají se však vždycky vyléčit,

pokud už jimi jednou onemocníte.

LABORATORNÍ TESTY

„Jaká jsou moje rizika?“ tento dotaz dostávám každý denstokrát. skvělé je, že v dnešní době dokážeme určit indivi duál ní

rizikový profil jednotlivých lidí a díky tomu jsme schopni

odhadnout, jak vysoká je u každého z nich hrozba určitých

nemocí – od alzheimerovy choroby po obezitu (u níž je dnes

vědecky doloženo, že představuje rizikový faktor pro vznik

mozkových onemocnění) –, a průběžně sledovat, jak se jim

daří riziko snižovat. Máte možnost nechat si udělat krevnítesty, jejichž seznam uvádím níže; nejsou nijak nákladné a hradí

je většina zdravotních pojišťoven. v pozdějších kapitolách

se dočtete víc o testech samotných i o tom, co udělat, aby se

u vás testované parametry zlepšily. Zde je však uvádím proto,

že mnozí z vás chtějí vědět hned, jaká vyšetření jim pomůžou

zjistit, kde je bota tlačí. seznam si s sebou vezměte na příští

návštěvu svého lékaře a požádejte o stanovení následujících

parametrů:


28

Glykemie nalačno: Běžná metoda používaná k diagnostice

prediabetu a diabetu. test spočívá v měření hladiny cukru

(glukózy) v krvi nejméně po osmi hodinách bez jídla. Zanor

mální se považuje hodnota 3,9 až 5,6 mmol/l; vyšší hodnoty

jsou známkou inzulinové rezistence a cukrovky a signalizují

zvýšené riziko onemocnění mozku.

Glykovaný hemoglobin (HbA1c): Na rozdíl od předchozího

testu se v tomto případě stanovuje průměrná hladinakrevní

ho cukru za 90 dní, která je daleko lepším ukazatelemschop

nosti organismu regulovat glykemii (hladinu cukru v krvi).

Protože glykovaný hemoglobin (hemoglobin s navázanou

glukózou) poškozuje proteiny v mozkových buňkách, jejed

ním z nejdůležitějších indikátorů hrozící mozkové atrofie.

Fruktosamin: stanovení je podobné jako u glykovanéhohe

moglobinu, jen se měří průměrná hladina glukózy v krvi za

kratší dobu (poslední dva až tři týdny před vyšetřením).

Inzulin nalačno: Dlouho předtím, než začne u člověkastou

pat hladina cukru v krvi a rozvine se cukrovka, zvýší se u něj

hladina inzulinu nalačno. Znamená to, že slinivka potřebuje

ke zvládnutí nadměrného množství sacharidů v potravě víc

času. Jde o velmi účinný systém včasného varování, jelikož

upozorňuje na hrozící cukrovku ještě dřív, než se projeví na

glykemické křivce. Má proto mimořádný význam v prevenci

mozkových onemocnění.

Homocystein: vyšší hladina této aminokyseliny, která vzniká

v našem těle, je spojena s řadou nemocí, včetně aterosklerózy

(kornatění tepen), ischemické choroby srdeční, mozkových

příhod a demence; ke snížení koncentrace homocysteinu

v krvi často stačí určité vitaminy skupiny B.


29

Vitamin D: Dnes na něj pohlížíme jako na klíčový mozkový

hormon (není to vitamin).

C-reaktivní protein (CRP): Ukazatel zánětu.

Test citlivosti na lepek: v ideálním případě test řady 3,příadně i 4, vyvinutý v laboratořích Cyrex.

i když hned na odběr krve nepůjdete, neuškodí udělat si

před stavu o tom, co jednotlivé laboratorní parametryznamenají. Pomůže vám to líp pochopit, z čeho vycházejínaše doporučení. v dalších kapitolách budu na uvedené testy

průběžně odkazovat.


ČÁST I

pravda o celozrnných potravinách


Zdá-li se vám přitažené za vlasy, že by vašemu mozku

moh la uškodit miska těstovin na slaný způsob nebo talíř

sladk ých francouzských toastů, připravte se, že bude hůř.

Pravděpodobně už víte, že rafinovaný cukr a všelijakésladkosti mají daleko k ideálu, zvlášť když se to s nimipřehání; ale takzvané zdravé sacharidy v celozrnném pečivu nebo

přírodním cukru? vítejte na stránkách kapitoly odhalující

pravdu o celozrnných potravinách. vysvětlíme si v ní, co se

v mozku děje, když ho bombardují sacharidy. Mnohé z nich

drží pohromadě pomocí látek, jako je lepek, které vyvolávají

záněty a mohou způsobovat podráždění nervové soustavy.

Zpočátku mívá člověk třeba bolesti hlavy nebo hobezdůvodně přepadají úzkosti, a časem to může vyústit v závažnější

nemoci, například depresi či demenci.

taky se podíváme, jakou roli hrají při vzniku mozkových poruch běžné metabolické nemoci jako inzulinová rezistence nebo cukrovka, a povíme si, jak jsme si nejspíš současnou epidemii obezity a alzheimerovy choroby vykoledovali tím, že jsme léta kladli na první místo ve výživě sacharidy, zatímco tuky a cholesterol jsme uvrhli v nemilost.

Na konci této části začnete chápat prospěšnost tukůa zbavíte se klamného pohledu na většinu sacharidů. Zjistíte také, že existují možnosti, jak popohnat růst nových mozkových buněk, získat vliv na své genetické dědictví a chránit svoje mentální zdraví.


32

Kapitola 1

Úhelný kámen mozkových onemocnění

aneb co nevíte o zánětu

hlavní úlohou těla je nosit mozek.

thomas a. edison

Představte si, že se ocitnete v době kamenné mezi pravěkými

lidmi, kteří žili v jeskyních a toulali se savanou předdesítka

mi tisíc let. Připusťme na chvíli, že mezi vámi není jazyková

bariéra a dokážete se bez potíží dorozumět. se zkříženýma

nohama sedíte spolu s nimi na špinavé zemi, hřejete seu oh

ně a vyprávíte jim, jak to vypadá v budoucnosti. Začínáte

líčením světa plného zázraků moderní techniky: Mámele

tadla, vlaky a automobily, města s mrakodrapy, počítače,

televizi, chytré telefony a informační dálnici v podoběinter

netu. Lidstvo už doletělo na Měsíc a zpět. Po nějaké době

se rozhovor stočí k dalším oblastem životního stylu. Jaké to

je, doopravdy žít v 21. století? rozpovídáte se o současné

medicíně, která má k dispozici obrovské množství látekk lé

čení potíží a chorob a potírání infekcí. Lidem už nehrozí na

každém kroku smrtelné nebezpečí. většinou se nemusíme

bát, že na nás odněkud vyskočí tygr, zahyneme hlady nebo

zemřeme při epidemii. Nakupujeme v prodejnách potravin

a v supermarketech, což je na hony vzdálené obstarávání

potravy v pravěku. Jídla je dostatek a máme na výběr i mezi

takovými výrobky, jako jsou cheeseburgery, hranolky,per

livá voda, pizza, rohlíky, chleba, skořicové šneky, lívance,

oplatky, těstoviny, čajové cukroví, dorty, brambůrky,sušen

ky, kukuřičné lupínky, zmrzlina nebo bonbony. Můžeme


33

jíst po celý rok ovoce a k jídlu si koupit, co se nám zamane,

stačí jen stisknout knoflík nebo si pro to zajet pár kilomet rů

autem. voda a ovocná šťáva se prodává v lahvích, aby chom

si ji mohli brát s sebou. snažíte se nemluvit o značkách,

ale jsou tak neodmyslitelnou součástí našeho života, že se

vám jejich názvy samy derou na jazyk: starbucks, Wonder

Bread, Pepperidge Farm, Pillsbury, Lucky Charms, skittles,

Domino’s, subway, McDonald’s, Gatorade, häagen-Dazs,

Cheerios, yoplait, Cheez-it, Coke, hershey’s, Budweiser.

a mohli byste pokračovat ještě dlouho.

vaši posluchači nevycházejí z údivu. těžko si dokážou

takový svět vůbec představit. většinu z toho, o čem mluvíte,

nechápou; nemají ponětí, jak by mohla vypadat restaurace

rychlého občerstvení nebo pekařství. Nemáte jim jakvysvět

lit, co je to „bufetová strava“, protože neznají nic, k čemu

by se dala přirovnat. Ještě než jim stačíte povědět, kudy se

lidstvo během tisíciletí svého vývoje ubíralo, a zmínit seo ně

kterých milnících tohoto vývoje, jako je pěstování plodin,

chov zvířat a později výroba potravin, dostanete otázku, jaké

nemoci moderní lidi trápí. Jako první vás napadne epidemie

obezity, jíž se poslední dobou věnuje v médiích tolikpozor

nosti. vysvětlit těmto hubeným lidem s pevnými svaly, o co

jde, dá dost práce, a o nic lehčí nebude ani výklado nejčas

tějších chronických onemocněních – srdečních chorobách,

cukrovce, depresích, autoimunitních poruchách, rakovině

a demenci. v životě se s nimi nesetkali, a zasypou vás tudíž

spoustou otázek. Co znamená „autoimunitní porucha“? Kde

se bere „cukrovka“? Co je to „demence“? Jako byste k nim

v tuto chvíli mluvili cizím jazykem. Jakmile jim začnetevy

počítávat choroby, které jsou v naší době nejčastějšípříči

nou úmrtí, a každou se snažíte co nejlíp popsat, objeví se

jim ve tváři zmatený a nevěřícný výraz. vymalovali jste jim

budoucnost v nádherných, zářivých barvách, ale pak celý

dojem zkazíte: taková smrt se jim zdá děsivější než stát se


34

obětí nějaké nákazy nebo kořistí predátora, který stojí výš

v potravním řetězci. Připadá jim hrozné, aby z nich nějaká

chronická nemoc pomalu a bolestivě vysávala život. Když

se je pokoušíte přesvědčit, že vleklá degenerativní choroba

se dá brát jako daň za možnost žít mnohem déle, moc se jim

to nezdá. a dost brzo se to nějak přestane zamlouvat i vám.

Někde je tady chyba.

Geneticky a fyziologicky se jako druh od lidí, kteří žili před vznikem zemědělství, nijak nelišíme. Během dlouhého vývoje jsme se dokonale adaptovali – příroda nás utvářela po tisíce generací. Možná už se nepovažujeme za lovcea sběrače, ale není pochyb, že z biologického pohledu se naše tělo chová tak, jako bychom jimi stále byli. Po genetické stránce jsme stejní.

Možná že cestou zpátky ze své výpravy za pravěký mipředky začnete nad jejich životem přemýšlet. Pokrok, jakéholidstvo dosáhlo, v nás snadno vzbudí úžas, díváme-li se na něj z ryze technického hlediska. avšak taky není nic těžkého si uvědomit, s jakými zdravotními problémy se zbytečněpotýkají miliony našich současníků. Možná vás dokoncepřepadne pocit marnosti tváří v tvář skutečnosti, že nemoci, které nejsou nakažlivé a kterým se dá předcházet, mají v současné době celosvětově na svědomí víc úmrtí než všechny ostatní choroby dohromady. ani se tomu nechce věřit. ano, možná žijeme déle než naši dávní příbuzní, jenže to zároveňneznamená, že bychom žili o tolik líp a mohli si užívat života bez nemocí – hlavně v jeho druhé polovině, kdy se jich začíná hlásit stále víc. Délka života se oproti předešlým generacím prodloužila, to je pravda, hlavní zásluhu na tom však má snížení dětské úmrtnosti a zlepšení zdraví dětí. Jinými slovy, dokážeme lépe bojovat proti úrazům a nemocem v dětském věku. s chorobami, které přicházejí v pozdějších letechživota, se bohužel lépe vypořádat neumíme. a přestože nám nepochybně nelze upřít, že na řadu nemocí máme mnohem


35

účinnější léky, nic to nemění na faktu, že miliony lidízbytečně trpí nemocemi, jimž se dalo předejít. Jestliže se dnes

holedbáme průměrnou délkou života v americe, nemělibychom zapomínat na jeho kvalitu.

Když jsem byl před desítkami let na lékařské fakultě,točilo se naše studium okolo toho, jak stanovit diagnózua jakou látkou či jakým postupem danou nemoc léčit, případně

vyléčit. Naučil jsem se rozeznávat příznaky a nacházetvhodné způsoby jejich tlumení. Od té doby se mnohé změnilo.

Nejenže je nyní menší pravděpodobnost, že budeme mít

co do činění s lehce léčitelnou a vyléčitelnou chorobou, ale

řa du chronických civilizačních onemocnění chápeme jako

následek jedné společné příčiny: zánětu. Zatímco tedy dříve

lékaři určovali původce infekcí a zasahovali proti známému

viru, bakterii či jinému viníkovi, dnes se utkávajís nesčíslným počtem nemocí, z nichž není jednoznačná cesta ven.

Nikomu nemůžu předepsat lék, který by ho vyléčilz rakoviny, ulevil mu od nevysvětlitelné bolesti, zbavil ho teď hned

cukrovky nebo obnovil funkce jeho mozku, zdevastovaného

alzheimerovou nemocí. Jistěže se můžu snažit potlačovat

nebo mírnit obtíže a ovlivňovat reakce pacientova těla, je

ovšem velký rozdíl mezi léčbou zaměřenou na příčinu nemoci

a pouhým udržováním příznaků v jistých mezích. Když teď

studuje na medicíně jeden z mých vlastních potomků, vidím,

jak se těžiště výuky časem posunulo. Medici už se neučí jen

diagnostikovat a léčit, nýbrž jsou vyzbrojeni schopností pře­

mýšlet tak, aby si dokázali poradit s dnešními epidemiemi,

z nichž mnohé mají svůj původ v zánětlivých procesech, které

se vymkly kontrole.

Než přejdu k tomu, jak záněty souvisejí s mozkem,zastavme se ještě u jednoho z patrně nejohromnějších objevů naší

doby: Mozkové nemoci jsou často způsobeny předevšímnesprávnou výživou. i když se na jejich vzniku a rozvoji podílí

více faktorů, do značné míry bývá na vině nadbytečný přísun


36

sacharidů a nedostatečný příjem zdravých tuků. Nejlépe to

pochopíme, když si vezmeme jako příklad tu nejobávanější

z nich, alzheimerovu chorobu, a budeme na ni pohlížetja

ko na formu cukrovky, zapříčiněnou výhradně nevhodným

stravováním. všichni víme, že špatná výživa vede k obezitě

a diabetu – ale že by škodila mozku?

ALZHEIMEROVA CHOROBA —

CUKROVKA 3. TYPU?

vraťme se na okamžik k našemu setkání s lovci a sběrači.

Je jich mozek se od našeho nijak zvlášť neliší. vyvinuli jsme

se tak, abychom si hledali potravu bohatou na tuky a cukry.

Na tomto biologickém mechanismu koneckonců závisí naše

přežití. Potíž je v tom, že vám zabere obstarávání potravy jen

chvilku, protože žijete v době hojnosti, a tuky a cukry, které

si opatříte, budou nejspíš zpracované. Zato vašim známým

z doby kamenné potrvá patrně dost dlouho, než vůbec narazí

na zvíře, z něhož tuk získají, a dočkají se plodů obsahujících

přírodní cukr, které dozrávají jen v určitou roční dobu. ačkoli

tedy váš a jejich mozek funguje podobně, vaše zdrojepotra

vy jsou úplně odlišné. Podívejte se na následující graf, na

němž jsou znázorněny hlavní rozdíly mezi stravou dnešních

a pravěkých lidí:

Strava lovců Strava doporučená americkými

a sběračů odborníky na výživu

Bílkoviny

20 %

Bílkoviny

20 %

Sacharidy 5 %

Tuky 75 % Sacharidy 60 %

Tuky 20 %


37

a co má vlastně tento rozdíl ve stravovacích zvyklostechspolečného s tím, jak stárneme a zda nás trápí, ne bo ne trá pí

ně ja ký ne duh spojený s fungováním mozku?

všechno.

První studie označující alzheimerovu nemoc za cukrovku 3. typu se objevily už v roce 2005,

1

veřejnost se ovšemo špatné výživě jako příčině této demence začala dozvídat až díky

novějším studiím, v nichž se popisuje, jak k tomu dochází.

2, 3

Jsou to informace děsivé a povzbudivé zároveň. Myšlenka, že

můžeme alzheimerovu nemoc odvrátit jen tím, že změníme

svůj jídelníček, je... inu, překvapivá. vyplývá z ní řadadůsledků nejen pro prevenci samotné alzheimerovy choroby, nýbrž

všech nemocí mozku, jak se už brzo dočtete v kapitolách,

které následují. avšak nejprve si krátce objasníme, jak spolu

cukrovka a mozek souvisejí.

Evoluce nás vybavila vynikající schopností uvolňovat z po travy energii, kterou naše tělo potřebuje. hlavní zdroj ener gie pro většinu našich buněk – glukóza – byl téměř po celou dobu existence našeho druhu vzácný. Naše tělo se tomu přizpůsobilo tím, že glukózu ukládá a získává ji přeměnoujiných látek. v případě potřeby se glukóza tvoří odbouráváním tuků nebo bílkovin; tomuto procesu se říká glukoneogeneze. Je k němu však zapotřebí více energie, než vzniká-li glukóza přímo štěpením sacharidů.

vstup glukózy do buněk a její zužitkování je složitýproces. Buňky glukózu jen tak nevychytávají z krevního řečiště.

tento životně důležitý cukr do nich může vstoupit jen za

pomoci inzulinu, hormonu, který se tvoří ve slinivce břišní.

inzulin, jak už možná víte, je jednou z nejdůležitějšíchbiologicky aktivních látek buněčného metabolismu. Jehoúlohou je dopravovat glukózu z krve do svalových, tukových

a jaterních buněk, které ho využívají jako palivo. Normální

zdravé buňky jsou vůči inzulinu mimořádně citlivé. Jsou-li

ale neustále vystaveny vysoké hladině inzulinu, k níž vede


38

trvale zvýšený přísun glukózy (a právě nadměrná konzumace

průmyslově zpracovaných potravin, do nichž se přidávárafinovaný cukr, je často důvodem, že hladina inzulinu překročí

zdravou mez), adaptují se snížením počtu inzulinovýchreceptorů na svém povrchu. Citlivost buněk na inzulin zkrátka

klesá. vzniká nemoc zvaná inzulinová rezistence, kdy buňky

přestávají být schopné na inzulin reagovat a cukr z krvepřijímat. slinivka proto začne hormonu vylučovat víc, což má za

následek, že pro vstup glukózy do buněk je zapotřebí vyšší

koncentrace inzulinu. Začíná tak začarovaný kruh, který vede

nakonec k cukrovce 2. typu. Lidé s cukrovkou mají vysokou

hladinu glukózy v krvi, poněvadž jejich tělo ji nedokážedoravovat do buněk, kam si ji ukládá jako zásobu energie.

a tento cukr způsobuje spoustu problémů – všechny je tu

ani nemůžeme jmenovat. Jako by naším krevním oběhem

putoval skleněný střep. škody, které napáchá, končíslepotou, infekcemi, poškozením nervů, poruchami srdce a také,

jak už jsme řekli, alzheimerovou nemocí. Jedno poškození

vyvolává další a v těle propukne zánět.

a měl bych ještě říct, že inzulin se dá považovat také za jakéhosi spoluviníka řetězové reakce, kterou narušenéhospodaření s krevním cukrem spouští. inzulin totiž nemá za úkol jen transportovat glukózu dovnitř buněk. Je to zároveňanabolický hormon, což znamená, že stimuluje růst a podporuje tvorbu a ukládání tuků, a prozánětlivý mediátor. Jeho vysoká hladina může nepříznivě ovlivňovat sekreci jiných hormonů, ať už tím, že ji zvyšuje, nebo naopak jejím snižováním. to uvrhuje metabolismus do ještě většího chaosu a znemožňuje organismu návrat k normálnímu zdravému fungování.

4

Na tom, zda určitý člověk cukrovkou onemocní, činikoli, se nepochybně podílí i jeho genetické předpoklady; vrozené dispozice rovněž určují, v jakém okamžikupřestanou buňky našeho těla vysokou koncentraci krevního cukru snášet a kdy začne odtikávat čas do rozvinutí cukrovky. Pro


39

úplnost dodávám, že cukrovka 1. typu je odlišnéonemocně

ní: Považujeme ji za autoimunitní poruchu a týká se pouze

5 % všech diabetiků. Lidé s tímto typem cukrovky tvoříin

zulin jen v nepatrném množství nebo vůbec, protože jejich

imunitní systém napadá a ničí buňky pankreatu, které ho

produkují. K udržování vyrovnané hladiny cukru v krvi je

třeba dodávat jim denně tento důležitý hormon formouinjek

cí. Zatímco cukrovka 2. typu bývá obvykle diagnostikována

u dospělých, jejichž organismus byl příliš dlouho zatěžován

přemírou glukózy, je tento druh diabetu typický pro děti

a dospívající. a na rozdíl od cukrovky 2. typu, jejíž průběh se

dá zvrátit změnou stravy a životního stylu, jde o nevyléčitelné

onemocnění. v dané souvislosti je důležité si uvědomit, že

i když je riziko cukrovky 1. typu silně ovlivněno geneticky,

svou roli zde hraje i prostředí. Už dlouho je známo, že tato

cukrovka vzniká jak na základě genetických vlivů, tak vlivů

vnějších. Její rostoucí výskyt v několika posledníchdesetile

tích však vede některé vědce k názoru, že zevní faktory se při

jejím rozvoji uplatňují stále víc a mohou být důležitější než

genetické dispozice.

smutné, ale pravdivé

více než 186 000 američanů mladších 20 let trpí cukrovkou 1. nebo

2. typu.

5

Ještě před deseti lety byl diabetes 2. typu známý podná

zvem „cukrovka dospělých“, ale pak se toto onemocnění objevilo

u tolika mladých lidí, že nezbylo než původní název opustit. a nové

výzkumy ukazují, že u dětí je vzestup zmíněné nemoci rychlejší než

u dospělých. U mladší generace se také obtížněji léčí.

Obzvlášť ve spojitosti s alzheimerovou chorobou se začíná

ukazovat, že inzulinová rezistence působí jako roznětka při

tvorbě oněch nechvalně známých plaků, které se nacházejí


40

v mozku nemocných: shluků podivného proteinu, jenžv podstatě napadá mozek a vytěsňuje z něho normální buňky.

a právě vzhledem k zřejmé souvislosti mezi nízkou citlivostí

k inzulinu a onemocněním mozku se mezi vědci začínámluvit o „cukrovce 3. typu“. vysvětluje se tím také to, proč jsou

obézní lidé mnohem náchylnější ke zhoršování mozkových

funkcí a u diabetiků je nejméně dvakrát vyššípravděpodobnost propuknutí alzheimerovy nemoci.

tím není řečeno, že cukrovka je příčinou alzheimerovy choroby, nýbrž jen to, že obě onemocnění vznikají stejným způsobem. Obě mají svůj původ ve výživě, která organismus nutí uchylovat se k metabolickým cestám, jejichž důsledkem je nejprve porucha a nakonec nemoc. Jakkoli bude diabetik vypadat a projevovat se jinak než člověk s demencí, přesto spolu mají mnohem víc společného, než jsme si dříve mysleli.

v posledním desetiletí jsme byli svědky souběžnéhonárůstu cukrovky 2. typu a obezity. Nyní však začínáme vidětrovněž souvislost obou zmíněných onemocnění s alzheimerovou chorobou, jelikož lidí s demencí přibývá v přímé úměřes těmi, kteří onemocněli cukrovkou 2. typu. Nemyslím si, že jsou to údaje, nad kterými se dá jen tak mávnout rukou. Je to skutečnost, před kterou se nikdo z nás neschová – všichni patříme ke společnosti, v níž náklady na zdravotní péči rostou a jejíž populace stárne. Podle nejnovějších odhadů má být kolem roku 2050 postiženo alzheimerovou nemocí 100milionů lidí: pro náš zdravotní systém to bude kalamita většího rozsahu, než jakou představuje současná epidemie obezity.

6

Počet nemocných s cukrovkou 2. typu, kteří tvoří 90 až 95 %

všech diabetiků ve spojených státech, se za posledních 40 let

ztrojnásobil. Není divu, že vláda spojených států neklidně

vyhlíží směrem k vědcům, kdy přijdou s něčím, co tutoprognózu zmírní a odvrátí katastrofu. a v příštích 40 letech se

na celém světě očekává víc než 115 milionů nových případů

alzheimerovy nemoci, které nás budou stát víc než bilion


41

dolarů.

7, 8

Podle střediska pro kontrolu a prevenci nemocí

byla v roce 2010 diagnostikována cukrovka u 18,8 milionu

američanů a dalších 7 milionů diabetiků zůstaloneodhaleno. v letech 1995 až 2010 vzrostl počet případů cukrovky ve

42 státech o 50 % nebo více a v 18 státech o 100 % nebo více.

9

ZKÁZA SE ZAŽÍHÁ

Jedna z nejčastějších otázek, jakou na klinice dostávám od

lidí, jimž někdo blízký onemocněl alzheimerovou chorobou,

zní: Jak se to stalo? Co moje maminka (tatínek, bratr, sestra) dělala

špatně? v situaci, která je pro rodinu tak zdrcující,odpovídám opatrně. to, že vidím, jak den za dnem pomalu schází

můj vlastní tatínek, mi nedává zapomenout, co taková rodina

prožívá. Znám tu změť emocí, v níž se mísí hněv s pocitem

bezmoci a smutek s lítostí. ale kdybych těmto lidem (k nimž

počítám i sám sebe) musel sdělit celou pravdu z pohledu

dnešní vědy, pověděl bych jim, že u milovaného člena jejich

rodiny byla zřejmě chyba v některé z následujících věcí:

— Žil s chronicky zvýšenou hladinou cukru v krvi, přestože

neměl cukrovku. — v průběhu života jedl příliš mnoho sacharidů. — Dodržoval nízkotučnou dietu s minimem cholesterolu. — trpěl citlivostí na lepek (bílkovinu obsaženou v pšenici,

žitu a ječmeni), která u něj nebyla diagnostikována. Když lidem řeknu, že citlivost na lepek je největšíma nejpodceňovanějším zdravotním rizikem dneška, odpoví mi pokaždé skoro totéž: „to si děláte legraci. Na lepek přece není citlivý každý. Když má někdo celiakii, to ano, ale takových jemálo...“ a když je upozorním, že všechny poslední výzkumyukazují na lepek nejen jako na původce demence, ale i epilepsie, bolestí hlavy, depresí, schizofrenie, aDhD nebo třebasníženého libida, znovu se mi téměř vždy dostane stejné odpovědi:


42

„Nechápu, co tím myslíte.“ Jsou totiž zvyklí spojovat si lepek

pouze s poruchami trávení, ale nikoli s mentálním zdravím.

v příští kapitole se lepku podíváme na zoubek. Lepek



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist