načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Moucha - Dominik Dán

Moucha
-15%
sleva

Kniha: Moucha
Autor: Dominik Dán

Další z řady detektivek velmi úspěšného a oblíbeného slovenského spisovatele Dominika Dána nás zavádí na Slovensko rok po sametové revoluci. Nejen slovenští kriminalisté se v té ... (celý popis)
254
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012-06-06
Počet stran: 376
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 374 stran
Název originálu: Mucha
Spolupracovali: ze slovenského originálu ... přeložil Josef Šmatlák
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788073886493
EAN: 9788073886493
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Další z řady detektivek velmi úspěšného a oblíbeného slovenského spisovatele Dominika Dána nás zavádí na Slovensko rok po sametové revoluci. Nejen slovenští kriminalisté se v té době musí potýkat s nárůstem zločinů, brutality i vražd. Jedním z případů je i vraždamladého děvčete, jejíž tělo našli policisté už ve stádiu značného rozkladu. Zdá se, že neexistují žádné důkazy... ([případy Richarda Krauze])

Související tituly dle názvu:
Ke knize "Moucha" doporučujeme také:
Uzel Uzel
Bestie Bestie
Popel všechny zarovná Popel všechny zarovná
Básník Básník
Rudý kapitán Rudý kapitán
Zmizelá Zmizelá
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

[ 13 ]

1

ČERVEN 1990

„PANE VRCHNÍ... PANE vrchníí! V mojí polívce je moucha!“

Obsluha na  terase zakouřené restaurace vázla. Číšníkovo hlemýždí tempo nedokázalo urychlit ani občasné zvolání „platííím“, natož hrozba nějaké reklamace. Chlapík s  ulízanými, nechutně mastnými vlasy se neochotně odloupl od  pultu, kde klidně pokuřoval a debatoval s výčepním, popadl nedotočená piva, prošel lokálem, rozhrnul závěs z plastových céček a vyšel na terasu. Rozhlédl se kolem a  přiloudal se ke  stolu v  rohu. Jeho černé kalhoty byly na  kolenou dost oblýskané. Polobotky nezaznamenaly dotek hadru či kartáče už celou věčnost. Pohyb, který u stolu reklamujícího hosta předvedl, se v žádném případě nedal nazvat úklonou; číšník se předklonil jen proto, aby lépe viděl živočicha, který se nacházel v hostově talíři.

Když se o  jeho existenci přesvědčil na  vlastní oči, napřímil se a nenapadlo ho nic lepšího než zlehčit trapnou situaci ještě trapnějším vtipem.

[ DOMINIK DÁN ]

[ 14 ]

„No, tak tam je, a co jako? Co byste chtěl za pět vosumdesát, aby tam snad plaval delfín?“

Z  jeho oroseného čela se snesla kapka potu a  provrtala v  pěně jednoho z půllitrů dírku. Všiml si jí nejen on sám, ale i host. Ledabyle pohnul paží a pětici půllitrů přestěhoval od pupku k boku. Nic tím nenapravil. Host se rozběsnil.

„Tak tohleto je vrchol! S takovouhle drzostí jsem se nesetkal ani za socialismu, a to už skoro rok tady máme demokracii! S takovejma lidma, jako jste vy, to teda bude vo hubu. Jak si můžete dovolit dělat srandu z mouchy v polívce, kterou ke všemu přinesete zrovna mně? A co další hosti, kterým cákáte pot do piva? Jak ti k tomu přijdou?“

„Snadno, za tři pade.“

To už neměl říkat.

„Ihned mi zavolejte vedoucího! A přineste mi knihu přání a stížností!“

Číšník se uchechtl.

„Co, vedoucího? A knihu? Kde to žijete, člověče? Sám tady vykládáte vo demokracii! Vy ste snad zapomněl, že...“

Za  číšníkovými zády se objevil muž v  džínách a  bílém triku, poklepal mu na  rameno a  nepatrně kývl hlavou směrem k  výčepu. Číšník ukončil svůj proslov a poslušně se odporoučel. Pár hostů přestalo žvýkat a pít a se zájmem sledovalo slibně se rozvíjející mezihru.

„Pane, máte přání?“

Host si ho pochybovačně prohlédl.

„Vy jste vedoucí?“

Nevypadal tak. Chlápek stěží po maturitě. Prohrábl si nagelované vlasy a jazykem přestěhoval zápalku z jednoho koutku úst do druhého.

„Ne. Já sem ředitel tohodle podniku, pane. Sem podnikatel! Žádnej vedoucí, žádná kniha přání a stížností, žádnej RaJ.“

[ MOUCHA ]

[ 15 ]

„To teda máte pravdu, do ráje má tenhle bordel hodně daleko.“

„Myslel sem RaJ jako restaurace a  jídelny. Koupil sem to vod nich, teda kupuju, ale to je vlastně fuk! Jako by mi to už říkalo pane! Starý socialistický podniky krachujou a teď sme tady my,“ přiložil si dlaň s  široce roztaženými prsty k  prsům a  vítězoslavně se rozhlédl kolem. Parta výrostků u stolu v protilehlém koutě terasy ho podpořila vztyčenými palci. „Už nemusím makat na ty kurvy komoušský, teď už makám sám na sebe, do vlastní kešeně a vy mi tady kazíte reputaci a nasíráte kunčoft y. Vo co vám vlastně de?“

„Moucha, vážený pane! Objednal jsem si čočkovou polévku s  párkem a  jen jsem do  ní ponořil lžíci, vyplavala moucha... Aha! Račte se kouknout! Tady je! Masařka jako tele!“

„To je dost zvláštní, nemyslíte? Polívku podáváme už vod  rána a doteď si nikdo nestěžoval, a jen přídete vy, najednou je v ní moucha! Nejste vy takhle náhodou vod konkurence? Známe takový týpky, co si ji přinesou s sebou a hoděj ji do polívky, jen aby udělali kravál a vodehnali nám kunčoft y. A aby nemuseli platit, pochopitelně! A když už sme u toho, máte vy vůbec na zaplacení?“

„To... Co si to dovolujete?!“ zatřásl se hostovi hlas. „Polívku prej podáváte od rána, a od kterýho, jestli můžu vědět? Párek je scvrklej, polívka je studená...“

„Tak dost! A ven!“

Výrostci v koutě se zvedli jako jeden muž. Jedna mamina si přitáhla kočárek blíž k sobě a druhá napřáhla ruku k holčičce v růžové sukýnce a přivinula ji k sobě.

Turista v kraťasech prudce a dost naštvaně vstal od stolu a přitom se mu podařilo vylít polovinu polévky na  stůl. Zaťal pěsti, ale parta vyzývavě přihlížejících holomků ho odradila od  úmyslu hájit svá práva. Tak se jen rychle shýbl pro svůj batoh, přehodil si ho přes rameno a beze slova vykličkoval mezi stoly ven.

[ DOMINIK DÁN ]

[ 16 ]

„To je teda úroveň... Vysrat se na takovouhle demokracii. Zlatý komouši! Kontrolu vám sem poslat...,“ reptal, ale neohlížel se a uháněl na autobusovou zastávku.

„Dík,“ utrousil podnikatel směrem k výrostkům, „máte to u mě, mládeži, rundu na  mě,“ a  odnesl poloprázdný talíř opuštěný prchnuvším turistou.

Parta se spokojeně usadila a  maminy vypustily děti, aby si zase hrály.

Byla sobota, nádherné slunečné červnové odpoledne. Lesoparkem na okraji našeho města proudily davy lidí z centra a užívaly si první skutečně horké soboty. Všude vládla pohoda a úsměvy na tvářích odpočívajících dospělých, kolem dováděly děti a mimina žvatlala v  nejrůznějších vozítkách, zapatlaná cukrovou vatou a  sladkou limonádou. Maminy v  letních šatech nahoře málem bez uvolněně posedávaly na laminátových lavičkách s nohama nespolečensky roztaženýma a větraly si, co se dalo. Co se nedalo, to si ovívaly složenými novinami a časopisy. Všude panoval klid, mír, láska.

Už od května bylo teplo, ale vedro začalo až nyní. Ředitel restaurace Konvalinka nechal v  průčelí odmontovat velké dvoukřídlé dveře a tímto zásahem rozšířil svůj lokál o terasu, kterou lemovaly přenosné betonové květináče. Nad všemi stoly se prostírala pergola a  v  případě bouřky byly dveře zpátky během pár minut. To však zatím nebylo třeba a namísto nich postačil vietnamský závěs z plastových céček.

„Ty kriple,“ obořil se ředitel na  číšníka, jakmile ho vyhmátl u výčepu, „kolikrát ti mám říkat, že i když seš můj brácha, tak budeš makat a  poslouchat jako švýcarský hodinky. A  ty tvý přiblblý fóry z lochu si laskavě strč do prdele! Kolikrát?! Eště žes mu jednu nenatáh!“

„A moh sem...“

[ MOUCHA ]

[ 17 ]

„Hovno si moh! Dohoda platí, na to laskavě nezapomínej! Budeš tady makat jen do prvního průseru, jak sem slíbil tátovi, dýl ani ťuk! Do prvního průseru, a pak letíš a je mi u prdele, kerou zase vomrdáš nebo vokradeš, a kolik za to vyfasuješ, jasný?! Celá rodina má vo tebe péči, tak bys moh laskavě projevit aspoň kapku vděčnosti a  udělat taky něco pro nás a na chvíli sekat dobrotu, ty...!“

„Se nepos...!“

„A  přestaňte už pančovat to pivo!“ Majitel nečekal na  bratrovu odpověď a  obrátil se k  výčepnímu, neboť tato výčitka byla určena jemu. „Jeden jako druhej! Panebože, co sem komu udělal! Točte to po čárku aspoň zkraje sezony, kreténi, a necákejte do toho pot, neslintejte a  nelejte starou polívku do  nový, ale do  kanálu! Všude je tady much jak nasráno! Dyť se koukněte, vostatní je asi sežerou, ale dycky se najde ňákej fajnovka jako tamten blb a  máme vystaráno. Hygienika nebo kontrolu tady tak akorát potřebujem!“

„Dóóbroš...“

„A  padej na  terasu, na  čtyřce máš vobjednávku, nevidíš, nebo co?!“

Ředitel se ohnal, ale neudeřil. Namísto toho chňapl a  rutinně chytil mouchu promenující se po hraně výčepního pultu. Bratr číšník se přikrčil a raději vyběhl ven. Cestou kopl zuřivě do céček, ale ta se jen s chrastěním rozlétla a vzápětí vrátila do předchozí svislé polohy.

„Aline,“ ředitel se naklonil přes výčepní pult a  gestem naznačil výčepnímu, aby přistoupil blíž. Palcem rozmáčkl mouchu v  sevřené pěsti. Poté štítivě odhodil její ostatky na  zem a  tichým plesknutím si očistil dlaně, „letos sou ňák přežraný, takový svině tlustý tady lítaj...,“ konstatoval s  výrazem odporu a  překvapení, když spatřil svůj mrtvý úlovek, a pro jistotu ho ještě přišlápl. „Co sem to chtěl... Aha! Ty mě taky neser, fakticky! Dal sem ti ho na starost, abys na něj dohlíd a naučil řemeslu, a ne abys do něj hustil všechny ty sviňárny,

[ DOMINIK DÁN ]

[ 18 ]

co do vás lili na učňáku. Ať nenosí pod míru a nenalejvá polívku ani guláš. Sám nejlíp víš, co všechno v tom plave a co se musí udělat, aby se to dalo žrát, tak mě neser a hejbni kostrou! A ať nechodí po lokále jako vandrák a není mokrej jak vrata vod chlíva!“

„Sorry, Robe, měl sem čtyři objednávky najednou a...,“ výčepní přerušil čepování a  nacvičeným pohybem si upravil elastický obvaz na  předloktí. Měl dobrou figuru, krátké tričko odhalovalo mohutné bicepsy a  obvaz naznačoval zdatného sportovce. Asi tenisový loket.

„Na  to ti seru! Koukám na  vás už dlouho, tak se nevymlouvej na ňáký zasraný vobjednávky!“

„Dóóbroš.“

„A kdyby se ten blb začal vometat kolem ňáký kurvy s kočárkem, tak davaj z fl eku echo, jasný?“

„Jasný! Na to se můžeš spolehnout, vim, za co seděl a na čem sme se dohodli, takže...“

„Víš leda hovno, co to je, mít takovýho bráchu, a  co mi rodina kvůli němu dělá za dryje, tak laskavě sklapni!“

„Dóbroš.“

„Kolik sme dneska udělali?“

„Osum hekťáků.“

„Tak se snažte. Já du shánět ten mrazák a po šichtě se stavím kvůli papírům, tak se nefl ákat a makat, kapišto?“

„Jo, šéfe!“

Odcházel, ale po pár krocích se vrátil. Alin zavřel pípu, postavil pod ni prázdný půllitr, aby pivo neodkapávalo zbůhdarna na  pult, a znovu se otočil k šéfovi.

„A  eště něco. Kdyby sem přišuměl Valér, tak nebudeš střílet ty, ale necháš to laskavě na mně, jasný?!“

„Jasný, dohoda je dohoda! Dám echo! Je tvůj!“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist