načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Motýl - Katarzyna Puzyńska

Motýl

Elektronická kniha: Motýl
Autor:

Psycholožka Weronika Nowakowská prchá z Varšavy, aby po rozvodu začala nový život v ústraní. Zamíří do ospalé vesničky Lipowo s hrstkou obyvatel, kteří o sobě vědí první poslední. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  219
+
-
7,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 523
Rozměr: 21 cm
Spolupracovali: přeložil Michael Alexa
Skupina třídění: Polská literatura
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5804-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Debutový román ze série detektivních thrillerů, které se odehrávají ve fiktivní obci Lipowo, umístěné do kujavsko-pomořského vojvodství v severní části polského státu, zhruba uprostřed mezi Varšavou a Gdaňskem. Velmi nevzrušeně a poklidně ubíhá čas v městečku Lipowo, jehož tichou náladu rozčeří pouze nájezdy rekreantů v letním období, kteří zde hledají klidná a romantická přírodní zákoutí. Na počátku roku 2013, kdy se příběh Katarzyny Puzyńské odehrává, je ale všechno jinak: ospalou náladu prolomí nález mrtvého těla řádové sestry na silnici nedaleko od obce. Zpočátku se zdá, že řeholnice byla sražena vozidlem a bezohledný řidič z místa činu ujel. Později však vyjde najevo, že se stala obětí brutálního zločinu. Po několika dnech je na mýtině v blízkem lesíku objevena mrtvá Blanka Kojarská, rovněž zavražděná bestiálním způsobem. Mladá a atraktivní žena patřila k bohaté rodině, vlastnící honosnou vilu na samotě nedaleko od Lipowa, jejíž obyvatelé však skrývají nejedno tajemství. Do hry vstupují i další protagonisté, mezi nimi šéf místního policejního sboru Daniel, který naváže důvěrný vztah s psycholožkou Weronikou, jež se do těchto míst odstěhovala po rozvodu, aby zde po rozpadu manželství nalezla nový elán a chuť k životu, nebo svérázná komisařka Koppová, přidělená k tomuto případu z rozkazu nadřízených orgánů. Všichni tři jsou zapleteni do složitého děje, jehož počátky sahají až do poloviny 20. století, a postupně se podílejí na rozplétání celé kauzy i na překvapivém odhalení pachatele...

Popis nakladatele

Psycholožka Weronika Nowakowská prchá z Varšavy, aby po rozvodu začala nový život v ústraní. Zamíří do ospalé vesničky Lipowo s hrstkou obyvatel, kteří o sobě vědí první poslední. Uplyne však jen pár dní a u silnice je nalezeno zmrzačené tělo jeptišky… Místní nesourodý policejní tým ihned začne s pátráním a brzy se ukáže, že stopy vedou hluboko do minulosti.

(thriller)
Zařazeno v kategoriích
Katarzyna Puzyńska - další tituly autora:
Motýl Motýl
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Motýl

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Katarzyna Puzyńská

Motýl – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 1


přeložil Michael Alexa

THRILLER

0RWêO

38=<ĺ6.È

.ATARZYNA

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 3


Copyright © Katarzyna Puzyńska, 2014

Copyright © Prószyński Media, 2016

All rights reserved

Tr anslation © Michael Alexa, 2017

Cover © Kanea/Shutterstock.com

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2017

ISBN t ištěné verze 978-80-7505-804-1

ISBN e-knihy 978-80-7505-888-1 (1. zveřejnění, 2017)

MOTYL_sazba 31/08/17 16:25 Stránka 4


Balbině a Krzyškovi

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 5


Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil mo

týlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustr

nul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá

nyní motýlu, že je Čuang?

MISTR ČUA N G

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 7


MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 8


PROLOG

VARŠAVA. NEDĚLE 30. PROSINCE 2012

Mše skončila před chvílí, kostel už byl ale prázdný a temný. Ticho prorývala pouze vzdálená ozvěna. Muž se ztěžka usadil do první lavice, poněkud stranou. Nechtěl, aby si ho někdo hned všiml, kdyby sem náhodou nahlédl. Potřeboval chvíli o samotě.

To, co udělal, mu nedopřávalo klidu. Z časové perspektivy to bylo ještě horší. Myslel si, že výčitky svědomí časem pominou, ovšem nestalo se tak. Dalo by se dokonce říct, že s ubíhajícími dny se cítil čím dál hůř. Vybavoval si čím dál víc podrobností. Přesně si pamatoval, co měla na sobě, jak nosila vlasy, pamatoval si její hlas. Nejhorší ze všeho však byly její oči. Napřed se v nich objevila hrůza, to když si uvědomila, co za chvíli nastane. A když už bylo po všem, její pohled byl najednou prázdný. Nic z něj nevyzařovalo. V jejích očích viděl pouze svůj odraz. Odraz nestvůry.

Muž se v temnotě prázdného kostela zatřásl. Nevěděl, zda to bylo kvůli chladu, který do chrámu pronikal, nebo kvůli vzpomínkám. Teď už je příliš pozdě, přemítal dál. Připadalo mu, že na něj svatí z obrazů vyčítavě hledí. Teď už je příliš pozdě, zopakoval si v duchu, jako by tím chtěl přesvědčit sebe i je. To, co provedl, nikdy nezmění. Nedá se to vrátit. Pozdě. Bude muset žít s břemenem nejhoršího z hříchů.

9

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 9


Snad se mu časem podaří zapomenout. Prosebně se díval na oltář ozářený věčným světlem u zlatého svatostánku, ale bál se Boha otevřeně prosit o pomoc. To by byla bláhovost.

Muž přivřel oči a ponořil se do ticha. Myšlenky se mu neklidně honily hlavou. Nejdůležitější je, aby se o tom nikdo nedozvěděl, usoudil nakonec. Připadalo mu, že učinil všechny kroky, aby tomu předešel. Byl v bezpečí. Alespoň prozatím.

10

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 10


P RVNÍ ČÁST

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 11


MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 12


KAPITOLA 1

LIPOWO. ÚTERÝ 15. LEDNA 2013 RÁNO

Weronika Nowakowská se náhle probudila. Líným pohybem si protře la oči. Vypadalo to, že den ještě nezačal. Kolem panovalo ospalé ticho rána narušované pouze blaženým chrápáním psa. Nehledě na to, zvuk působil nepřirozeně. Bydlela na vesnici teprve týden a ještě si nezvykla, že jí za okny nezní varšavský ruch. Šum města je zvuková kulisa, které si člověk nevšimne, dokud nezmizí. Drkotání tramvají a hluk aut byl tentam. Stejně jako hlasy lidí pospíchajících do práce. Ticho.

Pomalu vystrčila ruku zpod peřiny. Byla tu zima. Bude muset něco udělat s topením. Třeba poprosí někoho místního, aby jí vysvětlil, jak se pracuje s topením v kotelně. Zatím to pro ni byla hotová černá magie. Považovala se za městské dítě, celý život bydlela v paneláku, kde se o topení vůbec nemusela starat. Prostě topilo. Tím či jiným magickým způsobem.

Zvedala se pomalu, aby co nejvíc oddálila moment, kdy bude muset z postele vylézt celá. Zatřásla se, když se nohama dotkla ledové podlahy. Bude se muset podívat tomu topení na zoubek. Zkusmo vydechla, chtěla vědět, jestli se dech v zimě změní v obláček páry. Nic se ovšem nestalo. Třeba to trochu přeháněla. Místní by se jí určitě smáli, kdyby ji viděli.

13

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 13


„Ahoj pejsku! Jak ses vyspal?“ poplácala Weronika psa po hlavě. Nevrle zamával huňatým ocasem, aby zdůraznil, že pořád spí. Ani on si nezvykl na ranní vstávání. „Igore, ty seš asi ten nejlínější pes na celým světě!“

Vyhlédla ven. Za oknem se les utápěl ve sněžné běli. Nikdy neměla zimu ráda, ale tady na vesnici se na ni začala dívat jinak. Zasněžené větve, zvířecí stopy na bílé neposkvrněné přikrývce. Všechno vypadalo tak romanticky.

„Romanticky,“ vyprskla, když si vlnité zrzavé vlasy svazovala do pevného drdolu. Pes se na ni ohlédl, jak jej to překvapilo. „Vidíš, Igore, zůstali jsme sami, ty a já. Na konci světa! Sněhu je tady po pás, a společnost mi dělá jenom pes línej jak veš. Tomu říkám romantika!“

Během posledního týdne za osamělých tmavých večerů smáčených trpkým červeným vínem přemýšlela snad tisíckrát o svém rozhodnutí ohledně rozvodu s manželem a koupě tohoto starého, trochu zanedbaného vesnického domu. Jako bych za to mohla já, smála se v duchu. Jako by se Mariusz nerozhodl odejít s první, která se mu namanula. Jenom aby nebyl se mnou.

Podepsali rozvodové dokumenty a hotovo, jednoduchá formalita. Pak už jí jenom bývalý manžel převedl na konto tučný obnos. Takový good-bye gift jako zadostiučinění, řekl tím svým iritujícím sebejistým tónem člověka z vyšších vrstev. Nikdy nebyl chudý a asi si přivykl, že si za peníze lze koupit všechno. Včetně odpuštění bývalé ženy. Vypadal překvapený, že se na něj pořád zlobí.

S  penězi si Weronika mohla koupit byt ve Varšavě a žít jako dosud. Každý den chodit do ordinace a usmívat se na stále nové a nové pacienty. Udržovat si pověst veselé paní psycholožky plné

14

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 14


energie. Někde uvnitř však cítila křik, který neustále narůstal – měla skoro pocit, že to déle nevydrží. Nakonec se rozhodla, že je čas poslechnout vnitřní hlas bez ohledu na následky.

Paradoxně to byl její bývalý manžel, který jí pomohl se pohnout z místa. Ukázalo se, že otec Radka Juniora Kojarského, Mariuszova dobrého známého, měl na prodej dům se třemi hektary ve vesnici Lipowo. Zprvu se jí nechtělo, pak ale vytočila číslo naškrábané na kus papíru. Dům byl pořád k mání. Podpis. Převod na účet. Pak se stala hrdou majitelkou starého vesnického hospodářství v Mazurách a sousedkou Seniora Kojarského s rodinou. Jeho majetek prý dosahoval miliard zlotých. Peníze, které mu zaplatila, byly pouze kapkou v moři jeho každodenních investic.

Mariusz se jejím plánům napřed smál, rozhodla se to ale hodit za hlavu. Jeho posměch se jí už přece netýkal. Spíš Kamily, Anety či Klaudie. Nebo s kým teď vlastně byl. Hrdě odmítla pomoc se stěhováním. Poradí si, děkuju. Jasně, poradí si i s rekonstrukcí. Ano, uvědomuje si, že je to těžká práce. Opravdu to sama zvládne. Sama!

Proč se ale během posledních večerů nedokázala ubránit slzám? Ležela v posteli, tulila se k huňatému Igorovi a cítila se jako ta nejosamělejší bytost na světě.

„Igore!“ křikla a zahnala depresivní myšlenky. Zlatý retrívr se zvedl z postele a čekal na svoje oblíbené slovo. „Snídaně!“ byla formule, která ho dokázala probudit i z nejhlubšího spánku. „Konec s tou zatracenou sebelítostí! Panička se sebere! Musíme začít zase žít. Sami. Zvládnem to!“

Veselí v jejím hlase znělo strojeně, prozatím to ale musí stačit.

Pes vyběhl po schodech do kuchyně v přízemí. Zlatý ocas zmizel dole. Celý dům byl pořád plný nerozbalených krabic s varšavskými

15

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 15


věcmi. Ledabyle ležely mezi starým nábytkem, který koupila spolu s hospodářstvím. Všude se vznášel prach a pach zatuchliny, typický pro domy, kde dlouho nikdo nebydlel. Schody jí skřípaly pod nohama, když opatrně scházela do přízemí. Některé schody byly trochu vratké, ale už se naučila jim vyhnout.

Předsevzetí do nového roku, napadlo ji, když psovi sypala do misky. „Tohle je moje předsevzetí do nového života: Uklidit!“

Vytáhla z ledničky jogurt a zamyšleně ho snědla. Dům potřeboval důkladnou rekonstrukci, stejně jako její život. Igor zhltnul jídlo a odběhl do předsíně hledat vodítko. To byl jejich každodenní rituál. Snídaně, procházka. Nemohla ho přece zklamat. Ani když se celý její svět hroutil pod tíhou dalších a dalších manželových milenek, venčení Igora byla hotová svátost. Nacpala divoké vlasy do čepice a oblékla si péřovku. Nechtěla nic riskovat. Na vesnici byla mnohem větší zima než ve městě.

Přesně jak čekala, na dvoře mrzlo, až praštělo. Vánek nedokázal prorazit stěnu mrazivého vzduchu. Jako by všechno strnulo v ledovém spánku. Sníh zářil v zimním slunci, které ale bylo skoro stejně oslnivé jako v létě. Připadala si, jako by vstoupila do obrazu se skandinávskou krajinou, nebo dokonce s dalekou Sibiří. Rázně vykročila směrem k lesu. Před chladem ji mohl zachránit pouze pohyb.

Její dům stál na vysokém kopci kousek za vesnicí, na okraji lesa, který spadal pod brodnickou chráněnou krajinnou oblast. Za lesem, který v tomto místě nebyl příliš široký, leželo sídlo Seniora Kojarského a jeho rodiny. Weronika ráda chodila po lesních pěšinkách směrem k jeho obrovskému domu. Rezidenci Kojarských by se beze všeho mohlo říkat zámek – to by její honosnosti a obrovským rozměrům odpovídalo nejlíp.

16

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 16


Cestička, která vedla březovým hájkem k rezidenci, musela na jaře a v létě, když se stromy utápěly v jemné zeleni, vypadat nádherně. Víceméně v půlce cesty se nacházel malý kulatý palouk, který si Weronika pro sebe pojmenovala Palouk čarodějnic. Byl kulatý jako v pohádce – jako by jej takhle člověk schválně zřídil. Chyběla na něm pouze chaloupka z perníku.

Najednou si Weronika uvědomila, že není sama. Bezstarostnou náladu vystřídal neklid. Uprostřed palouku stál muž v tlusté zelené bundě a kožené čapce. Jeho tvář pokrýval až groteskně mohutný hnědý plnovous. Kdyby byl silnější a jeho plnovous šedivý, dozajista by si ho člověk spletl se Santa Klausem.

Jakmile ji spatřil, zvedl ruku k  čepici v  půvabně starodávném gestu na pozdrav.

„Dobrý den. Edward Gostyński. Hajný,“ představil se. Zblízka vypadal mladší, než si myslela. „To je váš pes?“

„Ano, to je můj pes,“ přiznala se opatrně. Jeho tón nevěstil nic dobrého. „Jsem Weronika Nowakowská. Nedávno jsem se sem při - stěhovala. Bydlím v tom domě u lesa.“

„Vím, kdo jste,“ přerušil ji. „Víte, že v lese nemůžete mít psa na volno?“

„Opravdu?“ rozhodla se předstírat, že nemá o takovém nařízení ani ponětí, což ostatně byla pravda. „Teprve jsem přijela a nevěděla jsem...“

„Pes může plašit divoká zvířata. Tohle je chráněná krajinná oblast,“ prohlásil hajný dotčeně. „Uvažte si toho psa na vodítko, prosím vás. Protentokrát to necháme být, příště si ale dejte pozor. Přijela jste z Varšavy, že ano?“

„Ano,“ přiznala Weronika.

17

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 17


Raději nechtěla vědět, jak na to přišel. Měla by si zvyknout, že tady všichni o sobě všechno vědí. Jako v každé malé společnosti. Prý.

„V hlavním městě máte možná jiné zásady, my tady ale pravidla dodržujeme. Jak místní, tak lidé, co přijeli, jako ve vašem případě. Přeju hezký den,“ dodal hajný Gostyński, ale nevypadalo to, že myslel své přání upřímně.

Poslušně Igorovi připjala vodítko a zvolna pokračovala dál. Pes kvůli ztrátě svobody působil trochu zklamaně.

„Netrap se, pejsku, za chvíli se zase proběhneš,“ ujistila ho Weronika šeptem. „Jenom co trochu poodejdeme od pana hajného.“ Tělo jeptišky bylo pohozené v příkopu u silnice jako nějaká rozbitá panenka. Od vesnice ji dělilo pouhých pár stovek metrů lesní cesty a jedna zatáčka. Krev potřísnila čerstvě napadaný sníh zářivou červení. Končetiny byly rozdrcené, trup také a vylézaly z něj groteskně zkroucené vnitřnosti. Klopy černého hábitu obklopovaly zmrzačené tělo jako veliká křídla. Pouze tvář zůstala neporušená. Skvěl se na ní výraz překvapení spojeného s bolestí.

Zaskočený havran dosedl kousek od těla. Mrtvolu si se zájmem prohlížel. V jeho lese se něco takového jen tak nevidí. Krev lákavě voněla. Hrdelně zakrákal, aby přivolal svoji partnerku. Mezi stromy se ozvala hlasitá odpověď.

Vtom se na cestě objevila postava. Havran zklamaně odletěl. Weronika Nowakowská přešla po úzké lávce přes prudký lesní potůček. Voda příjemně šuměla. Na chvilku se zastavila a kochala se atmosférou ranní panenské přírody. O kousek dál les řídl, člověk si tedy mohl snadno všimnout obrovské parcely, na které stálo okázalé

18

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 18


sídlo Kojarských. Rezidence byla obklopená nádhernou zahradou, která musela v létě doslova překypovat květy. Weronice se nejvíc líbilo bludiště z precizně zastřiženého živého plotu. Během posledního týdne často zůstávala na okraji lesa, protože se bála vstoupit na území bohatého souseda, přesto ale toužila ponořit se do tohoto zázračného výkonu místního zahradníka.

Pustila Igora na volno, protože usoudila, že už jsou dostatečně daleko od hajného, který tak úzkostně dbal na přepisy.

„Dobrý den!“ dolehl k ní sladký ženský hlas směrem od zahrady.

Weronika sebou trhla, přítomnost dalšího člověka ji vyděsila. Znovu. V ranním tichu se cítila jako ryba ve vodě. Tentokrát to ale není hajný, zasmála se v duchu. Neměla chuť na další diskuzi.

„To je ale rozkošný pejsek!“

Žena byla oblečená do upnuté růžové lyžařské kombinézy, která ji chránila před mrazem. Igor se k ní nestydatě přitulil a ona vnořila drobné ruce v růžových rukavicích do jeho srsti. Pes z toho byl celý bez sebe.

„Já jsem Blanka,“ představila se žena a upravila si odbarvené vlasy. „Přišla jsem odtamtud,“ ukázala na okázalou budovu.

Přestože mrzlo, neměla žádnou čepici. Weroniku napadlo, že kvůli obavám ze zničení mistrovského účesu. Špičky uší jí zimou zrudly a jako by jí lehce drkotaly zuby.

„Ryszard Kojarski je můj manžel,“ vysvětlila Blanka. „Všichni mu ale říkají Senior. Aby se to nepletlo s Radkem, jeho synem. Tomu zase říkají Junior. Pak už je to jasné, že ano? Navíc Senior a Junior – to je takové aristokratické, co? Správně by se tedy měli jmenovat stejně, jim to ale ani v nejmenším nevadí.“

Blondýna svůj projev přerušila zvonivým smíchem.

19

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 19


„Pamatuju se na vás. Dobrý den. Trochu jsem se lekla, nikoho bych tady v lese tak brzo nečekala,“ vysvětlovala Weronika, jen aby řeč nestála.

Sousedova manželka jí do oka zrovna nepadla. Jednou už se setkaly, při koupi Weroničina domu. Žena vypadala jako její vrstevnice, zato majiteli domu, Seniorovi Kojarskému, muselo být dobrých šedesát. Weroniku napadlo, že stereotyp boháče a mladé atraktivní ženy v nich má dokonalé ztvárnění.

Blanka Kojarská se omluvně usmála. Její dech byl rychlý a neklidný, jako by ji celá situace vzrušila.

„Jsem moc ráda, že jsem vás potkala! Chodíte tudy často? Můžeme jít kousek spolu!“ Vypadalo to, že se Igorovi štěbetání atraktivní blondýnky líbí.

Weronika jenom přikývla, protože se bála, že by v jejím hlase zazněla nelibost. Na procházku a přemýšlení v tichu a o samotě v zasněženém lese mohla zapomenout.

„Co takhle kdybychom si tykaly?!“ vykřikla Blanka, jako by to považovala za nejlepší nápad na světě. „Jsme koneckonců ve stejném věku...“

„Weronika Nowakowská,“ popadla Weronika podanou drobnou ruku.

„Blanka! A ty se jmenuješ jak, pejsánku?“ zavrkala blondýnka a obrátila se na Igora.

Pes vypadal jako omámený. Stejně jako každý samec v přítomnosti téhle barbíny, pomyslela si jízlivě Weronika. Okamžitě ale ucítila výčitky svědomí. Sama pořád opakovala, že by se lidé neměli soudit podle toho, jak vypadají, a zatím sama svoji sousedku automaticky zaškatulkovala.

20

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 20


„Pejsánek se jmenuje Igor,“ nedokázala se přece jen vystříhat určitého sarkasmu.

Blanka Kojarská si toho ale nevšimla. Sebrala velkou ztrouchnivělou větev a mrštila ji k lesu. Klacek odletěl a nedaleko se zapíchl do sněhu.

„On ne...“ začala Weronika. K jejímu úžasu Igor ochotně odběhl pro klacek a hrdě jej přinesl Blance zpátky. „On neumí aportovat...“

„Ty jsi ale chytrý kluk!“ jásala blondýna. Igor nadšeně vrtěl ocasem. Weronika zaťala zuby. Byla žárlivá i na svého psa, a to chtěla dneska začít nový život. Bez sebelítosti a negativních emocí. „Tak ráda se procházím po lese!“ pokračovala Blanka.

Moc na to teda nevypadáš, ráda by Weronika dodala, místo toho znovu zaťala zuby a vyrazila rychlým krokem kupředu. Žena jí lezla na nervy, přesto jakési kouzlo měla.

„Někdy zvládnu i deset kilometrů denně!“ pochlubila se Blanka. „Je to dobré cvičení. Opravdu!“

Chvilku šly mlčky. Ticho narušoval pouze zvuk jejich kroků ve sněhu.

„Chodím ven taky večer, dobře potom spím,“ pokračovala ne - zvaná společnice, její hlas se ale náhle změnil. Už to nebylo lehké štěbetání, spíš hlas stařenky unavené životem. „To víš, špatně usínám...“

Weroniku ta změna tak překvapila, že se málem zastavila. Připadalo jí, že se hloupoučká blondýnka někam vypařila a na jejím místě se objevil úplně jiný člověk. Tázavě na ni pohlédla.

„Já taky,“ dodala rychle, aby Blanku ponoukla k hovoru.

Kojarská se na Weroniku podívala s novým zájmem. Netrpělivě přešlapovala a čekala na pokračování. Chovala se, jako by poprvé potkala někoho, kdo má stejný problém jako ona.

21

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 21


„Tedy poslední dobou.“ Weronice připadalo, že musí pokračovat sama. „Tedy od té doby, co jsem se rozvedla...“

„Ano, o tom jsem slyšela.“ Nová žena v Blančině těle se soucitně dotkla jejího ramene. Znovu vyrazily, tentokrát pomalým tempem. „Ženy to mají v životě těžší... S tím se nedá nic dělat. Takový je náš osud.“

„Ach, tady jste.“ Ze zatáčky se nečekaně vynořil Radosław Junior Kojarski, přítel Weroničina bývalého manžela. „Blanko, všude jsem tě hledal!“

Weronice připadalo, jako by se ocitla zase ve Varšavě. Už chyběl jenom její manžel a byli by kompletní. Byl to ale asi úplně poslední člověk na světě, kterého by si vybrala na procházku po neznámých končinách. Weronika si nevzpomínala, že by měl jiné boty než elegantní nablýskané kožené lakýrky. V takovém sněhu by byly k ničemu, řekla si v duchu.

„Ach, Radku, nedělej, že nevíš, kudy chodím,“ koketovala s ním Blanka. Štěbetavý, záletnický tón se vrátil.

Radek Junior sebou nelibě trhnul, ale žena jako by si toho ani nevšimla.

„To ví přece každý,“ zabručel si pod nosem. „Jak se máš, Weroniko?“ obrátil se na Nowakowskou se strojeným zájmem.

Weronika ho moc dobře neznala. Myslela si ale, že pokud se jenom trochu podobá jejímu manželovi, nezáleželo mu na nikom než na sobě samém.

„Prosím?“ řekla Weronika roztržitě, jakmile se probrala ze zamyšlení.

„Jak se ti daří? S novým domem a... a tak,“ zopakoval Junior nevrle.

22

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 22


Neměl ve zvyku se opakovat. Bundu si dopnul až ke krku.

„Všechno je v nejlepším pořádku. Daří se mi dobře. Bez Mariusze je život o dost snazší,“ řekla zdánlivě bezstarostně. Doufala, že se její exmanžel dozví, co právě řekla. Drobná uštěpačnost, kterou si mohla dovolit.

Igor malinko zaštěkal kvůli nečekané zastávce a nedostatku zájmu.

„Vrať se domů,“ obrátil se Junior Kojarski ostentativně na Blanku a přešel tak Weroničina slova. „Budeme brzy jíst. Otec chtěl, aby ses k  nám přidala. Chystá pro nás rodinný oběd. Zrovna jsem přijel z Varšavy a hned tohle.“

Zašklebil se.

„Radku, ty k nám jezdíš tak málo,“ chytila Blanka muže za ruku. I ona zapomněla na Weroniku, která se bezděčně stala svědkem jejich rozhovoru. „Všem se po tobě stýská. Sám to dobře víš.“

„Mám moc práce,“ odpověděl Junior suše a odstrčil jí ruku.

Vypadalo to, že Blanku jeho gesto zarazilo. Zkusila to znovu. Napětí mezi nimi bylo skoro hmatatelné. Weroniku napadlo, že ty dva něco spojuje. Že by se mladá žena tajně scházela se Seniorovým synem? Weroničiny myšlenky se znovu stočily k podvádění, a to nechtěla.

„Tak abych šla. Je zima... a taky ještě musím do obchodu,“ vysvětlovala kvapně.

Bylo to ale zbytečné, protože Junior Kojarski už vyrazil směrem k domu a žen si nevšímal. Blanka se za ním smutně dívala.

„Musíme se vídat častěji. Přijď k nám dneska na večeři, zavolám ti,“ prohodila a odběhla za Juniorem Kojarským.

Weronika za nimi chvíli hleděla, pak do ní Igor významně strčil čenichem. Byl plný energie.

23

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 23


„No jo, pejsku, jdeme dál.“

Vyrazili ve dvou na zpáteční cestu přes les. Jakmile dorazili na Palouk čarodějnic, Weronika se rozhodla, že zahnou na pěšinu, kterou si mohli cestu do vesnice zkrátit. Může nakoupit hned, nepotřebuje toho moc. A Igorovi se nic nestane, pokud chvilku počká před obchodem. S  Věrou se znají – možná tedy Igorovi dovolí jít dál a třeba mu i dá nějakou podpultovou dobrůtku. Mladší aspirant Daniel Podgórski, šéf policejního komisařství v Lipowu, rázoval po čerstvě odhrnuté cestě směrem na stanici. V tom jasném, zimním dni mu bylo veselo a jeho dobrou náladu nezkazilo ani to, že si ráno musel povolit pásek o další dírku. Všechna internetová videa, podle kterých si chtěl břicho proměnit na atraktivní „pekáč buchet“, prohrávala s kuchyní jeho matky na plné čáře. Nic s tím nezmohl. Bylo mu třiatřicet a jeho břicho už dávno nebylo ploché, o pekáči buchet nemluvě. Když se to tak vezme, svaly na břiše neměl výrazně vyrýsované vlastně nikdy. Musí si nalít čistého vína a smířit se se skutečností, rozhodl se statečně. Břicho bylo přece cenou za práci, kterou měl rád. Navíc si mohl stejně jako v této chvíli vykračovat klidným Lipowem a pískat si přitom svoji oblíbenou písničku.

Obyvatelé okolních domů ho zdvořile zdravili, jak kolem nich procházel. Nakonec to byl on, kdo se staral o to, aby jejich vesnice byla tak bezpečná a bezstarostná. Co by měl od života chtít víc? Něco by se možná našlo, přiznal v duchu nelibě. Ženu, děti, práci na kriminálce ve městě, jmenoval rozmrzele. Odkašlal si, aby myšlenky zahnal. Musí dávat pozor na to, co si přeje. Ve skutečnosti mu přece bylo dobře s tím, co měl.

24

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 24


Ewelině Zarębové zbývala ještě půlhodina do otevření kadeřnictví, které v Lipowu měla. Její manžel Marek už odešel do práce a dcera pořád sladce podřimovala, poněvadž byl první den zimních prázdnin. Vypadalo to, že bude nádherný den, a na ni čekalo v kadeřnictví mnoho práce. Rozhodla se, že se trochu projde, aby se nalokala čerstvého vzduchu. Dělala to tak často.

Teskně se podívala na krabičku cigaret. S Markem se rozhodli, že s kouřením přestanou. Chvilku se sebou bojovala, pak si cigarety strčila do kapsy od bundy, jen tak, pro všechny případy, a vyrazila po silnici směrem do lesa. Chtěla dojít jenom do zatáčky a zpátky. Aby si na pár minut odpočala. To není ani málo, ani moc. Věra, majitelka v současnosti jediného obchodu v Lipowu, byla patrně jediný člověk na novém místě, se kterým Weronika Nowakowská navázala jakž takž společenský vztah. Pokud se těch několik rozhovorů při nákupu dá takto nazvat. Věra v sobě měla něco, díky čemu si každý hned při prvním setkání připadal, že se s ní zná celou věčnost. Tak to alespoň Weronika cítila. Ostatní obyvatelé Lipowa si možná mysleli něco jiného, ona si tu ženu ale zamilovala. Místní o ní prý říkali, že je čarodějnice, jak Věra Weronice se smíchem vyprávěla. To jim ale nevadilo, aby s ní v krámku vonícím kořením trávili spoustu času šířením klevet. Věra se jí opakovaně chlubila, že její obchod je centrem společenského života celé vesnice, což byl nemalý důvod k velké pýše.

Weronika uvázala Igora před obchodem a vešla dovnitř. Na uvítanou jí zazvonily zvonečky ve dveřích. Věra skutečně vypadala s dlouhými rozcuchanými vlasy a v tmavých dlouhých volných šatech dost neobvykle. Weroniku napadlo, že kdyby si ještě nasadila klobouk, vypadala by úplně jako čarodějnice.

25

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 25


Bylo vidět, že Věra otevřela teprve před chvilkou. Nikdy se nedržela přesné otvírací doby – na dveřích dokonce visela cedulka s ručně napsaným oznámením: „Otevřeno, jak se mi zachce.“

V obchůdku bylo zvláštní prázdno. U pultu stál pouze jeden muž. Přestože mrzlo, měl tvář zbarvenou dohněda, což napovídalo, že tráví hodně času venku. Věra mu podala, co si přál. Muž zdvořile poděko - val a vyskládal na pult přesně odpočítanou částku. Když se s Nowakowskou míjel ve dveřích, zlehýnka se uklonil, přestože si Weronika nemyslela, že by se kdykoliv předtím viděli. Připadalo jí, že si ji muž pozorně prohlíží. Dalšího dne ji napadlo, že všichni v Lipowu o ní věděli první poslední. Inu, tajemství malých měst a vísek.

Věra tvrdila, že Weronika svým přestěhováním do ospalého místa, kde chcípl pes, způsobila nemalou senzaci. Několik let starý příchod Kojarských byl propraný tolikrát, že už to nebyla žádná novinka. Weronika zachránila lipowský drbárenský život.

„Ahoj,“ pozdravila ji Věra.

Bylo jí kolem šedesáti, a přestože jí ve vlasech svítily šedé prameny, z očí vyzařovala mladistvá energie.

„Ten, co odešel, to je ten ze dvora, co má pod palcem zahradu a opravy. Je tam za starého Tomczyka, který už nemohl pracovat,“ řekla na vysvětlenou. „To kvůli revmatu. Říká se, že je to takový člověk pro všechno.“

„Díky tobě budu zanedlouho vědět o lidech v  Lipowu úplně všecko,“ zasmála se Weronika.

Ohledně těchto věcí byla Věra hotová chodící encyklopedie, přestože tu sama nebydlela dlouho.

„To je můj úděl, moje milá, to je můj úděl. Proč jsi nechala Igora v takové zimě? Vem ho sem, ať se ohřeje!“ poručila a sáhla pro mls.

26

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 26


Igor rád odešel z mrazu do vytopeného obchodu. Zvlášť když tam na něj čekalo překvapení – kousek masa vytaženého zpod pultu. Rozvalil se uprostřed místnosti a žvýkal laskominu s výrazem plným rozkoše.

Nákup trval déle, než si Weronika myslela, protože se Věra zabrala do nejnovějších drbů. Nakonec všechno naskládaly do igelitek a Weronika vyrazila zase do zimy.

„Potřebujete pomoct?“ Před obchodem stál mladý policista a dokuřoval cigaretu. Určitě přišel z nedaleké policejní stanice. Odhodil nedopalek do sněhu a hbitě jej zadupal. Vypadal trochu zahanbeně, že ho někdo přistihl, jak kouří. „Máte to asi těžké. Jmenuju se Marek Zaręba.“

„Děkuju, já to zvládnu,“ ujistila ho Weronika a také se představila.

V duchu se usmála. Život na malé vesnici má možná své výhody. Na jedné straně hajní, kteří úzkostlivě dbají na předpisy, a podivní sousedi Kojarští. Na druhé straně lidé, kteří jsou daleko ochotnější než ve městě.

S náloží nákupů vyrazila Weronika nahoru ke svému novému domu a byla přesvědčená, že přestěhovat se do Lipowa byl skvělý nápad. Mladší aspirant Daniel Podgórski si přede dveřmi stanice pečlivě očistil boty od sněhu. Uvnitř bylo příjemné teplo. Zhluboka se nadechl.

„Ahoj synku,“ přivítal ho matčin hlas.

Zamávala na něj zpoza stolku na vrátnici. Jako obvykle na něm měla perfektní pořádek. Propisky byly pečlivě zastrkané do hrnku

27

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 27


s rozesmátou kočkou, růžové papírky na poznámky v krabičce. Počítač odsunutý co nejdál ke kraji. Matka mu pořád nevěřila.

Trochu se za to styděl. Nestačilo, že s matkou pořád bydlel, ještě k tomu s ní pracoval. Byla něco jako sekretářka a manažerka v jedné osobě a zároveň doručovatelka moučníků a buchet, které sama napekla. Tím si zajistila sympatie všech policistů, kteří na malé stanici pracovali. Maria byla kromě toho manželka Romana Podgórského, místního hrdiny, policisty, který zemřel ve službě. Všem ve vesnici bylo jasné, že je Daniel tím správným člověkem na správném místě. Přestože nesnášel počítače a technické novinky všeho typu. Tady v Lipowu nebyly k ničemu.

„Ahoj šéfe,“ pozdravil ho Marek Zaręba, nejmladší z okrskářů.

„Čau mladej.“

Daniel s jistotou věděl, že pokud měl někdo pod uniformou onen mytický pekáč, tak to byl Marek. Zaręba byl vyznavačem mnohahodinových cvičení, což mu zajistilo obecný obdiv ženské části Lipowa. No a co, pod zimním oblečením stejně nic není vidět, chlácholil se Podgórski v duchu.

„Šéf je tady!“ křikl Marek Zaręba hlasitě.

Jejich komisařství nebylo velké, ale Daniela těšilo, že každý z nich má vlastní kancelář. Podle jeho mínění to vypadalo profesionálně. Měli také zasedací místnost. Sice se tam lidé scházeli, jenom aby si poklábosili, to ale její význam nezmenšovalo.

Brzy se na chodbě ukázali dva zbylí policisté, Paweł Kamiński a Janusz Rosół. Spolu s Danielem a Markem Zarębou byli čtyři. Tedy ani málo, ani moc, domníval se Podgórski. Stejně jako na jiných stanicích v okolí.

„Zasraný počasí, co?“ zvolal Paweł Kamiński bez rozpaků.

28

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 28


Kamiński byl synem druhého místního hrdiny. Jan Kamiński zemřel během stejné akce jako táta Podgórského. Všichni ve vesnici byli skálopevně přesvědčeni, že synové hrdinných policistů půjdou v jejich stopách a na lipowském komisařství je nahradí. Časem se tak skutečně stalo a dosud byli všichni do jednoho spokojení.

„Taková slova na svém komisařství nestrpím!“ vyjela zpoza stolu Maria. „Pawlíku, to se přece nesluší!“

Přestože Maria Podgórská měla pověst dobrotivé postarší ženy, těšila se značné autoritě. Paweł Kamiński zakuňkal krátkou omluvu.

„No, ale hnusně teda je,“ přispěchal mu na pomoc Marek Zaręba. „Když jsem šel z domu, viděl jsem, že je minus patnáct. Tuhá zima. To je potřeba.“

Janusz Rosół, nejstarší ze všech, jenom pokýval hlavou a pak si upravil svůj huňatý knír. Byl radši, když nemusel nic říkat. A vypadalo to, že si na jeho málomluvnost už zvykli.

„Něco nového?“ zeptal se Daniel Podgórski a začal dlouhý proces svlékání zimního úboru.

Paweł Kamiński a Janusz Rosół zavrtěli hlavou.

„Zhola nic,“ shrnul za své kolegy energický Marek Zaręba. „Gierot se jako vždycky opil a usnul v příkopu, odvezl jsem ho domů. V takovým počasí je to o kejhák. Kromě toho mi zbylo něco papírování ze včerejška. Jo a šéfe, viděl jsem v obchodě tu novou. Tu shora, co si tady chce nechat postavit stáj. Víš kterou, že jo?“

„Něco jsem slyšel,“ odpověděl Podgórski vyhýbavě.

Mladší kolega se ho věčně pokoušel dát dohromady se všemož - nými kandidátkami. Marek nedokázal pochopit, jak může Daniel žít sám. On se oženil s místní kadeřnictví, když mu bylo osmnáct, a letos měli oslavit desáté výročí.

29

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 29


„Není špatná,“ mrkl Marek Zaręba teatrálně. „Vysoká jak modelka, zrzavá, že je to vidět i z dálky. Hezká, štíhlá... Navíc je z Varšavy. A Věra tvrdí, že je po rozvodu, no tak, Danieli... Do toho!“

„Mladej! Ty se soustřeď na vlastní rodinu,“ zachechtal se Daniel. „Prý vám ještě nějaká práce zbyla. Tak dost řečí a do práce.“

Rychle se vrátil do své kanceláře, aby se vyhnul delšímu hovoru o nové obyvatelce vesnice.

„Taky jsem ji, kurva, viděl, pěkná kočička! I když na mě je možná trochu moc vysoká...“ zaslechl ještě slova nadšeného Kamińského.

Když zavíral dveře, Marek s Pawłem byli pohroužení do vášnivé diskuze ohledně předností zrzavé Weroniky z Varšavy. Janusz Rosół stál jako obvykle stranou, kroutil si knír a apaticky přikyvoval. Věru čas od času popadla chuť nečekaně zavřít obchod a vyrazit na spontánní procházku do lesa, aby si na loukách natrhala bylinky. Prvek nejistoty nudným životům obyvatel Lipowa jenom prospěje. K čemu by bylo dobré, aby věděli, že má otevřeno, nebo zavřeno? Věra neuznávala neoblomná pravidla v žádné sféře života. A už vůbec nechtěla podřizovat vlastní obchod přísným pravidlům „od osmi do čtyř“. Obchod byl její království, a basta. Ať se přizpůsobí ostatní. Záleželo jí na nich jako na loňském sněhu.

A tak zavřela, přestože otevřela teprve před chvílí. Vyrazila směrem ke kraji lesa, kde stála cedule „Vítejte v Lipowu“. Starosta na ni byl jaksepatří pyšný, ale Věře byla ukradená. Kolik už takových viděla? Nepamatovala se. Zvedla kámen z okraje silnice. Měl zajímavý tvar. Strčila si jej do kapsy obnošené bundy. Jeden nikdy neví, kdy se bude hodit.

„Teď to začne,“ řekla si pro sebe potichu.

30

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 30


Uslyšela táhlý křik jakoby v odpovědi. Nesl se z lesa. Zanedlouho z něj v panice vyběhla dívka. Věra ihned poznala, že je to kadeřnice Ewelina Zarębová, manželka mladého policisty. Prodavačka o ní měla nevalné mínění. Takových dívek viděla celou řadu. Umělé nehty a upnuté krátké bundičky. Ne že by Věře vadilo zrovna tohle. Připadalo jí ale hloupé se takhle strojit kvůli mužům, ze kterých nekoukalo pražádné potěšení. Natož aby kvůli nim měla mrznout.

Kadeřnice pádila, co jí nohy stačily. Upnutá péřovka nepříjemně šustila. Věra se otřásla, jak to slyšela. Podpatky vysokých kozaček klapotaly po silnici pokryté ledem.

„To jsou teda boty do zimy,“ vyprskla Věra, když je viděla.

Dívka uklouzla, ale podařilo se jí udržet rovnováhu.

„Věro, prosím vás,“ funěla Ewelina. „Musíme okamžitě pro Marka nebo Daniela... Musíme jít na policii. Stalo se něco strašného.“

Věra klidně přikývla. Už to začalo. Maria Podgórská se uvelebila za svým stolem na vrátnici komisařství a s blaženým výrazem poslouchala, jak spolu policisté mluví. Mladý Marek Zaręba s Pawłem Kamińským se dojímali nad neobyčejnou krásou rusovlasé Weroniky Nowakowské. Každý z nich to ovšem dělal po svém. Marek hledal partnerku pro Daniela, Pawłovy záměry se raději nepokoušela prohlédnout. Všichni věděli, jak se k ženám dovedl chovat. Janusz Rosół preferoval tichou účast, takže jeho názor na Varšavanku nebylo možné odhadnout.

Maria si potichu povzdechla. Hrozně by si přála, aby si její jediný syn našel životní partnerku, takže jí Markova snaha padla do noty. Nejlepší by bylo, aby si Daniel vybral nějakou slušnou dívku z okolí, ale Varšavanka by v nouzi také přišla vhod. Podgórská přemýšlela,

31

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 31


jestli někde neudělala chybu. Vložila přece do výchovy syna veškerou svoji lásku, celé své srdce. Ale ztráta otce v tak raném věku se na něm podepsat musela. Proto snad byl Daniel pořád sám?

Ze zamyšlení ji vytrhl telefon. Zvedla jej a odříkala obvyklou formulku. Znala ji tak dobře, že by ji dokázala odrecitovat ve dne v noci, v kteroukoli hodinu.

„Ach, to jsi ty, Věro,“ usmála se Maria, přestože ji obchodnice nemohla vidět. „To jsem ráda, že voláš. Zrovna jsem s tebou chtěla probrat pár věcí.“

Věra jí čas od času volala, aby si vyměnily nejnovější drby. Bylo to vítané zpestření pracovního dne na stanici. Tentokrát Maria poslouchala prodavaččina slova vyděšeně. Úsměv se jí pomalu vytrácel z tváře.

Opatrně odložila sluchátko.

„Máme oznámení,“ řekla polohlasem.

„Co jste to říkala?“ Jako první se na chodbě objevil mladý Marek Zaręba.

Očividně má nejlepší sluch, takový je to šikovný kluk, napadlo Podgórskou iracionálně. Vždyť z policejní školy odešel vlastně nedávno. Dobře se pamatovala na jeho hrdý úsměv, když poprvé překračoval práh komisařství ve zbrusu nové uniformě.

„Copak se stalo?“ zopakoval Marek, jako by si myslel, že ho předtím neslyšela.

Mezitím se stihli i ostatní policisté nashromáždit na vrátnici. Paweł Kamiński s Danielem se na ni zvědavě dívali, Janusz Rosół si automatickým pohybem uhladil knír.

„Volala Věra,“ vyjasňovala Maria pomalu. „Našla přejetou jeptiš - ku. Tam v lese, těsně u příjezdu do vesnice. Je s ní také Ewelina...“

32

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 32


„Moje žena?!“ vykřikl překvapeně Marek Zaręba. „Není jí nic?“

„Mladej, obleč se. Jdeme,“ poručil Daniel Podgórski a sáhl po bundě.

„Já jdu samozřejmě taky,“ přidal se Paweł Kamiński a spokojeně si mnul ruce. „Určitě už je tam celá vesnice, to chci, kurva, vidět, tohle si teda nenechám ujít, o tom žádná. Takový věci se nedějí každej den.“

Daniel ho zpražil pohledem, Kamiński už si ale oblékal bundu.

„Rosołe, ty s Marií zůstanete tady.“

Janusz přikývl a odšoural se do své pracovny. Schovala se mezi stromy a mobil křečovitě svírala ve zmrzlých dlaních. Stará nokia teď byla k nezaplacení. Neměla sice dobrý foťák, na několik přiblížených snímků ovšem stačila. Cenných snímků. Dalo by se říct, že velmi cenných, napadlo ji a v duchu se usmála.

Co nevidět se na místě objeví policie. Slyšela, že už se blíží lidé z vesnice, ale pouze ona to měla všechno zdokumentované. Kroužit hned zrána po okolí se jí vyplatilo.

Moc ale nechápala, co se tu vlastně stalo. Vezme si oddechový čas, než učiní patřičné kroky. Nebude přece postupovat zbrkle. Komisařství se nacházelo víceméně uprostřed vesnice, a tak tři policisté zachumlaní do zimních bund vyrazili k místu nehody pěšky. Drby se v Lipowu roznášely rychleji než kdekoli jinde, takže se po cestě vynořila celá řada horečnatých zvědavců. Vyměňovali si názory a střídavě hleděli směrem k lesu a na pochodující policisty. Paweł Kamiński měl pravdu, ve vesnici se toho moc nedělo, a tak chtěl každý spatřit místní automobilovou nehodu na vlastní oči. Když procházeli

33

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 33


kolem cedule, která je vítala v Lipowu, v chumlu za strážci pořádku měla každá rodina svého zástupce.

„Tady jste, chlapci,“ přivítal je důvěrně starosta, který přišel bůhvíodkud. „Dal jsem vám tady na to pozor. Nikdo se ničeho nedotkl.“

Dvojitá brada se mu rozvlnila, když se samolibě rozchechtal. Šedivá čepice se mu trochu sesunula k levému oku. Rychlým pohybem si ji upravil.

„Kde je Ewelina?“ strachoval se Marek. Zatím měl myšlenky pouze na bezpečí své manželky.

„U Věry,“ odpověděl starosta, kterého se trochu dotklo, že ho policisté za jeho námahu nechválí. „Co jsem tak pochopil, našla ji právě ona. Chudinka, je asi v šoku...“

Marek Zaręba se tázavě podíval na Daniela. Podgórski kývnutím naznačil, že mladý policista může odběhnout za ženou. Teď, okamžitě. Rozuměl kolegovu rozrušení a o sraženou jeptišku se přece může postarat sám. Navíc má k ruce Pawła Kamińského.

„Rozejděte se, prosím!“ volal zatím Kamiński tónem odborníka na pouliční rvačky. Oči se mu leskly vzrušením. „Nechejte to na profesionálech. Udržujte prosím odstup!“

Daniel šel dál a nic nedbal Pawłova počínání. Za zatáčkou ležela oběť nehody, na kterou nebylo směrem od vesnice vidět.

„Kurva, to musela bejt šlupka, chudák jeptiška!“ přidal se Paweł k Danielovi na místě nehody. „Fíha!“

Podgórski popadl telefon. Jeptiška byla po smrti a pachatel unikl. Nejvyšší čas zavolat posily z Brodnice. Poodešel, aby se mu lépe mluvilo. Vyděšené hlasy šokovaných obyvatel Lipowa se však nesly celým lesem. Podgórski chtěl všechno udělat přesně podle předpisů. Cítil, že se mu potí dlaně. Přestože mrzlo. Prokurátor Czarnecki

34

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 34


zvedl telefon až po chvíli, která se Podgórskému zdála jako hotová věčnost.

Mezitím se vrátil Marek Zaręba s Ewelinou přivinutou k boku. Paweł Kamiński toužebně hleděl na kadeřnici. Ta si upravila bundu, jako by se chtěla bránit jeho pohledu.

„Nevypadá to dobře,“ shrnul to Zaręba a díval se na tělo přejeté jeptišky.

„To bych řekl, zasraná patálie,“ přitakal Paweł a nespouštěl z kadeřnice zrak. „Jakpak se daří naší paní Zarębové?“

Ewelina sebou škubla a ani Marek nevypadal nadšeně, že se o ni kolega tak zajímá. Varovně na něj pohlédl a pevněji svou ženu objal.

„Mluvil jsem s prokurátorem Czarneckým,“ přerušil je Daniel a chvátal k nim. „Posílá sem techniky. A my se máme postarat o...“

„Nechci nic říkat, ale my...“ Marek Zaręba si zcela zjevně nemyslel, že by se jejich skromná čtyřčlenná parta měla pustit do vyšetřování nešťastné jeptiščiny nehody. „Nevím, jestli bychom my měli...“

„My se o to postaráme, mladej,“ přerušil ho Daniel.

Podgórského se zmocňovaly smíšené pocity. Na jedné straně byl tou zbytečnou smrtí vyděšený. Na druhé straně zase cítil určité uspokojení, že bude řídit důležitější operaci než hledání kočky paní Rudzké nebo spor o kousek pozemku mezi Weredou a Nosowským. Policista se za svoji radost trochu styděl, ale od otcovy smrti toužil pátrat po těch, kteří ubližují druhým. A taková šance se zrovna naskytla.

„Jasně že se o to postaráme,“ podpořil ho Paweł Kamiński. „Na tom nebude nic složitýho. Nějakej výrostek srazil tadyhle nebožku a vzal roha. Nedivil bych se, kdyby to byl synátor našeho drahýho kolegy Janusze ze stanice. Nebylo by to, kurva, poprvé! Barťas s tou Ziętarskýho bandou v tom mají prsty, na to vemte jed!“

35

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 35


Daniel Podgórski stál u těla oběti, dokud nepřijeli technici. Měl chuť zemřelou ukrýt před zvědavými pohledy čumilů. Určitě by jí záleželo na skromnosti. Věděl ale, že to nesmí udělat. Před příjezdem týmu kriminalistů se nesměl ničeho dotknout. Na těle totiž mohly být nějaké stopy. Přestože Paweł Kamiński měl asi pravdu a případ v sobě nic hlubšího neskrýval, Daniel nechtěl nic riskovat.

Měl by to být jednoduchý případ, chlácholil sám sebe. Něco mu ale pořád nedávalo spát.

36

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 36


KAPITOLA 2

VARŠAVA 1950

Marianna žila ve Varšavě už několik měsíců. Občas jí chyběl večerní šum lesa a sladká vůně polí, přesto si ale připadala šťastná. Ačkoli ji rodina a přátelé varovali, že v hlavním městě panuje ještě větší bída než u nich na vesnici, podařilo se jí rychle najít zaměstnání. Pracovala jako vychovatelka dvou nádherných dětí u jedné bohaté rodiny. Byla si jistá, že k ničemu lepšímu by se dostat nemohla.

Když odjížděla ze své malé vesnice, kde všichni umírali hladem, nedokázala si ani představit, že někdo žije v  takovém přepychu. Dívky měly každý den čisté oblečení a skoro každý den k  obědu maso. Kuchařka jí dokonce dovolovala sníst, co zbylo. Její tvář se zakulatila a ničím už nepřipomínala tu plachou vesnickou holku, jíž ještě před několika měsíci byla.

Matka ji před odjezdem do hlavního města varovala, ale peníze, které Marianna každý měsíc posílala, jí nakonec trvale zapečetila ústa. Posílaly si dlouhé dopisy, přestože žádná z nich neuměla moc dobře psát. Matka jí psala o nových dětech sousedů, Marianna zase podrobně popisovala, jak se opravuje hlavní město zničené německými bombami.

Na podzim Mariannina zaměstnavatelka znovu otěhotněla. V domě nastala radostná atmosféra čekání na zázrak. Marianna se

37

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 37


těšila spolu s obyvateli domu. Cítila se jako součást rodiny a také ji za součást všichni považovali.

Jednou v noci ji probudil bolestný křik. Paní se udělalo špatně a museli poslat pro doktora. Ve vteřině dorazil. Byl nejlepším odborníkem na gynekologii a porodnictví široko daleko, a vlastnil tudíž automobil. Marianna mu otevřela, ale neměla odvahu pohlédnout mu do tváře. Viděla pouze lakýrky, jak se lesknou ve světle po - uličních lamp. Nakonec sebrala odvahu a rozechvěle se podívala na doktora.

„Dobrý večer,“ pozdravil zdvořile doktor.

Marianna se lehce uklonila. Bála se mu odpovědět, a tak jenom vyděšeně sklonila hlavu.

„Kdepak máš paní?“ zeptal se doktor opatrně, aby jí dodal odvahy. „Je s ní všechno v pořádku? Přijel jsem nejrychleji, jak jsem mohl.“

„Paní má bolesti,“ vykoktala dívka a spustila hlavu ještě níž.

„Máš krásné fialkové oči, neschovávej je,“ řekl muž.

Ruměnec jí polil tvář. Byla příliš nesmělá, aby odpověděla. Doktor se srdečně zasmál a odešel nahoru za pacientkou.

Krásné fialkové oči, krásné fialkové oči, opakovala si Marianna v duchu. Něco takového jí ještě nikdy nikdo neřekl. Byla to ta nejkrásnější slova, jaká kdy slyšela. Doufala, že doktor přijde ještě mnohokrát. Paní domu samozřejmě přála všechno dobré, jak jinak by se ale mohla setkat s tím elegantním doktorem?

K její radosti se prohlídky konaly čím dál častěji. Doktor k nim chodil skoro každý den. Pohlížel na ni se sympatiemi a říkal jí nevinné komplimenty. Občas jí přinesl malý dárek. Stačilo, aby zaslechla jeho hlas, a srdce jí tlouklo jako o závod.

38

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 38


Marianna psala matce čím dál méně. Připadalo jí, že její city

k  doktorovi by nebyly dobré téma, a na nic jiného myslet nedo -

kázala.

39

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 39


KAPITOLA 3

LIPOWO. ÚTERÝ 15. LEDNA 2013 ODPOLEDNE

Weronika Nowakowská se rozhodla, že začne hospodářství uklízet

od přízemí. Zanedlouho se bude muset vrhnout do přípravy boxu ve

staré stáji za domem. Za pár dní totiž měli přivézt Lancelota, jejího

milovaného koně. Byla to trochu děsivá představa, když si uvědomila,

že ještě není nic hotové. Když se domlouvala s přepravcem, myslela

si, že práce půjdou daleko rychleji. Ukázalo se však, že rekonstrukce,

úklid a smutek po ukončeném manželství není procházka růžovým

sadem. Na jednoho člověka je to víc než dost, přiznala si v duchu.

Box pro koně tudíž nebyl hotový a padok jakbysmet. Už se stmívalo,

a tak se rozhodla, že se do toho pustí zítra hned zrána. Potmě stejně

nic nezmůže. V dálce slyšela sirénu, jako by kolem projížděla sanitka,

ale všechno brzy utichlo. Třeba se jí to jenom zdálo. Zatím se tedy

bude soustředit na dům.

V přízemí se nacházela velká kuchyně spojená s prostornou jí

delnou, veliká hala s  prosklenými dveřmi, pracovna a koupelna.

Prakticky všechno by mělo projít generální opravou. Stará podlaha

skřípala pod tíhou let. Na některých místech se desky uvolnily, jinde

se loupal lak, který kdysi pokrýval celou luxusní podlahu. V kuchyni

naštěstí někdo nainstaloval výdobytky moderní techniky, tedy led

ničku a sporák, ale ostatní přístroje si žádaly ještě mnoho péče. Jí

40

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 40


delna vyhlížela s krásným starým stolem a kredencí o něco lépe. Weronika na ni byla pyšná. Až bude mít trochu víc času a méně problémů v  hlavě, postará se o renovaci tohoto nádherného nábytku. Vždycky o tom snila.

Broukala si oblíbené písničky a úklid jí šel hezky od ruky. V mži ku se vypořádala s kuchyní, jídelnou a halou a pak přišla na řadu pracovna. Okna místnosti vedla na západ, takže když bylo hezky, stěny zářily zlatými barvami usínajícího slunce. Starý nábytek někdo přikryl prostěradly, aby jej ochránil před prachem. Postupně je sundávala a pod plachtami se objevovaly skutečné poklady. Krásné, zdobené staré kusy, sen každého sběratele. Většina, stejně jako nábytek v jídelně, bohužel vyžadovala kus práce, aby se jim vrátil někdejší lesk. Všechno má svůj čas, řekla si. Weronika skoro litovala, že tu s ní není Mariusz. Chtěla by se mu pochlubit, jaký to byl obchod. Zajímalo by ji, jestli by se jí teď smál, nebo ne.

Uvnitř pracovny stál staromódní pracovní stůl s  množstvím menších i větších zásuvek. Weronika všechny postupně otevřela a doufala, že zase najde nějaký poklad. Zklamaná nebyla, našla pár zajímavých drobností a starý notes. Dotkla se jemných semišových desek a opatrně nahlédla dovnitř. Vypadalo to jako staromódní památník. Zápisky pocházely dokonce z roku 1914. Opravdový klenot, jásala Weronika. Kolik krásy se v takovém domě dá najít.

„Weronice na památku věnuje Adela. Červen tisíc devět set čtrnáct,“ přečetla nahlas. „Igore! To je náhoda, ten památník patřil nějaké Weronice!“

Pes překvapeně zvedl hlavu a chvíli si ji prohlížel. Vypadal, že ho to ani v nejmenším nevzrušuje.

41

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 41


„To je nádhera!“ pokračovala Weronika. Většina zápisků byla vyvedena pečlivým kaligrafickým písmem, které by už dneska nikdo nedokázal napodobit. Ruce mladých umělkyň kolem nich kreslily květiny a ozdobné vzory.

Náhle se ozval zvuk telefonu, který přerušil Weroničin jásot. Náhlý návrat do současnosti jí trochu otřásl. Schovala památník do zásuvky a vyběhla z pracovny. Nemohla si vzpomenout, kde mobil nechala, a ještě ke všemu přestal zvonit. Asi se zapnula hlasová schránka. Weronika s chtěla tuto službu odhlásit, protože jí bylo poslouchání nahraných vzkazů proti srsti. Bylo v tom něco iracionálního, ale nedokázala si pomoct.

Po delší chvíli horečnatého hledání konečně telefon našla pod prostěradly, která po sundání z nábytku hodila na podlahu v hale.

„Igore?! V tom máš prsty ty!“ podívala se na psa výhružně a něž - ně ho drbala za uchem. Potěšeně funěl, lichotila mu Weroničina pozornost. „No dobrá. Podíváme se, kdo nám volal.“

Chvíli stála s telefonem v ruce, bála se, že se jí pokoušel dovolat Mariusz. Přestože se ráno rozhodla, že musí žít dál, necítila se připravená uslyšet hlas bývalého manžela. Jako by telefon v její rozechvělé dlani vážil několik tun. Nakonec se však přemohla a pohlédla na displej. „Máte nový vzkaz v hlasové schránce,“ přečetla. Vzdychla a vyťukala uvedené číslo. Ozval se sousedčin sladký hlas.

„Ahoj, zlatíčko! Tady je Blanka, Blanka Kojarská! Žena Seniora Kojarského! Doufám, žes nezapomněla na dnešní večeři.“

Weronika obrátila oči v sloup. Blondýnino štěbetání nebylo ani o fous snesitelnější. Když ji dnes Blanka na procházce zvala, myslela si, že to bylo jenom ze zdvořilosti, ovšem ukázalo se, že paní Kojarská byla skálopevně rozhodnutá svoji sousedku pohostit.

42

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 42


„Skočím k tobě kolem šesté, abys nemusela chodit přes les sama!“ pokračovala Blanka. „Nebudeme přeci jezdit autem, když je tak krásná zima! Tak v šest u tebe! Papa!“

Weronika se podívala na hodinky. Vyděsilo ji, že už je pět. Zimní soumrak mezitím zakryl výhled z okna. Zbývala hodina, aby se připravila. Podívala se na sebe do zrcadla v hale. Vlasy pokryté vrstvou šedého prachu jí na vršku hlavy tvořily jakési hnízdo. Stáhla si gumičku, rudé lokny jí obklopily tvář. Nebylo to tak hrozné, horší ale co s oblečením. Na sobě měla pracovní šaty, které se naprosto nehodily na žádnou návštěvu, natož na návštěvu tak bohatých lidí jako byli Kojarští. Byla přesvědčená, že si paní domu oblékne šaty od Chanel nebo něco podobně drahého.

Odběhla do koupelny v patře a přeskakovala přitom nebezpečné rozvrzané schody. Igor ji zvesela následoval. Myslel si, že se schyluje k nějaké zábavě, a tak radostně zaštěkal. V rohu našel zapomenutou jednu svou hračku, začal s ní dovádět a snažil se do toho zapojit i Weroniku. Ta ho ignorovala a skočila pod sprchu. Voda byla nepříjemně studená. Další věc, co musí udělat. Weronika se třásla, když se utírala ručníkem. Fénovala si vlasy a přitom se pokoušela namalovat.

„Není to ideální, ale není to ani žádný průšvih,“ stvrdila.

Vyšla z koupelny a podívala se znovu na hodinky. Do Blančina příchodu zbývalo patnáct minut. Mariusz by to okomentoval náležitě posměšným tónem. Dozajista by řekl něco jako: „Máš zpoždění, ještě se musíš obléct.“ Weronika pokrčila rameny.

Tisíckrát si slibovala, že bude mít vždycky připravené oblečení na každou příležitost, a oblékání jí tak zabere nanejvýš minutu. Nikdy se jí to ale nepodařilo. A teď to bylo o to horší, že všechny části její garderoby pořád vězely v kufrech a krabicích z Varšavy. Otevřela

43

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 43


první zkraje a doufala, že tam bude přesně to, co potřebuje. Před očima se jí objevil černý svetr a džíny smotané do ruličky. Málo formální, řekla si. Na druhé straně, je zima a tohle přece nebude žádná slavnostní návštěva. Začala vyndávat oblečení a rozkládat je na posteli. Na samém dně ležely krátké černé šaty, které používala jenom při zvláštních příležitostech.

„Pokud si je obléknu, řeknou si, že jsem příliš vymóděná,“ řekla Weronika psovi. V poslední době spolu často mluvili. „Krom toho to v nich přes les nedojdu. Navíc v noci.“

Zaslechla, že někdo ťuká na dveře. Popadla svetr a kalhoty. První volba nejlepší volba, řekla si. Oblékala se a zároveň sbíhala schody, na posledním schodu ale zakopla a spadla na kolena. Projela jí ostrá bolest, hrozivě vykřikla.

„Co se stalo?“ uslyšela zpoza dveří. „Weroniko!!! Tady je Blanka. Není ti nic?“

„Ne, ne. V pořádku. Jenom jsem zakopla.“ Dveře zlověstně zaskřípaly, když je otevírala. Bude je muset naolejovat. Další věc, na kterou nesmí zapomenout. „Pojď dál!“

Blanka Kojarská na sobě měla pořád svoji růžovou lyžařskou kombinézu. Kriticky se na sebe podívala.

„Omlouvám se za to, jak vypadám, to víš, v lese...“

Zněla koketně. Weronika chvilku přemýšlela, jestli ji Blanka náhodou neuhání podobně jako Juniora Kojarského, ale rychle myšlenku zase zapudila. Evidentně to byl její přirozený tón.

„Převléknu se, jakmile budeme na místě,“ slíbila Blanka.

„Hlídej dům, Igore,“ přikázala psovi Weronika a zavřela dveře. Pes vypadal zklamaně, že zůstává sám, ale Weronika si nebyla jistá, jak by ho Kojarští na večeři přijali.

44

KATARZYNA PUZYŃSKÁ

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 44


Vyrazily sněhem k lesu. Všude kolem panovala neproniknutelná tma, kterou prostupovalo pouze bledé světlo měsíce odrážející se od sněhu. Každý zvuk byl tmou a tichem jakoby znásobený. Děsivé.

„Nebojíš se sama v noci v lese?“ zeptala se Weronika své společnice.

„Ale kdepak. Není přece čeho se bát. Maximálně tu potkáme srnku nebo zajíce,“ zasmála se Blanka. „Nic nám nehrozí. Každý večer se procházím aspoň půl hodiny. Pomáhá mi to usnout. Taky to zkus, jestli špatně spíš. Podle mě je to ideální, a to mi věř, vyzkoušela jsem už všechny metody.“

Tady v lese se tón Kojarské změnil. Na tmavé stezce se objevila ta druhá Blanka. Weronika nemohla uvěřit tomu, jak rychle k těm proměnám dochází. S něčím podobným se setkávala pouze ve své ordinaci.

„V poslední době jsem hodně ve stresu,“ pokračovala Blanka a rázovala kupředu. Sníh jí skřípal pod botami. „Bohužel.“

Ztišila hlas, jako by mluvila sama pro sebe. Weronika musela přidat, aby ji slyšela.

„Jedno je jisté, žena by neměla nikdy nikomu věřit, a mužům už vůbec ne,“ uzavřela Blanka a prudce se otočila.

Weronika se zastavila, ten náhlý pohyb ji vystrašil. V dálce mezi stromy se ozvalo houkání osamělé sovy. Měsíc na chvíli zmizel za mraky, bylo tedy úplné černo. Tma by se skoro dala krájet.

„Přesně tak, zlatíčko,“ řekla Blanka a dívala se Weronice přímo do očí. „Každý může věřit pouze sobě.“

Široký, sladký úsměv na tváři jí silně kontrastoval se slovy a tónem hlasu. Weronika přemýšlela, jestli Blanka nemá nějaké psychické problémy. Přeběhl jí mráz po zádech. Byly samy uprostřed lesa

45

MOTÝL

MOTYL_sazba 31/08/17 16:19 Stránka 45


<


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist