načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Moskva - Jack Grimwood; Martina Neradová

Moskva
-15%
sleva

Kniha: Moskva
Autor: ;

Štědrý den roku 1985. Na Rudém náměstí je nalezeno odkrvené, vyholené tělo mladého muže. Zmrzlé na kost připomíná kus mramoru. Na pravé ruce schází malíček. Týden poté, co do ... (celý popis)
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-02-08
Počet stran: 464
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 459 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Moskva ... přeložila Martina Neradová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2018-07
ISBN: 9788074736278
EAN: 9788074736278
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Štědrý den roku 1985. Na Rudém náměstí je nalezeno odkrvené, vyholené tělo mladého muže. Zmrzlé na kost připomíná kus mramoru. Na pravé ruce schází malíček. Týden poté, co do Moskvy přijede důstojník vojenské rozvědky Tom Fox, se začne pohřešovat patnáctiletá dcera britského velvyslance. A Fox dostane úkol ji co nejrychleji najít. Jenže poslední, co mohou Sověti potřebovat, je cizí rozvědčík čmuchající v jejich rajónu. Zvlášť proto, že se vrah, jehož existenci nelze přiznat, natož aby jej bylo možné polapit, chystá znovu zabíjet… Moskva je studenoválečný thriller, který čtenáře přenese do jiné doby a na jiné místo – do temného srdce poznamenaného zlověstným odkazem z druhé světové války.

Kniha je zařazena v kategoriích
Jack Grimwood; Martina Neradová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JACK GRIMWOOD

MOSKVA

JACK GRIMWOOD JACK GRIMWOOD

Návykový a velmi inteligentní

politický thriller.

První smrt byla jen varováním...

Štědrý den roku 1985. Na Rudém náměstí je nalezenood

krvené, vyholené tělo mladého muže. Zmrzlé na kostpřipo

míná kus mramoru. Na pravé ruce schází malíček.

Týden poté, co do Moskvy přijede důstojník vojenskérozvěd

ky Tom Fox, se začne pohřešovat patnáctiletá dcera britského

velvyslance. A Fox dostane úkol ji co nejrychleji najít. Jenžepo

slední, co mohou Sověti potřebovat, je cizí rozvědčíkčmuchají

cí v jejich rajónu.

Zvlášť proto, že se vrah, jehož existenci nelze přiznat, natož aby

jej bylo možné polapit, chystá znovu zabíjet...

Moskva je studenoválečný thriller, který čtenáře přenese do

jiné doby a na jiné místo – do temného srdce poznamenaného

zlověstným odkazem z druhé světové války.


9

1

Rudé náměstí, Štědrý den, prosinec 1985

V tutéž hodinu, kdy strážmistr moskevské policie přeho -

dil plachtu přes nahou mrtvolu chlapce pod kremelskou zdí,

vykolejila šestnáct set kilometrů od Kremlu raketa tažená

dieselovou lokomotivou a  zabila veškeré osazenstvo vlaku.

Tváří v tvář takovému neštěstí přijal místní sovět jedinémož

né rozhodnutí.

Vojenské buldozery začaly hloubit sto osmdesát metrů

dlouhý výkop.

V nadcházejících týdnech byly pohřbeny všechny důkazy,

které by svědčily o nedbalém položení tratě, spolus pokrou

cenými kolejemi a troskami vlaku s mrtvými těly. Podélje

zera byla položena trať nová, tentokrát jaksepatří. Zmíněná

nehoda jednoduše přestala existovat.

V Moskvě se pravda zastírala hůře.

Bylo šest ráno, před rozedněním, a starý pán, který sikrá

til cestu zadem kolem Leninova mauzolea, ještě pamatoval

dobu, kdy vstup na Rudé náměstí strážila Brána vzkříšení;

předtím, než ji Stalin nechal zbourat, aby nepřekáželatan

kům při přehlídkách.

Starý pán byl neupravený, rozcuchaný. Narodil se do

rolnické rodiny a jako mladíček bojoval po boku Trockého.

Ochotně by se vzdal svého místa v politbyru, jen kdyby ho

Sovětský svaz měl kým nahradit.

Nejdřív ten hlupák Andropov, co zemřel po patnáctimě

sících. Černěnko nevydržel ani tolik. A teď Gorbačov,prak

ticky ještě kluk...

Jak by mohl rezignovat?


10

Muž si uvědomil, že se něco děje, teprve ve chvíli, kdy ho

na okamžik oslepila baterka. Vzápětí ji někdo sklopil a svět -

lo se bořilo do sněhu. Strážmistr se hluboce omlouval.„Sou

druhu ministře. Promiňte, soudruhu ministře... Nevěděl

jsem, že jste to vy.“

„Co se stalo?“

„Auto narazilo do patníku.“

„Jaké?“

„Prosím?“

„Zil, volha, poběda?“

„Volha, soudruhu. Nová.“

Starý pán se zakabonil. Pořadník na volhu byl tak dlouhý,

že nový vůz se dal okamžitě přeprodat za dvojnásobek pů

vodní ceny. Nabourat novou volhu by byla pekelná smůla,do

konce i v zemi, kde člověka často nerozehřálo nic než vodka.

Díval se, jak strážmistr nervózně přešlapuje na místě.

Jak dlouho potrvá, než mu dojde, co je zřejmé? Kdyby byla

pravda, co říkal, ve sněhu by zůstaly stopy po pneumatikách.

Neměl mu to za zlé. Bylo jasné, že lhal na něčí rozkaz.

„Řekněte jim, že jsem se chtěl přesvědčit na vlastní oči.“

„Ano, soudruhu ministře. Děkuji, soudruhu ministře.“

Stalina kdyby zažili. To by teprve viděli, co je strach.Ve

předu, ve světle z reflektorů u paty kremelské zdi, stálpro

stovlasý major moskevské milice a  za ním člen politbyra,

kterého starý pán nikdy neměl rád. A měl s sebou i tohona

foukaného pitomce, svého syna.

„Vedenine,“ řekl starý pán.

„Soudruhu ministře? Uženete si nastuzení.“

Typický Iljič Vedenin, pomyslel si starý pán mrzutě.

Vždycky připravený zdůraznit, co bylo nabíledni. Plachta

u jejich nohou zbělala pod sněhovou nadílkou.

„Tak co, nedočkám se?“

Vedeninův syn zatáhl za plachtu a  pod ní se objevil asi

dvanáctiletý nebo třináctiletý chlapec, který vypadal, jako


11

by spal. Byl nahý, hlavu i veškeré ochlupení měl oholené. Le -

žel tam s pootevřenou pusou a drobnými genitáliemi. Jeho

oči s mléčnými bělmy hleděly před sebe s tak urputnousle

potou, že starý pán na vteřinu odvrátil zrak.

Chlapci chyběl malíček na pravé ruce. Rána byla čistá, na

sněhu pod ní ani kapka krve. Starý pán poklekl a dotkl se

nejprve chlapcova hrudníku a potom, téměř něžně, jehotvá

ře. Tělo bylo tvrdé jako led.

„Zvláštní,“ zabručel starý pán.

„Prosím?“

„Nemohl tu být tak dlouho, aby stihl zmrznout.“

Starý pán se chystal vstát, ale potom se zarazil a ve snaze

své počínání zamaskovat podruhé zaklepal na bílý mramor

chlapcovy zmrzlé hrudi, přičemž předstíral, že naslouchá

tupému dunění. Potom si ověřil, zda ho nešálí zrak.

Z chlapcovy zmrzačené ruky vykukoval voskový andílek.

To by člověkem otřáslo samo o sobě. Ale ještě větší otřes

přineslo zjištění, že andílek má obličej mrtvého chlapce.Sta

rý pán letmo zvedl hlavu, aby viděl, zda ho někdonepozoru

je, a anděla stopil do kapsy.

Bělostný vosk představoval vzkaz.

Stejně jako zmrzlé tělo, pečlivě položené před sídloNej

vyššího sovětu. Starý pán musel připustit, že spojeníandě

la s  mrtvým chlapcem jej mírně šokovalo. Nejen proto, že

figurka nemohla pocházet od nikoho jiného než od osoby,

o níž věděl, že je po smrti.


12

2

Silvestr, prosinec 1985

Britské velvyslanectví na nábřeží Maurice Thoreze sídli -

lo přes řeku proti Kremlu. Jak velvyslanec rád připomínal,

pohled na vlajku na střeše ambasády kdysi lezl Stalinovi

natolik na nervy, že se dožadoval navrácení budovy. Když

to Britové odmítli, nechal výhled zakrýt závěsy. Dnes byly

anglo-sovětské vztahy lepší.

Ne však o moc.

Poslední, kdo se dostavil na večírek, byl major britskévo

jenské tajné služby, který byl náhle převelen do Moskvy na

nejasně vymezenou pozici, což sira Edwarda nesmírnědopa

lovalo. Velvyslanec měl rád, když lidé znali své místo. A také

měl rád, když jejich místo znal on sám. Snad by ho utěšilo,

kdyby věděl, že major není z celé situace o nic nadšenější.

Tohle místo, lidé a večírek... nic z toho nezapadalo dopřed

stavy Toma Foxe o dokonalém silvestru.

Když před pěti dny přijel, zjistil, že o jeho nástupu naam

basádě věděl málokdo a ti, kteří se o něm doslechli, z toho

nebyli moudří. Pouze sir Edward se ničemu nedivil a svůjne

souhlas dával najevo, aniž jej blíže osvětlil.

Tom vydržel čtvrt hodiny a potom unikl na nejbližšíbal

kon, aby si zapálil. V mrazivém větru mu o smoking pleskal

sníh a on se rezignovaně díval na ledovou plochu řekyMosk

vy a uvažoval, za jak dlouho smí odejít domů.

V Sovětském svazu nebyl ani týden.

A už to bohatě stačilo.

Kdyby tu byla Caro, poradila by mu, ať si kouká najítpřá

tele. Věděla by, co a komu říct. Jeho žena měla prospolečenbr />

13

skou konverzaci nadání a on od ní leccos pochytil, jenže pak

se to mezi nimi pokazilo, a tak se přestal snažit. Když zavr -

zaly balkonové dveře, ani se neohlédl po postavě, která došla

vedle něj a opřela se o studené zábradlí.

„Nemáte cigaretu?“

Beze slova jí podal krabičku.

„Zapalovač?“

Tom postavil na zábradlí zapalovač značky Bic. Ten se

chvěl ve větru, dokud jej neuchopily dívčiny prsty. Když

vzplanul a dívka zvedla ruku, aby zaštítila plamen předne

přízní počasí, všiml si nefritového prstenu na jejím levém

prsteníčku a šrámu na jejím zápěstí.

„Pěkně hnusný.“

Přikývl.

Mrštila napůl vykouřenou papirosu z balkonu a oba sedí

vali, jak ji odnesl vítr a jak ji dlouho předtím, než dopadla na

zasněženou zem, pohltila tma. „Je tady příšerná zima,“ řekla

dívka.

Tom kývl.

„Vy toho moc nenamluvíte, co?“

Pohodil hlavou a dál se díval na červené, zespodaosvíce

né cihloví kremelské zdi. Bylo mu řečeno, kolik kilogramů

váží rudá hvězda na špičce Spasské věže a kolik elektřiny je

třeba k tomu, aby zářila. Už to ovšem zapomněl, stejně jako

většinu všeho ostatního, co mu za onen poslední týdenvy

kládali. Ale když se dveře na balkon zavíraly, zdálo se mu, že

tuhle dívku si pamatovat bude. Byť možná jen proto, že měla

na sobě černé džíny a jakýsi smoking.

Potom zamrkal a kouzlo okamžiku bylo pryč. Přinutil se

vrátit se dovnitř a zamířit k mladému vojenskému atašé se

zplihlými vlasy, který mu měl pomoct s aklimatizací a který

vypadal, jako by se s pečetním prstenem, zlatýmimanžeto

vými knoflíčky a  smokingem narodil... Tom si povzdychl;

měl by dát mladíkovi šanci.


14

„Chodí na tyhle akce Sověti?“ zeptal se Tom.

„Rusáci? Vždycky je zveme. Většinou odmítnou. Z důvodu

jiných povinností. Znáte to. Letos...“

„Letos je to jinak?“

„Letos pozvání přijali. Tedy, aspoň někteří.“

„Ale proč zrovna letos?“

„Kdo se v nich má vyznat?“

„Já bych měl, je to moje práce.“

„Skutečně?“ Mladík se zatvářil zaujatě. „Říkali jsme si, co

vlastně děláte. ‚Hostující analytik‘ zní dost americky. Kan -

celářské kóje a nádržky s pitnou vodou ve foyer, víte, co tím

myslím. Někteří si myslí, že jste cifršpión.“

„Nelíbí se vám snahy o větší efektivitu?“

„Pouze pokud k větší efektivitě vedou.“

„Věřte mi,“ pravil Tom, „že cifršpión nejsem.“

Mladý muž poznamenal, že si musí odskočit, a  Tom se

díval, jak si razí cestu davem uniforem, šatů a  smokingů

k toaletám, a přemýšlel, zda se ještě vrátí, a pokud ano, jak

se ho zdvořile potřetí zeptat na jméno a snad si ho konečně

i zapamatovat.

„Bavíte se?“ zeptal se mladík, když byl zpátky.

„Tohle není nic pro mě.“

„Pro mě taky ne. Ale patří to k věci.“ Zachytil pohledčernošky v bílé róbě, která obešla ruského plukovníka,omluvně pokynula skupince, k  níž se původně hodlala připojit,

a vykročila jejich směrem.

„Impozantní, že?“

Tom uvažoval, jestli by totéž řekl o jakékoli jinéz přítomných žen.

„První na  Oxfordu. Dobré vzdělání.“ Když k  nim došla, mladík ji uvedl následovně: „To je Mary Battenová. Ta, co má

o všem přehled.“

„Tom,“ představil se Tom. „Tom Fox.“

„Já vím,“ opáčila Mary. „Schvalovala jsem váš let. Co byt?“

15

„Nejspíš plný štěnic.“

Na okamžik se zatvářila překvapeně, ale potom se roze -

smála tak hlasitě, až se po nich ohlédl mladý Rusv nevkus

ně střiženém sametovém saku. Střetl se pohledem s Tomem

a zdvořile pokývl.

„To je kdo?“ zeptal se Tom.

„Vidíte toho podsaditého muže u okna, co kouří doutníky?

Iljič Vedenin. Nově jmenovaný ministr. Nejvýše postavený

Sovět v téhle místnosti. Vladimir je jeho syn.“

„A ten muž, s nímž mluví?“

„Generál,“ ozval se hlas zpoza Tomových zad. „Nedávno

ho odvolali z Afghánistánu...“ Otočili se a spatřilivelvyslan

ce sira Edwarda Mastertona, který vyhlížel stejně malátně,

jak si ho Tom pamatoval z prvního setkání. „Nejlepší bude,“

prohlásil sir Edward, „když se vy tři budete věnovat hostům.

Přišlo jich trochu víc, než jsme čekali. Obvolávali jsme je, že?“

„Ano,“ přikývla Mary Battenová.

„A co se stalo?“

„Přišli všichni.“

„Typické. Rád bych věděl, proč je tady Vedenin.“

„Zjistím to,“ nabídl se Tom.

Sir Edward pozvedl obočí. „A jak to uděláte?“

„Zeptám se ho.“

Ministr Vedenin mu potřásl napřaženou pravicí a  vrhl

letmý pohled Tomovi přes rameno. Toma napadlo, že seroz

hlíží po někom zajímavějším, ale potom si uvědomil pravý

důvod ministrova zájmu.

„Máte tu syna.“

Zadívali se k alkovně, kde stál mladý Rus pohroužený do

rozhovoru s dívkou, která si před chvílí vyprosila cigaretu.

Zatímco ji pozorovali, dívka se přestala mračit a málemroz

táhla koutky do úsměvu. Ministr si povzdechl.

„Je to krasavec,“ podotkl Tom.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist