načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Mořský detektiv - Mark Douglas-Home

Mořský detektiv
-15%
sleva

Kniha: Mořský detektiv
Autor:

„Jen zřídka se stane, že nějaká kniha zvedne laťku ve svém žánru, a přesně to Mořský detektiv udělal pro skotskou detektivku,“ napsal recenzent ve Scotsmanu. A měl pravdu. Mark ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-06-07
Počet stran: 344
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 343 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Tereza Vlášková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2017-24
ISBN: 9788025906712
EAN: 9788025906712
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

První román detektivní řady Cal McGill, ve které se poprvé představí více než podivínský detektiv, který komplikované detektivní kauzy pomůže policii vyřešit díky své profesi znalce moří a oceánů. Skotská detektivka zabrousí vedle kriminální oblasti i do problematiky společenských problémů a dávných tajemství. Hned několik detektivních případů bude rozplétat špičkový oceánograf Cal McGill, který se k některým zločinům připlete více méně náhodou, díky své neobvyklé profesi. K typickému tvrďáckému detektivovi trousícímu trefné bonmoty v zakouřených barech má daleko, o to je však zajímavější a nevypočitatelnější. A v tandemu se schopnou, ale podceňovanou policistkou Helen se pro zákeřné zločince obchodující s mladinkými dívkami stává proklatě nebezpečným soupeřem.

Popis nakladatele

„Jen zřídka se stane, že nějaká kniha zvedne laťku ve svém žánru, a přesně to Mořský detektiv udělal pro skotskou detektivku,“ napsal recenzent ve Scotsmanu. A měl pravdu. Mark Douglas-Home vychází z téže tradice jako Peter May a jeho detektivky se dotýkají jak ryze současných společenských témat, jako je ekologie či nucená prostituce, tak dávných tajemství, a obojí dokáže skloubit v poutavém příběhu s životnými postavami a věrohodně vystiženým prostředím. A navíc přichází se zcela novým typem detektiva… Cal McGill nemá daleko k detektivům z drsné školy, pod nepřístupným zevnějškem skrývá stejnou slabost pro lidi v nesnázích, ani on si nedělá velkou hlavu s pravidly a nezřídka se dostává do křížku s policií… Jen na rozdíl od Phila Marlowa a jemu podobných netráví většinu času po zakouřených barech, ale spíš někde na pobřeží, kde zkoumá naplaveniny a studuje mořské proudy… Cal je totiž prvotřídní oceánograf a díky svým ojedinělým znalostem dokáže občas přijít na kloub záhadám, s nimiž si jinak policie neví rady. Užijte si první detektivku plnou soli, ale také lidských vášní, intrik a napětí, kde jde hrdinovi mnohdy i o život…

Další popis

Cal McGill je oceánograf s obskurní zálibou v mořských proudech a plovoucích tělesech, mrtvoly nevyjímaje. Když natrefí na špinavou otrhanou holku, nechce nic slyšet. Jenže ona mu vypráví o kamarádce, jejíž mrtvolu před třemi lety vylovili u skotského pobřeží. Záhadná smrt cizí dívky ale není jedinou, která Calovi nedá spát. Užijte si první z řady detektivek plných soli, ale i lidských vášní, zločinů a napětí.



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Mark Douglas-Home - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Mořský detektiv" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

89

Pozdě večer volala Calovi Rosie Provanová. Když zazvoniltelefon, zrovna seděl u stolu a skláněl se nad obrovskoumaou Edinburghu.

„Prosím...“

„Zdravím, tady Rosie.“

Cal mlčel. Přejížděl prstem po mapě a sledoval cestu, po níž se měl v plánu vydat. Překontroloval ji už třikrát. Vokolí 250 metrů nebydlel žádný z politiků, na něž se vztahoval soudní zákaz. Rozhodně se nehodlal dobrovolně vydatRyanovi v dárkovém balení.

„Nevzbudila jsem vás?“

„Ne.“

„Zítra vyjde ten článek v Daily Record. Říkala jsem si, že bych vám měla dát vědět.“

Teď už Cal poslouchal.

„Jste na titulce a uvnitř máte celou dvoustranu. Doslova po tom článku skočili. Ráno si na tom budou chtít přihřát polívčičku všechny noviny, uvidíte.“

„Díky, Rosie.“

Telefon ztichl. Cal jí to položil.

Co má za problém? Rosie zůstala zírat na displej, obočípovytažené, nalíčená ústa překvapením otevřená. Je to sprosťák a blbec, i když svým způsobem sexy.

Cal opravdu měl problém: najednou mu došlo, že už mu nezbývá moc času. Jakmile bude článek venku, brzy si ho najdou další reportéři. Jestli chce nechat kytku přededveřmi předsedy vlády – ten totiž na seznamu v Ryanověkanceláři nebyl –, musí to udělat hned, než se spustí celý ten mediální cirkus.

7


90

Přešel místnost, vylezl nahoru po točitém schodišti asnažil se ignorovat vnitřní hlas, který ho varoval předzbrklostí. Neslíbil si snad, že si to příště naplánuje líp? Vrátil se ze střechy s malou rostlinkou v plastovém obalu. Pak se za ním s prásknutím zavřely vchodové dveře.

Když se o víc než dvě hodiny později vrátil, ukazovalyhodiny 1.20. Vzrušení z toho, že nechal Dryas octopetalu přede dveřmi předsedova sídla, už opadávalo, přesto se Cal cítil skvěle. Možná tím Ryanovi trochu znepříjemní život.Možná teď bude skotská vláda věnovat více pozornostiživotnímu prostředí. Možná se nestane ani jedno. Ale článek spolu s květinou vysílaly Ryanovi osobní vzkaz – k tomu, aby se Cal stáhl, bude zapotřebí víc než byt převrácený vzhůrunohama a soudní zákaz přiblížení.

Cal si nastavil budík na půl osmé, praštil sebou namatraci, otočil se na bok a usnul.

V sedm se rozdrnčel zvonek: dlouhé hlasité zatroubení. Cal sáhl po budíku, pak si uvědomil, co se děje, a klopýtavě doběhl z postele ke dveřím. Měl na sobě džíny a tričko – od včerejška se nepřevlékl. „Ano?“

„Cal McGill?“

„Jo.“ Hlas měl ještě zastřený spánkem.

„Jmenuju se Tom Baillie, pane McGille. Jsem zEdinburského deníku. Jsem tu kvůli tomu článku v Daily Record.“

Cal si prsty pročísl vlasy a přitiskl si dlaň na čelo.„Poslouchejte, Tome, můžu vás o něco poprosit? Přijďtepozději, ano?“

„Mě ale tlačí termín...“

„Já s vámi teď ale mluvit nebudu.“

„A v kolik?“

„Půl devátá nebo devátá by byla fajn. A vyřiďte to i všem ostat ním, jestli tam dole nestojíte sám.“ Cal položilsluchátko a celý ztuhlý se odkymácel do koupelny. Osprchoval se,


91

oholil, zastříkal si ránu dezinfekcí – okraje kolemvytrženého masa už nebyly tak živé jako večer – a vylovil z kufru

čisté oblečení. Vzal si černé džíny a tričko, vyšel z bytu a po

služebních schodech se dostal k zadnímu vchodu. Přešel

přes ulici a z kopečka seběhl po pěšině na chodník.Pákistánec, který vlastnil zdejší potraviny spojené s trafikou,zrovna vytahoval před obchod bedny s ovocem a zeleninou. Cal

si koupil dva výtisky Daily Record, litrovou krabici mléka,

cereálie a dvě šunkové rolky, které jako vždy nechal zapultem pro jednoho starého žebráka, co si sem pro ně každý den

chodil. „Jak se má?“ zeptal se.

„Stejně, pořád si jenom stěžuje,“ odpověděl majitel. „Prý vám koupí pivo, jen co bude mít nějaké peníze...“

„Tak to budu mít žízeň pěkně dlouho,“ zasmál se Cal.

Doma si udělal kafe a toast a přečetl si titulní stránku. Pak noviny otevřel a polohlasně Rosie proklel. Udělal si pár poznámek a ignoroval občasné zvonění za dveřmi. Až když se zvonek těsně před půl devátou rozezněl znovu, zmáčkl tlačítko na bzučáku a prohlásil: „Pojďte nahoru.“

~

Dvojice členů ostrahy premiérova sídla Bute House naseverní straně Charlottina náměstí si krátila nudu před koncem

směny tím, že rozebírali rozdíly mezi ochrankou vlondýns ké Downing Street a v Bute House. Střežit londýnské sídlo

premiéra připomínalo rejstřík v protiteroristické příručce:

barikády proti autům naloženým bombami, železnébezpečnostní brány, skenery zavazadel, ozbrojení policisté.

„A co máme tady, kromě nás dvou?“ zakontroval vysoký strážný s ostře řezanými rysy. „Pár zámků, kameru,masivní vchodové dveře a jednoho ožralu, který na ně o půlnoci chodí bušit, jestli by si s ním pan premiér nedal soudeček...“


92

Jeho kolega, padesátník s takovým panděrem, že měly knof - líky na košili co dělat, aby zachovaly aspoň zdáníupravenosti, se k němu připojil. „... A nějakýho blázna s kapucí, co v půl třetí v noci nechává za dveřma kytku.“

Oba se rozesmáli.

„Vsadím se, že ji někomu ukrad ze skleníku,“ uchechtl se dlouhán, sundal si čepici a zkontroloval, jestli mu všechny prameny stříbrných vlasů hezky drží na místě – nepříliš úspěšný pokus zakrýt pleš. „Víš co, mně se to víc líbí takhle.“

Pupkáč přikývl. Zabíjeli čas, než je vystřídá další směna, a doufali, že se tak stane ještě před premiérovou schůzkou v 8.45. Prý něco ohledně obnovitelných zdrojů aenergetické politiky.

Dlouhán se jal třídit ranní noviny a skládat je do tříslouečků (jeden pro premiéra, jeden pro tým poradců, jeden do jednací místnosti), když vtom se pupkáč podíval na monitor na stole a zahlásil: „Už je tady.“

Ministr životního prostředí Alasdair Gordon a jehoasistent zrovna vystupovali z auta. Pupkáč vyšel ze stísněné bezpečnostní místnosti na chodbu a otevřel těžké vchodové dveře s naleštěným mosazným opláštěním.

„Dobré ráno, pane ministře.“

„Dobré, dobré...“ odvětil Gordon úředním tónem.

„Pan premiér už vás očekává.“

„V jednací místnosti?“

„Ano, pane ministře.“

Pupkáč ustoupil, aby mohli oba návštěvníci projít. Pak za - v řel dveře a vrátil se do bezpečnostní místnosti, ale než si stihl sednout zpátky za stůl, přivolal si ho k sobě dlouhán. Zrovna si pročítal titulní stránku Daily Record, která lákala na článek o jistém ekologickém aktivistovi, co leze politikům do zahrad, aby tam zasadil nějakou kytku. Byl tam i malý obrázek oné rostliny s latinským názvem v popisku.


93

„To je ona,“ řekl dlouhán. „To je ta kytka.“

Podívali se na sebe, ale než stihli něco říct, objevila se ve dveřích ministrova hlava. „Zapomněl jsem vám říct, že mi asistentka přinese nějaké papíry. Můžete mi je pak poslat?“

„Samozřejmě, pane ministře.“

Pupkáč se přesunul doleva, aby svým masivním tělemzakryl ministrovi výhled na květinu v okně. Jenže ministr už si ji podezřívavě prohlížel. „Kde se to tu vzalo?“

„Od manželky,“ vyhrkl dlouhán, který na rozdíl odpupkáče zachoval duchapřítomnost. „Ze zahrádky. Zahrádkaření, to je její. Všechno jí krásně roste.“

„Určitě?“ zadíval se Gordon na kytku.

Otázka jim zněla v uších i poté, co ministr odešel a zchodby už pomalu nebylo slyšet ani klapání jeho bot. Dlouhán si kytku prohlédl a hledal lístek se vzkazem. Jasně, tady je. Divný nápis v latině a varování před novou dobou ledovou.

Přesně jak to psali v novinách.

„Vyhoď to,“ zasyčel dlouhán. „Nebo nás to bude státmísto.“

~

Kolem půl desáté začínala Calovi docházet trpělivost. Celé

ráno se u něj motali reportéři a fotografové se svýmiotázkami, termíny a požadavky. Už ani nevěděl, odkud kdo je

(až na reportéra z krimi rubriky deníku Scottish Sun, který

Calovi neustále předhazoval, že Rosiina agentura prodala

článek výhradně jejich největšímu rivalovi. Prý za dvacet

pět tisíc liber – a „jaký byl váš podíl, pane McGille, hm?“).

Ostatní si bezesporu mysleli to samé. I když to třebaneřekli na rovinu, čišelo to z tónu, jakým s ním mluvili. Zná se s Rosie dobře? Připravovali ten článek dlouho? Nechal/ nechala taky něco jenom pro ně, aspoň kousek koláče?


94

S každou otázkou ho osočovali, že to s Rosie plánovalispolečně. Tohle je celá Rosie, prohlásil jeden z nich. O honorář

za exkluzivní článek se klidně podělí hezky půl napůl.

Cal naštvaně vylezl na střechu. Reportéři postupnězmlkli a sledovali ho. Když se vrátil s proutěným tácem plným rostlin a s prásknutím ho položil na stůl, ozvalo se z davu hučení. „Poslužte si,“ rozdával Cal kytky.

Jeden reportér zaváhal, jestli si má dárek vzít. „Je tolegální?“

Cal položil květináč vedle něj. „Tohle je Dryas octopetala, ta kytka, kterou jsem sázel do zahrad politikům. Nejvíc se jí dařilo během poslední doby ledové, a jestli si nebudeme dávat pozor, nastane její čas znovu. I tohle by totižklimatické změny mohly způsobit – naruší proudy, které odvádějí teplou vodu od rovníku do severního Atlantiku.“

Reportéři se začínali nervózně vrtět.

„Omlouvám se za tu přednášku, ale tohle je to, co by vás mělo zajímat, ne ty blbosti s Rosie Provanovou,“vysvětloval Cal.

Mladá reportérka, šedá myška s prokvétajícími hnědými vlasy a blokem v ruce, se ho s vážným výrazem ve tvářizetala, jak se Dryas octopetala množí v přírodě. Zatímco jí Cal odpovídal, ostatní reportéři postupně odcházeli afotografové začínali balit.

Cal se jim nedivil. Očividně měli s Rosie a jejími trikynemalé zkušenosti. I on měl pocit, že ho zradila, když poprvé otevřel Daily Record.

Předchozího odpoledne – nejspíš když se díval do mapy – si bez jeho vědomí vyfotila obrázek dědečka. Teď ho byly plné noviny. Titulní strana lákala přesně na to, coočekával, byť až zbytečně dramatizovala: „Odhalení: ekologický aktivista útočí na zahrady ministrů“. Vnitřek novin však skrýval obrovské překvapení: „Jak jsem se stal ekologickým


95

aktivistou: Za všechno vděčím svému dědečkovi, kterýběhem války tragicky zahynul na moři“. A zpod titulku se na

Cala neusmíval nikdo jiný než dědeček.

Tohle tedy nečekal. Sevřel se mu žaludek a rychlenoviny zavřel.

Když konečně vystrnadil posledního reportéra, zazvonil mu mobil. Nechal ho vibrovat na stole a dopřál si dlouhouprocházku do zálivu Forth, směrem na západ k ostrovu Cramond. Potřeboval někam vypadnout. Když se dostal k náspu, jenž spojoval ostrov s pevninou, zrovna začínal příliv; sledoval, jak se moře přelévá přes ostrov, a pak zašel do hospody na oběd a kulečník. Zpět domů do Grantonu se vydal až v pozdníchodoledních hodinách; snažil se, aby cesta trvala co nejdéle,takže si koupil zmrzlinu, pozoroval děti pouštějící draky, užíval si sluníčka a oddaloval chvíli, kdy se bude muset vrátit domů. Budou tam na něj zase čekat reportéři s dalšími otázkami?

Zlobil se na sebe, že se před Rosie o dědečkovi vůbeczmiňoval. Teď to bude ve všech novinách. Nejvíc mu byla proti srsti fotografie, z níž se bez jeho svolení stal veřejnýmajetek: Rosie ho převezla, ale mohl si za to sám, měl držet pusu a nevěřit jí.

Domů dorazil až po páté. Nikdo na něj nečekal. Na mobilu měl jenom čtyři nepřijaté hovory, žádnou zprávu. Prohlédl si seznam zmeškaných volání, ale ani jedno číslo neznal, a tak si otevřel e-mailovou schránku. Přejel pohledem všech šestnáct nových e-mailů, většina byla podle všeho odrůzných mediálních organizací. Měl tam ale i zprávu od DDP; další byly od Světového fondu na ochranu přírody a jedna od Greenpeace (což ho zaujalo, protože by mu mohlidohodit víc práce) a poslední e-mail přišel od jeho bývalé ženy Rachel. Rozklikl ho. „Zavolej mi, prosím.“ Poslala mu číslo na služební mobil a podepsala se „Rachel xxx“. Tři polibky, takhle končila e-maily běžně. Nic to neznamenalo.


96

S očima upřenýma do počítače se rozhodoval, jestli má reagovat hned, nebo až později. Nakonec odepsal: „Proč, co se děje?“ Uvařil si kávu a po návratu ke stolu už na nějčekala odpověď.

Cale, narazila jsem na jednu starou paní, která vyrůstala s tvým

dědečkem. Dneska ráno viděla jeho fotku v novinách. Moc by se

s tebou chtěla setkat. Rachel xxx

Cal vytočil Rachelino číslo.

Zvedla to po čtvrtém zazvonění. „Cale?“ Zněla nervózně.

„Ano.“

„Nezlob se, Cale.“ Tohle dělala často: předem hovarovala, jak bude reagovat, než mu vůbec řekla, co měla na srdci.

„Já se nezlobím, Rachel. Akorát jsem unavenej. Mám za sebou pár náročnejch dní.“

„Já vím. Četla jsem o tom.“

I tohle pro ni bylo typické. Obvykle se snažila k jeho kampa - ním za životní prostředí příliš nevyjadřovat, ať už souhlasně, nebo nesouhlasně. Ale Calovi už stejně bylo jasné, co si mys lí: protože se ve sporu o budoucnost planety rozhodl přidatvýlučně na tuhle stranu, zavřel si dveře před jinými klienty, než jsou neziskové organizace a vládní agentury, ačkoliv by mupřepravní a ropné společnosti za jeho znalosti oceánografie zaplatily mnohem víc. Dřív jí pořád dokola vysvětloval, že nehodlápracovat pro velké společnosti, které akorát znečišťují prostředí.

A stejně jí do jeho práce nic nebylo. Už dávno ne.

„Ale chtěla jsem říct, aby ses na mě nezlobil za to, co ti teď řeknu,“ pokračovala Rachel.

„A to?“ Cal se snažil neznít moc podrážděně.

„Ta paní, která se znala s tvým dědečkem, se jmenuje Grace Ann MacKayová. Jako děti bydleli hned vedle sebe. Bylikamarádi, vypadá to, že hodně dobří.“


97

„A proč bych se kvůli tomu měl zlobit? Zní to zajímavě.“

Rachel na chvilku zaváhala. „Chci se s tebou sejít.“

„Proč?“

„Abych ti řekla o seriálu, na kterém teď dělám. To díkyněmu jsem totiž poznala paní MacKayovou.“

„Ale to mi snad můžeš říct i po telefonu, ne?“

Pomaličku to začínalo připomínat rozhovory, jaké spolu vedli, když se z trhliny v jejich manželství stala propast.Vyměnili si pár zdvořilostí a ona pořád kroužila kolem horké kaše, dokud se nenaštval, nestáhl do ulity nebo ji nepřestal poslouchat – přesně jak předpovídala. Stal se z tohonehezký zvyk, který se mu podle všeho nepodařilo prolomit ani po rozvodu. „Nebo to nejde?“

Rachel si povzdychla. „Ten seriál bude o opuštěnýchmístech – vesnicích na Skotské vysočině, které zůstaly po čist - kách v osmnáctém a devatenáctém století úplně prázdné, ostro - vech, odkud museli lidé odejít, protože na nich už nebylo z čeho žít, máme tam dokonce i jeden dům v Anglii, kdedošlo ve dvacátých letech k vraždě a od té doby je zabedněný...“

Odmlčela se, jako by čekala, že na to něco řekne. Když bylo na druhé straně telefonu ticho, dodala: „Plánujeme celkem osm dokumentů, dva ze Skotska, ostatní budou z Anglie.“

„A proč bych se kvůli tomu měl zlobit?“ nechápal Cal.

„No, my totiž... Ten ostrov, o kterém jsem mluvila, Cale, je Eilean Iasgaich, odkud pocházel tvůj dědeček.“

Cal na to nic neřekl.

„Cale?“

„Proč zrovna Eilean Iasgaich?“ promluvil konečně,hlasitěji a o poznání nepříjemněji než předtím.

„Věděla jsem, že tě to naštve.“ Bylo to spíš odevzdanékons tatování, jako by jí sebral vítr z plachet.

„A proč se do toho teda pouštíš? Existuje přece spousta opuštěných ostrovů. Co je špatnýho třeba na Svaté Kildě?“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist