načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského - Beneš Metod Kulda

Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského

Elektronická kniha: Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského
Autor:

Skvostný výbor Klementa Bochořáka z pohádek a pověstí sběratele, jehož sbírka patří mezi perly lidové kultury, národní literatury včetně literatury pro mládež. Poprvé vyšly ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  120
+
-
4
boky za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » CARPE DIEM
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 136
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-871-9549-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Skvostný výbor Klementa Bochořáka z pohádek a pověstí sběratele, jehož sbírka patří mezi perly lidové kultury, národní literatury včetně literatury pro mládež. Poprvé vyšly pohádky a pověsti v roce 1854 a Kulda na rozdíl od Boženy Němcové či Karla Jaromíra Erbena pohádky nebeletrizoval, ale usiloval dokumentárně reprodukovat valašské lidové vypravěčství v jeho svébytné jazykové podobě. V jemné „drsnosti“ s texty výtečně korespondují novodobé ilustrace, jejichž autorem Přemek Horáček.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BENEŠ METOD KULDA

MORAVSKÉ NÁRODNÍ

POHÁDKY A POVĚSTI

Z OKOLÍ ROŽNOVSKÉHO

2011

Ilustroval

Přemek Horáček


Illustrations © Přemek Horáček, 2011

© Carpe diem, 2011

www.carpe.cz

Made In Moravia, Czech Republic, EU

ISBN 978-80-87195-49-9

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí

být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bezpřed

chozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude

trestně stíháno.

Používání elektronické verze knihy je umožněno jen osobě, která ji legálněna

byla a jen pro její osobní a vnitřní potřeby v rozsahu stanoveném autorským

zákonem. Elektronická kniha je datový soubor, který lze užívat pouze v takové

formě, v jaké jej lze stáhnout z portálu. Jakékoliv neoprávněné užitíelektronic

ké knihy nebo její části, spočívající např. v kopírování, úpravách, prodeji,pro

najímání, půjčování, sdělování veřejnosti nebo jakémkoliv druhu obchodování

nebo neobchodního šíření je zakázáno! Zejména je zakázána jakákolivkonver

ze datového souboru nebo extrakce části nebo celého textu, umisťování textu

na servery, ze kterých je možno tento soubor dále stahovat, přitom nenírozho

dující, kdo takového sdílení umožnil. Je zakázáno sdělování údajů ouživatel

ském účtu jiným osobám, zasahování do technických prostředků, které chrání

elektronickou knihu, případně omezují rozsah jejího užití. Uživatel také není

oprávněn jakkoliv testovat, zkoušet či obcházet technické zabezpečeníelektro

nické knihy.


5

Předmluva z roku 1946

Který Moravan by neměl znát jména Sušil a Bartoš! Kdo by nemiloval naše vroucí národní písně! Sestrou lidové písně je zajisté národní pohádka. Dávala nám v dětství velikou radost, ve vzpomínkách prodlouženou do životadospělého, kdy chápeme, že se v ní tají ideál dobra nad zlem vítězícího. Národnípohádka, toť kus velmi delikátního vlastenectví, uvědomovaného k r á s o u. A co jiného nás Av tomto životě kromě modlitby a práce udržuje než právě láska a krása, studánky vody křišťálové, z končin devatera hor přikouzlené, aby v pohádce a písni napojily srdce vysílená. Za starodávna se u nás při práci zpívalo, po práci večer povídalo. A pohádky bývaly tím přebohatým zdrojem vyprávění, uchovávaly se v paměti jako drahocenný poklad, jako jádrovyššího zdroje dorozumívacího.

Beneš Metod Kulda! Připomněli jsme si dvě převzácná moravská jména, do třetice si k nim přidáme tohoto ušlechtilce, a souhvězdí našeho vlasteneckého nebe se nám rozzáří dokonale. Kulda se narodil 16. března 1820 v Ivančicích na Moravě. Gymnasium vystudoval v Jihlavě, filosofická studia v Brně, kde se rozhodl ke kněžství. Na theologii v něm národní cítění velmi podpořil právě Sušil. Kaplanoval v Židlochovicích, Loděnicích a Hobzí. Z těchto míst posílal příspěvky do mladého tehdy časopisu Moravských novin. Stal se ipřehorlivým účastníkem při zakládání Dědictví sv. Cyrila a Metoděje. Byl ustanoven duchovním správcem v nově založené brněnské ochranovně, později odešel na faru v Chlumci v Čechách a od tohoto dne se datuje jeho odchod z Moravy. Nejvyšší cti se mu dostalo zvolením za poslance do Sněmu českého ajmenováním za kanovníka při kapitule vyšehradské. Ke konci života trpěl ochabnutím zraku a zemřel r. 1898.

Jeho práce nábožensko-literární je hojná. Předsevzal si v ní mravněpovznést náš lid. Výčet těchto jeho děl zde vynecháme, neboť nás hlavně zajímá jeho sběratelská práce na poli lidových pohádek. Jsa přepracován, odešel z brněnského působiště na léčení do Rožnova pod Radhoštěm, kde bedlivě sbíral pohádky, jež vyšly tiskem roku 1854 (ve dvou svazcích roku 1874) pod názvem Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského. Tyto spolu se svazky Moravské národní pohádky z okolí olešnického (1892) a Moravské národní pohádky z okolí kamenického (1894) tvoří trojici Kuldových sbírektohoto druhu. Zapsal se jimi do oblasti české literární klasičnosti, získal si jimi nesmrtelnost právě jako Erben a Božena Němcová.

Jsou to pohádky slavné, jadrné svojí řečí, jež má chuť másla a medu. Na rozdíl od Erbenových a Němcové jsou uchovány ve své původní lidovépo

6

době, ačkoliv v nich Kulda tu a tam něco upravil, a to se vzácným taktemsbě

ratele – básníka. Jsou to pohádky klasické, se svým naprostým tvarem, tak jak

v Kuldově době vykrystalizoval a jak jej do svého pera přijali ostatní na slovo

vzatí sběratelé. Jsou to pohádky drsné zemité vůně, nenápadného rytmického

spádu. Všimněme si třeba pohádky Po smrti, poslední z našeho výboru. Jak

se podobá vnitřní hudbě Sušilových balad, jak je prosycena starodávnýmdu

chem typické lidové víry!

Do této knihy jsme Ti, milý čtenáři, vybrali polovinu pohádek ze sbírkyMo

ravské národní pohádky z okolí rožnovského! Dovolili jsme si jen nejnutnější

změny mluvnické a pravopisné, takže zde máš kytici Kuldových pohádekpů

vodní vůně a barvy. Nemůžeme se dost natoužit po úplném vydání těchtopo

hádek jak z okolí olešnického, tak kamenického. Zvlášť první z těchto bychom

Ti rádi předložili v úplném souboru, abys poznal vlasteneckou práci dnes už

polozapomenutého znamenitého kněze J. Pleskače, faráře v Olešnici naMo

ravě, který tamější pohádky a pověsti pro Kuldu sbíral. Budeme však rádi,

když aspoň tento výbor s láskou přijmeš a dáš číst svým dětem.

Klement Bochořák

OVČÁČEK A ČERNOKNĚŽNÍK NA RADHOŠTI

Pásl ovčáček ovce, přišel k němu černokněžník a povídal mu:

„Ovčáčku, co ty ovečky roznesou na svých tlapkách zlata!“

A ten ovčák povídal:

„Ne zlata, ale bláta!“

A ten černokněžník vzal toho bláta, utočil mu kulku, a to bylo samé zlato. Tak se ovčáček přesvědčil, že to nebylo bláto – než zlato. Když černokněžník ušel, ovčáček zkusil, bude-li to zlato. Ale bylo jenom bláto.

S RADHOŠTĚ ZA HODINU V PRAZE

Jedenkráte, jak valaši

1)

připouštěli ovce ke košáru,

2)

přišel k nim jakýsičlověk a pravil:

„Valaši, kolik jest hodin?“

Oni mu odpověděli, že jest myslím 11 hodin.

„A já musím dnes v poledne obědvať v Praze,“ řekl člověk.

„Ho, ho,“ smáli se mu valaši, „to sotva do Rožnova dojdete!“ On pakshodil se sebe plášť a rozprostřel ho po zemi, potom naň sedl, vytáhl z kapsy píšťalku a pískal. Jak začal pískati, taký větřík se udělal a plášť okolo něho ohrnul; ale on pořád pískal, a ten vítr ho pořád výše a výše zdvíhal, až se jim v povětří značil jako malé jehně, potom jako vrána a naposledy jako kulička, až se jim s očí ztratil.

SIROTEK V RADHOŠTI

Kdysi se stalo, že byli dva bratři; jednomu bylo Mach a druhému Jan. Mach měl dva chlapce a Jan měl čtyři děti. Mach se roznemohl, a požádal svého bratra Jana za poručníka svým dvěma chlapcům a odemřel. Žena jeho umřela také již před rokem. Když Jan se vrátil od bratra zemřelého domů, žena se ho ptala: „Snad ses nestal poručníkem?“

On odpověděl: „Což myslíš, že nechám ty ubohé sirotky zahynout? Vždyť jest to moje krev! Včil budeme rozprávěť o jiném, seberem-li obě děti k sobě, či jich rozdáme lidem cizím?“

Na to odpověděla žena: „Toho staršího bych ještě vzala, ale toho mladšího nechci!“

Na to on jí řekl: „Nerozmýšlej o tom, já si přivedu oba dva.“

Žena povídá: „Nedivila bych se, kdybys vzal toho staršího, toho mladšího by si mohl vzíti, kdo by chtěl!“

Ale muž odpověděl: „Víš-li ty, že nám ten mladší může býti lepší nežli ten starší?“

Žena povídá: „Ale jak by nám ten mladší mohl býti lepší?“ Starší již máčtrnáct roků a ten mladší má teprv dva roky!“

Muž pravil: „Milá brachu, víš, že jsem jejich strýc a že se musím o něpostarať chtě neb nechtě; já si je vezmu oba dva k sobě.“

Když je k sobě sebral, měl je devět let; starší, Josef, vydělával si dobře na to, co dostal od strýce svého; a mladší, Michal, v posledním čase také jižpomáhal v menších pracích. Ale tu přišly zlé časy, kdy bylo se všemi bídnými lidmi zle. I Jan musil na konci svou krávu odprodati.

Tu přistoupila k němu žena a pravila: „Vidíš, bylo-li nám třeba těch dvou dětí míti? Povídala jsem ti, neber je! Včil nemůžeme ani svých vlastních dětí uživiti!“

Ale muž jí odpověděl: „Co se nad tím staráš, vždyť víš, že místo

3)

těch dětí

zůstane nám; musím je odkoupiť a jim vyplatiť!“

Na to žena: „Zdali by nebylo líp toho mladšího chlapce se zbýti?

Přišlo by nám to laciněji!“

Muž pravil: „Vzpomeň si na to, vzali jsme je v dobrém čase, zdali by to

nebylo hříchem před Bohem a před světem zbýti se jich ve zlém čase? Co by

řekli lidé?“

Ale žena stála na tom, aby děti přišly pryč.

Muž tedy řekl: „Víš-li co, ženuško, aby bylo všady dobře, zavedu toho

mladšího do hor.“


10

Ona povídá: „Prosím tě, kampak ho zavedeš? Zavedeš ho asi dvě hodiny

cesty, a on zase přijde!“

Muž odpověděl: „Zavedu ho dále, odkud se nikdy více nevrátí! Od Boha

jsem toho sirotka přijal, Bohu jej nyní zase odevzdám!“

Druhého dne, než svítalo, mluvil k chlapečkovi desítiletému: „Michale,půjdeme spolu, zda bychom v tom Radhošti nějaký poklad mohli najíti!“

Michal netušil nic zlého a šel s veselou myslí se strýcem svým. Když přišli

k dírám na Radhošti, rozsvítil strýc světlo a všel do nich i s Michalem. Tam

slezli po chatrném řebříku do hlubiny, chodili dlouho a prolézali mnohéjeskyně, až přišli k podzemní řece, přes kterou byla položena úzká lávka.

Za vodou řekl strýc: „Michale, sedni si tu na té skále; zde máš chleba azahýbák,

4)

zatím pojez a já se půjdu dále sám podívat.“

Michal ostal sedět a potmě krájel si chleba a jedl. Nešťastný chlapec dlouho

očekával svého strýce, až by se vrátil k němu se světlem, nechtěl se ani s místa

hnouti, neboť se bál v té černé tmě. Toužebně naslouchal, přichází-li již strýc,

ale ten nepřicházel.

Tu sobě pomyslil: „Snad mne sem strýc zavedl, nechal mne tu a odešel

domů!“

Při té myšlence vlasy mu vzhůru vstávaly; vzchopil se a hledal cestu zRadhoště ven. Ale tu nebylo možná nalézti. Jak se měl bez světla prodíratijeskyněmi? Jak měl nalézti úzkou lávku přes řeku a řebřík z jeskyně vzhůru? Místo

co měl jíti k řece, vzdaloval se jí pořád více; to zpozoroval teprve potom, když

již jekotu jejího hrubě ani neslyšel. Unavený sklesl na mokrou zemi, položil

hlavu na studenou skálu a hlasitě plakal. Potom zase vyskočil a šel zpátky.

Když potmě vpravo, vlevo hmatal, uklouzla mu noha a on spadl se skaliny

dolů. Když letěl, chtěl se zachytit a utrhl dva veliké střechýle, které se mu

ulomily. Nevěda, co činí, uschránil je ve svém zajdáku

5)

a šel dále. Blížil se

k řece, neboť její jekot pořád více a více slyšel, až pak omakal, že jest u vody.

Ale včil nemohl najíti tu úzkou lávku, po které ho strýc byl přivedl. Zmužile

skočil do vody a šťastně přeplaval na druhou stranu. Potom přišel knebezpečnému řebříku a jako kočka hned byl nahoře. Když byl ještě půl hodiny hledal,

makal a přemýšlel, vyšel ven z díry, ale měl ruce a nohy dodřené a zkrvácené

a třásl se zimou a přestálým strachem.

Včil padl na kolena a děkoval Pánu Bohu za to, že ho vyvedl a ženezahynul v Radhošti. Potom si sedl, jedl suchý chléb, co mu ještě v zajdáku zbyl,

a rozvažoval si, co má dělat? Věděl, že ho strýc nechce, a proto si umínil, že

půjde dále do světa, že se přece nějak obživí. Nato všecko, když byl celý den

hladový chodil a bloudil, přišel na jakýsi hrad, vyptal si kus chleba odslužebníka a posadil se na rožný kámen. Když vytahoval ze zajdáka zahýbák, spatřil služebník dva žluté střechýle v jeho zajdáku a ptal se ho, co to má?Služebník je obracel na všecky strany, potěžkával je v ruce, ukazoval jiným, až pak konečně šel je ukázat pánovi. Pán toho hradu dal jej k sobě přivést. Když ho k němu přivedli, tázal se ho pán, odkud by ty dva kusy ryzího zlata měl.Michal vypravoval, co se s ním stalo a jak k těm střechýlům přišel. Tovypravování pohnulo pánem tak, že si ho vzal za vlastního, neboť sám byl svobodný a neměl žádných dětí. Zlato mu odprodal a peníze dobře na úroky uložil. Také jej dal ve všech potřebných vědomostech vycvičiti.

Michal byl již na tom hradě celých 17 roků. Když pak dochodilo sedmnácté léto, pán se roznemohl. Všecko majetství své odporučil Michalovi a přikázal mu, aby byl střídmě živ a na bídný lid aby pamatoval. Michal sobě pomyslil: „Kterak bych neměl na bídný lid pamatovať, když jsem sám z bídy a včil jsem se stal bohatým pánem?“

Do čtrnácti dní byl pán pochován.

Dvě léta tomu bylo, co byl Michal svým pánem. Jednoho dne stál v okně a díval se na náhradí. Tu přicházel do hradu bídný stařec v roztrhaných šatech. Jeho bída jím velice hnula a hned rozkázal vrátnému, aby ho k němu nahoru přivedl. Když stařec do jizby vstoupil, Michal poznal, že jest to jeho strýc; ale strýc Michala nepoznal.

„Smilujte se, milostivý pane,“ prosil stařec, „nade mnou – nad starcemhladovým, Pán Bůh vám to zaplatí!“

Michal pravil: „S radostí chci vám dáť užíti potřebného jídla a pití; zatím se posaďte!“

Potom zavolal služebníka, dal mu klíče a potichu mu naporučil, aby donesl z jeho zajdáku, který sobě i s valašskými šaty na památku nechal, zahýbák, a sedl si k stařečkovi, který mu vypravoval, jak býval zámožný, jak zlými časy upadl do chudoby a jak soudem o všecko přišel, takže místo své musel prodati a včil se musí ptaným chlebem živiti.

„Nemáte-liž žádných dětí?“ ptal se Michal.

„Ach, Bože,“ pravil stařec, „měl jsem čtvero dětí; tři mi zemřely naneštovice a čtvrtý jest ničema, který se ani o Boha, ani o svého starého otcenestará.“

Zatím donesl služebník jídlo a pití.

Michal sám starcovi podal chléb a zahýbák, aby si krájel.

Stařec vzal zahýbák do ruky, díval se naň, zbledl jako stěna, neboť poznal znamení, které svou rukou do něho vpálil – a jako zmámený sotva vykoktal slova: „Milostivý pane, kde se ten nůž tu vzal?“2

Michal odpověděl: „Cožpak vám je po tom noži? Nůž jako nůž!“

„Ne tak, ne tak!“ zvolal zoufale stařec, „pro Boha živého, povězte mi, kde se tu ten nůž vzal? Povězte mi to a nemučte mne!“

Michal již se déle nemohl zdržeti a zapírati, a proto zvolal: „Otče Jane!Neznáte-liž sirotka Michala?“

Strýc se ulekl, poznal Michala a hanbou i strachem padl před ním nakolena. Ale Michal ho pozdvihl, objal a pravil: „Strýčku, nebojte se nic, já jsem vám již dávno odpustil!“

Stařec se posadil, ale do jídla již neměl chuti. Michal ho podržel u sebe až do smrti, a když se dověděl, že starší jeho bratr je ve službě, i toho k sobě vzal do hradu. Strýc však již nepřečkal celý rok na živobytí, ale umřel alespoň s tou radostí, že Michal v Radhošti nezahynul, což ho před tím v jeho bídě trápilo dnem i nocí.3

ČERTŮV MLÝN

Pod starou hutí bydlela matka s jednou svou dcerou. Byla u nich přástka a sešlo se několik děvčat. Přichodili k nim také mládenci na posezenou aobírali se nejvíce s ostatními děvčaty; domácí dcery si nikdo nevšímal, že byla již v letech a nebyla tak hezká. Byla velice mrzutá, že ta mladá chasa ji dožírala, a řekla: „Kdyby sám čert přišel, hned bych ho chtěla!“

Tu se stalo, že k nim přišel myslivecký mládenec. Ten hned se měl k dceři domácí a otřepával jí pazdeří se zástěrky. Ona tomu byla ráda. I ptal se jímyslivecký, zdali by si ho chtěla vzíti za manžela?

Děvče odpovědělo: „Milý pantáto, já se nebudu vdávati.“

Matka zatím na něj pohlédla a řekla: „Pane, vy se mi jaksi nelíbíte; vynemáte obchodu

6)

dle našeho způsobu; pro vás nehodí se má dcera.“

Myslivec odvětil: „Proč ne? Dcera vaše se mi líbí, proto bych si ji rád vzal.“

Matka pravila: „Dcera se vám líbí, ale ona ukazuje, že vy se jí nelíbíte.Myslivci nemají svého domu a musejí se tlouci po světě.“

Myslivec se obrátil k dceři a ptal se jí zase, zdali by si ho nevzala?

Dcera pak řekla: „Nenuťte mne, já se vdávati nebudu.“

Myslivec jí ale přimlouval, že jest bohatý, že se u něho bude míti dobře, že jí zaopatří, co srdce ráčí.

Matka by se ho byla ráda zbyla, a proto řekla: „Jste-li tak mocný pán,dokažte to. Postavíte-li támhle na tom kopci za 48 hodin mlýn, aby se v něm mlelo, dám vám svou dceru.“

Dcera také přisvědčila: „Ano, potom za vás půjdu!“

Myslivec odešel. Na druhý den přišel k nim starý strýček a tomu matkavyravovala, co se jim bylo včera přihodilo, a popsala mu zevrubně myslivce.

Stařeček se hned křižoval a pravil: „Nepodívala jste se mu na nohy?Neměl-li snad koňské kopyto? Teď již vím také, kdo jest ten starý žebrák, který dnes od božího rána po Bečvách chodí a všecky kohouty skupuje. Vy máte také kohouta, až k vám přijde, neprodávejte ho, ale schovejte ho raději pod bečku, aby vám ho nevyloudil.“

Přišel člověk žebrák a volal: „Máte kohouta?“

„Nemáme, zabili jsme ho, tuze nám skřekal za ušima; ale nebudeme dlouho bez něho; až přinesou kohouty ke kostelu na prodej, koupíme si jiného.“

Žebrák odešel a dcera běžela na podlahu a dala kohoutovi jísti. Když se vrátila, napomínala ji matka: „Nepouštěj ho, ještě tu ten člověk chodí a nedá pokoje.“

Čas dochodil a myslivec stavěl mlýn. Matka vzala kohouta a vyhodila ho na střechu. Kohout začal zpívati. Čert právě nesl skálu, kterouž měl řetězyopá>



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist