načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Morava v době ledové -- Prostředí posledního glaciálu a metody jeho poznávání – Rudolf Musil

Morava v době ledové -- Prostředí posledního glaciálu a metody jeho poznávání

Elektronická kniha: Morava v době ledové
Autor: Rudolf Musil
Podnázev: Prostředí posledního glaciálu a metody jeho poznávání

– Tradice vědeckého zpracovávání čtvrtohor sahá na Moravě hluboko do předminulého století, avšak souhrnná, multidisciplinárně pojatá publikace, jako je tato, dosud vydána nebyla. Autor v ní dokumentuje výjimečnost Moravy v porovnání s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  382
+
-
12,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 232
Úprava: 1 online zdroj (233 pages): illustrations (some color)
Spolupracovali: vedecke ilustrace, Petr Modlitba.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-210-6364-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tradice vědeckého zpracovávání čtvrtohor sahá na Moravě hluboko do předminulého století, avšak souhrnná, multidisciplinárně pojatá publikace, jako je tato, dosud vydána nebyla. Autor v ní dokumentuje výjimečnost Moravy v porovnání s okolními územími, přičemž zdůrazňuje mimořádnou úlohu krasových oblastí. Pozornost věnuje skupinám savců žijících na Moravě koncem pleistocénu, a především změnám ekosystému vyvolaným migrací a vymíráním. Jeho pojednání tak není pouze komplexním poučením o poslední době ledové, ale také inspirací pro řešení současných ekologických či klimatických problémů. Kniha s bohatým obrazovým materiálem a původními ilustracemi malíře Petra Modlitby je určena pro studenty a odborníky v oborech geologie, paleontologie, geografie, zoologie, botaniky, životního prostředí a archeologie a také pro zájemce o krasovou problematiku.

(prostredí posledního glaciálu a metody jeho poznávání)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Rudolf Musil - další tituly autora:
Morava v době ledové Morava v době ledové
 (e-book)
Moravský kras -- Průvodce Josefovským a Křtinským údolím Moravský kras
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

© 2014 Masarykova univerzita

© 2014 Text: Rudolf Musil

© 2014 Illustrations: Petr Modlitba

© 2014 Translation: Irma Charvátová

© 2014 Layout: Lea Novotná

© 2014 Cover design: Jarmila Marvanová

ISBN 978-80-210-7710-2 (online : pdf)

ISBN 978-80-210-6364-8 (vázaná vazba)

DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-6364-2014

KATALOGIZACE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Musil, Rudolf

Morava v době ledové : prostředí posledního glaciálu a metody jeho poznávání / [text Rudolf Musil ; ilustrace Petr

Modlitba]. – Vyd. 1. – Brno : Masarykova univerzita, 2014. – 228 s.

Anglické resumé

ISBN 978-80-210-6364-8

56:001.891 * 551.791 * 551.793 * 551.58 * 567/569 * 569 * (437.32)

– paleontologický výzkum – Česko

– pleistocén – Česko

– doba ledová – Česko

– klima – Česko

– fosilní obratlovci – Česko

– fosilní savci – Česko

– Morava (Česko)

– monografie

56 – Paleontologie [7]

Citace knihy

MUSIL, Rudolf. Morava v době ledové. Prostředí posledního glaciálu a metody jeho poznávání. Ilustrace Petr Modlitba.

Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2014. 228 s. ISBN 978-80-210-6364-8.

DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-6364-2014

Knihu recenzoval Prof. Dr. Klaus Dieter Jäger.


Věnováno mé ženě Libuši



7

1. ÚVOD

1.1 Morava v čase 1.2 Současné pracovní metody 1.3 Sedimentární záznam 1.4 Výjimečné postavení Moravy 1.5 Vertikální a horizontální zonace 1.6 Podnebí Moravy

2. VÝVOJ KLIMATU A KRAJINY.

ČASOVÉ ZAŘAZOVÁNÍ NÁLEZŮ A JEJICH PROSTŘEDÍ

2.1 Stratigrafie

2.2 Historie stratigrafického členění kvartéru (čtvrtohor)

2.3 Současné členění kvartéru

2.4 Konvenční měření času izotopem uhlíku (

14

C)

2.5 Kalibrace časových údajů

2.6 Další metody ke zjištění absolutního stáří

2.7 Stabilní izotopy prvků a jejich význam pro poznání prostředí

2.8 Stratigrafie na základě remanentního zemského magnetismu (magnetostratigrafie)

2.9 Molekulární hodiny

2.10 Co je to biostratigrafie 2.11 Co vše lze zjistit ze zubů savců 2.12 Morfologické změny evoluční, nebo ekologické? 2.13 Etologická rekonstrukce na základě izotopů 2.14 Správnost interpretací izotopových údajů 2.15 Určování věku zvířete 2.16 Nejen obratlovci jsou schopni dodat environmentální informace z minulosti 2.17 Prostředí 2.18 Přístupy k analýze prostředí 2.19 Období největšího chladna 2.20 Glaciální refugia Moravy 2.21 Klimatické oscilace a genetika 2.22 Stručná charakteristika dnešních biomů 2.23 Rostlinný pokryv posledního glaciálu 2.24 Průběh klimatických změn v posledním glaciálu 2.25 Záznam dřívějšího podnebí ve stalagmitech 2.26 Nové metody zjišťování sezónní migrace zvířat 2.27 Dendrochronologie a dendroklimatologie 2.28 Sopečná činnost

OBSAH

13

13

14

14

15

15

16

17

17

17

18

20

21

21

22

23

23

24

25

25

26

26

27

27

29

31

31

32

32

32

33

33

35

36

36

36


8

3. VÝJIMEČNOST KRASOVÝCH ÚZEMÍ

3.1 Krasová území 3.2 Paleontologické výzkumy v Moravském krasu 3.3 Druhy jeskyní z hlediska nahromadění kostí 3.4 První muzeum Moravského krasu

4. METODY STUDIA A JEJICH VÝSLEDKY

4.1 Faunistická společenstva

4.2 Fosilní nálezy

4.3 Tafonomie aneb Co můžeme zjistit z nahromaděných kostí

4.4 Fyzická a chemická destrukce kostí

4.5 Historický pohled na dřívější způsob práce v jeskyních

4.6 Těžko si lze představit tehdejší výzkum

4.7 Základní znaky savců

4.8 Mozek savců, jeho funkce a encefalizační kvocient

4.9 Počítačová tomografie

4.10 Poznání jednotlivých druhů obratlovců na základě jejich kostí 4.11 Potvrzení správnosti této nové teorie 4.12 Praktické určování kostí fosilních zvířat 4.13 Ekologické kategorie 4.14 Environmentální požadavky savců 4.15 Nejstarší zprávy o nálezech kostí v Moravském krasu 4.16 První odborné paleontologické publikace z Moravského krasu 4.17 První metody určování stáří nacházených kostí 4.18 Aktuopaleontologická studia 4.19 Dnešní pracovní metody paleontologických výzkumů 4.20 První učebnice pracovních metod výzkumu jeskyní 4.21 Migrace společenstev vyvolané velkými změnami prostředí 4.22 Denní a sezónní migrace zvířat 4.23 Hlavní migrační a transportní cesty 4.24 Odpověď zvířat na teplotní změny

5. POZNATKY O PLEISTOCENNÍCH ZVÍŘATECH

5.1 Šelmy (Carnivora)

5.1.1 Nejznámější zvířata krasových oblastí – medvědi

5.1.1.1 Linie speleoidních medvědů

5.1.1.2 Skupina jeskynních medvědů

5.1.2 Velké šelmy byly běžnými zvířaty Moravy

5.1.3 Krajinou se pohybovaly smečky hyen

5.1.4 Vlci a lišky

5.2 Hlodavci (Rodentia) a zajícovci (Lagomorpha) 5.3 Chobotnatci (Proboscidea) a jejich vývoj

5.3.1 Vývoj mamutů v Eurasii

5.3.2 Některé historické zprávy o nálezech mamutů

5.3.3 Vliv rostlinné potravy na stavbu končetin slonů

5.3.4 Etologie mamutů

37

37

38

38

39

43

43

43

44

44

45

46

47

47

47

49

49

49

51

51

53

53

54

54

55

55

57

58

58

60

61

61

62

66

67

83

90

98

99

100

101

104

105

106


9

5.3.5 Izotopová analýza srsti mamuta

5.3.6 Nahromadění kostí mamutů na Sibiři

5.3.7 Zachovaná těla v permafrostu

5.3.8 Vzhled mamutů

5.3.9 Potravní nároky mamutů a dostupnost potravy

5.3.10 Rození mláďat 5.3.11 Nejjižnější evropské nálezy mamutů srstnatých 5.3.12 Pohyb a migrace mamutů 5.3.13 Pokusy o vytvoření nového mamuta

5.4 Lichokopytníci (Perissodactyla)

5.4.1 Koňovití (Equidae)

5.4.1.1 Evoluční trendy koní evropského kvartéru

5.4.1.2 Problematika determinace druhových a poddruhových názvů

5.4.1.3 V permafrostu zachovaná těla

5.4.2 Nosorožcovití (Rhinocerotidae)

5.4.2.1 Nosorožec lesní (Stephanorhinus kirchbergensis)

5.4.2.2 Rod Coelodonta

5.5 Sudokopytníci (Artiodactyla)

5.5.1 Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) 5.5.2 Jeleni a srnci (Cervus elaphus a Capreolus capreolus) 5.5.3 Jelen obrovský (Megaloceros giganteus) 5.5.4 Los evropský (Alces alces) 5.5.5 Sob polární (Rangifer tarandus) 5.5.6 Pižmoň severní (Ovibos moschatus) 5.5.7 Sajga tatarská (Saiga tatarica) 5.5.8 Bizon (Bison priscus) 5.5.9 Pratur (Bos primigenius)

6. BLÍŽÍ SE KONEC POSLEDNÍHO GLACIÁLU

6.1 Lovná zvěř paleolitických lidí na konci posledního glaciálu

6.2 Globální vymírání ke konci posledního glaciálu

6.3 Jsou možná i jiná vysvětlení vymírání?

6.4 Model vymírání – mamut

6.5 Charakteristika posledního glaciálu

7. MORAVA PŘED 26 000 LETY

7.1 Vzhled a prostředí jižní a střední Moravy

7.2 Faunistické společenstvo

8. ÚPLNÁ ZMĚNA PROSTŘEDÍ, ROSTLINSTVA A ZVÍŘAT

8.1 Vznik současného ekosystému

8.2 Změna druhového složení na konci posledního glaciálu a na začátku holocénu

8.3 Poslední nálezy glaciálních a první nálezy holocenních druhů

8.4 Rekonstrukce prostředí začátku holocénu

8.5 Modelový příklad multidisciplinárního studia neolitu

106

106

108

109

112

116

117

117

121

121

122

122

125

126

126

127

127

132

132

134

134

135

135

136

137

137

137

141

141

142

143

143

144

145

145

146

151

151

153

154

156

158


9. DOMESTIKACE – NEJDŮLEŽITĚJŠÍ AKT V HISTORII LIDSTVA

9.1 Stručně o domestikaci 9.2 První domestikovaná zvířata v Evropě 9.3 Domestikace vlků v magdalénienu 9.4 Jsou ještě starší nálezy domestikovaných vlků? 9.5 Holocenní domestikace ostatních zvířat

10. VÝJIMEČNÉ MORAVSKÉ PLEISTOCENNÍ LOKALITY

10.1 Mokrá – Západní lom

10.2 Lom Malá dohoda (Holštejn)

10.3 Stránská skála – lokalita plná překvapení

10.3.1 Začátek výzkumů na Stránské skále

10.3.2 Stránská skála – profil

10.3.3 Vrstva 13 – svědek existence Homo erectus

10.4 Červený kopec

10.5 Tučín u Přerova

10.6 Předmostí

10.7 Dolní Věstonice – Pavlov

10.8 Sloupská jeskyně

10.9 Jeskyně Kůlna

10.10 Jeskyně Výpustek 10.11 Jeskyně Jáchymka 10.12 Jeskyně Švédův stů 10.13 Jeskyně Pod Hradem 10.14 Jeskyně Balcarova skála 10.15 Holubice 10.16 Jeskyně Za Hájovnou 10.17 Jeskyně Mladečské 10.18 Punkevní jeskyně – Masarykův dóm 10.19 Výjimečné pleistocenní nálezy na Moravě

11. SHRNUTÍ

11.1 Přehled základních znalostí 11.2 Krajina Moravy z konce posledního glaciálu a nastupujícího holocénu 11.3 Poslední glaciál – stručný přehled

LITERATURA

REJSTŘÍKY

Rejstřík lokalit Rejstřík českých názvů rostlin a zvířat

O KNIZE

10

159

159

160

160

162

162

167

167

169

170

171

172

177

177

178

179

180

181

184

186

187

187

190

191

192

192

192

196

196

197

197

200

202

205

217

217

219

223

226


PODĚKOVÁNÍ

Je milou povinností poděkovat všem, kteří mně byli nápomocni při vydání knihy.

Mnoho díků si zaslouží doc. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr., děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, a doc. RNDr. Josef Zeman, CSc., ředitel Ústavu geologických věd, za pomoc, která uspíšila vydání této knihy. Děkuji také paní Libě Plchové, která se podílela na úpravě všech perokreseb, jež se v knize nacházejí. Děkuji všem zahraničním kolegům, kteří mi dovolili použít jejich publikované ilustrace k doplnění textu.

Bez úsilí paní dr. Aleny Mizerové, ředitelky Nakladatelství Masarykovy univerzity, která okamžitě pochopila zajímavost obsahu pro širokou veřejnost a zařadila publikaci do plánu Nakladatelství, by kniha tak rychle nevyšla. Neméně důležitá byla i práce paní dr. Ley Novotné, která citlivě provedla celkovou úpravu této knihy.

Vědecké rekonstrukce pana Petra Modlitby vhodně doplňují text a jsou výsledkem velmi přátelské spolupráce nás obou. Nemohu opomenout ani recenzenta této knihy prof. Dr. Klause Dietera Jägera za jeho cenné rady a návrhy doplňků, jež určitě vylepšily text.

V neposlední řadě musím poděkovat své manželce Ing. Libuši Musilové, která nikdy nepolevila ve své snaze mi obětavě pomáhat a nikdy mě nevytrhovala z práce. Nebýt její lásky, podpory a vytvoření prostředí, v němž bylo radost pracovat, bych tuto knihu těžko dokázal napsat. Jí také toto dílo připisuji.

Všem uvedeným z celého srdce děkuji za pomoc, které se mi při psaní a vydávání této knihy dostalo.

Rudolf Musil

11



1.1 Morava v čase Málokterá země se může pochlubit tak bohatou historií kvartérních výzkumů, především nálezů fauny, flóry a tehdejšího člověka, jako Morava. Patří mezi evropské země s nejstaršími písemnými prameny o kvartérních fosilních obratlovcích. První písemné zprávy sahají hluboko do začátku 17. století, pocházejí z doby asi před 400 lety. Nejprve byl v hledáčku Moravský kras se svými četnými jeskyněmi, které byly světoznámé obrovským množstvím nacházených kostí. Mnohem později k tomu přikročil i výzkum stanic paleolitických lidí, které svou velikostí a množstvím nálezů nemají ve střední Evropě obdobu. Proto má také studium fosilních obratlovců na Moravě bohatou tradici. Poděkovat za tuto příznivou situaci můžeme i tomu, že Morava je přirozeným spojením mezi severem a jihem Evropy. Po celou dobu kvartéru sloužila proto jak rostlinstvu, tak živočichům k sezónním i ke globálním přesunům.

Největší množství nálezů obratlovců pochází z poslední

ledové doby. Je tomu tak proto, že sedimenty z této doby jsou nejhojněji zachované. Poslední glaciál je charakteristický vysokou druhovou diverzitou zvířecího společenstva. V následujícím holocénu vzhledem k rostlinné uniformitě tomu tak již není.

Kvartér se svými 2,6 milióny let (přesně 2,588 Ma; Ma

= mil. let) je pouze nepatrnou částí celé historie Země. Pro kvartér jsou charakteristické opakující se klimatické výkyvy různé délky a různé intenzity a samozřejmě přítomnost člověka. V historii Země se nejedná o něco neobvyklého, co by tady dříve, samozřejmě mimo člověka, již nebylo. I v minulosti existovala období s ledovými dobami, někdy postihovaly dokonce větší oblasti a byly časově delší než ty kvartérní.

V dnešní době se již nestuduje pouhá determinace nale

zených kostí, jak tomu bylo dříve, ale snažíme se z nich vyčíst všechny další informace, a to nejen z nich, ale i z okolního sedimentu. Ten považujeme za něco podobného jako písemný archiv, jde jen o to nalézt klíč, který by tam zakódované informace objevil a rozluštil. Sedimenty jsou zdrojem informací pro studium klimatu a životního prostředí a obvykle obsahují dlouhé a nepřetržité proxy, záznamy o fyzikálních, chemických a biologických parametrech, které mohou být použity k interpretaci rychlosti, velikosti a směru přirozených změn, jakož i vlivu člověka na minulé prostředí. Znamená to, že nález bez znalosti jeho bezprostředního okolí, tj. sedimentů, má omezený význam.

Paleontologické výzkumy si někteří lidé někdy pletou

s výzkumy archeologickými. Jedná se však o dva zcela odlišné vědecké obory, pro které je společné pouze to, že svoje nálezy mají v sedimentech a že metody jejich získávání jsou podobné.

Vše na světě se mění. Tato slova starých řeckých filozofů

platí stále. Neustále se opakující různě intenzivní změny

jsou typické pro celou dobu kvartéru. Mohli bychom se

domnívat, že se jedná jen o změny v rostlinách nebo zvířa

tech, ale není tomu tak. Změny postihují mnohem více ob

lastí. Krajina nebyla vždy taková, jako je dnes, a také zvířata

a rostliny byly jiné. Nebudeme se jistě mýlit, když období

kvartéru označíme jako dobu cyklicky se opakujících změn.

Zatímco nyní chodíme žleby Moravského krasu po asfalto

vých silnicích, není to tak dávno, co zde byly pouze úzké

klikaté lesní cesty, kde si na některých místech dva koňské

povozy sotva vyhnuly. A co ještě dříve? Na tuto otázku by

měla odpovědět naše kniha. Chceme v ní ukázat, jak napí

navá je paleontologická práce, co nových poznatků dnešní

doba přinesla, čím vším se zabývají kvartérní studia a jaké

dosud neznámé otázky bude nutné v budocnu řešit.

13

1. ÚVOD

Věk v MA Délka zalednění Kontinentální ledovec

0 0,365 Ma začátek oligocénu

100

200

300 350–270 Ma začátek karbonu

až začátek permu

400

? pozdní ordovik

500

600

625 cca 25 Ma konec vendu

Tab. 1Kontinentální zalednění v kvartéru nebylo něco mimořádného. Po‐

dobná kontinentální zalednění známe i z minulosti. Tři největší se objevila

v průběhu 620 miliónů let, nejdelší trvalo od začátku karbonu do začátku

permu (80 Ma let!). Jako možné příčiny se uvádějí změny v rozmístění

pevnin a oceánů, změny v průběhu mořských proudů a intenzita sluneč‐

ního záření. První stopy ochlazení, které však postihlo převážně až kvartér,

se objevily již ke konci oligocénu (před 0,365 Ma), a to v Antarktidě.

V miocénu známe pak již zalednění na Aljašce a na Islandu. Hlavní plošně

největší zalednění bylo omezeno pouze na kvartér.


Naše poznatky o poslední ledové době, tj. o období

mezi 117 000 až 12 000 lety (přesně na základě studia ledovce v Grónsku 11 734 calBP (cal = v kalendářních rocích) a následujícím holocénu, se dramaticky změnily. Dříve se předpokládalo, že po celou uvedenou dobu posledního glaciálu byl v severní části střední Evropy rozšířen silný ledovcový pokryv a v jeho předpolí se nacházela pouze tundrová vegetace spojená s výrazně chladným podnebím, tedy krajina velmi jednotvárná. Dnes víme, že situace byla jiná, jak co se týče pevninského zalednění, tak i počtu teplotních a humidních výkyvů. Tomu samozřejmě odpovídaly i změny v tehdejším rostlinstvu a fauně. Reakce zvířat na různě intenzivní a různě dlouhé klimatické oscilace byly u jednotlivých druhů specifičtější, než se dříve myslelo. Současná genetická studia vznášejí pak oprávněnou otázku, do jaké míry jsme již vyčerpali všechny možnosti morfometrického studia koster zvířat a z něj vycházejících interpretací. 1.2 Současné pracovní metody Přírodovědné obory enormně zvyšují v posledních padesáti letech svoje poznatky a s tím souvisejí i nové pracovní metody. Rychlost jejich kvantitativního a samozřejmě i kvalitativního růstu není srovnatelná s žádným minulým obdobím. Ovšemže jsou stále nutné základní popisné práce vycházející ze získaného hmotného materiálu, jedná se však pouze o první stupeň zpracování, který je sice nutný, ale v žádném případě není poslední. Dnešní konečná úroveň je komplexní globální zpracování všech informací, které poskytují nejen vlastní nálezy, ale i sedimenty, v nichž jsou uloženy, a co bych chtěl zdůraznit: především celková interpretace všech získaných poznatků jako jednoho celku, ne tedy pouze souhrn zjištěných poznatků, v lepším případě souhrn interpretací jednotlivých zastoupených oborů.

Vysoká specializace vede k tomu, že dochází k bouřli

vému rozvoji všech vědních oborů. Počet nových poznatků jednotlivých oborů rychle roste, což vede na jedné straně ke vzniku úzkých specialistů, případně ke vzniku nových disciplín na hranicích klasických oborů, zároveň i k nutnosti souhrnného zpracování a interpretace jednotlivých poznatků všech disciplín do jednoho celku. Zjistilo se totiž, že všechny informace, které je možné z nejrůznějších vědních oborů pro řešení projektu získat, jsou mezi sebou v tak úzkém vztahu, že jejich opomenutí vede pouze k dílčím, neúplným a někdy i chybným závěrům. Na základních vědeckých projektech se již nepracuje izolovaně, ale v široké spolupráci nejrůznějších odborníků, napříč obory a nezávisle na hranicích jednotlivých států nebo kontinentů.

Komplexně vedený výzkum v terénu z hlediska různých

zúčastněných disciplín vyžaduje proti dřívějšímu delší čas, zvýšené finanční prostředky a odpovídající odborníky. Je tedy po všech stránkách, především finanční a organizátorské, mnohem náročnější než výzkumy minulé. Uvedený způsob práce vyžaduje i poněkud jinou strategii výzkumu. Předpokládá vedle vysoce erudovaných odborných pracovníků jednotlivých oborů i vedoucí výzkumu s velkým roz

hledem, který přesahuje hranice jednoho oboru, kteří jsou

schopni organizačně zvládnout oborové odlišnosti. Únik

jakýchkoliv informací v terénu, způsobený nesprávným

rozhodnutím vedoucího výzkumu, znamená přitom jejich

definitivní ztrátu.

Obě cesty, tj. na jedné straně vysoká specializace a na

straně druhé komplexní vědecké hodnocení, se dnes ukazují

jako nutné. V současné době není již v silách jednotlivce

obrovské množství poznatků jednotlivých disciplín do de

tailů zvládnout. Dávno jsou pryč doby, kdy byl každý ba

datel schopen zpracovávat nálezy ze všech odborných hle

disek. Nejde přitom o nějaký módní, časově omezený

výstřelek. S touto metodou se musí počítat i do budoucna.

Zastavit tento trend nelze a koneckonců to není ani žádoucí.

Výzkumy multidisciplinárního charakteru nabývají stále

většího významu. Jednooborové výzkumy řešily pouze

problematiku a speciální otázky jednoho oboru, což zna

mená, že všechny informace ostatních oborů přicházely při

takové terénní práci vniveč. Velkou úlohu přitom hrají bio

geochemické a izotopové analýzy. Jsou využívány pro celou

řadu jiných, dříve zcela nemožných interpretací. Srovnáme

li obsah výzkumu s dřívějším pojetím, vidíme již na první

pohled obrovský rozdíl.

1.3 Sedimentární záznam

Sedimenty, tak jako každý jiný objekt, jsou nositeli určitého

množství informací. Je to vlastně „kniha“ o velkém počtu

stránek, která obsahuje informace nejrůznějšího druhu. Tyto

informace nejsou vyčerpány pouhým popisem sedimentů.

Jsou zdrojem poznatků o nejbližším okolí z doby, kdy do

cházelo k jejich vzniku. Přístup k informacím je do určité

míry odlišný u sedimentů venkovních a u sedimentů z kra

sových oblastí. Vzhledem k tomu, že většina našich kraso

vých oblastí je poznamenána dlouholetou speleologickou

činností, jedná se dnes mnohdy o poslední neporušené se

dimenty, hlavně co se týče jeskynních vchodů nebo jejich

nejbližšího okolí. Tím ovšem vědecká hodnota těch, které

jsou ještě zachovány, nesmírně vzrůstá, a je proto nutné

s nimi pracovat s co největší opatrností nejmodernějšími

pracovními metodami. Dnešní terénní metody jsou již na

takové výši, že dovedou vyhodnotit i maličkosti, kterých si

běžný člověk, a dokonce ani specialista jiných oborů nemusí

vždy všimnout. Vyklizením sedimentů se přitom všechny

informace v nich uložené definitivně ztrácejí. Abych to

ještě více zdůraznil, biologové prominou, je to mnohem

horší, než kdybych zahubil např. všechny netopýry, kteří

se v jeskyni nacházejí, poněvadž ti mohou po určité době

přilétnout odjinud. Naproti tomu ztráta informací v sedi

mentech té které lokality je definitivní a nikdy již není

možné ji nějakým způsobem nahradit.

Je samozřejmé, že množství informací v sedimentech

je různé. Ještě nejméně škod se způsobí při zásahu do sedi

mentů hluboko v jeskyních, i když ani to se nedá zevše

obecnit. Podstatně jiné je to však u sedimentů poblíž vchodů

nebo u sedimentů z komínů. Zde mohou již být vědecké

ztráty poměrně velké.

14


1.4 Výjimečné postavení Moravy Česká republika sestává ze dvou historických částí. Na západě to jsou Čechy, na východě Morava a menší část Slezska. Morava spolu s částí Slezska má 26 700 km

2

, přičemž

zhruba 70 % plochy (přibližně 18 000 km

2

) je pod výškovou

úrovní 500 m. Její zeměpisná šířka je cca 48,6 až 50,3° a zeměpisná délka cca 15,5 až 18,8°. Od jihu na sever měří vzdušnou čarou cca 180 km, od východu na západ cca 155 km. Jedná se tedy o relativně malé území, které je však velmi důležité z hlediska možných migrací flóry a fauny.

Morava má z hlediska střední Evropy výjimečné posta

vení. Zatímco na všech stranách je obklopena různě vysokými horami (až 1 400 m), otevírá se směrem na jih a na sever. Uvedená morfologie terénu měla samozřejmě vliv i na specifické klima, které je přes poměrně malou plochu odlišné v severní části (kde se otevírá do polských nížin) a části jižní (kde se otevírá do Podunajské nížiny), nemluvě o vertikální zonaci. Morava je tedy ve střední Evropě spojkou mezi severem a jihem a zároveň znamená i určitý klimatický přechod mezi vždy teplejší a také aridnější Panonskou pánví a Podunajím na jihu a chladnějšími polskými nížinami na severu. Ve střední Evropě představuje jedinou možnou spojovací cestu mezi polskými nížinami a jižními oblastmi, a to jak v obdobích teplých, tak i studených. Všechna okolní pohoří západovýchodního průběhu tvoří totiž určitý filtr ztěžující severojižní nebo jihoseverní pohyb rostlin a zvířat. Z toho důvodu má její území pro studium kvartéru mimořádný význam jak pro periodicky se opakující sezónní migrace, tak pro migrace vyvolané většími klimatickými oscilacemi. Ve spojení s velkým množstvím nalezišť se stává důležitou oblastí pro řešení celé řady problémů.

Život paleolitických lidí byl vždy těsně svázán s lovem

zvěře a s jejím množstvím. Ze všech výše uvedených důvodů se proto na území Moravy nachází velký počet paleolitických lokalit nejrůznějších kultur. K tomu přistupují ještě krasové oblasti s velkým počtem jeskyní, které sloužily zvířatům jako úkryt a lidem jako sídliště. V analýzách přírodního prostředí v širokém slova smyslu můžeme proto vycházet nejen z četných nálezů přírodní provenience, ale i ze studia paleolitických sídlišť.

Morava se v glaciálech nacházela mezi dvěma zaledně

nými oblastmi, tj. mezi Alpami a mezi kontinentálním zaledněním severní Evropy. Dnes víme, že kontinentální ledovec v severní části Evropy neexistoval po celý poslední glaciál, to znamená po celých 110 000 let, ale v časově omezenou poměrně krátkou dobu. Ve zbylém období posledního glaciálu byl kontinentální ledovec redukován pouze na horské ledovce ve skandinávských horách. Uváděné skutečnosti se musely podstatně odrazit i v klimatu Moravy, v jejím tehdejším rostlinstvu a fauně.

Srovnání živočišných společenstev jednotlivých oblastí

severní, střední a jihovýchodní Evropy v posledním glaciálu ukazuje, že se ve stejné době někdy i dost podstatně lišila (Musil, 2003a; 2003b). Morava pak zaujímala přechodnou oblast. Klimaticky podobný celek jižní Moravy a Dolního Rakouska se odlišoval od severní části Moravy a jižního

Polska. Střední část Moravy byla víceméně mezi uvedenými

oblastmi intermediární.

Na Moravě se nacházejí i mimořádně mohutné sprašové

pokryvy s fosilními půdami, které v sobě zahrnují velkou

část pleistocénu. Dobře vyvinuté říční terasy poskytují je

dinečnou příležitost pro vzájemná stratigrafická srovnání.

Krasové oblasti jsou unikátními místy se sedimenty ze

středního a svrchního pleistocénu s výjimečně bohatými

paleontologickými nálezy. Mimořádně hojně nacházíme na

Moravě i větší paleolitická sídliště. Předmostí, Dolní Věs

tonice, Pavlov, Milovice byly mezi 30 000 až 22 000 lety

významnými kulturními centry celé tehdejší střední Evropy

a jejich význam přesáhl daleko za hranice našeho státu.

Bohaté paleoantropologické nálezy staví Moravu na jedno

z předních evropských míst.

Zpracovávání kvartéru z hlediska nejrůznějších vědních

disciplín má na Moravě velmi bohatou tradici sahající hlu

boko do předminulého století. Má význam nejen pro zúčast

něné disciplíny, ale i pro řešení současných ekologických

problémů.

1.5 Vertikální a horizontální zonace

Reliéf Moravy je velmi rozmanitý a na krátké vzdálenosti

se střídají nížiny, pahorkatiny a vyšší pohoří. Údolní říční

niva řeky Moravy je obklopena různě vysokými pohořími

a horami (Hrubý Jeseník cca 1 500 m n. m., Karpaty a Be

skydy cca 1 300 m n. m.). Prostředí bylo ve stejnou dobu

na poměrně krátké vzdálenosti velmi odlišné, což samo

zřejmě ovlivňovalo i složení rostlinného pokryvu a fauny.

V posledním glaciálu můžeme z hlediska flóry a fauny roz

lišit tyto hlavní typy prostředí:

1. Aluviální nivy kolem větších vodních toků. Souvislé

jehličnaté porosty, ojediněle na příznivých místech i teplo

milné listnaté stromy.

2. Nižší polohy pahorkatin rozprostírající se podél údolních

niv, výškově zhruba do 300 m. Plošná velikost je různá,

rostlinný pokryv byl závislý na geologickém podloží, na

množství srážek (srážkově je podstatný rozdíl mezi jižní

a severní Moravou) a u svahů na zeměpisné orientaci. Se

verní a jižní části Moravy a také krasové oblasti s hlubokými

chladnými žleby se mohou velmi lišit. V těchto oblastech

převládá parková krajina, otevřené travnaté plochy s ojedi

nělými stromy a keři, na optimálních místech i menší lesíky.

Pravděpodobně se jedná o největší plochy tehdejších biotopů

s největším počtem zvířat.

3. Vyšší nadmořské výšky pahorkatin (cca do 500 m),

kde se převážně nacházel pouze travnatý pokryv. Místa,

kam migrovali sobi v letních měsících a kde žila mimo

zimní měsíce i stáda větších býložravců. Složení faunistic

kých společenstev v letních měsících, kdy byla tráva suchá,

však bylo podstatně chudší.

4. Vrcholové části pahorkatin již kolem 600 m a hory. Nej

vyšší polohy bez travnatého porostu. Deflační oblasti, odkud

pocházela spraš, která sedimentovala západními větry v aku

mulačních oblastech nižších výšek.

15


Hranice jednotlivých biotopů se v průběhu teplotních

a srážkových oscilací mohly měnit. Změny velikosti jednotlivých biotopů nebyly pravděpodobně v této době způsobovány ani tak teplotními oscilacemi jako spíše různým množstvím srážek a jejich rozdělením v průběhu roku. 1.6 Podnebí Moravy Analýza podnebí Moravy je velmi komplikovaná. Pomineme-li okolní pohoří, je její severo-jižní prodloužení jakousi křižovatkou různých vlivů. Na severu podléhá výrazně chladnému a vlhčímu podnebí, které je typické pro oblasti Polska,

na jihu pak spíše teplejšímu a aridnějšímu podnebí Panonské

nížiny. Střední Morava pak vykazuje oscilace různě silných

výkyvů obou výše uvedených oblastí. Co se týče směru

větrů, ze všech dosavadních studií víme, že v chladných ob

dobích, kdy docházelo k akumulaci spraší, byl převážně zá

padní. Do tohoto synoptického pohledu na klima je nutné

ještě začlenit pohled regionální a lokální, který se může od

globálního dosti odlišovat. To vše ukazuje na to, že klima

celého území Moravy bude v průběhu posledního glaciálu

silně diferencované. Klimatické změny jsou v přímém vztahu

k biodiverzitě (rostliny, zvířata), k velikosti jejich populací.

Příznivé pro pobyt vedou ke zvyšování jeho počtu a k větší

diverzitě společenstva, nepříznivé pak k opaku.

16


2.1 Stratigrafie Jedná se o větší počet metod, které nebudeme podrobně probírat, podáváme jen jejich výčet: Chronostratigrafie (metoda časové korelace geologických jednotek z různých míst na Zemi). Litostratigrafie (stratigrafické rozdělení vrstev na základě hornin). Biostratigrafie (určování stáří sedimentů na základě fosílií). Tephrostratigrafie (vychází ze studia opakujících se výskytů sopečné aktivity). Magnetostratigrafie (časová škála sestavená na základě změn magnetického pole Země). Geochronologie (k určení absolutního stáří se používá rozpad radioaktivních prvků). Chemostratigrafie (založená na chemických změnách vrstev sedimentů). Klimatostratigrafie (relativní časové zařazení vrstev na základě klimatických změn). Aminostratigrafie (založená na aminové skupině kyselin obsažených ve fosilních kostech). Izotopová stratigrafie (založená na izotopech kyslíku ve vápnitých schránkách mořských živočichů). Sekvenční stratigrafie (stanovuje jednotky sedimentárních vrstev na základě zjištěných diskordancí). Pedostratigrafie (založená na chemických a mikromorfologických analýzách fosilních půd). Morfostratigrafie (v kvartéru založená především na korelaci říčních teras a glacigenních sedimentů). Dendrochronologie (založená na počítání letokruhů stromů a na jejich změnách vlivem podnebí).

Všechny nálezy z minulosti, jakkoliv hojné, by byly

k ničemu, kdybychom je nedovedli časově zařadit. Teprve potom, když známe, z jaké doby pocházejí, můžeme je navzájem srovnávat a zjišťovat všechny změny, ke kterým došlo. Geologická stratigrafická škála je stejná jak pro mořské sedimenty, tak i pro sedimenty na pevninách. Je závazná pro všechny odborníky (geology, paleontology, archeology). 2.2 Historie stratigrafického členění

kvartéru (čtvrtohor)

Termín kvartér se objevil velmi brzo. Byl poprvé použit na začátku 18. století, a to italským báňským inženýrem Giovannim Arduinem (1714–1796), který navrhl rozdělit celou historii Země do čtyř geologických období: prvohory, druhohory, třetihory a čtvrtohory. Dnes již nepoužívané

názvy, poprvé použité v roce 1823 Jamsem Bucklandem na

základě tehdy panující teorie o světové potopě, byly diluvium

(doba starších náplavů) a aluvium (doba mladších náplavů).

V roce 1829 francouzský učenec Desmoyers navrhl termín

kvartér pro všechny sedimenty ležící v nadloží mořských

třetihorních sedimentů v Pařížské pánvi. Termín pleistocén

zavedl do literatury Ch. Lyell v roce 1832. Definoval pleis

tocén podle zastoupení vymřelých a žijících měkkýšů.

V roce 1833 byl použit termín kvartér i pro sedimenty moř

ské, v tomto případě Středozemního moře. Pokud obsahovaly

mořské sedimenty více než 70 % dnes žijících měkkýšů,

jednalo se o kvartér. Termíny kvartér, pleistocén a holocén

se však neprosazovaly nijak snadno. Ještě v roce 1846

F. Forbes doporučil používat termín pleistocén pouze jako

synonymum glaciálu a holocén pak označit jako recent.

Kvartér, co se týče stupně prozkoumanosti, je jedním

z nejdetailněji prostudovaných časových úseků geologické

minulosti. Již dlouho neplatí známá stratigrafická škála,

kterou na základě studia dřívějších ledovců a jejich morén

v Alpách publikovali v letech 1901–1909 Albrecht Penck

a Eduard Brückner (Die Alpen im Eiszeitalter). V tehdejší

době se jednalo o základní publikaci stratigrafického roz

dělení pleistocénu. Rozdělili celý pleistocén do čtyř ledo

vých dob (glaciálů), které nazvali podle vodních toků te

koucích z Alp jako günz, mindel, riss a würm. Výrazně

teplé období mezi nimi pak bylo nazváno meziledovou do

bou (interglaciálem). Schéma čtyř ledových dob bylo zalo

ženo na morénových sedimentech (přesněji na glacioflu

viálních akumulacích) v údolích severních Alp. Na svou

dobu se jednalo o revoluční poznatky, ne všichni s nimi ze

začátku souhlasili. Do jejich doby se totiž předpokládalo

pouze jediné zalednění (monoglacialisté), v lepším případě

pouze dvě (biglacialisté). Pevninské zalednění severní Ev

ropy dostalo svoje vlastní pojmenování, a to elster, saale

a visla. Nejstarší alpské zalednění günz v severní a střední

Evropě chybí. Uvedené schéma přežilo až do druhé světové

války. Dnes na základě výzkumů mořských sedimentů,

ledovců a spraší víme, že oscilace klimatu byly mnohem

složitější a bylo jich mnohem více, než se dříve předpoklá

dalo. Ne všechna chladná období se vyznačovala vznikem

pevninského ledovce.

Rozdělení pleistocénu do tří časových úseků – spodního,

středního a svrchního – pochází až z roku 1932. Bylo do

hodnuto na mezinárodním kongresu INQUA (International

Association of Quaternary Research) konaném v Rusku.

Spodní hranice kvartéru byla tehdy stanovena na 1,8 miliónů

let. Tato hranice se udržela skoro až do dnešní doby. Teprve

nyní byl přiřazen do kvartéru i dřívější pliocenní (konec

třetihor) stupeň gelasien, takže spodní hranice kvartéru za

číná již před 2,6 miliónů let (přesně 2,588 miliónů let).

17

2. VÝVOJ KLIMATU A KRAJINY.

ČASOVÉ ZAŘAZOVÁNÍ NÁLEZŮ A JEJICH PROSTŘEDÍ


2.3 Současné členění kvartéru

Kvartér neboli čtvrtohory jsou (geologicky posuzováno) re

lativně krátkým časovým obdobím. Dělí se na starší

a delší pleistocén (délka cca 2,6 Ma) a na mladší a podstatně

kratší holocén, který začíná před 11 734 calBP. Hranice

2,6 Ma je zároveň paleomagnetickou hranicí chronu

gauss/matuyama. V té době začíná nejen ochlazování, ale

především výraznější teplotní oscilace. Pro celé období

kvartéru je typický větší počet velkých (interglaciálních

a glaciálních) a menších (interstadiálních a stadiálních) tep

lotních oscilací. Teplotní oscilace jsou nejdetailněji zachy

ceny v mořských sedimentech ve vápnitých schránkách dír

kovců a v ledovcích Grónska a Antarktidy. Terestrické

suchozemské sedimenty nezaznamenávají všechny teplé

a studené výkyvy. Dřívější klasické stratigrafické dělení na

principu rozšíření horských ledovců Alp nebo na základě

kontinentálního zalednění Evropy nevystihuje plně tehdejší

dobu. Jen studených období bylo v posledním glaciálu mno

hem více, než se původně myslelo (čtyři), dnes jich známe

celkem 26. Během celého pleistocénu bylo zjištěno nejméně

24 výrazně teplých výkyvů, tedy interglaciálů (meziledových

dob), a ne pouze tři nebo čtyři, jak se donedávna tvrdilo.

Přes velký počet chladných období došlo v Evropě během

celého pleistocénu pouze třikrát k rozšíření kontinentálního

ledovce ze skandinávských hor na jih do střední Evropy

(zalednění elster, saale, visla). Znamená to, že ne v každém

chladném období vzniklo i zalednění většího kontinentálního

rozsahu. Z hlediska historie Země je kvartér relativně krátké

období, pro které jsou charakteristické teplotní a srážkové

výkyvy různé délky a různé intenzity. Znamená to, že jed

notlivé druhy zvířat a jejich společenstva neměla nikdy delší

čas na nepřetržitý vývoj, nikdy nedošlo ke stabilizaci jejich

životních podmínek na delší dobu.

Přehledná stratigrafická tabulka kvartéru vypadá takto:

Gelasien (2,6–1,8 Ma)

Na bázi se nachází paleomagnetická hranice gauss/ma

tuyama. Z této doby pochází např. líšeňská terasa řeky Svi

tavy nalezená v prostoru sídliště Nové Líšně (Brno). Na

chází se 92 m nad dnešní řekou. V kontinentálních

evropských sedimentech jsou pro toto časové období uží

vány termíny pretegelen a tegelen.

Spodní pleistocén (1,8 Ma až 780 000)

Eburon. Glaciál, 1,8–1,38 Ma, pravděpodobně s větším

počtem teplotních výkyvů. Severní Německo a Polsko ne

jsou v této době zaledněny. Ledovec ze skandinávských

hor sahá nejvýše k severnímu pobřeží Baltického moře.

V Nizozemsku chladná stepní fauna, ze střední Evropy

známe druhy vyžadující teplé podnebí. Z Moravy nemáme

žádné paleontologicky dokázané sedimenty tohoto stáří.

Waal. Interglaciál, 1,38–1,18 Ma. Z této doby pravděpo

dobně pochází faunistické společenstvo velkých a malých

zvířat nalezené v puklině vyplněné sedimentem červené

barvy, terra rossou, v lomu Malá dohoda. Lom se nachází

poblíž obce Sloup v Moravském krasu.

Menap. Glaciál, délka trvání 1,8 Ma až 780 000. Skandi

návský ledovec se nerozšířil do oblastí jižně od Baltského

moře. Sedimenty tohoto stáří s nálezy fauny jsou známé ze

Stránské skály v Brně (paleomagnetické období (0,99–

–1,07 Ma). Spraš z této doby je známá z většího počtu

lokalit v Brně a jeho okolí. Skončení sopečné činnosti

v Nízkém Jeseníku (Velký Roudný, 800 000 BP).

Střední pleistocén (780 000–127 000)

Cromer. Komplex interglaciálů dělených chladnějšími ob

dobími. Na bázi se nachází paleomagnetická hranice chronu

brunhes/matuyama. Typickou cromerskou lokalitou s vel

kým množstvím nálezů je na Moravě Stránská skála, a – co

se týče komplexů půd a spraší v superpozici na jednom

místě – Červený kopec v Brně.

18

Kvartér

oddČlení: pleistocén

Severní Evropa Alpy moĜská izotopová polarita vČk v

stupeĖ podstupeĖ stupeĖ stratigrafia eventy milionech let

mladší dryas *

alleröd

pozdní glaciál stĜední dryas * pozdní glaciál 2

bölling

starší dryas * 18 252

stadiál *

denekamp

stadiál * 3

hengelo

stadiál * 4

moershoofd

visla * stadiál * würm *

odderade a

stadiál *

brörup 5 b

stadiál *

amersfoort c

stadiál *

d

eem riss/würm 5e

warthe * 6

7a

saale s.l. riss 7b

reinsdorf 7c 320 000

8

dömnitz 9

holstein holstein s. str. mindel/riss 10

11 450 000

12

elster * mindel * 13

14

IV 15

glaciál *

III 16

cromer glaciál * 17

II 18

glaciál * 19

I günz/mindel 20

leerdam 21

glaciál * 22

bavel 23

bavel s. str. 24

25

26

menap * günz * 27

28

C29

waal B

A 30

eburon * donau * 1,8 Ma

C

tegelen B

A

pretegelen * biber * 2,6 Ma

* chladné nebo stepní období

BRUNHES

MATUYAMA

R

O

Co

J

L

B

M

127 000

0,780

Obr. 1Stratigrafická tabulka pleistocénu. V levé části jsou jednotlivé strati‐

grafické stupně a podstupně severní a střední Evropy, vpravo od nich pak

horského zalednění Alp (alpské stratigrafické stupně). Modrou barvou jsou

značena chladná období (glaciály a stadiály), okrovou barvou teplá období

(interglaciály a interstadiály). Obě stratigrafické škály jsou srovnány s moř‐

skou izotopovou stratigrafií (OIS, MIS, číselné údaje od holocénu dolů)

a s paleomagnetickou stratigrafickou škálou. Černě je na ní značena dnešní

polarita (brunhes), bíle reverzní polarita (matuyama). Začátek středního

pleistocénu se nachází na paleomagnetické hranici brunhes/matuyama.

Stratigrafické zařazení interglaciálu reinsdorf do sálského zalednění neod‐

povídá dnešním názorům. Tabulka zhotovena z většího počtu podkladů.


Elster (severní a střední Evropa), mindel (alpská oblast). Glaciál. První pevninské zalednění střední Evropy. Pevninský ledovec zasahoval až do severních částí naší republiky. Till na severní Moravě (nevytříděný ledovcový sediment od jílu až po balvany o velikosti několika metrů) obsahuje velké množství hornin skandinávského původu. Holstein. Interglaciál, celková délka trvání 15 000– –16 000 let (s. str.). Pravděpodobně se nejednalo o jedno teplé období. Z této doby jsou známé nálezy medvědů (Ursus deningeri) z Medvědí jeskyně na Stránské skále, z jeskyně Za Hájovnou v Javoříčském krasu a z Mladečských jeskyní (severní Morava). Na severní Moravě v prostoru mezi Havířovem, Dolní a Horní Suchou a Albrechticemi se v této době rozkládalo tzv. Stonavské jezero. Maximální mocnost jezerních sedimentů byla kolem 15 m. Bohaté paleobotanické nálezy podávají výjimečně dobrý obraz o rostlinstvu této doby na Ostravsku. Poslední sopečná činnost zaznamenaná v západních Čechách (Železná Hůrka, 519 000 BP).

Saale (severní a střední Evropa), riss (alpská oblast). Gla

ciál. Začíná studenou fází bez vzniku pevninského ledovce,

která trvala pravděpodobně delší dobu a byla přerušena

zřejmě jedním interglaciálem a větším počtem interstadiálů.

Je to poslední pevninské zalednění, které zasáhlo i severní

část České republiky.

Svrchní pleistocén (127 000–11 734)

Eem. Interglaciál. Dřívější názory na délku eemu se velmi

lišily od dnešních. Tehdy se zařazovala do posledního gla

ciálu ještě první teplá období, která jsou klimaticky eemu

značně podobná a dnes jsou řazena již do posledního gla

ciálu. Jeho trvání bylo proto dříve delší, a to 117 000–

–75 000 BP. I dnes někteří odborníci tuto délku eemu uzná

vají. Nyní je rozsah eemu většinou udáván od 117 000–

–105 000 BP.

Visla (severní a střední Evropa), würm (alpská oblast).

K rozšíření pevninského ledovce do střední Evropy došlo

dvakrát, zhruba v polovině a ke konci tohoto glaciálu. Tento

19

Obr. 2Akumulační terasy řek Svratky a Svitavy v Brněnské kotlině jsou poměrně dobře známé. Na obrázku je znázorněn plošný rozsah Líšeňské terasy řeky Svitavy a Svratky (bílé pole). Jedná se o nejstarší datovanou říční akumulační terasu v prostoru Brna. Její báze je 92 m nad dnešní řekou. Paleomag‐ neticky datované stáří nadložních sedimentů je více než 2,5 miliónů let, tedy začátek kvartéru. Relikty jejích sedimentů nacházíme dnes především vý‐ chodně od města v sídlišti Líšeň a Vinohrady. Aluviální niva byla velmi široká a zasahovala hluboko do všech údolí Moravského krasu. To je nutné brát na zřetel při jakékoliv práci týkající se stratigrafie vodních toků Moravského krasu a s tím spojených jeskyní. Všechny vchody níže položených jeskyní jižní a střední části Moravského krasu musely být v této době zakryté sedimenty. Totéž se týká i dnešních kopců v Brně. Údolní niva zdůrazňuje tvar jed‐ notlivých depresí v pliocénu, jejich orientaci a ukazuje zároveň velikost eroze, která proběhla do dnešní doby. Za dobu 2,5 mil. let bylo z Brněnské kotliny odklizeno cca 90 m sedimentů.


ledovec nezasáhl naše území. V Polsku se dostal nejjižněji

do oblasti 50 km jižně od Poznaně. Datování termoluminis

cencí tohoto nejjižnějšího postupu ukázalo dobu 15–20 ka

BP, radiokarbonové datování 14,5–20 ka BP. Nejrozsáhlejší

zalednění Alp se odehrálo v době 24–21,5 ka BP. K podstat

nému zmenšení pevninského ledovce došlo velmi rychle, před

17 500 BP. Většina sedimentů v jeskyních Moravského krasu

s paleontologickými nálezy pochází z posledního glaciálu.

Pozdní glaciál (15 000–11 700 BP, 18 252–11 734 calBP)

Starší dryas (15 000–12 750 BP, 18 252–15 201 calBP).

Chladné období, nízké srážky, zvětšení horských ledovců.

Bölling (12 750–14 500 BP, 15 201–11 821 calBP). Teplé

a vlhké období. Vzestup teplot o 5–10 °C (Böttger, 2000).

Hladina moře se zvýšila o 100 m.

Střední dryas (12 500–12 000 BP, 14 821–13 971 calBP).

Chladné a suché období.

Alleröd (cca 12 000–11 000 BP, 13 971–12 910 calBP).

Výrazné oteplení, větší počet srážek. Průměrná teplota

o 4 °C vyšší než v současnosti.

Mladší dryas (11 600 /11 650/–10 200 calBP, ?12 910–

11 734 calBP). Výrazné krátkodobé ochlazení. Velmi aridní

klima. Pokles teplot o 3–6 °C (Böttger, 2000). Z této

a z pozdější doby pochází většina rašelinišť na území Čes

komoravské vysočiny.

Holocén (11 000 BP – současnost, 11 734 calBP – sou

časnost) se dělí na: spodní holocén (11 734–7 800 calBP);

střední holocén (7 800–4 500 calBP); pozdní holocén

(4 500 calBP – současnost).

Detailní rozdělení:

Preboreál (10 000–9 000 BP, 11 734–10 203 calBP). Příznivé

klimatické podmínky. Oteplování a zvlhčování podnebí. Vze

stup teplot o 4–8 °C (Böttger, 2000). Tvorba černozemí.

Boreál (9 000–8 000 BP, 10 203–8 900 calBP). Průměrná

teplota a srážky převyšují dnešní. Smíšené doubravy, tep

lomilné listnaté dřeviny. Z této doby pochází např. jezírko

u Rejvízu v Hrubém Jeseníku.

Spodní atlantik (7 900–7 050 BP). Zvyšuje se počet tep

lomilných druhů.

Svrchní atlantik (7 050–4 950 BP). Výrazné oteplení.

Větší počet rašelinišť v Beskydech.

Subboreál (4 950–2 750 BP).

Spodní subatlantik (2 750–920 BP). Travertiny v Bílých

Karpatech.

Svrchní subatlantik (920–0 BP).

2.4 Konvenční měření času izotopem uhlíku

(

14

C)

Chceme-li zrekonstruovat historii fauny kvartéru, nestačí

nám pouze relativní časové srovnávání, ale potřebujeme

i absolutní údaje. K tomu nám, pokud se jedná o poslední

glaciál, slouží izotop uhlíku (

14

C). Pravděpodobně nejdůle

žitější průlom v datováni byl učiněn americkými fyziky

(Martin Kamen a Sam Ruben) již v roce 1940. Objevili, že

uhlík obsažený v ovzduší v oxidu uhličitém (CO

2

) a ostře

lovaný kosmickými paprsky, které bombardují nepřetržitě

Zemi, se mění na izotopy uhlíku

12

C,

13

C a v nepatrném

20

Obr. 3Poslední glaciál a jeho teplotní výkyvy. Studium grónského ledovce ukázalo, že větších teplotních výkyvů různé délky a intenzity bylo v po‐ sledním glaciálu minimálně 24. Pouze zvlášť intenzivní teplotní výkyvy, které jsou dokumentovány i v kontinentálních sedimentech, mají však svá pojmenování. Výkyvy pavlov, pod hradem a bohunice jsou vytvořeny na základě našich lokalit. Délka posledního glaciálního maxima viselského glaciálu (LGM sensu lato) na základě vrtu v ledovci GISP 2 se nachází mezi cca 27 až 15 ka calBP, a trvá tedy cca 12 000 let. Největší chladno a jeho kulminace jsou označeny jako LGM sensu stricto (vrcholy cca 27 000 až 24 000 calBP), trvá tedy pouze 3 000 let. Kulminace chladného podnebí v LGM s.s. byla přitom na začátku tohoto nejchladnějšího období. Zhruba před 15 000 BP začíná postupný ústup kontinentálního ledovce ze severního Německa a Polska. Období LGM bylo nejchladnější dobou v průběhu celého posledního gla‐ ciálu, který trval cca 110 000 let.


množství

14

C. Z těchto informací vyšel v roce 1946 americký

chemik Willard F. Libby, který objevil možnost jejich využití pro datování. Za tento objev obdržel F. Libby v roce 1960 Nobelovu cenu. Zjistil, že izotop uhlíku (

14

C) se deštěm

dostává na zemský povrch, reaguje s kyslíkem na oxid uhličitý a vstupuje asimilací rostlin do biosféry. Jeho příjem končí zánikem rostliny, kdy nastává jeho rozpad. V tu chvíli dochází k jeho postupnému zmenšování. Dobu, kdy začíná jeho rozpad, je tedy možné zjistit na základě přítomného množství izotopu uhlíku

14

C. Platí to nejen pro rostliny, ale

i pro zvířata. Ta samozřejmě nepřijímají izotop uhlíku jako rostliny, ale buď přímo jako potravu (býložravci), nebo nepřímo z těl býložravců (masožravci). Jako výchozí materiál pro tato datování je proto možné použít jak uhlíky dřevin, tak i zachované části zvířecích těl (kosti, zuby).

Vzhledem k poločasu rozpadu tohoto izotopu (5 730 ±

40) je dosah této metody pouze do 45 000–50 000 let, tedy zhruba od střední části posledního glaciálu. Zjištěné údaje jsou označovány zkratkou BP (before present, před dneškem) a jako dnešek se bere rok 1950. Vedle tohoto údaje je přidána i možná chyba před a po tomto časovém údaji (příklad 26 750 ± 750 BP). 2.5 Kalibrace časových údajů Časové údaje prováděné na základě poměru izotopů 14-

C/

12-

C nedávají kalendářní roky, jak se původně myslelo,

ale pouze logaritmický koeficient. Ukázalo se totiž, že produkce izotopů uhlíku v atmosféře není konstantní. Variace v jeho výskytu jsou způsobovány změnou intenzity magnetického pole Země a změnami v intenzitě dopadu kosmických paprsků na Zemi. Dendrologické srovnávání časových údajů, dále varvy a mořské korály datované metodou

U/T upozornily na rozdíly. U všech naprosto na sobě nezá

vislých metod se ukázala vždy tatáž chyba. Známé údaje

ve spojení s těmito údaji byly použity ke kalibraci údajů

z radioaktivního uhlíku. Tímto způsobem byla sestrojena

kalibrační křivka, a to nejprve do 10 050 let. Pouze tato

udávala přesně údaje v kalendářních rocích. Další časové

prodloužení bylo umožněno až novým technickým vyba

vením, a to přístrojem Accelerator Mass Spectrometry. Vý

hodou tohoto zařízení bylo i to, že nutné množství potřeb

ného uhlíku je menší než u dřívější metody (u vzorků místo

gramů pouze miligramy). Také čas nutný ke zjištění časo

vých údajů je kratší, a to méně než jedna hodina. Kalibro

vaná data, tedy údaje v kalendářních rocích, se v textu po

znají podle použité zkratky cal (příklad 26 750 ± 750 calBP).

Kalibrace je proveditelná pouze do doby 50 000 BP (Cook,

van Plicht, 2007). V odborných publikacích se vyskytují

nekalibrované i kalibrované časové údaje.

2.6 Další metody ke zjištění absolutního stáří

Jakmile je jednou objevena nová cesta, netrvá většinou

dlouho, kdy se najdou další možnosti využití. V tomto pří

padě se jedná o datování na základě vzájemných vztahů

izotopů draslíku a argonu (

40

K/

40

Ar). Tato metoda byla ob

jevena v roce 1948 a poprvé použita pro datování kvartér

ních hornin v roce 1950. Podobná další metoda využila pro

datování pouze dva izotopy draslíku (

40

K a

39

K). Uvedené

dvě metody jsou většinou spojovány s paleomagnetickým

datováním sedimentů.

Nezůstalo však jen u těchto dvou metod. Sopečný ma

teriál vzniklý při výbuchu sopky obsahuje mimo jiné i vul

kanické sklo a malá zrnka zirkonu a apatitu. Ta jsou vhodná

pro další metodu datování, a to pomocí v nich zachovaných

21

Hodnota BP

Hodnota calBP

rozpětí 68 %

Hodnota BP

Hodnota calBP

rozpětí 68 %

Hodnota BP

Hodnota calBP

rozpětí 68 %

4 000 4 443–4 508 20 000 23 617– 24 233 36 000 41 131–41 579

5 000 5 689–5 740 21 000 24 784–25 491 37 000 41 563–42 144

6 000 6 810–6 869 22 000 26 091–26 727 38 000 42 117–42 731

7 000 7 830–7 863 23 000 27 156–28 012 39 000 42 700–43 811

8 000 8 811–8 984 24 000 28 462–29 200 40 000 43 163–44 312

9 000 10 156–10 211 25 000 29 747–30 221 41 000 43 895–45 200

10 000 11 361–11 605 26 000 30 961–31 286 42 000 44 650–46 111

11 000 18 814–13 085 27 000 31 665–31 889 43 000 45 117–48 147

12 000 13 781–14 163 28 000 32 198–32 738 44 000 45 919–48 957

13 000 15 464–16 240 29 000 33 220–33 810 45 000 46 721–49 770

14 000 17 039–17 452 30 000 34 154–34 419 46 000 47 515–50 980

15 000 18 017–18 485 31 000 34 717–35 358 47 000 48 777–52 375

16 000 19 932–19 356 32 000 35 783–36 243 48 000 50 160–53 614

17 000 19 974–20 571 33 000 36 912–38 098 49 000 51 162–54 907

18 000 21 374–22 051 34 000 38670–40 551 50 000 52 281–56 573

19 000 22 575–23 155 35 000 39 269–40 900

Tab. 2Vztah mezi časovými údaji kalibrovanými (calBP) a nekalibrovanými (BP) v rozmezí 4 000 až 50 000 let. Byla použita kalibrační křivka CalPal 2007 HULU o rozpětí hodnot 68 %.


stop po štěpení izotopu uranu (

238

U), jehož poločas rozpadu

je 8,2 × 10

15

.

Další metody datování jsou již komplikovanější a do

volují určit mnohem starší sedimenty. Uvádíme jenom jejich názvy, a to ještě pouze ty, které jsou hojněji používané:

Termoluminiscence (TL) od roku 1960, opticky stimu

lovaná luminiscence (OSL, 1985), elektronová spinová rezonance (ESR), používaná od roku 1975 při datování speleothémů (sintrů, krápníků), křemene, skloviny zubů, dále radioaktivní rozpady uranu (

238

U a

235

U) a thoria (

232

Th nebo

230

Th) pro datování krápníků a jezerních karbonátů do 350

ka BP, kosmogenické nuklidové datování známé od roku 1990 a používané pro ledovcové sedimenty, amino acid racemizace (AAR) pro datování kostí, schránek plžů a vajíček ptáků (chemické datování změn aminových kyselin – aminostratigrafie). Počínaje rokem 1980 došlo k dalšímu podstatnému rozšíření možností datování, a to na základě terestrických kosmogenických nuklidů (izotopy vzniklé jadernou reakcí kosmickým zářením). K datování jsou využívány tyto izotopy:

3

H z olivínu, pyroxenu, Fe/Ti oxidy

z minerálů a granát,

21

Ne z křemene, olivínu, pyroxenu

a sanidinu,

38

Ar z vápníku,

10

Be z křemene, vápníku a sani

dinu,

26

Al z křemene,

14

C z křemene a olivínu,

36

Cl ze všech

hornin a ze živce,

210

Pb,

32

Si,

85

Kr,

81

Kr,

10

Be,

238

U z ledovců.

Již z tohoto stručného přehledu je patrné, jak široká je

dnes škála nových možností na základě izotopů nejrůznějších prvků. Negativní je, že jejich použití je závislé na poměrně značných financích, na moderním technickém vybavení laboratoří a na široké mezinárodní spolupráci. 2.7 Stabilní izotopy prvků a jejich význam

pro poznání prostředí

Následující text dokládá, jak důležitou úlohu v nových objevech hraje někdy náhoda. Málokterý objev vyvolal takovou diskusi jako objev zjišťování teploty dřívější mořské vody. Tato zcela nová metoda měla dopad na celou řadu kvartérních disciplín a zcela změnila nazírání na některé naše znalosti. Jednalo se o průlomový objev,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.