načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Moje lásky 5 - Alena Valová

Moje lásky 5

Elektronická kniha: Moje lásky 5
Autor:

Informace o neúnavné autorce veršů a písňových textů lidové hudby Aleně Valové si můžete přečíst v anotacích předchozích vydání jejich e-knih s názvem Moje lásky (1-4), z nichž ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  100
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: ŽÁR
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 268
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-7428-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Informace o neúnavné autorce veršů a písňových textů lidové hudby Aleně Valové si můžete přečíst v anotacích předchozích vydání jejich e-knih s názvem Moje lásky (1-4) , z nichž toto je v pořadí její páté pokračování, obsahující na dvě stě padesát textů.

Všechny díly Moje lásky 1-5 postupně vyšly nákladem autorky také v tištěné verzi. Podrobnosti a dostupnost naleznete na stránkách: http://valova-alena.sweb.cz/.

Zařazeno v kategoriích
Alena Valová - další tituly autora:
 (e-book)
Moje lásky 2 Moje lásky 2
 (e-book)
Moje lásky 4 Moje lásky 4
 (e-book)
Moje lásky 3 Moje lásky 3
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

(2)

m o j e

l á s k y – 5

ALENA VALOVÁ

MŮJ TICHÝ HLAS

ČEKÁ U VÁS

U DVEŘÍ

JEDNO JE JISTÉ

JEN SRDCE ČISTÉ

UVĚŘÍ...

VŽDY BYL MŮJ SEN

PRO LIDI JEN

ZPÍVAT, HRÁT

MILÝM SLŮVKEM POHLADIT

TÓNEM ÚSMĚV NALADIT

RADOST DÁT



2 0 1 7


(5)

Moji milí přátelé,

ani se nechce věřit, že už se takto spolu setkáváme po páté – zřejmě proto, že jsme naladěni na stejných vlnách a proto asi máme k sobě tak blízko...

Ti z Vás, co už máte doma některé z těch předešlých dílů, víte, proč jste sáhli i po dalším.Vám chci moc a moc poděkovat za pochvalné ohlasy – jsou pro mě opravdu tou největší odměnou. Pro autora není nic krásnějšího, než když mu čtenářka sdělí: „...Tvoje knížka je součástí mého života, každý den večer si přečtu aspoň pár Tvých veršů...“

Že se v textech často objevují pojmy jako láska, něha, cit, mír, přátelství – to byl záměr, protože právě tyto hodnoty se čím dál víc z mezilidských vztahů vytrácí a to je špatně, to je zlé, hodně zlé...

Kéž by ty mé stránky psané srdcem pomohly ke znovuvzkříšení všeho dobrého a krásného, co dělá člověka člověkem, aby náš život byl ještě šťastnější, smysluplnější a taky bohatší...

Vaše Alena Valová


Ing. Roman STRAKA

je český autor, žijící ve Vídni. Kromě toho, že píše hudbu i texty různých hudebních žánrů (vč. muzikálu), zpívá, dělá baviče, moderuje, od dětství hraje koncertně na akordeon, ještě aranžuje pro různá hudební seskupení. V poslední době dokonce hraje na vlastnoručně vyrobenou pilu a dudy.

V Bulharsku má dívčí kvartet DIANA, který hraje jeho muziku nebo jeho úpravy. Už dlouhá léta spolupracuje asi s dvacítkou hudebních vydavatelů v Rakousku, Německu i jinde. Jeho skladby se už počítají ne na stovky, ale na tisíce...

Koncem listopadu 2010 mi od něj přišel první e-mail – někde na internetu zahlédl moje jméno. To, že píšu texty a verše, hraju na harmoniku, zpívám a taky

(6)


(7)

moderuji – proč ne. Takových žen je víc. Ale jak sám uvedl: „ženská jako autorka hudby...?“ No tak mi Roman napsal – od té doby naše e-mailová pošta mezi Vídní a Viganticemi přes PC běží vesele dál. Jenom jsme velmi brzy od počátečního vzájemného poznávání přešli do aktivní tvorby. Dřív spolupracoval s mnoha textaři, poslední roky svoji muziku svěřuje výhradně mně. Asi i proto, že v 99 % skladeb odpovídají texty délkám not.

Dnes už má naše „autorská dvojice“ na svém kontě 1056 skladeb (k 31. 1. 2016) s rozmanitými náměty, které mají velkou šanci oslovit široké spektrum diváků různých věkových kategorií a výrazně zpestřit i obohatit repertoár větších kapel i menších hudebních skupin nebo sólistů.

Vydali jsme první z třídílné série zpěvníčků pro děti (po 12 písních), určené pro nižší ročníky základních škol a pro MŠ – předškoláky. Další dva díly čekají na své vydavatele (sponzory) stejně jako dva zpěvníčky písní o růžích, případně CD z našich vánočních skladeb, pro maminky nebo výběr písní o lásce, přátelství, vztahu k rodnému kraji i k muzice.

Knížky – MOJE LÁSKY 2 až 5 – to jsou vlastně sbírky mých textů na Romanovu muziku ( kromě oddílu minibonusů.) Názvy skladeb si Roman určuje sám, jsou součástí notového zápisu, zaslaného k textování. Určitý nesoulad ve frázování a odchylky v rytmu veršů jsou dány autorovým velmi specifickým přístupem ke tvorbě melodií.

A.V.


(8)

T E X T Y

na hudbu

ROMANA

STRAKY


(9)

I /

PÍSNIČKY

v rytmu 2/4

II /

PÍSNIČKY

v rytmu 3/4

III /

PÍSNIČKY

v rytmu 4/4

IV /

BONUS

(A.V.)


(10)

I /

PÍSNIČKY

v rytmu 2/4

str. 11 - 25

(10)


(11)

I / PÍSNIČKY v rytmu 2/4 str. 11 - 25

(10)

JAKO Už je trošku znát –

ZAMLADA stáří šlape na paty...

Nemusíš se bát,

zvládneme to, já a ty.

Vždyť se máme rádi,

pořád voní lásky květ –

jen ať roky kolem pádí,

můžou nám jen závidět.

Já mám kliku,

že jsi se mnou,

řeč o lásce ze zvyku

není o nás dvou!

Dál mám tě ráda,

jako v době mládí –

stejně jako za mlada

to nám dvěma ladí.

(12)

DĚVČE Na návštěvě mám tu ze zámoří Z AMERIKY nafoukanou mladou holku –

málem ji angličtinou umořím,

neví, jak tančit na polku.

Asi hřeší na to, že je hezká,

kritizuje všecko zdejší –

jenže holky z Česka

ty jsou přece

na světě ty nejkrásnější.

Děvče z Ameriky, co ty víš,

jak to chodí na světě,

všemu rozumíš a znáš

a všecko smíš,

vždyť jsi z nejlepšího

státu na planetě.

Dobří lidé z malé zemičky

rádi tě tu pohostí –

než tou cestou krásy

prošlapeš si střevíčky,

naučíš se skromnosti.

(13)

KOJETÍN Mládí je to tam,

málokdy jsme fit,

přesto berem život jako dar,

navzdor trampotám

stojí za to žít,

když má člověk kamarádů pár.

Věřte, že pokročilý věk

ten nám nevadí,

stejně si zazpíváme,

dokud nám stačí hlas –

i když nám to

sem tam trochu neladí,

u muziky sejdeme se zas.

Z hanácké roviny

v písni letí pozdravy –

od přátel a známých

čerstvé noviny:

sejdem se v hospůdce

u Moravy.

V létě když slunce jas

zlaté klasy nechá zrát,

v tomto čase v Kojetíně

muzikanti nám

budou hrát.

(14)

KDO Na světe to vždycky lehké není, TO VÍ já však na to nejsem sám,

když mi někdy schází dívčí políbení,

tak si svoji píseň zazpívám.

Pak už mně nic nechybí k tomu,

aby se zdál hezký celý svět,

jdu jak do zahrady do království tónů,

stačí jenom přivonět.

Jen klíč houslový

cestu k ráji ukáže,

lásku v srdcích – možná, kdoví,

taky vzbudit dokáže.

Ten smutný nebývá,

kdo má českou polku rád,

s naší kapelou ať zpívá

písničky, co dneska budem hrát.

(15)

LADNÁ Svým srdcem nechávám se vést,

kde znám dobré lidičky,

tam všude z vesniček a měst

je slyšet nejhezčí české písničky.

Pár dobrých kamarádů mám,

s kterými potkávám se rád,

sejdem se všichni znovu tam,

kde svoji nejmilejší dám si hrát.

Zveme vás, dojeďte k nám,

na slovácké hody do Ladné,

věřte mi, já už to tam znám,

s písničkou vaše srdce omládne.

Na zdravíčko ťuknou si zas

dobrým vínkem všichni přátelé,

tak přijďte taky mezi nás,

ať je nám u muziky vesele.

(16)

NA Ví to každý z nás: ČEŘÍNKU s hezkou písničkou

že muzika nejlepší je lék.

Při ní zas a zas

děda s babičkou

nehledí na pokročilý věk.

Srdce pohladí nám její tón,

vstoupí zář do očí...

V sále začne shon,

hned ona a on

na parketu polku roztočí.

Tak je to odjakživa:

hned je lidem do zpěvu,

tónů pár a celý sál se rozezpívá,

milé tváře, plné úsměvů...

Já to tam na Čeřínku znám,

když tam začnou harmoniky hrát –

přesvědčí se každý sám,

kdo má naši českou polku rád.

(17)

STRÁNÍ 2 Rodné místo mívá zvláštní dar –

nemůžeš jej zapomenout...

Vzpomínky zpět vrátí roků pár,

které mívají sílu pout.

Za láskou jak za hvězdičkou,

za přáteli, za kytičkou,

zpět se zase vrátit

letí přání do oblak.

Za nejhezčí z mládí písničkou

vracíš se domů jak ten pták.

U nás, v Strání, zpívá každý rád

hity české muziky –

někdo u cimbálu chodí tancovat,

druhý třeba u harmoniky.

Třetí fandí dechové kapele,

na sále si povyskočí –

všem je u nás dobře a vesele,

radost lidem vstoupí do očí.

Kdo je náhodou smutný nebo sám,

dojde pro náladu k nám.

(18)

ZA Kdyby to jen naši věděli, HUMNY s kým se tajně sejdu v neděli –

i když je můj chlapec nesmělý,

asi by to vědět nechtěli.

Můj táta, až by se dozvěděl,

možná by tu naši mladou

lásku pochopil –

leda by už dávno zapomněl,

že sám kdysi mladý byl.

Kluk jak obrázek

dát mi pusu už se chystá,–

spoustu otázek

pro něj budu mít, jsem si jistá.

Proč, když jsem za humny s ním,

krásně mi je na duši?

Asi proto, že mi srdce poprvé

láskou buší...

(19)

ZA Má milá, chci ten důvod znát, HÁJOVNOU hezká jsi, jak růže rozvitá –

víš dobře, jak moc tě mám rád,

proč mě líbat odmítáš?

Jen pojď do mého objetí,

než zvadne velké lásky květ –

co když všecko krásné odletí?

Nebudeme mladí do sta let...

Tam na louku čarovnou

dnes tě, holka, odnesu,

je pár kroků za hájovnou,

tam si sednem do vřesu.

Že ti sladkou pusu dám,

to se nikdo nedoví –

jen slavíček z mlází

bude zpívat nám

a ten to přece na nás nepoví.

(20)

ZA PÁR! Novina se brzy roznese,

všecky hezké holky, těšte se!

„Sbohem, kasárna“,

řekne rota nezdárná.

Ještě dvakrát provoláme „zdar!“,

další večer obsadíme bar,

z metru střihnem

jen dva centimetry,

vždyť to máme „za pár!“.

Náš velitel nebyl žádný ras,

vážil si ho skoro každý z nás –

zvolá „vpravo hleď,

do civilu nástup – teď!“

Na vojně se nejvíc ocení,

že na muže kluka promění –

stejně pozná výcvik generála

prý až se ožení...

(21)

ZA Čím to je, že nejvíc na jaře RYBNÍKEM milencům polibky chutnají

a jejich zrůžovělé tváře

kouzlo mladé lásky tají.

Tajemství prozradit nestihne

ani ta kukačka na buku

o tom, že před svým klukem

holka zjihne,

když ji požádá o ruku.

Tam za rybníkem běží cestička,

že tam spolu často chodíme,

ví už celá vesnička.

Všichni jistě tuší,

jak moc tě mám rád,

vždyť si tě, lásko, na mou duši,

za pár týdnů budu brát.

(22)

ZADANÁ Pravdu má to přísloví:

„těžký život bez ženy“ –

teprve až láska muže osloví,

poznává, jak je ten svět blažený.

A když má svou ženu rád,

bude zářit jak to sluníčko –

večer i ráno dovolí mu dát

líčko na líčko.

Druzí štěstí v lásce mají,

jenom já tu smůlu mám –

jiní s holkama se objímají,

proč já smutný zůstávám tu sám?

Jedna jako malovaná

před časem moc se mi líbila –

řekla mi, že už je zadaná,

že bohužel jinému

dávno srdce slíbila.

(23)

ZAHRAJEM U nás na vesnici VÁM dbáme na tradici,

tancujeme rádi –

mladí stejně jako staříci.

Když se večer chystá bál,

pokaždé je plný sál,

všecko zpívá, všecko tančí,

u nás není, kdo by v koutě stál.

Přijeli jsme k vám,

s námi naše polka hezká –

malé přání mám,

ať nám v sále každý tleská.

Českou písničku,

tu má každý rád –

dneska za pivo,

možná za hubičku

muzikanti budou hrát.

(24)

ŽEJDLÍK Někdy těžké bývá

vzlétnout jako pták,

je marné chtít

vznášet se do oblak.

Život rád tě skřípne

právě naopak –

já nevím proč,

no zkrátka je to tak.

Kdo chce zažít chvíle

nadpozemské slasti,

poslouchejte –

pro vás dobrou radu mám:

kdo chce znát léky

na bolest a na starosti,

ať si zajde do hospůdky k nám.

České pivo zázrak umí,

to já dobře vím,

i chlap, který básník není,

pozná dobrý rým.

Všechno lidské trápení

hned zmizí jako dým –

u nás to tak prostě bývá,

že se kdekdo rozezpívá,

když přinesou na stůl žejdlík

pivem zlaceným.

(25)

ZAMILOVANÁ Pokaždé jak se den zešeří,

přijde na mně touha a mámení –

jenže nikdo z dospělých nevěří,

že mám s láskou trápení.

Ještě tajím před okolím

mladíka, co má mě rád,

kterému už brzo dovolím,

že mi může sladkou pusu dát.

Ráda bych teď věděla,

copak dělá ten můj kluk –

že jsem chvíli smutná,

chvíli veselá,

nepovím doma ani muk.

Být sama to mi nesluší,

toužím být obletovaná –

co se děje,

moje máma dávno tuší:

asi budu zamilovaná...

(26)

ZÁPISNÍK Uzel mám na kapesníku,

datum v kroužku v zápisníku –

s holkou, o níž se mi zdálo,

jdeme ven a trému mám,

jak se čekat dalo.

Můj strach,

že budu moc nesmělý,

už se rovná jistotě –

protože už teď v neděli

mám jít večer

na první rande v životě.

(27)

ZAŽLOUTLÉ Osmnáct je věk, STRÁNKY kdy zkrásní i šedivý svět

a ty náhle máš chuť

létat v oblacích,

stačí jenom zaslechnout

pár láskyplných vět

a začne se ti

zdát o zázracích.

Jenže za pár let

je pryč nádherný sen,

křehké nitky osudu

nám život zamotá –

ty jsi zmizel

a já každé ráno, každý den

bohužel už vím,

co je to samota.

Tenkrát jsem ti věřila,

sám víš, jak to bylo dál...

Smutek jsem

deníčku svěřila –

vidím, že i na něm

se čas podepsal.

Ty zažloutlé stránky

živí v srdci plamínek,

jsou mojí lásky

svaté schránky,

vše, co zbylo

z hezkých vzpomínek...

(28)

ZEMANKA Když se někdy nic nedaří,

míváš zamračené v srdíčku.

napiš si to datum v kalendáři:

to si spolu zajdem někam na skleničku.

Ukážu ti, kam si máš zajít,

když nechceš být smutný doma sám,

kde se můžeš pobavit –

já takové prima místo znám.

Polku když nabídne kapela,

rádi pustíme se do tance,

nálada tu jistě bude skvělá –

jako vždycky v oblíbené Zemance.

Vím, že zase bude veselo,

jsem tu s kamarády častokrát –

brzy domů jít, no komu by se chtělo?

Do Zemanky chodí každý rád.

(29)

ZDRAVÍČKO Přátelství, co trvá spoustu let, PŘÁTELÉ to už se dneska často nevidí –

přátelstvím dýchá ten náš slet,

no a to nám všichni kolem závidí.

Už na gymplu

vždy jsme hráli prim,

je na to dodnes pyšný každý z nás,

jedině naše třída, pokud vím,

drží spolu celý čas.

Na zdravíčko, přátelé,

jen ať zvoní skleničky,

zase spolu – no a to je skvělé,

povíme si jak se daří

u vína a u písničky.

Schází se tu každým rokem

všichni dobří kamarádi,

před sebou má každý

pohár s dobrým mokem,

ať si můžem

zavzpomínat na mládí.

(30)

II /

PÍSNIČKY

v rytmu ¾ str. 27 – 64

(26)


(31)

II / PÍSNIČKY v rytmu ¾

str. 27 – 64

(26)

AŽ SLUNCE Den se zdá jak celý rok,

ZAPADNE i když vím – bylo to včera.

Proč jen vidět tě

mám zase nárok

až dnes za večera?

Zlé jsou chvíle bez tebe,

trápím se a ty to víš –

létám, vznáším se

málem do nebe

štěstím, když jsem ti blíž.

Až slunce zapadne za obzor,

ještě dřív, než půjdeš spát,

zvláštní nokturno ptačí sbor

přijde před váš dům hrát.

Není proč závidět slavíkům,

ta krása je také v nás –

víc než verše básníků

nám prozradí srdce hlas...

(32)

CESTA Prošel jsem města, dědiny, DOMŮ snad celý svět,

jak u nás ani jediný

tam nezavoněl květ.

Cizina domov nahradit

nám nemůže,

často tam můžem objevit

jen trny bez růže.

Domů pospíchám,

vlaštovky křídla chci mít,

letět nazpátek –

na všecko zlé, co život dal,

zapomínám,

když někdo řekne „tak pojď dál“,

ten, co čeká u vrátek...

(33)

ČERVÁNKY 2 Mrak slunce halí,

přemalovali nám

oblohu na růžovou.

Všem dětem svůj malý

dáreček dám

jak písničku pohádkovou.

Snad s křídly vánku

přání doletí k vám

v odlesku červánků.

Aby do vašich postýlek

přinesl modrý motýlek

poselství klidného spánku... STARÁ Krásný den, KAŠNA kdy jsme se ty a já poznali,

to se tenkrát zázrak stal –

snad osud chtěl,

aby se dva lidé potkali

a já ti pak srdce dal.

Mládí už vítr svál,

já stejně na lásku

znovu bych přísahal.

Jen stará kašna,

kde tebe jsem objímal,

ta ví že rád tě mám dál...

(34)

MÁME TU Vítáme vánoce, VÁNOCE veselé vánoce,

jsme rádi, že přišly k nám.

Vítáme vánoce,

jsou tu zas po roce,

slavnostní náladu mám.

Sněhové hvězdičky,

plamínek od svíčky

už ví, že zázrak se stal,

že v městě Betlémě

v jesličkách na seně

narodil se boží král.

Když všichni u stolu

sedíme pospolu,

nastává nejhezčí čas,

ve chvíli tajemné

o lásce vzájemné

vypráví nám v očích jas.

Zvonečku cinkání

zaznívá do přání,

nic hezčí nelze si přát,

ať všude na světě

na naší planetě

má člověk člověka rád...

(35)

MĚSÍC Chtěl bych aspoň

malé kouzlo znát

a smazat stíny na duši,

o své marné touze

zpívám celou noc,

že jednu dívku

v srdci nosím.

Jak jí najevo své city dát,

to zatím ještě netuším,

od hvězd na obloze

brzy velkou pomoc

snad vyprosím.

Blázním z ní čím dál víc,

z té její krásy oči přecházejí...

Chtěl bych jí o lásce říct –

slova mi scházejí.

Prosím bílé světlo Měsíce,

ať pomůže mi čarovat,

abych té,

co mám rád ze všech nejvíce,

mohl srdce darovat.

(36)

MĚSÍC Slunce šlo spát, A JÁ 2 zvolna se blíží stmívání,

já chtěl bych znát,

proč zatím tvé srdce

mým citům se brání.

Měsíc a já

tajně vklouzneme k vám,

zlíbám tvou tvář –

pak nechám měsíční zář

mé verše lásky

psát na polštář...

U SPLAVU Sedám i dnes

na místo, kam chodím rád,

píseň, co zpívá jez,

tam chodím poslouchat.

Že člověk ke šťastnému žití

musí mít perlu, co se třpytí

a tou je láska, co nás do nejhezčích

vláká do sítí.

Tam, kde se u splavu víly koupají,

čekám tu na svoji dívku potají,

o mé lásce vypoví líp než já sám

prstýnek, co pro ni mám.

(37)

POHLÉDNI Přes brýle černé

na svět se díváš,

vůně, barvy květů

jsou nádherné,

ty je vůbec nevnímáš.

Koncert ze zahrady,

ptačí zpěv neslyšíš,

klidně projdeš kolem

bez nálady,

že se nestydíš.

Pohledni,

všude kolem

svět je krásný –

sem tam nás potrápí,

stejně je úžasný

Tak osuš slzy,

možná už brzy

kdo tě miluje,

ten zlíbá tvou tvář,

láskou vrátí očím zář.

(38)

O NÁS Mít blízko tvé oči zářivé, DVOU 2 jen o tom mé srdce sní –

až zítra uslyšíš

ty housle mámivé,

poznáš, čím má duše zní.

Naděje sladká i touhy žár

překoná i noční chlad –

tak rád bych alespoň

těch slůvek pár

zašeptal, než půjdeš spát.

Dám pod oknem ti, lásko,

nokturno zahrát,

tóny zaletí tmou,

vyprávět budou,

jak mám tě rád,

o štěstí a o nás dvou...

(39)

TICHÁ Držím rád černou hodinku, VZPOMÍNKA (v mém věku to není div) –

mít chvíli na tichou vzpomínku

z mládí, na to co bývalo dřív.

Ptám se, proč

všecky nejkrásnější

holky mně míjely,

(jména už zapomínám)

ani netuším,

kam všechny krásky zmizely,

proč vlastně zůstal jsem sám?

Jak běží léta, plyne čas,

někdy se ohlížím zpět –

i já jsem (tak jako každý z nás)

toužil k lepšímu přeměnit svět.

S pokorou

a svou harmonikou

chodil jsem celý čas

pro lidi zpívat a hrát –

někdy bylo fajn,

jindy hůř, stejně říkám zas:

živote, měl jsem tě rád...

(40)

PUSTINOU Jak prázdný zdá se mi svět,

všude jen kámen a led,

tam, kde schází láska,

zvadne i poslední květ.

Nádherným snům sbohem dám,

pustinu v svém srdci mám,

přemáhám dojetí,

je to jak prokletí,

bez tebe zůstal jsem sám...

ÚHLAVA Svál tě čas, jak bílé pírko labutě,

vzpomínám rozechvělý –

ten náš song,

v kterém zas najdu tě,

dám si hrát od kapely.

V mládí co hořelo,

dnes je pouhý troud...

Pod oknem, kde zpíval splav,

hledám ta slůvka, co si vzal proud,

to moje tiché MY LOVE.

K Úhlavě vracím se

vždycky po roce

vyzpívat, jak ji mám rád –

o lásce, o řece, o pstruzích v potoce

svou písničku nechám hrát.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist