načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Modrá mezi nebem a vodou - Susan Abulhawa

-15%
sleva

Kniha: Modrá mezi nebem a vodou
Autor:

Příběh o silných, svérázných ženách, o vzdálenostech, odloučení a zlomených srdcích; o nových začátcích, vytrvalosti a lásce Píše se rok 1947 a v Beit Daras, palestinské vesnici ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  349 Kč 296
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Rok vydání: 2016-06-08
Počet stran: 312
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 308 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Jitka Jeníková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-24
ISBN: 9788025905470
EAN: 9788025905470
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh o silných, svérázných ženách, o vzdálenostech, odloučení a zlomených srdcích; o nových začátcích, vytrvalosti a lásce Píše se rok 1947 a v Beit Daras, palestinské vesnici obklopené olivovými háji, žije rodina Barakových. Nejstarší dcera Nazmíja pečuje o svou ovdovělou matku, která často trpí halucinacemi. Nazmíjin mladší bratr Mamdúh se stará o místní včelstvo a nejmladší Marjam, jež má každé oko jinak barevné, tráví dny povídáním s imaginárním kamarádem a psaním. Když se u hranic městečka shromáždí izraelské vojenské jednotky, nikdo nemá ponětí, jaké násilí vypukne. Brzy je vesnice zničena a rodina se musí vydat na strastiplnou cestu do Gazy. O šedesát let později se Mamdúhova vnučka Núr žijící v USA zamiluje do ženatého lékaře a odjíždí za ním do Gazy. Zde se setkává s Alwán, jejíž syn Chálid je doslova uvězněný ve vlastním těle a nedokáže se probudit ze svého hlubokého snění. Právě díky tomuto seznámení Núr zjistí, že rodinné vazby dokážou překonat veškeré překážky: dokonce i smrt. Byl jsem tam se ženami mého života. Byl jsem v barvách. V moruších, fuchsiích a korálech unaveného slunce. V modré mezi nebem a vodou. Byl jsem tam a díval se. Jejich rozhovory a smích ukotvovaly zemi na správném místě, zasouvaly břeh pod hladinu, věšely nebe a zdobily je hvězdami, měsícem a sluncem. Všechno tohle se stalo v Gaze. Stalo se to v Palestině. A já zůstal tak dlouho, jak jsem mohl. Susan Abulhawa (* 1970), spisovatelka a politická aktivistka, se narodila palestinským uprchlíkům z války v roce 1967, kdy Izrael obsadil Palestinu. Založila organizaci Hřiště pro Palestinu. Tento projekt, jak už je z názvu patrné, se snaží dětem ve válečných zónách neupírat právo na hraní. Píše eseje a politické komentáře, její románová prvotina Jitra v Dženínu (2010, č. 2013) se stala celosvětovým bestsellerem, Modrá mezi nebem a vodou je autorčin druhý román. Abulhawa v současné době žije s dcerou v Pensylvánii v USA.

Kniha je zařazena v kategoriích
Susan Abulhawa - další tituly autora:
Modrá mezi nebem a vodou Modrá mezi nebem a vodou
Abulhawa, Susan
Cena: 168 Kč
Mornings in Jenin Mornings in Jenin
Abulhawa, Susan
Cena: 272 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

19
JEDNA
Moje prateta Marjam sbírala barvy a  třídila je. O  dvě generace
později jsem dostal jméno po jejím imaginárním příteli. I  když
možná nešlo o  fantazii. Možná jsem to byl skutečně já. Protože
teď se scházíme u řeky a já ji učím psát.
Ve třináctém století ležel Bét Darás jako jedna z vesnic obklo -
pených zahradami, olivovými háji a  na severu ohraničených
jezerem na poštovní stezce mezi Káhirou a Damaškem. Pyšnil
se karavanserájem, starým zájezdním hostincem u cesty, který
sloužil nevysychajícímu proudu cestovatelů putujících po
obchodních trasách z Asie, severní Afriky a jihovýchodní
Evropy. Mamlúci jej vystavěli v roce 1325, když vládli v Palestině,
a vesničané mu celá další staletí říkali al-Chán. Na Bét Darás
shlížely pozůstatky hradu, jejž zbudovali zkraje dvanáctého
století křižáci na troskách citadely, kterou nechal o  téměř
tisíc let dříve postavit Alexandr Makedonský. Z někdejšího sídla
mocných zanechala historie ruiny, a  to, co zbylo, zůstalo stát
křehké a plné nahromaděného času. Hrávaly si tu děti a mladé
dvojice se tu ukrývaly před všímavýma očima.
Řeka, překypující božskou plejádou ryb a  vegetace, si
razila cestu Bét Darásem, přinášela s sebou požehnání a odnášela
vesnický odpad, sny, pomluvy, modlitby a příběhy, jež vylévala
do Středozemního moře severně od Gazy. Voda valící se přes
kameny šuměla tajemství země a času, vlnila se do rytmu
plazícího se, skákajícího, bzučícího a poletujícího života.
Když bylo Marjam pět let, ukradla své sestře Nazmíje černé
oční stíny a napsala jimi modlitbu na list, který hodila do
bétdaráské řeky. Byla to modlitba za skutečnou tužku a dovolení
vstoupit do budovy, kam chodíte, když máte tužku. To, co
napsala, byly – přestože tu stála základní škola se dvěma míst-





21 20
kové, jaké byly: jedno zelené a druhé do oříškova. Levé zelené
oko měla radši, protože se do něj všichni rádi dívali, Nazmíju
ale znervózňovalo, že její malou sestru by mohl prokl ít hasad,
neštěstí, které způsobuje uhranutí vyvolané závistí.
nostmi a  čtyřmi učiteli placenými z  měsíční sbírky pořádané
mezi vesničany – samozřejmě jen klikyháky. Dál sledovala
bratra a další školáky, jak si v uniformách nesou v jedné ruce
tužku – skutečný symbol postavení – a  na zádech jim poskakují
aktovky, zatímco stoupají do kopce ke kouzelnému místu se
dvěma místnostmi, čtyřmi učiteli a spoustou, spoustou tužek.
Ukázalo se, že Marjam nepotřebuje školu, aby se mohla učit,
jen tužku a papír. Vytvořila si imaginárního kamaráda
Chálida, jenž na ni každý den čekal u bétdaráské řeky, aby ji naučil
číst a psát.
Barva řeky představovala pro Marjam záhadu, sedávala na
jejím břehu a přemítala o tom, co vypadalo jako bezbarvost, jež
si půjčovala odstíny od všeho kolem. Za jasných dní byla zářivě
modrá stejně jako nebe. Na jaře, když měl svět obzvlášť
zelenou barvu, zezelenala i řeka. Občas byla průzračná a jindy
kalná a špinavá. Zajímalo ji, jak může mít řeka tolik barev, když
moře je vždycky modrozelené, kromě noci, pochopitelně, kdy
všechno přikryla čistota černi a uložila to k spánku.
Po dlouhém dumání mladá Marjam usoudila, že jen
některé věci mohou měnit barvy. Brzy také pochopila, že její zrak
se od toho, kterým se dívají na svět ostatní, liší. Lidé měnili
barvy podle toho, jakou měli náladu, ale její sestra Nazmíja
říkala, že ty změny dokáže vidět jenom Marjam. Sytě modrou
mívali modlící se lidé, i když ne vždycky. Výrazy tváří
nemusely vždycky jejich barvě odpovídat. Bílé aury působily zákeřně
a někteří lidé je měli, přestože se usmívali. Žlutá a modrá
představovaly upřímnost a štěstí. Černá byla ze všech nejčistší, aura
miminek, absolutní dobroty a veliké síly.
Květiny a ovoce měnily odstín podle ročních období. Stejně
tak stromy. A kůže na Marjaminých rukou, od hnědé po hodně
tmavě hnědou v létě. Vlasy však měla vždycky černé a oči ta-





23 22
ohledně, že to její přítelkyně zároveň přitahovalo i  vyvádělo
z  míry. Jen málokdo si dovolil ji pokárat, protože i  když její
jazyk dokázal mluvit tak sladce, až srdce jihlo, uměl být i 
jedovatým žihadlem nebo cestou k příšerným nepřístojnostem.
Lidé ji za to milovali i nenáviděli.
Nazmíja věřila, že neobvyklá barva sestřiných očí souvisí
s  její zvláštní schopností vytušit nespatřené. Marjam nebyla
jasnovidka, ale viděla, jak lidé září.
„Jak to myslíš, že ‚září‘?“ zeptala se jí Nazmíja jednou.
„Září!“ Marjam opsala rukou vzduch kolem Nazmíjiny
hlavy. „Přímo tady,“ vysvětlovala. Nazmíja pochopila, že vnitřní
svět každého člověka vytváří barevnou aureolu, kterou dokáže
vidět jen její malá sestra Marjam. Rodina poté strávila celé dny
testováním Marjaminých schopností. „Dobře, tak mi pověz,
jak se cítím teď,“ vyzval ji bratr Mamdúh, když se vrátil domů
po rvačce s kluky ze sousedství. „Jsi červený a zelený,“ odvětila
Marjam a vrátila se zpátky k tomu, co právě dělala. „Červená se
zelenou znamenají, že jsi vyděšený a nadržený,“ pošklebovala
se mu Nazmíja.
„Marjam nemá ponětí, co znamená nadržený, takže vím, že
lžeš, ty nestydatá holko!“ Mamdúh dal Nazmíje záhlavek a utekl
se schovat.
„Radši uteč, chlapečku!“
„Je mi líto toho chudáka osla, co si tě vezme,“ hulákal
Mamdúh a kryl se za dveřmi.
Nazmíja se smála, což Mamdúha ještě víc rozzlobilo.
Přestože Marjamina zvláštní schopnost časem slábla, zůstala
jedním z  rodinných tajemství a  Nazmíja ji využívala ve svůj
prospěch. Když k nim domů přišla matka a sestry nápadníka,
aby se s Nazmíjou seznámily, chovala se k nim povýšeně
a jízlivě, protože Marjam dokázala vycítit, že jim Nazmíja nepřijde
pro jejich syna dost dobrá. Na trhu zostudila spoustu
obchodD VA
Má sitto Nazmíja mi vyprávěla, že byla nejkrásnějším děvčetem
v celém Bét Darásu. Říkala, že byla i nejopovážlivější, a já se
snažil představit si sitto se vší krásou její mladé nezbednosti.
Nazmíje připadla povinnost Marjam před zlem hasad chránit.
Někteří lidé měli planoucí, lačné oči, jež snadno seslaly kletbu,
i  když to ani nezamýšleli. Nazmíja proto trvala na tom, aby
Marjam nosila modrý amulet, který měl závist lidí vůči jejím
jedinečným očím zahnat, a navíc nad Marjam pravidelně
čítávala koránské súry, aby jí zajistila ještě větší ochranu.
Jednou došla mezi Nazmíjinými kamarádkami řeč na
Marjaminy oči, když u řeky praly šaty. Většina z nich se nedávno
provdala a čekaly první dítě, ale jiné, jako Nazmíja, zůstávaly
stále svobodné. „Jak může mít zelené jenom jedno oko?“
zeptala se jedna.
Nazmíja odhodila šátek, odhalila henou obarvené kudrny
jako Medusiny vlasy, se žbluňknutím ponořila bratrovu bílou
košili do škopku a zažertovala. „Nějaký římský hřebec nejspíš
před pár sty lety zasunul svoje péro do linie našich předků
a teď to chudákovi mojí sestře čumí z oka.“
V  soukromí ranní ženské svobody, kdy se pralo prádlo, se
všechny s rukama po lokty ve škopcích rozesmály. „Věčná
škoda,“ dodala další, „že to nebyl dvouhlavý had, mohla mít
zelené obě oči.“
„A  nejvíc toho musela litovat tvoje praprabába, Nazmíjo,“
přisadila si další. „Dvouhlavý had by se jí určitě líbil!“ Jejich
smích vystoupal o  další oktávu výš, osvobozený vulgární
nemravností, jíž se opovážily. Nazmíja dokázala snadno rozbít
dekorum, umožňovala lidem kolem sebe uvědomit si, co
nepojmenovaného se jim skrývá v  srdcích. Chovala se tak bez-





25 24
T ŘI
Umm Mamdúh, má prabába, žila před mým narozením. Říkali
jí bláznivá ženská, ale byla ztělesněním lásky, té tiché
a neproniknutelné. Viděla věci, které zůstávaly ostatním skryté, i když jinak
než Marjam.
Bét Darás ovládalo pět velkých rodinných klanů a  každému
patřila jedna čtvrť. Barúdovci, Maqadámovci a Abú
aš-Šamálovci patřili k těm nejvýznamnějším. Vlastnili farmy, sady, úly
a  pastviny. Rodinné přízvisko Nazmíji, Mamdúha a  Marjam
znělo „Baraka“, ale nebylo to nic, čím by se měli chlubit. Žili
v sousedství Masríjín mezi nuznou směsicí Palestinců bez
rodokmenu, kteří se usadili v nejchudší části Bét Darásu. Jejich
předci pocházeli z Egypta a do Bét Darásu přišli před staletími.
Ti se rodinného přízviska zbavili, protože se snažili uniknout
krevní mstě, nebo možná proto, že nějakým způsobem rodinu
zostudili a museli odejít. Nikdo to přesně nevěděl.
Většinu života v Bét Darásu byli Nazmíja, Mamdúh a Marjam
známí jako děti Umm Mamdúh, vesnické bláznivé ženské.
Přestože neměli otce, lidé si nedovolili před nimi o jejich matce ošklivě
mluvit, protože by se jim jinak ve dveřích zjevila Nazmíja s 
nabroušeným jazykem a s děsivým nedostatkem zábran. I když děti
nad matčiným stavem naříkaly a zuřivě se ji snažily chránit před
posměchem okolí, nemohly ji bránit pořád. Umm Mamdúh se
často dívala doprázdna, plně zaujatá větrem, mluvívala podivným
jazykem sama se sebou a občas se bezdůvodně smála.
Jednou lidé viděli, jak si Umm Mamdúh zvedla thaubu
a vykadila se do řeky. Mamdúh, kterému bylo v té době teprve
jedenáct let, zbil mnohem většího chlapce, který se o tom opovážil
zmínit. O spoustě nocí museli všichni tři matku přesvědčovat,
aby nešla spát na pastvu za kozami.
níků, kteří se ji pokusili ošidit. Marjamin dar představoval její
tajnou zbraň a Nazmíja o něm zakázala mimo domov mluvit,
stejně jako zakázala mluvit o Sulajmánovi.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist